2
masthead
VPraze, v sobotu 2. listopadu 1907.
4
article
Rn vanní a odpel. list
pbvedplácí ae
v Pruze v adasinistrael
sa vi . . . . . . 2
na č-t lta . . . 6 k
s dveji d9 3 K n
n rěrí
HutLts . . . . 7 K 90k
ve Hlialkách
na mělo . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
rs sa toe
tvtki . . . . 2 K o0o
s dvají zásilkeu
.: : n K a
Nový hlas o smíru česko-
německém.
Ve středeční schůzi rady říšské dotkli
se dva čeští řečníci problému tohoto. Prof
Masaryk, ujímaje se utiskovaných Slováků
proti Maďarům, pravil, že my Čechové se
nemůžeme rozohniti pro maďarskou státní
myšlenku a dodal: »Myslím, že proti ma
darské státní myšlence musíme postaviti
česko-německé vyrovnání. Proti
Maďarům nebudeme moci dříve rázněa
úspěšně pokračovati, pokud neustane spor
mezi Němci a Čechy. Pouze toto vyrovnání
posílí Rakousko proti Uhrám.«
Když pak další řečník český, dr. Kra-
mář, následovně charakterisoval českou poli-
tiku: »Nám jest třeba věděti, kam směřuje
vládní politika, zvláště však musíme věděti
zda to, nač vskutku máme právo, totiž že
budeme učiněni s Němci rovnoprávnými a
rovnocennými, bude vyplněno čili nic, a zda
vláda jest ochotna řídíti všecku hospodář-
skou politiku tak, aby byla připravena na
rozhodná léta 1915—1917. To jest zároveň
základní podmínkou našeho spolupůsobenís
Němci, neboť bez provedení rovnoprávnosti
nemožno, aby český národ dělal positivní
politiku.«
Když pak dále uvedl, v kterých oborech
se nám nedostáva dosud těchto podmínek.
zvolal německý, za Slezsko zvolený poslanee
Sommer: »Avšak od vlády nesmíte to žádati.
nýbrž v dohodě s námi«, načež doložil dr.
Masaryk
Slovák
Maďar
Čecho
Němec
Sommer
Rakousko
Uhry
Slezsko
5
article
Kramář: »Neměl bych naprosto ničeho prot
dohodě s vámi, chcete-li, abychom o tom
mluvili.« Vylíčiv pak, jak posavadní politika
vládní nutí nás, abychom věci jinak samo
zřejmé, teprve prosbami u ministerstva vy
máhali, končil svou řeč slovy: »Zbavte nás
této politiky, a my vám budeme vděčni
budeme pracovati s vámi ke společnému
blahu a společné síle státu.«
Tyto projevy uvedly otázku smíru česko
německého opětně do rozpravy časopisecké
jak ve Vídni tak v Praze, při čemž na Du-
naji se požaduje, aby se napřed vyřídilo ra-
kousko-uherské vyrovnání, a napotom, až se
provedou volby do českého sněmu, že bude
na řadě i národnostní dorozumění.
S českého stanoviska postup takový
vzbuzuje zcela přirozeně vzpomínky na na
děje, v dobách minulých zklamané.
Mimo to však nelze přehlednouti, že o
desíti let německá politika stala se zde roz-
hodující tím, že ji přiznáno »veto«, což samo
o sobě vede ku předpokladu, že první krok
ke smíru by musil vyjíti z její strany. Dosud
se tak nestalo, a poznámka dra. Sommraa
článek »N. Fr. Presse« nelze považovati za
dostatečný počin.
Námět společného postupu proti Maďarům
v nynějším okamžiku oprávněného rozhořčení
pro události v Černové, při nichž klerikální
vína není menší viny maďarské správy.
rovněž neposiluje naše postavení proti Němcům
kteří mohou prostě na to ukázati, že náš
zájem na společném postupu proti madan
skému jest větší než jejích, zvláště uváží-l
Maďar
Němec
Vídeň
Praha
Černo
6
article
se, že smíření Vídně s koalicí maďarskou
jest déle roku — hotovou věcí.
Při tom ani nemíníme zvláště připomí
nati, že do jakéhokoliv smiřování s Něme
by musily jíti české kluby poslanecké jakožtc
jednolný šik s jasnými konečnými cíli, což
prozatím jest stále ještě věcí dosti po
chybnou.
Nejen k obraně Slováků proti Maďarům,
ale i k uhájení vlastních práv proti politice
německé jest nezbytným pořádek a rozumná
organisace v našich vlastních řadách; jes
naprosto nutným sebevědomé vedení, nemá-l
se dospěti až tam, že česká politika se stane
hříčkou nejen trapných, ale i zůmyslně
uchystaných případů.
Než vším tím není vyjasněna okolnost
další, pro správné nazírání na otázku smíru
česko-německého zvláště důležitá, zda zjednání
modu vivendi mezi námi a Němci není pr
tyto nyní mnohem více žádoucí než pro násí
Nechceme se tu nijak pouštěti do úval
o vlivu, jakýž změněně mezinárodní posta
vení Němectva může vyvíjeti v tomto soustátí
ač zdá se býti nepochybným, že četné na
děje německé pozbyly své někdejší pevnosti.
Slovák
Maďar
Němec
Vídeň
7
article
Za to dostává se nám právě svědectv
muže, jemuž Němci nemohou upříti, že jest
kompetentním pronésti slovo o poměru
německo-českém, a z názorů muže toho
plyne nepochybně, že Němcům nemálo na
tom musí záležeti, aby se styky jejich s naším
národem dostaly na dráhy schůdnější. Mužem
tím jest německý dějepisec, prof. Hanuš
Delbrück, kterýž na základě delšího pobytu
v Rakousku dospěl ku přesvědčení, že poli-
tika rakouských Němců v poměru svém
k ostatním národům zdejším má zapotřeb
vážné kórektury. Chceme tuto podati ukázky
z jeho studie, uveřejněné v právě vydaném
čísle »Oester. Rundschau«
Delbrück úvodem praví, že do nedávna
zůstavovala politika rakouských Němců říšské
Němce chladnými, protože nevyznačovala se
velikými rysy, ale rozbíhala se v národnost-
ním boji o věci, jaku jsou pouliční nápisy.
jmenování úřadníků, zřízení nového soudu
a pod., jež nemohly proniknouti široké vrstvy
národa v Německu, protože se zdály byt
malichernými.
Němec
profesor
Delbrück
Rakousko
Německo
8
article
Politika rakouských Němců ovšem se
posud v ničem nezměnila a přece praví Del-
brück, »že Rakousko počalo zajímati říš-
ské Němce.« Proč asi, to sice pan profesor
nepraví, ale vysvitne, čteme-li, že vykazuje
Rakousku — úkoly na blízkém Východě
Má-li však býti s úkolů těch, musí urovnati
své vnitřní poměry a tu jest především na
rakouských Němcích, aby změnili své cho-
vání k neněmeckým národům.
Delbrück obratně používá změny volební
soustavy a síly sociální demokracie, jež se
volbami ukázala, a vyslovuje potřebu, aby
se těsněji seřadily i strany občanské, čímž
by se zmírnil i zápas národnostní, i shle-
dává, že jest proto nyní možno, otázati se.
zdali nelze vůbec vyjíti z tohoto záhubného
boje?
Především ukazuje na marnost boje, jaky
vede Prusko s Poláky, uvádí, jaké obrovské
finanční prostředky vrhlo Prusko proti Polá-
kům vedle své pronikavé organisace: zákono-
dárství, vlády, soudů, správy, policie, pro-
vinčních a krajských vlád, školství — což
vše spolupůsobilo, takže se zdála býti taková
spousta sil nepřekonatelná a přece — ne-
dosáhla ničeho. Naopak Poláci za dvacet let
tohoto boje získali hospodářsky i mravně.
Němec
Delbrück
Polák
del
Rakousko
Prusko
Polá
9
article
To dokazuje, že národnost za našich
časů tvoří sílu nerozbornou; jest to síla pří-
rodní, proti níž síla politická, sebe více ne-
pjatá, nic nepořídí. Boj takový jest tudíž
neúčelný, a mír zdánlivě třeba i nevýhodný
jest přijatelný, protože všeliké podniky proti
přírodě jsou málomocné.
V Rakousku neplodné parlamentní zá-
pasy ztrávily síly a zůstavily jich jen málo
pro hospodářské úkoly; a to neškodilo žádné
národnosti tak, jako německé, v jejíž rukou
jest převážně průmysl. Zmírnění národnost-
ních zápasů prospělo by i užívání německého
jazyka, kdežto dnes přílišným jeho vynáše-
ním a úporným držením jeho právních posic
Němci ostatní národnosti dráždí, takže se
užívání němčiny vyhýbají. Proto jest v zájmu
Němců, aby zápas národnostní dle možnosti
uklidňovali a co nejměně o něm mluvili.
Nechť přinesou obět (!) a uloží několik
stům úřadníkův v Čechách, aby se naučili
česky — oběť ta jest nepatrná oproti zisku.
jakýž z uzavřeného míru Němcům v celku
musí připadnouti.
Němec
Rakousko
Čechy
10
article
Dále Delbrück dovozuje, že i Čechům
na smíru musí záležeti — zejmena pro roz-
voj sociální demokracie; také z důvodů ho-
spodářských, zvláště však pro společenstv
zájmův Gislajtanie vůči Maďarům. Jsou prý
to myšlenky snad ještě vzdálené budoucnosti
ale přece ne tak daleké, aby se na ne již
nyní nebral zřetel.
Nastaneli pak kdysi na Balkáně krise
dovede si Rakousko zaujati tam postaven
vůdčí (hegemonní), zvláště když nadobro
ustoupilo od svých záměrů v Italii a Něme
cku. Východ prý však poskytuje nepře-
hledné vývojové možnosti.
Zajímavé ovšem jest, že prof. Delbrüch
nemluví o nepřehledných zápletkových mož
nostech, a přece jich nikdy nescházelo na
Východě.
Nám by se ovšem lépe zamlouvalo
kdyby Delbrůck byl zůstal při argumentech,
kteréž čerpal z boje protipolského v Prusku
ty by byly úplně stačily a nebyly by vnesly
do otázky zárodký nových pochybností! Ina
Východě žijí národové touzící po volném
nerušeném rozvoji
Delbrück
Čecho
Maďar
Balkán
Rakousko
Italia
Ina východ
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 1. listopadu. (Antisemit
obnovují cficiálné Rakousko.V jed-
né vídeňské křesťansko-sociálné schůzi mlu-
vil včera posl. Bielohlawek o antisemitech
jako „říšské straně“. Vylíčiv vznik strany kře-
sťansko-sociálné, pravil, že dnes se bez svoten
této strany nemůže na říšské radě schváliti ni
jaká předloha. Antisemité vždy poukazovali na
zahanbující titul této části habsburské mon
Bielohlawek
Praha
Rakousko
12
article
archie, zvané úřadně „království a země zastou
pené na říšské radě“. „Nyní — prohlásil posl
Bielohlawek — si vynutíme, aby bylo opět ofi-
ciálné Rakousko.“ Rozumí se Rakousko už ber
Uher, neboť o Uhrách se posl. Bielohlawek již
nezmiňuje.
V Praze, 1. listopadu. (Jmenován
soudců v Čechách.) Němci jsou patrně
spokojeni s dnešním hromadným jmenováním
soudců v Čechách. Když jim včera ministr spra
vedlnosti Klein vysvětlil své stanovisko, činil
sice námitky, že šest míst ve zněmčeném územ
se obsazuje úřadníky českými, také prý maj
finanční a administrativné pochybnosti o jme
nování českých adjunktů „extra statum“, ale
vysvětlení ministrovo vzali na vědomí. Dle
„Zeitu“ nynější rozřešení soudcovské otázky ne-
narazí na odpor na žádné straně. Jest prý z
daných poměrů jediné možné rozřešení, které
může uspokojit obě strany. „Bude na Němeích
— dodává „Zeit — aby se sami starali o po-
třebný dorost, aby mohli v budoucnosti všechna
soudcovská místa ve svých krajích obsaditi svý-
mi lidmi.
Bielohlawek
Němec
Klein
Rakousko
Uhry
Praha
Čechy
13
article
V Praze, 1. listopadu. (Vláda a haličt
Rusově.) Bouře, vzniklá v polském kole ná-
sledkem úmluv bar. Becka s maloruským klu
bem na říšské radě, se utišila. „Poln. Korresp.“
pojednávajíc o včerejším rokování v polském
kole, konstatuje, že bar. Beck ve svých poradách
s Rusy postupoval vždy ve srozumění s předse-
dou polského kola aspo případě i s celým před
sednictvem kola, pročež není příčiny viniti ho
z jednání neloyálního k Polákům. Zpráva před-
sedova o ústupeích, nabízených vládou ve sroz-
umění s předsedou kola haličským Rusům
jednomyslně schválena se zásadnou výhradou
že jakékoli ústupky Rusům mohou se dávati jer
za souhlasu Poláků. Polský ráz lvovské univer-
sity nesmí býti porušen a ústupky, slíbené Ru-
sům na této universitě, mohou se jim poskyt-
nouti jen na návrh akademického senátu. Všc
tedy podle receptu, který se pro vládu výborně
osvědčil v Čechách. U vás nesmí se napraviti
žádná křivda, pokud k tomu nesvolí Němci,
Haliči pak Rusové nesměji dostati kouska svého
práva, dokud toho nedovolí Poláci
Orgán maloruského klubu „Dilo“ píše, že
ústupky, jež bar. Beck Rusům slibuje, nepoklánlá
za dostatečné, nýbrž jen za prvou splátku na
ruský požadavek, a poslanci ruští nepřestanou
tedy naléhati na splnění všech požadavků. Sli-
bené ústupky ruské poslance nikterak nezava-
zují vůči vládě, proti niž zůstanou i nadále
v oposici. Kdyby se vláda ukázala ruskému ná
rodu nepřátelskou, maloruští poslanci přikroč
ihned k nejostřejším prostředkům, ku pilným ná
vrhům a po případě i k obstrukci.
Rusův
Beck
Poln
Polák
Rus
Němec
Praha
Čechy
Halič
Dila
14
article
Z Lublaně, 30. října. (O tázka prvěh
gymnasia rozřešena.) Dle došlých sen
zpráv z Vídně jest otázka prvého lublaňského
gymnasia rozřešena. Gymnasium toto zůstan
zatím utrakvistickým, ale bude znenáhla změ-
něno ve slovinské. Jeho ředitelem jmenován
právě dr. Lovro Požar, dosud profesor na
druhém zdejším gymnasiu. Od prvého gymnasia
oddělí se v nejbližších dnech německé pobočky
nižších tříd, z nichž se utvoří samostatný, či-
stě německý ústav, který se počítaje příštím
rokem bude doplňovati v nové, třetí, čist
Požar
Lublaň
Vídeň
15
article
tzy. o
V drobném prodejit
rnaní číslo o zobě . . . za s
odneledtn
. . na 2h
Ve Blialkách na venkově
ranní čislo. . . . . . . . 10h
v4polodní . . . . . . . . 4k
1nserát
platí se hetově napře
Pledplacení a insesty přijimá adminl-
strace v Marianské ulici č.
Tam nacházejí se též redabe
tiskárna a szpedice „Národnich Listů“
Bukoplsy se nevracsjí.
16
article
německé gymnasium. Prozatím bude toto nš-
mecké nižší gymnasium ve vzhledě administra-
čním podřízeno řediteli prvého gymnasin, ale
bude míti samostatného paedagogického ředitele
dra. Alex. Pucska. Německý ústav přestě-
huje se do staré gymnasijní budovy.
Příštím rokem začne se slovinsky vyučovati
také ve vyšších třídách čtyř gymnasií, prvého
druhého v Lublani, pak v Krani a v Novém Mě-
stě. Ale i potom bude se vyučovati německy
dějepisu, zeměpisu, mathematice a němčině,
takže čistě slovinských gymnasií nebude ani
potom.
Výsledek dlouhého vyjednávání s vládou je
tedy takový, že 25.000 Němců v Kraňsku bude
míti dvě úplná, vyšší, čistě německá gymnasia
v Lublani a v Kočevji; půl milionu Slovineů
čtyři vyšší gymnasia, v nichž však se ve vyššíeh
třídách bude aspoň z části vyučovati pořád ně-
mecky. Němci dostali tedy opět lví podíl, Slu-
vinci sebrali známé drobty, spadlé pod německý
stůl. Ale postoupili přece zas o krůček ku pře-
du. A krůček ten je nezbytný, mají-li se dostati
k vytouženému cíli, jímž je slovinská vysoká
škola
Ze Slovenska. Frant. Polakovič, dele-
gát americko-slovenské sokolské jednoty v Chi-
cagu na letošním sokolském sletě v Praze, za-
tčen byl v oravské stolici tamějšími maďarskými
úřady pro „pobuřování“. Polakovič jest rodem
Slovák, ale americkým státním občanem. Na-
lezená u něho hotovost 5770 K byla prozatím
konfiskována.
Miloš Pietar stál dne 12. t. m. pře
pešťskou porotou pro článek, který jeho ofee
napsal a po jeho smrti uveřejněn byl. Porota o-
soudila Pietara na 4 měsíce státního vězení
na zapravení útrat pro pobuřování proti třídě
národnosti.
V Brezně odsouzen byl tamější advokát dr
Michal Zibrin k jednoměsíčnímu státnímu
vězení, protože v tamějším hostinci provolal při-
tomným kaplanům: „Aby jen z každého z vás
vyrostl takový Juriga!
Alex
Nový
Němec
František
Polakovič
Slovák
Pietar
Zibrin
Juriga
Lublaň
Kran
Kraňsko
Slovensko
Praha
Brezno
17
title
Politické zprávy zahraničně.
18
article
V Praze, 1. listopadu
Praha
19
article
Co jest Rusku činit, aby si zachovalo prvé
místo v Slovanstvě.
V petrohradském „Slově“ prof. A. Pogodin
připominá Rusům závěť F. M. Dostojevského,
jenž pravil, že otázka široké slovanské politiky
jest otázkou celé budoucnosti Ruska, chce-li
Rusko „žíti vyšším životem, velikým životem.
svítit světu velikou, nezištnou a čistou my-
šlenkou, chce-li uskutečnit a zbudovati v kone
konců veliký a mohutný organism bratrské jed-
noty národů, zbudovati tento organism ne poli-
tickým násilím, ne mečem, nýbrž přesvědčením,
příkladem, láskou, nezištností, světlem.)
Prof. Pogodin je pro to, aby se Rusko
drželo závěti Dostojevského, ale pamatovalo,
že mezi slovanskými národy jen tehdy zaujme
vůdčí místo, jestliže se doma uspořádá jako
vzorný právní stát a stane-li na výši součas-
ných kulturných požadavků. Rusko, vedoucí
Slovany, nesmí představovati obraz anarchie,
bezprávnosti lidu a nezodpovědnosti vládních
orgánů, nýbrž obraz živé snahy o kulfuru a
profesor
A Pogodin
Rus
M Dostojevský
Pogodin
Dostojevský
Rusko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Literatura.
Grammatik der neuslavischeu
Sprache.
Sepsal Ignác Hošek Kroměříž, náklad vlaslní,
cena 2 K
Snad dočasný úspěch esperanta, volapůku
a jiných podobných „světových“ jazyků přimě
známého českého dialektologa a znalce slovan-
ských jazyků, profesora Ignáce Hoška, že se
pokusil o sestavení umělého jazyka, který dle
výslovné jeho poznámky nemá odstraniti dosa-
vadní jazyky spisovné, nýbrž má býti pouze do-
rozumivacím prostředkem při vzájemných sty-
cích Slovanů rakouských a sloužiti
Němcům, zvláště obchodníkům, stýkajícím se
s rakouskými Slovany. „Novoslovanský jazyk“
Hoškův není ve skutečnosti ovšem jazyk nový
nýbrž je to východní nářečí jazyka českoslovan
ského, upravené v hláskoslovi, tvarosloví, částe-
čně ve skladbě a ve vzhledě lexikálném tak
aby bylo přístupno mluvidlům všech rakouskýel
Slovanů a svou pravidelností a prostotou nevy
žadovalo mnoho času při učení. Pisatel prav
v úvodu své knihy, že mu bylo zásadou, aby vý
slovnost jazyka, jím doporučovaného, byla snaž
ši než výslovnost všech jiných slovanských ja
zyků. Proto podržel pouze takové hlásky a sku
piny hláskové, jež jsou společny všem slovan
ským národům. Aby bylo snadno novému jazyku
se naučiti, snažil se jej učiniti co možná jedno-
duchým a pravidelným. Některá nesprávně tvo
řená česká slova nahražuje slovy, vzatými zji
ných slovanských jazyků, čímž svůj novoslovan
ský jazyk sbližuje s ostatními jazyky slovanský
mi. Co do abecedy připouští latinku i písmo ky-
rilské. Vydaná právě knížka obsahuje čásť gra-
matickou; pisatel slibuje však vydati také slov-
níček svého novoslovanského jazyka a konver-
sační knížku.
Hošek
Němec
Hoškův
Kroměříž
Sprache
Slovan
21
article
Osvědčené odborné vědomosti Hoškovy
jeho svědomitost ručí samy za to, že práce,
které se podjal, je provedena do nejmenších
podrobností a důsledně, pokud sám důslednost
připouští, tak že může svému úkolu vyhovět
ukaže-li se skutečně potřeba umělého do-
rozumívacího jazyka slovanského. Pro zjedno-
dušení svého nového jazyka Ilošek vypouští hla-
sky č, q, ř, ů, w, x, v; hlásku h ponechává pouz
v cizích slovech, nahražuje ji jinak hláskou e
Místo d a t píše dj, tj, což prý se pohodlněji
píše; ale ponechává ň, ačkoli i tu by mohl pla-
titi důvod nepohodlí. Slabiky di, ti, ni vyslovuj
tvrdě. Dvojhlásku ou ponechává pouze v in
strumentálu jmen, aby se lišil od akusativu
všude jinde ji nahražuje hláskou ú. Souhlásky
k, g. ch v koncovkách před i a e nerozlišuje
píše tedy vojáki, ruke atd. Při skloňování jmen
ponechává i po měkkých souhláskách široké, ne-
přehlasované samohlásky; píše tedy muža (mi-
sto muže), dušu (misto duši) atd. Celé skloňo-
vání značně zjednodušuje, ač ne tak, jako na př.
v ruštině, kde všechna substantiva, mužská, žen-
ská i střední, tvrdá i měkká, mají v množném
počtu společné koncovky sam, sach, -ami. Hošek
činí rozdíl mezi koncovkami mužskými (a střed-
ními) -om, -och a ženskými -am, -ach; u žen-
ských slov připouští i koncovky -ím, -ích, -imi.
Hoškův
Hošek
22
article
Při číslovkách překvapuje, že podržuje něme-
cký způsob počítání pjatadvacat, pjatadvacati.
kterýžto způsob je běžný pouze u nás Čechaa
Slovinců jako nejbližších sousedů Němců, kdež-
to všichni ostatní Slované při počítání vyšší jed-
notky vyslovují před nižšími, (dvacet pět, dva-
cátý pátý neb dvacet pátý). U sloves koncovku
u prvé osoby nahražuje vesměs koncovkou sem.
ponechávaje ú pro 3. osobu množného počtu.
Časuje tak: vedem, vedeš, vede, vedemo, ve
dete vedů. Při tom trvá na dělení sloves v šest
tříd, z nichž každá vykazuje zase několik vzorů.
ač na př. v Rusku i na středních školách se
spokojují rozdělením sloves ve dvě fřídy, lišící
se spojovací hláskou o neb i (vedeš, chodíš). Z
to dle ruského způsobu zavádí jeden společný
transgresiv pro všechny rody a obě čísla; pra-
cuja nahražuje mu naše tvary pracuje, pracu-
jíc i pracujíce. Všeslovanské pomocné sloveso
byl, byla, bylo nahražuje zbytečně dialektickým
bul, proto prý, aby se lišilo od bil, bila, bilo (o
slovesa bíti = tlouci). Snad by našel náhradu
za bil na př. v stejně dialektickém bjil a přes
nosti jazyka by se vyhovělo.
Přes některé takové nedůslednosti novoslo-
vanský jazyk Hoškův je konstruován velice obratno
a zní skutečně prostěji, než jiné slovanské jazyky
Zde malá ukázka:
Najvjačá je osobitost glavnégo mesta Char-
vatska, že je práve ve jego okolici najčistejši ná-
rodni kroj, keri je nad méru malebni a vekusni
prez to, že je neobičajno jednoduchi. Tomu kroju
može sa čelovek diviti osobito ve nedelu a i v
delni deň, menovito na Jelačičovej námesti, de
sedláki a selki prodávajů ovoce, zeleninu a vajca.
Slovinec
Němec
Slovan
Hoškův
Rusko
Chara
23
article
Tak zní Hoškův novoslovanský jazyk, o něm
opakujeme, že by mohl vyhověti svému úkolu.
ukáže-li se skutečně potřeba umělého doroz-
umívacího jazyka slovanského. O tom však, že
potřeba takového jazyka skutečně nastane, po-
chybujeme. Autor sám píše, že účelem jeho
mluvnice je zavěsti prostředkovací jazyk, kterého
by Slované říše rakousko-uherské mohli užívat
ve vzájemných stycích svých, na společných schů-
zích a sjezdech a ve vědeckých spisech, urče-
ných též pro čtenáře jinonárodní; mimo to má
býti pomůckou pro Neslovany, obchodníky, ú řad-
niky, důstojníky atd.
Úřadník, zaměstnaný v kraji slovanském
musí nezbytně znáti jazyk lidu, jemuž má úřa-
dovati a slovanský volapük mu tedy naprosto
nestačí. Nestačí však ani obchodníku, který mus
znáti místní terminologii aspoň toho odboru, pro
který pracuje. Ještě méně hodí se umělý jazyk
pro vzájemné styky Slovanů. Prostý lid slovan-
ský vůbec nepotřebuje nijakého umělého doroz-
umívacího jazyka, poněvadž se snadno všude
dorozumí pomocí svého mateřského jazyka. Po-
domní obchodník Slovák projde celým sloven-
ským světem a všude se dorozumí svou slovan-
štinou. Český sedlák, dělník v Rusku za týden
se pohodlně dorozumivá s ruským mužíkem
rušti kozáci v Čechách a na Moravě za několik
dní rozuměli si výborně s Čechy. To vše prolo
že základní slova všech slovanských jazyků jsou
totožná a různosti v ohybání slov čiperný člověk
postřehne hravě v několika dnech.
Hoškův
Slovan
Slovák
Rusko
Čechy
Morava
24
article
Obtíže vyskytují se zvláště ve stycích lidí
inteligentních, poněvadž pro novodobé pojmy na-
tvořeno ve všech slovanských jazycích množstv
nových slov, tvořených v každém jazyce samo
sístně bez ohledu na sousední kmen slovanský
A právě tato nově tvořená slova jsou největš
oblíží při dorozumívání. Autor novoslovanskéh
jazyka staví na základě češtiny, předpokládaje
že všichni ostatní rakoušti Slované uznají če
štinu za svůj jazyk prostředkovací, poněvadž
Čechové jsou v Rakousko-Uhersku nejčetnějš
kmen slovanský
Nemluvě ani o tom, že čeština není právě
nejzvučnější jazyk slovanský a nemůže tedy
býti vnucována jiným Slovanům, pochybujeme
i o tom, že na př. Poláci, Matorusově a Srbo
chorvaté dají se oklamati barevnou čarou na
mapě, která je děli od milionů jich soukme
novců v sousedních státech, a připustí, že my
Čechové jsme byť jen v Rakousku nejčetnějš
slovanský národ. Svým počtem mohli bychom
imponovati leda Slovákům a Slovincům. Poláe
a Rusové sotva však se vzdají svých dávno
vžitých slov, aby je nahradili termíny českými
Ješté méně slovanský učenec se odváží psál
vědecké dílo v jazyku kompromisním, vyjma
snad dílo čistě matematické. Jinak, bude-
psáti slovansky a nestačí-li mu jazyk malého
národa, v němž se zrodil, bnde psáti jazykem
majíeím největší literaturu a ve slovanském
světě nejrozšířenějším. Čeština, nad tož zko-
molený český dialekt takovým jazykem nebude
nikdy.
To jsou důvody, které nás vedou k do-
mněnce, že Hoškův novoslovanský jazyk pře
veškeru péči a svědomitost, jevící se v něm
v každé řádce, účelu svého nedosáhne.
Slovan
Čecho
Polák
Matorusův
Srba
Slovák
Rus
Hoškův
Rakousko
25
article
Našenovinky.
* J. K. Šlojhar: Dějiny lileratury české pr
potřebu obchodního školství. Praha, 1907, Weinfurter
Pan J. K. Šlejhar má u nás beletricky krásnou
pověst. Škoda však, že se jí nespokojil a episodicky
přešel na literárně historickou půdu. Je na ní pre
všechnu slovní zanicenost cizí. Proto jeho knihaj
pachybena a má mothodické i věcné nedoslatky.
Autor mohl by se sice omlouvat těžkou, rozsáhlou
a leckde nozpracovanou látkou; mohl by zdůrazňo-
vat, že je školským literárně historickým eklektikem,
jenž se nedovedl roztoužit po svém názoru a postupu
a neměl ctižádosti vlastním hlubokým studiem
správnosti tradovaného se přesvědčovati nebo nově
co řešiti a osvětlovati. Ale omluva ta padá zcela
protože autor nesplnil základního požadavku: ne
pročetl a neprozkoumal, co vše dodnes literární hi-
storie řekla, nepovšíml si všech výtěžků modern
práce posledního data a nepečoval, zda přejímá správ
ně, úplně a zda trídí a hodnotí v tempu své doby
Pramenný jeho index je proto chudý: mimo vynika
jící knihu J. Vlčka zná jen Flajšhansa, Tieftrunka
Šlojhar
Weinfurter
Šlejhar
J Vlček
Flajšhansa
Tieftrunk
Praha
Škoda
26
article
Slaňka a Oltův Naučný slovník. Aufor, jenž spolu
tvoří literaluru, nezná — abstrahujeme-li již od pra
monů starších — na př. ani Pekařova vítězného sou
du o Křišťanově legendě, ani Zd. Nejedlého míněn
o stě. písních; Laichlrova literatura XIX. slol. nen
mu pomůckou a moderní krilická práce let podeva
dosátých bez ohlasu v jeho eklektickém studiu. Tatc
pramenná neúplnost, literární nerozhled a nedoslatek
vlaslní erudice dolehly přirozeně také na třídní me
thodu: je leckde zmatená, bezradná, tu chronorogicky.
tu zas ideově nebo dokonce bezladu a skladu jedno
tlivé směry řadicí, nepragmatická, málo logická
vývojově nesyslematická. Nemá vyšší dějinné a kul-
turní perspektivy, nevykládá zjevů životem vlastním
a doby, nerozlišuje jich a neurčuje, proč vlaslně
tvořili tak, jak tvořili. Autor uprostřed svých několika
pramenů kolísá, kompromisuje se slanovisky, nepře-
konává tradičních předsudků, neuvolňuje se svou
loritikou a neosvěžuje svou skepsí. Tím dospívá ovšem
názorové zastaralosti a nepůvodností. Proto m
Oltův
Aufor
Pekařův
Křišťanův
Zdeněk
Nejedlý
Laichlrův
bezlada
27
article
Veleslavínova doba na př. je zlalá, a ne pozlátková.
proto mu Bílá Hora zvoní národně umíráčkem a m.j
Obdobně autor také hodnoti: ne obsažně, modernímu
dechu blízce, ale frásí, starými měřítky, aparálem
iiž překonaným. Tan dochází nejen hodnolící jedno-
tvárnosti, nýbrž i nesprávnosti. Tak Rosa uvedan
jako kazitel řeči přímočárně s Pohlem, podružné
zjevy probrány, co typičtí předslavitelé jen jmono-
váni (na př. Pavel Skála ze Zhoře a Pavel Stránský)
Jungmann přeceněn a Gebauer ani neuveden. Kala-
logisuje se dílo a ocení povšechnou nic neznamenajíc
větou, ale k jádru se nedosáhne. Při Palackéhoa
Šafařikových Počátcích čekáte poukaz na boj o časo-
míru a přízvuk — životní české básnické podmínky
— ale není ho. Katalogisace autoru slačí. Toto ne-
rozlišování a nepřesné vymezování zjevů typických
od podružných zaviňuje pochopitelně také zmatek
věcný. Slarší údobí mají ho méně než nové a nejno-
vější. J. Vlček tu byl někde i věrně slovním prame-
nem (na př. úvod k Chelčickému a m. j), a proto
tu správnosl, jasno. Přes to nečerpal ani zde Šlejhar
úplně. Ondřej z Dubě, Všehrd, Rožmberská kniha.
Veleslavínův
Rosa
Pohl
Pavel Skála
Pavel Stránský
Jungmann
Gebauer
Šafařikový
J Vlček
Chelčický
Šlejhar
Ondřej
Zhoř
Kala
Všehrdy
28
article
Rokycana atd. mu scházejí, o bratrském archivu
ani zmínky a aulorem životopisu Augustova mylně uve-
don Blahoslav. Omyly ty snad by se daly vysvětliti po-
měrnou autorovou ideovou vzdáleností. Ale ani tam,
kde by autor mohl z vlastního prožiti čerpat a byt
přesným, není správnosti. O Amerlingovi, o Kollá-
rových Zpiewankách, Staroitalii, Cestopisu, o Polá-
kově cestě italské, o Havličkově Křiu sv. Vladimíra.
Tyrolských elegiích a překladech, o Douchovi, pře-
kladateli Slukespeara, nečtete fu v.ova Mikovec,
Janda, Kalina, Langer, Furch, S. Kapper, Zahradník
Sabina a Nebeský jako kritici tu neznámi. L.ada
Niola datována 1856 a ne 1855: škola Májistů vydala
nám prý slavnou Babičku Němcové! Takový anachro-
nism přirozeně v nepřehledném uspořádání látky neni
ojedinělý. Píleger neuveden mezi Májisty, položen
až za Šmilovského, Nerudova Franceska di Rimini
schází, o nové družině Ruchu 1868 není stopya
tak nová doba vykazuje čelnější omyly než stará.
Nové literární epochy a rozvrstvení škol a směrů
nemá výkladu. Sv. Čech charakterisován „ušlechti-
lým životom lidskosti“, „nikdo u nás nestvořil tak
dokonalých děl básnických jako on“; Vrchlického no-
vě sbírky povšechně odbyty „únavou“, drama „ne-
úspěchem“, překlady probrány neobsažně, neúplně a
někde i nesprávně. B. Jelínek, Jakubec, F. Kvapil,
Miiřovský, S. Heller, Kučera, Štolba, Kosmák, Strá-
necká, Braun, Teréza Nováková a m. j. vůbec ne-
uvedoni. Krásnohorská, Quis atd. jen kalalogisováni.
Rokycan
Augustův
Blahoslav
Amerling
Doucha
Mikovec
Janda
Kalina
Langer
Furch
S Kapper
Zahradník
Niol
Němcová
Šmilovský
Franceska di Rimini
Čo
Vrchlický
B Jelínek
Jakubec
F Kvapil
Miiřovský
S Heller
Kučera
Štolba
Kosmák
Strá
Braun
Teréza Nováková
Quis
Křio svatý . Vladimíra
29
article
Machar charakterisován jako „povýšený inteligent“,
ale osobnost nevysližena. Mladá liferlura, jejíž od-
lišný ráz žádal ideové vysvětlení, odbyta povrchině.
O kriticismu F. X. Šaldy, Vodáka, F. V. Krejčího
a J. Karáska ze Lvovic tu není ani věty. Že existuje
básník Hlaváček, Borecký, Karásek a m. j., se členář
nedoví. Věda vůbec vyloučena až na produkty nauk
obchodnich. Typičtí její předslavitelé Gebauer, Ma-
saryk, Goll, Durdík, Hostinský, Winter atd. nenalezli
ocenění. A přece ce lu všude krásné a svůdné látky
vyložit jimi změnu názorů, změnu hodnot. Jak a po-
kud překlady se zúrodnila a zmnožila mladá litera-
tura, je také zcela mimo Šlejharův katalog. A tak
víc a více, čím blíže k dnešku, se hemží literárně
historický p. Šlejharův debut chyhami a nedostatky
Je toho litovat. Kniha p. Šlejharova má přece důležité
poslání: mluvit k obchodnímu dorostu, zapálit je
pro literární krásno, vdechnoul k němu smysl a lásku,
ne pro chvíli, pro školu, ale pro život. Mezi obchod-
ními starostmi, objednávkami zboží, cestami za ná-
kupem, ve směnárnách, u pokiaden ma v době muž-
Machar
Šalda
Vodák
F V Krejčí
J Karásek
Hlaváček
Borecká
Karásek
Gebauer
Goll
Durdík
Winter
Šlejharův
Lvovice
Ma