2
masthead
V Praze, v úterý dne 13. srpna 1901.
Praha
4
article
Na raaní a odpol. listy
O přílolíahí T.Naněný Obsorli v
středu a „Litarárni Hildka
v pátek) přodplání set
Praze v sdministra
na něs
na čtvst leta . . . . . 6 K —
s dvoji denáškou
na měsíe
na čtvt lets
vě ait. 7 K 50h
na měsíe . .
2 K 90
Poštons
na nělale
z čtrrt leis: . . :
drají stinti e
kso
na měnl
zsčtvrt lats. . . .t1 K 40
Praha
Litarárni Hildek
5
article
My a Němci.
My a Němci.
Jedno z nejmoudřejších pořekadel, skrý
vajících v sobě cenné ethické jádro, zní: »Mle
před vlastním prahem.«
Ani v životě politickém, v němž tak
leccos dovoleno, co nesrovnává se úplně se
zásadami mravními, nepozbývá toto poře
kadlo platností, jakkoli doznati sluší, že ne
zbytnou podmínkou zdárného postupu poli
tického je pokud možno doknalá znalost po-
měrů v táboře nepřátelském. a s
Špatným byl by politikem, kdo byz dis
posice dělal jen na základě rozestavených
figurek na vlastní šachovnici, zrovnas tak
špatnou, jako ten, kdo by nedbal poměrů ve
vlastní domácnosti a sestrojoval ordre de
bataile jen dle toho, co vyzvěděl o sousedovi.
Dobrá politika dělati se dá jen tam, kde
řidltkem v porozumění vlastních poměrí
nenprosná přísnost a bezohlednost as kde
nejsprávnější informace o poměrech nepří-
telových.
sJako nováčkové v těžkém metiéru« poli-
tickém, do něhož vržení jsme byli z bezvý.
známnosti více než dvě stě let trvající, ne-
dbali jsme dlouho té pravdy ani oné, až ko-
nečně trpké zklamání nás přimělo respekto-
vat pravdu, ježí z udalosti vyvážila zkuše
nost. Kam až odvážiti se můžeme v těžkém
zápasu, jejž s nepopíratelným úspěchem —
toho nikdo upříti nám nesmí — od prvních
poěátků doby historické až na dnešní den
vedeme s národem sousedním, velikým, moc-
ným a opásaným celým arsenálem nejrůzněj-
šich zbraní materiálních i kulturních, to bu-
diž předmětem trvalé naší pozornosti, právě
tak, jako situace, v níž nalezá se odvěký
náš odpůrce národní a jaké jsou chance jeho
v dalším boji.
Němec
6
article
Pozorujeme-li vývoj v německém táboře
nezbavíme se dojmu, že shoduje se do jist
míry s vývojem věcí u nás.
Stejné téměř podmínky za následel
měly ve mnohém též stejný effekt vate
pravdě neuzavře se nikdo, že tisícilelým sou
žitím, třeba že neklidným a nikoli přátelským
vyhraněna do jisté míry podobnost národnílio
rázu a i jistá myšlénková shoda v názorech
mimonárodních. Však dětinským bylo by po
čínáním vyvozovati z toho snad naděje
budoucnost a oddávati se sladkým fantasiím
myolonl
o konečném smíru.
Proč zápasíme? V ohledu tom třeba,
aby především zavládlo jasno. Jest smutný
osud náš a neposuzuje postup dějinný a jebo
příčiny správně, kdo domnívá se, že jde tu
převážně o drobné jazykové spory v úřado-
vání, o malichernou národní ješitnost, jež při
dobré vůli na obou stranách mohla by byti
nabražena, když ne smírem a přátelstvím,
tedy aspoň onou snášelivostí, kterou vzdělan
jednotlivci řídí se ve svých stycích sou-
kromých.
Příčina sporu je hlubší a trhlina nedala
by se zalepit jen povrchem nějakým, snad
furnýrem formalní přátelské shody. Je to
zápas předních stráží dvou velkých světů
z nichž každý představuje snahu směru
a proudů, jichž svět druhý trpěti nemůže
Chorobným sentimentalismem nepřekle-
neme propast mezi Germanstvem a Slovan-
stvem a nezdoláme hranici mezi oběma těm
světy.
Sťastni mohli bychom býti, kdybyse
nám podařilo uzavříti na delší dobu snad
nějaké spravedlivé příměří i doporučovalo by
7
article
se, abychom si, snažíce se v tomto směru.
byli si toho stále vědomi.
Znamenalo by to profanaci slova smí
kdybychom ho užívali k označení stavu, jehož
domoci se snažíme proto, abychom ne sna
zbraně odklidili, ale po nekonečném boj
drobet si — oddechli. My i oni.
Však ani v tomto směru neoddávejme
se illusím, nýbrž buďmež střízliví a chladn
až ke strnutí. — — — —
Zmínili jsme se o tom, že vyvoj věc
u Němeů i u nás děje se obdobným způso-
bem, že celou řadu charakteristických zjevů
pozorujeme průběhem událostí u nás iu
Však všechny tyto zjevy nás od smíru
oddalují. Všimněmež si německé domácnosti.
Co pozorujeme tam? Rozpadávající se dří-
vější souručenství ve množství menších stran
Náhlý rozklad ve straně starých a tvoření
se skupin nových jež naplněny jsou nejroz
hodnější vůlí vyhadkti bez milosti ty, kolem
jejichž standarty kupil se po více než dvacet
let všechen německý lid v Čechách i na
Moravě.
A na základě jakého hesla děje se tento
rozvrat, tato interní německé revoluce ?
Pozorujmež věci, jak skvělá kulturní
hesla, zářivé ideály lidstva, jež ze rmutua
kalu věku osmnáctého vynesla na povrch
revoluce francouzská, házejí se do starého
haraburdí a jak epigoni klatbou provázejí
hesla, k nimž předebůdci jejich se modlili a
jak výš a výše se zvedá a roste ona my
šlenka, kterou psychologičtí břídilové odka-
zovali již na výměnek — myšlenka na-
rodnáí.
Čechy
Morava
8
article
Kde se ta ozve, tam všude Něme
hrnou se pod její prapor a my svědci jsme
toho, jak hrstka nepatrných a ne valně sým
patických lidí, přes něž by se bylo před
dvaceti lety přešlo k dennímu pořádku, dnes
se povznesla na representační stra nu
Němců v Čechách i v Rakousku
Národ, který v této říši usurpovati chtěl
práva a privileje výhradně »národa stát
ního«, který dokazoval o sobě, že
jeho zájmy se zájmy státní m
jsou totožny, dnes vedle těch.
jejichž konečný cíl je rozbití
tohoto státu.
Heslo »Všeněmectví !«, t. j. sjednocení
všech Němců v jediný státní celek, rozpla
meňuje v millionech srdcí německých touhu
po zcela jiném státním útvaru, nežli je Cis-
lajtanie. Před třiceti léty, kdy v moci své
měla tento stát hrstka německo-židovských
továrníků, dva muži podali si ruce, aby
z úpaku vynesli a očistili opět myšlénku
ně meckonárodní.
Byli to dr. Pickert a Lippert. Onen již
zemřel, tento jako zapomenutý soukromník
žije kdesí v severních Čechách. Ti byli prv-
ními pionýry německonacionálními. Lippere
pro nacionální přesvědčení opustil rakou-
skou professuru a odešel do Němec. Nezměnil
se v ničem. A včera prohlášen byl muž ten,
zakladatel německonárodního ruchu v Čechách
a vynikající světce, s jakýmž každý národ
by se byl mohl pyšulti — za člověka
mezí Němci v Čechách nejnená-
viděnějšího! Snadno si představiti, kde
ocítil se německý nacionalismus, který dnes
svého zakladatele, nejlepšího kulturního histo-
rika německého a muže, jenž za nacionáln
přesvědčení své obětoval existenci, bezmála
jako zrádce stigmatisuje?
Němec
Pickert
Lippert
Čechy
Rakousko
9
article
nich.
U nás rovněž pracuje odstředivost plnou
parou. Však ti, kteří se vetřeli v nový poli
tický apostolát a národ náš buď následkem
chabé podajnosti neb směšnými tyrádami
o konečné spáse, neuvádějí jej v
velebný chrám idei národnostní
nýbrž jej z něho vyhánějí, otra
vuljíce jej jedem zájmův tříd
ních a stavovský c h.
Takový je rozdíl mezi odbojem v táboř
našem a v táboře německém.
Tam v nivec rozpadávají se
strany, které nedosti akcentují
my šlenku národnostní, kdežto
u nás na slib se zvedají lide
jejichžlisty v nynější národn
tisni naši drze hlásají, že se
na dále národními frásemi ne-
dají krmiti.
Němci, jichž jest na 60 mil-
lionů a jejichž národnost re-
presientována jest velikýma
mocným státem, křečovitě kon-
centrují své síly v myšlenc
národní, v našem malém národě
křečovitá námaha, aby zvítězi
princip dělení třídního, jehož za
stanci jsou sice samá opposice proti vládě
však taktikou svoji co nejúčinněji fedrují
protinárodní snahy vlády, jež by triumfovala,
kdyby se ji podařilo u Slovanů ubit myšlenku
národnostní, myšlenkou hospodářskou. Tak
vypadá to u nás a tak u souseda. Porovnej
mež poměry, uvažujme o nich a na základě
úvahy té zúrodněné vroucím citem národním,
učiňmež konečná svá rozhodnutí.
Němec
stavovský c h
10
article
Jak pomoci českému Slezsku.
Jak pomoci českému Slezsku.
Od znalce slezských poměrů, který po
mnoho let měl již přiležitost sledovati národní
politický život slezských Čechů a je s lídem
slezským ve stálém styku, obůrželi jsme násle-
dující příspěvek k vysvětlení slezských poměrů.
V poslední době čteme stále pravidelné
zprávy téměř ve všech větších českých listec
o národních a politických poměrech slezských
Čechů, z čehož je vidno, že širší naše veřejnost
pochopila důležitost našeho národa ve Slezsku
a že zvláště naši novináři mají dobrou vůli nám
ve Slezsku pomoci.
Než však, jako obyčejně, tak v tomto pří
padu jsou úsudky o našich poměrech, o našem
národním vedení dle politického směru toho kto
rého časopisu a dla náhledu dotyčných zpravo
dajů velice různé. Nezřidka pozorujeme, že nej
častější zprávy o nás pišl lidé, kteří naše po
měry nejméně znají a kteří mimo dobrou vůl
postrádají často úplného přehledu a potřebnýe
zkušenosti v našem veřejném, národním a poli
tickém životě.
Máli Slezsku býti pomoženo, musí být
předem zjištěna příčina národní nemoci slezských
Čechů. Léčení Slezska ad hoc může nám víee
uškoditi, jak prospěti.
Všeobecně jest známo, že národní probu
zení našeho lidu stává se nejpozději ze všech
zemí naší koruny české a děje se za okol
ností tak nepříznivých, jako
v žádně druhé naší zemi, a jest proto
pochopitelno, že kráčí jenom zvolna ku předu
a v některých místech nachází se v úplné
stabilitě.
Na tuto okolnost však mnozí naši přátel
— kteří poznali život již dávne probuzenéh
lidu v Čechách a na Moravě — zapominají
vidí vinu jenom jednotliveů, při čemž často
i značných zásluh těchto zapomínajl.
Čecho
Slezsko
Čechy
Morava
český Slezsko
11
article
K vysvětlení celé naší širší veřejnosti dlužno
opětně na tomto místě připamatovati, že nám
scházejí tyto podmínky všeobecného národního
obrození a uvědomění:
1. Naše národní školství trp
pod tlakem germanismu, neboť n
všech našich obecných školách, zvláště v tří-
dách vyšších věnuje se se strany dozorčíeh
úřadů větší péče němčině, než v šem
ostatním předmětů m.
Mimo to máme na mnoze, zvláště v kraji
nách hornatých, chudých značný nedostateki škola
následkem nedbalosti příslušných úřadů namnoze
tak špatnou návštěvu škol, že pro malý počet
dětí často i po delší dobu se (mimo prázdniny
nevyučuje. Tento případ jsem pozoroval v kraji
nách, kde těšínská komora (statky arcivévodské
svým úřadnictvem vykonává vliv za účelem z
jišténí co nejměně vyškolených a odvislých
robotníků.
2. Nemáme dosud ani jedn
školy měšťanské, poněvadž naše
úřady českých měšťanských š kol
zásladně dle slezského zemskéh
zákona povoliti nechtějí. Jelikož
Slezsko jest zemí velmi průmyslnou, jsou u nás
měšťanské školy nad míru důležity, a jest tudiž
náš lid nucen posílati své děti do škol něme-
ckých, jichž jest v městech poblíže češkých
krajů všude hojnost.
Slezsko
12
article
3. Nemámie jediné školy průmy
slové, jediné reálky, jedíné školy
obehodní a jediného ústavu uči
telského a kdo zná slezské poměry národo-
hospodářské, ten ví, co týto školy znamenají
pro slezský lid. Lid náš to také chápe. —
co mu zbývá, než posllati děti do škol ně
meckých
Jedinou naší českou školou jest pracně
vydobyté české gymnasium v Opavě. Ten však
kdo by mýslil, že professoři a žácí našeho gym-
nasia mohou si v národním směru dovoliti to,
co na podobných školách v Čechách a na Mo
řavě, ten by se značně mýlil. Vždyť přes to, že
gymnasium naše žije v ústraní a vystřihá se
všeho, co by se mohlo veřejně nazvati prac
ve směru národním, jest přece stále terčem
útoků a bídných pomluv a denuneiací při každé
německé schůzi v Opavě, v říšské radě a při
káždé příležitosti vůbec.
Opava
Čechy
13
article
4. Nemáme ani jediné úpln
české školý hospodářské, ačkoliv
lid náš vice jak ze dvou třetin pozůstává
z rolnicfva. Stávající zimní hospodářská škol
v Opavě jest pouze jednosemestrová a sestáta
z českého a německého - oddělení. Že nám
dosud i hospodyňská škola schází, jest již témě
pochopitelno.
Tak tedy to vyhlíží a tím základním ka-
menem národního života našeho lidu — s naším
školstvím. — Následky tohoto nedostatku jsou
zvláště v poslední době tím citelnější, kdy
zvláště v městech, jež nacházejí se v českýeh
krajích Slezska, za přízně nejvyšší správy
zemské i státní a za horečné agitace německých
měst a za ohromného přívalu německých marek
jako o závod staví se všady hojnost německých
škol všeho druhu, do nichž za výhodných
podmínek naše děti se téměř vhánějí. Touto
okolnosti vysvětluje se další a náš největší
nejvíce poškozující nedostatek, totiž:
5. nemáme dostatek české
národně uvědomělé initelligene
na venkově.
Jest pravda, že naše mladši kněžstvo, naše
učitelstvo až na malé výjimky s chuti chápe
se každé práce národní, a tyto dva stavy jsou
také naší největší národní oporou ve Slezsku,
V drobném prodelir
ranní čírlo o sohě. . . . za 8n
odpolední
. . . . za 2h
Ve filialkách na venkově
ranní čnlo. . . . . . . . 10h
pdpolsdní . . . . . . . . 5h
Inseráty
plsti se hotevé zapřel.
Přelrlcení a tessrty plijíná sdnirl-
stráce v Marisnské elici č. z.
Tanlsschtzají ae táž pedske
tabira a erpečice „Káredních Listee.
Rakopiny se nevrnenjl.
Opava
Slezsko
Káredne Listee
14
article
ale nemohou zmoci vše, neboť vliv jejich bývá
často rušen vlivem, jenž mocněji zasahuje
v hmotně zájmy lidu. Jsou to předavším z nej-
větší části němečtí a poněmčilí úřadníci témět
v každé české obci zastoupených německýeh
velkostatků a na Těšínsku zvláště úřadníci prů-
myslových závodů, dále úřadníci severní dráhy.
Konečně jsoú v mnohých našich obefch nej-
větší naši rolníci — zvlástě ti, kteři sludovali
německé školy — z pravidla našimi nejnebez-
pečnějšími nepřáteli, neboť lid chudší jest od
nich odvislým.
Tito poslední udržují ryze české obce jako
Jaktař, Jarkovice, Vlašťovičky, Holasovice,
Svinov a mnohé jiné pod německým
pláštém, a s těmito mocnými renegáty máme
obyčejně nejtužší boj, poněvadž dovedou na
lid více působiti, než některý náš pan doktor,
který snad jednou do roka udělá v obci pěk-
nou přednášku.
Vliv těchto poněmčených intelligentů jest
tím větší, poněvádž český Slezák jest jinak
pravý typ mípné slovanské povahy — o v šem
oproti lidem, jež mluví cizím ja-
zykem, již jsou páni — kdežto ve svém
vlastní táboře, oproti našinci, jest nás člověk
neméně popudlívý, závistivý, svářivý, jako oby-
čejně méně vzdělaný liď náš v ostatních našich
zemích. Tak nezřídka se stává, že část našeho
lidu přeběhne do německého tábora, poněvadž
v českém jsou osobní jeho nepřátelé (toto za-
vinilo také pád Kateřinek a Svinova) a tato
slabá stránka našeho lidu smutnou roli hraje
v naší velké obci na Frýdecku — v Ratimově.
Slezák
Těšínsko
Jaktař
Jarkovice
Holasovice
Svinov
Kateřinka
Frýdecko
15
article
Jak lid náš poddajný jest vůči Němcům, vy-
svitá z toho, že v úplně českých obeích (jako
jsou Budišovice), jediný člen výboru, Němee,
jako zástupee velkostatku, postačí, aby se v se-
zeních výborových mluvilo německy, ačkoliv
větší část výboru neozumí jedně německé
větě, což ovšem naši lidé již velice těžce nesou
a proto obyčejně neopominou dětem svým za-
opatřiti znalost něméiny.
K tomuto značnému respektu před něm
činou dopomáhá našemu lidu další germanisačn
zařízení a to:
6. Německá úřadování s obee-
ními úřady, se spolky a s jedno-
třivci jak se strany státní, tak se strany
zemských úřadů, proti čemuž dosud vedli jsme
marně houževnatý boj. —
7. Korunou všech těchto slezských nepra-
vostí jest, že u větší části úřadníků, jak soud-
ních, tak Hinančních, berních a politických, se
náš člověk nedomluví ve své mateřštině
pakili dotyčný německý úřadník zná ně-
kolik slov českých, nechá obyčejně svým jed-
náním našemu i intelligentnímu člověku cítiti,
že jest před ním méně cenný, kdežto oproti oby-
čejnému dělníku, pak-li tento promluví třeh
lámaně několik německých slov, jest učinění
laskavost a úslužnost. Náš čtenář si domyslí,
jaký asi vliv takověto jednání, jež děje se již
po mnoho desetiletí, má na národní uvědoměn
našeho lidu!
Němec
Němee
Budišovice
16
article
Při celém tomto germanisačním zařízení ne-
smí se ještě zapominati na závažnou okolnost.
že veškerá naše města až na malé chudé a rovněž
značně poněmčilé Klimkovice, jsou německá, kde
nemáme ani obchodníků a průmyslníků, kteři by
se veřejně přihlásili k naší straně.- Dále dlužno
připomenouti, že české Slezsko, zvláště na Opav-
sku, s jedné strany hraničí s Pruskem a s druhé
strany s německými obcemi a že tudíz témět
jedna třetina obcí našich jest na styk s Němei
odkázána. Že při tomto stýku opět němčina jest
řečí sprostředkující, jest již zaviněno dobráckou
povahou našeho lidu.
Prusek
Klimkovice
Slezsko
Opava
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
U Hoštických v Králové Hradci.
Obrázek mravů z minulých věků. *) Podává Václav
S chu lz.
Pan Hynek Václav Bořický z Hostovic, n-
jsa nadán stalky pozemskými, přebýval střídavě
u přátel svých aneb v městských hospodách.
čekaje, naskytne-li se mu nějaká přiměřená služba.
Castěji zdržoval se i v útulné hospodě Vavřince
Hoštického v Hradci Králové, kde se scházíval
okolní šlechtici, kdykoli za různými záležitostmi
sami neb s rodinami svými do města přijížděli.
Bývalo potom hlučno u Hoštických. Mělť pan
Vavřinec hojně zásobený sklep a paní Ludmil
byla vyhlášenou kuchařkou.
Přijemný zde pobyt porušil však tu i tan
některý svárlivý host. Tak jmenovitě stalo se,
když dna 5. prosince 1615 zavítal sem pa
Albrecht Felix Lukavský z Lukavice, který, se
byl před tím již v jiné hospodě »u Rybků« rvai
a sekal. Uražen tím, že chudší pan Bořický
vpřipitku svém nazval jej ujcem, strčil do něho
po několika nevlídných slovech tak prudce, že
mezi stoly upadl a ohrožoval jejn i kordem svým.
Václav
Bořický
Vavřinec hoštický
Vavřinec
Ludmila
Lukavský
Rybka
Hradec
Hostovice
Hradec Králové
Lukavica
18
article
Nyni ovšem i pan Bořický chopil se zbraně. Ve
prudkém zápase váleli se až po zemi. Tu panoš
pana Lukavského, přispišiv pánu svému ku po-
moci, vrazil tulich svůj panu Bořickému do bři-
cha tak mocně, že jemu vnitřnosti ven se vy-
valily a on smrtelně raněn s nouzí ze světnice
vyběhl. Na rychlo povolaný lazebník či barvi
Jan Krošvec, jehož umění po velikém namáhání
se podařilo pana Bořického vyléčiti, vypověděl
o tom později u soudu následovně:
»Toho sem povědom, že leta 1615 v sobotu
prvni adventní pan Hynek Václav Bořický z Hosti-
vie stál v hospodě u pana Lorence Hoštického-
A když bylo večir, poslal týž pan Hynek Václav
Bořický pro mně, abych ihned skokem do domu
jmenovaného přišel, že by toho veliká potřeba
byla. A když sem tam přišel, tu sem pana Hynka
Václava Bořického smrtedlně raněného nalezl
1 sfeva svá, která po ty ráně, kderouž vty
) Viz »Nár. Listy« č. 136 ze dne 18. května t.r.
Bořický
Lukavský
Krošvec
Lorenc
Hynek
Václav
Hynk
19
article
půtce mezi ním a panem Albrechtem Felixem
Lukavským stalé dostal, byla vylezla a v košili
své, kderouž na sobě jměl, nad lůnem v rukou
držel a mně snažně žádal, abych ho co nejlépe
vopatřil a zhojil. Tu sem já jeho při svítce uvá-
zal a střeva zase do břichia vundal a je napravil.
A nesmejšlel sem, aby (lidsky mluvíc) živ zůstat
měl, kdyby obzvláštní pomoc a opatření pána
boha všemohovního jemu nebylo přispělo. Nebo
sem já, jakž se dobře pamatuji, přes čtyry ne-
děle každodenně a to začastý k němu do tý
hospody, kdež raněn byl a tam ležel, chodíva
a jej hojil a uvazoval. *) V též hospodé taky
na svůj groš trávil; nebo taky z místa státi an
sebou hnouti se nemohl. A mně taky za práe
mou 16 kop a tovaryší mýmu za první vázání
jednu kopu dal.«
Když pan Hynek Václav Bořický z Hostovi
se pozdravil a pana Albrechta Felixe Lukay
ského na soudu komorním žaloval, že jemu na
zdraví uškodil, událost soudně vyšetřována.
Výpovědě svědků pod přísahou vzatých zapsány
jsou v Registrech svědomí soudu komorního.
Nejdůkladněji z nich vylíčila přiběhy osudného
dne hovorná paní hostinská Ludmila Hošická
sama. Pravila doslovně:
»Toho jsem dobře povédoma, že leta 1615
některou neděli pořád před adventem byl u mne
Albrecht Felix
Hynek
Bořický
Albrecht
Felix
Lukay
Hošická
20
article
*) Za tehdejší rvavosti měli lazebníci dosti pří-
ležitosti v umění ranbojičském se zdokonaliti. Pěkný
kousek povedí se též r 1609 Kašparu Cýglerovi z Teplé
lazebníku v městě Březnici, když tam pan Mikuláš
Bechyně z Lažan pana Kerunka z Lomu v hospodě
»u Roudnických« posekal. Vypravuje o tom sám, že,
když proň »pachole přišlo, šel sem s ním hned vezma
svý nádobí, co k tomu náleží. A přiševší do domu
převázal sem pana Kerunka. Na druhý den sem jemu
ránu vymejval. A dvě rány jsem převazoval na hlavě,
který byly na malou píď a kosti proťaty a na rukou
tři rány. Potom, když sem slíkal jeho Kerunka záda,
na páteři jednu a potom ještě za loktem jednu. A tak
všechněch ran jest sedm. Jeho sem štyry neděle po-
řád převazoval a, jak náleží, opatroval. A ty všeckny
kosti, které sem z jeho hlavy vyňal, k tomuto svě-
domí mému skládám, že jiné a jináče není a nejsou.
A ještě mně takových kostí mnohejm víceji moje děti
vybodily, tak že jest jich všech kostí 28 bylo. A tak
se mnou smluvil od hojení 20 kop míšenských. A nej-
prvé od převazování dal mně 2 kopy míšenských.
Potom podruhé 11 kop míšenských. TTak toho všeho
učiní 13 kop míšenských.-
Kašpar Cýgler
Bechyně
Kerunka
Roudnická
Březnice
Lažany
Lom
21
article
Lidmily Hoštické v Králové Hradci nad Labem
Lidmily Hoštické v Králové Hradci nad Labem
pan Hynek Václav Bořický z Hostovie hospodou
asi, jakž se dobře pamatuji, okolo tři neděle
Potom v sobotu první adventní přijeli jsou ke
mně do též hospody dva páni bratři Hubrykové
z Hennérsdorfu, totiž pan Petr a pan Jaroslav,
též paní manželka pana Jaroslava a bylo skoro
v čas poledne. A tu jest týž pan Hiynek Václav
Bořický z Hostovic s nimi pány Hubryky víno
pil za stolem sedíe za nedlouhou chvíli. Potom
oni páni bratří Hubrykoví šli na rynk a pan
Hynek Václav Bořický v domě zůstal. Poty
zase přišel do domu pan Petr Hubryk z Hen-
nersdorfu a tu jest se posadil k němu panu
Hynkovi Václavovi Bořickýmu za stůl a znovu
jsou spolu víno pili.
Lidmila hoštický
Bořický
Hubryková
Hennérsdorf
Petr
Jaroslav
Hiynek
Hubrykový
Hubryk
Hynk
Václav
Hradec nad Labe
Hostovice
22
article
Mezitím přišel do domu, v kterémž jsem
byla a v němž tolikéž pan Hynek Václav Bo-
řický a pan Petr Hubryk u mne hospodou zů-
stávali pan Albrecht Felix Lukavský z Lukavice
a v městě Vysokém Mejťě maje sébou pa
chole vejrostka, trubače a kuchaře a tu se ptal
na pana Albrechta Jestřibskýho, s kterýmž prvé
se byl v jiný hospodě, slove »u Rybků«, rvat
a sekal, jakž mi o tom přítomní toho rvan
někteří páni správu dávali. Tu jsem já mu
oznámila, že více zde neni, nežli že praví, že
domů jede. Poty se týž pan Albrecht Felix Lu
kavský posadil za stůl a s panem Petrem Hu
brykem, též s panem Hynkem Václavem Boři-
ckým víno pil a tu vždy broukal a foukal pří-
činu k svádě dávaje, pravice, že někoho mus
zabíti. A tu mu řekli pan Petr Hubryk a pan
Hynek Václav Bořický: Však žádný tobě žádné
příčiny nedává! Zůstávejme raději v dobrém
přátelství! My nestojíme o to, abychom se měl
rváti a příčinu dávati! A tak asi za hodinu jej
krotili,
»V tom pan Jaroslav Hubryk se paní man
želkou svou navrátil se z rynku nakoupic po-
třeby, pro kteréž do města Králové Hradce nad
Labem přijel, a přijda do světnice řekla jsem
k paní manželce jeho a ji prosila, aby pobízela
pana švagra, pana manžela svýho bratra; toliž
pana Petra Hubryka, aby s nimi domů jel a jej
aby tu nenechali, poněvadž pan Albrecht Felix
Lukavský všelijaké příčiny k svádě dává, a že
Hynek
Václav
Bo
Hubryk
Albrecht
Lukavský
Albrecht Jestřibský
Rybka
Felix
Lu
Petro Hu
Hynk
Bor
Bořický
Petro Hubryk
Lukavica
Vysoký Mejť
Králové Hradec nad Labe
23
article
se obávám aby spolu se nesvadili a neservali
V tom paní tak učinila a jej pana Petra pře
mluvila, aby domů s nimi jel. A tu jsou ode-
jeli páni bratři Hábrykové a paní, manželka pana
Jaroslava Hubry ka.
»V tom pan Bořický vstavši od stolu pra-
vil, že půjde do lázně. Tu tolikéž pan Albrecho
Felix Lukavský z domu odešel. K víčerou pak
týž pan Albrecht Felix Lukavský poslal ke mně
koně své, aby u mne v marštali stáli, a po
pacholeti svěm mně vzskázal, abych mu večeř
strojila. Ale já jsem to všecko došti nerada
učinila věda o jeho spůsobu a obávaje se, aby
s někým něteo nezačal. Po malý chvili přijde
týž pan Albreeht Felix Lukavský a sobě večer
dáti kázal. A já davši strojiti na stůl v ku-
chyni jsem jídlo spravovala. Tu přijde par
Hynek Václav Bořický z lázně a mně řekne
Matko, co budeme jisti? Poty jde do světnice
a vejda z ní přijde do kuchýné a řekne : C
budeme spolu s panem Albrechtem Felixem Lu
kavským jísti? A já mu řeknu: Nejezte s ním
Pojíme raději spolu, až ho pana Albrechta Fe
lixa Lukavskýho spat vypravíme, nebo by vám
nějskou příčinu k svádě dal. On odpověděl
Mlá milá matko! Neboj se! Přičiny žádné mu
nedám! A kdybych před ním ušel, domniva
by se, že jsem nějaký unflot a jeho žese
bojím.
Petro
Hábryková
Hubr
Bořický
Albrecho
Lukavský
Albrecht
Albreeht
Felix
Lu
Albrecht ferrum
24
article
»V tomi jsem jídlo dávala a pan Hynek
Václav Rořický s panem Albrechtem Felixem
Lukavským za stolem spolu jedli. A tu pan
Albrecht Folix Lukavský vždy panu Hynkov
Václavovi Bořickýmu příčiny k svádě dával.
Pan Hynek pak Václav Bořický vždy jemu se
podával, prosic ho, aby se nehněval a nehoršíl,
že mu žádný žádné příčiny nedává. A na to
mu připil sklenici vína, mluvíc takto: Pane
ujče; připím vám! Tu jest pan Albrecht Felia
Lukavský jemu, panu Hynkovi Václavovi Boři-
ckýmu, řekl: Ber nětco jinšího do huby ! Pan
Hynek Václav Bořický mu řekne: Kderak jinač
ti říci mám, poněvadž jsme ujcové a přátelé
jenže jsi bohatší nežli jál
»V tom pan Lorenc Hoštický, manžel můj
do světnice přišel. . ..
Ještě nějakou dobu krotili rvavost pan
Albrechta Felixe, stále mohutněji propukající
krotili, ale konečně nebylo přece nic platno.
Taseno na obou stranách.
»A tu spolu se rvali a tloukli, nebo něko-
likrát až k sobě samými kříži přišli; a potom
za krk sebe popadli a sebou vo zem prastili.
A pan Hynek Václav Bořický povrchu, pan
Albrecht pak Felix Lukavský ze spod ležel. Ta
poty čeládka pana Albrechta Felixa Lůkavskýho,
jenž jich tři bylo, přiskočili a kuchař pistolu
ručnici nad panem Hynkem Václavem Bořiekým
držel; již ji jen spustiti měl, držeje ji za to
železo, nímž se ručnice spouští. A pachole
téhož pana Albrechta Felixa Lukavskýho tolikéa
tulich vytažený nad panem Hynkem Václavem
Bořickým držel. Což vida pan manžel můj, že
ten ručnici a druhý tulich nad nim držejí
skřikl: Což to, čtyry na jednoho! Bodej vae
hrom zabil! Jich napomínal, aby pokoj zacho-
vali, chtěje je roztrhnouti. V tom pan Hyne
Václav Bořický vstane a běží ven, křičí : Zavo-
lejte mi sem pana hospodáře ven; jsem pro-
boden! . ..
Hynek
Václav
Rořický
Albrecht
Lukavský
Folix Lukavský
Bořický
Felius Lukavský
Hynk
Lorenc
Albrecht Felix
Felix
Hynk Bořieký
Hynk Bořický
Hynkov
25
article
Ale pan Albrecht Felix nevěřil. Zaslechnuv,
že pan Hynek Václav Bořický smriemně ranen
jesi, volal: »V hrdlo lžete! Nemá dosti ! Ja
musím jíti a jej doraziti ! . . «
». . . A když jsme ho zdržeti nemohli,
dobytým kordem běžel z domu ven až na rynk
křičel: Kde je ten hundsfut Bořický, ať ho do-
razím ! . . «
»Na ráno, když mi pan Albrecht Feli
Lukavský dobrý jitro dal, podékovala jsem mu
a dáleji řekla: Děkuji vám, pane Albrechte, že
jste se ráčili tak zachovati a jeho nebohýho,
kterej žádnou příčinu nedal, tak bez příčiny
chtíti zamordovati. Kdybych se toho byla na-
dála, nebyla bych Vaší Milosti do hospody při-
jala ! On mi to za odpověď dal: Kdyby se to
včíra nebylo stalo, muselo by se to dnes státi
A já mu řekla: Bylo-li by dnes, bylo by snad
redlich; ne čtyry osoby na jednoho jako včera
Neb mnoho psů zaječí smrt! . . «
Jak vidět, nebývalo tehdy tuze útulno p
českých hospodáchl
Albrecht Felix
Bořický
Albrecht Fel
Albrecht