ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 41580d00-7272-11dc-8329-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 23 celkem · entity: place 57, work 2, person 49, org 13
1 masthead
Ročník XXXX
2 masthead
V Praze, v ponděli dne 27. srpna 190u.
Praha
3 masthead
Číslo 236.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předplácí see v Praze v administrael a nžade na čtvrt leta . . . . 6 K — s droji denáškor na měsíe avt leta . . . . 7 K 6o ve flislkách: 2 K 30 na měsíc . . . . .. Poštout 1ei na čtrrt lela ! . . . s dvojí zásilken za něsí n čtvrt lsta . . . . 11 k e
Praha ei
5 title
Dnešní číslo pro Prahu le o 8 stranách.
Praha
6 article Telefonické zprávy „Nár. Listů
Telefonické zprávy „Nár. Listů O konferencích dra. Körbra s parlamentáři. Z Vídně, 26. srpna. Peštskému »Lloydu« sděluje se odtud, patrně z okolí ministerského předsedy, že tento na blízkých poradách s vůdci sněmovních stran sdělí hospodář- ský pracovní program vládní. Teprve bude-li zjištěna dělnost parlamentu, zahájí o tomto programu rozpravy, by vy- hověl přáním, aby některá věc se do něho pojala, jiná zase vyloučila. Kromě toho ve- zmou se na přetřes četné otázky povahy formální, hlavně ve příčině volby nového presidia, jakož stano- vení klíče pro volby do výborů, jelikož — jak povědomo — uzavřením říš- ské rady ze dne 8. června t. r. pozbyly presidium a komise platnosti. Z Říma, 26. srpna. Policie vyrozuměla pořadatele demonstrace na náměst Svatopetrském, za které se čísti měla také známá modlitba královny Margerity, že tento projev nedovolí, jelikož vláda ne- chce dáti Vatikánu nižádné příčiny k ža lobám. Útok na krále Humberta. Z Říma, 27. srpna. Z Messagera sdělují: Úřady zahájily soudní řízení proti faráři jednoho kostela v Římě, kterýž prý se v hostinci vyslovil, že Bressi jedna docela dobře, když krále zavraždil. Uvidí prý se, jakou smrtí zahyne jeho nástupce. Farář ten prý prchl. Attentáty na policii vídeňskou. Z Vídně, 27. srpna. Vlaský dělník Galtano včera večer beze vší příčiny roztřískal okna policejního komisariátu po- blíže mostu Štěpánčina. Strážníci vyběhli dveřmi a vyskákali okny za útočníkem, jenž prchl. Byl však postižen a po dlouhém zá- pase přemožen a zatčen. Na policejním ře- ditelství zdráhal se říci, proč attentát učinil.
Lloyd Galtano Štěpánčin Vídeň Řím Vatikán Messager Humberto
7 article
Při prohlídce nalezen u něho ostrý nůž. Z Vídně, 27. srpna. Policie byla upo- zorněna na dva muže, kteří jí udáni jako pachatelé revolverového attentátu na sobotu proti dvěma policejním strážníkům spácha- ného. Bylo jí praveno, že v kritické době vrátili se do svého bytu. By je nemohl do- movník kontrolovati, vstupovali prý pravi- delně každou noc do svého přízemního bytu oknem. V sobotu večer tento obklíčen. Tři strážníci vnikli do něho. Když otevírali dvěře, volala nějaká ženská: Útečte! Po- stavivši se před dvéře, nedala strážníkům vejíti dovnitř. V okamžiku, kdy byla jimi od- strčena, dostali se oba muži oknem na svo- bodu. Strážník pod oknem stojící ťal po nich šavlí, ale nezranil jich. Prchli různým smě- rem. Stráž a obecenstvo je pronásledovali, Jeden během znaven, stanul, tasil nůž hrozil, že každého zabodne, kdo se k němu přiblíží. Ale byl přemožen a lidem zbit.Je to kovářský pomocník Koblenza, příslušný do Dol. Rakous. Žil tady s falešným jmenem Druhý prchl, střeliv dvakráte po svých pro- následovatelích. Z Bělehradu, 26. srpna. Srbská vláda vyrozuměla býv. krále Mi- lana, že mu zastaví roční pens (360.000 dinarů), bude-li pokračo vat ve svých piklech proti král Alexandrovi. Z Bělehradu, 26 srpna. Čelný občan ve Skoplji Joka Jovanovič byl Albán- cem úkladně zastřelen.
Alexandrov Vídeň Stráž Dolo Rakousy Bělehrad Albán Skoplja Joko Jovanovič
8 article Telegramy korresp. kanceláře.
Telegramy korresp. kanceláře. Konflikt bulharsko-rumunský. Ze Srědce, 26. srpna. (C.-B.) Odpo- věď rumunského zástupce na poslední bulharskou notu, po- damá zdejší vládě a sdělená cirkulá- řem všem zdejším zástupcům velmocí, bere na vědomí ochotu Bulharska, vyděrače soudně stíhati. Rümunská nota jmenuje prozatím pět obětí a dva usvědčené pa- chatele, z nichž jeden je pokladníkem, druhý členem makedonského komitétu a vyslovuje očekávání, že bulharské soudy také ostatní vinníky snadně vypátrají. Nota konstatuje, že oběti, nemající hotových peněz, musily podepsati směnky, znějící vesměs na jmeno Sarafova, předsedy komitétu. Ve příčině vražedného attentátu na Rumuna Karadžova ve Srědci odmitá nota co nejpříkřeji výsledky bulharské ankety, zvláště následující od- stavec bulharské noty: »Poněvadž útočník co nejrozhodněji odmitl všeliké spojení s ko- mitétem a prohlásil, že vražda jeho je sou- kromým činem, pomstou spáchaným, bez spoluvinníků.« Rumunská nota soudí, žev podobném případě přece není rozhodující toliko výpověď vrahova a spatřuje v bulhar- ském výkladě tohoto případu zřetel ny a úmyslný náčrt, jak se má ob- zalovaný hájit a jak jednat. Tvrzení bulharské noty, že bulharská vláda jednala vždy správně ve smyslu zachování nejlepších styků, neshoduje se se skutečností, poněvadž v opo- zdění a odkládání stíhati vydě- rače a vrahy, pokud nedojdou listiny, může se spatřovati právě opak. Nota žádá konečně, aby ihned byla učiněna soudní opatření.
Noto Rumun Karadžov Bulharsko
9 article
Z Lublaně, 26. srpna. Telefonuje se nám: Setník 30. praporu myslíveckého Jiří L., stíhaný pro zpronevěru a útěk, byl zde zatčen. Ze Sofie, 26. srpna. (C.-B.) Vzhledem na zprávu, že bulharská vláda učinila pří pravy k vyzbrojení dunajských pevností Vi dína, Svišťova a Nikopolu, prohlašuje »bul- harská telegrafická kancelář«, že byly roz- množeny stráže směrem k rumunské hranici. jakož se stalo i se strany rumunské. Ze Sofie, 26. srpna. (C.-B) Vzhledem na zprávy, že bulharská vláda vykonala pří- pravy k vyzbrojení podunajských pevností Vidína, Svištova a Ni- kopole prohlašuje telegrafní kancelář bul- harská, že byla rozmnožena pohra- ničná stráž bulharská stejně jako byla rozmnožena pohra- ničná stráž rumunská. Z Petrohradu, 26. srpna. (C. - B.) Včera byli carem přijati v audienci mimo- řádný vyslanec srbského krále generál Mi- škovič a zástupce srbského vyslanectví plukovník Christič. Z Petrohradu, 26. srpna. Car Miku láš přijal v sobotu v Petěrhofském paláci vyslance jihoafrické republiky dra. Leyd sa ve slyšení. Také mimořádný vyslanec krále srb- ského generál Miškovič a zástupce srb- ského vyslanectva plukovník Christi č měl slyšení. Z Paříže, 26. srpna. (C.-B.) Předseda vojenského výboru poslanec Mezieur zvo- len v arrondissementu Neurthe et Moselle senátorem. Z Cařihradu, 25. srpna. (C. - B.) »Agence de Constantinople« označuje na základě informací, došlých jí z úřadního tu- reckého pramene, za úplně bezpodstatnou zprávu jistého vídeňského listu, dle níž pa- nuje v obyvatelstvu Ipeku rozčilení a že tam vypukly nepokoje. Z Madridu, 26. srpna. (C.-B.) Stav králův se zlepšil.
Christič Mika Miškovič Christ č Mezieur jít Constantinople Lublaň Sofie svišťův Nikopol Petrohrad Paříž Moselle Cařihrad Madrid V dín Vidín Svištov Neurthe
10 article
Tábor lidu na Dobeníně. (Od zvláštního zpravodaje »Národních Listů«.) Nad památnou zemskou brankou u Ná- choda rozkládá se rozlehlý, částečně lesy po- rostlý homolovitý vrch, věvodící celému šírému okoli, z něhož skýtá se velkolepá vyhlídka, ze- jmena na žírný zlatý prut až za Hradec Krá lové a na druhou stranu až na hory Orlické Dobenín ponouká k nejedné vzpomínce paralelle — zvláště dnes. V roce 1866 vykr- vácelo na něm téměř na 6000 rakouských vo- jinů, když pruské vojsko našlo Zemskou branku nad Náchodem volnou a obsadilo Dobenín dříve nežli zmocnilo se ho vojsko rakouské. Toto pokusilo se vrehu pak dobýti, ale utrpělo vel- kou porážku. Rozsáhlý vrch opanovaly pruské šišáky. Časy se mění. Také včera leskly se n Dobenínu šišáky, ale na hlavách měli je ra- kouští četníci vyslaní na tábor. Bylo jich a 60—80. Tato pokrývka hlavy působila na pa- mětniky dne 27. června 1866 zvláštním dojmem který stupňován byl ještě pomníky a kříží, roz troušenými od temene hory až po její úpatí . .
Dobenín Hradec Náchod
11 article
Jiná vzpomínka. Včerejší tábor byl pro testní, avšak nebyl na Dobeníně první. Ji roku 1868 konal se na něm tábor podobný Historie Dobenína sahá však dále a charakte- ristickým jest, že od svého počátku má ráz protestní a že český lid již roku 1068 vzepře se na něm rázně proti pivasi Němců do Čech. která v našem království později tolik zla na tropila. Zmíněného roku zastavil se na Dobeníně kníže Vratislav se svou válečnou mocí, vypra- venou do boje s Polany a svolav pod šírým nebem sněm pánů vladyků a zemanů i du- chovních před tváří veškerého svého lidu za- volal ku svému stolci litoměřického probošta Lanzena, Němce, podával mu berlu a prsten na znamení, že ustanovuje jej pražským biskupem. Páni a vladykové rázně však se opřeli, by pražským biskupem jmenován byl cizinee, jenž přišel do Čech otrhaný, a odešli s lidem svým z knižecího tábora.
Němec Vratislav Polan Lanzen Čechy Dobenín
12 article
Vratislav se jednání tohoto zalekl, vráti se neprodleně do Prahy a ustanovil pak praž ským biskupem svého bratra Jaromíra. První mohutný protest na Dobeníně, pro- vedený se strany české proti záplavě z Německa setkal se tedy s dobrým výsledkem. Později nemohl však uchrániti českou zemi před v pády ze severu, neboť ve 30leté sedmileté válce převalily se přes něj častěj hordy žoldnéřské, které pálily a plenily, nač přišly. Strategickou důležitost Dobenína a jeho celé krajině dominující svahy Némci tedy již dávno znali a proto také r. 1866 byli na něm první .. A ještě jedna vzpominka neméně zazna- menání hodná: v zimě roku 1628 ubíral se po cestě přes Dobenín za silného mrazu učite národů náš Jan Amos Komenský a s něho roz loučil se posledním pohledem s drahou svou nešťastnou vlastí. Včerejší tábor lidu na Dobeníně uspořádalo 8 samosprávných okresů: Náchod, Nové Město nad Met., Opočno, Rychnov, Jaroměř, Skalice, Úpice a Police a súčastnilo se ho 30—35 tisíc osob. Zákaz okresního hejtmana Neuholda z Nového Města, dle něhož nesměl se tábora zúčastniti korporativně žádný spolek, ani poli- tický, ani nepolitický, ani další znesnadnění průvodu nemělo na účast žádného nepříznivého vlivu, naopak následkem jeho vydání dostavilo se na tábor ještě více obecenstva. Tlak budí
Vratislav Jaromír Jan Amos Komenský Neuhold Praha Dobenín Německo Náchod Nová město nad Met Opočno Rychnov Jaroměř Skalica Úpice Police Nový město
13 article
protitlak, zejmena tam, kde lid uveden jest již ve stav, že chápe se protestů. Táboru súčastnili se starostové měst okresů z uvedených míst se členy zastupitelstev, téměř vsichni starostové obcí v jich obvodech. samosprávné úřadnictvo a veškery vrstvy oby- vatelstva, které přicházelo stezkami ze všech stran v menších zástupech neb i větších s hudbou. Z poslanů zavítali na tábor kromě hlavního řečníka p. dra, Herolda též pp. dr. Dvořák, HIovorka, dr. Šil a Flo mánek. Politických úřadníků vysláno na tábor pět, a sice dva z Nového Města n. M. a tři z praž- ského místodržitelství. Tábor, který konal se pod lesem nad václavickým nádražím, zaháji předseda užšího svolávacího výboru advokát p. dr. Čížek z Náchoda po půl 3. hodině odpo- lední. Pravil: Budlež pozdraveni vy tisicové dobrého al těžce zkoušeného a napadeného lidu našeho. (Na zdar !), buďtež vítáni mužové a ženy z Pod- krkonoši, stateční ochránci zemských hranic to- hoto staroslavného nedílného království českého (Výborně!) i stateční obranci našeho jazyka svatováclavského proti nájezdům a nátlakům Germanie (Výborně 1); buďtež vítáni občané ze žírných krajů českých, kteří jste přišli, abyste nás posilnili v odvěkém boji s naším nepřítelem. (Výborně!) Myšlenka tábora vznikla mezi bratry čer- venokosteleckými a našla ohlasu od Úpice až k Rychnovu a od Jaroměře až k Náchodu.
Herold doktor Dvořák HIovorka Šil Flo Nový město Tábor Náchod Úpice Rychnov Jaroměř
14 article
Tábor položen na místo, kde v r. 1068 kona se obstrukční sněm, který svou obstrukcí zvl- tězil. (Sláva! Dnes dostavili se na něj kromě strany zemědělské řečníci všech státoprávních pozvaných stran, které srdečně vítám. Prosím předního našeho poslance p. dra. Herolda. aby jako hlavní řečník ujal se slova. Posl. p. dr. Josef Herold, uvítán srde- čnou bouřlivou ovací a potleskem, pravil : Lide český! Zvláštními pocity asi shro- máždil se lid český na tomto historickém místě na samé hranici českého království, kde po tisíciletých dějinách náš národ a jazyk český zachoval se i přes hranice, kde nebylo možno co se jinde v naší vlasti stalo, aby živel cizy překročil pevné hradby tohoto království, vnik do země a vštípil dějinám našeho národa onen dlouholetý nepřetržitý zápas o naší samostat. nost a existenci. Není třeba učiniti odsud dalekého kroku a již nalezáte se mimo hranice tohoto králov- ství, ale nalezáte se tam ještě na půdě české jež jest bohužel v cizí ruce, kde jazyk český určen jest k vyhynutí. (Bohužel!) Jest to osu našeho českého lidu v pohraničním Slezsku. které taktéž náleželo ke staroslavné koruně svatováclavské, jejž nám od dlouhé a dlouhé doby chtějí připraviti v této zemi národní a po- litičtí protivníci.
Herold Posl doktor Josef Herold Slezsko
15 article
Národ český vede a vedl již dávno zápas o svou národní existenci a zachování toho,co historie sama stvořila, když v těchto místech za- ložila samostatný stát, jenž byl pevnou hradbou proti rozšíření Německa. Zde, hluboko v téle německém, usadil se národ český, který má svou historii, své vzdělání i svou minulost, má svou přítomnost a bude míti i budoucnost. (Vý- borně!) Zápas tento není zápasem čistě lokálním dvou národů obývajících tuto zemi, nýbrž jest to zápas o celou budoucnost státu, o budoucnos Evropy, o otázku, mají-li zahynouti ostatní ná- rodové a má-li Evropa státi se jedině německou. (Tak jest !) Zápas tento vede se dlouho a bohu- žel, že z neschopnosti neb nerozumu státníci vídeňšti nikdy nepochopovali a nepochopili, jak velký význam pro tento stát a pro evropskou rovnováhu má zachování českého národa v hra- nicích těchto pohorských hor. (Různé hlasy.) Dokud říše habsburská domnívala se míti primát V drobném prodejii raní čísle o pobš odpole dní . . . . na z Ve Glialkách na ven kovša ranní číslo. . . . . . . . 10. odpolední . . . . . . . . Bb Inseraty plati se hotevě napřel Předplnceni a innerty přijěmá ndmnlni sirace v Marianské ulici č. z. Tsn nacházejí se tek redakee tiskárss a vkpedics „Nátodních Lista“ Rukopisy se novracsi.
Předplncit List Německo Evropa
16 article
v Německu a dokud myslila, že jej udrží, byle to snad lze omluviti, že pěstovala německou po- litiku i v této české zemi; ale od doby, kdy primát tento byl zničen a kdy právě zde vítězné vojsko pruské učinilo konec vládě Rakouska v Německu, mohli vídeňští státníci na- hlédnouti, že poučení, které učinili zde u Náchoda, České Skalice a Králové Hradce, ne- bylo jim dáno marně, nýbrž že to byl prst boží, který ukazoval přesně cestu, že politika německá v této říši jest nemožna (Výborně!
Německo Rakousko Náchod Český Skalica Králové Hradec
17 article
Potlesk. Hlasy: »Jsou slepí!«); mohli viděti, že vzrůstající Prusko nespokojí se s tím, aby vedle něho existoval ještě jeden mocný stát německý. Stálníci rakoustí měli se rozpome- nouti, že základy k této monarchii položil samo- statný stát český, který svobodnou volbou s ostatními zeměmi položil základ k této říši a že sesílení českého národa v této zemi zna- mená upevnění říše (Souhlas), neboť kdo sle- duje dějiny, nemůže a nesmí věřiti, že za velké expansivní síly myšlenky velkoněmecké bude německý nejmocnější snad stát v Evropě klidně přihlížeti, aby ještě ostatní země, kde Němec hlásí se býti domovinou, zůstaly pod cizí vlá- dou (Souhlas.) Proto zájmem naši monarchie bylo, aby v této zemi byl český živel posilen, by nestihl ji osud Elsaska a Lotrinska. (Tak jest!) Snad to ve Vídni vědí a byly okamžiky, kdy to chápali, jako na př. po roce 1866, kdy za Belcrediho děly se pokusy, přibližiti se k če- skému národu; chápali to za války francouzské, kdy povolán Hohenwart, ale poznání toto ne- bylo tak silné anebo slabá byla vůle, prověsti, co poznáno. (Různé hlasy.) Poznání toto, které kmitlo se i za Bade- niho, jest vždy velice slabé a na místě, by všechno se učinilo, by české království stálo jako pevná hráz proti šířící a vzmáhající s myšlence velkoněmecké, bylo toto poznání po- tlačeno a celá autorita rakouského státu sklo- nila šíji před agitatory snad zaplacenými.
Němec Belcredi Hohenwart Bade Prusko Evropa Lotrinsko Vídeň
18 article
»Hanba jim !«) A co stalo se dne 17. m. r., nebylo pouze zrušením jazykových nařízení a že snad se chtěla usmířiti německá obstrukce, naopak má to hlubší politický význam, aby totiž velkoně- mecké stromy vyrostly až do nebes a němectví by podmanilo si celou Evropu a celý svět. (Souhlas.) Zápas proti tomu vedeme s dobrým roz- myslem, neboť víme, že vedeme jej za svou národní existenci. Kdo má příležitost nahlédnouti, jak by se nám asi vedlo, kdyby veškeré plány s naší vlastí staly se skutkem, a překočí hra- nice, sezná, jak jazyk český tam vymíráa hyne. Vedouce tento zápas, víme dobře, že jsme národem malým, kterému nebylo dáno údělem velké mocné vojsko, aby za to, co pokládá nutným a spravedivým, mohl snad vésti občan- skou válku, ale vedeme jej z klubokého vrou- cího přesvědčení, k vůli své spáse a k odvrácení jisté naší zkázy. (Souhlas.) Otázka česká má proto hlubší význama nemůžebýti řešena nepatrnými prostředky jedno- tlivého dne. Nejedná se pouze o to, v jakém jazyku podává úřad úřadu vyřízení, nýbrž o to, má-li si český národ zachovati historické své státoprávní postavení, které jedině dává záruku, že země naše nebude roztržena a od cizího ne- přítele úplně zabrána. (Souhlas.) Jako v každém zápasu, přináší doba iv tomto episody a srážky válčíeích stran. A víte, že když jedná se o to, aby seřadil se všechen šík, který svou váhou a silou má vílězně skon- čiti bitvu proti nepříteli, že všechny tyto episody se ztrácejí a že šik musí býti veden jedním vůdcem a jedním vědomím a směřovati k jed- nomu cíli, a že musí býti postaven jako mo- hutná hradba, které nepřitel nemůže překročiti, leč by ji prolomil.
Evropa
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. áno. Napsal M. Gorkij. Jakov vstal časně ráno, dokud slunce ne- pálilo ještě tak žhavě a kdy od moře vanui svěží větřík. Vyšel z rybářské chaty a zamířii k moři, aby se umyl. Přišed na břeh, spatři Malvu. Seděla na zádi velké bárky, přivázané ke břehu a majíc bosé nohy spuštěny přes okraj loďky, rozčesávala mokré vlasy. Jakov se zastavil hledě na ni se zall bením. Bavlněná košile, na prsou nezapnuta, svezla se jí s bílého lepého ramena. Do loďky bily vlny a Malva se vznášel brzy nahoru, brzy klesala tak nízko, že se jej bosé nohy dotýkaly téměř vody. — Koupala jsi se? tázal se Jakov. Obrátila se k němu, pohlédla mžikem n svoje noby a česajíc vlasy dále, odvětila: — Koupala . . . Co že jsi vstal dnes tal časně? — Ty jsi vstala ještě dřív . . .. — Nač se máš říditi podle mne? Jakov mlčel. — Kdybys měl žíti po mém způsobu, mě bys brzy téžkou hlavu . . . dodala. — Tak? Jak jsi politování hodna — usmál se Jakev a usednuv na bobek, dalse do mytí. Nabíraje příjemně chladící vodu dlaní. pleskal si ji do obličeje, frkaje při tom. Pal se utrel a pravil: — Řekni mi, proč mne stále odpuzuješ — Proč si mne stále všímáš? Jakov si nebyl sice vědom, že by byí někdy na ni pohlížel jinak, než na jiná děvčata, sle řekl: — Psoto, že se mi libíš.
M Gorkij Jakov Koupal Malva
20 article
— Doví-li se o tom tvůj otec — připra si záda ! Pohledla mu čtverácky do očí. Jakov se zasmál a vstoupil do bárky ne- spouštěje s ní zraků. — Co otec? řekl, kráčeje k ní. — A ty sama snad nejsi ještě nikomu zaprodána? Přišed k ní, zahleděl se na její nahé ra- meno a poloobnažená ňadra, na celou její po- stavu — svěží a zdravou, vonící mořem. — Hledme, jaká jsi běloučká ! řekl, když se byl pohledem nasytil. — Ne pro tebe . . . odbyla ho krátce, neohlédnuvši se na něho a neopravivši ani svůj šat. Jakov vzdychl. Před nimi prostíralo se nepřezírné mořev paprscích ranního slunce. Malé hravé vlny, vzbu zené jemným dechem větru bily tiše o štít bárky Daleko v moři, na jeho atlasové hrudi bylo v děti cíp země vetknutý jako dlouhou dýku mezi moře a jasnou modř nebe, a bylo též lze roze znati, jak na jeho nejzazším cípu třepetá se větrem červený hadřík. — Ano . . . pokračovala Malva, nehledi na Jakova, — jsem hezká, ale ne pro tebe ... A nikomu nejsem zaprodána . . . Žiju sama sobě . . . A ani ty za mnou nechoď, neche být příčinou žádných svárů a různie . . . Roz umís ? — Ale co jen jsem ti udělal? divil se Jakov. Nikdy jsem se tě ani nedotknul . .. — Dotknouti se mne ani se neodvažuj řekla Malva. Vyřkla to takovým tonem, že byl Jakov jako muž uražen. Projel jej pocit hněvu, témě zlosti, a oči mu zahořely. — Oho! Že se tě nesmím ani dotknouti tázal se, přiblíživ se. — Nesmíš! — Tak? A dotknu-li se přece
Jakov umís Jakův Malva
21 article Zkus tol
Zkus tol — Co mi uděláš? — Dám ti ránu, až padneš do vodyl — Nechtl — Opovaž sel Změřil ji plamenným zrakem a vrhnuv se na ni, obejmul ji se strany silnými pažemi sví- raje její prsa i záda. Od doteku jejího těl horkého a kyprého pronikl jej žár a hrdlo se mu sevřelo, jako by se měl zalknouti. — Tak! Teď udeř ... Nu . . . co — Pusť, Jašku! řekla klidně, namá hají se vyprostiti se z jeho chvějících se rukou. — Vždýť jsi mne chtěla vyplatiti — Pusť, sice se ti špatně povedel — Mne tak hned nezastrašíš! Přivinul ji k sobě a přitiskl tlusté rty nu její zrůměněnou tvář. Zasmála se zlostně, stiskla pevně Jakovovy ruce a vrhla se náhle prudkým mrsknutím celého svého těla ku předu. Držíce pevně jeden druhého padli jako těžký balvan do vody a zmizeli v pěně a krůpějích. Pak se na rozčeřené vodě objevila mokrá hlava Jakova s vyjevenou tvár a vedle něho jako čejka vynořila se i Malva- Křečovitě hrabaje rukoma, šplouchal Jakov kolem sebe hekal a křičel, co zatím Malva, hlasitěs smějíe, plovala kolem něho, stříkajíc mu slanou vodu do obličeje a ponořovala se, vyhýbajícse širokým vzmachům jeho rukou. — Čerte! křičel Jakov, frkaje. Vždyť se utopím! Přestaň... Bůh ví... udusíš mne! Ta voda... je tak ošklivá ... Ach ty . .. Nechala ho a rozmachujíc mužsky rukoma. plovala ke břehu... Vyšvihnuvší se čile do bárky, stanula na její zádi a smějíc se, hleděla na Jakova, pracně za ni plovajícího. Mokrý šat, přilepený k tělu, rysoval její pružné formy od kolen až k ramenům. Jakov zalím dostíhl lodky a zachytiv se rukou, hleděl planoucím zrakem na mokré, vesele se mu posmívající děvče. — Nu, vylez ... tuleni ! řekla se smíchem
Jašek Jakov Malva bůh vědět
22 article
a kleknuvši, podala mu jednu ruku, opřevšíse druhou o bok loďky. Jakov sevřel pevně její ruku a řekl roz- pustile: — Tak . . . teď se drž. Já tě . . . vy koupám! Stoje po ramena ve vodě, táhl ji k sobě vlny se přemitaly přes jeho hlavu, tříštily se o bárku a stříkaly Malvě do tváře. Ona se žmou- řila, smála a náhle vykřiknuvši skočila do vody porazivší Jakova tíží svého těla. A znova dováděly jako dvě velké ryby supajíce v nazelenalé vodě, pískali, frkali, řičel a ponořovali se. Slunce s úsměvem hledělo na ně a okna rybářských chat rovněž se smála, odrážejíce s ve slunci. Šuměly vlny, rozčeřeny silnými roz- machy jejich rukou, a čejky, vyplašeny zápasem dvou lidí, poletovaly s pronikavým křikem nad jejich hlavami, ztrácejícími se v rozčeřenýc vlnách . .. Konečně umdleni, napiti vody, vylezli n břeh a sedli si na slunce, aby si oddychlí. — Fuj! — mrače se odplivnul si Jakov — Ta voda je ošklivá, a bylo ji trochu mnoho — Osklivého je na světě mnoho . . . hochů na příklad .. . smála se Malva ždímajíc vlasy. Vlasy měla tmavé, ne dlouhé, ale husté vlnící se. — Ale mně děvčata ze vsi přece jen často říkají, že nejsem ošklivý. — Co pak ty tomu rozumějí! Mne s zeptej .. — Proč ? Jsi také jen děvče! — Byla jsem — ale teď mám jinší ná hledy ! — To tvrdíš ty! — řekl Jakov a z smál se. — Jsi nerozumec ! odbyla ho Malva krátee a odvrátila se.
Jakov
23 article
Jakov se zarazil, zamlčel a sevřel rty- Půl hodiny mlčeli oba, obracejíce se ke slunci, aby co nejdříve osušili svůj oděv. V chatách, dlouhých zašpiněných barácích, vstávali dělníci. Z dálky — k barákům bylo asi stopadesát sáhů — vypadal jeden jako druhý: otrhaný, samý cár a bos . . . Na břeh dolétaly jejich ochraptilé hlasy; kdosi bubnoval na dno prázdné bečky . . . temné údery nesly se sem jako rány velkého bubnu. Dvě ženy se ostře hádaly, štěkal pes. — Vstávaji, řekl Jakov. — Chtěl jsem jíti dnes časně ráno do města . . . ale s tebou jsem se opozdil .. — Se mnou se vůbec nikdy nedostanes ku předu, řekla Malva polou žertem, polou vážně. — Proč se mi stále posmíváš, odpověděl rozmrzele Jakov. — Počkej jen, až tvůj otec . .. Upomínka na otce jej podráždila. — Co otec? Nu? přerušil ji. — Oteel Nejsem již dítě . . . Tím se mi neposmívejí Pohlédla na něho posměšně a opáčila: — Neposmívat? Můžeš mi to zabrániti? — Já? Nadul tváře a vypjal prsa. — Já Mohu. A budu-li chtíti, vymohu si tě na otei. — Opravdu? — Mysliš, že se bojím — Nebojis? — Prosím tě, přestaň již s tím popicho- váním a s těmi úšklebky, sice uvídíš! — Co? tázala se klidně. — Nic. Odvrátil se od ní a umlkl. Podobal se té chvíle junáku, který má v sebe důvéru a o- hodlanost. — Jak se hned rozhněváš! — Nu, dobře, řekl Jakov. Usmála se na něho. U něžném lesku ranní záře dřímalo klidné moře a perlefová obloha obrážela se na jeho Přeložil F. J. M atěcha. hladině.
Jakov Moha Malva