2
masthead
V Praze, v ponděli dne 27. srpna 190u.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí see
v Praze v administrael
a nžade
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s droji denáškor
na měsíe
avt leta . . . . 7 K 6o
ve flislkách:
2 K 30
na měsíc . . . . ..
Poštout
1ei
na čtrrt lela ! . . .
s dvojí zásilken
za něsí
n čtvrt lsta . . . . 11 k e
Praha
ei
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le o 8 stranách.
Praha
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů
Telefonické zprávy „Nár. Listů
O konferencích dra. Körbra
s parlamentáři.
Z Vídně, 26. srpna. Peštskému »Lloydu«
sděluje se odtud, patrně z okolí ministerského
předsedy, že tento na blízkých poradách
s vůdci sněmovních stran sdělí hospodář-
ský pracovní program vládní.
Teprve bude-li zjištěna dělnost parlamentu,
zahájí o tomto programu rozpravy, by vy-
hověl přáním, aby některá věc se do něho
pojala, jiná zase vyloučila. Kromě toho ve-
zmou se na přetřes četné otázky povahy
formální, hlavně ve příčině volby
nového presidia, jakož stano-
vení klíče pro volby do výborů,
jelikož — jak povědomo — uzavřením říš-
ské rady ze dne 8. června t. r. pozbyly
presidium a komise platnosti.
Z Říma, 26. srpna. Policie vyrozuměla
pořadatele demonstrace na náměst
Svatopetrském, za které se čísti měla
také známá modlitba královny Margerity, že
tento projev nedovolí, jelikož vláda ne-
chce dáti Vatikánu nižádné příčiny k ža
lobám.
Útok na krále Humberta.
Z Říma, 27. srpna. Z Messagera
sdělují: Úřady zahájily soudní řízení
proti faráři jednoho kostela v Římě, kterýž
prý se v hostinci vyslovil, že Bressi jedna
docela dobře, když krále zavraždil. Uvidí
prý se, jakou smrtí zahyne jeho nástupce.
Farář ten prý prchl.
Attentáty na policii vídeňskou.
Z Vídně, 27. srpna. Vlaský dělník
Galtano včera večer beze vší příčiny
roztřískal okna policejního komisariátu po-
blíže mostu Štěpánčina. Strážníci vyběhli
dveřmi a vyskákali okny za útočníkem, jenž
prchl. Byl však postižen a po dlouhém zá-
pase přemožen a zatčen. Na policejním ře-
ditelství zdráhal se říci, proč attentát učinil.
Lloyd
Galtano
Štěpánčin
Vídeň
Řím
Vatikán
Messager
Humberto
7
article
Při prohlídce nalezen u něho ostrý nůž.
Z Vídně, 27. srpna. Policie byla upo-
zorněna na dva muže, kteří jí udáni jako
pachatelé revolverového attentátu na sobotu
proti dvěma policejním strážníkům spácha-
ného. Bylo jí praveno, že v kritické době
vrátili se do svého bytu. By je nemohl do-
movník kontrolovati, vstupovali prý pravi-
delně každou noc do svého přízemního bytu
oknem. V sobotu večer tento obklíčen. Tři
strážníci vnikli do něho. Když otevírali
dvěře, volala nějaká ženská: Útečte! Po-
stavivši se před dvéře, nedala strážníkům
vejíti dovnitř. V okamžiku, kdy byla jimi od-
strčena, dostali se oba muži oknem na svo-
bodu. Strážník pod oknem stojící ťal po nich
šavlí, ale nezranil jich. Prchli různým smě-
rem. Stráž a obecenstvo je pronásledovali,
Jeden během znaven, stanul, tasil nůž
hrozil, že každého zabodne, kdo se k němu
přiblíží. Ale byl přemožen a lidem zbit.Je
to kovářský pomocník Koblenza, příslušný do
Dol. Rakous. Žil tady s falešným jmenem
Druhý prchl, střeliv dvakráte po svých pro-
následovatelích.
Z Bělehradu, 26. srpna. Srbská
vláda vyrozuměla býv. krále Mi-
lana, že mu zastaví roční pens
(360.000 dinarů), bude-li pokračo vat
ve svých piklech proti král
Alexandrovi.
Z Bělehradu, 26 srpna. Čelný občan
ve Skoplji Joka Jovanovič byl Albán-
cem úkladně zastřelen.
Alexandrov
Vídeň
Stráž
Dolo
Rakousy
Bělehrad
Albán
Skoplja Joko Jovanovič
8
article
Telegramy korresp. kanceláře.
Telegramy korresp. kanceláře.
Konflikt bulharsko-rumunský.
Ze Srědce, 26. srpna. (C.-B.) Odpo-
věď rumunského zástupce na
poslední bulharskou notu, po-
damá zdejší vládě a sdělená cirkulá-
řem všem zdejším zástupcům velmocí, bere
na vědomí ochotu Bulharska, vyděrače
soudně stíhati. Rümunská nota jmenuje
prozatím pět obětí a dva usvědčené pa-
chatele, z nichž jeden je pokladníkem, druhý
členem makedonského komitétu a vyslovuje
očekávání, že bulharské soudy také ostatní
vinníky snadně vypátrají. Nota konstatuje,
že oběti, nemající hotových peněz, musily
podepsati směnky, znějící vesměs na jmeno
Sarafova, předsedy komitétu. Ve příčině
vražedného attentátu na Rumuna
Karadžova ve Srědci odmitá nota co
nejpříkřeji výsledky bulharské
ankety, zvláště následující od-
stavec bulharské noty: »Poněvadž útočník
co nejrozhodněji odmitl všeliké spojení s ko-
mitétem a prohlásil, že vražda jeho je sou-
kromým činem, pomstou spáchaným, bez
spoluvinníků.« Rumunská nota soudí, žev
podobném případě přece není rozhodující
toliko výpověď vrahova a spatřuje v bulhar-
ském výkladě tohoto případu zřetel ny
a úmyslný náčrt, jak se má ob-
zalovaný hájit a jak jednat.
Tvrzení bulharské noty, že bulharská vláda
jednala vždy správně ve smyslu zachování
nejlepších styků, neshoduje se se
skutečností, poněvadž v opo-
zdění a odkládání stíhati vydě-
rače a vrahy, pokud nedojdou
listiny, může se spatřovati právě opak.
Nota žádá konečně, aby ihned byla
učiněna soudní opatření.
Noto
Rumun
Karadžov
Bulharsko
9
article
Z Lublaně, 26. srpna. Telefonuje se
nám: Setník 30. praporu myslíveckého Jiří
L., stíhaný pro zpronevěru a útěk, byl zde
zatčen.
Ze Sofie, 26. srpna. (C.-B.) Vzhledem
na zprávu, že bulharská vláda učinila pří
pravy k vyzbrojení dunajských pevností Vi
dína, Svišťova a Nikopolu, prohlašuje »bul-
harská telegrafická kancelář«, že byly roz-
množeny stráže směrem k rumunské hranici.
jakož se stalo i se strany rumunské.
Ze Sofie, 26. srpna. (C.-B) Vzhledem
na zprávy, že bulharská vláda vykonala pří-
pravy k vyzbrojení podunajských
pevností Vidína, Svištova a Ni-
kopole prohlašuje telegrafní kancelář bul-
harská, že byla rozmnožena pohra-
ničná stráž bulharská stejně
jako byla rozmnožena pohra-
ničná stráž rumunská.
Z Petrohradu, 26. srpna. (C. - B.)
Včera byli carem přijati v audienci mimo-
řádný vyslanec srbského krále generál Mi-
škovič a zástupce srbského vyslanectví
plukovník Christič.
Z Petrohradu, 26. srpna. Car Miku
láš přijal v sobotu v Petěrhofském paláci
vyslance jihoafrické republiky dra. Leyd sa
ve slyšení.
Také mimořádný vyslanec krále srb-
ského generál Miškovič a zástupce srb-
ského vyslanectva plukovník Christi č měl
slyšení.
Z Paříže, 26. srpna. (C.-B.) Předseda
vojenského výboru poslanec Mezieur zvo-
len v arrondissementu Neurthe et Moselle
senátorem.
Z Cařihradu, 25. srpna. (C. - B.)
»Agence de Constantinople« označuje na
základě informací, došlých jí z úřadního tu-
reckého pramene, za úplně bezpodstatnou
zprávu jistého vídeňského listu, dle níž pa-
nuje v obyvatelstvu Ipeku rozčilení a že tam
vypukly nepokoje.
Z Madridu, 26. srpna. (C.-B.) Stav
králův se zlepšil.
Christič
Mika
Miškovič
Christ č
Mezieur
jít Constantinople
Lublaň
Sofie
svišťův
Nikopol
Petrohrad
Paříž
Moselle
Cařihrad
Madrid
V dín
Vidín
Svištov
Neurthe
10
article
Tábor lidu na Dobeníně.
(Od zvláštního zpravodaje »Národních Listů«.)
Nad památnou zemskou brankou u Ná-
choda rozkládá se rozlehlý, částečně lesy po-
rostlý homolovitý vrch, věvodící celému šírému
okoli, z něhož skýtá se velkolepá vyhlídka, ze-
jmena na žírný zlatý prut až za Hradec Krá
lové a na druhou stranu až na hory Orlické
Dobenín ponouká k nejedné vzpomínce
paralelle — zvláště dnes. V roce 1866 vykr-
vácelo na něm téměř na 6000 rakouských vo-
jinů, když pruské vojsko našlo Zemskou branku
nad Náchodem volnou a obsadilo Dobenín dříve
nežli zmocnilo se ho vojsko rakouské. Toto
pokusilo se vrehu pak dobýti, ale utrpělo vel-
kou porážku. Rozsáhlý vrch opanovaly pruské
šišáky.
Časy se mění. Také včera leskly se n
Dobenínu šišáky, ale na hlavách měli je ra-
kouští četníci vyslaní na tábor. Bylo jich a
60—80. Tato pokrývka hlavy působila na pa-
mětniky dne 27. června 1866 zvláštním dojmem
který stupňován byl ještě pomníky a kříží, roz
troušenými od temene hory až po její úpatí . .
Dobenín
Hradec
Náchod
11
article
Jiná vzpomínka. Včerejší tábor byl pro
testní, avšak nebyl na Dobeníně první. Ji
roku 1868 konal se na něm tábor podobný
Historie Dobenína sahá však dále a charakte-
ristickým jest, že od svého počátku má ráz
protestní a že český lid již roku 1068 vzepře
se na něm rázně proti pivasi Němců do Čech.
která v našem království později tolik zla na
tropila. Zmíněného roku zastavil se na Dobeníně
kníže Vratislav se svou válečnou mocí, vypra-
venou do boje s Polany a svolav pod šírým
nebem sněm pánů vladyků a zemanů i du-
chovních před tváří veškerého svého lidu za-
volal ku svému stolci litoměřického probošta
Lanzena, Němce, podával mu berlu a prsten
na znamení, že ustanovuje jej pražským
biskupem. Páni a vladykové rázně však se opřeli,
by pražským biskupem jmenován byl cizinee,
jenž přišel do Čech otrhaný, a odešli s lidem
svým z knižecího tábora.
Němec
Vratislav
Polan
Lanzen
Čechy
Dobenín
12
article
Vratislav se jednání tohoto zalekl, vráti
se neprodleně do Prahy a ustanovil pak praž
ským biskupem svého bratra Jaromíra.
První mohutný protest na Dobeníně, pro-
vedený se strany české proti záplavě z Německa
setkal se tedy s dobrým výsledkem.
Později nemohl však uchrániti českou
zemi před v pády ze severu, neboť ve 30leté
sedmileté válce převalily se přes něj častěj
hordy žoldnéřské, které pálily a plenily, nač
přišly. Strategickou důležitost Dobenína a jeho
celé krajině dominující svahy Némci tedy již
dávno znali a proto také r. 1866 byli na něm
první ..
A ještě jedna vzpominka neméně zazna-
menání hodná: v zimě roku 1628 ubíral se
po cestě přes Dobenín za silného mrazu učite
národů náš Jan Amos Komenský a s něho roz
loučil se posledním pohledem s drahou svou
nešťastnou vlastí.
Včerejší tábor lidu na Dobeníně uspořádalo
8 samosprávných okresů: Náchod, Nové Město
nad Met., Opočno, Rychnov, Jaroměř, Skalice,
Úpice a Police a súčastnilo se ho 30—35 tisíc
osob. Zákaz okresního hejtmana Neuholda
z Nového Města, dle něhož nesměl se tábora
zúčastniti korporativně žádný spolek, ani poli-
tický, ani nepolitický, ani další znesnadnění
průvodu nemělo na účast žádného nepříznivého
vlivu, naopak následkem jeho vydání dostavilo
se na tábor ještě více obecenstva. Tlak budí
Vratislav
Jaromír
Jan
Amos
Komenský
Neuhold
Praha
Dobenín
Německo
Náchod
Nová město nad Met
Opočno
Rychnov
Jaroměř
Skalica
Úpice
Police
Nový město
13
article
protitlak, zejmena tam, kde lid uveden jest již
ve stav, že chápe se protestů.
Táboru súčastnili se starostové měst
okresů z uvedených míst se členy zastupitelstev,
téměř vsichni starostové obcí v jich obvodech.
samosprávné úřadnictvo a veškery vrstvy oby-
vatelstva, které přicházelo stezkami ze všech
stran v menších zástupech neb i větších
s hudbou. Z poslanů zavítali na tábor kromě
hlavního řečníka p. dra, Herolda též pp.
dr. Dvořák, HIovorka, dr. Šil a Flo
mánek.
Politických úřadníků vysláno na tábor pět,
a sice dva z Nového Města n. M. a tři z praž-
ského místodržitelství. Tábor, který konal se
pod lesem nad václavickým nádražím, zaháji
předseda užšího svolávacího výboru advokát p.
dr. Čížek z Náchoda po půl 3. hodině odpo-
lední. Pravil:
Budlež pozdraveni vy tisicové dobrého al
těžce zkoušeného a napadeného lidu našeho.
(Na zdar !), buďtež vítáni mužové a ženy z Pod-
krkonoši, stateční ochránci zemských hranic to-
hoto staroslavného nedílného království českého
(Výborně!) i stateční obranci našeho jazyka
svatováclavského proti nájezdům a nátlakům
Germanie (Výborně 1); buďtež vítáni občané ze
žírných krajů českých, kteří jste přišli, abyste
nás posilnili v odvěkém boji s naším nepřítelem.
(Výborně!)
Myšlenka tábora vznikla mezi bratry čer-
venokosteleckými a našla ohlasu od Úpice až
k Rychnovu a od Jaroměře až k Náchodu.
Herold
doktor
Dvořák
HIovorka
Šil
Flo
Nový město
Tábor
Náchod
Úpice
Rychnov
Jaroměř
14
article
Tábor položen na místo, kde v r. 1068 kona
se obstrukční sněm, který svou obstrukcí zvl-
tězil. (Sláva! Dnes dostavili se na něj kromě
strany zemědělské řečníci všech státoprávních
pozvaných stran, které srdečně vítám. Prosím
předního našeho poslance p. dra. Herolda.
aby jako hlavní řečník ujal se slova.
Posl. p. dr. Josef Herold, uvítán srde-
čnou bouřlivou ovací a potleskem, pravil :
Lide český! Zvláštními pocity asi shro-
máždil se lid český na tomto historickém místě
na samé hranici českého království, kde po
tisíciletých dějinách náš národ a jazyk český
zachoval se i přes hranice, kde nebylo možno
co se jinde v naší vlasti stalo, aby živel cizy
překročil pevné hradby tohoto království, vnik
do země a vštípil dějinám našeho národa onen
dlouholetý nepřetržitý zápas o naší samostat.
nost a existenci.
Není třeba učiniti odsud dalekého kroku
a již nalezáte se mimo hranice tohoto králov-
ství, ale nalezáte se tam ještě na půdě české
jež jest bohužel v cizí ruce, kde jazyk český
určen jest k vyhynutí. (Bohužel!) Jest to osu
našeho českého lidu v pohraničním Slezsku.
které taktéž náleželo ke staroslavné koruně
svatováclavské, jejž nám od dlouhé a dlouhé
doby chtějí připraviti v této zemi národní a po-
litičtí protivníci.
Herold
Posl
doktor
Josef Herold
Slezsko
15
article
Národ český vede a vedl již dávno zápas
o svou národní existenci a zachování toho,co
historie sama stvořila, když v těchto místech za-
ložila samostatný stát, jenž byl pevnou hradbou
proti rozšíření Německa. Zde, hluboko v téle
německém, usadil se národ český, který má
svou historii, své vzdělání i svou minulost, má
svou přítomnost a bude míti i budoucnost. (Vý-
borně!)
Zápas tento není zápasem čistě lokálním
dvou národů obývajících tuto zemi, nýbrž jest
to zápas o celou budoucnost státu, o budoucnos
Evropy, o otázku, mají-li zahynouti ostatní ná-
rodové a má-li Evropa státi se jedině německou.
(Tak jest !) Zápas tento vede se dlouho a bohu-
žel, že z neschopnosti neb nerozumu státníci
vídeňšti nikdy nepochopovali a nepochopili, jak
velký význam pro tento stát a pro evropskou
rovnováhu má zachování českého národa v hra-
nicích těchto pohorských hor. (Různé hlasy.)
Dokud říše habsburská domnívala se míti primát
V drobném prodejii
raní čísle o pobš
odpole dní
. . . . na z
Ve Glialkách na ven kovša
ranní číslo. . . . . . . . 10.
odpolední . . . . . . . . Bb
Inseraty
plati se hotevě napřel
Předplnceni a innerty přijěmá ndmnlni
sirace v Marianské ulici č. z.
Tsn nacházejí se tek redakee
tiskárss a vkpedics „Nátodních Lista“
Rukopisy se novracsi.
Předplncit
List
Německo
Evropa
16
article
v Německu a dokud myslila, že jej udrží, byle
to snad lze omluviti, že pěstovala německou po-
litiku i v této české zemi; ale od doby, kdy
primát tento byl zničen a kdy právě zde vítězné
vojsko pruské učinilo konec vládě Rakouska
v Německu, mohli vídeňští státníci na-
hlédnouti, že poučení, které učinili zde u
Náchoda, České Skalice a Králové Hradce, ne-
bylo jim dáno marně, nýbrž že to byl prst
boží, který ukazoval přesně cestu, že politika
německá v této říši jest nemožna (Výborně!
Německo
Rakousko
Náchod
Český Skalica
Králové Hradec
17
article
Potlesk. Hlasy: »Jsou slepí!«); mohli viděti,
že vzrůstající Prusko nespokojí se s tím, aby
vedle něho existoval ještě jeden mocný stát
německý. Stálníci rakoustí měli se rozpome-
nouti, že základy k této monarchii položil samo-
statný stát český, který svobodnou volbou
s ostatními zeměmi položil základ k této říši
a že sesílení českého národa v této zemi zna-
mená upevnění říše (Souhlas), neboť kdo sle-
duje dějiny, nemůže a nesmí věřiti, že za velké
expansivní síly myšlenky velkoněmecké bude
německý nejmocnější snad stát v Evropě klidně
přihlížeti, aby ještě ostatní země, kde Němec
hlásí se býti domovinou, zůstaly pod cizí vlá-
dou (Souhlas.) Proto zájmem naši monarchie
bylo, aby v této zemi byl český živel posilen,
by nestihl ji osud Elsaska a Lotrinska. (Tak
jest!)
Snad to ve Vídni vědí a byly okamžiky,
kdy to chápali, jako na př. po roce 1866, kdy
za Belcrediho děly se pokusy, přibližiti se k če-
skému národu; chápali to za války francouzské,
kdy povolán Hohenwart, ale poznání toto ne-
bylo tak silné anebo slabá byla vůle, prověsti,
co poznáno. (Různé hlasy.)
Poznání toto, které kmitlo se i za Bade-
niho, jest vždy velice slabé a na místě, by
všechno se učinilo, by české království stálo
jako pevná hráz proti šířící a vzmáhající s
myšlence velkoněmecké, bylo toto poznání po-
tlačeno a celá autorita rakouského státu sklo-
nila šíji před agitatory snad zaplacenými.
Němec
Belcredi
Hohenwart
Bade
Prusko
Evropa
Lotrinsko
Vídeň
18
article
»Hanba jim !«)
A co stalo se dne 17. m. r., nebylo pouze
zrušením jazykových nařízení a že snad se
chtěla usmířiti německá obstrukce, naopak má
to hlubší politický význam, aby totiž velkoně-
mecké stromy vyrostly až do nebes a němectví
by podmanilo si celou Evropu a celý svět.
(Souhlas.)
Zápas proti tomu vedeme s dobrým roz-
myslem, neboť víme, že vedeme jej za svou
národní existenci. Kdo má příležitost nahlédnouti,
jak by se nám asi vedlo, kdyby veškeré plány
s naší vlastí staly se skutkem, a překočí hra-
nice, sezná, jak jazyk český tam vymíráa
hyne.
Vedouce tento zápas, víme dobře, že jsme
národem malým, kterému nebylo dáno údělem
velké mocné vojsko, aby za to, co pokládá
nutným a spravedivým, mohl snad vésti občan-
skou válku, ale vedeme jej z klubokého vrou-
cího přesvědčení, k vůli své spáse a k odvrácení
jisté naší zkázy. (Souhlas.)
Otázka česká má proto hlubší význama
nemůžebýti řešena nepatrnými prostředky jedno-
tlivého dne. Nejedná se pouze o to, v jakém
jazyku podává úřad úřadu vyřízení, nýbrž o to,
má-li si český národ zachovati historické své
státoprávní postavení, které jedině dává záruku,
že země naše nebude roztržena a od cizího ne-
přítele úplně zabrána. (Souhlas.)
Jako v každém zápasu, přináší doba iv
tomto episody a srážky válčíeích stran. A víte,
že když jedná se o to, aby seřadil se všechen
šík, který svou váhou a silou má vílězně skon-
čiti bitvu proti nepříteli, že všechny tyto episody
se ztrácejí a že šik musí býti veden jedním
vůdcem a jedním vědomím a směřovati k jed-
nomu cíli, a že musí býti postaven jako mo-
hutná hradba, které nepřitel nemůže překročiti,
leč by ji prolomil.
Evropa
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
áno.
Napsal M. Gorkij.
Jakov vstal časně ráno, dokud slunce ne-
pálilo ještě tak žhavě a kdy od moře vanui
svěží větřík. Vyšel z rybářské chaty a zamířii
k moři, aby se umyl. Přišed na břeh, spatři
Malvu. Seděla na zádi velké bárky, přivázané
ke břehu a majíc bosé nohy spuštěny přes
okraj loďky, rozčesávala mokré vlasy.
Jakov se zastavil hledě na ni se zall
bením.
Bavlněná košile, na prsou nezapnuta, svezla
se jí s bílého lepého ramena.
Do loďky bily vlny a Malva se vznášel
brzy nahoru, brzy klesala tak nízko, že se jej
bosé nohy dotýkaly téměř vody.
— Koupala jsi se? tázal se Jakov.
Obrátila se k němu, pohlédla mžikem n
svoje noby a česajíc vlasy dále, odvětila:
— Koupala . . . Co že jsi vstal dnes tal
časně?
— Ty jsi vstala ještě dřív . . ..
— Nač se máš říditi podle mne?
Jakov mlčel.
— Kdybys měl žíti po mém způsobu, mě
bys brzy téžkou hlavu . . . dodala.
— Tak? Jak jsi politování hodna —
usmál se Jakev a usednuv na bobek, dalse
do mytí.
Nabíraje příjemně chladící vodu dlaní.
pleskal si ji do obličeje, frkaje při tom. Pal
se utrel a pravil:
— Řekni mi, proč mne stále odpuzuješ
— Proč si mne stále všímáš?
Jakov si nebyl sice vědom, že by byí
někdy na ni pohlížel jinak, než na jiná děvčata,
sle řekl:
— Psoto, že se mi libíš.
M Gorkij
Jakov
Koupal
Malva
20
article
— Doví-li se o tom tvůj otec — připra
si záda !
Pohledla mu čtverácky do očí.
Jakov se zasmál a vstoupil do bárky ne-
spouštěje s ní zraků.
— Co otec? řekl, kráčeje k ní. — A ty
sama snad nejsi ještě nikomu zaprodána?
Přišed k ní, zahleděl se na její nahé ra-
meno a poloobnažená ňadra, na celou její po-
stavu — svěží a zdravou, vonící mořem.
— Hledme, jaká jsi běloučká ! řekl, když
se byl pohledem nasytil.
— Ne pro tebe . . . odbyla ho krátce,
neohlédnuvši se na něho a neopravivši ani
svůj šat.
Jakov vzdychl.
Před nimi prostíralo se nepřezírné mořev
paprscích ranního slunce. Malé hravé vlny, vzbu
zené jemným dechem větru bily tiše o štít bárky
Daleko v moři, na jeho atlasové hrudi bylo v
děti cíp země vetknutý jako dlouhou dýku mezi
moře a jasnou modř nebe, a bylo též lze roze
znati, jak na jeho nejzazším cípu třepetá se
větrem červený hadřík.
— Ano . . . pokračovala Malva, nehledi
na Jakova, — jsem hezká, ale ne pro tebe ...
A nikomu nejsem zaprodána . . . Žiju sama
sobě . . . A ani ty za mnou nechoď, neche
být příčinou žádných svárů a různie . . . Roz
umís ?
— Ale co jen jsem ti udělal? divil se
Jakov. Nikdy jsem se tě ani nedotknul . ..
— Dotknouti se mne ani se neodvažuj
řekla Malva.
Vyřkla to takovým tonem, že byl Jakov
jako muž uražen. Projel jej pocit hněvu, témě
zlosti, a oči mu zahořely.
— Oho! Že se tě nesmím ani dotknouti
tázal se, přiblíživ se.
— Nesmíš!
— Tak? A dotknu-li se přece
Jakov
umís
Jakův
Malva
21
article
Zkus tol
Zkus tol
— Co mi uděláš?
— Dám ti ránu, až padneš do vodyl
— Nechtl
— Opovaž sel
Změřil ji plamenným zrakem a vrhnuv se
na ni, obejmul ji se strany silnými pažemi sví-
raje její prsa i záda. Od doteku jejího těl
horkého a kyprého pronikl jej žár a hrdlo se
mu sevřelo, jako by se měl zalknouti.
— Tak! Teď udeř ... Nu . . . co
— Pusť, Jašku! řekla klidně, namá hají
se vyprostiti se z jeho chvějících se rukou.
— Vždýť jsi mne chtěla vyplatiti
— Pusť, sice se ti špatně povedel
— Mne tak hned nezastrašíš!
Přivinul ji k sobě a přitiskl tlusté rty nu
její zrůměněnou tvář.
Zasmála se zlostně, stiskla pevně Jakovovy
ruce a vrhla se náhle prudkým mrsknutím celého
svého těla ku předu. Držíce pevně jeden druhého
padli jako těžký balvan do vody a zmizeli
v pěně a krůpějích. Pak se na rozčeřené vodě
objevila mokrá hlava Jakova s vyjevenou tvár
a vedle něho jako čejka vynořila se i Malva-
Křečovitě hrabaje rukoma, šplouchal Jakov kolem
sebe hekal a křičel, co zatím Malva, hlasitěs
smějíe, plovala kolem něho, stříkajíc mu slanou
vodu do obličeje a ponořovala se, vyhýbajícse
širokým vzmachům jeho rukou.
— Čerte! křičel Jakov, frkaje. Vždyť se
utopím! Přestaň... Bůh ví... udusíš mne! Ta
voda... je tak ošklivá ... Ach ty . ..
Nechala ho a rozmachujíc mužsky rukoma.
plovala ke břehu... Vyšvihnuvší se čile do
bárky, stanula na její zádi a smějíc se, hleděla
na Jakova, pracně za ni plovajícího. Mokrý šat,
přilepený k tělu, rysoval její pružné formy od
kolen až k ramenům. Jakov zalím dostíhl lodky
a zachytiv se rukou, hleděl planoucím zrakem
na mokré, vesele se mu posmívající děvče.
— Nu, vylez ... tuleni ! řekla se smíchem
Jašek
Jakov
Malva
bůh vědět
22
article
a kleknuvši, podala mu jednu ruku, opřevšíse
druhou o bok loďky.
Jakov sevřel pevně její ruku a řekl roz-
pustile:
— Tak . . . teď se drž. Já tě . . . vy
koupám!
Stoje po ramena ve vodě, táhl ji k sobě
vlny se přemitaly přes jeho hlavu, tříštily se
o bárku a stříkaly Malvě do tváře. Ona se žmou-
řila, smála a náhle vykřiknuvši skočila do vody
porazivší Jakova tíží svého těla.
A znova dováděly jako dvě velké ryby
supajíce v nazelenalé vodě, pískali, frkali, řičel
a ponořovali se.
Slunce s úsměvem hledělo na ně a okna
rybářských chat rovněž se smála, odrážejíce s
ve slunci. Šuměly vlny, rozčeřeny silnými roz-
machy jejich rukou, a čejky, vyplašeny zápasem
dvou lidí, poletovaly s pronikavým křikem nad
jejich hlavami, ztrácejícími se v rozčeřenýc
vlnách . ..
Konečně umdleni, napiti vody, vylezli n
břeh a sedli si na slunce, aby si oddychlí.
— Fuj! — mrače se odplivnul si Jakov
— Ta voda je ošklivá, a bylo ji trochu mnoho
— Osklivého je na světě mnoho . . . hochů
na příklad .. . smála se Malva ždímajíc vlasy.
Vlasy měla tmavé, ne dlouhé, ale husté
vlnící se.
— Ale mně děvčata ze vsi přece jen často
říkají, že nejsem ošklivý.
— Co pak ty tomu rozumějí! Mne s
zeptej ..
— Proč ? Jsi také jen děvče!
— Byla jsem — ale teď mám jinší ná
hledy !
— To tvrdíš ty! — řekl Jakov a z
smál se.
— Jsi nerozumec ! odbyla ho Malva krátee
a odvrátila se.
Jakov
23
article
Jakov se zarazil, zamlčel a sevřel rty-
Půl hodiny mlčeli oba, obracejíce se ke
slunci, aby co nejdříve osušili svůj oděv.
V chatách, dlouhých zašpiněných barácích,
vstávali dělníci. Z dálky — k barákům bylo asi
stopadesát sáhů — vypadal jeden jako druhý:
otrhaný, samý cár a bos . . . Na břeh dolétaly
jejich ochraptilé hlasy; kdosi bubnoval na dno
prázdné bečky . . . temné údery nesly se sem
jako rány velkého bubnu. Dvě ženy se ostře
hádaly, štěkal pes.
— Vstávaji, řekl Jakov. — Chtěl jsem jíti
dnes časně ráno do města . . . ale s tebou
jsem se opozdil ..
— Se mnou se vůbec nikdy nedostanes
ku předu, řekla Malva polou žertem, polou
vážně.
— Proč se mi stále posmíváš, odpověděl
rozmrzele Jakov.
— Počkej jen, až tvůj otec . ..
Upomínka na otce jej podráždila.
— Co otec? Nu? přerušil ji. — Oteel
Nejsem již dítě . . . Tím se mi neposmívejí
Pohlédla na něho posměšně a opáčila:
— Neposmívat? Můžeš mi to zabrániti?
— Já? Nadul tváře a vypjal prsa. — Já
Mohu. A budu-li chtíti, vymohu si tě na otei.
— Opravdu?
— Mysliš, že se bojím
— Nebojis?
— Prosím tě, přestaň již s tím popicho-
váním a s těmi úšklebky, sice uvídíš!
— Co? tázala se klidně.
— Nic.
Odvrátil se od ní a umlkl. Podobal se té
chvíle junáku, který má v sebe důvéru a o-
hodlanost.
— Jak se hned rozhněváš!
— Nu, dobře, řekl Jakov.
Usmála se na něho.
U něžném lesku ranní záře dřímalo klidné
moře a perlefová obloha obrážela se na jeho
Přeložil F. J. M atěcha.
hladině.
Jakov
Moha
Malva