1
masthead
6. října 1901.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k čislu 270.
List
5
article
Dej Bůh panu Valentinu Badvánovi věč-
nou ávu — jestli o ni stál — ale byl to do
konsty divous a podivous. Jen jsme k němu
chodivali a s voziky jezdívali pro zboží —a
šla z něho na nás hrůza. Kterak asi dařilo se
jeho lidem, jež měl celý den po ruce! Však
jsme se divávali na své »kolegy« — jeho učed-
niky — s jistou tajnou hrůzou, neschází-li
někomu z nich ucho nebo nemá-li díru někde
v hlavě. Neboť toho všeho byl pan Badván
sehopen, bylo-li lze věřiti Alojzovi, našemu po-
domku, tomu Alojzovi právě, který si na vojně
prý uhnal souchotě a který nejméně třikrál
v témdni přinášel si do magacínu hned ráno
žejdlik psího sádla od Antouška na Františku,
jež pak vymazával na veliké skývy komisárku
a pojídal, aby zamastil ty souchoté. A na prsou
nosil kočičí kůži pan Alois tak dlouho, dokud
na něm neuschla. A když uschla, vydával se
na lov a zas kdesi chytil kocoura, popravil jej
vzadu ve dvoře a obalil se čerstvou koží. S ko-
coury bral za vděk jen z nouze, když neměl
kočky, jejiž kůže vlastně má účinek největší.
řikával pan Alois. Mimochodem řečeno, pan
Alois taky kočky jedl a dal mi kdysi kue
hřbetu, výborně špikovaného, a ať o té pečen
soudite jakkoli: nemohu si pomoci, dobrá byla
Nu, a tento pan Alojs byl dříve taky ně-
kolik let u pana Badyána, znal ho tedy a mohli
jsme mu věřiti.
bůh
Valentinos Badván
Badván
Alojz
František
Alois
Alojs
Badyat
6
article
Jinak arci říkalo se o panu Badyánovi,ž
je to »výborný muž«, ale tomu jsme roznměl
a měli rozuměti tak, že je to výborná firma.
A tak bylo v pravdě. Pan Valentin Badyán byl
firma znamenitá. O něm taky vyprávělo se, že
nikdy nepodepsal a nevydal směnku. Arci, kdo
má tolik, že může platit vše hotovými, nepo-
třebuje směnek.
Dobře se mi vtiskla v pamět jeho postava,
i celé okolí, v němž jsem ho vídal. Již dávno
zbořili ten dům v končině svatojakubské, v němž
býval jeho obchod. Ne drobný prodej, nebo
pan Badyán byl »grossistou«, velkoobchodníkem.
Pod klenbou jeho skladu, do něhož se vcházelo
hned z ulice, bylo vyrovnáno žoků kávy a rýže
až ke stropu, a vzadu v regálech homoli cukru
k nespočtení. A ve zvláštní příhradě leskly se
veliké plechové krabice, na jejichž otevřen
jsem se vždy těšíval. V těch byl šafrán. Nikd
ho neměl tolik, jako pan Badyán — ach, jakou
silnou vůní naplnilo se celé sklepení, když po
mocník sňal víko.
Tato zásoba šafránu byla chloubou páně
Badyšnovou, v ní byl celý kapitál. A kdykol
se krabice se šafránem otvírala, aby se na
vážilo, vždy vycházel pan Badyán z pisárničky
své, malé to zasklenné budky v koutě, aby při-
hlédl, by mu pomocník neprovážil. Neboť s tímt
zbožím třeba skutečně opatrnosti, jako »s ša
fránem«.
Badyán
Valentin
Badyšnová
7
article
Vlastně neměl pan Badván účedníků, ale
»praktikanty«. Tak aspoň se říkávalo učňům velko-
závodů. Vždy u něho bývali dva. A bylo na
nich vidět, kterak se mají na pozoru, aby prin-
cipála nepopudili. Nebo pak zahořely jeho zraky
za velikými, kulatými okuláry, v jejichž ob-
roučkách byly zasazeny silné čočky — byl asi
hodně krátkozraký. Oči jeho zvětšovaly se za
tlustými skly, a to mu dodávalo vzezření hro-
zivého.
Jakkoli byl »tyranem«, přec u něho se
trvávali vyučenci zpravidla několik let po vy
učení, ač nebyli-li odvedeni na vojnu. A nej
déle ze všech zůstával na místě Matěj K vadrát
a nikdo nechápal, proč se tam dře.
»Dávno by moh' sedět někde v teplém
kontoáru, ba i do banky se mohl dostat !« ří
kávali o něm soudruzi v povolání.
Badván
Matěj
8
article
Sedával Matěj Kvadrát sice taky v kon
toáru páně Badyánově, v té malé kukani v koutě
hned vedle principála, kterýž si ho tam ze
skladu vypůjčoval, poněvadž měl velmi pěk-
nou ruku a byl nesmírně čistotným a správným
ve všech písemných pracích, ale teplo nebylo
v té pisárně. Ani »solér« jeho nebyl královský
Bylo mu již dvacet šest let a pořád měl třice
zlatých. Vyslipovali mu kamarádi, že bys
jinde stál dávno na pětatřiceli, ne-li dokonce
na čiyřiceti, ale Matěj Kvadrát se nehýbal
Snad již byl přirostl k obchodu páně Badvá-
novu. Vždyť o hodech božích býval zváni
k obědu nahoru. Což asi bylo zase zásluhou
paní Badyánové, která snad tImto způsobem
projevovala vděčnost »panu Matějovi« za to, že
kdysi pečovával o její dcerusku. Počátek učen
Kvadrátova spadal totiž v dobu, kdy malá Mar-
tička Badyánova dospěla šestého roku a začal
chodit do školy. Matýskovi tehda, jako nej
mladšímu, připadl úkol, aby Martičku vodil do
školy a zas odtamtud ji přiváděl. A která pak
pečlivá a dobrá maminka zapomene na tako
véto služby? Arci, teď již Matěj Kvadrát ne-
musil chodit s Martičkou. Bylo jí dobrých
osmnáct let, uměla bezpečně chodit sama.a
krom toho, s Kvadrátem! Vzdyť to byl pouhý
komi!
Matěj kvadrát
Matěj
badyánový
Matýsek
Martička
Mar
pán Badvá
9
article
A snad by tak byl Matěj déle ještě
dlouho seděl na těch třiceti zlatých ve vší spo-
kojenosti, v magacině i v pisárničce, kdybys
jednoho dne dne nebylo stalo cosi velmi po-
divného a rušívého.
Bylo to již v podzimku, posledního září —
v tom čase Martička chodila do nějakých ta
nečních hodin až někam ke Górskému v paláe
Lažanského — když pan Valentin Badyán řek
večer, pět minut před zavřením krámu:
»Mates, vy ke mně přijdete nahoru «
Nahoře měl pan Badyán ještě jednupi
sárnu, jakousi sváteční, a v té bývaly vyřizo-
vány velmi závažné věci. Pravidelně do ní býval
pozýván, kdo měl »jít«; neboť pan Badyán měl
jisté zvyky, jež přesně zachovával. Dával-li vý-
pověď, dával ji mezi čtyřma očima, nahoře.
Dával tam taky jiné věci. Vyprávělo se s jistou
tajemností, že kdysi z té hořejší pisárny vrátií
se pomocník s tvářemi mnohem červenějšími,
než do ní vešel, a dokonce jako opuchlými
Vrátil se, oblekl se, odešel — a již nikdy se ne-
objevil v obchodě. Souvisel prý náhlý jeho od-
chod — i ty tváře — s podivným odhalením
příčině tajemného úbytku šafránu z jednété
plechové krabice — prý celé libry. A tenkrát
libra šafránu znamenala velmi mnoho.
Matěj dlouho
Martička
Lažanský
Valentin
badyán
10
article
A dnes byl nahoru vyzván Matěj Kvadrát
Arci nebylo ani pomyšlení, že by zas běželo
nějaký šafrán, ale nadcházely věci neočekávané.
neboť vyzvání páně Badvánovo znělo neobyčejně
úsečně, ostře. Kdosi podival se v tom okamžiku
na Kvadráta a mohl se o chvíli později všem
ostatním zadušovat, že byl Kvadrát jako křída.
Měl asi nedobré svědomí.
Vrata krámu zapadla, podomek zamkl ve
likým klíčem trojí zámek, podal klíč principá-
lovi, všechen personál přál dobré noci, pan
Badyán skoro až vyštěkl do chladného večera
»Dobrou noc!«, otočil se na patě a zmizel
průjezdě. A za ním kráčel Matěj Kvadrát. Ko-
lena se pod ním chvěla, když stoupal do patra
V hořejší pisárně bylo již světlo, bylo tam
i teplo, Tak útulno tam bylo proti dolejšku, a
přece na Kvadráta jako když se všech stran
čiší ledový průvan, když pan Badyán řekl bez
všech úvodů:
»Mates, máme posledního. Tuhle jsou
vaše peníze — a máte na měsíc výpověď . . .
Za tlustými skly páně Badyánovými seděly
ohromné oči, jež celou tihou spočívaly na
Matějovi.
»Pa-ne prinici pál . . .« hrkalo z Kvadráta
po slabikách. »Pa-ne prin-ci . . .«
Badyán mávl rukou před samými ústy
Matějovými, jakoby mu chtěl řeč navždy use
knout.
»Dost, Mates! Já jsem hodně krátko-
zraký, ale jsou věci, kleré mi neujdou! A to vám
řeknu: jsou věci, které se taky nesluší. A ne
sluší se, abyste mi doprovázel domů dceru
z tanečních hodin, když se o to neprosím !«
»Pane principále!« zvolal žalostně Kvadrát.
jakoby se chtěl rozplakat.
Matěj
pán
Matěj kvadrát
Matějová
ko
Kvadrát
Dosta
11
article
»Nesluší se to, protože jste mým pomo
níkem !«
»Pane principále!« volal Kvadrát . .
»Vždyť slečna — — —
»S tím byla srozuměna, co?« bodal par
Badyán. »Však dostala svůj dil.«
»Ne, pane principále,« zápasil Kvadrát,
»chtěl jsem říci — —« Ale dál nemohl
Z hrdla zaskučelo mu cosi zoufalého.
V tom okamžiku otevřely se dvéře vedlejší
světnice a paní Badyánová, vkročivši a rychle
chopivši se ruky manželovy, zvolala káravě:
»Tak už dost, Badyáne — že tak můžeš
člověka trápit! A večeře nám vystydne!«
»Zkrátka, Mates, pomocníkovi já
deeru nedám,« dodal ještě hodně tvrdě pan
Badván. »Já bych rád, aby můj zeť byl mým
společníkem.«
A pojednou řekl hlasem zcela změněným,
dobráckým:
»Máte vy tu holku opravdu tak rád?«
Půl hodiny čekali ostafní dva pomocní
za rohem na Kvadráta, zvědavi, jak to do-
padne. Ale Kvadrát se nevracel. Místo něh
kmitla se kolem služka s velikou cínovou konv
na pivo.
»Co se děje s Matějem, Fany?«
»Sedí a večeří s pány, « odpověděla a o
kvapila.
Oba kolegové stáli jak přimrazeni, vyvalu
Ypsilo.
jíce oči jeden na druhého.
badyánový
Badván
Matěj
Fana
12
article
Divná neděle
Napsal Karel Červinka
Předešlé neděle stal se mi případ zvláštní
podivuhodný a poněvadž to bylo zrovna po po-
ledni, když jsem vypil černou kávu a ležel jsem
se svou obrovskou dýmkou na naší rodinné po
hovce sám a sám. Neváhám událost, kterou
budu vypravovati, svěřiti politování hodnému
členářstvu těchto řádků.
Po obědě obyčejně nečítám pranic. Bývá
mým zvykem, odebrati se do svého pokoje
ulehnouti si na výše zmíněnou rodinnou po
hovku a kouliti odevzdaně dýmku tak dlouho,
dokud neusnu.
Za předešlé neděle jsem se však poněku
odchýlil od svého denního pořádku. Mé man
želce totiž doručen byl její modní časopis, který
se nevysvětlitelnou náhodou dostal až do méh
pokoje a nejen to, dokonce na naši rodinnou
pohovku, na kterou ukládám v neděli své upra-
cované údy. Obyčejně se své manželce do je-
jích došlých spisů nepletu a velice by mě tě
šilo, kdyby i ona takové zásady si osvojila.
Červinka
13
article
Není naprosto od místa, nezalajím-li, že se má
manželka do mých spisů, věcí atd. plete, že se
domnívá, že jest mým vyšetřujícím soudcem
že proto otvírá všecky mě dopisy, kterých pod-
placený listonoš nenosí do mé kanceláře, nýbrž
do měho bytu. Je-li v Praze nějaké poštovní
ředitelství, upozorňuji je na tuto nepřistojnost
varuji je důtklivě, aby si se mnou nezahrávalo,
ponévadž má teta má velice dobrého známého
v ministerstvu obchodu, které jest, jak se do
mnívám dosud ve Vídni, ač nebylo-li poslední
dobou přeloženo do Sarajeva.
Abych se však vrátil k tomu, čím jsem
začal, podotýkám, že jsem četl ženin list od
začátku až do konce. Bylo to velice neroz-
umné, zrovna tak, jako kdyby se člověk večen
před svatební nocí najedl hub s vejci, ale stalo
se. Popisy nových toalet, nových klobouků
nového prádla naplňovaly mou duši děsivými
předtuchami.
Zejména bolestně se mne dotklo, že se le
tos ujímají podzimní pláště delší a že krátke
jupičky podzimní nebudou noseny. Dá se tedy
předvídati, že loňskou podzimní jupičku dostane
naše Marjánka, což jí konečně nemám za zlé.
Praha
Vídeň
Sarajevo
14
article
Také tvary podzimních klobouků letošních na-
plňují mne obavami, že se náš loňský klobouk,
který nás stál hezké peníze, nedá zmoderni-
sovati.
Proti novým ručním pracím sice ničeho ne-
namítám, poněvadž pokud se těchto týče, ne-
mám o svou manželku žádných starostí. Jediná
její ruční práce, na které jsem se ostatně i ja
sám zúčastnil, bylo letos nakládání malých
hříbků, což jsem úplně schvaloval. Takový na-
ložený hříbek jest v mých očích krásnějším,
než nejkrásnější monogram na spodničce. Uzná-
vám sice, že se takhle nemá psáti, ale pravdu
zatajovati nemohu.
Z ostatních ručních prací damských zdá
se mi, že mám smysl pouze pro vypalování do
dřeva. Už kolikráte mi vřipadlo, že bvchom
měli našemu domácímu pomalovati takovým' vy
palováním všecky dvéře a okna a zdržela mě
od toho pouze okolnost, že jest vypalovací pří-
stroj drahá věc a že jsem ho doposud v žádno
dobročinné loterii nevyhrál. Proto jsem se pro
zatím spokojil s tím, že jsem našemu domá-
címu polepil okna barevnými obrazy, což zas
souvisí s oním posvátným šerem našich kom-
nat, kleré mým myšlénkám, citům a snahám
dodává rázu ponurosti.
Bolestně se mně také dotýká, že náš modn
list se rozepisuje o toaletách pro jízdu v anto
mobilu. Uplynul právě teprve pouhý rok, co
jsem se odhodlal s napjetím posledních sil
koupiti pro svoji nečetnou rodinu velocipedya
již zase snad abych pomýšlel na koupi auto-
mobilu.
15
article
Jako bychom nespotřebovali dosti benzinu
na rukavičky, ještě jím takhle krmiti benzinový
motor ! Blahořečím prozatím novinám za každou
lokálku, ve které se někdo zabije na automo-
bilu. Nedávno onen přejetý francouzský finanční
strážce byl mi pravou pokroutkou, ačkoliv jinak
nejsem člověkem krvežížnivým a nepřeji smri
ani finančním strážníkům. Taková smrt je pro
mne pouze dokumentem, že se na všem jezditi
nemá a že jsou jízdy, které jsou spojeny s ne
bezpečenstvím života.
Poněkud mě pouze potěšilo, že si náš
modní list začíná také všímati mody nás pánů
a věnuje zaslouženou pozornost zejmena take
našemu prádlu. Dle měho skromného úsudku
jest to pro naše divky pravým dobrodiním
bylo by věru záhodno, aby hojnost stříhů tyto
tajné záhyby naší společnosti dostatečně osvítila.
obzvláště však aby laciná vydání těchto střiho
pro lid známost tuto dostatečně prohloubila
Snad potom budeme moci hledéti lepší budoue
nosti vstříc.
Modní list mé manželky přináší také bel
letrii, ale o té dískretně pomlčím, poněvadž je
psána pouze damami a pouze pro dámy.
S jedinou institucí našeho modního listu
souhlasím úplně — totiž »s redakčním rádcem«.
Za naší horečné doby, kdy se každý spolek pacht
za tím, aby udilel svým členům bezplatné
právní porady, kdy trestní obhájcové pronika-
vými zraky měři člověka, procházejícího se před
devátou hodinou ranní před budovou trestního
soudu na Karlově náměstí, jest otevření takové
rubriky, ve které se našim ženám a dívkám
udílejí rady nejmožnějšího a nejnemožnějšího
druhu, více než pravým dobrodiním.
Rozechvěn pročitám odpovědí na všestranné
otázky slečen a paní abonentek.
Karlov náměstí
16
article
Takhle, když to člověk po obědě na po-
hovce čte, ani nechápe, jak divoce zněly as
otázky, na které jest tu odpovídáno. Odpověd
jsou stručné a lakonické, ale odhalují čtoucímu
celé nitro tázajícího. Odpovědi zní směle. Malý
příklad:
»Berta. Radíme Vám, abyste ihned ode-
psala, neboť hrdost Vaše jest nemistna.«
Jsem po svém obědě naprosto přesvědčen.
že už Berta dávno běžela pro desetihaléřovou
známku a že už se její odpověď hemži v ušpi-
něných rukou poštovního posla.
Ctil jsem sice vždy každého redaktora, ale
činnost redaktora modního listu ční vysoko nad
činností všech redaklorů. Nezdá se mi býti svl
zelným redigovati čásť čistě odbornou, poněvadž
tato se dá snadno přeložiti z našeho krajan-
ského jazyka — němčiny, ani redakce belietri
stické části není tak příliš hroznou, pomyslime-li
že je nutno pouze vybrati ze sladkého to nej-
sladší, redigovati však »redakčního rádce« při-
padá mi býti výkonem nadlidským. Pamatujise
z mlhavých dob své mladosti, že jsem na ně
které otázky dam neuměl vůbec odpověděti, a
jsem se už tehdy vyznamenával vzáenou ducha-
přítomnosti.
Ale nač bych o tom uvažoval dále, po-
myslil jsem si, oči se mi beztoho už klíží
usnu tedy raději. Položil jsem i nejnovější číslo
našeho modního listu vedle sebe, postavil jsem
pozorně dýmku k pohovce a za okamžik už
jsem dřímal.
Myšlenky však, kterými jsem se zabýval
před svým odpoledním spánkem, rozvinovaly se
v mých představách dále. Náhle se mi zdálo.
že vlastně nejsem tím, čím jsem byl do dneška.
ale že jsem redaktorem modního listu a nojen
to, že sedím týden před vydáním nového čísla
v redakční místnosti a prohlížím kupu došlých
dopisů, z nichž mám sestaviti redakčního rádce
Bert
Vaš
17
article
Mám v duši pocit, jako kdybych odbornou část
modní z něměiny už byl přeložil a jakobyse
na mně Rankův německo-český slovník, kter
má krásnou vlastnost všech slovníků, že jest
v něm všecko, jenom ne to, co právě hledáme,
usmival zase z hořejší přihrady mého psacího
stolu. Mám také pocit, jakoby i belletristická
čásť listu ležela v karláčovém olisku na mám
stole: můj bože, hezká belictric, zamilovaně
sladká, od Vlasty Květenské, Lubomíry Podska-
lické a dra. Václava Buka, který mi sepsa
z bohaté studny svých medicinálních vědomost
případný a svižný článek: »Šněrovadla a jejich
vliv na ženské orgány.« Také můj učený spolu-
pracovník, prof. Jarmil Koza, dostavil se s při-
padným článkem: »Masky ve starém Říměs
kterýžto článek, jak pevně doufám, obzvlást
v divadelních kruzich učiní pravé vzbouření,
poněvadž můj učenec, jak mi sám píše, čerp
látku k svému pojednání přímo z návěsnýci
štitů v Pompeji, kam se dostal loni za pod
pory »Svatoborus.
Nyní však už otevírém chvějící se rukou
došlé dopisy pro »Redakčního rádce«. Ma
bože, hned ten první ! Velice zapletený případ
Nemohu ovšem říci všecko, co mi ona píse
naznačuji pouze, že to je případ čistě vojenský
Chudoba, láska, kauce jsou hlavními body do
pisu. Těžko radit, nesmírně těžko
»Obratte se na první vojenskou kancelál
setníka Janouškovee«, poradil jsem a zhluboka
jsem si oddychl.
Druhý dopis je poněkud snazší, obsahuje
však tři otázky: 1. Jak se nakládají rajská
jablička? Odpověď: Zeptejte se laskavě své
hokynářky ! 2. Jak lze docíliti tmavých vlasů
Odpově ď: Kupte si černou paruku ! 3. Psala
jsem mu naposledy před čtrnácti dny, on mi
však dosud neodpověděl; co mám dělat ? Od-
pověď: Důvěřujte a nezapomeňte, čeho jste po
vinna ženské hrdosti! Známe to také, ons
zase přiblíží,buďte však silna ve své hrdosti!
Rankův
Květenská
Podsek
Buk
profesor
Koza
Pompea
Ma bůh
18
article
Dopisů váli se na mém stole celý stoh
k jich zodpovídání potřebí jest jakési systema-
tiky. Nejprve jsem je vyňal z obálek a zběžně
je pročetl. Pak jsem je roztřídil v několik
skupin: A. Dopisy kosmetické. B. Dopisy dů-
věrné, milostné, zkušené a nezkušené. C. Dopisy
o poradách v nemoci. D. Dopisy o společenském
chování a o tom, co se sluší a co nesluší.
E. Dopisy kuchařské. F. Dopisy o bílém prádle
G. Dopisy o šatech, švadlenách, kloboucích
pod. J. Dopisy nejrůznější.
Cítím, že se na některé dopisy dá velm
snadno odpověděti. Zejmena na dopisy o bílém
prádle, o švadlenách a na dopisy kuchařské
Citím v sobě, že jsem zejména v zavařován
ovoce výtečným znalcem, ačkoliv bych skromně
odmítl účastniti se hostin, na kterých jsou
předkládány zavařeniny dle mých rad připravené.
Hůře již jest raditi ve věcech lásky a ješt
hůře ve věcech kosmetiky.
Právě dnes kupí se mi ve skupině A
aspoň dvacet dopisů a což jest mi zvlášté ná-
padno, většína jich pochází z krajiny, které
sice bliže neoznačím, ve které však se konaly
právě poslední manévry vojenské. Souhlasným
jejich obsahem jest, jak se odstraňují chlouply
v obličeji, takže se mi zdá, že v té krajiné
tato choroba řádí epidemicky.
19
article
Pot mi vyvstává na čele, vzpomenu-li si.
že mám na tuto otázku moudře odpověděti
Nadarmo se tluku do hlavy a snažím se roz-
pomenoutise, zda-li si někdo z mého přibuzenstva
nebo z mých přátel pomohl něčím od chloupků
v obličeji. Jenom jediná stará teta kmitá s
mi myšlenkami a ta je měla na bradavici na
nose, mnoho jich sice nebylo, v létě asi šest,
v zimě asi čtyři, ale byly dost dlouhé, totižv
pátek jenom, ale chloupky to nebyly, byly to
odrostlé, tuhé, štětinovité chlupy. Chudák tet
neléčila si jich ničím, ale střihala je vždy v
sobotu večer po vykoupání, zároveň s nehty
s vyřezáváním kuřích ok, aby při nedělních
bohoslužbách nerušily sváteční nálady. Nezba-
vila se jich tím, poněvadž do soboty narostly
zase. Jenom jednou se zdálo, že se jich zba-
vila nadobro. Bylo to, když už byla velice
stará, ruce se ji už třásly a oči jí vypovídaly
službu. Ustřihla si je tak důkladně, že pod
ostrými nůžkami zmizela netoliko celá bradavice
ale i kus nosu. A tu se stal s mou tetou
vzácný přírodopisný zjev, který v nejposled
nější době konstatovali učenci také u žab ostro
nosých, jak jsem nedávno s nesmírným zadosti
učiněním četl v novinách. Narostl jí netolik
ustřižený kus nosu, nýbrž i ustřižená bradavice
a na té — ovšem teprve až do soboty — šes
bývalých štětinovitých chlupů, poněvadž se právě
vyličené neštěstí událo v plném létě.
20
article
O jiném případě zehlupatění obličeje v našt
rodině a mezi svými přáteli nemám známosti
A je to bolestno ! Citím, že bych toho nyní mohl
velmi dobře potřebovati. Nemohu přece nikomu
doporučovati methodu své nebožky tety, která
takové věci střihala vždy jenom v sobotu po
vykoupání. Do smrti bych si vyčítal, kdyby si
některá ze spanilomyslných členářek našeho
listu ustříhla kus nosu, poněvadž to, co jsem
četl nedávno v novinách a o čem jsem se bla
hoskloně několik řádků nahoře zmínil, se vy-
skytuje jenom u žab ostronosých.
Domnívám se, že lidstvo, které právě za-
čalo dvacátě století a ve století právě minulém
objevilo různé užitečné věci, vynašlo také, jak
se odstraňují chloupky v lidském obličeji. Jsem
si jist, že už něco takového existuje, naposledy
se to odstraňuje masáží. Opravdu, je to dne
divná neděle! Já tady ležím na pohovce, spím
a při tom rediguji modní časopis své manželky
— Nevíte, prosím, jak se odstraňují chloupky
v obhičeji ? .
21
article
Podařený výlet.
Napsal Jar. Hašek
Podařený výlet.
Napsal Jar. Hašek
Rodina páně Zelenkova, skládající se z pana
Zelenky, jeho manželky a tří dětiček v stáří o
pěti do deviti roků, chystala se na delší výlet
Pan Zelenka, jsa vlastníkem tří čtyřpatro
vých domů, mohl podniknouti výlet sebe náklad
nější, ale heslem jeho bylo, pokud možná s ma
lými výdeji míti se dobře. Není tedy divu, že
nenáviděl místa výletní, navštěvovaná velkoměst
skými výletníky, kde se vše musí platit dvoj
násobně.
Již tedy čtrnáct dní před dvěma svátky ra
dili se každý den, kam by se vypravili.
Pan Zelenka opatřoval si knihy, pojedná
vající o všech možných výletních místeeh
v Čechách.
Večer předčítal a často až do půlnoci se
živé debatovalo, nie však nezdálo se vhodným
Až asi týden před vyhlednutými svátky par
Zelenka přinesl knížku, kterou byl koupil v an-
tiquzriátu. Knižka byla nadepsána »Sřícenin
hradu J. v lesích křivoklátských.«
Po večeři pan Zelenka hlasitě pročetl celou
knížku.
Hašek
Zelenkův
Zelenka
Knižek
Čechy
Sřícenin hrad
22
article
Popis trosek hradu libil se celé rodině
zejmena pan Zelenka byl přímo unesen radostí
když četl, že málokdo o té sřícenině ví, a ž
kolkolem jest obklopena hlubokými lesy. Do
nejbližší vesnice jest prý dvě hodiny cesty. T
bylo velmi lákavé, mohli vzdáleni všeho ruchu
uprostřed lesů kochati se pohledem na zacho-
vanou památku staré slávy rytířské, aniž by jim
vybírání vstupného kalilo krásný obraz.
V knížce nebylo sice zmínky, kudy se tam
jde nebo jede, ale Zelenkovi stačila úplně po
známka, že z Nyžborku jest tam tak a tak
daleko.
»Dobrá,« povídá pan Zelenka, »v sobotu
vyjedeme si vlakem do Nyžborku, odkud se už
nějak na ten slavný hrad doptáme.«
V radostném rozechvění rodiny pomalu ubí-
haly dni do soboty.
V pátek rozloučila se celá rodina se svými
příbuznými, jakoby byla šla mezi kanibaly do
Afriky.
V sobotu ráno když sedali na vlak, byl
jim jaksi teskno, ale nálada smutná brzy zmi-
zela, když je vlak unášel kolem Chuchle, pal
dále krásným údolím Berounky. Zpěv plákůs
odevšad ozýval.
Zelenka
Nyžbork
Afrika
Chuchle
Berounka
23
article
Na polich obilí šumělo a sylá zeleň luk s
pestřila mezi lesními stromy, jejichž vůně půso-
bila na žaludky blahem zářící rodiny páně Ze-
lenkovy tak, že všechny zásoby potravin záhy
byly snědeny.
Bylo po poledni, když vystoupili z vagonu
a stoupali do hostince v Nyžborku
Po chutném obědu vydali se na pěší ceslu.
Přešli po mostu přes Mži a dali se smě-
rem k lesům, hodlajíce se nejbližšího člověk
optati, kudy se jde na hrad J., jehož popis měl
s sebou.
Šli kousek stezkou k lesu, až přišli k cha-
lupě, dosti rozbité.
Na prahu seděl stařeček dobromyslného
vzhledu a kouřil z dlouhé dýmky
Pan Zelenka se ho zeptal, kudy se jdena
hrad J.
Stařeček vyňal z úst dýmku a pravil:
»No, víte co, vy byste tam netrefili, jsou
tady hluboké lesy a mohlo by se vám něco
stát, ale můj Véna, ten vám ukáže cestu, Dát
mu 50 kr. a on vás dovede až na hrad. Věno,
pojď sem !«
Na vyzvání starcovo vylezl z chalupy ml-
dík as 24letý; hlavu měl ježatou a oděv na
mnobých místech byl roztrhán.
Pan Zelenka se zachvěl, když ho uviděl
chtěl mu dáti hned korunu, ale Véna pravil:
»Milostpane, vědí co, zaplatějí mi, až půj-
demo nazpět, já jsem poctivý člověk. Jestl
bych je špatně ved', tak mně nemusejí dát nic.
Tato prostá slova upokojila pana Zelenku.
Véna mezitím zmizel v chalupě a za chvíli
se vrátil s tlustou sukovicí.
Pak vyšli. Véna šel napřed a bafal z dýmky
sprostý tabák, jehož kouř zahaloval celou vý-
pravu.
Zelenka
Véna
Mže
24
article
Vlekli se dlouho lesy. Páně Zelenkova
dobrá nálada již zmizela. Křoví, jímž je Véna
vedl, trhalo jejich šaty, větve do nich bily. Pan
Zelenka byl již celý zoufalý, paní Zelenková
vzdychala žalostně a děti každou chvíli dalys
do pláče-
Šli již 4 hodiny a ještě na hrad nepřicházeli.
Véna statně kráčel ku předu.
Náhle se obrátil a povídá:
»Milostpane, bude bouřka!e
Celá rodina zasténala . .
Véna šel klidně dále, spokojeně se usmí-
vaje, vida, jaký dojem jeho slova na rodinu
páně Zelenkovu učinila.
Za chvíli se opět obrátil a pravil:
»Milostpane, loni tady zabil hrom dva
lidi!«
To již bylo přespříliš. Paní Zelenková a děti
s pláčem se obrátily k panu Zelenkovi, který
němém ustrnutí se díval k obloze, jestli snad
blesk již se nespouští na ně, aby je také za-
hubil, a vyčítaly mu, že svou šetrností je za-
vádí do neštěstí.
Véna se usmál a řekl znalecky:
»No, tak zlé to nebude, každého člověka
taky brom nezabije !«
Zamlčel se a pak prohodil:
»Ostatně jame u sřicenin !
Všichni se rozhliželi, ale neviděli nic, než
spoustu rozházeného kamení
Pan Zelenka postavil mladší hochy, které
byl nesl na ruce, poněvadž již únavou klesali,
na zem. Pak s přísnou tváří obrátil se k Vé-
novi:
»To jest, Véno, ten hrad?«
»To se ví, že jest, ale nekoukejte tak
dlouho a zaplaťte mi, že jsem vás sem ved le
Pan Zelenka mu dával korunu
»Co, já a korunu? Táhnu vás za sebou
čtyři hodiny a za korunu? To tak !«
Při tom praštil holí do stromu, až všichni
odskočili; potom pokračoval, kroutě zuřivě
očima:
»No, dobře, tedy vám uteču, jděte si, kam
chcete! Bude večer, přijde bouřka a všcehny
vás to pobije!« A zas udeřil do stromu, až
větve kolem lítaly.
Zelenkův
Véna
Zelenka
Zelenková
25
article
Pan Zelenka podíval se na svoji polo-
umdlenou plačicí rodinu a třesoucím se hlasem
pravil:
»Pane Venoušku, pro boha vás prosím,
doveďte nás do Nyžborku. Neopouštějte nás.
Tu máte pětku!«
Véna vzal pětku a zvolal:
»Dyť jsem to věděl, že jsou prachovej l
Ale já ještě nejdu domů, já jdu na paseku
pro mladou sosnu, co mám přichystanou. Voni
mně ji pomohou nést. Já jim pomohu zase
s dítětem a dají mi ještě zlatku !« a mávl
znovu holí.
Pan Zelenka mlěky dal mu zlatku a Véna
vzal jedno dítě do náručí a již šli.
Přišli na paseku. Véna vzal poraženou
mladou borovici a dal ji panu Zelenkoví na
rameno; sám nesl druhý konec a nyní šli jiz
rychleji, poněvadž byla cesta schůdnější.
Pan Zelenka se prohýbal pod borovicí, ale
Véna časem jej popohnal v pravováním o kost-
rách, které se tu ve křoví objevají, o pytlá-
cích ald.
Vůbec mluvil velmi postrašně a činil tak
děsivé posuňky, že jeho posluchači časem se
dávali do klusu.
Konečně vyšli z lesa.
Véna postavil déti na zemi a obrátil se
k panu Zelenkovi se slovy:
»Sundaji tu borovici, vono by to dělalo
špatný voko, kdyby jich někdo viděl !e
Pak vzal sám borovici a šel
Když přišli k chalupě, vyšel ven dědeček
a prosil pana Zelenku, aby mu také něco dal,
že jest také chudák.
Opět byl pan Zelenka o několik šestáků
Galantní Véna vyprovodil pak celou rodinu
až k mostu, tam jim všem stiskl ruku a dů-
věrně se s nimi rozloučil.
Hladova a ustrašena odebrala se Zelen-
kova rodina do hostince, kdež byla poobědvala,
a nasytivši se důkladně, zapila přestálé úzkosti
a odebrala se ihned na lože.
Spali však velmi špatně. Ve snu se jim
stále zjevoval Véna ...
Ráno jeli zpět do Prahy. Doma lehlisi
všichni do postelí a zavolali lékaře. Měli sla-
bou horečku. Když se uzdravili, pan Zelenk
si prohlížel popis nešťastného hradu a objevi,
lehčí
Zelenka
Venoušek
Véna
Zelenkový
Hladův
Zelen
Zelenk
Praha