ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 481cbd40-661d-11dc-b5af-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 25 celkem · entity: person 58, place 16, work 2, org 2
1 masthead
6. října 1901.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k čislu 270.
List
3 masthead
Strana9.
5 article
Dej Bůh panu Valentinu Badvánovi věč- nou ávu — jestli o ni stál — ale byl to do konsty divous a podivous. Jen jsme k němu chodivali a s voziky jezdívali pro zboží —a šla z něho na nás hrůza. Kterak asi dařilo se jeho lidem, jež měl celý den po ruce! Však jsme se divávali na své »kolegy« — jeho učed- niky — s jistou tajnou hrůzou, neschází-li někomu z nich ucho nebo nemá-li díru někde v hlavě. Neboť toho všeho byl pan Badván sehopen, bylo-li lze věřiti Alojzovi, našemu po- domku, tomu Alojzovi právě, který si na vojně prý uhnal souchotě a který nejméně třikrál v témdni přinášel si do magacínu hned ráno žejdlik psího sádla od Antouška na Františku, jež pak vymazával na veliké skývy komisárku a pojídal, aby zamastil ty souchoté. A na prsou nosil kočičí kůži pan Alois tak dlouho, dokud na něm neuschla. A když uschla, vydával se na lov a zas kdesi chytil kocoura, popravil jej vzadu ve dvoře a obalil se čerstvou koží. S ko- coury bral za vděk jen z nouze, když neměl kočky, jejiž kůže vlastně má účinek největší. řikával pan Alois. Mimochodem řečeno, pan Alois taky kočky jedl a dal mi kdysi kue hřbetu, výborně špikovaného, a ať o té pečen soudite jakkoli: nemohu si pomoci, dobrá byla Nu, a tento pan Alojs byl dříve taky ně- kolik let u pana Badyána, znal ho tedy a mohli jsme mu věřiti.
bůh Valentinos Badván Badván Alojz František Alois Alojs Badyat
6 article
Jinak arci říkalo se o panu Badyánovi,ž je to »výborný muž«, ale tomu jsme roznměl a měli rozuměti tak, že je to výborná firma. A tak bylo v pravdě. Pan Valentin Badyán byl firma znamenitá. O něm taky vyprávělo se, že nikdy nepodepsal a nevydal směnku. Arci, kdo má tolik, že může platit vše hotovými, nepo- třebuje směnek. Dobře se mi vtiskla v pamět jeho postava, i celé okolí, v němž jsem ho vídal. Již dávno zbořili ten dům v končině svatojakubské, v němž býval jeho obchod. Ne drobný prodej, nebo pan Badyán byl »grossistou«, velkoobchodníkem. Pod klenbou jeho skladu, do něhož se vcházelo hned z ulice, bylo vyrovnáno žoků kávy a rýže až ke stropu, a vzadu v regálech homoli cukru k nespočtení. A ve zvláštní příhradě leskly se veliké plechové krabice, na jejichž otevřen jsem se vždy těšíval. V těch byl šafrán. Nikd ho neměl tolik, jako pan Badyán — ach, jakou silnou vůní naplnilo se celé sklepení, když po mocník sňal víko. Tato zásoba šafránu byla chloubou páně Badyšnovou, v ní byl celý kapitál. A kdykol se krabice se šafránem otvírala, aby se na vážilo, vždy vycházel pan Badyán z pisárničky své, malé to zasklenné budky v koutě, aby při- hlédl, by mu pomocník neprovážil. Neboť s tímt zbožím třeba skutečně opatrnosti, jako »s ša fránem«.
Badyán Valentin Badyšnová
7 article
Vlastně neměl pan Badván účedníků, ale »praktikanty«. Tak aspoň se říkávalo učňům velko- závodů. Vždy u něho bývali dva. A bylo na nich vidět, kterak se mají na pozoru, aby prin- cipála nepopudili. Nebo pak zahořely jeho zraky za velikými, kulatými okuláry, v jejichž ob- roučkách byly zasazeny silné čočky — byl asi hodně krátkozraký. Oči jeho zvětšovaly se za tlustými skly, a to mu dodávalo vzezření hro- zivého. Jakkoli byl »tyranem«, přec u něho se trvávali vyučenci zpravidla několik let po vy učení, ač nebyli-li odvedeni na vojnu. A nej déle ze všech zůstával na místě Matěj K vadrát a nikdo nechápal, proč se tam dře. »Dávno by moh' sedět někde v teplém kontoáru, ba i do banky se mohl dostat !« ří kávali o něm soudruzi v povolání.
Badván Matěj
8 article
Sedával Matěj Kvadrát sice taky v kon toáru páně Badyánově, v té malé kukani v koutě hned vedle principála, kterýž si ho tam ze skladu vypůjčoval, poněvadž měl velmi pěk- nou ruku a byl nesmírně čistotným a správným ve všech písemných pracích, ale teplo nebylo v té pisárně. Ani »solér« jeho nebyl královský Bylo mu již dvacet šest let a pořád měl třice zlatých. Vyslipovali mu kamarádi, že bys jinde stál dávno na pětatřiceli, ne-li dokonce na čiyřiceti, ale Matěj Kvadrát se nehýbal Snad již byl přirostl k obchodu páně Badvá- novu. Vždyť o hodech božích býval zváni k obědu nahoru. Což asi bylo zase zásluhou paní Badyánové, která snad tImto způsobem projevovala vděčnost »panu Matějovi« za to, že kdysi pečovával o její dcerusku. Počátek učen Kvadrátova spadal totiž v dobu, kdy malá Mar- tička Badyánova dospěla šestého roku a začal chodit do školy. Matýskovi tehda, jako nej mladšímu, připadl úkol, aby Martičku vodil do školy a zas odtamtud ji přiváděl. A která pak pečlivá a dobrá maminka zapomene na tako véto služby? Arci, teď již Matěj Kvadrát ne- musil chodit s Martičkou. Bylo jí dobrých osmnáct let, uměla bezpečně chodit sama.a krom toho, s Kvadrátem! Vzdyť to byl pouhý komi!
Matěj kvadrát Matěj badyánový Matýsek Martička Mar pán Badvá
9 article
A snad by tak byl Matěj déle ještě dlouho seděl na těch třiceti zlatých ve vší spo- kojenosti, v magacině i v pisárničce, kdybys jednoho dne dne nebylo stalo cosi velmi po- divného a rušívého. Bylo to již v podzimku, posledního září — v tom čase Martička chodila do nějakých ta nečních hodin až někam ke Górskému v paláe Lažanského — když pan Valentin Badyán řek večer, pět minut před zavřením krámu: »Mates, vy ke mně přijdete nahoru « Nahoře měl pan Badyán ještě jednupi sárnu, jakousi sváteční, a v té bývaly vyřizo- vány velmi závažné věci. Pravidelně do ní býval pozýván, kdo měl »jít«; neboť pan Badyán měl jisté zvyky, jež přesně zachovával. Dával-li vý- pověď, dával ji mezi čtyřma očima, nahoře. Dával tam taky jiné věci. Vyprávělo se s jistou tajemností, že kdysi z té hořejší pisárny vrátií se pomocník s tvářemi mnohem červenějšími, než do ní vešel, a dokonce jako opuchlými Vrátil se, oblekl se, odešel — a již nikdy se ne- objevil v obchodě. Souvisel prý náhlý jeho od- chod — i ty tváře — s podivným odhalením příčině tajemného úbytku šafránu z jednété plechové krabice — prý celé libry. A tenkrát libra šafránu znamenala velmi mnoho.
Matěj dlouho Martička Lažanský Valentin badyán
10 article
A dnes byl nahoru vyzván Matěj Kvadrát Arci nebylo ani pomyšlení, že by zas běželo nějaký šafrán, ale nadcházely věci neočekávané. neboť vyzvání páně Badvánovo znělo neobyčejně úsečně, ostře. Kdosi podival se v tom okamžiku na Kvadráta a mohl se o chvíli později všem ostatním zadušovat, že byl Kvadrát jako křída. Měl asi nedobré svědomí. Vrata krámu zapadla, podomek zamkl ve likým klíčem trojí zámek, podal klíč principá- lovi, všechen personál přál dobré noci, pan Badyán skoro až vyštěkl do chladného večera »Dobrou noc!«, otočil se na patě a zmizel průjezdě. A za ním kráčel Matěj Kvadrát. Ko- lena se pod ním chvěla, když stoupal do patra V hořejší pisárně bylo již světlo, bylo tam i teplo, Tak útulno tam bylo proti dolejšku, a přece na Kvadráta jako když se všech stran čiší ledový průvan, když pan Badyán řekl bez všech úvodů: »Mates, máme posledního. Tuhle jsou vaše peníze — a máte na měsíc výpověď . . . Za tlustými skly páně Badyánovými seděly ohromné oči, jež celou tihou spočívaly na Matějovi. »Pa-ne prinici pál . . .« hrkalo z Kvadráta po slabikách. »Pa-ne prin-ci . . .« Badyán mávl rukou před samými ústy Matějovými, jakoby mu chtěl řeč navždy use knout. »Dost, Mates! Já jsem hodně krátko- zraký, ale jsou věci, kleré mi neujdou! A to vám řeknu: jsou věci, které se taky nesluší. A ne sluší se, abyste mi doprovázel domů dceru z tanečních hodin, když se o to neprosím !« »Pane principále!« zvolal žalostně Kvadrát. jakoby se chtěl rozplakat.
Matěj pán Matěj kvadrát Matějová ko Kvadrát Dosta
11 article
»Nesluší se to, protože jste mým pomo níkem !« »Pane principále!« volal Kvadrát . . »Vždyť slečna — — — »S tím byla srozuměna, co?« bodal par Badyán. »Však dostala svůj dil.« »Ne, pane principále,« zápasil Kvadrát, »chtěl jsem říci — —« Ale dál nemohl Z hrdla zaskučelo mu cosi zoufalého. V tom okamžiku otevřely se dvéře vedlejší světnice a paní Badyánová, vkročivši a rychle chopivši se ruky manželovy, zvolala káravě: »Tak už dost, Badyáne — že tak můžeš člověka trápit! A večeře nám vystydne!« »Zkrátka, Mates, pomocníkovi já deeru nedám,« dodal ještě hodně tvrdě pan Badván. »Já bych rád, aby můj zeť byl mým společníkem.« A pojednou řekl hlasem zcela změněným, dobráckým: »Máte vy tu holku opravdu tak rád?« Půl hodiny čekali ostafní dva pomocní za rohem na Kvadráta, zvědavi, jak to do- padne. Ale Kvadrát se nevracel. Místo něh kmitla se kolem služka s velikou cínovou konv na pivo. »Co se děje s Matějem, Fany?« »Sedí a večeří s pány, « odpověděla a o kvapila. Oba kolegové stáli jak přimrazeni, vyvalu Ypsilo. jíce oči jeden na druhého.
badyánový Badván Matěj Fana
12 article
Divná neděle Napsal Karel Červinka Předešlé neděle stal se mi případ zvláštní podivuhodný a poněvadž to bylo zrovna po po- ledni, když jsem vypil černou kávu a ležel jsem se svou obrovskou dýmkou na naší rodinné po hovce sám a sám. Neváhám událost, kterou budu vypravovati, svěřiti politování hodnému členářstvu těchto řádků. Po obědě obyčejně nečítám pranic. Bývá mým zvykem, odebrati se do svého pokoje ulehnouti si na výše zmíněnou rodinnou po hovku a kouliti odevzdaně dýmku tak dlouho, dokud neusnu. Za předešlé neděle jsem se však poněku odchýlil od svého denního pořádku. Mé man želce totiž doručen byl její modní časopis, který se nevysvětlitelnou náhodou dostal až do méh pokoje a nejen to, dokonce na naši rodinnou pohovku, na kterou ukládám v neděli své upra- cované údy. Obyčejně se své manželce do je- jích došlých spisů nepletu a velice by mě tě šilo, kdyby i ona takové zásady si osvojila.
Červinka
13 article
Není naprosto od místa, nezalajím-li, že se má manželka do mých spisů, věcí atd. plete, že se domnívá, že jest mým vyšetřujícím soudcem že proto otvírá všecky mě dopisy, kterých pod- placený listonoš nenosí do mé kanceláře, nýbrž do měho bytu. Je-li v Praze nějaké poštovní ředitelství, upozorňuji je na tuto nepřistojnost varuji je důtklivě, aby si se mnou nezahrávalo, ponévadž má teta má velice dobrého známého v ministerstvu obchodu, které jest, jak se do mnívám dosud ve Vídni, ač nebylo-li poslední dobou přeloženo do Sarajeva. Abych se však vrátil k tomu, čím jsem začal, podotýkám, že jsem četl ženin list od začátku až do konce. Bylo to velice neroz- umné, zrovna tak, jako kdyby se člověk večen před svatební nocí najedl hub s vejci, ale stalo se. Popisy nových toalet, nových klobouků nového prádla naplňovaly mou duši děsivými předtuchami. Zejména bolestně se mne dotklo, že se le tos ujímají podzimní pláště delší a že krátke jupičky podzimní nebudou noseny. Dá se tedy předvídati, že loňskou podzimní jupičku dostane naše Marjánka, což jí konečně nemám za zlé.
Praha Vídeň Sarajevo
14 article
Také tvary podzimních klobouků letošních na- plňují mne obavami, že se náš loňský klobouk, který nás stál hezké peníze, nedá zmoderni- sovati. Proti novým ručním pracím sice ničeho ne- namítám, poněvadž pokud se těchto týče, ne- mám o svou manželku žádných starostí. Jediná její ruční práce, na které jsem se ostatně i ja sám zúčastnil, bylo letos nakládání malých hříbků, což jsem úplně schvaloval. Takový na- ložený hříbek jest v mých očích krásnějším, než nejkrásnější monogram na spodničce. Uzná- vám sice, že se takhle nemá psáti, ale pravdu zatajovati nemohu. Z ostatních ručních prací damských zdá se mi, že mám smysl pouze pro vypalování do dřeva. Už kolikráte mi vřipadlo, že bvchom měli našemu domácímu pomalovati takovým' vy palováním všecky dvéře a okna a zdržela mě od toho pouze okolnost, že jest vypalovací pří- stroj drahá věc a že jsem ho doposud v žádno dobročinné loterii nevyhrál. Proto jsem se pro zatím spokojil s tím, že jsem našemu domá- címu polepil okna barevnými obrazy, což zas souvisí s oním posvátným šerem našich kom- nat, kleré mým myšlénkám, citům a snahám dodává rázu ponurosti. Bolestně se mně také dotýká, že náš modn list se rozepisuje o toaletách pro jízdu v anto mobilu. Uplynul právě teprve pouhý rok, co jsem se odhodlal s napjetím posledních sil koupiti pro svoji nečetnou rodinu velocipedya již zase snad abych pomýšlel na koupi auto- mobilu.
15 article
Jako bychom nespotřebovali dosti benzinu na rukavičky, ještě jím takhle krmiti benzinový motor ! Blahořečím prozatím novinám za každou lokálku, ve které se někdo zabije na automo- bilu. Nedávno onen přejetý francouzský finanční strážce byl mi pravou pokroutkou, ačkoliv jinak nejsem člověkem krvežížnivým a nepřeji smri ani finančním strážníkům. Taková smrt je pro mne pouze dokumentem, že se na všem jezditi nemá a že jsou jízdy, které jsou spojeny s ne bezpečenstvím života. Poněkud mě pouze potěšilo, že si náš modní list začíná také všímati mody nás pánů a věnuje zaslouženou pozornost zejmena take našemu prádlu. Dle měho skromného úsudku jest to pro naše divky pravým dobrodiním bylo by věru záhodno, aby hojnost stříhů tyto tajné záhyby naší společnosti dostatečně osvítila. obzvláště však aby laciná vydání těchto střiho pro lid známost tuto dostatečně prohloubila Snad potom budeme moci hledéti lepší budoue nosti vstříc. Modní list mé manželky přináší také bel letrii, ale o té dískretně pomlčím, poněvadž je psána pouze damami a pouze pro dámy. S jedinou institucí našeho modního listu souhlasím úplně — totiž »s redakčním rádcem«. Za naší horečné doby, kdy se každý spolek pacht za tím, aby udilel svým členům bezplatné právní porady, kdy trestní obhájcové pronika- vými zraky měři člověka, procházejícího se před devátou hodinou ranní před budovou trestního soudu na Karlově náměstí, jest otevření takové rubriky, ve které se našim ženám a dívkám udílejí rady nejmožnějšího a nejnemožnějšího druhu, více než pravým dobrodiním. Rozechvěn pročitám odpovědí na všestranné otázky slečen a paní abonentek.
Karlov náměstí
16 article
Takhle, když to člověk po obědě na po- hovce čte, ani nechápe, jak divoce zněly as otázky, na které jest tu odpovídáno. Odpověd jsou stručné a lakonické, ale odhalují čtoucímu celé nitro tázajícího. Odpovědi zní směle. Malý příklad: »Berta. Radíme Vám, abyste ihned ode- psala, neboť hrdost Vaše jest nemistna.« Jsem po svém obědě naprosto přesvědčen. že už Berta dávno běžela pro desetihaléřovou známku a že už se její odpověď hemži v ušpi- něných rukou poštovního posla. Ctil jsem sice vždy každého redaktora, ale činnost redaktora modního listu ční vysoko nad činností všech redaklorů. Nezdá se mi býti svl zelným redigovati čásť čistě odbornou, poněvadž tato se dá snadno přeložiti z našeho krajan- ského jazyka — němčiny, ani redakce belietri stické části není tak příliš hroznou, pomyslime-li že je nutno pouze vybrati ze sladkého to nej- sladší, redigovati však »redakčního rádce« při- padá mi býti výkonem nadlidským. Pamatujise z mlhavých dob své mladosti, že jsem na ně které otázky dam neuměl vůbec odpověděti, a jsem se už tehdy vyznamenával vzáenou ducha- přítomnosti. Ale nač bych o tom uvažoval dále, po- myslil jsem si, oči se mi beztoho už klíží usnu tedy raději. Položil jsem i nejnovější číslo našeho modního listu vedle sebe, postavil jsem pozorně dýmku k pohovce a za okamžik už jsem dřímal. Myšlenky však, kterými jsem se zabýval před svým odpoledním spánkem, rozvinovaly se v mých představách dále. Náhle se mi zdálo. že vlastně nejsem tím, čím jsem byl do dneška. ale že jsem redaktorem modního listu a nojen to, že sedím týden před vydáním nového čísla v redakční místnosti a prohlížím kupu došlých dopisů, z nichž mám sestaviti redakčního rádce
Bert Vaš
17 article
Mám v duši pocit, jako kdybych odbornou část modní z něměiny už byl přeložil a jakobyse na mně Rankův německo-český slovník, kter má krásnou vlastnost všech slovníků, že jest v něm všecko, jenom ne to, co právě hledáme, usmival zase z hořejší přihrady mého psacího stolu. Mám také pocit, jakoby i belletristická čásť listu ležela v karláčovém olisku na mám stole: můj bože, hezká belictric, zamilovaně sladká, od Vlasty Květenské, Lubomíry Podska- lické a dra. Václava Buka, který mi sepsa z bohaté studny svých medicinálních vědomost případný a svižný článek: »Šněrovadla a jejich vliv na ženské orgány.« Také můj učený spolu- pracovník, prof. Jarmil Koza, dostavil se s při- padným článkem: »Masky ve starém Říměs kterýžto článek, jak pevně doufám, obzvlást v divadelních kruzich učiní pravé vzbouření, poněvadž můj učenec, jak mi sám píše, čerp látku k svému pojednání přímo z návěsnýci štitů v Pompeji, kam se dostal loni za pod pory »Svatoborus. Nyní však už otevírém chvějící se rukou došlé dopisy pro »Redakčního rádce«. Ma bože, hned ten první ! Velice zapletený případ Nemohu ovšem říci všecko, co mi ona píse naznačuji pouze, že to je případ čistě vojenský Chudoba, láska, kauce jsou hlavními body do pisu. Těžko radit, nesmírně těžko »Obratte se na první vojenskou kancelál setníka Janouškovee«, poradil jsem a zhluboka jsem si oddychl. Druhý dopis je poněkud snazší, obsahuje však tři otázky: 1. Jak se nakládají rajská jablička? Odpověď: Zeptejte se laskavě své hokynářky ! 2. Jak lze docíliti tmavých vlasů Odpově ď: Kupte si černou paruku ! 3. Psala jsem mu naposledy před čtrnácti dny, on mi však dosud neodpověděl; co mám dělat ? Od- pověď: Důvěřujte a nezapomeňte, čeho jste po vinna ženské hrdosti! Známe to také, ons zase přiblíží,buďte však silna ve své hrdosti!
Rankův Květenská Podsek Buk profesor Koza Pompea Ma bůh
18 article
Dopisů váli se na mém stole celý stoh k jich zodpovídání potřebí jest jakési systema- tiky. Nejprve jsem je vyňal z obálek a zběžně je pročetl. Pak jsem je roztřídil v několik skupin: A. Dopisy kosmetické. B. Dopisy dů- věrné, milostné, zkušené a nezkušené. C. Dopisy o poradách v nemoci. D. Dopisy o společenském chování a o tom, co se sluší a co nesluší. E. Dopisy kuchařské. F. Dopisy o bílém prádle G. Dopisy o šatech, švadlenách, kloboucích pod. J. Dopisy nejrůznější. Cítím, že se na některé dopisy dá velm snadno odpověděti. Zejmena na dopisy o bílém prádle, o švadlenách a na dopisy kuchařské Citím v sobě, že jsem zejména v zavařován ovoce výtečným znalcem, ačkoliv bych skromně odmítl účastniti se hostin, na kterých jsou předkládány zavařeniny dle mých rad připravené. Hůře již jest raditi ve věcech lásky a ješt hůře ve věcech kosmetiky. Právě dnes kupí se mi ve skupině A aspoň dvacet dopisů a což jest mi zvlášté ná- padno, většína jich pochází z krajiny, které sice bliže neoznačím, ve které však se konaly právě poslední manévry vojenské. Souhlasným jejich obsahem jest, jak se odstraňují chlouply v obličeji, takže se mi zdá, že v té krajiné tato choroba řádí epidemicky.
19 article
Pot mi vyvstává na čele, vzpomenu-li si. že mám na tuto otázku moudře odpověděti Nadarmo se tluku do hlavy a snažím se roz- pomenoutise, zda-li si někdo z mého přibuzenstva nebo z mých přátel pomohl něčím od chloupků v obličeji. Jenom jediná stará teta kmitá s mi myšlenkami a ta je měla na bradavici na nose, mnoho jich sice nebylo, v létě asi šest, v zimě asi čtyři, ale byly dost dlouhé, totižv pátek jenom, ale chloupky to nebyly, byly to odrostlé, tuhé, štětinovité chlupy. Chudák tet neléčila si jich ničím, ale střihala je vždy v sobotu večer po vykoupání, zároveň s nehty s vyřezáváním kuřích ok, aby při nedělních bohoslužbách nerušily sváteční nálady. Nezba- vila se jich tím, poněvadž do soboty narostly zase. Jenom jednou se zdálo, že se jich zba- vila nadobro. Bylo to, když už byla velice stará, ruce se ji už třásly a oči jí vypovídaly službu. Ustřihla si je tak důkladně, že pod ostrými nůžkami zmizela netoliko celá bradavice ale i kus nosu. A tu se stal s mou tetou vzácný přírodopisný zjev, který v nejposled nější době konstatovali učenci také u žab ostro nosých, jak jsem nedávno s nesmírným zadosti učiněním četl v novinách. Narostl jí netolik ustřižený kus nosu, nýbrž i ustřižená bradavice a na té — ovšem teprve až do soboty — šes bývalých štětinovitých chlupů, poněvadž se právě vyličené neštěstí událo v plném létě.
20 article
O jiném případě zehlupatění obličeje v našt rodině a mezi svými přáteli nemám známosti A je to bolestno ! Citím, že bych toho nyní mohl velmi dobře potřebovati. Nemohu přece nikomu doporučovati methodu své nebožky tety, která takové věci střihala vždy jenom v sobotu po vykoupání. Do smrti bych si vyčítal, kdyby si některá ze spanilomyslných členářek našeho listu ustříhla kus nosu, poněvadž to, co jsem četl nedávno v novinách a o čem jsem se bla hoskloně několik řádků nahoře zmínil, se vy- skytuje jenom u žab ostronosých. Domnívám se, že lidstvo, které právě za- čalo dvacátě století a ve století právě minulém objevilo různé užitečné věci, vynašlo také, jak se odstraňují chloupky v lidském obličeji. Jsem si jist, že už něco takového existuje, naposledy se to odstraňuje masáží. Opravdu, je to dne divná neděle! Já tady ležím na pohovce, spím a při tom rediguji modní časopis své manželky — Nevíte, prosím, jak se odstraňují chloupky v obhičeji ? .
21 article Podařený výlet. Napsal Jar. Hašek
Podařený výlet. Napsal Jar. Hašek Rodina páně Zelenkova, skládající se z pana Zelenky, jeho manželky a tří dětiček v stáří o pěti do deviti roků, chystala se na delší výlet Pan Zelenka, jsa vlastníkem tří čtyřpatro vých domů, mohl podniknouti výlet sebe náklad nější, ale heslem jeho bylo, pokud možná s ma lými výdeji míti se dobře. Není tedy divu, že nenáviděl místa výletní, navštěvovaná velkoměst skými výletníky, kde se vše musí platit dvoj násobně. Již tedy čtrnáct dní před dvěma svátky ra dili se každý den, kam by se vypravili. Pan Zelenka opatřoval si knihy, pojedná vající o všech možných výletních místeeh v Čechách. Večer předčítal a často až do půlnoci se živé debatovalo, nie však nezdálo se vhodným Až asi týden před vyhlednutými svátky par Zelenka přinesl knížku, kterou byl koupil v an- tiquzriátu. Knižka byla nadepsána »Sřícenin hradu J. v lesích křivoklátských.« Po večeři pan Zelenka hlasitě pročetl celou knížku.
Hašek Zelenkův Zelenka Knižek Čechy Sřícenin hrad
22 article
Popis trosek hradu libil se celé rodině zejmena pan Zelenka byl přímo unesen radostí když četl, že málokdo o té sřícenině ví, a ž kolkolem jest obklopena hlubokými lesy. Do nejbližší vesnice jest prý dvě hodiny cesty. T bylo velmi lákavé, mohli vzdáleni všeho ruchu uprostřed lesů kochati se pohledem na zacho- vanou památku staré slávy rytířské, aniž by jim vybírání vstupného kalilo krásný obraz. V knížce nebylo sice zmínky, kudy se tam jde nebo jede, ale Zelenkovi stačila úplně po známka, že z Nyžborku jest tam tak a tak daleko. »Dobrá,« povídá pan Zelenka, »v sobotu vyjedeme si vlakem do Nyžborku, odkud se už nějak na ten slavný hrad doptáme.« V radostném rozechvění rodiny pomalu ubí- haly dni do soboty. V pátek rozloučila se celá rodina se svými příbuznými, jakoby byla šla mezi kanibaly do Afriky. V sobotu ráno když sedali na vlak, byl jim jaksi teskno, ale nálada smutná brzy zmi- zela, když je vlak unášel kolem Chuchle, pal dále krásným údolím Berounky. Zpěv plákůs odevšad ozýval.
Zelenka Nyžbork Afrika Chuchle Berounka
23 article
Na polich obilí šumělo a sylá zeleň luk s pestřila mezi lesními stromy, jejichž vůně půso- bila na žaludky blahem zářící rodiny páně Ze- lenkovy tak, že všechny zásoby potravin záhy byly snědeny. Bylo po poledni, když vystoupili z vagonu a stoupali do hostince v Nyžborku Po chutném obědu vydali se na pěší ceslu. Přešli po mostu přes Mži a dali se smě- rem k lesům, hodlajíce se nejbližšího člověk optati, kudy se jde na hrad J., jehož popis měl s sebou. Šli kousek stezkou k lesu, až přišli k cha- lupě, dosti rozbité. Na prahu seděl stařeček dobromyslného vzhledu a kouřil z dlouhé dýmky Pan Zelenka se ho zeptal, kudy se jdena hrad J. Stařeček vyňal z úst dýmku a pravil: »No, víte co, vy byste tam netrefili, jsou tady hluboké lesy a mohlo by se vám něco stát, ale můj Véna, ten vám ukáže cestu, Dát mu 50 kr. a on vás dovede až na hrad. Věno, pojď sem !« Na vyzvání starcovo vylezl z chalupy ml- dík as 24letý; hlavu měl ježatou a oděv na mnobých místech byl roztrhán. Pan Zelenka se zachvěl, když ho uviděl chtěl mu dáti hned korunu, ale Véna pravil: »Milostpane, vědí co, zaplatějí mi, až půj- demo nazpět, já jsem poctivý člověk. Jestl bych je špatně ved', tak mně nemusejí dát nic. Tato prostá slova upokojila pana Zelenku. Véna mezitím zmizel v chalupě a za chvíli se vrátil s tlustou sukovicí. Pak vyšli. Véna šel napřed a bafal z dýmky sprostý tabák, jehož kouř zahaloval celou vý- pravu.
Zelenka Véna Mže
24 article
Vlekli se dlouho lesy. Páně Zelenkova dobrá nálada již zmizela. Křoví, jímž je Véna vedl, trhalo jejich šaty, větve do nich bily. Pan Zelenka byl již celý zoufalý, paní Zelenková vzdychala žalostně a děti každou chvíli dalys do pláče- Šli již 4 hodiny a ještě na hrad nepřicházeli. Véna statně kráčel ku předu. Náhle se obrátil a povídá: »Milostpane, bude bouřka!e Celá rodina zasténala . . Véna šel klidně dále, spokojeně se usmí- vaje, vida, jaký dojem jeho slova na rodinu páně Zelenkovu učinila. Za chvíli se opět obrátil a pravil: »Milostpane, loni tady zabil hrom dva lidi!« To již bylo přespříliš. Paní Zelenková a děti s pláčem se obrátily k panu Zelenkovi, který němém ustrnutí se díval k obloze, jestli snad blesk již se nespouští na ně, aby je také za- hubil, a vyčítaly mu, že svou šetrností je za- vádí do neštěstí. Véna se usmál a řekl znalecky: »No, tak zlé to nebude, každého člověka taky brom nezabije !« Zamlčel se a pak prohodil: »Ostatně jame u sřicenin ! Všichni se rozhliželi, ale neviděli nic, než spoustu rozházeného kamení Pan Zelenka postavil mladší hochy, které byl nesl na ruce, poněvadž již únavou klesali, na zem. Pak s přísnou tváří obrátil se k Vé- novi: »To jest, Véno, ten hrad?« »To se ví, že jest, ale nekoukejte tak dlouho a zaplaťte mi, že jsem vás sem ved le Pan Zelenka mu dával korunu »Co, já a korunu? Táhnu vás za sebou čtyři hodiny a za korunu? To tak !« Při tom praštil holí do stromu, až všichni odskočili; potom pokračoval, kroutě zuřivě očima: »No, dobře, tedy vám uteču, jděte si, kam chcete! Bude večer, přijde bouřka a všcehny vás to pobije!« A zas udeřil do stromu, až větve kolem lítaly.
Zelenkův Véna Zelenka Zelenková
25 article
Pan Zelenka podíval se na svoji polo- umdlenou plačicí rodinu a třesoucím se hlasem pravil: »Pane Venoušku, pro boha vás prosím, doveďte nás do Nyžborku. Neopouštějte nás. Tu máte pětku!« Véna vzal pětku a zvolal: »Dyť jsem to věděl, že jsou prachovej l Ale já ještě nejdu domů, já jdu na paseku pro mladou sosnu, co mám přichystanou. Voni mně ji pomohou nést. Já jim pomohu zase s dítětem a dají mi ještě zlatku !« a mávl znovu holí. Pan Zelenka mlěky dal mu zlatku a Véna vzal jedno dítě do náručí a již šli. Přišli na paseku. Véna vzal poraženou mladou borovici a dal ji panu Zelenkoví na rameno; sám nesl druhý konec a nyní šli jiz rychleji, poněvadž byla cesta schůdnější. Pan Zelenka se prohýbal pod borovicí, ale Véna časem jej popohnal v pravováním o kost- rách, které se tu ve křoví objevají, o pytlá- cích ald. Vůbec mluvil velmi postrašně a činil tak děsivé posuňky, že jeho posluchači časem se dávali do klusu. Konečně vyšli z lesa. Véna postavil déti na zemi a obrátil se k panu Zelenkovi se slovy: »Sundaji tu borovici, vono by to dělalo špatný voko, kdyby jich někdo viděl !e Pak vzal sám borovici a šel Když přišli k chalupě, vyšel ven dědeček a prosil pana Zelenku, aby mu také něco dal, že jest také chudák. Opět byl pan Zelenka o několik šestáků Galantní Véna vyprovodil pak celou rodinu až k mostu, tam jim všem stiskl ruku a dů- věrně se s nimi rozloučil. Hladova a ustrašena odebrala se Zelen- kova rodina do hostince, kdež byla poobědvala, a nasytivši se důkladně, zapila přestálé úzkosti a odebrala se ihned na lože. Spali však velmi špatně. Ve snu se jim stále zjevoval Véna ... Ráno jeli zpět do Prahy. Doma lehlisi všichni do postelí a zavolali lékaře. Měli sla- bou horečku. Když se uzdravili, pan Zelenk si prohlížel popis nešťastného hradu a objevi, lehčí
Zelenka Venoušek Véna Zelenkový Hladův Zelen Zelenk Praha