ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 25944130-661d-11dc-8cc1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 33 celkem · entity: place 17, person 32, org 3
1 masthead
Ročník X00l.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 6. října 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 275.
4 masthead
E t ieb, sinsivá í
5 masthead
rlohamí (Nandhý Sbror y naze v sdn il nis dvrt ieta. měse Jrolí čonálko
6 masthead
NAR
Nara
7 masthead
rsttos
8 masthead
koe
9 masthead
nní ani
10 title
Dnsšní čislo pro Prahu je o 20 stranách.
Praha
11 article Ať neradují se, nýbrž zahan- beni jsou nepřátelé naši!
Ať neradují se, nýbrž zahan- beni jsou nepřátelé naši! Když kruté násilí rakouského despotismu před půl stoletím smrtelně zranilo a udolalo teh- dejší národní stranu svobodomyslnou, kdyz jejímu poslednímu neohroženému a nejgeni- álnějšímu obránci Karlu Havlíčkovi brutálne vyrazilo na vždy péro z ruky, — pamatujet se jakou radu a výstrahu srdečnou nej- upřímnější ten přítel náš dával tehdejšímu pokolení českému? »Jen se, probůh, nedejte zprlo mrzet, neupadněte v lhostejnos a netečnost proto, že nám nastaly časv zlé a štěstí od spravedlivé naší věci se od- vrátilo!« volal v posledním článku svéh »Slovana« statečný a velký ten apoštol n- šeho národního vzkřísení k lidu našemu, shledávaje právem vážné životní nebezpeč národa nikoli ve přemoci, náporu a krutost jeho vrahů jako spíše v ochabnutí horlivé snahy, v pohasnutí jarého a statečného du cha, křepké a srdnaté mysli národa ohrože ného ve chvíli jeho nejtěžší. Toť jest pak ovšem skvostná pohoda příležitost pro úkladné plány nepřátel na- roda, aby jeho řady rozprášili a rozptýlené v nepořádek přivedené rázem udolalia zničili.
Havlíček Slovan
12 article
Nuže, dnes — kdy přešlo přes hlavy národa našeho půl století zkoušek a útra nejkrutějších, těší se a doufají vrazi jeho,ž jest tolikaletým nerovným zápasem opět tak zemdlen, tak znaven a zpromrzen, tak zmaten a desorganisován, jako byl asi podzimem smutného roku 1851, když troufala si vláda rakousko-schmerlingovská pohnati našeho Havlíčka před porotu kutnohorskou, aby byl pro svou neohroženou a poctivou obranu věci české proti zlovládám vídeňským od- souzen — vlastním lidem svým, vlastním národem! S týmiž nadějemi podlými, jako tehda pohlíželi vstříc 12. listopadu 1851, dni to výroku poroty kutnohorské nad Havličkem, s těmitéž nadějemi mrzkými hledí nyní všichni zapřisáhl nepřátelé a škůdcové národa na- šeho vstříc 8. říjnu 1901, dychtivi dočkati se toho, aby naš český venkovský lid zpromrzen svou hmotnou tísní, zmaten sveden dryáčnickou agitací nesvědomitých mandatolovců, zapřel všechnu svo čestnou vlasteneckou minulost. odříkal se svých statečných otců, osmačtyřicátníků a dekla- rantů, jichž heslem bývalo: »Vše pro národ a vlasť, až do těch hrdel a statků !« — a volbami svými odříkal se toho praporu české národní strany svobodomyslné, jejz třímaly ruce Havličkovy, Sladkovského, Julia Grégra . Ano, toho se doufají pozejtří dočkati zarvtí, úhlavní vrazi jména českého zde jako ve Vídni: že český náš lid venkovský val nou většinou sběhne od červenobílého pra poru naší svaté velké pospolité věci české k bělomodré vlajce agrárníků volajících: »Pryč se stranami poli tickými, budodcnost patří jen s tra n ám
Havlíček Havličkův Sladkovský Julio Grégr Havličko
13 article
stavovským, spojme se agrárníci všech národů proti všem ostatním !« Nuž, je to možné, aby naše rolnictvo naše venkovské živnostnictvo, jehož jest do tisíců, pozejtří volbou svou připravilo národu našemu tuto bolest a vrahům našim tuto radost neskonalou ? Máme přes všechny zprávy o horečné. ba fanatické a terroristické agitaci kortešův agrárnických po širém venkově našem uvě- řiti v možnost takového úpadku vlastenecké vroucnosti, takové ochablosti citu českého, ba takové bypnosy zdravého rozumu ve většině našeho lidu rolnického, aby dal se uchvátit a strhnout hesly a sliby tak ne- rozumnými, jako že prý jen sedláci ne- odvislí ode všech národnícha politických stran sami sobě » beze všech ostatních a proti všem« ku blahobytu zaslouženému dopomohou, že prý jent agrárničtí vůdcové, dluhující dosud národu důkaz o všeliké své schopnosti a způsobilo- sti zákonodárné, jako o pevnosti svých po- litických charakterův, osvobodí rolnictvo od přemíry břemen je hnětoucích, ba i od těch millionových dluhů hypotekárních ?? Jest to možně, aby většina našeho uvědomělého lidu rolnického neprohlédla tuto nesvědomitou šalbu, tento bezsrdečný humbug?
14 article
Jest to možné, aby nechápala, kterak všechno úsilí o zvelebení našeho zeměděl- ství jako našeho průmyslu, jako našich živ- ností jest marným, dokud nevydobu- deme si svobodu své vlasti, dokud svornou silou všeho 6milliono- vého národa neporazíme vyssá- vající a hublcí nás svstém stale- tého centralismu, kdežto každým drobením svých sil, kazdým rozstupováním se ve strany stavovské, jdoucí různo za svými hmotnými zájmy, ničeho něpořídíme, ničeho nedovedeme, nežli že všichn upadneme pod nůž všeněmekých svých nepřátel a vyssavačů. kteří nás hledí zničiti rovně tak politicky. jako národohospodářsky, abychom stali se pouhým materiálem jejich národní a ekono- mické politiky germánské. Jak že, náš lid rolnický že by neviděl a nechápal svůj osud a tu svou hroz nou bídu, budoucnost žebráka. jaká by ho čekala, kdyby náro náš neodolal vítězně vražedne- mu úsilí národních a politických nepřátel svých, alébrž rozdro- ben na dvacatero hašteřících se stavovských stran, podlehl bídně, jako druhdy rozvadění Slované polabští promyšle- nému dábelskému nájezdu německých vý- bojníkův. Nikoliv, toho si pomysliti, tomu uvěřiti nemůzemel Naopak, jsme pevné té víry, že lid náš rolnickýohromnouvětšino svou osvědčí se pozejtří ta ko- vým, jakým býval druhdy: uvě- domělým, zachovalým a skalo- pevně věrným obráncem a stráž- cem velké svaté věci národ českého, jenž volbou svou zahanbí ne- přátele naše a dá jim za vvučenou, že český rolník není třtinou větrem se klátící, není tak malý duchem a tak nestatečný srdcem,
Slovan stavovský stran
15 article NÍi
NÍi laby pro záludné sliby dočasného hmotnéh prospěchu svého zapřel a poškodil sprav- dlivou věc celého národa, aby k radosti ne- přátel jeho opouštěl ten starý posvátný pra- por, pod nímž dosud tak čestně a vytrvale zápasil. Nikoliv! Tak jako před padesáti léty odpověděl rolníci čeští Vídni o svobozujícím pa- mátným výrokem poroty kutnohorské. tak, jsme přesvědčeni, odpovědí jí také bohda velikou většinou pozejtří po- ctivým a krásným výrokem volb své, řkouce: »Dnes nade všechny stavy nej- krutějším nebezpečím ohrožen jest drahý národ český a naše vlast A proto nevolíme zástupce a obránce jedno tlivých stavů, nýbrž z ástupce a obránc věrné národa a vlasti!« České duchovenstvo proti „Katol. Listům“. (Poučení o efrkev n í m právu z kruho. duchovenskýct Hluboká propast rozevřela so mezi náro ním duchovenstvem českým a mezi »Katolickými Listy« ve příčině nazírání na pokus rozdělení diécesí dle národnosti. Dokázalo se tu zřejmě, že »Kat. L « nezastupují názory veškerého du- chovenstva katolického, jak ujišťovaly, nýbrž ž jsou pouze orgánem šlschty, která s ústaváky uzavřela národu škodlivy kompromiss a kteréhož kompromissu se »K. L.« v úvodníku tak vřele zastávaly: dále ze jsou mluvěím té částky ne- vlastenecké hierarchie, jež jednak z nacionálníh furoru německého, jednak ze ctižá dosti po berle a kápí biskupské, roztrhání staroslavného krá- lovství českého si přeje. »K. L.« došly tak da- leko, že v hájení svých hierarchických patrono dovolují si českému duchovenstvu udí eti důtku, jakoby neznalo duchovenštvo zá- konů církevních a jako by věřilo nezaručeným pouze zprávám a nehledělo s klidnou důvěrou ke svým představeným.
K L Vídeň
16 article
Co do zpráv nezaručených prý, zapomín j »K. L.«, že samy o tom zprávy rozčilující při- nesly. A ovšem, když jiné české časopisy, na hrozící nebezpečí upozorněny, proti podobnému nějakému rozdělení se ozvaly, tenkráte pohnuty bezpochyby nátlakem s hora, obrátily »K. L a pak zprvu podezřele mlčely, a když promlu- vily, učinily to tak nesťastným způsobem, že celá záležitost tím vice byla nápadna, a ješte více, když mluvily německé listy o celé věei jako o dokonané již takořka události. Duchoven- stvo české bylo samou již si o dporuj í e mluvou »K. L.« upozorněno, že za kulissou se něco děje, čím staroslavné české královstv má býti poškozeno. A těžko miti důvěru k hier- archům, kteří jednak slabl, k prohlédnutí n - bezpečí neschopní, jako vosk měkcí a povolní jsou ke všemu, co od nich ctižádostivci, kurie, vláda, němečtí šovinisté žádají. Nemá české du- chovenstvo důvěry k hierarchovi, jenž šťastnou náhodou okolnosli se vyšinul a ve své zžírajl e ctižádosti, sám jsa národně úplně lhostejným školního vychování německého, ničehož nedb o interessy národa českého, jen když sám do- sáhne beriy biskupské a kápí. Nemá duchoven- stvo české důvěry k hierarchovi, který ukázal se býti nacionálním zuřivcem a ne mílostným pa- stýřem. K těmto, jakož i ke čivitému ve čtver. lístku, který svou nasládlou alo falšovanou zdvo- řilosti chco býti na všech stranách hezkým,a proto myje ruce své — jako by o ničem ne- věděl. — Nikoliv — k takovým představeným české duchovenstvo důvěry nemá a míti ani nemůže a nechcel
K L
17 article
V dlouhém a nešikovném vykrucování př- znaly »K. L.« v lokálce jedné, že prý na plá- nech o rozdělení diécesí dle národností přece něco je, ale tím prý vinen šlechtic Körber, jenž slibil to Vseněmcům jen na oko a jen proto, aby zakrylo se rozdělení obvodů prote- stantských na český a německý; a konečněl- tují »K. L.«, že české kněžstvo neví z církev- ního práva ani tolik, že nuncius diécese visito- vati nesmí. Co se týče protestantů a jich ob- vodu, jest jich v Čechách poměrně přece mál a jsou tak roziroušeni, že jich rozdělení na dv obvody konečně ani tak velikého významu důležitosti nemá a k vůli tomu se šlechti Körber as s Všeněmci sotva smlouval. A jest- že, jak »K. L.« mluví, činil tak jen na oko, jsou noví dva biskupové v Čechách j meno- vaní a vysvěcení také pouze ně- jakým žertem pana šlechti ce Körbra?l A co se týče visitace nunciovy, jako b snad dle způsobu biskupova některou diéces visitoval, ujištujeme !a K. L.«, že i kdyby du- chovní neznali dobře církevního práva, dobře vědí. že nuncius k nim nikdy ještě na visitaci ne- přijel a sotva as přijede; odpadá tedy výtka »K. L.« duchovenstvu učiněná sama sebou.
K L Körber Körbr Čechy
18 article
Ovšem jiná věc jest, zda smí nuncius navštíviti některou sobě přidělenou diécesi, kdyby seo něčem informovati chtěl. A tu zase víme ne z církevního práva, nýbrž ze zkušenosti, že n př. vídeňský nuncius do Prahy přijel, duchovní domy navštívil a prohlížel atd. To právo ne- může mu nikdo přece vzíti! Vždyť právě skrze nunciatury papož provádí svůj vrchní dozor. (Viz Prof. Wering. Kirchen- recht, str. 524.) Nunciové mají právo své mocí svého úřadu (jurisdictio ordinaria), které v Ně- mecké říši sice obmezeno císařem Josefem II.- 12. října 1785 (viz Kirchenlexikon kardinála Hergenröthera 4, str. 485) a v dědičních ze- mích rakouských dvorním dekrotem ze dne 22. května 1795, přece však v praxi nunciům po- necháno. A moci této jurisdikce má nunciu v Rakousku právo, při tak zvaném processu in- tormačním zkoumati stáří, původ, studie, mravy, dobrou pověsť, pastýřskou moudrosť, charakter, víru, vědomosti kandidáta biskupství, jenž nesmí býti ani ctižádostivý ani lakomý.
profesor Wering Josef II Kirchenlexikon Hergenröther Praha Rakousko
19 article
To vše má nuncins důkladně prozkoumati a po- drobnou zprávu o tom do Říma apoštolské sto- lici podati. Má-li nuncius tak zevrubný referát o životě kandidáta biskupství zaslati, musí za- jisté na osobu důvěry hodnou se obrátiti, aby mu svědomitě vše o kandidátovi biskupství ozná- mila. I tážeme se s podivením, jak mohl to onen referent z diécese pražské zamlčeti, že jeden z kandidátů, kněz a k tomu ve vyšší hod- nosti postavený, vydal knihu bez cir kev- ního schválení, neposlušen jsa zřejmého papežského nařízení a že neposlušnost svou ovečkám svěřeným, sobě a kněžím špatnou cestu jako nastávající biskup ukázal ? Jak mohl zamlčeti, že onen důstojný pán zcela proli jednomu hlavnímu dogmatu a přikázání stejné lásky křesťanské ke každému bližnímu a stejné cony duší lidských haereticky uči o řeči národu méně cenného a tím pochy be n ím v drobném prodejín raaní čísle o soba Va slialkách na veskov nnldue. Inseráty lati se hotově naplee Pledplacení s inaerty přijíná zdminl- strace v Mlarisnske ulici e.s. Te vachárejí se tež redsk tiskárna a sapudice „Nárednich Liett. Bukopity se nevraoeji
Nárednich Liett Řím Virginie Mlarisnske ulice e . s
20 article
ve víre že stal se irregulákr n ím. (Pachmann, eírkevní právo str. 204.). Jak mohl referent zamlčeti, že jednání toto bylo nanejvýs pastýřsky nemoudré, že- všeobecnou nevoli a odpor vzbudilo mezi věři- cími a že kandidát tím připravil se o důvěru, která jest podstatnou podmínkou, aby kněz neb biskup mohl mezi lidem sobě svěřeným s pro- spěchem takovým působiti, jak toho církev oče- kává, a že onen spis ukazuje o pohrdání a ne o toliku křesťanské lásky, mírnosti a pokoje- milovnosti, co jí církev od služebníků svých zvláště biskupů (viz i též jednání o tom na. sněmu tridentském) žádál Přímo dětinskou je vytáčka »Kat. Listů«, že šlechtic Körber se pouze tvářil, jakoby chtěl diécese děliti. K čemu tedy jmenování dva noví biskupové, nadbyteční a tedy i zbyteční? Kdo to jak živ slyšel, čtyři biskupové v jedné dié- cesi?! — Zde právě zřejmě vykukuje čertovo kopýtko utajených zámyslů a pletich, jejichž obětl měla se státi země česká. »K. L.« vyčítají duchovenstvu neznalost církevního práva, ale samy nevědí, že toto jme- nování nadbytečných bískupů jest přímo proti církevním zákonům. Dlouhá léta užívalo se na universitácha theologických fakultách učebnice církevního práva professora university vídeňské dra. Pachimanna.
Körber K L profesor univerzita
21 article
Nuže, co praví tento zajisté vynikající odborník a kanonista? »Choe-li biskup světiciho bískupa, jest se mu v té věci obrátiti k papeži a s výkazem slušného důchodu, jehož biskup světíci požívati má, jest mu upozorniti na osobu, již si přeje (za světicího biskupa), s prosbou, ničehož nepředpisuje. Kardinálové-biskupové ob- drží bez námitky na požádání světicího biskupa. (kardinálové z Ostie a Sabiny mivají ho pravidelně)i jiným biskupům a arcibiskupům po- volují se světící biskupové jen tehda, když jejich žádost podpo- ruje trvajlel obyčej. (Dr. Pachmann, Kirchonrocht. I. díl, str. 247). Nemůže tedy žádati areibiskup pražský za světicího biskupa pro cizí diécesí, tedy na př.- litoměřickou ; a jest to dále úplně proti církevnímu právu, aby byli v pražské diécesi tři světlcí biskupové. poněvadž trvající obyčej jest, aby byl vždy jeden světící biskup, a toho jsme již měli v osobě kanovníka staroboleslav- ského pana Ferd. Kalousa ! ! —
Sabina doktor Pachmann Kirchonrocht Ferd Ostia Kalousa
22 article
A kdyby i pravda bylo, že dr. Frind byl určen za biskupa litoměřického po smrti ny- nějšího; k čemu byl zvolen ještě dr. Krásl za biskupa? Pro k terou diécesi?? — Hle, zde zřejmě viděti, že pletichy roztrhání diécesí byly svému provedení již již co nejblíže, a jen- o dpor národa a duchovenstva českého zarazil pareeláře v jich práci ; a smutno, že dle všeho i syn národa českého k tomu po- mocné ruce podal l Na konec nelze nepřipomenouti, že insti- tuce zbytečných titulárních a světicích biskupo byla odsouzena již na sněmu církevním v Tri- dentě vynikajícími knižaty církevními. Tak kardinál lotrinský, Karel, arcibiskup remešský, se vyjádřil, aby takoví (titulární biskupové) ne- byli svěceni anebo aby byli do svých biskupství (mezi pohany) jako missionáři posláni. Jinak že jich přísaha, že budou národu sobě svěřenému hlásati evangelium, jest lží. Dále, že nemají býti takoví biskupové svěceni na jména biskupství nyní schismatických, poněvadž bez-
doktor Frind Krásl lotrinský Karel Tri
23 title
FEUILLETON.
24 article
V P ra z e, 5. rijna.
25 article
—5. Kronika.] Minulých dnů zase jednou živěji debatováno o duší davu. Podivna bytost! Tohik už se o ní najednalo, ale pořád zůstává tajemna ve své podstatě, ačkoliv pr vlastně všemu veřejnému životu vládne. — Bylo krásné jitro záříjové, líčil zpra- vodaj, na Karlově náměstí i v ulici Vodičkouě tisnilo se kolem budovy soudní na sta lidí . Bylo v den popravy dvou bratří otcovrahů. Zástupy si přivstaly. Doufalv, že se jim podari proniknouti do vnitr a zažiti očitě hrozné di- vadlo. To doufání nemělo smyslu. Na úzký dvorec vejde se jen málo lidí. Prístup byl jen se vstupenkou možný a vstupenek. vydán obmezený počet. Ale davy se přoce tisnile a tlačily. Aspoň na blízku chtěly býti a chtivě na mysl si uváděti skutečnost, kterak že tam za onou stěnou, sotva několik kroků odtud, odehrává se hrůzný děj. A potom, až bude vše zkončeno, až lidé, kteří byli opravdovými svědky výjevu, vyhrnou se zevnitr, aspoň z jejich vy- děšeného zraku, z bledých tváři a zlomeného hlasu vyčitati stopy zažitého hrozného dojmu, přijati aspoň zprávu z první ruky!
Karlov náměstí Vodičkou
26 article
Proto, za krásného jitra záříjového, tlačily se kolem pochmurné budovy soudní netrpělivé, rozčilené davy. Takový je co do povahy dav. Lačníp hrozném, po drásavém, po otřásajicím dojmu A není-li ho do sytosti, přijímá vdéčně i odho zený drobet. Většina obecenstva zůstala arci doma. Al ne proto, že by byla prosta té chtivé lačnost davu. Většině bylo známo, že bez vstupenky je marno o přístup se pokoušeti. Však kdyby dě se odehrával na prostranství volném, bez ob mezení, tisice lisiců by se dostavily a nedaly ujíti dojmu. Celé Karlovo náměstí by nestačilo Za starých časů, kdy svědomí veřejné nebylo ještě tak ostýchavo, poprava bývala oblibeným divadlem pro lid. Popraviště z pravidla se na cházelo na návrší, daleko široko viditelno. Obe- censtva se scházelo, sbíhalo, sjiždělo z celého kraje, putovalo z dalekých končin ke hroznému reji. Měli tehdy jistotu, že uvidí všecko, všecko. Takový je dav; chtivý, neodbytný, valis za požitkem, kde se mu nasky tne.
Al Karlův náměstí Ob
27 article
— Nevím, co ty lidiěky majíl slyšíte v svém sousedství opovržlivý hlas intelligenta. Já aspoň se k takové podívané nikdy netlačím. Nechtěl bych jí ani zažiti, kdyby mi platil! . Dáváte intelligentovi za pravdu. Citite jemu podobně. A hned si uvádíte na paměť svůj vý- minečný poměr vůči ostatnímu množství. Vskutk výminečný! Citite jinak ! Jste patrně z lepší, z vzáčnější látky. Vás nesvede naděje na hrozné, ošklivé divadlo. Nepodlehnete tak surové choutce. — Tlačiti se k tomu, kde člověka odpa- vují se světa !... Fl, na takový nedostatek jemnocitu ! Jsou patrně dva druhy lidí, jež ve způ- sobu cítění přesně se od sebe liší. Jedny ne- odolatelně vábí jistota strašného dojmu, sbíhaj se všude, kde se nějaké neštěstí přihodilo, kde byl někdo smrtelně raněn, svíjí se v bolestech nebo byl dokonce zabit. Jako roj much slét se hned zástup zvědavých, kteři musí při tom býti, kteři zevlují a tiše ukájí svoji žízeň hrůa a byvše nasyceni, jen s nechutí se plazíz všedním povoláním. A druhá odrůda lidí. Ti jsou opačného roz položení. Lekají se šeredných dojmů, vyhýba se jim, prchají před nimi. A zvěst-li přece k nim pronikne o nich, zavírají se. Děti kultury, slabých nervů, zhýčkaných. zchoulostivělých, neschopných snášeti útok su- rové skutečnosti, jemuž dovede čeliti leda chu — bostiální
28 article
Rychle jste si osvojili tu theorii o »bestiá nosti« davového vkusu. Rádi se občas oženet heslem, tak lichometně se zamlouvajícím vro- zené touze intelligenta po odlišení sebe. Le právě hesla, lahodně vznětlivá jako pokroutky příjemně dráždící jicen, radno občas podrobi bedlivému prozkumu. — V čem pak vlastně je ta bestiálnos davové zvědavostit Odpověd na otázku máte ovšem přichy stánu. — Ve zvláštní rozkoši vězí, v rozkoši již dav při pohledu na cizí utrpení pociťuje. Rozkoš z cizího utrpení? Ah, to by ar stálo za mravní výprask ! Véru, zvířecká, dravčí bestiální rozkoš ! Dejte si ji trošinku vypsat. Svědomitý zpravodaj, jenž přítomen byl děsné podívané, vynasnažil se nejen zaznamenat vérně své vlastní dojmy, ale střehl bedlivě účin děje i na ostatní přítomné obecenstvo. Ličí oka- mžik, jak právě odsouzence odevzdávají rukoum popravčího.
29 article
— V té chvíli delikvent podoben byl př šeře, píše. Ve zlomeném těle jakoby již nedle duch, jakoby v jeho mozku nebylo už záblesku vědomí. Ve hloučku lidí, kteří pohlíželi na hrůzné divadlo, nastalo vzrušení, obrážejícíse ve zkřivených rysech tváří. V duších všech stoupala a rostla jediná slita představa bezmezného politování odporu a ošklivosti Povšimněte si. Takový byl tedy obsah »roz koše«, kterou mělo obecenstvo ze své podívané vzrušení nitra, jež se obráží na venek bolestn zkřivenými rysy a vyznivá v pocit litosti, odporu, ošklivosti. — Lítost, odpor, ošklivost ! Pocity ne tuze vábné ! Není-li pravda — A kde zůstala — rozkoš ? Či je v tom rozkoš vystavovati se pocitům nepřijemným Nenarážíme tu na jakousi záhadu lidského nitra ? Je ostatně dosti známa. Druholné pocily litost, odpor, ošklivost, pokud jsou vyvolány přímo vlastním poměrem duše ke svému okolí. odpuzují člověka. Pravda. Ale jakmile tytéž po- city, litost, odpor, ošklivost, byly vyvolány bolestným stavem, utrpením druhého, odehraj se v nitru člověka zvláštní přesmyk smysl Pocit bolestný najednou nabývá podivné, přím vábivé sily, která k sobě láká, pudí člověk aby ji vyhledával, aby se vědomě, s jistou n- ohroženosti vystavoval stavům jinak ne prá zámluvným. A jak potom nazvati takový stav?
30 article
Bolestné rozechvění, kterého se nejen ne- lekám, jemuž se ani nevyhýbám, nýbrž je naopak vyhledávám, za ním pospichám a zcel vědomě, s jistou slepou náruživostí se mu vy- stavuji, či ten bolestný, litostný, odporný poci není už vlastně pocit — rozkoše? A vskutku nelze si jinak vysvětliti zálib davu na hrozných divadlech, na bolestných, otřásajících výjevech, než tichou rozkoší z ne- škodného trnutí, jež ozvěna cizí bolesti v duši člověka vyvolá. Zbývá jen otázka, není-li ten způsok rozkoše neušlechtilý, hřišný, nelidský, nízký — bestiální? Však lítost, odpor, ošklivost, vzniklé při pohledu na cizí bolest: nejsou to příznaky —
31 article
soucitu? A není soucit z nejušlechtilejších stav duše? Není člověk teprve tvorem vyššího řádu že je schopen právě této vyšší hodnoty cítění Znáte snad živočicha jiného rodu, aby jevi soucitnou zvědavost, běží-li o zle osud a utrpení jeho soudruha? Vyjma pud mateřský, rozumí se, jímž od přírody je před úrazem a nebez- pečím vždycky chráněno mládě. Žádná bestie nejeví zvědavost, tím méně soustrast k bestii. která padla vedle. Neciti se neodolatelně vábena k místu, kde ona padla, aby zde prociťovala »rozkoš« trapného trnutí. Soustrast je právě vyšší, je čístě lidský pocit. A s ním i »rozkoše soustrasti. Morálka i estetika a tím živlem tiché rozkoše počítají. Kam by se poděl dojem tragiky bez pocitu soustrasti a rozkoše z ní? Dav trne nad utrpením člověka, kteréh stihl hrozný osud, spěchá na místo hrůzy, aby v pocitu děsivé blizkosti, jako v palčívé lázní, očistil svoji sobeckou duši. Oč pak je cennějš podstata vaší intelligentní choulky? Vy trnete nad utrpením druhého člověka, které vám uměle připravil — básník a herec. Spěcháte, abysto nezmeškali začátek historie v divadle a prozili rozkoš spolucitění cizl bolesti a strasti všecku, všecku ! Či není v podstatě vaše touha totožná s choutkou davu ?
32 article
Umělecký dojem prý povznáší A kdo praví, že dojem skutečného výjevu prostého diváka nepovznáší, že ho nepřibližuje vyšším ponětím života ? Kdo praví, že v něm neprobouzí tušení něčeho neznámého, když jej vyplašena nezvyklou události znenadání pudem přivleče před divadlo smrti a zkázy? A třeba na odiv nesl netečnost a z úst, přímě- řeno hrubé jeho přírodě, mu přicházelo hrube slovo nebo »kynický« pošklebek — také dav má svůj přirozený »snobism« a rád si zakoke- tuje! — kdo praví, že při tom v nitru jeho, byť neujasněno, netetelí jakés tušení vyšších vztahů života? A že ve svém zdrcení se ne- cítí — aspoň v zásadě ! — povznesena očistěna ? .. .. Je v tě módní libůstce okázalého pohrdáni »surovou bytostí« davu trochýnek nedozíravé jestnosti povýšenecké, ale i hodná dávka po- vrchního papouškování hesel. Široká bytost da- vová má, pravda, svoji rozměrnost forem, svoji příkrou nestrojenost životních úkonů a projevů, ale surové a úporné živly její podstaty jsou da- leko vyváženy hlubokou vrstvou oné drahocenné hmoty, z niž konečně pramení vše, co v ubohém domýšlivečkovi intelligentním je lepšíhoa ušlechtilejšího. A na čem pak si vlastně tolik zaklá dáme my jemnocitní, zhýčkaní, daleko nad ssurové choutky« davu tolik povznešení vyvýšenci kultury? Jak my se stavíme k šeredným udá- lostem denní kroniky? Přihodí-li se někde ne- štěstí, zbořili se dům, skoči-li někdo s mostu do řeky, spadne-li se střechy na dlažbu, zá- pasí-li s vlnami nebo-li se svijí ve své krvi anebo je veden na popravu ? Míy se k oškli- vému, otřásajícímu výjevu netlačíme, pravda.
33 article
Jsme k tomu příliš uvědomělí, příliš sebe své důstojnosti dbalí, také je nám lito času, kterého chceme a dovedeme jinak a užitečněji vynaložiti. Také se nesháníme po zprávách, které o událostech se šiří a lhostejně, ba s jistým děgout naučeného aristokratismu, který ví, co- se sluší, obracíme ty jisté sloupce novin, kro- niky ne štěstí, krvavé lokálky o zlámaných no- hách, vypáraných vnitřnostech, o vraždách a samovraždách, o pohorslivých a řvavých vý- jevech ze soudních síní!. . . My máme sice. také svoji potřebu pohnuti, otřesení mysli a vnitřního vzpamatování z klopotu a prachu všedního života, svoji potřebu soustrasti s utrpe- ním druhých, ale tu si necháváme pro sladkou denní chvilku ve svém čtenářském koutku, kdy skloněni nad knihou pěkně vázanou bavíme svoji mysl příjemně upravenými abstrakcemi anebo si ukojení té potřeby odkládáme do di- vadla, kde na měkkém křeslo dáváme se ne- škodně rozčilovati nevinnými výmysly talentova- ných lidí, kteří takové věci dovedou způsobns do zábavného obrazu složiti. Náš způsob má do sebe rozhodně více vkusu, uhlazené elegance a lahodné úpravnosti, je rozhodně průmyslnější, pokročilejší, ale také — chceme-li být upřímni! — rozhodně sobe- čtější a skutku účastenství méně schopný. Leč zdali a pokud nás tento náš aristokratism snad opravňuje nad povahu davu se vynášeti, o jeho způsobu vnímání, jeho ukájení zvědavosti a jiných duchovných potřeb se pohrdlivě vyjadřovati jemu svůj způsob cítění a nazírání nejen dopo- ručovati, ale příležitostně i vnucovati? Otázka poněkud složitější, než by určitos modních hesel v tom směru pronášoných zrovna tušiti dala.