Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2

2

NARODNÍ LISTY.

3

2. listopadu 1907.

4

Číslo 303

5 article

spravedlnost. Chce-li Rusko uhájiti svůj světový a spolu s tím slovanský význam, musí upevniti a rozšířiti zásady konstituce. Rusko nemůže mít od nynějška světového významu mimo slo- vanskou politiku. Pochopí-li to v Rusku v čas, anebo rozbťeskne-li se jim příliš pozdě, od toho závisí budouenost Ruska. Ze Rusko může míti náčelné místo meri Slovany, jen bude-li doma dobře uspořádáno, bude-li státem právním, slovansky národním, samobytně kulturným, křesťansky osvíceným a kromě všeho i vojensky silným, aby imponovalo nepřátelům svým i slovanským, mělo se vždy- cky rozuměti samo sebou. Bohužel v posle- ních letech nastalo takové zatmění umu ruskéha i slovanského, že tam i zde mnozí se domní- vali, že Rusko musí býti doma rozstrojenoa od vnějšího nepřítele poraženo, aby mohlo hrát vůdči úlohu mezi Slovany. Článek p. Pogodina je znamením, že toto zatmění pomijí. Bohudiky

Pogodin Rusko

6 article

Nejnovější revoluční vražda v Petrohradě. Tyto dni v Petrohradě úkladně zavražděn náčelník vězenství A. M. Maximovský. Stalo se to takto. Přišla mladá slečna, dle zevnějšku studenika, a pravila, že musí mluviti s náčel- níkem hlavní vězenské správy. Představila se jako švakrová politického vězně Novoseleova, jemuž přichází vyprosit lepší stravu, protožeje churav. Inspektor, jenž ji přijal, jí řekl, že bude třeba Novoselcova lékařsky prohlédnout, a bude-li uznán churavým, že bude dán do vězenské ne- mocnice, kde se mu dostane lepší síravy; jinak že nebude možná. Prositelka trvala na svém, že musí mluviti s náčelníkem Maximovským, jenž je ji znám jako humanný muž a zajisté prosbu její nezamítne. Inspektor tedy učini oznámení Maximovskému, jenž ochotně k pro- vinilce vyšel; ale jakmile se k ní přiblížil, dáma pozdvihla pravou ruku v úroveň s jeho licem. Rozlehl se výstřel, Maximovský padl, maje lebku prostřelenu. Vražednice chladnokrevně vyšla, ale v předsini byla zadržena a zatčena, při čemž vystřelila ještě pět ran, aniž komu ubližila. Zatčená překvapovala chladnokrevností a hu- morem. Smějíc se vypravovala, že je členem létaciho oddilu bojové socislné revoluční dru- žiny a vraždu vykonala po ortelu své strany.

Maximovský Prositelek Petrohrad

7 article

Při tělesné prohlídce nalezen u ní ještě jeden nabitý browning a na prsou pod šaty jakýsi váček, z kterého šly šňurky do kapsy jejlch šatů. Když se jí tázali, co je to, smějíc se, od- pověděla: Dotkněte se toho a hned zvíle celé tajemství. Nikdo nebyl tak zvědav. Poslali pro specialistu v třaskavinách, jenž poznal, že ve váčku vězí pekelný stroj. Specialista přestřihal šňurky a váček honem položil do vědra s vodou, neboť obsah jeho již se začal rozkládati, jak ukazoval zápach mandlí a étheru, a mohl na- stati výbuch. Ve vodě nebezpečí minulo, načež váček rozebrán. Bylo v něm 13 liber zvláštního dynamitu, množství dostatečně, aby výbuchem zničilo nejen všechny přítomné, nýbrž i celou budovu hlavní vězeňské správy. Vražednice jest 22—24letá, nazývá se Ragozinnikova a pochází z Krásnoufimska. Hned byla v aulomobilu dovezena a vzata do vyšetřo- vací vazby; již druhého dne doručena jí ob- žaloba a ještě téhož dne odpoledne zahájeno s ní přeličení. Na otázky předsedovy odpovídala smíchem nebo mlčením. LIčení bylo krátké. Ob žalovaná odsouzena k trestu smrti provazem Odsouzena po přečtení ortelu nízko se soudcům poklonila a rozesmála se.

Ragozinnikův

8 article

Ragozinnikova ne při přelíčení, ale před ním pravila, že Maximovský byl její stranou od- souzen na smrť za to, že zavedl pro vězně tres knutem. Ale lidé, znající působnost Maximov- ského, ujišťují, že za něho nikdo knutem trestán nebyl, kterýžto trest se v Rusku sice ve zvlášt- ních případech připouští, ale řád, dle kterého se to díti může, je několik desítek let starýa Maximovský mohl ho neužívati, ale nikoli zru- šití. Z toho vysvítá, že socialní revolucionáři nebyli o činnosti muže, nad kterým vynesli ortel smrti, řádně informováni a že jim šlo ne o ztre stání, nýbrž o vraždu. Zavražděný se staral o to, aby obyvatelé ruských žalářů byli zaměstnávání školou a prací. V Jaroslavi a Varšavě zřídil žalářní továrny na sukno.

Ragozinnikův Maximovský Maximov Rusko Varšava

9 article

Kníže Eulenburg trestně stihán? »Frankf. Ztg.« sděluje, že na základě beze- jmenného udání a výpovědí svědků v procesu Hardena s Moltkem zavedeno bylo stát- ním zastupitelstvem proti knížet Eulenburgovi a třem dřívějším vyšším důstojníkům předběžné vy- hledávání pro zločin dle § 175, tr. zák. »Miláček« stůně. Císař německý, kterýž — jak odhaleno bylo v procesu Hardena s Moltkem — zván býval gardovými důstojníky pruskými na pověstných schůzkách a libánkách jejich nejraději něžně »miláčkem« jejich (»der Liobling«), roznemoh se kratičko po vynesení sensačního procesu. Musí přes den polohávati. Oflciosové tvrdí, že se nastudil. Dvořané šeptají si ale o krajní ner- vose, jejíž důsledky projeví se již záhy na celé řadě — modrých archů. Intervlew s Herdanem. Vydavatel »Zukunftu«, jemuž šikovnost se smělosti pomohly ke světové slávě, prohlásil k dopisovateli »Petit Parisienu«, že při druhém líčení předvolati dá nejen opět všechny svědky z prvního procesu, nýbrž i mnoho jiný ch vice. Nemá nie proti tomu, chce-li se Moltke vydati v toto nebezpečí. On jest prý pře- svědčen, že bude opět osvobozen. Že tisk není namnoze při něm, netrápí prý ho. Německý tisk nechválí rád, ale kritisuje za to tím raději. Chvála neb hana jsou jemu, Harde- novi, lhostejny, jen když dosáhl zamýšleného účelu. Proces Hardenův v říšském sněmu německém. Proces tento uveden bude v říšském sněmu německém hned po jeho sestupu na přetřes hospod. sdružením, jak člen jeho, posl. Böhme včera v Essenu ohlásil. Skupina jeho bude prý žádati, aby vláda gardový sbor bez zřetele na hodnosti a stupně očistila a proti všem unifor- movaným zhovadileům a modrokrevným nedo- krevnatcům co nejostřeji zakročila.

Harden Moltke Miláček Intervlew Herdan Petit Hardenův Böhm Essen Hardem

10 article

Pasivní resistence — v Italii. Italové aspoň v zápasu o lepší byti učí se od nás. Milánská organisace železničních zř- zenců usnesla se činit propagandu pro pasivní resistenci — a doufá v plný její úspěch ! — jehikož úřady pokračují bezohledně v trestán všech, kdož se poslední všeobecné stávky zu častnili. Dánové proti Německu. »Berl. Tagblatt« radil tyto dny náramně chytře — a jistě jako hlasatel vyšších kruhův ale chytřejších jen potud, že se s nápadem svým skrývají za jiné — Dánsku, aby opevnilo hlavní město svoje Kodaň pouze se strany norské — tedy proti Anglii, ale nikoliv oproti souši, kudy vede do Kodaně ovšem pohodlnější cestička pro — Michlička. Jeden z nejslavněj- ších, ač konservativních listů dánských »Dagena Nyheder« odbývá nyní ostře tento německý ná- pad. Kdyby ho Dánové dbali, praví list, popu- dili by po zbožném přání německém proti sobě Anglii, ale nechali by volnou na Kodaň cestu Námecku, k jehož zámyslům dáns ký lid nemá a nikdy nebude míti naprosto žádné důvěry. A to ani v míru, natož za evropského konfliktu, kterýž by bojován byl na baltickém moři. Dánsko chce jen plnou neutralitu, ale

Italos Dán Berl Dagen Nyheder Německo Dánsko Kodaň Anglie Námecko

11 article

musí se chrániti proti všem eventualitám také proti pozemním útokům s německé strany Rooseveltovy podezřelé styky s trustem. Styky ty odhalil za peprné kritiky prof Simson z harvardské university za své před- nášky v Lowellově ústavu v Bostoně. Sdělil, že Roosevelt obrátil se důvěrně v záležitosti zná- mého trustového procesu na apelačního soudce v Chicagu, zdaliž by on, podají-li zástupei trustu z rozsudku (jde o neřesti při dodávkách masa) odvolání — zamítl odvolání to neb zdali by mu vyhověl. Soudce, rozhořčen na neoprávněným dotazem tím, ode- přel odpověď. V právnických kruzích budí toto vměšování se presidentovo do moci soud- covské rovněž veliké roztrpčení. My ovšem na základě celé řady zákonodárných aktů Roose- veltových a ještě více na zakladě zákonodár- ných kliček jeho odhalili zde podezřelý poměr jeho k trustům hned při druhém jeho zvolení kdy ještě mnozí i naši obdivovatelé před do mnélou nepřístupností jeho leželi na břiše.

Rooseveltův Simson Roosevelt Chicago Lowellův ústav v Bostona

12 article Z dějin rakousko-uherského vy- rovnání.

Z dějin rakousko-uherského vy- rovnání. Friodr. Gaerlner uveřejňuje v „Oesterr Rundsch.“ přehlednou stať o vývoji rakousko-uher- ských vyrovnání, z níž pro její časovost vybíráme hlavnější data. Prvé vyrovnání s Uhorskem, uzavřeně r. 1807. zavinila centralistická ústava Schmerlingova, kterou v únoru r. 1861 změněn federalistický říjnový diplem ve smyslu centralistickém a germanisačním, aby se upevnilo postavení Rakouska v německé říši jako slátu dominujícího. Schmerlingovi se však nepodařilo pro vvůj centralistický system získati Maďary, ani je přinutiti, aby obeslali společnou říšskou radu,a když r. 1865 počala již hroziti válka s Pruskem a Italif, uznáno ve Vídni na radu hr. Morice Ester- háza za vhodno, změniti kurs a zabezpečiti si v hro- zící válce týl se strany Maďarů. Schmerling padl a ministerstvo Belorediovo započalo vyjednávatis Uhrami, zrušivší 20. září 1865 ústavu únorovou.

Rundsch Uhorsk Schmerlingův Schmerling Maďar Prusek Italif Moric Estera Rakousko Vídeň Uhry

13 article

V prosinci téhož roku svolán sněm uherský a Deá- kovi se podařilo přesvědčiti Maďary, že upuslili od požadavku personální unie a přijali slanovisko pra- gmatické sankce, uznávající četně společné věci ra kousko-uherské. Koruna naproti tomu uznal uher- skou ústavu z roku 1848, změněnou pouze v odstav- cích, týkajících se zájmů panovnického domu a jed- noty armády. Uherský sněm přistoupil na tyto ná- vrhy a zvolil komisi, aby vypracovala konečný návrhi vyrovnání s Rakouskom. Hned na to vypukla válka r. 1866, jež skončila vyloučením Rakouska z německé říše a ztrátou Benátek, V srpnu 1866 pokračováno v jednání o dohodu s Uhrami. Se strany rakouské řídil vyjednávání ještě hr. Beleredi a bar. Hübner, se strany uherské

Maďar Hübner Rakousko Benátky Uhry

14 article

Deák, Andrássy a Lönyay. Jednatelům ra- kouským šlo v prvé řadě o otázky politické a prote. aby Maďary snáze naklonili k uznání králova práva. rozpouštěti říšský sněm uherský, k odstranění národní gardy, k zabezpečení jednoty armády atd., ponechali jim volnou ruku v olázkách hospodářských. Jednota hospodářského území rakousko-uherského nebyla přesně vylčena a na hražení společných říšských výloh přijata forma kvoty. Uhrám vydány i nepřímé daně, ač se jich do r. 1867 užívalo na společné říšské potřeby podobně, jako výnosu monopolů, poštya kolků. Toto nepřesné slanovení hospodářského po- měru rakousko-uherského v prvém vyrovnání mělo za následek četné oblíže, jež se vyskytly při všech dalších vyrovnáních Když se v květnu 1867 sešla opět říšská rada, stála pled dvěma vážnými, holovými fakty: před mírem pražským z r. 1366 a před uherským vyrov- náním, jímž stará říše roztržena ve dvě části — ra- kouskou a uherskou. Sněmovna poslanecká vzala obě na vědomí a když byl uherský vyrovnací zákon nabyí již panovaíkovy sankce, zvolena i rakouskou sně- movnou vyrovnácí depulace, jíž nastala povinnost upraviti čelně státně-finanční olázky, jež vyrovnánín samnolným upraveny nebyly. Podobnou deputaei vyslal i sněm uherský.

Deák Andrássy Lönyay Maďar Uhry

15 article

Tyto „regnikolární deputace“ zahájily své porady ve Vídni 7, srpna 1867. Pokud šlo o příspěvky na společné potřeby říšské, přijato, že se na ně použije nejprvé čistého výnosu cel, z něhož se odpočílaj celní restituce. (To byla výhoda pro Rakousko, poně- vadž mělo větší vývoz do ciziný a tedy i větší podí na restitusích, než Uhry.) Zbytck společných potřel měly uhraditi oba státy dle poměru, daného z či- stého výnosu přímých i nepřímých daní, od nichž odpočíláno 5 druhů dávek, vybíraných v obou stá- tech dle různých zásad. Poměr ten ukazoval na 31: 69, ale působením obou vlád regnikolární depu- face schválily kvolu 30 pro Uhry, 70 pro Rakousko V otázce státního dluhu zvítězilo však úplně stanovisko uherské. Deák neuznal slátní dluh mkouský za společný a Rakousko musilo tedy samo převzíli ručení za tento dluh vůči věřitelům. Útěchou bylo mu, že výhody, jež vyplynou jednou z konverse tohoto dluhu, připíšou se pouze na jeho vrub. Uhry zavázaly se ve vyrovnání z r. 1867 jen ku placení určitého příspěvku na úroky státního dlu- bu. Když se počalo smlouvati o výši tohoto příspěv- ku, uher. ministr financí Melchior Lonyay upo- zornil rakouské vyjednavatele, že se nemůže mlu- vili o tom, co Uhry platiti mají, nýbrž co platiti mohou. Výsledek jednání byl takový, že z ročních úroků 122.3 milionů zlatých se odpočítalo předem 25 mílionů k tíži Rakouska a leprve ze zbytku se Uhry zavázaly platiti 306. Ve skutečnosti Uhry přispivaly tedy ma úroky společného státního diuhu 23.8796. Spoločný slátní dluh byl původně pětiprocentní.

Deák Uher Melchior Lonyay Vídeň Rakousko Uhry

16 article

Tím, že na jeho kupony uvalena daň nejprvé sedmi- procentní, snížila se úroková míra na 4.65?%; kdyz pak daň zvýšena až na 167%, snížila se úroková míra spol. státního dluhu na 4.23% Když se r. 1903 jednale o konversi státního dluhu na 4% a Uhry měly pře- viti onu čásť dluhu, která představuje kapitalisovaný jejich příspěvek na úroky, uherská vláda chtěla tak zv. „uherský blok“ vypočílati na základě pětipro- centní úrokové míry, brzy však se spokéjovala 4.65%, kdežto rakouská vláda trvala na 4.23% úro- kové míře. Dle rakouského měřítka „uherský blok“ činil by 1400 milionů, dle uherského pouze 1262.2 miliony korun. Při letošním vyrovnání obě vlády se dohodly, že „uherský blok“ se vypočílá na základě 4325% a splátka jeho stanovena přesnou lhůtou. Tím Rakcusko docílilo některé výhody; 1350 milionů společného dluhu, který je dosud duhem rakou- ským, stává se totiž dluhem uherský m.

Uhry uherský blok

17 article

Druhé vyrovnání r. 1878 provedeno za úplné změny politické situnce v Uhrách. Deák byl nucen ustoupiti bezohlednému Tiszovi, který položil hlavní váhu na ústupky hospodářské, za něž se Rakousku nedostažo jiné náhrady než vědomi, že má zas nové vyrovnání s Uhrami. Koloman Tisza, vypověděv r. 1875 vyrovnání z r. 1867, což v Rakou- sku velice překvapilo, chtěl na Rakousku vymoci dva ústupky: snížení uherské kvoty a větší zatížení Rakouska finančními cly. Třetí vymoženosti — samc- statné uherské cedulové banky — musil se sám vzdá- ti, poněvadž nenašel ani v cizině, ani v Rakousku polřebných na to kapitálů, Po tříletém vyjednávání došlo r. 1878 na dohodu Bývalá rakouská národní banka přizpůsobila se dua- lisnu, slala se rakousko-uherským bankem v jehož generální radě Maďarům zajištěno zastoupení Každý stát obdržel jednoho náměstka guvernérova. kteří byli jmenováni vládamni z torna, navrženého valnou bromadou akcionářů. V generální radě po- drželo však Rakousko většinu, poněvadž většina akci byla v rukou rakouských.

Deák Koloman Tisza Maďar Uhry Raka Rakousko

18 article

Kvota zůstala sice nezměněna, ale Uhry získaly tím, že restituce spotřebních daní při vývozu do ci- ziny, která se platila původně z výnosu cel a byla více na prospěch Rakouska než Úher, dlé nového vyrovnání se rozdělila rovným dílem mezi Rakousko a Uhry. Uhry tím získávaly průměrně asi 7 milionů zlatých ročně. Druhého úspěchu dosáhl Tisza zvýše- ním finaněních cel (u kávy z 16 na 24, u čaje z 31.5 na 50 zl.). Poněvadž tato cla platili zvláště Rakušané, zvýšil se výnos cel na útraty rakouské a snížil se poměrně příplatek Uher na společně pe- R. 1878 vyřízena také olázka 80 milionověhe státního dluhu rak.-uh. banku. Peníze tyto vy- dlužily si rakouské vlády u banky ve válečných letech od r. 1848 do 1866. Uhry neuznaly ani tento dluh za společný a zavázaly se přispěti na jeho splátku, až dluh bude splatný, 30%, jež zaplatí v 50 ročních bezúrokových lhůtách. Ve skutečnosti převzaly tedy z tohoto dluhu pouze 12.8 %. Vyrovnání z r. 1878 bylo pro Rakousko celkem tak nevýhodné, že vládní, ústavácká strana na říšské radě odepřela svůj souhlas a kn. Auorsperg domohl se parlamentního schválení nového vyrovnání jen za pomoci Hohenwartových klerikálů a polského kola, vedeného tehda Grocholským. třeby

Uher Rakušan Hohenwartův Rakousko Uhry

19 article

Prvě než uznvřeno třetí vyrovnání r. 1887. došlo r. 1882 na opětnou revisi celních tarifů. Ochra- nářská politika německé říše přinutila i Rakousko, aby upustilo od dosavadní politiky volného obchodu a následovalo přikladu Německa. Zvýšení celního ta- rifu v Německu mělo za následek podobné opotření v Rakousku a druhý následek byl ten, že vývoz r- kouský, z nejvělší části z ciziny vytlačený, byl od- kázán na domácí územní rakousko-uhorcké. Nový celní tarif z r. 1882 prospěl opět více uherským agrárníkům, než rakouskému průmyslu, při čemnž Ra- kouslo přineslo Uhrám novou oběť, ježlo zvýšena finančni cla (na kávu z 24 na 40, na ča) z 50 na 100 zl. ve zlatě). Třetí vyrovnání, jež uzavřel hr. Taaffe : Kolom Tiszou, málo se lišilo od druhého. Kvota se nezmě- nila, jcn v celním tarifu piovedeny opět změny

Rakousko Německo Tisza

20 article

z nichž výhodnými pro Uhry byly ústupky při vy ciivání ruského petroleje, dodávaného rěckým rali neriím. Trpěl tím naftový průmysl baličský. Brzy po tomto vyrovnání zvýšena v obou stá tech daň z kořalky, při kteréžlo příležilosti užito poprvé kontingentování výroby lihu Kontingent, přiznaný Uhrám, byl nepoměrně větší, než rakouský, takže Uhry mohly pak značnou část svého lihu vyvážoti do Rakouska. Poněvadž spotřební daň i z lihu, vyvezeného do Rakouska, platila se v Uhrách, měly z toho Uhry nový značný zisk na útraty Rakouska. To vedlo k novému vyjednávání mezi oběma vládami, jež skončilo tak zv. přika zo- vacím řízením. Vláda uherská zavázala se totiž r. 1894 přikázati Rakousku onu čásť v Uhrách spia- cené spotřební daně z lihu, která připadia na lih, vyvezený do Rakouska a tae spotřebovaný. Uhry vzdaly se tím značného důchodu ve prospěch Rakou- ska, ale ústupek ten daly si v brzku dobře nahraditi když přinutily Rakousko k uznání přikazovacího ří- zení také při cukru, pivu a petroleji, vyváženém z Rakouska do Uher.

Uher Uhry Rakousko

21 article

Tuaflovo vyrovnání z r. 1887 bylo poslední parlae menině schválené vyrovnání. R. 1896 počalo nové vyjednávání mezi hr. Badenem a bar. Banííe m. Oba kabinety se poměrně brzy dobodly a v jich úmlu- vách provedeny následující změny ve vyrovnánís Mlecí řízení, dle něhož mlýny mohly kupovati zahramiční obilí se srážkou z cla, a něž si slěžovali mlynáři rakouští, mělo se zrušiti. Náhradou za to měla se zrušiti zemská přirážka na obilí, vybíraná v Tyrolsku. Uhry se vzdávaly výhody při vyclivání ruského pelroleje a připustily zvýšení rakouského lihového kontingentu.Připravena též veterinář- ská smlouva, jež měla brániti zanášení dobytčích nákaz z Uher do Rakouska. Vše to si však Uhry hodlaty nahraditi rozšířením přikazovacíhe ří- zení na cukr, pivo a pelrolej a novou úmlu- vou, že železníční tarily bodou příště na- vzájem vázány. V olázce kvoty Ear. Banfty ustupoval rakou skému požadavku, aby se uherská kvela přiměřeně zvýšila, ale zvýšení to mělo se provésti součesně se schválením nového vyrovnání, utvořeno tedy mezi vyrovnáním a kvolou junctim. V olázce bankovní učiněn Uhrám nový úotupek, jímž provedena parita mezi zastoupením Rakouska a Uher. Náměstky guvernéra měly zmneno- vati vlády samy, nočckajíce na terno, navržené val- nou hromadou akcionářů a v generální radě mělo zasedati šest zástupců Uher a šesl zástupců Rakou- ska bez ohledu na počet akcií, umístěných v tom neb onom státě. Rakousku dostalo se částečné ná- hrady tím, ze z kursovního zisku, jehož banke na- byla stanovením nové relace mezi zlatem a stříbrem, a jenž vypočítán na 27 milicnů korun, připadlo Ra- kousku 10 milionů, Uhrám 2 miliony, že banka za prodoužení priviegia odepsala čásť S0milionového duhu, což bylo opět ve prospěch Rakouska a konečně že zvýšen podíl obou států na čistém zisku ban- kovním.

Tuaflův Uher Baden Tyrolsko Uhry Rakousko Raka

22 article

Ale úmluva, uzavřená mezi hr. Badenem a bar. Banffem, nebyla parlamentně schválena. Německá ob- strukce na říšské radě, prováděná proti jazykovým nařízením, znemožnila projednání vyrovnacích před- loh, a když v rakouském kabinetě hr. Badena vy- střídal bar. Gautsch, byl koncem r. 1897 nucen pomocí § 14. prodloužiti platnost starého vyrovnán z r. 1887 o jeden rol. Nástupce Gautschův, hr. Frt. Thun, smluvil r. 1898 s bar, Banífem tak zv. išelskou Iormuli, dle níž se badenovské vyrovnání mělo v Rakousku provésti cíenfským nařízením dle § 14., v Uhrách „sammostatným opatřením“ v parlamentě, ale pouze s platností do r. 1903, dokud budou v plalnosti staré obchodní amlouvy s cizími státy. Konečně do této úmluvy pojaho také ustamovení, jež mělo umožnili prodloužení smlouvy i přes r. 1903. Toto poslední opatření narazilo však na odpor uherské sněmovní oposice a mělo za následek pád kabinetu Banffova.

Baden Gautsch Gautschův Thun Baden Rakousko Uhry

23 article

Banffův nástupce, Koloman Szell, dohodnuv se s Košulovou stranou neodvislosti, smluvil tedy s br. Thunem novou, tak zv. Szellovu formulii dle níž nové vyrovnání v Uhrách schváleno parla- menlně, v Rakousku však uzákoněno pomocí § 14. koncem září 1899. Uherská kvota zvýšena o 3 96 na 34.4%, za to uherská strana neodvislosti vymohla si, že do r. 1902 musí se upraviti nový celní tarif, dle něhož se budou uzavírati nové obchodní smlou- vy, a že do téže doby se má ujednati nové vyrovnání, bez něhož se obchodní smlouvy nesmějí uzavíraii déle než do r. 1907. Spoléhajíc na rozhárané poměry v rekouském parlamentu, strana neodvislosti byla jista, že podmínkám Szellovy formule nebude možno vyhověti a že tedy již nejbližší obchodní smlouvy a vyravnání s Rakouskem se budou uzavírati na zá- kladě samostatného celního území uherského. Tato naděje Košufovy strany neodvislosli se ovšem nesplnila. V poslední den roku 1902 uzavřel dr. Körber s Kolom. Szellem známou sylvestrov- skou dohodu, týkající se jak nového vyrovnání, tak i celního tarifu. Podmínkám Szellovy formule bylo tehdy vyhověno, ačkoli nově smluvené vyrov-

Banffův Szell Košulová Thun Szellův Košufův Körber Uhry Rakousko

24 article

nosti ten dorost se hřáti na tom krásnu a očišťovati duši vnějškem uprášenou. V chudé své vlasti má dorost ten v dohledné době po cizím příkladě, jenž na př. v Dánsku je tak vzácně doma, to krásno pod- pořiti výtěžkom své hmotně práce. Věc není myslitel- na, nevloží-li se již hined v počáteích do mladých duší smysl pro literaturu a umění. Smysl ten nelze vkládati kalalogisací jmen a děl, povšechnou a bez- obsažnou charakteristkou, ale přesným vytčením směrů, jasným poukazem na zápas idejí, v jehož ohni literáti tvaří zevruhnou úplností a přehledností. Ne- fotografovat autory s knihami v ruce, jež oštitkovány nápisy, ale podávati vystižné psychologické portraily. kreslené rukou teplou, umělou a dlouhou prací vy- cvičenou, portraity, jež na vždy musí utkvěti v mysl a hýti předmětem lásky či nenávisti pro celý dlouhý třeba i uprášený život! Pan Šlejhar, jenž beletricky vykazuje umělecký smysl, nepochybně v druhén vydání knihy své pramenně zmnožen a kriticky sesí len poopraví, v čem dnes pochybil. Dr. Albert Pražák.

Šlejhar doktor Albert Pražák Dánsko

25 article

Z celého světa.

26 article

* Ze zdělení jednoho z bratří Ihsenovýcki. „P smrti olcově“ — vypravuje — „podařilo se Henri- kovi dostati místo v jedné lékárně. Neviděli jsme se a nepsali jsme si po šedesáte let. — Na štěstí — Henrik lbsen psal pro budoucnost“ *Ibsen jako malíf. V Kodani uspořádána vý- stava norského umění, na níž spatřiti bylo lze také portret Henrika Ibsena, malovaný Erikem Weren- skjoldem. Norský malíř Christian Krogh vypravuje při té příležitosti v jednom kodaňském listě, že se Ibsen sám o tomlo svém portretu zřejmě „uspoko- jivě“ vyslovil, což Krogh považuje za nemálo dů- ležité, „ježto Ibsen byl sám též maliřem“! V době svého tajeného ředitelování maloval Ihsen sám skizzy k dekoracím. Jedna jeho malba — předslavující nor- ského lodivoda — jest zachována. Ibsen maloval jej za tím účelem, aby si zaopatřil peněz potřebných k uspořádání vesolého večírku v kruhu svých přátel.

Ihsenovýcký Henri lbsen Ibsen Weren Krogh Ihsen Kodaň

27 article

Nalezl také dobromyslného kupce , klorý tuto „mazaninu“ v „nejmenším a nejtajenějším“ ka- binetu „svého obydlí umístil...“ A tak viselo tam dílo Ibsenovo tak dlouho, dokud Ibsen byl mlád a neznám. Když však jméno Ibsenovo počalo se pro- slavovati, dostal se obraz z onoho „nejmenšího a nejtajenějšího“ kabinelu do místnosti lepší, až ko- neně opatřen bohatým zlatým rámem a pak zaujal míslo čestné, nad pohovkou v saloně. Onen, na obraze předvedený lodivoda jest ostatně — jak bylo později zjistěno — model hlavní osoby slavné lbse- novy básně „Torje-Vigen“. Dle svědectví krajana Ib- senova — malíre Krogha — nebyl talent Ibsenův ja- kcžto malíře nikterak podceňován. * Lamartinův pomník má býti zřízen na Bourgel- ském jezeře, kde Lamartine stvořil své nejkrásnější básně. Byl by to 4. pomník toheto velkého poety ve Francii. Prvý je v Beley, kne Lamartine počal svá studia; druhý v Maconu, v městě, za něž byl básník poslancem; třetí v Paříži, kde zemřel. Provedení pom- níku svěřeno savojským sochařům Valletovi a Wert- mannovi.

Ibsenův Ibsen Lamartinův Lamartine Vallet Wert Ibo Francie Valley Macon Paříž TorjeVigen

28 article

* Korrespondence Emila Zoly, svého času v „La Revue“ (býv. „Revue des Revues“) uveřejňovaná, vyjde v nejbližší době, a to prvý jeií díl. Bude oh- sahovati listy Zolovy za rok 1859. Bude to jakýsi bouquet a tresť jeho ohnivého mládí. * Z korrespondence Verdiho, tiskem dosud ne- vydaně. Za války r. 1870 dal v listě svém komlese Maffci průchod své lásce a svému obdivu Francie v těchto slovech: „Nedovedeme zapomenouti, že je- diná Frančie dala modernímu světu civilisaci a svo- bodu.“ A končí dopis tento velice trefnou charakteri- stikou Němců: „Němci jsou hotovi popříti vše, co není německe.“ * V „Libraire de Bibliophiles“ vydal p. Albert Soubies již XXXV. svazek svého elega ntníhoa užitečného „Almanachu des Spectacles“ Mimo různé zajímavosti nalézáme tam též seznan děl nových předvedených ve Francii za poslední divadelní se zonu. Hráno bylo v jednollivých divadlech takto „Opéra“ 2, „Comédie-Frangaise“ 9. „Opěra-Comíque“ 3 + 3 díla vůbec poprvé hrána ve Francii, „Od on“ 16, „Gymnase“ 2, „Vaudeville“ 9. „Palais-Roval“ 10. „Variétes“ 6. „Porte Saint-Martin“ 3, „Ambigue“ 4. „Galté“ 4, „Chatelet“ 2. „Renaissance“ 3, „Theštre Antcine“ 14. „Theštre Sarah-Bernhardť“ 2, „Boufes- Parisiens“ 7. „Folies-Dramatiques“ 5. „Nouveautés 6. „Alhénée“ 5. „Cluny“ 10, „Déjazet“ 0. Různá divadla a kavární koncerty 462. Mimo Paříž (v pro- vinciích) 295. Úhrnem 879. Připočteme-li k tomu počet oněch 217 děl tiskem vydaných a dosud neprovozo- vaných — doslaneme závratnou sumu 1096 her. Jak vidno, nemohou si ve Francii na neproduktivnost dra- matických autorů nikterak naříkati.

Zola Zolův Verdi Němec Bibliophiles Soubies Nouveautés Francie Cluny Paříž Revue SaintMartin Theštre Antcine BoufeParisien ComédieFrangais PalaisRovat Theštre Sarah

29 article

* Nový „autor“ děl Shakespearových. Proti domněnce Lydie Baconové, vyslovené v knize „The philosophy of the plays of Shakespeare un- folded“ (1856), na základě níž označuje za pravého autora tak zv. „děl Shakespoarových“, spisovatele, učence a filosofa Fr. Bacona Verulámského, slaví Karel Bleibtreu svým dílem loni vydaným domněnku novou, dle níž označen za autora Roger Manners hrabě Rutland. * „Evropská aliance proti vývozu uměleckých předmětů do Ameriky“ — toť název spolku, který míní prý založiti německý císař Vilém II. Myšlenky této ujal prý se ředitel královského pruského musen Bode, jenž jest jedním z nejlepších znalců uměle- ckých výtvorů za našich dnů. „Francie měla by snad nejvíce zapolřebí, aby vsloupila do této svaté aliance umění,“ dodává k této zprávě „La Revue“, „nebot zá sobuje (v pravém toho slova smyslu) Ameriku uměleckými výtvory. „Metropolitan Museum“, které odkoupilo posledně do Nov. Yorku krásného hol- beina, uchází se opět o dva nadherně Bouchery. Jest to „la Fontaine dlamour“ a „Dénicheur doiseaux“ Rovněž „Ouatre Saisons“, které maloval Millet pro jídelnu paláce knížete do Bojano na avenue Hoche, odvezl do Filadelfne p. Isman. „Ouatre Saisons“ jsou vlastně jen tři, ježto „Podzim“, kdysi též majetek krále Leopolde, zničen byl požárem královského zámku de Lnekon.

Shakespearův Bacon Shakespoarový Bleibtreu Manners Rutland Vilém II Bode Boucher Saisons Millet Hoch Ouatre Saisons Leopold jít Lnekon Francie Amerika Bojana evropský aliance Metropolitan muzeum the philosophy of the play of Shakespeare Le revue

30 article

* Pomník Gustavu Flaubertovi zamýšlí postaviti na jednom ze svých náměstí město Rouen. Za tim účelem ustavil se komitét, který má pečovati o brzké uskulečnění této myšlenky. * Poslední současnice Goelhsova, vdova Beth- mannová, nedávno zemřela. Bydlila dlouho ve Výmaru, a to v tomtéž domě, v němž bydlil Goelhe. Měla tudíž často příležitost prijiti s ním ve styk Je-li pravdiva zpráva, jež koluie, že zemřelá zane- chala nějaké psané paměti, lze doufati, že budou brzy vydány tiskem Papežský palác v Avigšoně, který tak dlouho sloužil za kasárny, má býti zachován umění a pa- mátkám historickým. Byl již také nejvyšší čas k jeho záchraně a rostauraci, aspoň vnitřní. Všichni, kdož prohlédli jeho sině, zvláště pak ložníci papežů, byli toho mínění, že bude v nich možno odkrýti nepo- chybně zajímavé nástěnné malby. A skutečně! Sou- stavným opatrným vyšetrením zdí a prací s neoby- čejnými obtížemi spojenou, podařilo se odkrýti fresky z doby XIV. stolotí. Ceelhsovo muzeum zřízeno Bude ve Wetzlaru kde bude vše, co má byť i malý vztah ke Goetheovu „Wertheru“. Městská rada intencích této akce za koupila již dům, ve kterém. bydlil chudy Jerusatem tentýž dům, v němž skončil ranou pistole, která mu pojistila nesmrtelnost

Flaubert Beth Ceelhsův Goetheův Werther Rouen Výmar

31 article

Bibliografie, * »Lumír«. Počátkem ročníku vstupuje do re- dakce Viktor Dyk. Vyšlým 1. sešitem zahájen jest slibné tento nový ročník, neboť shledáváme se hned v jeho úvodu s pracemi svérázných a již dříve s dostatek oceněných autorů. »Lumír« jest orgänem literárního odboru Umělecké besedy v Praze a vy- chází v sešitech elegantní úpravy společnou redakci Viktora Dyka a Jaroslava Vlčka, nákladem J. Ouy v Praze. Čtvrtietní předplatné K 2.40, poštou K 2.50 * Z právnické lileratury. Oblíbenou českou knihou z oboru nauk právnických jest zná- mého odborného spisovatele JUDra. F. Joklika, soudního sekreláře ve výslužbě, »Katechis- mus občanského práva rakouskéhoe, antora spisů »Obehodního a směnečného práva ra- kouského«, »Rakouského práva trastního (hmotného). Kniha tato vyšla právě ve druhém vydání nákladem firmy Hejda Tuček v Praze-II. a stojí vázaná v plátně K 1.80. * Pan Svatopluk Konfček v Moskvě, Tverskaja Sadovaja 167 nám oznamuje, že vydává v ruském jazyku »Pyceno-nci Emero« (»Rusko- slavjanskou Ročenku«), maje při tom za blavní účel šíření slovanské myšlenky v Rusku i v Slovanstvu vůbec — všude tam, kde propaganda ta se s úspě chem konati dá pomocí ruské kuihy.

Dyk Vlček J Ouy Joklik Obehodní Konfček Praha Moskva Rusko Hejda Tuček v Praga Tverskij Sadovij Katechismus občanský práv

32 article Gjuro Deželič.

Gjuro Deželič. 28. října zemřel v Záhřebě náhle populárni a zasloužilý spisovatel chorvatský Gjuro De- želič, jeden z těch světlých zjevů starší ge nerace literární, jejichž činnost spisovatelská byla všestranná, znamenajíc po výtee klopotnou a intensivní činnost národní, buditelskou, osvě- tovou. Narozen 25. března 1838 v Ivaniéi, za- ložil již jako student v Záhřebě studentský ča- sopis »Smilje«. Byl chovancem arcibiskupského semináře, ale šikány tehdejší absolutistické vlády vyhnaly jej ze semináře, studoval práva na tehdejší právnické akademii zábřebské, a od r. 1869 byl ve službách města Záhřeba, posléze jako senátor (magistrátní rada), a v télo funke své jednou z nejpopulárnějších osobnosti hlav

želič Záhřeb Ivaniée

33 article

ního města chorvatského. V šírokých kruzíeh lidových znám byl pode jménem »gospod še nator«. Jako spisovatel, překladatel, historik sta rého Záhřeba, publicista i neúnavný pracovník národní byl Gjaro Deželié spolupracovníkem snad všech vážnějších časopisů chorvatskýeh (»Daniea«, »Vienac«, »Prosvjeta« a j.). Samo- statně vydal sbírku písní národních a znárodně- lých (»Zpevník anebo sbirka rado pjevanih pje- sama«), několik románů (»Burzanci«, »Zulejka«) množství povídek, úvah historicko-filosofických (»Duša«, »San«) a studil historiekých a literárně historických (mimo jiné cenné životopisy Iv. Kukuljevice, M. Bogovice a j). Překládal z lite- ratur ruské, slovinské, francouzské, italské. Zemřel náhle, raněn mrtvicí za psacím stolem, právě když pracoval na úpravě kalen- dáře »Dragoljub«, kterýž vydával řadu let. Pohřeb jeho vystrojen včera městem Záhřebem se všemi poctami, jež možno prokázati zaslou- žilému spisovateli.

Deželié Duša San Iva Záhřeb

34 article Výtvarné umění.

Výtvarné umění. = Jedenáct obrazů Tizianových objevil, jak se sděluje z Mnichova, tamější malíř Manuel Wie- landt. Jedná se o jedenáct portraitů římských impe- rátorů, k nimž patří dvanáctý, jenž chován jestv Mantově. Celá tato serie byla dobře známa dřívějším znalcům umění, a byla původně malována pro vé- vodu Frederiga II. (Gonzaga Mantova v letach od 1537 do 1538) od r. 1636 však se o těchto jedenácii obrazech nevědělo, a považovány za ztracené. Obrazy byly původně určeny asi pro architektonickou deko- raci, malovány podle obrazů na římských mincích. a do Mnichova (do kralovské residence) dostaly se z Angle v XVII. století. Maliř Wielandt vydá prý v nejbližšíck dnech publikaci, v níž chce zevrubné dokázali autorství Tizianovo a vyvráliti námitky ktaré se v odborných kruhů činí proti jejich identitě.

Tizianův Wie Mnichov Gonzaga Mantov Frederiga II

35 article Dramatické umění.

Dramatické umění. + Prodaná nevěsta s Navalem v roli Jeník bude se dávati v Berlíně poprvě v »Komické opeře« 5. listopadu. Mařenku zpívati bude slč. Padilla. hudbu říditi kapelník Rumpel.

Jeník Mařenka Berlín Padilla Rumpel

36 article Hudba.

Hudba. + Z Ceské Filharmonie. Pátý symfonický kon- cert koná se zejtra o 4. hod. odpol. v sále Plodinové bursy za účasti solistů: pí. Marie Musilové (zpěv). pp. Zdeňka Davida (klavír) a Antonia de Grassi (housle). Program zahájen bude Mahlerovou IV. sym- lonií se sopránovým solem, načež pokračováno bude v eyklu skladeb Besthovenových provedením obou houslových romanci, klavírního koncertu č. 3 C-mo a ouvertury k »Prometheovi«. Vstupenky po 2 K na

Musil Zdeňka David Antonius Grass Besthovenový Prometheův Ceský filharmonie

37 article

číslovaná, po 1 K na nečíslovaná sedadla a po 60 h na místa ke stání prodávají se v kanceláři Českého filharmonického družstva na Václavském nám. č. 53 (I. patro.) + Hudha chrámová. Na oslavu 50leté činnosti člena řádu Mil srdných bratří dp. Justiniana Fencht- baura provedeny budou v klášterním chrámu Milo- srdných bratří v neděli 3. t. m. o 7. hod. ranní při slavné mši tyto skladby: Mše do D dur pro smíšený sbor s průvodem orchestru od Hynka Rain ana. Grad. Of. Pange lingua a Tedeum seculare, skladby pro smíšený sbor s průvodem orchestru od V. B. Jandy. Účinkují týnský sbor a orchestr. Dirigent V. B. Janda, ředitel kůru klášterního chirámu.

Hudh chrámový Hynk Rain Janda V B Václavský já Justinian Fencht Český filharmonický družstvo Mila

38 article Různé zprávy.

Různé zprávy. = Nemoc velkovévody Toskánského. Ze Salc- purku, 1. listopadu. (K. k.) O stavu arcivévody Fer- dinanda, velkovévody Toskánského, byla o 10. hod. dopolední vydána tato lékarská zpráva: Před půlnocí asi od 9 do 12 spůnek, potom nepokoj a lehké deli- rium a ráno únava, plicní zjevy pominuly, ochrnut stejné, přijímání potravy horší, slabost velká, tepna 64, teplota 36. Primář dr. Mimich. = Výzkumná cesla do střední Asie. Z Petro- hradu, 1. listopadu. (P. T. A.) Asijský cestovatel nad- poručík Kozlov nastoupil dnes v čele zvláštní vý- pravy výzkumnou cestu do střední Asie, která je vy- počtena na dva roky. = Mor. Z Tunisu, 31. října. (K. k.) (Agence Havas.) Zdravolní rada zabývala se dnes 7 případy onemocnění, udavšími se za podezrelých příznaků moru, z nichž 3 skončily smrtí. Pařeništěm nemoci zdá se býti truhlářská dilna, v níž pracuje 60 dělníků.

doktor Mimich Kozlov Mor Havas Salc Fery Asie Tunis Petrahrad

39 article

Dílna tato byla spálena. Nemocní byli isolovánía jich byty desinfikovány. V přístavu a v městě hubí se horlivě krysy. Dnes v noci bude sem dodáno se- rum proti moru. Od včerejška neonemocněl nikdo příznaky moru. — Z Londýna, 31. října. (K. k.) „Daily Chronicle“ dovídá se z Malty, že v Tunisu bylo oznámeno včera 6 případů cnemocnění dýmě- jovým morem, dvě onemocnělé osoby zemřely. — Z Ria de Janeiro, 31. října. (K. k.) Parník „Ore- anais“, přijíždějící z Marseillu, měl za přeplavby na lodi 5 nemocných a 2 mrtvé. Příznaky jsou pode- zřelé. — Z Paříže, 1. listopadu. (K. k.) Podle zprávy, došlé vládu, byly v Oranu zjištěny dva nové případy moru. = Zemětřesení v Calabrii. Z Brancaleone, 31. října. (K. k.) Dnes o polednách nastal opět otřes země. Ve Ferruzzanu sřítilo s klenutí, při čemž byli dva zákopníci zraněni = Vyplavené trosky. Z Londýna, 31. října. (K. k.) Na pobřežl v Berwickshire, kde jest bourlivé počasl, byly na pevninu připlaveny trosky lodí, mezi nimi záchranná boje s nápisem „Mira Frensburg“. = Otrava husimi játry. Z Hamburku, 31. Hjna. V předměstí Harvestehnde bydlící pětičlenná rodina onemocněla nebezpečně po požití zkažených husích jater. = Následky žertu. Z Kolína n. R., 31. Híina. Jistý zdejší občan, jménem Weidenfeld, škádlil svou manželku, která, držíc nůžky v ruce, počala s mužen zápasiti. Oba padli na zem, při čemž nůžky vniklv muži do srdce, takže byl na místě mrtev.

Weidenfeld Londýn Malta Tunis Rio jít Janeiro Ore Marseille Paříž Oran Calabrie Brancaleone Berwickshire Hamburk Kolín Daily Chronicle Miro Frensburg