2
masthead
V Praze, v neděli dne 6. října 1901.
Praha
4
masthead
E t ieb, sinsivá í
5
masthead
rlohamí (Nandhý Sbror y
naze v sdn il nis
dvrt ieta.
měse Jrolí čonálko
10
title
Dnsšní čislo pro Prahu je o 20 stranách.
Praha
11
article
Ať neradují se, nýbrž zahan-
beni jsou nepřátelé naši!
Ať neradují se, nýbrž zahan-
beni jsou nepřátelé naši!
Když kruté násilí rakouského despotismu
před půl stoletím smrtelně zranilo a udolalo teh-
dejší národní stranu svobodomyslnou, kdyz
jejímu poslednímu neohroženému a nejgeni-
álnějšímu obránci Karlu Havlíčkovi brutálne
vyrazilo na vždy péro z ruky, — pamatujet
se jakou radu a výstrahu srdečnou nej-
upřímnější ten přítel náš dával tehdejšímu
pokolení českému?
»Jen se, probůh, nedejte zprlo
mrzet, neupadněte v lhostejnos
a netečnost proto, že nám nastaly časv
zlé a štěstí od spravedlivé naší věci se od-
vrátilo!« volal v posledním článku svéh
»Slovana« statečný a velký ten apoštol n-
šeho národního vzkřísení k lidu našemu,
shledávaje právem vážné životní nebezpeč
národa nikoli ve přemoci, náporu a krutost
jeho vrahů jako spíše v ochabnutí horlivé
snahy, v pohasnutí jarého a statečného du
cha, křepké a srdnaté mysli národa ohrože
ného ve chvíli jeho nejtěžší.
Toť jest pak ovšem skvostná pohoda
příležitost pro úkladné plány nepřátel na-
roda, aby jeho řady rozprášili a rozptýlené
v nepořádek přivedené rázem udolalia
zničili.
Havlíček
Slovan
12
article
Nuže, dnes — kdy přešlo přes hlavy
národa našeho půl století zkoušek a útra
nejkrutějších, těší se a doufají vrazi jeho,ž
jest tolikaletým nerovným zápasem opět tak
zemdlen, tak znaven a zpromrzen, tak zmaten
a desorganisován, jako byl asi podzimem
smutného roku 1851, když troufala si vláda
rakousko-schmerlingovská pohnati našeho
Havlíčka před porotu kutnohorskou, aby byl
pro svou neohroženou a poctivou obranu
věci české proti zlovládám vídeňským od-
souzen — vlastním lidem svým, vlastním
národem!
S týmiž nadějemi podlými, jako tehda
pohlíželi vstříc 12. listopadu 1851, dni to
výroku poroty kutnohorské nad
Havličkem, s těmitéž nadějemi mrzkými
hledí nyní všichni zapřisáhl
nepřátelé a škůdcové národa na-
šeho vstříc 8. říjnu 1901, dychtivi
dočkati se toho, aby naš český venkovský
lid zpromrzen svou hmotnou tísní, zmaten
sveden dryáčnickou agitací nesvědomitých
mandatolovců, zapřel všechnu svo
čestnou vlasteneckou minulost.
odříkal se svých statečných
otců, osmačtyřicátníků a dekla-
rantů, jichž heslem bývalo: »Vše pro
národ a vlasť, až do těch hrdel a statků !« —
a volbami svými odříkal se toho praporu
české národní strany svobodomyslné, jejz
třímaly ruce Havličkovy, Sladkovského, Julia
Grégra .
Ano, toho se doufají pozejtří dočkati
zarvtí, úhlavní vrazi jména českého zde jako
ve Vídni: že český náš lid venkovský val
nou většinou sběhne od červenobílého pra
poru naší svaté velké pospolité věci české
k bělomodré vlajce agrárníků
volajících: »Pryč se stranami poli
tickými, budodcnost patří jen s tra n ám
Havlíček
Havličkův
Sladkovský
Julio
Grégr
Havličko
13
article
stavovským, spojme se agrárníci
všech národů proti všem ostatním !«
Nuž, je to možné, aby naše rolnictvo
naše venkovské živnostnictvo, jehož jest do
tisíců, pozejtří volbou svou připravilo národu
našemu tuto bolest a vrahům našim tuto
radost neskonalou ?
Máme přes všechny zprávy o horečné.
ba fanatické a terroristické agitaci kortešův
agrárnických po širém venkově našem uvě-
řiti v možnost takového úpadku vlastenecké
vroucnosti, takové ochablosti citu českého,
ba takové bypnosy zdravého rozumu ve
většině našeho lidu rolnického, aby dal se
uchvátit a strhnout hesly a sliby tak ne-
rozumnými, jako že prý jen sedláci ne-
odvislí ode všech národnícha
politických stran sami sobě » beze
všech ostatních a proti všem« ku blahobytu
zaslouženému dopomohou, že prý jent
agrárničtí vůdcové, dluhující dosud národu
důkaz o všeliké své schopnosti a způsobilo-
sti zákonodárné, jako o pevnosti svých po-
litických charakterův, osvobodí rolnictvo od
přemíry břemen je hnětoucích, ba i od těch
millionových dluhů hypotekárních ??
Jest to možně, aby většina našeho
uvědomělého lidu rolnického neprohlédla
tuto nesvědomitou šalbu, tento bezsrdečný
humbug?
14
article
Jest to možné, aby nechápala, kterak
všechno úsilí o zvelebení našeho zeměděl-
ství jako našeho průmyslu, jako našich živ-
ností jest marným, dokud nevydobu-
deme si svobodu své vlasti, dokud
svornou silou všeho 6milliono-
vého národa neporazíme vyssá-
vající a hublcí nás svstém stale-
tého centralismu, kdežto každým
drobením svých sil, kazdým rozstupováním
se ve strany stavovské, jdoucí různo za
svými hmotnými zájmy, ničeho něpořídíme,
ničeho nedovedeme, nežli že všichn
upadneme pod nůž všeněmekých
svých nepřátel a vyssavačů.
kteří nás hledí zničiti rovně tak politicky.
jako národohospodářsky, abychom stali se
pouhým materiálem jejich národní a ekono-
mické politiky germánské.
Jak že, náš lid rolnický že by neviděl
a nechápal svůj osud a tu svou hroz
nou bídu, budoucnost žebráka.
jaká by ho čekala, kdyby náro
náš neodolal vítězně vražedne-
mu úsilí národních a politických
nepřátel svých, alébrž rozdro-
ben na dvacatero hašteřících se
stavovských stran, podlehl bídně, jako
druhdy rozvadění Slované polabští promyšle-
nému dábelskému nájezdu německých vý-
bojníkův. Nikoliv, toho si pomysliti, tomu
uvěřiti nemůzemel
Naopak, jsme pevné té víry, že lid
náš rolnickýohromnouvětšino
svou osvědčí se pozejtří ta ko-
vým, jakým býval druhdy: uvě-
domělým, zachovalým a skalo-
pevně věrným obráncem a stráž-
cem velké svaté věci národ
českého, jenž volbou svou zahanbí ne-
přátele naše a dá jim za vvučenou, že český
rolník není třtinou větrem se klátící, není
tak malý duchem a tak nestatečný srdcem,
Slovan
stavovský stran
15
article
NÍi
NÍi
laby pro záludné sliby dočasného hmotnéh
prospěchu svého zapřel a poškodil sprav-
dlivou věc celého národa, aby k radosti ne-
přátel jeho opouštěl ten starý posvátný pra-
por, pod nímž dosud tak čestně a vytrvale
zápasil. Nikoliv!
Tak jako před padesáti léty odpověděl
rolníci čeští Vídni o svobozujícím pa-
mátným výrokem poroty kutnohorské.
tak, jsme přesvědčeni, odpovědí jí také bohda
velikou většinou pozejtří po-
ctivým a krásným výrokem volb
své, řkouce: »Dnes nade všechny stavy nej-
krutějším nebezpečím ohrožen jest
drahý národ český a naše vlast
A proto nevolíme zástupce a obránce jedno
tlivých stavů, nýbrž z ástupce a obránc
věrné národa a vlasti!«
České duchovenstvo proti „Katol.
Listům“.
(Poučení o efrkev n í m právu z kruho.
duchovenskýct
Hluboká propast rozevřela so mezi náro
ním duchovenstvem českým a mezi »Katolickými
Listy« ve příčině nazírání na pokus rozdělení
diécesí dle národnosti. Dokázalo se tu zřejmě,
že »Kat. L « nezastupují názory veškerého du-
chovenstva katolického, jak ujišťovaly, nýbrž ž
jsou pouze orgánem šlschty, která s ústaváky
uzavřela národu škodlivy kompromiss a kteréhož
kompromissu se »K. L.« v úvodníku tak vřele
zastávaly: dále ze jsou mluvěím té částky ne-
vlastenecké hierarchie, jež jednak z nacionálníh
furoru německého, jednak ze ctižá dosti po berle
a kápí biskupské, roztrhání staroslavného krá-
lovství českého si přeje. »K. L.« došly tak da-
leko, že v hájení svých hierarchických patrono
dovolují si českému duchovenstvu udí
eti důtku, jakoby neznalo duchovenštvo zá-
konů církevních a jako by věřilo nezaručeným
pouze zprávám a nehledělo s klidnou důvěrou
ke svým představeným.
K L
Vídeň
16
article
Co do zpráv nezaručených prý, zapomín j
»K. L.«, že samy o tom zprávy rozčilující při-
nesly. A ovšem, když jiné české časopisy, na
hrozící nebezpečí upozorněny, proti podobnému
nějakému rozdělení se ozvaly, tenkráte pohnuty
bezpochyby nátlakem s hora, obrátily »K. L
a pak zprvu podezřele mlčely, a když promlu-
vily, učinily to tak nesťastným způsobem,
že celá záležitost tím vice byla nápadna, a ješte
více, když mluvily německé listy o celé věei
jako o dokonané již takořka události. Duchoven-
stvo české bylo samou již si o dporuj í e
mluvou »K. L.« upozorněno, že za kulissou
se něco děje, čím staroslavné české královstv
má býti poškozeno. A těžko miti důvěru k hier-
archům, kteří jednak slabl, k prohlédnutí n -
bezpečí neschopní, jako vosk měkcí a povolní
jsou ke všemu, co od nich ctižádostivci, kurie,
vláda, němečtí šovinisté žádají. Nemá české du-
chovenstvo důvěry k hierarchovi, jenž šťastnou
náhodou okolnosli se vyšinul a ve své zžírajl e
ctižádosti, sám jsa národně úplně lhostejným
školního vychování německého, ničehož nedb
o interessy národa českého, jen když sám do-
sáhne beriy biskupské a kápí. Nemá duchoven-
stvo české důvěry k hierarchovi, který ukázal
se býti nacionálním zuřivcem a ne mílostným pa-
stýřem. K těmto, jakož i ke čivitému ve čtver.
lístku, který svou nasládlou alo falšovanou zdvo-
řilosti chco býti na všech stranách hezkým,a
proto myje ruce své — jako by o ničem ne-
věděl. — Nikoliv — k takovým představeným
české duchovenstvo důvěry nemá
a míti ani nemůže a nechcel
K L
17
article
V dlouhém a nešikovném vykrucování př-
znaly »K. L.« v lokálce jedné, že prý na plá-
nech o rozdělení diécesí dle národností přece
něco je, ale tím prý vinen šlechtic Körber,
jenž slibil to Vseněmcům jen na oko a jen
proto, aby zakrylo se rozdělení obvodů prote-
stantských na český a německý; a konečněl-
tují »K. L.«, že české kněžstvo neví z církev-
ního práva ani tolik, že nuncius diécese visito-
vati nesmí. Co se týče protestantů a jich ob-
vodu, jest jich v Čechách poměrně přece mál
a jsou tak roziroušeni, že jich rozdělení na dv
obvody konečně ani tak velikého významu
důležitosti nemá a k vůli tomu se šlechti
Körber as s Všeněmci sotva smlouval. A jest-
že, jak »K. L.« mluví, činil tak jen na oko,
jsou noví dva biskupové v Čechách j meno-
vaní a vysvěcení také pouze ně-
jakým žertem pana šlechti ce
Körbra?l
A co se týče visitace nunciovy, jako b
snad dle způsobu biskupova některou diéces
visitoval, ujištujeme !a K. L.«, že i kdyby du-
chovní neznali dobře církevního práva, dobře vědí.
že nuncius k nim nikdy ještě na visitaci ne-
přijel a sotva as přijede; odpadá tedy výtka
»K. L.« duchovenstvu učiněná sama sebou.
K L
Körber
Körbr
Čechy
18
article
Ovšem jiná věc jest, zda smí nuncius navštíviti
některou sobě přidělenou diécesi, kdyby seo
něčem informovati chtěl. A tu zase víme ne
z církevního práva, nýbrž ze zkušenosti, že n
př. vídeňský nuncius do Prahy přijel, duchovní
domy navštívil a prohlížel atd. To právo ne-
může mu nikdo přece vzíti! Vždyť právě skrze
nunciatury papož provádí svůj
vrchní dozor. (Viz Prof. Wering. Kirchen-
recht, str. 524.) Nunciové mají právo své mocí
svého úřadu (jurisdictio ordinaria), které v Ně-
mecké říši sice obmezeno císařem Josefem II.-
12. října 1785 (viz Kirchenlexikon kardinála
Hergenröthera 4, str. 485) a v dědičních ze-
mích rakouských dvorním dekrotem ze dne 22.
května 1795, přece však v praxi nunciům po-
necháno. A moci této jurisdikce má nunciu
v Rakousku právo, při tak zvaném processu in-
tormačním zkoumati stáří, původ, studie, mravy,
dobrou pověsť, pastýřskou moudrosť, charakter,
víru, vědomosti kandidáta biskupství, jenž nesmí
býti ani ctižádostivý ani lakomý.
profesor
Wering
Josef II
Kirchenlexikon
Hergenröther
Praha
Rakousko
19
article
To vše má nuncins důkladně prozkoumati a po-
drobnou zprávu o tom do Říma apoštolské sto-
lici podati. Má-li nuncius tak zevrubný referát
o životě kandidáta biskupství zaslati, musí za-
jisté na osobu důvěry hodnou se obrátiti, aby
mu svědomitě vše o kandidátovi biskupství ozná-
mila. I tážeme se s podivením, jak mohl to
onen referent z diécese pražské zamlčeti, že jeden
z kandidátů, kněz a k tomu ve vyšší hod-
nosti postavený, vydal knihu bez cir kev-
ního schválení, neposlušen jsa zřejmého
papežského nařízení a že neposlušnost
svou ovečkám svěřeným, sobě a kněžím špatnou
cestu jako nastávající biskup ukázal ? Jak mohl
zamlčeti, že onen důstojný pán zcela proli
jednomu hlavnímu dogmatu a přikázání stejné
lásky křesťanské ke každému bližnímu a stejné
cony duší lidských haereticky uči o řeči
národu méně cenného a tím pochy be n ím
v drobném prodejín
raaní čísle o soba
Va slialkách na veskov
nnldue.
Inseráty
lati se hotově naplee
Pledplacení s inaerty přijíná zdminl-
strace v Mlarisnske ulici e.s.
Te vachárejí se tež redsk
tiskárna a sapudice „Nárednich Liett.
Bukopity se nevraoeji
Nárednich Liett
Řím
Virginie
Mlarisnske ulice e . s
20
article
ve víre že stal se irregulákr n ím.
(Pachmann, eírkevní právo str. 204.).
Jak mohl referent zamlčeti, že jednání toto
bylo nanejvýs pastýřsky nemoudré, že-
všeobecnou nevoli a odpor vzbudilo mezi věři-
cími a že kandidát tím připravil se o důvěru,
která jest podstatnou podmínkou, aby kněz neb
biskup mohl mezi lidem sobě svěřeným s pro-
spěchem takovým působiti, jak toho církev oče-
kává, a že onen spis ukazuje o pohrdání a ne
o toliku křesťanské lásky, mírnosti a pokoje-
milovnosti, co jí církev od služebníků svých
zvláště biskupů (viz i též jednání o tom na.
sněmu tridentském) žádál
Přímo dětinskou je vytáčka »Kat. Listů«,
že šlechtic Körber se pouze tvářil, jakoby chtěl
diécese děliti. K čemu tedy jmenování dva noví
biskupové, nadbyteční a tedy i zbyteční? Kdo
to jak živ slyšel, čtyři biskupové v jedné dié-
cesi?! — Zde právě zřejmě vykukuje čertovo
kopýtko utajených zámyslů a pletich, jejichž
obětl měla se státi země česká.
»K. L.« vyčítají duchovenstvu neznalost
církevního práva, ale samy nevědí, že toto jme-
nování nadbytečných bískupů jest přímo proti
církevním zákonům.
Dlouhá léta užívalo se na universitácha
theologických fakultách učebnice církevního práva
professora university vídeňské dra. Pachimanna.
Körber
K L
profesor univerzita
21
article
Nuže, co praví tento zajisté vynikající odborník
a kanonista? »Choe-li biskup světiciho
bískupa, jest se mu v té věci obrátiti k papeži
a s výkazem slušného důchodu, jehož biskup
světíci požívati má, jest mu upozorniti na osobu,
již si přeje (za světicího biskupa), s prosbou,
ničehož nepředpisuje. Kardinálové-biskupové ob-
drží bez námitky na požádání světicího biskupa.
(kardinálové z Ostie a Sabiny mivají ho pravidelně)i
jiným biskupům a arcibiskupům po-
volují se světící biskupové jen
tehda, když jejich žádost podpo-
ruje trvajlel obyčej. (Dr. Pachmann,
Kirchonrocht. I. díl, str. 247). Nemůže tedy
žádati areibiskup pražský za světicího biskupa
pro cizí diécesí, tedy na př.- litoměřickou ; a jest
to dále úplně proti církevnímu právu, aby byli
v pražské diécesi tři světlcí biskupové.
poněvadž trvající obyčej jest, aby
byl vždy jeden světící biskup, a toho
jsme již měli v osobě kanovníka staroboleslav-
ského pana Ferd. Kalousa ! ! —
Sabina
doktor
Pachmann
Kirchonrocht
Ferd
Ostia
Kalousa
22
article
A kdyby i pravda bylo, že dr. Frind byl
určen za biskupa litoměřického po smrti ny-
nějšího; k čemu byl zvolen ještě dr. Krásl za
biskupa? Pro k terou diécesi?? — Hle,
zde zřejmě viděti, že pletichy roztrhání diécesí
byly svému provedení již již co nejblíže, a jen-
o dpor národa a duchovenstva českého
zarazil pareeláře v jich práci ; a smutno,
že dle všeho i syn národa českého k tomu po-
mocné ruce podal l
Na konec nelze nepřipomenouti, že insti-
tuce zbytečných titulárních a světicích biskupo
byla odsouzena již na sněmu církevním v Tri-
dentě vynikajícími knižaty církevními. Tak
kardinál lotrinský, Karel, arcibiskup remešský,
se vyjádřil, aby takoví (titulární biskupové) ne-
byli svěceni anebo aby byli do svých biskupství
(mezi pohany) jako missionáři posláni.
Jinak že jich přísaha, že budou národu sobě
svěřenému hlásati evangelium, jest lží. Dále, že
nemají býti takoví biskupové svěceni na jména
biskupství nyní schismatických, poněvadž bez-
doktor
Frind
Krásl
lotrinský
Karel
Tri
24
article
V P ra z e, 5. rijna.
25
article
—5. Kronika.] Minulých dnů zase
jednou živěji debatováno o duší davu. Podivna
bytost! Tohik už se o ní najednalo, ale pořád
zůstává tajemna ve své podstatě, ačkoliv pr
vlastně všemu veřejnému životu vládne.
— Bylo krásné jitro záříjové, líčil zpra-
vodaj, na Karlově náměstí i v ulici Vodičkouě
tisnilo se kolem budovy soudní na sta lidí .
Bylo v den popravy dvou bratří otcovrahů.
Zástupy si přivstaly. Doufalv, že se jim podari
proniknouti do vnitr a zažiti očitě hrozné di-
vadlo. To doufání nemělo smyslu. Na úzký
dvorec vejde se jen málo lidí. Prístup byl jen
se vstupenkou možný a vstupenek. vydán
obmezený počet. Ale davy se přoce tisnile
a tlačily. Aspoň na blízku chtěly býti a chtivě
na mysl si uváděti skutečnost, kterak že tam
za onou stěnou, sotva několik kroků odtud,
odehrává se hrůzný děj. A potom, až bude vše
zkončeno, až lidé, kteří byli opravdovými svědky
výjevu, vyhrnou se zevnitr, aspoň z jejich vy-
děšeného zraku, z bledých tváři a zlomeného
hlasu vyčitati stopy zažitého hrozného dojmu,
přijati aspoň zprávu z první ruky!
Karlov náměstí
Vodičkou
26
article
Proto, za krásného jitra záříjového, tlačily
se kolem pochmurné budovy soudní netrpělivé,
rozčilené davy.
Takový je co do povahy dav. Lačníp
hrozném, po drásavém, po otřásajicím dojmu
A není-li ho do sytosti, přijímá vdéčně i odho
zený drobet.
Většina obecenstva zůstala arci doma. Al
ne proto, že by byla prosta té chtivé lačnost
davu. Většině bylo známo, že bez vstupenky je
marno o přístup se pokoušeti. Však kdyby dě
se odehrával na prostranství volném, bez ob
mezení, tisice lisiců by se dostavily a nedaly
ujíti dojmu. Celé Karlovo náměstí by nestačilo
Za starých časů, kdy svědomí veřejné nebylo
ještě tak ostýchavo, poprava bývala oblibeným
divadlem pro lid. Popraviště z pravidla se na
cházelo na návrší, daleko široko viditelno. Obe-
censtva se scházelo, sbíhalo, sjiždělo z celého
kraje, putovalo z dalekých končin ke hroznému
reji. Měli tehdy jistotu, že uvidí všecko, všecko.
Takový je dav; chtivý, neodbytný, valis
za požitkem, kde se mu nasky tne.
Al
Karlův náměstí
Ob
27
article
— Nevím, co ty lidiěky majíl slyšíte v
svém sousedství opovržlivý hlas intelligenta. Já
aspoň se k takové podívané nikdy netlačím.
Nechtěl bych jí ani zažiti, kdyby mi platil! .
Dáváte intelligentovi za pravdu. Citite jemu
podobně. A hned si uvádíte na paměť svůj vý-
minečný poměr vůči ostatnímu množství. Vskutk
výminečný! Citite jinak ! Jste patrně z lepší, z
vzáčnější látky. Vás nesvede naděje na hrozné,
ošklivé divadlo. Nepodlehnete tak surové choutce.
— Tlačiti se k tomu, kde člověka odpa-
vují se světa !... Fl, na takový nedostatek
jemnocitu !
Jsou patrně dva druhy lidí, jež ve způ-
sobu cítění přesně se od sebe liší. Jedny ne-
odolatelně vábí jistota strašného dojmu, sbíhaj
se všude, kde se nějaké neštěstí přihodilo, kde
byl někdo smrtelně raněn, svíjí se v bolestech
nebo byl dokonce zabit. Jako roj much slét
se hned zástup zvědavých, kteři musí při tom
býti, kteři zevlují a tiše ukájí svoji žízeň hrůa
a byvše nasyceni, jen s nechutí se plazíz
všedním povoláním.
A druhá odrůda lidí. Ti jsou opačného roz
položení. Lekají se šeredných dojmů, vyhýba
se jim, prchají před nimi. A zvěst-li přece k nim
pronikne o nich, zavírají se.
Děti kultury, slabých nervů, zhýčkaných.
zchoulostivělých, neschopných snášeti útok su-
rové skutečnosti, jemuž dovede čeliti leda chu
— bostiální
28
article
Rychle jste si osvojili tu theorii o »bestiá
nosti« davového vkusu. Rádi se občas oženet
heslem, tak lichometně se zamlouvajícím vro-
zené touze intelligenta po odlišení sebe. Le
právě hesla, lahodně vznětlivá jako pokroutky
příjemně dráždící jicen, radno občas podrobi
bedlivému prozkumu.
— V čem pak vlastně je ta bestiálnos
davové zvědavostit
Odpověd na otázku máte ovšem přichy
stánu.
— Ve zvláštní rozkoši vězí, v rozkoši
již dav při pohledu na cizí utrpení pociťuje.
Rozkoš z cizího utrpení? Ah, to by ar
stálo za mravní výprask ! Véru, zvířecká, dravčí
bestiální rozkoš !
Dejte si ji trošinku vypsat.
Svědomitý zpravodaj, jenž přítomen byl
děsné podívané, vynasnažil se nejen zaznamenat
vérně své vlastní dojmy, ale střehl bedlivě účin
děje i na ostatní přítomné obecenstvo. Ličí oka-
mžik, jak právě odsouzence odevzdávají rukoum
popravčího.
29
article
— V té chvíli delikvent podoben byl př
šeře, píše. Ve zlomeném těle jakoby již nedle
duch, jakoby v jeho mozku nebylo už záblesku
vědomí. Ve hloučku lidí, kteří pohlíželi na
hrůzné divadlo, nastalo vzrušení, obrážejícíse
ve zkřivených rysech tváří.
V duších všech stoupala a rostla jediná slita
představa bezmezného politování
odporu a ošklivosti
Povšimněte si. Takový byl tedy obsah »roz
koše«, kterou mělo obecenstvo ze své podívané
vzrušení nitra, jež se obráží na venek bolestn
zkřivenými rysy a vyznivá v pocit litosti, odporu,
ošklivosti.
— Lítost, odpor, ošklivost ! Pocity ne tuze
vábné ! Není-li pravda
— A kde zůstala — rozkoš ? Či je v tom
rozkoš vystavovati se pocitům nepřijemným
Nenarážíme tu na jakousi záhadu lidského
nitra ? Je ostatně dosti známa. Druholné pocily
litost, odpor, ošklivost, pokud jsou vyvolány
přímo vlastním poměrem duše ke svému okolí.
odpuzují člověka. Pravda. Ale jakmile tytéž po-
city, litost, odpor, ošklivost, byly vyvolány
bolestným stavem, utrpením druhého, odehraj
se v nitru člověka zvláštní přesmyk smysl
Pocit bolestný najednou nabývá podivné, přím
vábivé sily, která k sobě láká, pudí člověk
aby ji vyhledával, aby se vědomě, s jistou n-
ohroženosti vystavoval stavům jinak ne prá
zámluvným.
A jak potom nazvati takový stav?
30
article
Bolestné rozechvění, kterého se nejen ne-
lekám, jemuž se ani nevyhýbám, nýbrž je
naopak vyhledávám, za ním pospichám a zcel
vědomě, s jistou slepou náruživostí se mu vy-
stavuji, či ten bolestný, litostný, odporný poci
není už vlastně pocit — rozkoše?
A vskutku nelze si jinak vysvětliti zálib
davu na hrozných divadlech, na bolestných,
otřásajících výjevech, než tichou rozkoší z ne-
škodného trnutí, jež ozvěna cizí bolesti v duši
člověka vyvolá.
Zbývá jen otázka, není-li ten způsok
rozkoše neušlechtilý, hřišný, nelidský, nízký —
bestiální?
Však lítost, odpor, ošklivost, vzniklé při
pohledu na cizí bolest: nejsou to příznaky —
31
article
soucitu? A není soucit z nejušlechtilejších stav
duše? Není člověk teprve tvorem vyššího řádu
že je schopen právě této vyšší hodnoty cítění
Znáte snad živočicha jiného rodu, aby jevi
soucitnou zvědavost, běží-li o zle osud a utrpení
jeho soudruha? Vyjma pud mateřský, rozumí
se, jímž od přírody je před úrazem a nebez-
pečím vždycky chráněno mládě. Žádná bestie
nejeví zvědavost, tím méně soustrast k bestii.
která padla vedle. Neciti se neodolatelně vábena
k místu, kde ona padla, aby zde prociťovala
»rozkoš« trapného trnutí. Soustrast je právě
vyšší, je čístě lidský pocit. A s ním i »rozkoše
soustrasti. Morálka i estetika a tím živlem tiché
rozkoše počítají. Kam by se poděl dojem tragiky
bez pocitu soustrasti a rozkoše z ní?
Dav trne nad utrpením člověka, kteréh
stihl hrozný osud, spěchá na místo hrůzy, aby
v pocitu děsivé blizkosti, jako v palčívé lázní,
očistil svoji sobeckou duši. Oč pak je cennějš
podstata vaší intelligentní choulky? Vy trnete
nad utrpením druhého člověka, které vám uměle
připravil — básník a herec. Spěcháte, abysto
nezmeškali začátek historie v divadle a prozili
rozkoš spolucitění cizl bolesti a strasti všecku,
všecku ! Či není v podstatě vaše touha totožná
s choutkou davu ?
32
article
Umělecký dojem prý povznáší
A kdo praví, že dojem skutečného výjevu
prostého diváka nepovznáší, že ho nepřibližuje
vyšším ponětím života ? Kdo praví, že v něm
neprobouzí tušení něčeho neznámého, když
jej vyplašena nezvyklou události znenadání
pudem přivleče před divadlo smrti a zkázy?
A třeba na odiv nesl netečnost a z úst, přímě-
řeno hrubé jeho přírodě, mu přicházelo hrube
slovo nebo »kynický« pošklebek — také dav
má svůj přirozený »snobism« a rád si zakoke-
tuje! — kdo praví, že při tom v nitru jeho,
byť neujasněno, netetelí jakés tušení vyšších
vztahů života? A že ve svém zdrcení se ne-
cítí — aspoň v zásadě ! — povznesena
očistěna ? .. ..
Je v tě módní libůstce okázalého pohrdáni
»surovou bytostí« davu trochýnek nedozíravé
jestnosti povýšenecké, ale i hodná dávka po-
vrchního papouškování hesel. Široká bytost da-
vová má, pravda, svoji rozměrnost forem, svoji
příkrou nestrojenost životních úkonů a projevů,
ale surové a úporné živly její podstaty jsou da-
leko vyváženy hlubokou vrstvou oné drahocenné
hmoty, z niž konečně pramení vše, co v ubohém
domýšlivečkovi intelligentním je lepšíhoa
ušlechtilejšího.
A na čem pak si vlastně tolik zaklá dáme
my jemnocitní, zhýčkaní, daleko nad ssurové
choutky« davu tolik povznešení vyvýšenci
kultury? Jak my se stavíme k šeredným udá-
lostem denní kroniky? Přihodí-li se někde ne-
štěstí, zbořili se dům, skoči-li někdo s mostu
do řeky, spadne-li se střechy na dlažbu, zá-
pasí-li s vlnami nebo-li se svijí ve své krvi
anebo je veden na popravu ? Míy se k oškli-
vému, otřásajícímu výjevu netlačíme, pravda.
33
article
Jsme k tomu příliš uvědomělí, příliš sebe
své důstojnosti dbalí, také je nám lito času,
kterého chceme a dovedeme jinak a užitečněji
vynaložiti. Také se nesháníme po zprávách,
které o událostech se šiří a lhostejně, ba s jistým
děgout naučeného aristokratismu, který ví, co-
se sluší, obracíme ty jisté sloupce novin, kro-
niky ne štěstí, krvavé lokálky o zlámaných no-
hách, vypáraných vnitřnostech, o vraždách a
samovraždách, o pohorslivých a řvavých vý-
jevech ze soudních síní!. . . My máme sice.
také svoji potřebu pohnuti, otřesení mysli a
vnitřního vzpamatování z klopotu a prachu
všedního života, svoji potřebu soustrasti s utrpe-
ním druhých, ale tu si necháváme pro sladkou
denní chvilku ve svém čtenářském koutku,
kdy skloněni nad knihou pěkně vázanou bavíme
svoji mysl příjemně upravenými abstrakcemi
anebo si ukojení té potřeby odkládáme do di-
vadla, kde na měkkém křeslo dáváme se ne-
škodně rozčilovati nevinnými výmysly talentova-
ných lidí, kteří takové věci dovedou způsobns
do zábavného obrazu složiti.
Náš způsob má do sebe rozhodně více
vkusu, uhlazené elegance a lahodné úpravnosti,
je rozhodně průmyslnější, pokročilejší, ale také
— chceme-li být upřímni! — rozhodně sobe-
čtější a skutku účastenství méně schopný. Leč
zdali a pokud nás tento náš aristokratism snad
opravňuje nad povahu davu se vynášeti, o jeho
způsobu vnímání, jeho ukájení zvědavosti a jiných
duchovných potřeb se pohrdlivě vyjadřovati
jemu svůj způsob cítění a nazírání nejen dopo-
ručovati, ale příležitostně i vnucovati?
Otázka poněkud složitější, než by určitos
modních hesel v tom směru pronášoných zrovna
tušiti dala.