1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 21. května 1913.
Praha
4
article
Naranni avečerní listy
předplánl se
v Praze v administract
sa měslo. . . . . . P K —
na čtvrt leta . . . . B K — h
s dvoji donáškou
ns měsie. . . . . . 2 K 54 h
na čtvrt lata . . . . 7 K asnl h
ve dlIAlkách
na měslo . . . . . 2 K 80
Poštou
na měsle,
na čtvrt feta . . . . S k oo
s dvaji zásilkou
na měsie
na rie: . k
Dnešní číslo pro Prahu jest o 10
stranách, s přílohou pro venkov
o 14 stranách.
Praha
5
article
Stürgkhova řeč.
Stürgkhova řeč.
Včerejší exposé hr. Stürgkha o vnitřní
a vnější politice, přednesené v poslanecké
sněmovně, bylo tak důkladně připraveno
ministerské radě a na poradách s hr. Berch-
toldem, že muselo zklamati každého, kdo
se nadál, že z úst ministerského předse-
dy uslyší aspoň jakés takés vysvětlení toho
co již sedm měsíců znepokojuje celou říši
co zavinilo úpadek průmyslu a obchodu
co odňalo nesčetným rodinám na dlouhou
dobu živitele a zavinilo hospodářské ztráty
jdoucí do set milionů.
O vnitřní situaci nových informací od
hr. Stürgkha sotva kdo očekával. Příčiny
haličské krise jsou jasné, každý ví, kdo
proč zavinil zmar volební reformy pro
sněm haličský a také se ví, že rozpuštění
sněmu a vypsání voleb bylo nutné, aby
aspoň nový sněm provedl to, k čemu se
starému nedostávalo potřebné kvalifikova-
né většiny. Také o krisi v království Če-
ském nemohl hr. Stürgkh pověděti nic no-
vého, nemá-li odvahy ukázati prstem přímo
na vinníky, sedící na levé straně sněmovny
a také vedle něho na ministerském křesle.
Čekaly se však informace o naší vněj-
ší politice za balkánské války a tu hrabě
Stürgkh zklamal nejvíce. Jestliže hr. Berch-
told v loňských delegacích počátkem listo-
padu oznámil, že velmoci a s nimi Rakou-
sko upustilo od hesla „status quo“ a sou-
hlasí s novým heslem: „Balkán balkánským
národům“, když prohlásil, že i Rakousko
přeje balkánským státům volného rozvoje
bylo to nové a vyhovovalo také přáním ra-
kouských národů. Jestliže však nyní po
více než šesti měsících hr. Stürgkh opakuje
hesla: „Svobodný rozvoj balkánských stá-
tů“ a „Balkán balkánským národům“, pů-
sobí to odporně po všech těch zkušeno-
stech, kterých jsme nabyly za posledních
měsíců.
Stürgkhův
Stürgkh
Čekal
Balkán
Rakousko
poslanecký sněmovna
6
article
Heslo „Balkán balkánským národům
zmehilo se v rakouském zahraničním mi-
nisterstvě v nové heslo: „Vše pro Albanií
a péče o volný rozvoj balkánských států
zvrhla se v opačnou snahu, činiti vše mož-
né, aby aspoň dva balkánské státy nemohly
se volně rozvíjeti. Marně se hr. Sturgkh
snažil dle návodu hr. Berchtolda přesvěd-
čiti sněmovnu, že Rakousko-Uhersko, hro-
zíc vojenskou přemocí Černé Hoře, prová-
dělo jen vůli všech velmocí. Takovou vůli
rakouská diplomacie nemohla vsugerovati
velmocem trojdohodovým a jestliže Italie
na oko souhlasila, činila to z důvodů dobře
známých, které však nesměřovaly proti
Černé Hoře, nýbrž jen proti Rakousku. Po-
dařilo-li se Rakousku zbaviti Černou Horu
těžce dobytých úrodných krajů kolem je-
zera Skaderského, odňalo jí možnost opa-
třiti si doma potřebné množství obilí a tím
přímo zdržuje její hospodářský rozvoj. Je-
ště hůře zachovala se rakouská diplomacie
k Srbsku, když jeho vítězné voje, hovíce
staletým tužbám národa srbského, stanuly
v Drači u vln Adrie. Nikdo na světě neuvě-
ří hr. Berchtoldovi, že srbský obchodní pří-
stav na moři Adriatickém mohl by se státi
nebezpečným rakouskému obchodu, nebo
dokonce rakouskému válečnému loďstvu.
Berchtold
Adrie
Balkán
Albánie
RakouskoUhersko
Černá hoře
Rakousko
Srbsko
Drač
7
article
Všechny velké obchodní komory rakouské
uznaly naopak, že volný srbský přístav na
Adrii byl by velikým štěstím pro rakouský
vývoz na Balkán, poněvadž by zbavil ra-
kouský obchod šikán maďarské vlády. Pro
hospodářský rozvoj Srbska jest však ztráta
tohoto přístavu nejtěžší ranou, jakou mu
mohla zasaditi ruka souseda, hledajícího
dle dalších slov hr. Stürgkha přátelské ob-
chodní styky s tímto balkánským státem
Jedinou novinkou, která však nejví-
překvapila v řečí Stürgkhově, jest odsta-
vec, věnovaný literárnímu bureau minister-
stva vnějších věcí a jeho řediteli Kaniov
de Kanya. Bylo všeobecným přesvědčením
že z tohoto bureau vycházejí informace.
které hr. Berchtold nemůže schvalovati
neboť takové případy, jaký se stal, když
literární bureau hned za tepla vyvracelo
uklidňující prohlášení hr. Stürgkha, dané
zástupcům rakouského průmyslu a doka-
zovalo, že vnější situace je stále stejně
napjata a nebezpečna, zdály se možnými jen
tehdy, když ředitel literární kanceláře pro-
vádí politiku na svůj vlastní vrub. Včera
však jsme se dověděli z úst téhož desavou-
ovaného hr. Stürgkha, že pan Kania jednal
vždy jen v dorozumění se svým vrchním
představeným, hr. Berchtoldem, že literární
bureau za celé balkánské války, i když ší-
řilo do světa nejdobrodružnější pověstio
událostech v krajích zabraných srbským
a černohorským vojskem, plnilo jen rozkazy
svého chéfa, který nyní přejímá odpověd-
nost za veškery ony poplašné informace
jichž neblahé následky rakouský průmysl
obchod a statisíce rodin, zbavených práce
a tím i výživy, budou pociťovati po léta.
Adrie
Stürgkh
Stürgkhův
Kaniov Kanya
Berchtold
Kania
Balkán
Srbsko
8
article
Ovšem hr. Berchtoldovi je snadno pře-
vzíti na svá bedra odpovědnost za svého
podřízeného, když ví, že sám je zodpověd-
ný jedině panovníku a nikomu jinému na
světě, leda jednou historii. Ukazovati na
delegace jako jediné forum, před které pa-
tří rozprava o věcech zahraničních, je pou-
há vytáčka. Delegace mohou o vnější poli-
tice jen debatovati, mohou ministra pochvá-
liti nebo pokárati, ale v obžalobu ho dáti
nemohou, poněvadž na to nemají právaa
peníze, vydané na vojenské potřeby bez
povoleného úvěru, také státním pokladnám
vrátiti nemohou.
Marně hr. Stürgkh v závěrku své řeči
zapřísahal poslance, aby o vnější politice
mluvili co nejméně a ponechali rozpravu
o ní delegacím. Vnější politika hr. Berch-
tolda poškodila za posledních měsíců ná-
rody říše rakousko-uherské tak, že jest tře-
ba, aby konečně i skuteční zástupcové
těchto národů promluvili a cizina zvěděla.
jak rakouští národové, jak „celé Rakou-
sko“ smýšlí o dobrodružství albanském.
Berchtold
Stürgkh
9
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanechá sněmovna.
(Zvl. telef, zpráva „Nár. Listůvy
Z Vídně, 20. května.
Mimořádný a veliký je zájem veřejnost
pro debaty o vnitřní a zahraniční politice ve
sněmovně poslanecké ohlášené. Neobyčejný
počet posluchačů dostavil se do dnešní její
schůze, jak do loží tak na galerie a vytrval
tam celých šest hodin, po které trvala. Za
ten čas vystřídalo se řečníků pět. V loži
Vídeň
Poslanechá sněmovna
10
article
diplomatické usedl velvyslanec anglický
Cartwright se dvěma členy tohoto velvy-
slanectví, právě když mluviti začal dr. Kra-
mář.
Výklady ministerského předsedy hraběte
Stürgkha byly delší nežli se čekalo. Ne-
přinesly žádného překvapení pro
toho, kdo ničeho se nenadál, jsa přesvědčen
že chef vlády nemůže hoditi do diskuse žád-
ného nového kvasu, naopak, že musí se vy-
stříci všeho, co by někde narazilo, popudilo
podráždilo. Po stránce zahraniční skutečně
nepověděl nového nic. Že hájil ministra za-
hraničních věcí hr. Berchtolda, že háji
také chefa tiskové kanceláře zahraničního
úřadu dvorního radu Kaniu, byla zajisté
věc šlechetná, nebylo to však jednání politi-
cké, poněvadž je zbytečno, aby rakouský mi-
nisterský předseda slučoval osud svůj s osu-
dem chefa literární kanceláře zahraničné. Co
pak se týká poměrů vniterních, chápeme
ovšem těžkou situaci, ve které se hr. Stür gkh
nalézá. Nikdo mu neupře dobré vůle, avšak
při každém pohybu, při každém vykročení
pociťuje na nohou olověnou přítěž: svého mi-
nistra justice dra. Hochenburgra. Kromě toho
je všeobecná dychtivost, aby dobrá vůle př
každé příležitosti vedoucím státníkem naším
osvědčovaná, projevovaná, zdůrazňovaná se
ukázala také ve skutcích. Hr. Stürgkh obe-
plul šťastně úskalí, která hrozila v rozpravě
tak choulostivé, jakou je dnes zahájená. Vět-
šího úspěchu asi dosíci nechtěl.
Cartwright
Stürgkh
Berchtold
Hradec
úřad dvorní rada Kania
11
article
Slovinští klerikálové měli v několika-
denní debatě slovo první. Jejich mluvčí dr-
Korošec pronesl četné žaloby a stesky, že
ve chvíli, ve které osvobozovali se Bulhat
a Srbové, Jihoslované byli jak v této tak v
druhé polovině této říše utlačování, zejména
pak, že v království Chorvatském a v krá-
lovství Dalmatském byla diktatura jak civilní
tak vojenská. Doložil, že Jihoslované nehle-
dají spásy své mimo hranice říše, žádají však
aby ve hranicích monarchie požívali stejných
práv, jako národové jiní. Svůj proslov vrcholil
v projev lovality k dynastii a vojsku, tlumoče
naději, že Jihoslované také po stránce státo-
právní budou spojeni a že na troskácf
dualismu vyvstane nový svobodný stát, všem
národům zabezpečující ochranu.
Korošec
Srba
Jihoslovan
12
article
To vykládal předseda německo-národního
svazu dr. Gustav Gross v demonstraci pro
trialismus, proti kterému široce a dlouze mlu-
vil. Uznal objektivně a věcně, že slovanské
státy balkánské za prošlé války dosáhly veli-
kých vymožeností a že následkem teho při-
rozeně a pochopitelně posílilo se také vě
domí Slovanů zdejších, ale na druhé strané
zapomněl se do té míry, že schvaloval a ve-
lebil výminečný stav a násilnosti proti Jiho-
slovanům praktikované.
Posl. dr. František Soukup po svém
zvolení ve skupině kladenské promluvil dnes
ve sněmovně poprvé za velké požornosti po-
slanců všech stran. Pravil, že tisíce státních
úřadníků a učitelů čeká na služební pragma-
tiku — tisíce dělníků, živnostníků a zeměděl-
ců na sociální pojištění, ale všichni marně.
Naproti tomu však že platí se Rakouskem
Albanii dva miliony ročně, protože
každý katolický farář tam dostane z rakouské
státní pokladny pensi 600 K. Tu zvolal česko-
agrární poslanec P. Vacek: „Těm se vede
lépe než nám“ a český sociální demokrat
Vaněk: „Tož staňme se všichni rakouskými
faráři a vystěhujme se do Albanska.
Mluvčí českých sociálních demokratů po-
jednal o finanční situaci v království Českém.
o bídě mezi reservísty a vyslovil povděk
doktor
Gross
Posl
Soukup
P Vacek
Vaněk
Rakousko
Albánie
národní svaz
13
article
radost nad osvobozením národů balkánských
z jařma tureckého.
Pozoruhodným byl dnes momen
jeden: slovinský klerikál dr. Korošec, če-
ský sociální demokrat dr. Soukup a dr
Kramář všichni byli za jedno v myšlence
že německo-maďarské nadvládě v
monarchii musí být učiněna pří-
trž. Dr. Soukup dovodil, že jihoslovanská
otázka není dnes záležitostí toliko místní
není záležitostí toliko rakouskou, nýbrž
evropskou a že ustavení jednotného jihoslo-
vanského národa jest historickou ideou pro
osvobození Jihoslovanů. Předbojníkem této
myšlenky pak že je jihoslovanský proletariát.
Dnešní debut dra. Soukupa vyzněl v projev
demokratický, autonomistický a humanní.
Bylo již po 4. hod., když dr. Kramá
počal mluvit. Měl auditoriem celou sněmovnu.
Mezi poslanci stáli všichni členové kabinetu,
mimo ministra práv dra. Hochenburgra
a ministra zeměbrany svob. pána Georgi a,
jenž nalézá se ve Lvově. Výklady českého
řečníka, které trvaly půldruhé hodiny a sledo-
vány byly zájmem nejen netuchnoucím, nýbrž
rostoucím, byly ustavičně přerušovány: v obou
prvních třetinách, věnovaných politice zahra-
niční Rusiny prof. Kolesou a drem. Bud-
zinovským a Polákem drem. Kolische-
rem, v poslední třetíně, věnované poměrům
v království Českém německými poslanci
Pachrem. Lodgmannem, zvláště pak
drem. Kindermannem a též štyrským
německým nacionálem radou vrch. soudu
doktor
Korošec
Soukup
Jihoslovan
Kramá
George
profesor
Kolesa
Polák
Pachr
Kindermann
Lvov
Buda
14
article
Marckhlem.
Marckhlem.
Dr. Kramář mluvil zajisté, co dnes pocifo-
valo každé české srdce, každá česká duše. Ne-
jen o politice, provozované za posledních mě-
síců, nýbrž též o politice, provozované našimi
německými krajany. Litoval, že Rakousko ne-
užilo příležitosti spořádat problém bal-
kánský definitivně a zabezpečit si trvale
přátelský poměr k jihoslovanským státům sou-
sedním. Ještě více pak želel, že veřejnost ra-
kouská byla vháněna do horečky albanské
a do horečky válečné. Konstatoval naproti
tomuto řinčení mečem, že ani R usko, an
Srbsko nezbrojily na hranicích
Rakouska. Velmi zevrubně zabýval se zří-
zením samostatné Albanie a chystanou
součinností rakousko-italskou. Zdůrazňuje, že
my Čechové máme podstatný zájem na velmo-
cenském postavení říše, právě proto však ne-
chceme, aby do Albanska národní myšlenky
vnášela Italie, četnictvo a peníze abychom
však vnášeli my, aby Italie usadila se trvale v
Valoně a z Albanie vyrostly nové konflikty
válečné. Králi čer'nohorskému vyslo-
vil uznání, že zachránil Rakousko od osudné-
ho zakročení v Albansku s Italií a důsledků
takové kooperace.
doktor
Kramář
Čecho
Rakousko
Srbsko
Albánie
R uský
15
article
Mohutným akordem nesly se partie, ve
kterých promluvil o nynějším stavu finaneí
zemských. Kovovým zvukem zněla do sně-
movny slova, že my Čechové Němcům
sice dobrovolně postupem vyrov-
nacím povolíme koncese, nikdy
však že sije nedáme vynutit nási-
lím a mocí a že Němcům nikdy se
nepodaří odvrátit hospodářský
bankrot od země vyděračskou
methodou, kterou chtějí na nás splnění
svých jednostranných požadavků. Zástupce
města Prahy označil ministra práv nejen jako
největšího škůdce parlamentu, nýbrž také jako
největšího zhoubce česko-německého smíru.
Ovšem není on jediným: má čestnou družinu,
ve které se nalézá excellence bývalá.
V drobném prodejie
ranní číalo o sobě . . za s
večerni
. . . za 4 k
Ve fliálkách na venkovš:
ranní čislo . . . . . . . 10 p
večerni .
. . . 5 h
lnserátv
platí se hotově napřed.
Předplnceni a innerty příjíma
administrace v Marlanské nl., a
Tam nacházejí se táž
cedakce, tiskárna a expodšee
„Národních Listů“
Rnkoplsy se nevraceli.
Čecho
Němec
Praha
16
article
Dr. Kramář není mužem, který by zoufal
nad vyrovnací akcí v Čechách, který by zoufal
nad finanční krisí v Čechách, který by zoufal
nad budoucností národa českého, který by
zoufal nad budoucností státu a říše. Tuto o-
všem vidí jedině možnou, vybuduje-li se na
pevném podkladě spokojenosti všech národů.
Když za velkého pohnutí domluvil, shrnuli
se kolem něho nejen všichni poslanci čeští,
nýbrž také slovinští a chorvatští a srdečným
potleskem mu blahopřáli.
Řeč dra. Kramáře nalezne zajisté ve sně-
movně ještě hojnou odezvu.
doktor
Kramář
Čechy
17
article
Z Vídně, 20. května. (K. k.)
Při zprávách legitimačního výboru poslanec
Seliger vzpomněl, že jednou v německém území
v Čechách byla doba, kdy zprávy o haličských
volbách přijímány byly jen s odporem a zděšením.
Pozvolna však vžily se šlechtické mravy v něme-
ckých krajinách Čech. V tomto oboru vykonal
mnoho svob. p. Bienerth tím, že dal pokyn úřa-
dům, aby ke každému nátlaku samosprávných
úřadů na volby zachovávaly úplnou passivitu.
Má býti dovoleno, aby sbory úřadního rázu zasa-
hovaly do volebního boje a aby veřejnou moc,
již mají v rukou, stavěly do služby jedné strany
proti druhé? Tento systém byl praktikován při
posledních volbách. Řečník obíral se přehmaty
při volbě posl. Knirsche, jež doloženy jsou v pro-
testu sociálních demokratů.
Posl. Ferd. Seidel polemisoval se Seligerem.
Politické spustnutí, jak bylo líčeno, vneseno bylo
do voleb sociálními demokraty. Opřel se tvrzení
sociálních demokratů, že obecní úřady dopouštěly
se přehmatů při volbách ve prospěch německo-
měšťanských stran, podotýkaje, že protesty sociál-
ních demokratů zhotovovány jsou přímo šablo-
novitě.
Po referentském doslovu byla volba poslance
Knirsche uznána a tím pořad vyčerpán.
K předsedovu návrhu dáno na pořad ihned
1. čtení zatímného rozpočtu.
Předseda oznamuje, že strany se ujednaly
o seznamu řečníků k zatímnému rozpočtu, který
ovžem za souhlasu sněmovny bude tvořiti podklad
debaty.
Seliger
Bienerth
Posl
Seidel
Vídeň
Čechy
18
article
Prohlášení hr. Stürgkha o vnitřní
a zahraniční situaci.
Když bylo zahájeno první čtení zatímního
rozpočtu, ujal se slova
ministerský předseda hr. Stürgkh
a pravil:
Slavná sněmovno! Okamžik, ve
kterém mám čest z vládní lavice uvésti
předlohu o zatímném rozpočtu několika slo-
vy, nestojí pod aspekty vesměs příznivými,
ano známky, které mu dodávají tento ráz, jsou
na jednotlivých stranách posuzováný tak váž-
ně, že o dělnosti slavné sněmovny pronáší se
namnoze předpověď nepříznivá a vyslovuje se
pochybnost, zdali bude možno v tomto obdo-
bí zasedacím nalézti soustředěnost a silu ke
zdolání úkolů mu vytknutých. Zajisté nechci
podceňovati obtíže situace vniterně politické,
ale chtěl bych přece také varovati, aby se ne-
upadlo v opačnou chybu. Objektivně dle mého
názoru není k takovému černohlídství nutné-
ho důvodu a chceme-li subjektivně vnésti do
poměrů zvláštní predisposici, může to býti za-
jisté jen jistá míra optimismu v práci horlivé-
ho. Nespatřuji v tom snad zvláštní požadavek
na vládu, nýbrž myslím, že takové nálady po-
třebují všichni ti, kdož chtějí přispěti, by pro-
nikly zdravé tendence vývoje a že tato nálada
nesmí nikdy a nikde scházeti, kde má býti
uskutečněno něco dobrého a prospěšného.
Česko-německé vyrovnání. — Rozhárané
finance zemské.
Ovšem stojíme pod trapným do-
jmem, že ve dvou nejčelnějších
Stürgkh
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(In memoriam.) Před šesti lety, při
banketu na počest šedesátých narozenin pro-
fesora Hostinského, měl jubilant děkovný pří-
pitek, na nějž si vzpomínám, kdykoli činitele
a podmínky učeného světa v cizině srovnávám
s našimi poměry domácími. Pravil totiž, že se
na svou činnost nedívá sice bez uspokojení,
ale že mu je přece smutno při myšlence, o
více byl by mohl vykonati, kdyby byl směl
pěstovati pouze své nejmilejší a nejvlastnější
sklony; ale to prý nebylo možno, neboť jakožto
člen poměrně málo početné obce odborníků
musil své síly uplatňovati též mimo vědu a na
polích odlehlejších svým interessům hudebně
esthetickým, a tak prý mu bylo tříštit schop-
nosti a nebylo mu dáno cele se soustřediti na
jediné dílo. Nemíním rozhodovati, na kolik v
tomto projevu mnohostranného učence bylo
osobní skromnosti; také nepovažuji fakt, že
komplikované požadavky našeho národního
života namnoze se staví v cestu přílišné detail-
ní specialisaci, za cosi smutného a jen škodli-
vého, ježto právě zvýšenými nároky a stupňo-
vaným napětím bystří se kázeň, zoceluje se
jednotlivcova vůle a zmnožuje jeho výkon-
nosti nesporno je však, ať již tim trpíme či ra-
dujeme se z toho, že značná část našeho vě-
deckého úsilí je co nejtěsněji spojena s jina-
kými kulturními složkami, že politické bojea
činná účast v nich, sociální starosti a práceo
povznesení veřejných institucí, publicistické.
pedagogické a umělecké zájmy kráčejí u nás
ruku v ruce s odborně vědeckým studiem.
20
article
Není tomu dávno, co mladý přírodopisec volal
u nás po jakémsi vědeckém l'art pour l'art.
nicméně však poznáváme, že není tu dosud
půda pro naprosto abstraktní scientifismus, ba
jsme za to vděčni, že do suchoparu theoreti-
ckého poznávání žene se tolik životních míz
a vniká tolik proudícího zápasu. Leckdo, kdo
u nás vstupuje na vědecké kolbiště, sám si —
místo aby se spokojoval určitě vykázaným
21
article
místem — vytýká obor své působnosti, vniká
na pomezí sousedících oborů, volí si svůj vlast-
ní cíl a zápasí o smysl a oprávnění své práce.
Je v tom velké nebezpečí mimovědeckých
svodů, je v tom důkaz mladé dosud tradice,
je v tom nesnáz i odpovědnost i roztěkání sil,
ale spolu radost a odvaha boje. A proto
úctou a zájmem, leč bez závisti hledíme na
způsob vědecké práce, jak se vytváří u vět-
ších národů, kde začátečník bez bojů a bez
mučivé reflexe smí se prostě dáti unášeli uzná-
vaným proudem, kde nemusí tříštit svůj zájem
ohledem na zcela různorodé činnosti ostatního
kulturního celku, kde může být šťastným dě-
dicem a pokračovatelem.
Nedávno zemřelý mistr německého lite-
rárního dějepisu Erich Schmidt zdával se mi
vždy takovým ryzím odborníkem v nejkrásněj-
ším slova smyslu a spolu mužem velikého
světa, takovým blaženým dědicem a vzneše-
ným pokračovatelem — to neznamená snad
epigona, ale také ne toho, kdo by otvíral nové
obzory. V plném vědomí svého bohatého vlast-
nictví, vděčně uznávaje svůj mohutný vědní
obor a své vlivné předchůdce, postupoval v
drahách, jež jeho disciplině v minulém století
byly vykázány, aplikoval přejímané a důmy-
slně prohlubované methody na nové a nové
literární jevy a byl — jako jeho ideál Goethe
— synem štěstěny, která mu přála nejkrás-
nější nálezy a nejstkvělejší životní dráhu mezl
všemi jeho soudruhy. Positivistický jeho duch
nikdy, pokud vím, se netrápil otázkou, která
jiné tolik mučí, zdali a pokud má vědecký li-
terární dějepis hlubší význam: vymezoval hned
na počátku své činnosti „cesty a cíle“ bu-
doucího literárního badání, ale „raisbn dětre
svého oboru nebrával nikdy v pochybnost.
Schmidt
Goethe
22
article
nesnažil se ani o filosofický podklad ani o vše-
obecně vědecké zdůvodnění svého předmětu
nýbrž bral jej za cosi předem daného, samo-
zřejmého, nesporného, a ani když ke konc
svého působení skládal (řečí „o literární osob-
nosti“) vědeckou zpověď, nevymezil svou čin-
nost přesně od sousedících oborů ryzí histo-
rie a ryzího umění. Rovněž tajemství a my-
stika básnické tvorby nečinila jeho šťastnému
a přímému pohledu valných potiží; ne že by
byl tuto neznámou ze svého řešení prostě vy-
lučoval, nýbrž — jak se přiznává v úvodu
k svému životnímu dílu (o Lessingovi) — po-
čítal s ní jako s pravým nedořešitelným Xa
nepokoušel se vniknouti do jeho polotemna,
neodvažoval se prostořece o něm mluviti —a
netrápilo ho to nevypověděné tajemství. „Jn-
dividuum est ineffabile“, podstata osobnosti
jest nevyslovitelná: to napsal za motto jedno-
ho ze svých nejdůležitějších vydání, a dle toho
též se řídíval, měl úctu k svérázným individua-
litám, břitce je — dle svého životního hesla —
„karakterisoval“, ale před analysou jejich nej-
skrytějších pohnutek se jakoby v studu a o-
stychu zastavoval. A nepůsobilo mu, zdá se,
bolesti, že takto se sám přiznával k vědě o
čemsi, co konec konců je vědecky nevysvětli-
telno, o čemsi, co vědě, rozumu, logice je ne-
přístupno a co by tedy bylo s to, vědecké stu-
díum irrationálních jevů znemožnit a vy-
vrátitil
Lessing
23
article
Přesné, jednosměrné nazírání, vědomé
spíše cílů nežli starající se o východisko, do-
dávalo Schmidtovým vývodům stejně určito-
sti jako jeho konsolidovaná, světlá povaha.
jako jeho klidné, nikterak ne násilnické ani
ne zbytečně zdůrazňované němectví s náde-
chem kosmopolitismu, jako jeho důstojný po-
stoj na výšinách života. Tak jsem ho poznal
před devíti roky, okouzlujícího, krásného
muže, jenž bezprostředně před tím slavil své
padesáté narozeniny a mluvíval s roztomilou
ironií o svém „zeleném“ mládí, alě již s re-
signací a s bolestným porozuměním rozbíral
Goethovu novelu „Der Mann von fünízig
Jahren“; podivovali jsme se jeho elegantnímu
přednesu, tak přetíženému narážkami a tak
hutnému, že, kdo ho nesledoval napiatě, ztrá-
cel nit souvislosti; imponoval nám jeho vzne-
šený a vysoký, spíše vojenský než učenecký
vzhled, o němž jeho vídeňský, dnes rovněž již
zemřelý soudruh Jakub Minor v žertu užil
siláckého slova, vynalezeného v 18. století
o mladém Goethovi, že je „velký a hrůzný
jako Krkonoše“; měli jsme k němu lásku
úctu . . . Ale dnes, kdy rozebírám pocity
vděčnosti k svému učiteli, kladu si otázku
nesužovaly nás tenkrát ony pocity obdivu
oddanosti? Byli jsme jeho vyznavači radost-
nými?
Schmidtův
Goethův
Mann
Jakub Minore
Goethe
Krkonoše
24
article
Naše radost byla tlumena především ná-
rodnostní depresí, která se zmocňuje tak mno-
hého, kdo poprvé je z našich užších a stís-
něnějších poměrů přesazen do hlučného, bez-
ohledného berlínského života. Neplatilo jen
pro jeho osobu a neplatilo jen o historicích.
co nedlouho před tím o svém vztahu k Bis-
marckovu městu zaznamenal Ladislav Hofí-
mann; začátek našeho století — snad je už
dovoleno mluvit s historickým odstupem —
vyznačoval se skepsí, bezradností a rozvrá-
ceností, kterou dnešní mládež bohudík již
překonala, byla to doba Hackenschmidů
Kopulentů! A my jsme instinktivně trpěli tak
ucelenou a harmonickou osobností, jako byl
Erich Schmidt, my jsme záviděli těm, kdo
bez starosti o národnostní a filosofické pro-
blemy, bez otázek po t. zv. „smyslu života“
— ať národního či osobního — mají dosti od-
bornického klidu, by se uzavřeli ve svou spe-
ciální vědu a mají goethovský jas v pohledu
na život i literaturu. K tomu přistupovalo
ještě cos jiného, co nastává často ve styku
s učitelem, o němž tuší jeho žáci, jak nedo-
stupně vysoko se nad nimi nalézá. Příznal
se jeden z nejvýznamnějších Schmidtových
žáků, O. F. Walzel, že když r. 1883 poslou-
chal jeho přednášky na vídeňské universitě
cítil vůči němu spíš úzkost než lásku, ač ten-
kráte ve Vídni byl mladý ohnivý profesor
mnohem přístupnější a kolegiálnější, než o
dvacet let potom v Berlíně, kde přece jen
se stával vice prusky odměřeným, spíše „taj-
ným radou“. Nuže, snad to náleží k typickým
znakům v prvotním poměru k učiteli, vůči
němuž si žák prozatím sám nepřiznává, jak
velice ho ctí a miluje: brání se proti uznávání
jeho přečnívající velkosti, ostře ho kritisuje,
je šťasten, domnivá-li se, že ho přistihl při
chybičce, ba pomlouvá ho snad — až do té
Bis
Hofí
Hackenschmid
Schmidt
Schmidtův
O F Walzel
Vídeň
Berlín
25
article
doby, kdy si náhodou či zásluhou sám vydo-
bude trochu, alespoň trochu respektu u svého
mistra. Pak se poměr vášnivě změní. Pak
všechna, dosud násilně potlačovaná láska
propuká, pak učeň je neskonale vděčen za
každé slůvko, jež jemu platí, za nepatrnou
pozornost i za úsměv, a lpi nadšeně na mi-
strových rtech, ba přísahá na jeho slova —
a přeceňuje ho. Teprve potom, když mu zmi-
zí s přímého dohledu, anebo když upírá svůj
hled k jiným osobnostem, nalézá žák náležitý
odstup. Dostavuje se obojí, jak chladnější
kritika, tak chladnější obdiv, a uctívaný
učitel se jeví ve světle spravedlivějším, k po-
suzování jeho vlastností již nepřistupuje za-
ujetí osobní.
Prošel jsem těmito třemi typickými stup-
ni žákovského poměru k Erichu Schmidtovi.
Schmidt
26
article
Zachoval jsem si z doby bezmezného obdivu
vzpomínku na jeho lidsky tak drahou a char-
mantní osobnost, na jeho milá vypravování
o styku s mnoha a mnoha učenci a zvlášt
básníky, s nimiž se sblížil, s nimiž si dopi-
soval a s nimiž si připíjel; vzpomínku na
jeho úsudky, hodné následovníka Lessingova,
přísně odmítající každou prostřednost a afek-
tovanost, vlídně povzbuzující mladou ne-
ujasněnou sílu a bez výhrady uznávající každý
skutečně tvůrčí čin. Postupem času pak to,
čeho jsem na jeho zjevu zprvu nechápal či ne-
chtěl a nedovedl správně chápati a oceňo-
vati, ukázalo se mi nejdrahocennější součástí
jeho osobnosti: to je jas a mír, až i konciliant-
nost jeho „radostné nátury“. Ctitel „osob-
nosti“ v Goethovu smyslu, dovedl vyplniti
požadavek svého mistra: „v celistvosti, plno-
sti a krásnu resolutně žíti.“ Je-li dle jiného
Goethova slova nutno, by naše oko bylo „slu-
nečné“, chce-li slunce viděti, lze o Erichu
Schmidtovi říci, že by nebyl dovedl zírati tak
důstojně a plně na zjev Goethův, kdyby jeho
velké slunečné oko nebylo bývalo „goethov-
ské“ — kdyby v něm samém nebylo žilo něco
ze šťastné pohody velebné olympské duše.
Lessingův
Goethův
Schmidt