ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4702d6c0-8f10-11dd-ad2a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 29, person 66, org 4, work 1
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, ve středu 21. května 1913.
Praha
3 masthead
Čísle 137.
4 article
Naranni avečerní listy předplánl se v Praze v administract sa měslo. . . . . . P K — na čtvrt leta . . . . B K — h s dvoji donáškou ns měsie. . . . . . 2 K 54 h na čtvrt lata . . . . 7 K asnl h ve dlIAlkách na měslo . . . . . 2 K 80 Poštou na měsle, na čtvrt feta . . . . S k oo s dvaji zásilkou na měsie na rie: . k Dnešní číslo pro Prahu jest o 10 stranách, s přílohou pro venkov o 14 stranách.
Praha
5 article Stürgkhova řeč.
Stürgkhova řeč. Včerejší exposé hr. Stürgkha o vnitřní a vnější politice, přednesené v poslanecké sněmovně, bylo tak důkladně připraveno ministerské radě a na poradách s hr. Berch- toldem, že muselo zklamati každého, kdo se nadál, že z úst ministerského předse- dy uslyší aspoň jakés takés vysvětlení toho co již sedm měsíců znepokojuje celou říši co zavinilo úpadek průmyslu a obchodu co odňalo nesčetným rodinám na dlouhou dobu živitele a zavinilo hospodářské ztráty jdoucí do set milionů. O vnitřní situaci nových informací od hr. Stürgkha sotva kdo očekával. Příčiny haličské krise jsou jasné, každý ví, kdo proč zavinil zmar volební reformy pro sněm haličský a také se ví, že rozpuštění sněmu a vypsání voleb bylo nutné, aby aspoň nový sněm provedl to, k čemu se starému nedostávalo potřebné kvalifikova- né většiny. Také o krisi v království Če- ském nemohl hr. Stürgkh pověděti nic no- vého, nemá-li odvahy ukázati prstem přímo na vinníky, sedící na levé straně sněmovny a také vedle něho na ministerském křesle. Čekaly se však informace o naší vněj- ší politice za balkánské války a tu hrabě Stürgkh zklamal nejvíce. Jestliže hr. Berch- told v loňských delegacích počátkem listo- padu oznámil, že velmoci a s nimi Rakou- sko upustilo od hesla „status quo“ a sou- hlasí s novým heslem: „Balkán balkánským národům“, když prohlásil, že i Rakousko přeje balkánským státům volného rozvoje bylo to nové a vyhovovalo také přáním ra- kouských národů. Jestliže však nyní po více než šesti měsících hr. Stürgkh opakuje hesla: „Svobodný rozvoj balkánských stá- tů“ a „Balkán balkánským národům“, pů- sobí to odporně po všech těch zkušeno- stech, kterých jsme nabyly za posledních měsíců.
Stürgkhův Stürgkh Čekal Balkán Rakousko poslanecký sněmovna
6 article
Heslo „Balkán balkánským národům zmehilo se v rakouském zahraničním mi- nisterstvě v nové heslo: „Vše pro Albanií a péče o volný rozvoj balkánských států zvrhla se v opačnou snahu, činiti vše mož- né, aby aspoň dva balkánské státy nemohly se volně rozvíjeti. Marně se hr. Sturgkh snažil dle návodu hr. Berchtolda přesvěd- čiti sněmovnu, že Rakousko-Uhersko, hro- zíc vojenskou přemocí Černé Hoře, prová- dělo jen vůli všech velmocí. Takovou vůli rakouská diplomacie nemohla vsugerovati velmocem trojdohodovým a jestliže Italie na oko souhlasila, činila to z důvodů dobře známých, které však nesměřovaly proti Černé Hoře, nýbrž jen proti Rakousku. Po- dařilo-li se Rakousku zbaviti Černou Horu těžce dobytých úrodných krajů kolem je- zera Skaderského, odňalo jí možnost opa- třiti si doma potřebné množství obilí a tím přímo zdržuje její hospodářský rozvoj. Je- ště hůře zachovala se rakouská diplomacie k Srbsku, když jeho vítězné voje, hovíce staletým tužbám národa srbského, stanuly v Drači u vln Adrie. Nikdo na světě neuvě- ří hr. Berchtoldovi, že srbský obchodní pří- stav na moři Adriatickém mohl by se státi nebezpečným rakouskému obchodu, nebo dokonce rakouskému válečnému loďstvu.
Berchtold Adrie Balkán Albánie RakouskoUhersko Černá hoře Rakousko Srbsko Drač
7 article
Všechny velké obchodní komory rakouské uznaly naopak, že volný srbský přístav na Adrii byl by velikým štěstím pro rakouský vývoz na Balkán, poněvadž by zbavil ra- kouský obchod šikán maďarské vlády. Pro hospodářský rozvoj Srbska jest však ztráta tohoto přístavu nejtěžší ranou, jakou mu mohla zasaditi ruka souseda, hledajícího dle dalších slov hr. Stürgkha přátelské ob- chodní styky s tímto balkánským státem Jedinou novinkou, která však nejví- překvapila v řečí Stürgkhově, jest odsta- vec, věnovaný literárnímu bureau minister- stva vnějších věcí a jeho řediteli Kaniov de Kanya. Bylo všeobecným přesvědčením že z tohoto bureau vycházejí informace. které hr. Berchtold nemůže schvalovati neboť takové případy, jaký se stal, když literární bureau hned za tepla vyvracelo uklidňující prohlášení hr. Stürgkha, dané zástupcům rakouského průmyslu a doka- zovalo, že vnější situace je stále stejně napjata a nebezpečna, zdály se možnými jen tehdy, když ředitel literární kanceláře pro- vádí politiku na svůj vlastní vrub. Včera však jsme se dověděli z úst téhož desavou- ovaného hr. Stürgkha, že pan Kania jednal vždy jen v dorozumění se svým vrchním představeným, hr. Berchtoldem, že literární bureau za celé balkánské války, i když ší- řilo do světa nejdobrodružnější pověstio událostech v krajích zabraných srbským a černohorským vojskem, plnilo jen rozkazy svého chéfa, který nyní přejímá odpověd- nost za veškery ony poplašné informace jichž neblahé následky rakouský průmysl obchod a statisíce rodin, zbavených práce a tím i výživy, budou pociťovati po léta.
Adrie Stürgkh Stürgkhův Kaniov Kanya Berchtold Kania Balkán Srbsko
8 article
Ovšem hr. Berchtoldovi je snadno pře- vzíti na svá bedra odpovědnost za svého podřízeného, když ví, že sám je zodpověd- ný jedině panovníku a nikomu jinému na světě, leda jednou historii. Ukazovati na delegace jako jediné forum, před které pa- tří rozprava o věcech zahraničních, je pou- há vytáčka. Delegace mohou o vnější poli- tice jen debatovati, mohou ministra pochvá- liti nebo pokárati, ale v obžalobu ho dáti nemohou, poněvadž na to nemají právaa peníze, vydané na vojenské potřeby bez povoleného úvěru, také státním pokladnám vrátiti nemohou. Marně hr. Stürgkh v závěrku své řeči zapřísahal poslance, aby o vnější politice mluvili co nejméně a ponechali rozpravu o ní delegacím. Vnější politika hr. Berch- tolda poškodila za posledních měsíců ná- rody říše rakousko-uherské tak, že jest tře- ba, aby konečně i skuteční zástupcové těchto národů promluvili a cizina zvěděla. jak rakouští národové, jak „celé Rakou- sko“ smýšlí o dobrodružství albanském.
Berchtold Stürgkh
9 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanechá sněmovna. (Zvl. telef, zpráva „Nár. Listůvy Z Vídně, 20. května. Mimořádný a veliký je zájem veřejnost pro debaty o vnitřní a zahraniční politice ve sněmovně poslanecké ohlášené. Neobyčejný počet posluchačů dostavil se do dnešní její schůze, jak do loží tak na galerie a vytrval tam celých šest hodin, po které trvala. Za ten čas vystřídalo se řečníků pět. V loži
Vídeň Poslanechá sněmovna
10 article
diplomatické usedl velvyslanec anglický Cartwright se dvěma členy tohoto velvy- slanectví, právě když mluviti začal dr. Kra- mář. Výklady ministerského předsedy hraběte Stürgkha byly delší nežli se čekalo. Ne- přinesly žádného překvapení pro toho, kdo ničeho se nenadál, jsa přesvědčen že chef vlády nemůže hoditi do diskuse žád- ného nového kvasu, naopak, že musí se vy- stříci všeho, co by někde narazilo, popudilo podráždilo. Po stránce zahraniční skutečně nepověděl nového nic. Že hájil ministra za- hraničních věcí hr. Berchtolda, že háji také chefa tiskové kanceláře zahraničního úřadu dvorního radu Kaniu, byla zajisté věc šlechetná, nebylo to však jednání politi- cké, poněvadž je zbytečno, aby rakouský mi- nisterský předseda slučoval osud svůj s osu- dem chefa literární kanceláře zahraničné. Co pak se týká poměrů vniterních, chápeme ovšem těžkou situaci, ve které se hr. Stür gkh nalézá. Nikdo mu neupře dobré vůle, avšak při každém pohybu, při každém vykročení pociťuje na nohou olověnou přítěž: svého mi- nistra justice dra. Hochenburgra. Kromě toho je všeobecná dychtivost, aby dobrá vůle př každé příležitosti vedoucím státníkem naším osvědčovaná, projevovaná, zdůrazňovaná se ukázala také ve skutcích. Hr. Stürgkh obe- plul šťastně úskalí, která hrozila v rozpravě tak choulostivé, jakou je dnes zahájená. Vět- šího úspěchu asi dosíci nechtěl.
Cartwright Stürgkh Berchtold Hradec úřad dvorní rada Kania
11 article
Slovinští klerikálové měli v několika- denní debatě slovo první. Jejich mluvčí dr- Korošec pronesl četné žaloby a stesky, že ve chvíli, ve které osvobozovali se Bulhat a Srbové, Jihoslované byli jak v této tak v druhé polovině této říše utlačování, zejména pak, že v království Chorvatském a v krá- lovství Dalmatském byla diktatura jak civilní tak vojenská. Doložil, že Jihoslované nehle- dají spásy své mimo hranice říše, žádají však aby ve hranicích monarchie požívali stejných práv, jako národové jiní. Svůj proslov vrcholil v projev lovality k dynastii a vojsku, tlumoče naději, že Jihoslované také po stránce státo- právní budou spojeni a že na troskácf dualismu vyvstane nový svobodný stát, všem národům zabezpečující ochranu.
Korošec Srba Jihoslovan
12 article
To vykládal předseda německo-národního svazu dr. Gustav Gross v demonstraci pro trialismus, proti kterému široce a dlouze mlu- vil. Uznal objektivně a věcně, že slovanské státy balkánské za prošlé války dosáhly veli- kých vymožeností a že následkem teho při- rozeně a pochopitelně posílilo se také vě domí Slovanů zdejších, ale na druhé strané zapomněl se do té míry, že schvaloval a ve- lebil výminečný stav a násilnosti proti Jiho- slovanům praktikované. Posl. dr. František Soukup po svém zvolení ve skupině kladenské promluvil dnes ve sněmovně poprvé za velké požornosti po- slanců všech stran. Pravil, že tisíce státních úřadníků a učitelů čeká na služební pragma- tiku — tisíce dělníků, živnostníků a zeměděl- ců na sociální pojištění, ale všichni marně. Naproti tomu však že platí se Rakouskem Albanii dva miliony ročně, protože každý katolický farář tam dostane z rakouské státní pokladny pensi 600 K. Tu zvolal česko- agrární poslanec P. Vacek: „Těm se vede lépe než nám“ a český sociální demokrat Vaněk: „Tož staňme se všichni rakouskými faráři a vystěhujme se do Albanska. Mluvčí českých sociálních demokratů po- jednal o finanční situaci v království Českém. o bídě mezi reservísty a vyslovil povděk
doktor Gross Posl Soukup P Vacek Vaněk Rakousko Albánie národní svaz
13 article
radost nad osvobozením národů balkánských z jařma tureckého. Pozoruhodným byl dnes momen jeden: slovinský klerikál dr. Korošec, če- ský sociální demokrat dr. Soukup a dr Kramář všichni byli za jedno v myšlence že německo-maďarské nadvládě v monarchii musí být učiněna pří- trž. Dr. Soukup dovodil, že jihoslovanská otázka není dnes záležitostí toliko místní není záležitostí toliko rakouskou, nýbrž evropskou a že ustavení jednotného jihoslo- vanského národa jest historickou ideou pro osvobození Jihoslovanů. Předbojníkem této myšlenky pak že je jihoslovanský proletariát. Dnešní debut dra. Soukupa vyzněl v projev demokratický, autonomistický a humanní. Bylo již po 4. hod., když dr. Kramá počal mluvit. Měl auditoriem celou sněmovnu. Mezi poslanci stáli všichni členové kabinetu, mimo ministra práv dra. Hochenburgra a ministra zeměbrany svob. pána Georgi a, jenž nalézá se ve Lvově. Výklady českého řečníka, které trvaly půldruhé hodiny a sledo- vány byly zájmem nejen netuchnoucím, nýbrž rostoucím, byly ustavičně přerušovány: v obou prvních třetinách, věnovaných politice zahra- niční Rusiny prof. Kolesou a drem. Bud- zinovským a Polákem drem. Kolische- rem, v poslední třetíně, věnované poměrům v království Českém německými poslanci Pachrem. Lodgmannem, zvláště pak drem. Kindermannem a též štyrským německým nacionálem radou vrch. soudu
doktor Korošec Soukup Jihoslovan Kramá George profesor Kolesa Polák Pachr Kindermann Lvov Buda
14 article Marckhlem.
Marckhlem. Dr. Kramář mluvil zajisté, co dnes pocifo- valo každé české srdce, každá česká duše. Ne- jen o politice, provozované za posledních mě- síců, nýbrž též o politice, provozované našimi německými krajany. Litoval, že Rakousko ne- užilo příležitosti spořádat problém bal- kánský definitivně a zabezpečit si trvale přátelský poměr k jihoslovanským státům sou- sedním. Ještě více pak želel, že veřejnost ra- kouská byla vháněna do horečky albanské a do horečky válečné. Konstatoval naproti tomuto řinčení mečem, že ani R usko, an Srbsko nezbrojily na hranicích Rakouska. Velmi zevrubně zabýval se zří- zením samostatné Albanie a chystanou součinností rakousko-italskou. Zdůrazňuje, že my Čechové máme podstatný zájem na velmo- cenském postavení říše, právě proto však ne- chceme, aby do Albanska národní myšlenky vnášela Italie, četnictvo a peníze abychom však vnášeli my, aby Italie usadila se trvale v Valoně a z Albanie vyrostly nové konflikty válečné. Králi čer'nohorskému vyslo- vil uznání, že zachránil Rakousko od osudné- ho zakročení v Albansku s Italií a důsledků takové kooperace.
doktor Kramář Čecho Rakousko Srbsko Albánie R uský
15 article
Mohutným akordem nesly se partie, ve kterých promluvil o nynějším stavu finaneí zemských. Kovovým zvukem zněla do sně- movny slova, že my Čechové Němcům sice dobrovolně postupem vyrov- nacím povolíme koncese, nikdy však že sije nedáme vynutit nási- lím a mocí a že Němcům nikdy se nepodaří odvrátit hospodářský bankrot od země vyděračskou methodou, kterou chtějí na nás splnění svých jednostranných požadavků. Zástupce města Prahy označil ministra práv nejen jako největšího škůdce parlamentu, nýbrž také jako největšího zhoubce česko-německého smíru. Ovšem není on jediným: má čestnou družinu, ve které se nalézá excellence bývalá. V drobném prodejie ranní číalo o sobě . . za s večerni . . . za 4 k Ve fliálkách na venkovš: ranní čislo . . . . . . . 10 p večerni . . . . 5 h lnserátv platí se hotově napřed. Předplnceni a innerty příjíma administrace v Marlanské nl., a Tam nacházejí se táž cedakce, tiskárna a expodšee „Národních Listů“ Rnkoplsy se nevraceli.
Čecho Němec Praha
16 article
Dr. Kramář není mužem, který by zoufal nad vyrovnací akcí v Čechách, který by zoufal nad finanční krisí v Čechách, který by zoufal nad budoucností národa českého, který by zoufal nad budoucností státu a říše. Tuto o- všem vidí jedině možnou, vybuduje-li se na pevném podkladě spokojenosti všech národů. Když za velkého pohnutí domluvil, shrnuli se kolem něho nejen všichni poslanci čeští, nýbrž také slovinští a chorvatští a srdečným potleskem mu blahopřáli. Řeč dra. Kramáře nalezne zajisté ve sně- movně ještě hojnou odezvu.
doktor Kramář Čechy
17 article
Z Vídně, 20. května. (K. k.) Při zprávách legitimačního výboru poslanec Seliger vzpomněl, že jednou v německém území v Čechách byla doba, kdy zprávy o haličských volbách přijímány byly jen s odporem a zděšením. Pozvolna však vžily se šlechtické mravy v něme- ckých krajinách Čech. V tomto oboru vykonal mnoho svob. p. Bienerth tím, že dal pokyn úřa- dům, aby ke každému nátlaku samosprávných úřadů na volby zachovávaly úplnou passivitu. Má býti dovoleno, aby sbory úřadního rázu zasa- hovaly do volebního boje a aby veřejnou moc, již mají v rukou, stavěly do služby jedné strany proti druhé? Tento systém byl praktikován při posledních volbách. Řečník obíral se přehmaty při volbě posl. Knirsche, jež doloženy jsou v pro- testu sociálních demokratů. Posl. Ferd. Seidel polemisoval se Seligerem. Politické spustnutí, jak bylo líčeno, vneseno bylo do voleb sociálními demokraty. Opřel se tvrzení sociálních demokratů, že obecní úřady dopouštěly se přehmatů při volbách ve prospěch německo- měšťanských stran, podotýkaje, že protesty sociál- ních demokratů zhotovovány jsou přímo šablo- novitě. Po referentském doslovu byla volba poslance Knirsche uznána a tím pořad vyčerpán. K předsedovu návrhu dáno na pořad ihned 1. čtení zatímného rozpočtu. Předseda oznamuje, že strany se ujednaly o seznamu řečníků k zatímnému rozpočtu, který ovžem za souhlasu sněmovny bude tvořiti podklad debaty.
Seliger Bienerth Posl Seidel Vídeň Čechy
18 article
Prohlášení hr. Stürgkha o vnitřní a zahraniční situaci. Když bylo zahájeno první čtení zatímního rozpočtu, ujal se slova ministerský předseda hr. Stürgkh a pravil: Slavná sněmovno! Okamžik, ve kterém mám čest z vládní lavice uvésti předlohu o zatímném rozpočtu několika slo- vy, nestojí pod aspekty vesměs příznivými, ano známky, které mu dodávají tento ráz, jsou na jednotlivých stranách posuzováný tak váž- ně, že o dělnosti slavné sněmovny pronáší se namnoze předpověď nepříznivá a vyslovuje se pochybnost, zdali bude možno v tomto obdo- bí zasedacím nalézti soustředěnost a silu ke zdolání úkolů mu vytknutých. Zajisté nechci podceňovati obtíže situace vniterně politické, ale chtěl bych přece také varovati, aby se ne- upadlo v opačnou chybu. Objektivně dle mého názoru není k takovému černohlídství nutné- ho důvodu a chceme-li subjektivně vnésti do poměrů zvláštní predisposici, může to býti za- jisté jen jistá míra optimismu v práci horlivé- ho. Nespatřuji v tom snad zvláštní požadavek na vládu, nýbrž myslím, že takové nálady po- třebují všichni ti, kdož chtějí přispěti, by pro- nikly zdravé tendence vývoje a že tato nálada nesmí nikdy a nikde scházeti, kde má býti uskutečněno něco dobrého a prospěšného. Česko-německé vyrovnání. — Rozhárané finance zemské. Ovšem stojíme pod trapným do- jmem, že ve dvou nejčelnějších
Stürgkh
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. (In memoriam.) Před šesti lety, při banketu na počest šedesátých narozenin pro- fesora Hostinského, měl jubilant děkovný pří- pitek, na nějž si vzpomínám, kdykoli činitele a podmínky učeného světa v cizině srovnávám s našimi poměry domácími. Pravil totiž, že se na svou činnost nedívá sice bez uspokojení, ale že mu je přece smutno při myšlence, o více byl by mohl vykonati, kdyby byl směl pěstovati pouze své nejmilejší a nejvlastnější sklony; ale to prý nebylo možno, neboť jakožto člen poměrně málo početné obce odborníků musil své síly uplatňovati též mimo vědu a na polích odlehlejších svým interessům hudebně esthetickým, a tak prý mu bylo tříštit schop- nosti a nebylo mu dáno cele se soustřediti na jediné dílo. Nemíním rozhodovati, na kolik v tomto projevu mnohostranného učence bylo osobní skromnosti; také nepovažuji fakt, že komplikované požadavky našeho národního života namnoze se staví v cestu přílišné detail- ní specialisaci, za cosi smutného a jen škodli- vého, ježto právě zvýšenými nároky a stupňo- vaným napětím bystří se kázeň, zoceluje se jednotlivcova vůle a zmnožuje jeho výkon- nosti nesporno je však, ať již tim trpíme či ra- dujeme se z toho, že značná část našeho vě- deckého úsilí je co nejtěsněji spojena s jina- kými kulturními složkami, že politické bojea činná účast v nich, sociální starosti a práceo povznesení veřejných institucí, publicistické. pedagogické a umělecké zájmy kráčejí u nás ruku v ruce s odborně vědeckým studiem.
20 article
Není tomu dávno, co mladý přírodopisec volal u nás po jakémsi vědeckém l'art pour l'art. nicméně však poznáváme, že není tu dosud půda pro naprosto abstraktní scientifismus, ba jsme za to vděčni, že do suchoparu theoreti- ckého poznávání žene se tolik životních míz a vniká tolik proudícího zápasu. Leckdo, kdo u nás vstupuje na vědecké kolbiště, sám si — místo aby se spokojoval určitě vykázaným
21 article
místem — vytýká obor své působnosti, vniká na pomezí sousedících oborů, volí si svůj vlast- ní cíl a zápasí o smysl a oprávnění své práce. Je v tom velké nebezpečí mimovědeckých svodů, je v tom důkaz mladé dosud tradice, je v tom nesnáz i odpovědnost i roztěkání sil, ale spolu radost a odvaha boje. A proto úctou a zájmem, leč bez závisti hledíme na způsob vědecké práce, jak se vytváří u vět- ších národů, kde začátečník bez bojů a bez mučivé reflexe smí se prostě dáti unášeli uzná- vaným proudem, kde nemusí tříštit svůj zájem ohledem na zcela různorodé činnosti ostatního kulturního celku, kde může být šťastným dě- dicem a pokračovatelem. Nedávno zemřelý mistr německého lite- rárního dějepisu Erich Schmidt zdával se mi vždy takovým ryzím odborníkem v nejkrásněj- ším slova smyslu a spolu mužem velikého světa, takovým blaženým dědicem a vzneše- ným pokračovatelem — to neznamená snad epigona, ale také ne toho, kdo by otvíral nové obzory. V plném vědomí svého bohatého vlast- nictví, vděčně uznávaje svůj mohutný vědní obor a své vlivné předchůdce, postupoval v drahách, jež jeho disciplině v minulém století byly vykázány, aplikoval přejímané a důmy- slně prohlubované methody na nové a nové literární jevy a byl — jako jeho ideál Goethe — synem štěstěny, která mu přála nejkrás- nější nálezy a nejstkvělejší životní dráhu mezl všemi jeho soudruhy. Positivistický jeho duch nikdy, pokud vím, se netrápil otázkou, která jiné tolik mučí, zdali a pokud má vědecký li- terární dějepis hlubší význam: vymezoval hned na počátku své činnosti „cesty a cíle“ bu- doucího literárního badání, ale „raisbn dětre svého oboru nebrával nikdy v pochybnost.
Schmidt Goethe
22 article
nesnažil se ani o filosofický podklad ani o vše- obecně vědecké zdůvodnění svého předmětu nýbrž bral jej za cosi předem daného, samo- zřejmého, nesporného, a ani když ke konc svého působení skládal (řečí „o literární osob- nosti“) vědeckou zpověď, nevymezil svou čin- nost přesně od sousedících oborů ryzí histo- rie a ryzího umění. Rovněž tajemství a my- stika básnické tvorby nečinila jeho šťastnému a přímému pohledu valných potiží; ne že by byl tuto neznámou ze svého řešení prostě vy- lučoval, nýbrž — jak se přiznává v úvodu k svému životnímu dílu (o Lessingovi) — po- čítal s ní jako s pravým nedořešitelným Xa nepokoušel se vniknouti do jeho polotemna, neodvažoval se prostořece o něm mluviti —a netrápilo ho to nevypověděné tajemství. „Jn- dividuum est ineffabile“, podstata osobnosti jest nevyslovitelná: to napsal za motto jedno- ho ze svých nejdůležitějších vydání, a dle toho též se řídíval, měl úctu k svérázným individua- litám, břitce je — dle svého životního hesla — „karakterisoval“, ale před analysou jejich nej- skrytějších pohnutek se jakoby v studu a o- stychu zastavoval. A nepůsobilo mu, zdá se, bolesti, že takto se sám přiznával k vědě o čemsi, co konec konců je vědecky nevysvětli- telno, o čemsi, co vědě, rozumu, logice je ne- přístupno a co by tedy bylo s to, vědecké stu- díum irrationálních jevů znemožnit a vy- vrátitil
Lessing
23 article
Přesné, jednosměrné nazírání, vědomé spíše cílů nežli starající se o východisko, do- dávalo Schmidtovým vývodům stejně určito- sti jako jeho konsolidovaná, světlá povaha. jako jeho klidné, nikterak ne násilnické ani ne zbytečně zdůrazňované němectví s náde- chem kosmopolitismu, jako jeho důstojný po- stoj na výšinách života. Tak jsem ho poznal před devíti roky, okouzlujícího, krásného muže, jenž bezprostředně před tím slavil své padesáté narozeniny a mluvíval s roztomilou ironií o svém „zeleném“ mládí, alě již s re- signací a s bolestným porozuměním rozbíral Goethovu novelu „Der Mann von fünízig Jahren“; podivovali jsme se jeho elegantnímu přednesu, tak přetíženému narážkami a tak hutnému, že, kdo ho nesledoval napiatě, ztrá- cel nit souvislosti; imponoval nám jeho vzne- šený a vysoký, spíše vojenský než učenecký vzhled, o němž jeho vídeňský, dnes rovněž již zemřelý soudruh Jakub Minor v žertu užil siláckého slova, vynalezeného v 18. století o mladém Goethovi, že je „velký a hrůzný jako Krkonoše“; měli jsme k němu lásku úctu . . . Ale dnes, kdy rozebírám pocity vděčnosti k svému učiteli, kladu si otázku nesužovaly nás tenkrát ony pocity obdivu oddanosti? Byli jsme jeho vyznavači radost- nými?
Schmidtův Goethův Mann Jakub Minore Goethe Krkonoše
24 article
Naše radost byla tlumena především ná- rodnostní depresí, která se zmocňuje tak mno- hého, kdo poprvé je z našich užších a stís- něnějších poměrů přesazen do hlučného, bez- ohledného berlínského života. Neplatilo jen pro jeho osobu a neplatilo jen o historicích. co nedlouho před tím o svém vztahu k Bis- marckovu městu zaznamenal Ladislav Hofí- mann; začátek našeho století — snad je už dovoleno mluvit s historickým odstupem — vyznačoval se skepsí, bezradností a rozvrá- ceností, kterou dnešní mládež bohudík již překonala, byla to doba Hackenschmidů Kopulentů! A my jsme instinktivně trpěli tak ucelenou a harmonickou osobností, jako byl Erich Schmidt, my jsme záviděli těm, kdo bez starosti o národnostní a filosofické pro- blemy, bez otázek po t. zv. „smyslu života“ — ať národního či osobního — mají dosti od- bornického klidu, by se uzavřeli ve svou spe- ciální vědu a mají goethovský jas v pohledu na život i literaturu. K tomu přistupovalo ještě cos jiného, co nastává často ve styku s učitelem, o němž tuší jeho žáci, jak nedo- stupně vysoko se nad nimi nalézá. Příznal se jeden z nejvýznamnějších Schmidtových žáků, O. F. Walzel, že když r. 1883 poslou- chal jeho přednášky na vídeňské universitě cítil vůči němu spíš úzkost než lásku, ač ten- kráte ve Vídni byl mladý ohnivý profesor mnohem přístupnější a kolegiálnější, než o dvacet let potom v Berlíně, kde přece jen se stával vice prusky odměřeným, spíše „taj- ným radou“. Nuže, snad to náleží k typickým znakům v prvotním poměru k učiteli, vůči němuž si žák prozatím sám nepřiznává, jak velice ho ctí a miluje: brání se proti uznávání jeho přečnívající velkosti, ostře ho kritisuje, je šťasten, domnivá-li se, že ho přistihl při chybičce, ba pomlouvá ho snad — až do té
Bis Hofí Hackenschmid Schmidt Schmidtův O F Walzel Vídeň Berlín
25 article
doby, kdy si náhodou či zásluhou sám vydo- bude trochu, alespoň trochu respektu u svého mistra. Pak se poměr vášnivě změní. Pak všechna, dosud násilně potlačovaná láska propuká, pak učeň je neskonale vděčen za každé slůvko, jež jemu platí, za nepatrnou pozornost i za úsměv, a lpi nadšeně na mi- strových rtech, ba přísahá na jeho slova — a přeceňuje ho. Teprve potom, když mu zmi- zí s přímého dohledu, anebo když upírá svůj hled k jiným osobnostem, nalézá žák náležitý odstup. Dostavuje se obojí, jak chladnější kritika, tak chladnější obdiv, a uctívaný učitel se jeví ve světle spravedlivějším, k po- suzování jeho vlastností již nepřistupuje za- ujetí osobní. Prošel jsem těmito třemi typickými stup- ni žákovského poměru k Erichu Schmidtovi.
Schmidt
26 article
Zachoval jsem si z doby bezmezného obdivu vzpomínku na jeho lidsky tak drahou a char- mantní osobnost, na jeho milá vypravování o styku s mnoha a mnoha učenci a zvlášt básníky, s nimiž se sblížil, s nimiž si dopi- soval a s nimiž si připíjel; vzpomínku na jeho úsudky, hodné následovníka Lessingova, přísně odmítající každou prostřednost a afek- tovanost, vlídně povzbuzující mladou ne- ujasněnou sílu a bez výhrady uznávající každý skutečně tvůrčí čin. Postupem času pak to, čeho jsem na jeho zjevu zprvu nechápal či ne- chtěl a nedovedl správně chápati a oceňo- vati, ukázalo se mi nejdrahocennější součástí jeho osobnosti: to je jas a mír, až i konciliant- nost jeho „radostné nátury“. Ctitel „osob- nosti“ v Goethovu smyslu, dovedl vyplniti požadavek svého mistra: „v celistvosti, plno- sti a krásnu resolutně žíti.“ Je-li dle jiného Goethova slova nutno, by naše oko bylo „slu- nečné“, chce-li slunce viděti, lze o Erichu Schmidtovi říci, že by nebyl dovedl zírati tak důstojně a plně na zjev Goethův, kdyby jeho velké slunečné oko nebylo bývalo „goethov- ské“ — kdyby v něm samém nebylo žilo něco ze šťastné pohody velebné olympské duše.
Lessingův Goethův Schmidt