2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
14. září 1913. číslo 252.
4
article
„Vždyť si také nikdo nie takovéh. ae
„Vždyť si také nikdo nie takovéh. ae
myslí“
„Budeš se učiti doma,“ oznámila mu pal
sestra, posazujíc jej vedle sebe. — „Budeš se
učiti všemu, čeho třeba znáti architektu —
líbí se ti tak?
„Ano. Uvidíš . ..
„Co uvidím?
„Co se mi zalíbí.“
Nebyla mnohem vyšší než on, asi jen o půl
hlavy, ale zastínila všecky: i otce, i matku
Bylo jí tenkrát patnácte let. Hrbáček podoba
se krabu, a jeho sestra — štíhlá, urostlá a silna
— připadala mu jako víla, pod jejíž vládou
žil celý dům, a musil tedy žíti i on, malý
hrbáček.
A tu přicházejí k němu chladní, uctíví lidé-
vykládají mu cosi, vyptávají se ho, a on lho-
stejně jim přizná, že nerozumí naukám,
chladně se dívá kamsi před učitele — a pře-
mýšlí si o svém. Všem je jasno, že jeho my
šlenky cílí jiným směrem, než bývá obvyklo
— hovoří málo, někdy však klade zvláštní.
divné otázky:
„Co se stane těm, kdož nechtějí nic dě-
Učitel, znalý způsobů, v černém kabátě
upiatém na všecky knofliky, takže vypanlá
i jako kněz zároveň, i jako voják, odpovíde
„Takové lidi čeká všecko špatné, co jer
si lze představitil Tak na příklad mnozí z ta-
kových stávají se socialisty.
„Děkuji vám.“ řikává hrbáček. S učitel
si vede korektně a suše jako dospělý člověk.
5
article
„A kdo je to — socialista?
„V nejlepším případě — fantasta a le
noch, všeobecně však — mravní vyvrhel, kte-
rý nemá správného pojmu o bohu, vlastnictv
a národnosti.
Učitelé odpovídali vždycky stručněa
přesně; odpovědí jejich vrývaly se do pamět
pevně, jako dláždicí kameny.
„Také stařena může se státi mravním v
vrhelem?
„Ach, ovšem — mezi těmi ...
„A také — dívka
„Také! Toť — vlastnost vrozená . ..
Učitelé o něm říkali:
„K matematice má schopnosti slabé, ale
veliký zájem o mravní otázky
„Mluvíš trochu příliš,“ řekla mu sestra
když zvěděla o jeho besedách s učitelí.
„Oni mluví ještě více.
„.. A málo se k bohu modlíš . ..
„Ten mi můj hrb nesrovná ...
„Ach, o čem's nezačal už přemýšletil
zvolala sestra s údivem a řekla:
„Odpouštím ti to, ale zapomeň již tako
veýh věcí — slyšíší?“
„Ano.
Nosila již dlouhé šaty, a hrbáček překro
čil třináctý rok. Od té doby proudem se na
ni valily nepříjemnosti: pokaždé téměř, kdy
vstupovalado pracovny svého bratra, sypaly
se jí před nohy trámy, prkna, nástroje, padali
jí přes hlavu, přes ramena a tloukly pře-
prsty — hrbáček na ni pokaždé volal va-
lati?
6
article
rovněí
„Dej si pozorl
Ale vždycky už pozdě, když už ji něee
bolestně zasáhlo.
Jednou, kulhajíc, k němu skočila zbledl
a zlostná a rozkřikla se naň:
„Děláš mi to schválně, netvore!“ a ude
řila ho do tváře. Byl slabých nohou — upadl
a sedě na zemi, tiše, bez slz a beze hněvuj
„Jak jen takového něco můžeš myslíti“
Vždyť mne přece máš ráda?... Není-l
pravda? Máš mne přece ráda!?
Odešla rychle, kvílejíc; potom se vrátila
aby se s nim dohovořila:
„Vidíš, dříve nebývalo takových věcí ..
„A toho zde také nebývalo,“ odtušil
(lidně, opsav dlouhou rukou široký kruh ko
lem sebe: ve všech koutech pokoje byly hro
mady prken, stojanů, vše v jednom chaosu
stoly truhlářské a soustružnické u zdí byl
zavaleny dřívím.
„Nač jsi sem natahal tolik těch krámů?
ptala se, ohlížejíc se kolem s ošklivostí a ne
důvěřivě.
„Však uvidíš . ..
Začínal již stavěti: vystavěl kotec pro
králíky a boudu na psa; nyní vymýšlel pae
na krysy. Sestra žárlivě sledovala jeho prác
a u stolu s pýchou o tom vykládala otci
matce. Otec pohyboval hlavou spokojeně
říkal:
„Všecko počalo od maličkosti a všeck
tak právě bere svůj počátek. A matka, objí-
majíc dceru, říkala hrbáčkovi:
„Chápeš, jak zaslouží, aby sis vážil jej
péče o tebe?
„Ano,“ odpovídal jí hrbáček.
7
article
Když dohotovil past na krysy, pozvals
sestru, a ukazuje jí neohrabaný přístroj, řekl
„Toto není již žádná hračka, to lze si dát
patentovati! Hle, jak jednoduché je to, ale
jak i silné — dotkni se tady toho! Dívka do-
tkla se prstem, cosí sklaplo — a již vykřikla
pronikavě, a hrbáček, poskakuje kolem ní
blábolil nesouvisle:
„O, ta ne, ta to není . ..
Přiběhla matka, přikvapilo služebnictv
Rozbili přístroj na chytání krys, vyprostil
uskřípnutý, zamodralý prst dívčin a ve mdlo
bách ji vynesli. Matka mu řekla:
„Nařídím všecko vyházet, zakazuji to ..
Večer zavolali ho k sestře, a ta se ho otá
„Učinil jsi to úmyslně, nenávidíš mne-
proč?
Nakrčuje svůj hrb, odvětil jí tiše a klidně
„Dotkla jsi se prostě nenáležitou rukou.
„Lžešl
„Proč bych ti ruku mrzačil? Vždyť an
to není ona, kterou jsi mne udeřila ...
„Mčj se na pozoru, netvore, nejsí chy
třejší mne!“
Přisvědčil:
„Vím to.
Nebylo lze vytušiti, lituje-li sestry,
cití-li se vinen: jeho hranatý obličej byl klid-
ný jako vždycky, oči se dívaly upřeně — an
nebylo lze uvěřiti, že je zlý a že umí lhát.
Po té příhodě k němu již nezacházela tak
často. Přijímala návštěvy přítelkyň — vese-
lých dívek v pestrobarevných šatech, podob-
ných vodním vážkám: proběhaly společně ve-
likými, trochu studenými a tmavými pokoji
10
article
obrazy, sochy, květiny a zlacené ozdoby —
všecko jako by se rozehřívalo jejich přítom-
ností. Někdy s nimi sestra zacházela do jeho
pokoje; podávaly mu afektovaně malé sve
prstiky s růžovými nehty, dotýkajíce se př
tom tak ostražitě jeho ruky, jako by se obá-
valy, aby jí nepolámaly. Hovořily s ním ob
zvlášť jemně a něžně, a udiveně, avšak bez
zájmu si prohlížely hrbáčka uprostřed jeh
nástrojů, výkresů, špalíčků dřeva a hoblíků
Hrbáček věděl, že mu všecky ty dívky ří
kají „vynálezce“ — sestra jim to namluvila —
a že v budoucnosti od něho očekávají něco
co určitě proslaví jeho otcovské jméno — se-
stra tak prohlašovala z přesvědčení.
„Není arci nic hezký, ale chytrý je,“ upo
zorňovala často.
Bylo jí už devatenáct let a měla ženicha
když ofec i s matkou zahynuli na moři př
jízdě v jachtě silně obsazené, rozbité a poto-
pené napilým kormidelníkem americké ná-
kladní lodi. Měla se zúčastniti také onoho vý-
letu, ale rozbolely ji před tím zuby.
Hrbáček
11
article
Když došla zpráva o smrti rodičů, zapo-
měla na bolest zubů, běhala po pokoji a lo
míc rukama, volalai
„Ne, ne, to není možná!“
Hrbáček stál ve dveřích, ukryt za záclo
nou, díval se na ni upřeně a říkal, pokrčuj
svým hrbem:
„Otec byl přece tak tlustý a dutý: nepo
chopuji, jak se mohl utopiti ...
„Mlč, nemáš nikoho rád!“ zakřikla h
sestra.
„Neumím totiž říkati laskavých slov,“ o
větil jí.
Těla otcova nevylovili, a matka byla za-
bita dřív, než spadla do vody: vytáhli ji, a le-
žela pak v rakvi tak zvadlá a zlomená jak
suchá větev starého stromu, jak již za živa
„Tak, zůstali jsme tu teď sami,“ řekla
bratrovi smutně a přísně po pohřbu matčině
odpuzujíc ho od sebe pronikavým pohledem
šedivých očí. — „Těžko se nám bude žít; ne-
rozumíme ničemu a v lecčems můžeme přijí
zkrátka. Škoda, že není možná, abych se ihne
provdala!“
„6!“ zvolal hrbáček.
Hrbáček
12
article
„Jaké pak tady — 67
Zadumal se a odpověděl jí;
„Jsme tu sami.“
„Říkáž to tak, jako bys z toho měl radost.
„Nemám žádné radosti.
„To je stejně smutné! Hrozně málojs
podoben živému člověku.“
Večer docházel k ní ženich — drobný, po
hyblivý človíček světlých brv a obočí, s vousy
načechranými na opálené, kulaté tváři. Smá
se bez přestání po celý večer, a zdálo se, jake
by vydržel smáti se i po celý den.
Byli spolu zasnoubeni a stavěl se pro
ně nový dům v jedné z nejlepších městských
ulic — čisté a tiché. Hrbáček se na tu stavbu
nikdy nešel podívat, a nerad slyšel, když se
o ní hovořilo. Ženich mu poklepával na ra-
meno malou, kyprou rukou s prsteny, a uka-
zuje plný drobný chrup. říkal:
„Měl by ses na to jít podívat! Jal
myslí?
Odmítal dlouho z různých důvodů, až ko
nečně se dal pohnouti a šel s nim i se se-
strou; když pak ti dva vylezli až na nejvyšš
lešení, spadli dolů: ženich přímo až na zem
do korby s vápnem, kdežto bratr zachytil se
šatem za trám, takže zůstal ve vzduchu viset
a musil býti sňat zedníky. Pouze nohu a ruku
si vymkl a potloukl obličej. Ženich však s
přerazil páteř a rozedral bok.
Sestra bila sebou zoufale, ruce její rozrý-
valy půdu, zviřujíce bílý prach; dlouho pla-
kala — přes měsíc, a pak příšla do podoby
matčiny: zhubla, protáhla se a mluvila drs-
ným, studeným hlasem:
„Tys moje neštěstí!
Hrbáček jí neodpovídal, pouze veliké oč
klopil k zemi. Sestra oblékla se ve smutek
její brvy spojily se v jedinou čáru a když s
setkala s bratrem, zatínala zuby tak, že jí lien
kosti vysedaly v ostrém úhlu.
Říkáž
Hrbáček
Jal
13
article
Snažil se nepřicházet jí na oči a stále jen
nějaké výkresy pořizoval, mlčelivý, osamělý
Tak žil až do svoji plnoletosti, a od té chvile
mezi nimi vypukl otevřený boj, jemuž za-
světili celý svůj život — boj, který je vzájem-
ně spojoval řetězem neustálých urážek a pří-
V den svojí plnoletosti jí řekl tónem do-
spělého člověka:
„Není ani moudrých kouzelníků, ani do-
brých vil; jsou jenom lidé, jedni z nich — zlí.
druzí opět — hloupi; a všecko, co se povídá
o dobru, jest pouhá — pohádka! Přeji si
však, aby se ta pohádka stala skutečností. Pa-
matuješ se, žes mi řekla: „V bohatém domě
všecko má být krásné, nebo rozumné!“ V bo-
hatém městě také má být všecko krásné. Za-
koupím pozemek za městem a postavím na
něm dům pro sebe a pro takové mrzáky, jako
jsem sám. Vyvedu je z tohoto města, kde s
jim žije přeliš těžce, a kde poskytují nepří-
jemný pohled takovým lidem, jako's ty.)
„Nikoli,“ řekla, „toho neučiníš! Je to ne-
smyslná myšlenka!“
„Je to — tvoje myšlenka!“
Přeli se spolu vypočítavě a chladně, jako
se prou jenom lidé, kteří se navzájem nená-
vidí, a nevidí ani potřeby skrývati té nená-
visti.
14
article
„Je to již rozhodnuto!“ řekl jí.
„Ne však s mojí strany,“ odpověděla s-
Pokrčil svým hrbem a odešel.
Po nějaké době sestra zvěděla, že poze-
mek jest již zakoupen, ba, že už lidé i základy
kopou, že spousta vozů dováží cihly, stavebn
dříví, kámen i železo.
„Myslíš pořád ještě o sobě, žes nějaký
chlapec?“ ptala se ho. — „Myslíš, že toje
hračka?
Mlčel.
Za nějaký týden se vybrala sestra — su-
chá, vytáhlá a pyšná — v malém kočárku za
město; sama řídila bílého koníka, a objíždě-
jíc pomalu novostavbu, pozorovala, jak červe-
nou spoustou cíhel objímají a spojují žebra
železných travers, a žluť dřeva prokládá těž-
kou masu. Z dálky zpozorovala postavu bra-
trovu, který jako krab se šinul po lešení s hůl-
kou v ruce, v pomačkaném klobouce, zaprá-
šený a celý šedivý jako pavouk. Doma pak
zadívala se mu pozorně do tváře, která byla
18
article
rozjařená, do tmavých očí, které — jako by
zjasněly a změkly.
„Ba ne,“ řekl jí tiše, „měl jsem dobrou
myšlenku, stejně dobrou pro vás i pro nás!
Je to báječná věc — stavěti, a zdá se mi, že
brzo již budu šťastným člověkem.
Zeptala se ho, očima přeměřujíc jeho
mrzácké tělo:
„Šťastným?
„Ano! Hle — pracující lidé se nám vůbec
nijak nepodobají: nutkají ke zvláštnímu pře-
mýšlení... Jak blaze jest asi zedníkovi, když
prochází ulicemi města, kde vystavěl řadu
domů! A mezi dělníky jest hojně — socialistů;
jsou to jednak střízliví lidé a pak beztoho
mají v sobě vědomí vlastní hodnoty!... Zdává
se mi někdy, že špatně známe svůj lid ...
„Podivně mluvíš,“ podotkla.
Hrbáček ožíval, stával se den ze dne ho-
vornějším.
„Vskutku, všecko postupuje tak, jak js
chtěla: bude ze mne moudrý kouzelník tím.
že zbavím město mrzáků. Kdybys chtěla.
mohla by ses státi dobrou vílou! Proč mi ne-
odpovídáš?
„Později si o tom povíme,“ řekla mu, po-
hrávajíc si zlatým řetízkem u hodinek.
Jednou k ní promluvil řečí zcela záhad
„A snad jsem se vůči tobě více provini
než ty vůči mně . ..
Byla udivena:
„Já... že se provinila? Vůči tobě?“
„Ne, počkej! Slovo cti, nemám té viny
jak snad myslíš! Špatně arci chodím; možná
že jsem do něho i vrazil tenkrát, ale nemě
jsem špatného úmyslu, ne, věř! Větší je moje
vina v tom, že jsem chtěl zmrzačit onu ruku
kterou jsi mne udeřila.
„Nechme toho!“ řekla mu.
„Myslím, že je potřebí, abychom byl
lepšími!“ breptal hrbáček. — „Myslím, že do-
brou není báchorkou, že je možné —'
Ohromná budova za městem vyrůstala
velice rychle, rostla do šířky na kypré zemi
a zvedala se k nebi stále šedivému a hrozi-
vému na déšť... Jednou dostavil se ke stav-
bě zástup úřadních osobností: prohlédli stav-
bu a porokovavše potichu, zakázali, aby se v
stavbě pokračovalo.
Hrbáček
19
article
„To's provedla ty!“ rozkřikl se hrbáček
sápaje se na sestru, a svýma dlouhýma, silný.
ma rukama jí sevřel hrdlo; ale v tom, bůhv
odkud, vyskytli se tu cizí lidé a odtrhli ho o
ní; sestra jim řekla:
„Hle, pánové, vidíte, že je vskutku ne-
normální, že potřebuje nezbytně kurately. Ob-
jevilo se to po smrti otcově, jehož miloval ná-
ruživě; ptejte se služebnictva: všecko zná
jeho nemoc... Až do poslední chvíle milčelo —
jsou to hodní lidé. Mleli, poněvadž je jim
drahá čest domu, v němž mnozí od dětství
už žijí. I sama jsem to neštěstí skrývala; nelze
přoce vynášeti se tím, že bratr je choro-
myslný.“
Jeho tvář zsinala a oči mu vystouply
z důlků, když uslyšel tato slova. Ztratil řeč.
a němý, drásal ruce lidí, kteří ho drželi. Sestr
pokračovala:
„Bizarní záměr s tímto domem zde, jejž
zamýšlím věnovati městu na psychiatrický
ústav, aby nesl jméno mého otce . ..
Zaúpěl a skácel se v bezvědomí k zemi
Odvezli ho ..
Sestra pak pokračovala ve stavbě a do-
končila ji týmž rychlým tempem, jakým hrbá-
ček stavbu zahájil. Když byl dům dohotoven
vstoupii do něho její bratr jako první chova-
nec. Strávil tam sedm let — dobu, která stačí
aby se z nemocného stal idiot... Vypukla
u něho melancholie.
Sestra sestárla za ta léta, ztratila naději
státi se matkou, a posléze, když nahlédla, že
bratr je ztracen a nikdy již se nevzpamatuje
— vzala si ho k sobě, aby ho sama opatro-
vala ..
A tak potácejí se nyní oba po zeměkoul
sem tam, jako dva oslepení ptáci; bezmy
šlenkovitě a bezradostně dívají se na vše ko-
lem sebe, ale nevidí nikde nic, než sebe
nou.
samé .
ah, 19/,13
Ob
24
article
Francouzská hra.
Francouzská hra.
Hrána dne 31. srpna ve IV. utkání mistrov
ského turnaje v Mladé Boleslavi.
Bílý: O. Tenner.
Černý: J. Brach.
1. e2—e4 e7—e6
16. Sh7—d3 Va8—c8
d7—d5
17. Vh1—e1 Sd7—e8
2. d2— d4
3. Jb1—c3 d5xe
18. h2—h4 Jf6—d5
Jb8—d7
19. De2—h5 Se7xg5
4. Je3xe4
Jg8 — f
20. 14Xg5 Jd5—e7
5. Jg1—f3
Jd7x t6
17—f6
21. g5—g6
6. Je4x f6-
c7— c5
7. Sf1— d3.
22. Dh5—h8-+. Je7—gs
Sí8xc5
23. h4—h5 Vd8—d5
8. d4xK e5
24. Je5—g4 Dc7—f4
9. Sel—g5.
Sc5—ev
25. h5—ho“ g7xho
10. Dd1—e2
Dd8—a5
26. Velxe6 Dí4xg4
11. 0—0—0
Ví8— d8
27. Ve6—f6+ Kf8—e7
12. Kc1—bí
Da5—c7
28. Vdl—e1+ Ke7—d7
13. Jí3—e5“
14. 12—14 Sc8—d7
29. Dg8—47+ čer. vzdal
15. Sd3xh7+ Kg8—f8
1 Nyní jest postavení asi stejné, bílý má všal
volnější hru.
2 Snadno pochopitelný tah, nebeť vázán
jezdce f6 bylo by nepříjemňé, Jest však otázkou.
nebylo-li Dds—bé lepší, neboť rozrušení králov-
ského křídla tahem 1. Sg5xt6 nebylo nutno příliš
se obávati. Následovalo by g7x16 12. 0—0—0
Se5x12 13. Kc1—b! S12—e3 a černý umístí střelce
na g7.
Na Se8—d7 mohlo by následovati Sg5xi
Se7xí6 Sd3xh7+ s výhodou pro bílého.
Černý má již obtíže s vývinem střelce c8.
* Napřed mělo se státi h7—h6, neboť pěše
h7 je nyní slabým.
* Aspoň nyní mělo se státi h7—ho.
v Ještě horší bylo KgsYh7 pro 16. Sg5xí
Se7x16, 17. De2—h5+ Kh7—28, 18. Dh5x17-
Kg8—h7. 19. Vdl—d3 atd.
*Bílý nedopřeje již soupeři oddechu a zniči
nyní útokem oslabené královské křídlo. — Dr. E
Lasker v B. Z. am Mittag.
Černá
J Brach
sh
dh
KgsYh
doktor
E Lasker
Mittag
Mladá Boleslav
Selo
e 7 12
e 8 2
Kf 8
e 5
d 7
17
d 4 3
c 3 d 5
h 5
Jg
c 5 7
Sf 1
e 2 Dd
d 8 27
c 7 28
Sd
c 8
h 7
h 5 + Kh 7
25
article
Zprávy šachové.
V. sjezd Ústřední jednoty českých šachistů
v Mladé Boleslavi.
Poslední 4 dny sjezdu byly nejrušnější, počet
účastníků turnajů dostoupil na 80 a také četní
hosté a diváci z blízka a daleka se sjížděli, aby
byli přítomni zakončení turnajů nebo výročn
valné schůzi Ú. J. Č. š.
Řádná vělná schůze Ústřední jednoty českých
šachistů byla konána v neděli 7. září v 10 hod
dopol. v Národní restauraci za předsednictví dra
Jana Kvíčaly a za četné účasti delegátů a hostů
Po vřelém uvitání přítomných předsedou drem
Kvíčalou a okresním starostou p. C. Papouškem
přikročeno k projednání běžné agendy.
Jednatel inž. Fr. Grössl ve své zprávě pro-
mluvil o činnosti Jednoty od posledního sjezdu
Plzni 1911; z jeho zprávy dále vyjímáme, že v Ú
J. Č. Š. jest soustředéno 22 klubů a kroužků ša-
chových s 542 členy. Dle zprávy pokladníka K
Ungera činil příjem za uplynulé dvouletí K 841.52
vydání K 648.18 tak že zbývá přebytek K 193.34
Po zprávě revisora účtů V. Korni dáno starému
výboru absolutorium a přikročeno k volbě nového
výboru.
Nově zvolený výbor ustavil se takto: před-
seda dr. Jan Kvíčal a (Šachový klub Smíchov).
I. místopředseda Arnošt Kratochvíl (Spolel
českých šachistů v Brně), II. místopředs. Josel
Moravec [Šachovní klub Dobruský v Praze).
1. jedn. Amos Pokorný (Šach. klub Dobruský
Praha), II. jedn. Jaroslav Seidl (Odbor S. K.
Kvíčala
Papoušek
Ing
František
Grössl
Unger
V Korn
doktor
Jan kvíčala
Kratochvíl
Spolet
Josel Moravec
Pokorná
šach
Seidl
Mladá Boleslav
Plzeň
Brno
Praha
Ú J
klub Smíchov
II
Šachovní klub Dobruský
Dobruský Praha
odbor S . K
26
article
Polabana v Nymburkul, pokladník Karel Unger
[š. kl. Důras Praha). I. pořadatel inž. František
Gröss1 (8 kl. Nusle), Il. pořadatel Oldřich T y-
kač (š. klub Důras Česká Třebová). Členové vý-
boru: Jos. Rašovský (š. kl. Dobruský, Praba).
St. Trčala (Spol. čes. šachistů, Brno). dr. K.
Meisner (š. kl. Charousek, Ml. Boleslav), Jos-
Pšád (Spol. šach. Dobruský, Plzeň). Náhradnici:
Jos. Novák [Kr, š. Zásada). Mg. Ph. V. V ávra
(š. kl. Mělník), J. Pokorný (Š. kl. král. Vyše-
hrad, Praha), dr. J. Petříček (š. klub Smíchov).
Revisoři účtů: Jos. Dobiáš (Kr. šach. Nový
Bydžov) a Jar. Procházka (Šach. kl. Čigorin.
Blatná). Členské přispěvky ponechány v dosa-
vadní výši: pro členy přímé 3 K, pro členy ne-
přímé 50 hal. Schválen rozpočet pro příští ob-
dobí, vykazující potřebu 650 K (m. j. 150 K na
úlohový turnaj, 100 K na korespondenční turnaí).
Místem příštího sjezdu (r. 1915) stanovena k ná-
vrhu p. Štoklásky Česká Třebová.
Konečně schválen jednomyslně tento projev
»Češtišachisté, soustředění v Ústřední jednotě če-
ských šachistů a zúčastnivší se V. sjezdu v Mladé
Boleslavi, žádají všechna česká sdružení šachová.
zvláště pak i kluby dělnické ř šachisty-jedno-
tlivce, kteří dosud v Ú. JJ. Č. Š. sdruženi nejsou.
by co nejdsíve stali se jejími členy. Tím, že bude
Ú. J. Č. š. skutečným ústředím všech českých ša-
chistů, bude jí snáze domoci se také uznánía
respektování v žachu mezinárodním.« Scbůzi za-
končil pak předseda dr. J. Kvíčala krátkým pro-
slovem, jímž vzdal dík všem účastníkům.
Polaban
Unger
Ing
Gröss
Nusl
Rašovský
Dobruský
Praba
K Meisner
Charousek
Novák
Kristus
J Pokorná
Š kl
doktor
J Petříček
Dobiáš
Procházka
šach
Čigorin
Ú Jj
J Kvíčala
Nymburkul
St . Trčala
Brno
Boleslav
Plzeň
Mělník
Praha
Nová Bydžov
Blatná
Český Třebová
Mladá Boleslav
Č . Š
Důras Praha
Důras Český Třebová
JosPšád
Jos
Vyšhrad
klub Smíchov
27
article
Turnaje sjezdové zakončeny byly v ponděli
8. září a večer při zdařilém hudebním večírku
rozdány vítězům ceny Uvádíme dnes jen stručně
výsledky všech turnajů, podrobnosti ponecháme
pro příští rubriku. Turnaj mistrovský: I. K-
Hromádka 61/2, II. Fr. Treybal 6. III.—V., L. Pro-
keš, R. Réti a O. Tenner 51/4, VI. J. Dobiáš 5,
následují: F. Šubert 4, A. Pokorný 3, A. Vítkov-
ský 21/%. V. Dyk 11. Mezinárodní hlav n
turnaj: I. K. Opočenský 111/2, II. M. Gargulák
10, IlI.—IV. E. Jacobson a K. Mitovský 91/%, V
M. Hajn 9, VI. K. Milka 81/2, VII. a VIII. B. Ko-
loušek a R. Stokláska 81 následují O. v. Löwen-
borg 73/2, B. Židlický 6, dr. K. Meisner 51/2, W.
Kornia a O. Sundstrém 4. F. Havlíček 3. R. Mrů-
zek 1. Vedlejší turnaj (skupina vítézů) I.
Krtička 61/2. II. J. Hašek 6. III. K. Vaněk 5, IV
J. Hanuš 41/4. V—VI. A. Arnold a RR. Tereba 4
VII. G Hýbl 31/2, VIII. J. Piskač 21/2. IX. K
Dlask 0, Skupinový turnaj: I. skup. I.—HI.
Klouček a Karpaš 31/4. III. Kostlán 2 atd., II. skup.
I. Baroch 5, II.—III. Miřitínský. Rickert a Vošmyk
3. III. skup. I. Havlík 41/2. II. Jiroušek 31/2, III.
Knobloch 25/, atd., IV. skupina, I. Skalička 3 1/%
II.—III. Janatka a Rejha 2 atd. V. skup. 1.—ll.
Klos a Sova 4, III. Pšád 3 atd.
I K
Hromádka
František
Treybal
R Réti
O Tenner
J Dobiáš
F Šubert
A Pokorná
V Dyk
M Gargulák
Ili
E Jacobson
K Mitovský
M Hajn
K Milka
B ko
R Stoklásek
Löwen
B Židlický
doktor
K Meisner
F Havlíček
R Mr
J Hašek
K Vaněk
Hanuš
Tereba
Hýbl
J Piskač
Dlask
Klouček
Karpaš
Kostlán
I Baroch
Rickert
Vošmyk
I Havlík
Jiroušek
Knobloch
Janatka
Rejha
Klos
Sova
Vítkov
RR
VI
I . skoupit
45
article
Hudba k rozesmání.
Hudba k rozesmání.
Ve skvostné vazbě pouze K 4.80.
Album 47 oblíbených a časových šlágrů operet-
ních, tanců a pochodů pro piano a pisni. Doplněk
„Sang u. Klangu“. Mezí nimi též: Grigri,
Opiči láska, Aisha, Sind sie der liebe Schatz,
Tango, Tohleto děvčátka mají ráda atd.
Duetto pro pána a dámu s průvodem
klaviru z frašky „Pěpi“ od Gllberta.
— Ojedinělý úspěch Švandovy arény. —
Cena s českým textem K 2.16.
Text český samotný 20 hal.
též pouze pro 1 hlas s prův. klavíru
nebo pre klavir samotný.
TOHLETO DĚVČÁTKA MAJÍ RADA... Z frašky
„Autovila“ od Gilberta. Vydání pro pána a dámu
s prův, klav., nebo pro 1 hlas s prův. klav., nebo
pro klavír samotný s českým ioxtem K 2.16.
Text český samoiný 20 hal.
Lze použít
Sang
Klang
Gilbert
Švandův aréna
Opič láska
46
article
Dusttapro pána adámu sprův. klavíru
Dusttapro pána adámu sprův. klavíru
z pokračování „Autovílyod E. Vieuxe (lze tě
jako předešlých úprav užíti)
DtTÉ, TY LIBAT ZNÁŠ ... K 1.80. Text s ná-
pěvém 20 hal. MELY BY DOBŘE ZNÁT NAŠ
DĚVY ... . K 1.80. Text s nápěvem 20 hal.
V PRAVO MIMI. V LEVO MIMI. .. K 1.80. Tea
s nápěvem 20 hal. MEDVEDÍ TANEC. K 1.50. Text
s nápěvem 20 hal.
Pro jeden hlas
s průvodem klavíru.
Výborná čísla
humoristická.
NASKOVÁ: Ballada o smutné princezně a pan
ceří s dvojím zámkem. K 1.50. SVATEBNÍ
CESTA. K 1.50.
POSPÍŠIL: Chanson o padělané bankovce. K 1.50
Prádělko paní Marty. K 1.50. Tippmamzelka
K 1.50.
PROVAZNÍK: Slečna z promenády. K 1.80
Děvče s pentiičkami. K 1.80. Chanson o slečně
která se vdala. K 1.80.
E Vieux
Mimi
Nasková
ceří
Pospíšil
Provazník
Prádělko paní Mars
48
article
PISNICKY ZE STARE PRAHY.
PISNICKY ZE STARE PRAHY.
Nové šlágry i la Hašlerovy »Staropražské.
V Malvazinkách. 2. Na Kohoutku svatovt
ském. 3. Pan Anton. 4. V Zlaté studni. 5. H
storie o znuděném mládenci. S prův. klavíru
K 1.60. Texty s nápěvy po 20 hal.
VAŠATA: Ballada o chudé pradleně. K 1.50.
Dcera majorova. K 1.50. Diskretní romance se
solem cellovým K 1.80, Staroměstský orloj K
1.80. Vojenská písnička K 1.20. Text s nápěvem
20 hal. Vyšehradská brána K 1.50. Vyšehradská
skála. Jedna „novopražská“ K 1.50.
Hašlerův
Anton
star Praha
49
article
STAROPRAŽSKÉ
STAROPRAŽSKÉ
od Hašlera
pro zpěv s průvodem klavíru neb kytary
3 sešity po K 1.60 no.
Texty s nápěvy po 20 hal.
Ze „Staropražských“ zpracována jest O. Hanušem
roztomilá, veršovaná, staropraž. seéna: „Za onoho
času“, která hodí se pro každé jeviště ochotnické.
Hudební a klavírní závod
Hašler