3
masthead
24. března 1901.
5
article
nami.
sece jakoby se svíjely. Zdálo se jim, že cosi
se tajemně mihá v lese.
Mysli všech tří byly dosud vystrašeny.
Přepadli odpoledne mensugoveckou horáreň, ženu
horárovu svázali a vše vydrancovali. Nebyli
však připraveni, že horár se tak brzo vrátí
srazili se s ním právě při odchodu. Zabili ho,
velikán při tom ztratil dva prsty na levé ruce
a oba druzí odnesli to několika krvavými ra-
Mužík po celou cestu byl zamyšlen. Vzpo-
mínal na horárovu mladou ženu. Tak se mu
zdálo, že ji někde již viděl. Oj, ženičkato
věru šumná, škoda že nebylo více času ! Tváře
se mu stahovaly v divé vášni. Ob, až druhové
usnou, vrátí se tam do horárně v noci; leži
tam ta chudérka v jizbě svázána, uvolníji
provazy, potěší se s ní. Roztřásly se mu př
těch plánech všechny údy tak, že musil každou
chvíli odpočívat.
Ani teď mu nešla mladá žena z hlavy. Cí-
tila stále dolek měkkého jejího těla, jak ji sva-
zoval. Jako bez sebe se přiliskl vášnivě ke
kmeni blízkého stromu, a zasupěl tak, že mu
sliny pěnivě od úst stříkaly.
Suchan zatím vlekl se travou opatrně k po
laně. Co to asi je — mihalo se mu hlavou
pocitil jakoby odvahu. Oh, on se vůbec nikdy
nebojí, dnes zasadil v boji horárovi takovou
ránu nožem do zad, že se ihned ten ubožák
skácel k zemi jako podlomený strom.
Velikán však se počinal stále více stracho-
vat. Zde jsme na rejdišti bosorek — napadlo
mu — zde se kdysi přihodilo to neštěstí. Snad
nás tu divoké strigy také přepadnou — —
Bylo všude ticho. Šero přecházelo v po-
temnalou záplavu. A stíny se tajemně kymácely
dále. Kdesi krákorali temně, strašlivé krkavei.
Mužík
Suchan
Ob
6
article
Koliba se černala jako hrozná příšera.
Mužik si klekl na zem a svíjel sebou. Su-
chan se proplétával křovisky a obr z opačné
strany se ploužil klečí jako šelma přichystaná
ke skoku.
Náhle sebou všichni trhli. Děsný řev za-
vzněl lesem a v několika okamžicích se cosi
divoce vyřítilo na polanu a zapadlo do křovin.
A štěkavé steny hlučely dále — —
Všem zachvěly se ruce. Nikdo nedovedl
vystřelit. Mužík se vzpamatoval a vypoulil krví
podlité oči. Suchan se schoulil v klubko a če-
kal — —
První se probral ze strnulosti obr. Rychle
plazil se mezi klečí. Pojednou se zarazil. Ona
příšera přestala zatím výti a jen supěla. Zdálo
se mu, že ji slyší mněkde na blízku. Zbystřil zrak
i sluch a hledal. Viděl, jak se cosi krčí v ko-
sodřevinách. Slyšel tlumené supění. Opatrně vy
táhl zabiják, připravil se k bodnutí — a jako
šelma vyskočil příšeře v týl.
Mužíček ho z dálky rozpoznal, jak se vy-
mrštil a spěchal mu na pomoc. Přišel však
pozdě. Oba soupeři chrčeli jako v posledním
tažení. Leželi vedle sebe, rozloženi jsouce celou
dělkou těla. Mužík se přichýlil a strnul. Byl
to oba jeho druhové — —
Zachvátil ho pověrečný strach. Jak se to
stalo, že ti dva sami se bili? V hlavě mu vi-
řila spousta domněnek. Ale hned zase stáhly se
mu tváře v jízlivé radosti. Teď jemu jedinému
patří celý lup!
A což horárova žena! Teď mu nestojí
cestě již pranic. Na noc si poběhne do horárně.
sebere pak ráno svůj lup a zmizí v horách —
Zachrče! divokou radostí a rozběhl se se
stráně. Vášeň ho hnala šípkou ku předu. Necí-
til ničeho, jen hroznou, zvířecí nedočkavost.
Koliba
Mužík
Suchan
Necí
7
article
Neslyšel supání za sebou, až náhle kdosi ho
zachytil za lýtko. Zaklel, svalil se k zemi
zařval bolestí. Pocítil ostré zakousnutí ve stehně.
Než se vzpamatoval, skočila mu jakási příšera
na krk. Mužíček poznal horárova psa, strašného
vlkodlaka. Zaúpěl a hmátl po noži. Ale nenalez
ho. Sevřel v rukou psovo hrdlo. Ale v přištím
okamžíku ruce jeho povolily a z úst vychrlila
se mu prondem horká krev — —
A děsný mstitel horárův, zakrvácený pes
rozštěkal se tak zuřivě v horském zátiší, že
umírajícím zbojníkům se zdálo, že divoženky
již počínají kolem nich přišerný svůj rej.
Jan Havlasa.
barbarů, pozbyla všeho práva. Nemějte sn
smilování a v ní neživte těch, kdo vraždí bez-
branné ženy a děti!« — »Co s lidem, kterýv
pověrčivosti a v ukrutnosti vyrovnává se Daho-
mejcům!« — »Svět náleží osvíceným bělo-
chům !« — »Právem nebo mocí, žádá to pro-
spěch obchodu!« — — —
Ponurý středověk válčíval pro slávu impe-
ratorů, pro líčka žen i pro ženské vrtochy
někdy také v náboženském zanícení pro mravní
očistu, pro velké myšlenky společenských pře-
vratů; dnes válčiti se bude málem již jenom
ve prospěch továren s nakládaným masem, ba-
vlněným hadrem, železem atd. Říká se tomu
»zájmy obchodu světového«. Této nestvůrya
modly novověké Konfucius netušil, uče svo
žáky:
Člověk dokonalý miluje vše lidstvo,
nedá se ovládati osobní zálibou nebo osobním
prospěchem,
vybledávaje toliko všeobecného blaha, jasné
pravdy.
Mužíček
Havlasa
Konfucius
8
article
Ve druhém táboře nejraději zabalili by Či
ňany do bavliky, vyhnali všechny cicinee
z Číny, najmě alo missionáře, ověnčili by
Boxery, eísařovnu, dvorní eunuchy a všecku tu
manžuskou prohnilou kliku, proti které čínský
lid dávno je rozhořčen, korunou vlasteneckých
mučenníkův. Neboť jako není nesnadno odsuzo-
vati, tak ani není nesnadno, úsilně vzbouzeti
v sobě útrpnost as domorodci rasou bílou vždy
a všude bezprávně (!) utiskovanými.« »Nechte
Čínu Číňanům,« je heslem tohoto tábora. »Po-
necháte ji tedy dále hníti v dahomejském feti-
šismu, nejhloupější pověte, ve spárech shnilé
dynastie, na pospas upírů-mandarinů, v okovech
bezeitných úřadníkůkatanů?« dotírají v táboře
onom. Žaponci touží dávno vstoupiti ve sňatek
s »obstarožní vdovou« Činou. »Rozdělte Činu
mezi sebe, mečem vnuťte jí vymoženosti naší
kultury, pod nimiž sami se potíme!« — »Ne,«
křičí rozumnější, »žák pohltil by učitele, otroci
vyhnali by pána.« Kde tedy pravda, jasná
pravda, kam nejdál tažena býti má hranice, při-
rozená nadvláda plemene bílého, by porušena
nebyla lidskost a nebylo dotčeno budoucích pro-
spěchů bílého plemene? — — — —
Číňan
Čína
9
article
Miluji Čínu. Obdivuji se Číně klasické, ko-
losu ve všem, ctím v lidu čínském stěžejní před-
nosti člověka, vychovaného tisíciletou kulturou,
vyklíčivší z myšlenkového světa velikých my-
slitelů. Nenávidím Činu. Otroky přikované ku
přežitkům dávno splesnivělým, mrtvým, zvrhlé
žáky velkých učitelů, lid, jemuž největší pra-
vidla mravokárců nyní jsou jen planou frasí,
zvrhnuvše se v povrchní obřadnost. Nejvýš so-
becké, ukrutné, nejhloupější pověrou zblbělé, ve
všem degenerované, kdož by je miloval? Kdo
však neobdivoval by se lidu mravenčí píle, jenž
v úctě má velkou svou minulost a jehož jediná
snaha jest klidně žíli, dožiti se věku vysokého
a klidně zemříti na úrovni s velkými jeho filo-
sofy? Hle, jaké to rozdily v pocitech mých
k Čině! Ale mluvím o Číně, zemi největších,
zdánlivých, aspoň našemu názoru zřejmých
neshod a protiv. Kdo zná Čínu jenom z karri-
katur, poroulánových figurek neb operetních vý-
jevů, směje se jí; kdo z klasických spisů je-
jích, uctívá ji: kdo z vlastních cest a styků
s lidem, opovrhuje i obdivuje, směje se i pláče.
Čína
10
article
Jsme-li lepší Číňanů, jsme lepšími tím, že máme
soucit s tím, co hodno soucitu a pohrdáme tím
co hodno pohrdy. Než, Čiňané — pro všechny
cizince hostí v prsou, plných fossilní nadutosti
cit jenom jeden — cit hlubokého opovržení
V črtách svých snažím se býti nestranným.
Ač sám jsem běloch a hrdý na vymoženosti a
přednosti své rasy, žil jsem s dostatek — po
více než patnáct let — mezi jinak zbarvenými,
poněkud jinak myslícími lidmi a zbavil se
mnoha předsudkův. Z bohatých pokladnic vědo-
mostí odborníků, znalců Číny i z autopsie,
čerpal jsem i opisoval, dávaje větší přednost
těmto nežli vlastním poznatkům všude, kde
moje byly nepoměrně chudšími. Neboť, abych
opět užil citátu velkého Konfucia:
»Kdož snažlivý jest a chtivý zdokonaliti vědo-
mosti své,
neměj za ponížení a nestyď se jiných se
otazovati.«
Číňan
Čína
11
article
as hodná Arletta upřímně litovat, že zavedla modu,
jež se tolik příčí prospěchu naší země.«
= Attentát na pomnik. Z Milána se ozna-
muje: Hlídač parku spatřil těchto dnů ve vodě říčky
Aquabella temnou hmotu kovového lesku, jež se zdála
míti podobu psa. Zavolal ihned policisty, kteží sble-
dali, že to překrásná bronzová figura, znázorňující
vlčici Romulovu. Nohy a tlama vičice byly značně
poškozeny. Záby bylo zjištěno, že vlčice pochází
z podstavce pomníku generála Medici a že vandál-
skýma rukama násilím byla ulomena. Policisté před-
pokládali, že pachatelě bronzovou figuru, vážící pl
druhého centu, hodili do vody, chlejíce si v noc
pro ni přijít a prodat ji. Necbali tudiž vlčicí proza-
tím ve vodě a nechali poblíže stráž, jež měla pa
chatele dopadnout. Ale bylo to marno; nepřišel ni-
kdo. Pomník generála Medici byl již jednou zohaven
pachateli, kteří zůstali neznámí. Jednou ráno nale-
zena mramorová socha generálova úplně polita ana-
linem a stálo velmi mnoho času a namáhání, než
mohl býti pomník očištěn.
Romulův
Noha
Medici
Milán
12
article
= Horská strž u Noiraigue. Dle posledních
zpráv z Neufchatelu se nebezpečí strže hory nad
obci Noiraigue značně zmenšilo. Inženýři dráhy
jursko-simplonské od samého počátku hnutí hory
nesdíleli tehdejší vážné obavy a považovali sřícení
se uvolněných skalisk ve větších rozměrech za
pravdě nepodobné. Správa dráhy předpokládala, že
lze ožekávati jen menší strže, jež by nemohly zata-
rasít ani koryto řeky Areuse, ani zasypati trať dráhy
a to tím méně, jelikož trať nalezá se na protějším
břehu řeky ve značnější výši. V poslední době pří-
spělo zejmena značně k upokojení, že tání sněhu
počátkem března a deště nedovedly značnějším způ-
sobem zvýšit pohyb balvanů skalních a vrstev
hliny. Přes to však neonomenula správa dráhy uči-
niti důkladná opatření, avy pojistila vozbu na trati.
Také pomýšlí se vážně na to, nakloněné části skály
pozvolna odbourat, aby se nebezpečí strže zmenšilo.
= Vracejí se do vlasti. Z Brusselu se ozna
muje: 18.000 bývalých konžských černochů, usaze
ných na Kubě, vyslalo svého plnomocníka ke králi
Leopoldovi s nabídkou, že se jako svobodní občané
a kolonisté se svým jměním, čítajícím více než
millinn dollarů, přestěhují do konžského států. Jejich
zástupce, Emannel, přibyl těchto dnů do Antverp
v průvodu čtyř černochů.
Areus
Leopold
Emannel
Brusel
Kuba
Antverpy
18
article
Složil Jos. NNežvera. Op. 50
Klavírní výtah s textem.
(99 stran m. folia.) Za 12 K netto, hlasy sborové po
2 K netto.
6811
Nakladatel Fr. A. Urhánek, český knihkupe
v Praze, vedle Národního divadla.
Prvý český závod hudební.
U každého jednotlivce, jenž vyhledává pří-
stupnou vzdělavací četbu, jmenovitě však
u pp. správců knihoven školních, obec-
ních a spolkových vyvolá zajisté
skutečné, nečskané a přijemné
Složil
A Urhánek
Praha
národní divadlo
26
article
(Zasláno.)
Veškeré továrny na trikotové zboží, jichž čítá s
na sta, jsou v rukou našich nepřátel a jediná jen.
zřízená v ohroženém území v Dol. Sekyřanech, jest
ryze česká. Jsou to „Pošumavské pletárny,“ jichž
skladní místnosti a krám pro drobný prodej nalézají se
v Praze v Melantrichové ulici č. 2 (ulice z Můstku na
Staroměstské náměsti.
Snahon tohoto národního podniku jest zaměstná-
vati co možno nejvíce chudého českého lidu, by dítky
své — jediný to jejich poklad — nebyli nuceni postlati
do německé školy, nýbrž do tamější české matiční, a
pak posloužiti ctěným odbératelům levným, dobrým
trvanlivým zbožím.
Nežádáme timto od nikoho obětí, ale poukazujeme
pouze na vlastní zájem Vašeno Blahorodi, neboť kou-
piti levně trvanlivé zboží, jest zajisté dobro každého
jednotlivce.
Doporučují se v největším možném výběru zvláší
moderní ponožky, punčochy, trika, turistické košile tri-
kotové, flanelové i polohedvábné, sweatry, štulpy, ruka
vice stávkové, strážovské ručné paličkované krajky at
6688
prohlédnutí zašle se kniha
každému, kdo se zaváže, nepodrží-li
si jí, že ji do týdne vrátíi
Objednávky na DALEKOHLED při-
jímá a vyřizuje každé řádné knihkupectví,
jakož i
Nakladatelství F. Šimáčka
v Praze, Jeruzalemská ul., 11.
67se
Blahorodi
F Šimáček
Dolo
Sekyřany
Praha
Melantrich ulice
jeruzalemský ulice
41
article
Klestění prádla
žehličky leštici, žehličky to-
pici, lazurový papir, tvrdá
prkénka, flanel, podložky.
kostky na sámky, prášek pro
lesk, prášek pro tuhost. gumu
a vosk bilý, bilý kllh, gumi
fragant v jakosti nejlepší
koupite levné u firmy
Ant. Česal v Praze,
nárožním domě Husovy
tř. a Betlémského náměstí.
4753
provádí přesně, rychle a
za mírný honorář Joset
Koblic, chem. analyt. la-
boratoř v Praze, Jindřišská
ul., 875-II. st., 25 n. I. p.
telefon 2844.
Husův
Joset Koblic
Praha
betlémský náměstí
Jindřišská ulice
Anta
nárožní dům
875II
54
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
E. St. Vráz o Číně.
Cestovatel náš, těšící se tak značné oblibe
našeho obecenstva, a to plným právem, ne
boť posavadní díla jeho jsou vskutku vzory ob-
jektivních vědeckých cestopisů a vynikají při
tom formou neobyčejně lahodnou, mešká právě
na dalekém Východě. Vysoce humanní smýšlení
autorovo, jeho upřímná sympatie k člověku, byi
stál na sebe nižším stupni kulturním, jest zná-
ma, a autor sám vysvětluje ji v předmluvě
k jedně ze svých knih svojí slovanskou pova-
hou; Při tom snaží se býti vždy objektivní, ne-
dávaje se falešným sentimentalismem strhnout
k úsudku nespravedlivému pro druhou stranu
Tím zajímavější bude úsudek našeho cesto-
vatele o nynější Číně, jejž pronáší v předmluvě
k novému svému cestopisnému dílu o říši čín
ské, jež právě počalo vycházeti a v němž po
číná vypsáním původu a příčin nynějších zá
pletek v Číně, jež vyvolaly zakročení velmoci
Jeví se tu stejně přísně objektivním, jako v
svých dřívějších spisech.
Vráz
Čína
55
article
Israelité vraceli se z Babylonu, Xerxes do-
býval Řecka, když seslárlý bohorovný mudre.
nám nejznámější jménem Konfucius, povzdechl
si, tuše blízký neodvratný skon: »Taj šan, k
tuj hu! Liang mů, kí hvaj hu! Či žin ki vej
hu!« — »Horstvo se sesouvá, silný kmen se
skácel, mudre vadne jako rostlinka.« — Minulo
asi 2300 let od té doby a dědictví Konfuciovo,
Čína, jakoby se všecka sesouvala, kácela. Dávno
již tomu, co Čína zvadla. Zraky všeho vzděla-
ného lidstva obráceny jsou nyní k Čině. Nad
zemí tisícileté vlastní kultury krouží dravei
»barbaři«, z nichžto jeden jako druhý snaží se,
aby uchvátil část kořisti. Spáry chvějí se jim
nedoěkavě. Všecko hílé plémě rozestouplo se
ve dva tábory a odtud prou se strany o způ-
sob, kterak by rozchvátily »dědictví«: zda by
lépe bylo, zničiti a vyhladiti starou kulturu a
rozděliti se o plen, či zůstaviti staré starým a
odejíti domů s bohatým výpalným.
V táboře jednom vyřkli již jednou orlel
amrti: »Shnilá Čína, země krvelačných zlutých
Konfucius
Liang
Konfuciův
Babylón
Xerxes
Řecko
Čína
56
article
= Historii mody, která prý jest mnohem
starší, než by se zdálo, vypravuje známý francouz-
ský humorista Alfons Allais. »Vsadil bych se,« praví
»že mezi stem mých čtenářů aspoň 90 jest přesvěd-
čeno, že obyčej, zavedený u našich šviháků, posílati
prádlo do Londýna, jest vymožeností nové doby.
Těchto 90 čtenářů — a to jest nízko počítáno —
brodí se v bahně bludu. Obyčej šviháků, dát si práti
v Londýně, sice v poslední době zevšeobecněl avšak
původ jeho sahá 800 let na zad. Osm set let! Četli
jste zcela správně. Jest to podivná historie, jež je
známa toliko několika učencům, jež však zaslubuje
většího rozšíření. Milé dámy a pánové! Musíme zpět
až do první polovice jedenáctého století. V oné době
žil Robert Il., šestý vévoda normanský, jehož pan
Gaillard, ředitel velké Opery, zná ještě mnohem
lépe pod jmenem »Robert ďábel«. Jednoho dne, když
se procházel v okolí Falaise, stalo se, že zpozorovai
mladou dívku neobyčejné krásy, jež v řece Ante
prala prádlo. Dívka se jmenovala Arletta a otec její
byl koželuhem. Vévoda se do ní zamiloval a brzy na
to narodil se jim buelatý, silný, zrzavý klučík, jemuž
dáno jmeno Vilém a jenž již v útlém dětství jevi
neobyčejně značnou náklonnost k dobytí Anglie.
Allais
il
Gaillard
Robert ďábel
Arlett
Vilém
Londýn
Falais
Anglie
57
article
Rodičové jeho nepokoušeli se, opříti se touze
tak rozhodné. Tak přístál mladý. Vilém dne
27. září r. 1066 v Sussexu v průvodu několika
normanských baronů a několika tisíc veselých dobro-
druhů. Mladý Harald, jenž tehdáž právě byl králem
Anglie, zvěděv o příchodu Vilémově, spěchal vstříc
svému bratránkovi (neboť byli bratranci). Ke schůzi
došlo nedaleko Hastingsu a postrádala veškeré srdeč
nosti. Následek toho byl, že náš přítel Vilém bez
velkých caviků zmocnil se trůnu anglického Když
se byl na tomto místě upevnil, připadl na dojemnou
myšlénku, aby povolal k sobě svoji clihodnou máteř
paní Arlcitu, jež, na mou věru, byla ještě velmi
hezkou dámou a čítala teprve čtyřicet let.
Rozšalná dáma, jež nebyla omámena úspěchy svého
syna, svolila také, že se odebere z Londýna, avšak
pod výslovnou podminknu, že svoji kvetoucí živnost
pradleny, jíž se ve Falaise nikdy nevzdala, bude tam
provozovati dále. Vilém, jenž byl ve svém jádru
chlapík dobrák, nerozuměl ve službě žertu. Pro
maličkost sebe nepatrnější bylo mu hračkou dáti
komukoli vyloupat oči. Násiedkem toho byl z něbo
velký strach. Jeho vasalové v Anglii i v Normandii
nemohli tudíž učinit nic chytřejšího, aby získali obliby.
než že posilali svoje prádlo jeho paní máteři. Prvního
pondělí každého měsíce plula od lé doby loď z Dive
do Anglie s prádlem veškerých rytířů celé země a
vracela se měsíc potom s nákladem čistě vypraným.
Takto stalo se, že i po smrti Arlettině i po smrti
Víléma Dobyvatele u mnohých velmožů potrval dále
obyčej, dát si prát v Londýně. Teprve v posledních
letech ujal se tohoto obyčeje též snobismus k nemalé
škodě francouzských prádlen, jež konečně dovadou
totéž, co v Anglii. S nebeské výše svého sídla bude
Vilém
Harald
Hastings
Arlcit
Sussex
Anglie
Vilémov
Londýn
Falais
Normandie
59
article
4. V jasu i stínu. Písně
Jal Malat. pro jeden hlas s průvodem
klavírn. 1. Tak láska vešla v duší mou. 2.
Jak mám té rád! 3. Zpivej mi z dálky. 4.
Hubičky. 5. Matčina píseň. 6. Štěstí.
Za 4 koruny.
4- Květy různých barev.
Jall Malal. Písné uro jeden hlas s prů-
vodem klaviru. 1. Néco za něco. 2. Co
v duši lidskou. 3. Vídal jsem tě ve snách.
4. Mám tě rád. 5. Až půjdeš na hrob ma-
tičky. 6. Poznání. 7. Charpa. 8. Je temný
tvůj zrak.
Za 5 korun.
Z přírody. Skladby
PP. PIcKa, op. 6.: pro klavír na 2 ruce.
1. Leiní jitro. 2. Na lesní stezce. 3. Ve-
černí nálada.
Za 2 koruny.
Žádejte náš nový hudební seznam!
Na skladě v každém knihkupectví a ve všech
hudebních závodech.
Picek
Jal Malat
Company v duše lidský . 3
80
article
P ravé, má-li každá škatulka
a každý prášek A. Holla, ochrannou známku a podpis.
Mollovy Seidlické prášky jsou pro osoby trpící
na žaludek prostředkem nepřekonatelným, majíce za
účinek sílení žaludku a zvyšování zažívací činnosti.
Jako mírně rozpouštěcí prostředek při zácpě zaslu-
hují přednost přede všemi drastickými prostředky či-
stícími, pilulkami, hořkými vodami atd.
Cena pův. škatulky 2 koruny.
Padělaně prášky se soudně stihají. Os
spo
PUe rvá, má-li každá láhov a.
Mollovu ochrannou známku a je-li uzavřena olově-
nou plombou „A. Moli“
Mollova francouzská kořalka a sůl jest zejména
jako nátěr bolest mírnící při trhání v údech a ji-
ných následcích zastuzení chvalně známý prostředek
lidový, jehož účinek záleží v posilňování svalů a čivů.
Cena plomh, pův. láhve l koruna 80 hal.
Hlavní rozesílatel lékárník A. MOLL,
c. a k. dvorní dodavatel ve Vidnl, Tuehlauben.
Ve skladech na venkoré žádejte výslovně A. Molla pří-
pravek.
A Holl
Mollův
A Moll