1
masthead
27. srpna 1900.
2
masthead
Příloha „Národních Listuke
5
article
Třeti tábor na Řipu.
Třeti tábor na Řipu.
(Původní zpráva »Národních Listů«.)
Poslanec dr. Edv. Grégr nazval Řip sva-
tyní. Celému českému národu je symbolem
který se vynořil s prvním zákmitem dějů vlast
a zůstal jím do dneška. Dál název nejžírněj-
šimu českému kraji, název, ke kterému s pý
chou hlásí se občanstvo, jež vidí daleko široke
kolem. Občanstvo vzdělané, uvědomnělé, ná-
rodně hrdé, uplatňující svou váhu v našem po
litickém životě, důvodně žárlivé na jasný zvuk
svého jmena.
Podřipsko náleželo k prvním krajům české
politiky, Podřipsko bylo ode dávna jedním
z prvních bašt národní strany svobodomyslné.
doktor
Edv
Grégr
Řip
onejžírnši český kraj
6
article
Podřipsku náleží také první náš politický tábor-
Dne 10. května roku 1868 konala se na
Řipu první táborová manifestace patnácti tisíc
nespokojených Čechů, jak s pravou podřipskou
grandezzou oznámil tehdejší její předseda, blahe
paměti poslanec-deklarant Václav Kratochvi
z Lounek. Bouře odporu, roznícená čerstvě vy-
hlášenou, českými zástupci a priori i a limine
odmítnutou ústavou, politickou i finanční čin-
ností občanského ministerstva zaburácela tehdá
z úpatí Řipu do vlasti. Ze všech krajů v kr
lovství byla tábory opětována.o s n
Z Ripu postaven byl také jeden ze zákla
ních pilirů programu národní strany svobodo
myslné. Resolucí, za jejíž auforství náleží čest
redaktoru »Národních Listů« Karlu Tumovi.
tehdy pětadvacetiletému mladému muži, resolucí
která lidovou formou takto manifestovala naše
pniar
státní právo:
»Chceme býti konečně šťastní a svobodn
ve vlasti své, jako bývali otcové naši; chceme
aby svobodný a slavný kdysi národ česk
opět stal se pánem svých osudův a roshodovai
o všech věcech svých toliko sám: koru
novaným králem svým
chceme, aby neplatilo v Čechách jiného
zákona, než který vypračuje řádný český sněm
a potvrdi korunovaný český král; ni
ehceme, aby tady v Čechách žádná dar
nemohla býti ukládána a žádné vojsko sbíráno
než po takovémto ústavňím snešení sněmu če
3soninleon
ského s králem českým.
Čecho
Václav Kratochev
Lounek
Tuma
Čechy
národní strana svoboda
7
article
Takto aby obnoveno bylo naše
právo historické, které pezna-
mená než svebodu, samostatnos
a neodvislost slavného králov
ství českého: tohoto jediného rukojemstv
šťastné budouenosti, slly a blahobytu, aby do-
mohl se národ náš, žádáme se vším důrazem
vůle, utvrzené přesvědčením nejhlubším : . . aby
vypsány byly volby proj nový sněm královstv
českého a sice volby na základě nejspravedli-
vějším, aby celý národ dle všech tříd byl za-
stoupen — tedy volby na základě v še o blee-
nlěbannii
ného hlasování;
aby takto zřízený sněm vedle starých na-
šich práv vypraeoval ústavu pro královstv
české, ústavu pojišťující vlasti naší stejnou
samostatnost a svobodu, jaké se těší vls
e dono 000 0r
uherská.«
Program, jaký jinde, v lepších poměrec
a za lepších podmínek nedovedla vyříditi gene-
race jedna, na jaký u nás nestačí ani půlstolet
politické práce.
ústav pro královstv
8
article
První říšská resoluce nezůstala bez vládní
odpovědi. Předseda tehdejšího tábora, Kratochví
i táborový její representant a obhájce, Václav
Janda, byli za ni dekorováni každý 6měsíčním
žalářem. Karel Tůma, zatím již vězněný, pří-
davku téže hodnoty ušel jen svým vtipem.
Dne 19. června 1887 hlaholil na Řipu
tábor druhý. Jeho duševním původcem byl Ervín
Špindler, jako řečníky dr. Edvard Grégr a dr.
hr. Václav Kounic. Platil a prospěl mocnému
rozmachu národní strany svobodomyslné.
Včera sešlo a sjelo se občanstvo podřipské
k táboru třetímu. Konal se na témž místě jako
tábor první. Více objímal účastníků, nebyl však
vroubenjspolkovými prapory, jež za Beusta směly
býti přiňeseny a zatknuty do hlíny Řipu, ale z
dr. Körbra nikoli.
Manifestaci pro rovnoprávnost rodného ja-
zyka byl posvěcen, odporu proti předlohám i
porušujícím, opětné deklaraci státoprávního pře-
svědčení a posile za další politické boje pro n
významu českých menšin byl věnován. Sedn
českých: roudnický, libochovický, mělnický, vel-
varský, slanský, strašečký a lounský a řadu
smíšených okresů representoval. Na 30.000 účast-
níků čítal.
Janda
Tůma
Špindler
doktor
Grégr
Kounic
Platil
Beust
Körbr
Sedna
9
article
Veliká jich čásť sešla se v Roudnici, pra-
pory barev národních přehojně okrášlené na po-
čest hostů. Obrovský byl průvod z Roudnice
na Řip. Krábčice i Rovné postavily mu po-
zdravné slavobrány s národními a lidovýmí
Když průvod, přehojným banderiem pod-
řipských junáků vedený stihl úpati památného
chlumu, bylo již prostranství kol do kola tri
buny obsazeno.
Na tribuně zaujalo místo pořadatelstvo,
posl. prof. dr. Čelakovský, dr. Lad. Dvořák, dr. Ed-
Grégr, Václav Janda, Heřman Janda, jednate
prvního tábora, Ervín Špindler, Karel Štole,
řečníci pošl. dr. Baxa, E. J. Hrubý, V. J. Klofáč,
dr. J. Kříž a pak J. Sedlák, okresní starostové
roudnický Al. Mareš, mělnický Váel. Pavlíček,
novostrašecký Jan Nedvěd, lounský Č. Říha,
náměstek okr. sťarosty slanského Václ. Baňka,
členové okr. výborů a zastupitelstev ! Jiři Vraný
n Ant. Vaněk z Mélnicka, Fr. Malý a J. Ze-
lenka z Roudnicka, za město Mělnik starosta
Schrenker, městští radní dr. Pöschl, Tirea
Vávra, dale ze svolavatelů prvního tábora řip-
ského p. Jos. Syrový ze Želčína, ze svolava-
telstva tábora třetího p. Václ. Strejeovský, dr-
Russ a generální jednatel JUC. Michálek ald.
profesor
doktor
Čelakovský
Lada
Dvořák
Ed
Grégr
Janda
Heřman Janda
Špindler
Štol
Baxa
E J Hrubá
V J Klofáč
J Kříž
J Sedlák
Mareš
Pavlíček
Nedvěd
Říha
Václ
Baňka
Vraná
Antonín
Vaněk
Malá
Pöschl
Tireo Vávra
Syrová
Russ
Michálek
Roudnice
Roudnicko
JUC
Mélnicko
Želčín
10
article
Krásný, slunný den, ozařující všechno pří-
rodní bohatství žírné podřipské roviny, přál
táboru. Zákon ostříhalo na tribuně tré poli-
tických úřadníků v čele s roudnickým okresním
hejtmanem p. Loulou, který zdál se býti chví-
lemi nervósně napjatým, — mezi obecenstvem
dalších pět politických úřadníků, v úkrytu řip-
ského jehličí 60 četníků ze široka daleka svo-
laných a vedených četnickým rytmistrem v plné
uniformě i s polní páskou. Hověli si ve stínu
od začátku až do konce, bohudik nečinně, až
na markantně situovanou přední stráž . . . Pře.
létla i pověst, že oddíl terezinské posád ky právě
včera zvolil nejbližší řipské okoli za cíl cvičeh
ního manévru. Manévrl
hesly
Krásná
Loula
11
article
Tábor vyslechla také — dosti prý silná —
kohorta internacionálních sociálních demokratů.
Její mluvčí žádal o slovo. Spokojil se s vysvět
lením, daným předsedou táboru poslancemv
Jandou, že mu dle znění povolovacího přípisu
úřadního uděleno býti nemůže. Ani proti reso-
luci nepozvedli rukou. Tradovali později, že
z resoluce — přijaté jediným hlasováním —
hlasovali jen pro větu, týkající se všeobecného
hlasovacího práva. Habeant sibi.
K pouti, na dlouhou a dalekou, trnitou
svízelnou a nepřátely oblehanou cestu, vyda
včerejší tábor heslo. Staré heslo nynějšího po-
selstva českého národa. Kolik sil spotřebuje
skrývá tajemná kniha Prozřetelnosti.
Janda
12
article
Průvod dospěl k tábořišti. Je bohatě vy-
zdobeno a úchvatný odtud skytá se rozhled na
čarokrásné okoli. Kolkolem hlava na hlavě. Ne-
přehledný zástup obklopuje tribunu, určenou
pro řečníky a hosty, se všech stran. A stále
nový a nový příval, který neproniknutelnému
již šiku větší a větší ještě dodává mohutnosti.
Velebně zvuky národní hymny naší hlahol
slunným prostorem. S pietou a nadšením shro-
máždění je doprovází.
Na tribunu rázem o 112. hod. vstupuje
a za nadšeného jásotu tábor zahajuje starý.
však stále ještě svěží účastník a známý spolu-
pořadatel prvního řipského táboru, poslane
Václav Janda.
Srdečnými slovy uvítal shromážděné a dě-
koval za přečetnou účast.
Vřelými akcenty vzpomenul a ocenil pa-
mátku i význam přvního řipského tábora a č-
ckých jeho účastníků. Žel, že i na dnešním
táboru dlužno sobě říci, že ani o krok dále
nejsme, než předkové naši před třiceti lety. Je
již osudem českého národa, že když již mímí
se dodělati svého cíle, vždy vše zlý jakýs dé-
mon zvrátí a na nedozirné pohřbí časy. (Hlučné
projevy nevole.)
Proto byl dnešní tábor svolán, by prohlási
veřejně, že český lid nepřestane nikdy bojovat-
za sva práva a že nikdy šíje své neskloní po
jho jakékoli, — by veřejně prohlásil, že háje
práv národa českého, hájí též práv celé říše-
(Bouřlívý souhlas.)
Představiv shromážděným místopředsedy
tábora pp. Strejcovského a Jirán ka,
doložil předseda řeč svoji přáním, by bůh do-
přál lidu českému, býti šťastným a svobodným
ve své vlasti. (Bouřlivá pochvala a potlesk.)
Spontanními projevy a provoláváním slávy
byv uvitán, ujal se slova mluvčí národ. strany
svobodomyslné,
Janda
13
article
posl. dr. Edvard Grégr:
Lide český ! Drazí přátelé a rodáci ! Když
před 32 roky, jak můj věrný přítel právě pra-
vil, zde na úpatí Řipu sešel se lid český, aby
veřejně před celým světem dal výraz svému
politickému přesvědčení, aby naznačil cil svých
snah a své politické práce, tu bez rozdílu sou-
středil se tenkráte v jednom hlavním bodu,
požadavku, který vyjádřen byl v památné reso-
luci tenkráte slovy »aby obnoveno bylo právo
naše historické a státní«, poněvadž toto naše
historické a státní právo znamená svobodu.
znamená neodvislost, znamená samostatnost
naší drahé vlasti. (Hlučný souhlas.) Uskutečnění
resoluce tábora podřipského stalo se pro-
gramem veškerého národa českého a program
ten byl přijat jako určitý a pevný cíl pro kaž-
dého Čecha a pro celý národ český, neboť ná-
rod český poznal, že právě v tomto programu
a v uskutečnění hlavního požadavku tohoto
programu podřipského spočívá jediná záruka pro
národní, kulturní a hospodářsky rozvoj národa
českého. (Výborně!)
Abychom cíle toho dosáhli, abychom se dodě-
lali toho, co dle práva a spravedlnosti nám ná-
leží, bychom konečně domohli se na základě
našeho práva neodvislosti a samostatnosli naší
drahé vlasti, k tomu pracoval národ český ne-
unavně a neústupně téměř po 40 let. Avšak
tážeme-li se dnes, jak daleko jsme se dodělali
tohoto cíle a jak jsme se přiblížili ke svému
cili, tu musím souhlasiti s tím, co řekl přítel
můj, předseda Janda: že dnešního dne jsme
snad vzdálenější od tohoto cíle, než jsme bývali
béhem dlouhých našich bojů dřívějších. (Sou-
hlas a hlasy bohužel !)
doktor
Grégr
Čecho
Janda
14
article
Co jest příčinou a v čem leží hlavní pře
kážka toho, že nemůže národ český přes svou
neustálou práci, přes veškeré namáhání svých
sil dodělati se toho,/ co mu po právu a spra-
vedlnosti patří, že le nemůže dodélati svého
státního práva, své samosprávnosti, své neod-
vislosti a samostatnosti vlasti naší? Odpověďje
snadna a zná, abych tak řekl, každé politické
dítě, příčinu toho, že nemůžeme se dodělati re-
aktivování a uznání práv našich leží v nynější
centralistické ústavě (Bouřlivý souhlas.), nebot
nynější centralistická ústava jest pravým opakem
toho, co po právu našem státním nám patř
a čeho se domáháme. (Výborně!) Vždyť. ústav
tato jest založena a zbudována na jediné zásadě
Rakousko bude buď státem německým anebo ne-
bude vůbec (Hlučný souhlas.), čili jinými slovy
»My Němci budeme panovati v Rakousku, nebo
je rozbijeme!« (Souhlas.)
Němec
Rakousko
15
article
Avšak panování a nadvláda národa něme
ckého v Rakousku znamená potlačování, po-
němčování a zničení českého národa a proto
máme také nejhlavnější a nejdůležitější úkol, po-
slaviti se proti této nadvládě německé a zabrá-
niti panování Němců nad naším národem na zá-
kladě toho, co v našem programu vždy jasně
a nezměnitelně stojí: na základě rovnosti a rovno-
cennosti všech národů této říše. (Hlučná po-
chvala.)
Naším hoslem musí tedy býti; »Pryč s ny-
nější centralistiekou ústavou!« (Bouřlivá po-
chvala a potlesk.) V tom vězí vlastní jádro cel
naší politiky. A tuto odpověď dal již lid zdejsí
roku 1868 s tohoto místa, když( pravil: »Dejte
Rakousku takovou ústavu, která odpovídá hi-
storii a politickému vývoji říše, klerá odpovídá
povaze a přirozenosti tohoto státu, slovem
která odpovídá právu národů!« (Výborně !)
Ústava taková nemůže však býti ústavou centra-
listickou, nýbrž federativní. (Pochvala.) Čeho se
tedy domáháme? Domáháme se pádu nynější
ústavy centralistické a zavedení ústavy na zá-
kladě federativním. Toť jednoduchým rozluště-
ním celé této otázky toť Kolumbovým veicem
Němec
Kolumbův
Rakousko
16
article
a východištěm ze zmatků nynějších, ve kterých
se zbědovaná a nemožná tato říše potácí a ze
kterých nemůže ven. Toť jediným východištěm
ke spáse nejen národa českého, nýbrž k zá
ehraně a spáse veškeré říše domu habsbur
ského. (Výborně !) Vždyť Rakousko není přece
státem jednoho národa a jazyka, není žádným
státem jednolitými a nemůže býti spravováno
řízeno šablonou jiných centralistických, ale
jednolitých států. (Pochvala.) Vždyť Rakousko
je státem států — jak pravil předseda parla
mentu vídeňského dr. Fuchs — spolkem států,
a sice států takových, které samy během doby
historické se vyvinuly svou vlastní silou, států.
které byly mocnými, slavnými a silnými mno
hem dříve, než vůbec povstalo Rakousko.
(Hlučný souhlas.) A když tyto státy dobrovolně
se skládaly, by utvořily tuto říši habsburskou,
vyhradily si svá stará práva a zabezpečily také
svoji neodvislost a samostatnóst platnými smlou-
vami a přísahami svých králův a platnými zá-
kony; ony se nikdy tohoto práva nevzdaly a
tohoto práva se zejmena národ český nevzdá
nikdy a nikdy. (Bouřlivý souhlas.) Tohoto práva
domáháme se stále a nepřetržitě a tohoto práva
musíme se domoci stůj co stůj buď v Rakousku
nebo . . . . (Bouřlivá, dlouhotrvající pochvala
a potlesk.)
V poslední době rozšiřovaly se pověsti, že
prý národ český upoušti od státoprávního
programu, že již netrvá tak houževnaté na ob-
novení státního práva koruny svatováclavské
že pozvolna smiřuje se sicentraliisticko
ústavou. Tyto pověsti povstaly z toho, že
se řeklo, že poslanci národa českého nedovo-
lávali se tak často, rázně, při každé přiležitost
čleského státního práva, stavíce na
první místo otázky jiné, jazykové a hospo
dářské.
doktor
Fuchs
Rakousko
spolek stát
17
article
Nechei sáhati nikomu do svědomí a ni
koho podezřívati. Avšak jsou-li politikové češt
kteři za to mají, že v první řadě a především
vyrovnati a odkliditi by se měly spory jazy
kové a pak teprve nastoupiti cesta vymáhán
státního práva, tedy jest to vlastně otázka tak
tická a neznamená ještě upouštění od státníh
práva.
Také žádný poslanec český, dle svého vě-
domí a svědomí nikdy a nikde neprohlásil se
proti státnímu právu koruny české.
Hlas: Toho bychom také nestrpělil
Posl. dr. Grégr (pokračuje): Ano, toh
byste nestrpěli, ponévadž poslanec takový sta
by se tím okamžikem v Čechách nemožným
musil by vrátiti svůj mandát voličům a poně-
vadž v celých Čechách není jediného okrest
voličského, kde by se lid tohoto starého a plat
ného práva byl. vzdal. (Bouřiivý, dlouho trva
jící potlesk a pochvala?)
Jestliže snad s některé strany v nynější dobo
kladla se váha větší na to, že by se napřed
ukliditi měly spory jazykové, tedy uznávám
upřímně a poctivě, že by to bylo velmi pro-
spěšnou věcí a velkou vymožeností, kdyby nám
se poštěstilo odkliditi spory jazykové, poněvadž
bychom tím učinili veliký krok ku předu na
našem národním programu — vždyť máme ve
svém programu rovnoprávnost jazykovou
národní.
Posl
doktor
Grégr
Čechy
18
article
Avšak já, velectění pánové, nemám nej
menší naděje, že se nám to podaři. (Hlasy
Bohužel!), alespoň ne touto cestou a tím způ
sobem, kterým jsme se toho domáhali. Vite
všichni, co se rozřešení jazykové otázky týče
že poslanci čeští s velikou ochotou vstoupili na
konference, svolané vládou, že tam jednal
s takovým sebezapřením (Hlasy: To byla chybal),
s ochotou, umirněnosti a obětavostí, že sku-
tečně to bylo až podivuhodné — připomínám
jenom nařízení Gautschova a osnovu zákonao
užívání jazyka při samosprávných úřadech,
která — dle mého nestranného přesvědčení —
takřka se nesrovnávala s pravým pojmem jazy-
kové a národní rovnoprávnosti. A přese vše to
odmítli naši krajané němečtí tylo návrhy s pý-
chou, opovržením, drsností a zpupností urážhivou
a na všecky nabídky, přátelské jednání a na
všecku obětavost našich poslanců měla vždy
jen jednu odpověď: »My chceme státní něm-
činu, my chceme roztržení a rozdělení Čech
(Bouřlivé projevy nevole.) Jen za těchto pod-
mínek prý by nám nabídli ruku ke smíru, za
podmínek, které nikdy a nikdy český národ při
jati nemůže, nechce-li sám na sobě spáchat
sebevraždu. (Hlučný, dlouhotrvající souhlas
potlesk.)
Pravl se též, že hospodářská bída a vzmá-
hající se úpadek a šiřící se ochuzování našeho
lidu — a to nejen českého, nýbrž i německého
— donuti oba soupeře, by zanechali sporů
a se smířili. Četl jsem nedávno, že i vláda na
to počítá, že konečně se vzájemně vyhladovíme
a že ráda vidí, jak Češi i Němci v Čechách
v hospodářském ohledu víc a více klesají.
Gautschův
Čech
Němec
Čechy
19
article
Nu, možná, že se centralistickým vládán
podaří přivěsti bohaté království české na mi-
zinu — daleko od toho bezloho již nejsme —
avšak vláda vídeňská neměla by zapomínati.
že zároveň a ve stejném poměru, v jakém by
klesaly finanční sily království českého, klesaly
by též finanční a hospodářské poměry vo této
polovině říše. (Hlučný souhlas.)
Vždyť země koruny české jsou nejvy
datnějším pramenem životní sťávy celé Ci-
lajtinie a kdyby pramen ten vyselinul, — také
ona musila by vyschnouti a zahynouti jak
strom bez vláhy na suchopáru. (Výborně
Potlesk.)
20
article
Ostatně neznám bídnější, urážlivější do-
mněnky, než že by národ český schopen byí
k vůli hmotným prospěchům a národohospodář
ským zájmům obětovati své národní a politick
ideály, vzdáti se nároku po národní a politické
samostatnosti a neodvislosti a za pomíjejíe
cenu prodati své staré státní právo. (Hlučný
souhlas a volání: Nikdy ne l)
Tím ovšem nechci podceňovati a zlehčo-
vati význam a důležišost hospodářských zájmů
našeho národa a přál bych si, by národ český
byl národem zámožným, aby v něm nebylc
chudých a abychom ve všeobecném blahobytu
vyrovnali, ba předčili státy jiné.
Jest povinnosti každého upřímného vla-
stence, by dle sil svých se přičiňoval o povzne-
šení a rozmnožení národního blahobytu, ale
nikdy a nikdy na újmu a škodu národních
politiekých ideálů našich. (Výborně!)
Dávám však ještě něco na uváženou: Je
vůbec možno, abychom v nynějších politiekýeh
poměrech v rámci cislajtanské ústavy dodělal
se národního blahobylu.? Je tu možná udržet
stejný krok s národy samostatnými, jako na př-
s Uhry? Nikoli. Vždyť ta nynější ústava právě
z národa českého učinila poplalníka národům
jiným.
Nejsmeť pány ve svém zděděném hospo
dářství, stojíme pod kuratelou cizí, která nás
vyssává, ochuzuje a hmotně ničl
(Hlučná pochvala.)
Což by u nás byla ta finanční bída možnou
kdyby to, čeho dobrotivě nám poskytuje drahé
vlast a co pilná práce vytěží, zůstávalo v naš
zemi, kdybychom sami volně nakládati mohl
svým národním majetkem a byli pány ve své
domácnosti dle vůle své a dle potřeb svých
Tomu ovšem tak není. My se nemůžeme
— aspoň hospodářsky — vzmáhati, poněvadž
nám centralistická ústava váže ruce. (Souhlas.
Toma
Uhry
21
article
Kdybychom měli v každé obci zlaté doly
a vytěžili z nich bůh ví jaké bohatství, za ny-
nější ústavy přece národ český zůstane chudým
dělníkem, poněvadž co vytěží, nezůstane v jeho
kapse, nýbrž bylo by zaneseno daleko jinam
čím více bychom měli, tím více by nám brali.
(Hlučná pochvala.)
Nynější ústava je největší překážkou nejen
národního ale i hospodářského vývoje a vše
naše práce marná dokud nepodaří se tento balvan
odvaliti z cesty našeho pokroku, (Bouřlivá po
chvala.) Proto opakují: »Pryč s ny n ěs jš
ústavoul« (Opětný souhlas a potlesk.)
V tomto ohledu, myslím, není žádného roz
dílu mezi námi Čechy a jednotlivými stranami
V tomioohledu jsme všichni svorni a za jedno
jak dokázují nynější velké tábory všeho lidu
na nichž všude na totéž se klade váha, to jes
na naše státní právo, kterého jinak vydobyt
nemůžeme, než když se nám podaří odstranii
nynější centralistickou ústavu. (Výborně !).
vo Avšak jiná jest otázka, jakou cestou, ja
kými prostředky a jakou taktikou bychom
mohli dosíci kýženého cíle,
Mluviti veřejně o politické taktice a prozr
zovati ji nepříteli, bylo by nevčasné a nepro
spěšné,
Nechcí též předbíhati usnesení sboru dů
věrníkův vedoucí strany o budoucím taktickém
postupu, ale za povinnost svou mám osobn
mínění své zde projeviti, aniž bych se chtě
dotýkati jakékoli strany či osoby.
Čecho
22
article
Znám vůbec v našem boji státopráv ním
politickém jen dvoji taktiku. Jedna, starší, pro
váděla se od r. 1860 až do r. 1879 a záležel
v tom, že národ český a jeho zástupcové na-
stoupili a pokračovali na cestě nejrozhodnějšího
neústupného a zásadního odporu proti vládě
t. j. v nejrozhodnější opposici. Bylo to v době
passivního odporu a abstinence, v době nej
vážnějších projevů, deklaraci a manifestací na
šich poslanců i lidu, v Hobě, která zahájena
byla právě prvním památným táborem na úpat
posvátného Řipu. Byla to doba nejprudších vý
buchů spravedlivého hněvu, který lomcoval
v lidu českém. Ovšem byla to též doba, kdy
vlády tento odpor snažily se potlačiti perseku-
cemi, pokutováním, žalářováním našich vlasteneů
a týráním českého lidu. Tato taktika nedosáhla
ovšem svého cíle, nevyvrátila ústavu a nevydo
byla státního práva koruny české. Ale nedá s
upříti, že na této dráze a touto taktikou došlo
se velmi daleko, jak nasvědčuje doba ústavy
Belerediho, fundamentálek za Hohenwarta
dosažení císařského reskriptu ze dne 12. zář
r. 1871.
23
article
Ovšem byli jsme vždy zase vrženi zpěta
musili jsme začíti jako Sysifus opět znova. Ale
jsem pevně přesvědčen, že hlavní neúspěch zá-
ležel v našich vlastních chybách. Nechci nikomu
činiti výčitek — vždyť bych je můsil čini
také sám sobě, an po celou dobu tu byl jsem
činným v polilickém našem životě. Ale jsem
přesvědčen, že kdybychom byli dráhu z le
šedesátých a sedmdesátých neopustili a kdyby-
chom byli vytrvali na této dráze rozhodného
neústupného odporu a opposice — nechci říci
obstrukce — byli bychom dávno již byli u cíle.
(Pochvala.) Kdyby byli r. 1879 poslanci češt
vstoupili na říšskou radu pod praporem opposice
a nebyli jej svinuli,) dávno byla by — dle
mého přesvědčení — bývala pochována nynější
centralisfická ústava. Na místě toho ovšem na
stoupena cesta vyjednávání, povolování, věření
slibům, umírněností, konferování atd. a — vý-
sledek znále všichni: vídeňské punktace, t.j
kapitulace českého národa před panstvím ně-
meckým. (Hlasy: Bohužel!) Národ český jieh
ovšem nepřijal a nasloupila strana jiná a jiná
též politika. Mladočoší vstoupili na říšskou radu
pod praporem rozhodné, zásadní a nepoddajné
opposice a několik vlád stalo se obětí této
taktiky. Avšak za doby ministerstva hr. Badena
změnila se tafo taktika. Přišel ministrpresiden
Mladočoš
Baden
24
article
Slovan, který zajisté měl nejlepší úmysly a
sympatie k českému národu a který též dával
slib, jejž, kdyby byl býval v jeho moci, byl by
zajisté splnil. Nastoupeno ledy vyjednáváni
v otázce jazykové a došlo se touto cestou sku-
tečně k velmi závažnému a cennému cíli, t.j.
k jazykovým výnosům Badenovým. Badeni však
padl, přišla vláda jiná a výsledkem důvěřivé
politiky za Badena bylo, že i ten capart rovno-
právnosti, vydobytý za Badena, byl nám opět
vzat (Bouřlivě projevy nevole) a to způsobem
takovým, který do nejhlubší duše uraziti musi
každého, kdo jen krůpěj má české krve ve
svých žilách. (Hlučný souhlas.)
Když se to stalo, nabyli poslanci češt
přesvědčení, že touto cestou, kterou s takovým
oběťmi a s takovým sebezapřením se ubírali
dále to nepůjde a nejde a že bychom dospěl
ještě horších konců, než naši předchůdcové
A tu se změnila taktika poslanců českých
víte všichni, jakým způsobem se změnila: by
to výbuch ze dne 8. června na radě říšské
kde, abych tak řekl, pravý hněv, který otřásal
a zachvíval každou duší českou, vypukl v par
lamentě silou takovou, že ta nešťasíná politika
povolnosti za hlaholu trub a Eollů »české
muziky« byla pochována. (Bouřlivá pochvalaa
potlesk.)
Hlasy: Jen tak dálel
Posl. dr. Edv. Gtrégr (pokračuje): Celý
národ přijal tento čin ze dne 8. června s velkým
jásotem a zadostučiněním, a jsem přesvědčen.
že laké vy, přátelé podřipští, tento čin sehiváli
Badenův
Baden
Posl
doktor
Edv
Slovan
Gtrégr
25
article
jako ostatní národ český. (Hlučný souhlas.)
Vždyť, pánové, nám všem jakoby byl kámen
spadl ze srdce, vždyť celý národ cítil, jakoby
můra, která jej po delší dobu byla tlačila, byla
zažehnána. (Opětná pochvala.)
Máme opět volné ruce, nejsme poutáni
závazky ani nahoru, ani dolů, ani na pravo,
ani na levo: stojíme opět jen sami, na svých
vlastních nohou, majíce jen jediný cíl pře
sebou: to jest vydobytí samostatnosti a neod-
vislosti našeho království, majíce jen jednoho
přítele spolehlivého a jediného jen poctivého
spojence: nás samy a národ český (Bouřlívá
pochvala), majíce jen jednu naději v oporu,
t. j. naší silu vlastní. (Dlouhotrvající a pochvala
a pollesk.)
Myslím, že na základě nabytých těch zku-
šeností každý soudný člověk dospěl k přesvěd-
čení, že cestou umírněnosti, povolnosti a důvěři-
vosti ničeho nedocilíme. Žádných úspěchů pro
národ náš se nedoděláme, nýbrž jen národ po-
škodíme.
26
article
Jedna pravda jest a zůstává nezvratnou, ž
ve Vídni žádného skufečného a věrného přitele
nemáme (Hlučný souhlas), že nám tam z lásky
k citu nebo spravedlnosti a právu ničeho nedají
a nepovoli a že nám povolí, jen tenkráte, bu-
dou-li se nás bát! (Bouřlivá pochvala a potlesk.)
Jen silnou a neustupnou opposicí něčeho s
domůžeme. (Opět pochvala.) Souhlas váš je mné
zárukou, že v tomto boji, který nám nastává,
zase státi budete vy všichni a celý český národ
(Bouřlivý souhlas a volání: Ano, do jednohol)
se svými poslanei a že to opět bude hlavně sta-
tečné Podřipsko, které boji nastávajíeímu půjde
v čele a dá tím přiklad všem okresům ostatním
v království českém. (Bouřlivá pochvala.)
V tom leží záruka konečného vítězství —
nebo proti sjednocennému, uvědomělému, odhod-
lanému, ( statečnému národu českému jsou sla-
bými všechny vlády vídeňskě, celý ten centrali-
stický parlament i celé zbědováně Rakousko.
Vídeň
Rakousko
27
article
(Bouřlivý souhlas a potlesk.)
Budeme-li svorni, všichni odhodlaní, pevni
a stateční, nebude s to žádná moc na světě,
by udolala staroslavný národ český. Jen vytrva-
lost, přátelě, jen nepoddajnost a nepovolný odpor
a vítězství nás nemine. Nuže: vytrvalost ! volám
a volal bych až do všech, i nejzazších kouto
drahé vlasti — vytrvalost na cestě nastoupené
a opět se zaskví krásné slunko svobody, neod-
vistošti a blaha naši drahé, naši milované a je-
diné vlasti české, jíž věčná a nehynoucí budi
sláva! (Hřímavé, dlouho trvající a znova opět
a opět propukající provolávání: sláva! Dru.
Grégrovi se všech stran činí se nadšené ovace.)
Zástupce strany staročeské p. JUC. Sedlák
(potleskem uvitán): Vážení občané ! Dlouholetý
starý bojovnik a zástupce váš dr. Edv. G régr
již pravil, proč scházíme se v nynější dobé n
táborech a proč opět zvedáme náš starý český
prapor stáloprávní. Vidíme všichni, že jen spo-
lečným jednotným bojem můžeme bezpečněji
dojíti svého cíle.
Řečník vzpomíná pak historie strany staro-
české a praví, že by snad právě tato strana
měla příležitost k vyrovnání svých starých účtů;
ona však všecku trpkost vypustila ze srdce
(Výborně !) a staví se v jednotný šík s celým
národem (Výborně! Hlučný potlesk.) proti spo-
lečnému nepříteli.
Grégr
Sedlák
Edv
28
article
Nesmi se též státi a bohdá nestane, b
vláda některé frakce nebo nějaké parlamentní
většiny, ať »pracovní« nebo jiné, nebo kterýkoli
faktor ústavní mohl na to spolehati, že za roz-
drobení stran v českém národě dá se něco pro-
vesti na neprospěch českého národa. (Výborně?)
Podřiditi prospěch jednotlivé strany obe-
nému prospěchu celého národa je možno,
když možnost tato je, dlužno ji provésti. (vý-
borně.!) Jen je třeba, abychom spolu jednal
jako Čech s Čechem, abychom hledali to, c
nás pojí a opouštěli to, co nás dvojí. Pak cestu
společnou najdeme. (Výborně! Potlesk.)
Jsem přesvědčen — pokračuje řečník po
krátké historické zmince — že se chystaji
zvláštní věci proti nám. Právě proto, že to vi
dime, že všímáme si proskakujících na veřej-
nost zpráv, že se leccos chystá, co se dosud
tutlá, že jednou prohlašuje se se strany vlády,
že bude jednati, podruhé, že nebude, pak, že
bude oktroyovati jednaci řád, jindy, že nikoli
(Smích.), že vydá sama jazykový zákon a zase,
že nevydá, máme dojem, že jedná se o zmatek
mezi námi a o strach židovský pro nás. (Vy
borně ! Potlesk.).
Čecho
29
article
Vidime-li, že někdo kalí vodu, můžemes
mysliti, že se chystá loviti ryby. Musíme se
všichni připraviti, aby jich u nás nenachylal
(Souhlas.)
Vláda dává mezi jiným prohlašovati, že
sama neučiní nic na uzdravení parla mentu ;at
se uzdraví sám. Když v parlamentě se připu-
stilo, by zásada menšiny byla postavena nad
zásadu většiny, pak ten, kdo německé
obstrukci pomohl proti našem
právu, ať se stará nyni, by parla-
ment se stal schopným práce. (Vý-
borně! Potlesk.) My nemáme žádné příčiny, pro
tento parlament, rozehřáti se láskou. Vímet
dobře, jak tento parlament nedovedl sice po
celá desetiletí učiniti nic vážnějšího pro nás,
ale oloupiti sněmy zemské o jejich právo, vysí-
lati své zástupce na říšskou radu, dovedl za
45 dní. (Hlučný souhlas.) Naše petice, jež
obrovským počtem podpisů opatřené podal kníže
Lobkovic, zůstaly nepovšimnuty, přes to, že se
jednalo o věc dosud platného zákona našeho
zemského zřízení.
Říšská rada nedovedla upraviti otázku ja-
zykovou, nedovedla dostáti našim potřebám ho-
spodářským, kdykoli se však jedná na újmu
naší věci, je hotova hned. (Hlučné projevy
nevole.)
Pokud Němci proti dobrému našemu právu,
proti božskému i lidskému zákonu, proti spra-
vedlnosti jazykové budou státi, potud potrvají pro-
tivy, jež se nesmiři nikdy. (Souhlas.) Oni pa-
trně chtějí boj a potřebují ho, proto jej vyhle-
dávají; ehtějí jím udržeti svou nadvládu.
Řečník mluví dále o českých menšinách.
Praví se, že svými agitacemi v posledních letech
vyvolali jsme otázku našich menšin. Není to
pravda. Již Tomek napsal v »Národních Novi-
nách« ze dne 6. dubna 1848, že okresy ne-
smějí býti jazykové, poněvadž by tím povstalo
národní utiskováni menšin; jinak zákonnou po-
vinnosti úřadníků že je, znáti oba jazyky. (Tak
Lobkovic
Němec
Tomek
Novi