Periodikum ALTO Viewer

1

27. srpna 1905

2

Příloha „Národnich Listů

3

k číslu 235.

4

Strana 13.

5 article Výtvarné umění.

Výtvarné umění. F. Kupka v Kolíně. = Zase jednou jsem četl tolikráte opako- vaný stesk, že nemáme satyry, nemůžeme ji mít. poněvadž poměry, kasty, kliky naše ji nedovo- lují. Volají po ni, ale nedopouštějí ji. Potřebu- jeme ji, ale běda satyrikovi! Byl by ubit. Jak je to falešné a krátkozraké! Jakoby nebyl bý- val Neruda satyrik k pohledání a nebičoval lidia poměry svištivými dutkami v dobách, kdy »po- měry« byly ještě užší nežli dnes. Tyto neohro- žené řezavosti ovšem nejsou ještě v jeho »Se braných spisech«, proto oněm vzdychálkům dlužno poraditi, aby nahlédli v staré a nejstarší ročníky »Nár. Listů« a zvědi o české satyře. Společnost věru že nikde nepřijímá svého bičo- vatele s měkce otevřenou náručí a satyra vyža- duje o něco víe nežli »příznivé poměry«. Nepo- chybně asi nadání a karakter. Satyra je mo rálka, morálka ne lamentující, nýbrž útočná bodavá, ukrutná, ničivá. Proti zlu, zkaženosti ničemnosti vychází, aby je potřela, a k tomuje zapotřebí nejen formy a ducha: také neohrože- nosti a mravní čistoty a pevnosti. Hypokritn satyra je sama nemorální.

F Kupka Neruda Satyr Kolín Nepa

6 article

Onen stesk četl jsem právě v úvodu k vý stavě prací českého satyrika, tedy na mistě věru velmi nevhodně voleném. Na sta kreseb, lito- grafií a leptů, úhledně po stěnách rozvěšených. hlásá dalši existenci satyry z české mysli a če- ského srdce a k tomu ještě věc ne novou, ne- boť František Kupka nevolá z Paříže do Čech bez ohlasu. Neodvážil jsem se bíle nastrojených dívek u vstupu ptáti se, proč jejich družky druzi »Literárně vzdělávací sdružení mladých Kolíně« právě tuto výstavu a právě zde obě- tavě a s nadšením uspořádali. Jejich spolek jmenuje se »Neruda«. Znal snad lépe spojen Kupkovo se svým patronem nežli pisatel »Úvodu« a já vykládám tu věci aspoň jim docela běžné V čele výstavy jest obraz »Knihomol«.v zeleném loubí sedí — mladý muž — zahloubán do čtení; tři světlé dívky kradmo naň štěrbi- nami listů pohližejí. Bílé slunce hřeje luha metá jasné skvrny do prostřed stínů. Na první pohled idyla, malíři vyježděná, dobře, pevnou rukou malovaná. Obrázek pro rodinné illustro- vané listy jak stvořený. Čtete-li však umělcovu autobiografli, podivuhodné otevřenosti a moci vy- světlující základy Kupkova života a umění, dovite se, že »ten blbec knihomol«, který si láme hlavu mrtvými věcmi, byl dlouho umělec sám a že »ty tř mladé holky plné života« útrpně a posměšně nan se dívající, jsou Život sám, jak se as na umělce tehda díval. A tak rázem laškovná idyla mění se v satyru, nejprv obrácenou na autora sa- měho. Potom už svůj výsměch neodívá roušku takové zdánlivé nevinnosti. Naopak, co má na srdci, čím je mysl jeho pobouřena, poví zpříma, s bezohledností, která spořádané lid zaráží, s odvahou a s otevřeným nepřátel- stvím, jemuž upřimně tleskají, kdo milují sta- tečnost a neohroženost.

Kupka Neruda Kupkův Paříž Čechy sdružený mladý Kolín

7 article

F. Kupka nikterak se neztrácí v četné dru- žině francouzských karikaturistů i velkých jmén, a mezi mladšími, vedle Devambeza, Villona, Testevuida, G. Redona, má své řádně dobyté místo. Willette, Guilleanme, Forain i Steinlen jsou vlastně feministy a veseli-li se nebo bičují-li, činí to nad světem a ve světě ženy smělých pikanterií nebo pařížskými dramatiky proslulého a promrskávaného trianglu manžel- ského. Kupka má s leckterým společnou kre- sebnou linii, rapidně a espritně napovídajíeí črtu a smělost výrazu, ale jeho zvěř pobíhá jinde než v revíru pikantní frivolnosti a odvážné co- chonnerie. (Promiňte toho množství cizích slov Vypadají slušněji nežli naše téhož. významu.) Kupkova honitba prostírá se v jiných kruzích.

F Kupka Devambeza Villon Testevuid G Redon Willett Guilleanme Forain Kupka Kupkův

8 article

Jeho cykly »Peníze«, »Náboženstva«, »Mír« je naznačují, ostatní kresby doplňují. Bíje na celou společnost, lomeuje vetchými jejími základy zásadami, zasazuje pod ně páku svého kresll cího péra tam, kde je seznal nahnilé nebo pro- hnilé a zvrhlé. Pro všechny slabosti a zvráce nosti společnosti má krutý výsměch. Dává roz- hazovati řády a vyznamenání na nepřehledné stádo prasat, slavnostně uváděti na trůn koru- novaného vepře; karikuje spisovatele krvavých románů a zlatem tyjícího nakladatele; pranýřuje zhovadilého proletáře a pokrytectví nebo muči- vou perversi mnicha. Někdy kresli karikatury přímo na určité události denní, na vraždění židů v Alžíru, na vzpouru bigolních Chouanů proti pomníku Renanovu, na boj republiky proti kle- rikalismu, volby v Belgii, a slovo karikatura ne- značí zde sesměšnění, nýbrž bičování předmětu a dějů. Než to vše jsou jen jednotlivé výstřely a někdy i chvilkové pamílety. Tohoto pamílet ního karakteru se Kupka nedovede vždycky zhostit ani ve svých eyklech, totiž v některých jejich listech, ale ty mizí v mocném a dravém proudu celků.

Renanův Kupka Alžír Belgie

9 article

Co do morálního obsahu a umělecké formy, co do čistoty a precisnosti myšlenky a co do důraznosti jejiho výtvarného vyjá- dření stojí pro mne z oněch cyklu »Pe níze« nejvýše. Už když se objevil na před- loňské výstavě dělnické, byla zde o něm řeč. V něm je Kupka nějduchaplnější a nejfantasij- nější. Všemi listy procházl velký, jaksi krute epický rys. Penize jsou mu mamonem a vše znemravňujícím faktorem. Demoralisují, aby mohly tyranisovat. Kultura v jejich moci stává se zo- tročovatelkou lidství, humanity. A tento proti- klad, na vše strany přibroušený a vyhrocený, kultura, kterou strhli na falešné cesty, hnětoue a ničici v lidstvu člověka jako bytost morálnou, je dále hlavní osnovou Kupkových cyklů »Ná- boženstva« a »Míru«. Listy první řady potře- bují po většině doplňující a tím vysvětlující legendy, jež je v »L'Assiette au beure« doprovází. ale titulní list sám, ona hlava, z jejíchž úst vymačkávají dvě silné ruce chrlení peněz, je tak velkým viděním, že mi všechny slabiny uvnitř cyklu vysoko vyváží. »Mír« má tony čistě satyrické. Tak, jak si jej moení předsta- vují, nebo se tváři, že o něm pracují, je Kup- kovi chimerou a paskvilem na svatost jeho jména, vidí v něm škrabošku války a vražděn u má proň strašlivou vyhrůžku: divoké, krví zbrocené hordy, řvoucí Camargolu. Apotheosu »Míru«, jediného míru, zři v nepřehledném poli nahých mrtvol. Po smrti nastává jeho vláda. Na konec »Peněz« staví vítěznou vědu k hu- zanitě vedoucí. Pro »Náboženstva« nevymysli Kupka žádného konce.

Kupka Kupkův Ná L Assiette

10 article

Humanitas! Zdaliž to není heslo Holár kovo a Bílkovo také? Kdybyste znali žárlivě skrývanou produkci Pirnerovu, uslyšeli byste z ní vycházeti týž majestátně se nesoucí zpěv Holárek pro ni teskní; jeho satyra má elegické zladění, Bilek ji oplakává s výšin transcendent ního křesťanství. Pirner pohlíži na její potlačen okem skeptického filosofa. Kupka vrhá se pro ni v boj a jejím nepřátelům hrozí zástupy po nížených a vyděděných, jež za ním stojí. Obá vám se, víc než umělec, že by strom Huma- nity také zalévaly krví a hnojily zabitými. Anebo tuší to i on a proto svůj mír duše hledá v mystice nesmírného »Ticha« nad mrtvými vodami obrovských lotosů, v nedohled- ných alejích nehybných sfing pod noční bání, temnou a prokmítanou bledými hvězdami. Říše samoty, mimo lidstvo, mimo jeho bědy, zoufání a vilné i krvavé rozkoše. F. Kupka vypravuje v oné autobiografli svých mladých, neklidných let, kterak byl zaujat okultismem. Sklon k my slice tedy v sobě nosil a nejen Bílek, i Mucha, i Dědina zamotávaji se do jejího přediva, tito oba stejní positivisté formy jako- Kupka. Odkud tyto množicí se zjevy?

Humanitas Bílkův Pirnerův Holárek Pirner Kupka F Kupka Bílek Mucha Huma

11 article

F. Kupka, pohledne-li do reality, vidí jasně a také krásně. Kdyby nebylo prvního, nebylo by v kresbách jeho tolik překvapujíeího živola, ne byl by s to několika trhanými a naznačujícímí čarami a skvrnami předvésti nám obraz zhusta prudkého, vášnivě nebo i konvulsivně se proje- vujícího ruchu. Kdyby nebylo druhého, nebyly by vznikly malby jako »Sacré Coeur« světlým kopulemi vévodící střechám Montmartru, jež za- padají do barevného přitmí západu dne, neby by maloval zelený, měkce toužný akord lesa »Na druhém břehu« smaragdem zahrávající vody. nebyl by vytvořil obraz Poeova »Havrana«, se dícího na bílé hlavě Minervy, nebyl by vykresli dusný »Spánek« nahé ženy na loži pod nebesy a nebyl by provedl lept »Lesní ženky«, jejíž plné tělo svíti temnem stromů, lept už po stránce technické dílo zvláštní mistrnosti.

F Kupka Poeův Havran Minerva Montmartre Sacrý Coeur

12 article

Vskutku: milovník a chápatel lakových krán mysl té touživosti po širokém míru ducha, srdce s takovou vášnivosti lnoucí k zdeplávaným,t vše musilo dáti za výslednici satyrika, jestliže, jako u F. Kupky, předcházelo nad to dost ne klidu a rozervanosti, a má-li jako on smělos srdce a neohroženost mysli. Stává se soudcem lidí a věcí. Shledává je lehkými, falešnýmia škodnými; trostá je bičem svého ducha a umění, pranýřem na veřejnosti, ve jménu dobra. Má také dost humoru, aby věděl, čím by se mu odmě- nili ti, jichž se učinil soudcem, kdyby zákony byly jen o něco málo povolnější. Ukázati to na sobě samém, zdálo se mu snad všední a proto jako člověk vtipný demonstruje případ na svém soudruhu, třeba o mnoho krotším, na soudruhu v posuzování a rozhořčování se nad vypinajíc se malostí: v malém leptu, nokturnu, oběsi »Kritika umění« na lucerně. Dobře mu tak Proč soudí o věcech, po kterých mu nic není, anebo jimž nerozumi, jak jsou přesvědčeni ti, nichž soudi, právě tak jako míni asi o Kupkov všichni pravi plutokraté, vojáci, diplomaté ostatní, jež on volá na svůj soud. Karel B. Mádl.

F Kupka Mádl

13 article Školská hlidka.

Školská hlidka. K otázce reformy povinného vzdé- lání učitelského. Ideály a konečné cíle budt vytknuty, ale prakticky dosažitel- ně nebudiž podceňováno,“ možno dnes i u nás s professorem Bernheimem zvolati, kdy konečně vířivý ruch, kterým v poslední době naše učitelská obec v řešení této důležite otázky zachvácena byla, dostoupil největší prudkosti. Zmínil jsem se již na tomto místě o dvou hlavních proudech reformních, jež u nás poslední dobou způsobily mnoho hluku, roz- míšek, trpkosti i nedorozumění. Jedni dokazují, že nynější učitelské ústavy silně znehodnocené reakcionářskou školskou novelou a nešťastnou změnou statutu z roku 1886, jsou přežitkem v organisaci moderního školství a útvarem tak pokaženým, že jakákoliv reforma jich naprosto nepostačí přítomným sna- hám po důkladné theoretické průpravě učitelské. která má býti s průpravou ostatních intelligent- ních stavů rovnocennou, a navrhují tudíž nynější gymnasium nebo školu reálnou, dokud nevytvoří se jednotná škola střední. Druzí naproti tomu běřou za základ organisaci dosavadní, chtějíce navázati na útvary stávající a navrhují prot takový útvar průpravy theoretické, který by zna menal rozšířené, důkladně zreformované, na hod nost dosavadních vyšších středních škol posta veně učitelské ústavy, pro něž by předpravou byla buď nižší střední škola nebo zreformovaná čtytřidní škola měšťanská.

Bernheim

14 article

Tolik pro průpravu theoretickou, povšech nou. Sjednocenější jsou již oba směry, pokud jde o vzdělání odborné, filosoficko-paedagogické a methodické, odkazujíce je dvouletým ústavům. kteréž by vzdělávaly odborně. Ač nevyčerpány ovšem tímto stručným přehledem všechny roz- díly obou dobře míněných a vervně hájených návrhův, přece vytknuta tu hlavní a podstatná příčina rozporu, která vězí v nazírání na u či- telské ústavy, kteréž jedna strana zamítá úplně, kdežto druhá chce na troskách jejich zbu- dovati nový útvar školský, jednomu oddělen budoucí jednotné školy střední podobný. Pokládám za zbytečno a dobré věci ne- prospěšno rekapitulovati tu celý ten nemilý spor — o zajíce, který běhá ještě daleko po poli, nnopak přimlouvám se, aby nadále jednáno bylo o této důležité, podstaty reformy národního školství se týkající záležitosti se vším taktem plnou vážnosti a vzájemným šetřením a respek továním třeba odchylných stanovisk. Ovšem jest veřejnosti české potřebí, aby o těchto proudech, jež pronikají vychovatel mládeže naší, byla zpravena, a my na tomto místě budeme se povždy snažiti zcela objektivně příslušné zprávy podávati o různých sna- hách, poněvadž, jak professor Rein při ana- logické příležitosti případně se vyslovil („Patria“ 1903), potřebno jest, aby jak politik tak i přítel lidu s těmito snaham počítali, aby tak poznali, jake proudy jsou v tom stavu, jenž vy- chovávati má mládež národa.“A není potřebí obzvlášť se rozčilovati a zoufati nad

Rein

15 article *) Viz „Školskou hlídku““ ze dne 2. červenice tr čis. 179.

*) Viz „Školskou hlídku““ ze dne 2. červenice tr čis. 179. „nesvorností“ v posuzování tak vážné a daleko sahající reformy školské, neboť právě tato kva- sivá „nesvornost“, jevící se diskussemi, polemi kami a replikami, jest nutnou, aby nastalo vy- jasnění a konečné sjednocení všech k jed nomu dojednanému, smluvenému cíli. Tento polemický ruch značí interess a po- něvadž není myslitelno, aby tak živý a tak vehe- mentně projevovaný interess zůstal omezen jen na obec učitelskou a poněvadž jest nezbytným výsledkem všech těchto zápasů o idey, že i ve- řejnost, která k nehlučným aktům kulturním zůstává často hlucha a netečna, konečně se bude o reformní proudy zajímati, docílí se tak —— třeba mimovolně — zájem veřejnosti, kterýž, buď jak buď, vždycky na konec znamená počátky reali- sace programových ideálů. Ostatně spatřujeme zde u nás v celém tom boji o vyšší vzdělání jen doklad, že stejné idey probuzují stejně proudy umírněný a prudčí, kte rémuž rozdvojení v methodě neubránilo se uči- telstvo naše ani zahraniční německé, jež Rein v této otázce rovněž dělí ve směr radikální a ve směr reformatorský a kteréž proudy patrny jsou všude, kde běží o reformy. Konečně všichni, kdo toužíme po zreformování povinné průpravy uči telské, musíme vděčiti všem, kdož rušný bo o krásné ideály v našem utuchlém životě pod- nítili a tak způsobili, že otázka ta se ve veřej- nosti uchytila.

16 article

Bude nám zajisté porozuměno, budeme-i zde citovati z odpovědi, kterou napsal E. Ries z Frankfurtu professoru dru. Paulsenovi v pole- mice o universitním vzdělání, dvě místa: jedne směrem k osnovateli brněnské resoluce při schůz manifestační, jako k representantu směru mír- nějšího a druhé směrem k jeho protivníkům jake representantům směru radikálnějšího. Pravít Ries o osobě professora Paulsena: „Nezamlču- jem nikterak tu okolnost, že pana profosora k jeho vývodům přivedl opravdový zá- jem o otázku obecného školství a jeho učitelstva“, a praví o programovém radikálním hesle učitelského sjezdu v Kraloveii „... jednoduše byl tu vytčen vysoký, vznešený z nejušlechtilejších motivů vyplývající ideál, je- hož domáhání mnohými etappam projíli musí... Jak však k onomu vyso- kému cíli učitelstvo dospěje, to ponecháno budiž cestě vývoje. Napřed říditi věci budoucí, zna- mená odsouditi i dobré věci ke strnutí.

E Ries Paulsen Ries Frankfurt profesor doktor

17 article

Bude zdrávo celé otázce, bude-li o ní dále pilně v učitelstvu i v intelligentní veřejnosti jed- náno, rokováno, polemisováno, ale neprospějese otázce té celkem něžné a choulostivé, bude-li dis- kusse provázena hlomozením, škorpením a bude-li hlučným novinářským rykem na konec veřejnosti znechucována. A tato námi žádaná klidná, vážná, důstojná diskusse o vážné a vysoce důležité věci je tím možnější, čím bezpečněji poznáváme, že celá otázka není dosud v tom stadiu, aby šlo již již o uskutečnění toho nebo onoho návrhu, nehle- díme-li arci k tomu, že v otázce není zúčastněno pouze a jedině učitelstvo české a že nutno bude nejprve sjednati definitivní program, postup a směr se všemi, kdož jsou přímo tu interessováni A v tomto rámci pak jeví se nám všechny dosavadní návrhy na reformu povinného učitel ského vzdělání jako pouhé projevy jednotliveů a organisací, ale nikterak jako něco pro všechn učitelstvo celé říše závazného, nezměni telného, od čeho nelze ani na píď odstoupiti což nelze nikterak snad pozměniti. Dokud ne budou všichni slovanští učitelé a s nimi všichn němečtí učitelé úplně shodnuti o svém poža davku, dotud je bezúčelno a marno předstoupit před poslance a vládu.

18 article

Teprve až poslanci lidoví bez rozdílu stran a národností, až většina poslaneckých klub státi bude před imponujícím projevem: to a to což je v daných poměrech možné a dosažitelne chce na vás všechno učitelstvo celé říše, teprve tehdy v této otázce dostaneme se ze šedé theorie do světlé praxe. Snad ani pak nepodaří se učitelstvu českému úplně dosíci požadavku vysloveného kulturním programem: učitelstvo vzdělávej se nejprve na jednotné škole středni a prohloubení vzdělání theoreti ckého, jakož i potřebného výcviku praktického nabývejtož potom učite- lé dvouletým studiem na vyšší školo paedagogické při filosofické fa kultě.“ Snad bude musiti sleviti, snad bude nutno spokojiti se s nějakým opatřením přechod ným, snad odchylně návrhy jiných organisací uzpůsobí reformu jiným směrem, — ale již dnes možno s bezpečností tvrditi vzhledem k dosa vadním vážným projevům o této otázce, že ve škeré učitelstvo a s ním všechna pokroková intel ligence budou jednosvorní v požadování takove reformy, která má hlavní podstatné známky tyto 1. Theoretické vzdělání prů- pravné musí býti naprosto rovno- cenné, kvantitativně i kvalitativ ně s průpravným vzděláním, kte rého se dostává každému jinému intelligentu vůbec.

19 article

2. Vzdělání to nesmí se díti na ústavech, tak chatrně organisova ných, jakými jsou nynejši učitelske ústavy. 3. Praktické přípravy a věde ckého vzdělání musí se dostati ka ždému učiteli na universitě neb ústavech, universitě vědeckou vý chovou na roveň postavený c h. Od těchto požadavků ustoupiti nelze! Uči- telstva české poslední valnou schůzí svých de- legátů znovu tyfo požadavky prohlásilo a stano- vílo si pro nejbližší dobu cílem svým: získat pro tyto požadavky českou veřej no st. Domnívám se, že věci dobré bude poslou ženo, učiním-li příležitě tyto požadavky v člán cích, na tomto místě uveřejňovaných, předně tem úvab za tím účelem, aby pro velikou otázku národního a politického dosahu, pro otázku re fermy učitelského vzdělání získáno bylo hojně bojovníků. Končím slovy, jež napsal prof. Rehmke „Přeji si, aby ke zdaru a rozkvětu školy obecné i učitelstva přesta boj o maličkosti a pozdravuji i vi- tám každého bojovníka za ide rovnocenného a kademického v zdö- lání učitelů.

Rehmke

20 title

(Zasláno)

21 title

Panu

22 article Janu Hýblovi,

Janu Hýblovi, řídicímu učileli onn

Hýbl

23 article

a v Dlonhé Třebové, volenému zástupci učitelstva do c. k. okresn školní rady v Lanškrouně. Otázka: kdo bude ředitelem nové mě- šťanské školy ve Výprachticích (na Lan škrounsku) vešla do nověho stadia, že jsem nucen před širou veřejností obrátiti se k Vám, jehož hla v otázce té jest a bude rozhodujícím. Jakmile došla mne první neblahá zpráva do Letin, kam jsem se uchýlil se svou neurasthenií, do- psal jsem Vám, pevně doufaje, že Vy nejste pro- sáklý skrz naskrz vědomím „zdrcující většiny učitelstva škol obecných, ale že po prvních bojich. v dobách klidnějších, nabyl jste přesvědčení, že vy- tvoření samostatné organisace učitelstva měšť. ško bylo životní jeho otázkou, že obě organisace — spra vujíce autnomně své věci — v otázkách všeučitel- ských, kulturních, národních dobře mohou vedle seb a spolu jako svorní bojovníci a zdatní pracovníci státi Bohužel, z událostí nejposlednějších nabývám o Váa jiného přesvědčení Víte dále zajisté také dobře, že, předvídaje b a chtěje předejíti neblahým jeho násiedkům pro dobré jméno učitelstva, žádal jsem starostu choceh- ského krajnského spolku učitelstva měšt. škol pen Jos. Hubálka, ředitele v České Třebové, aby svěmu bratrovi domluvil, aby žádost svou vzal zpět a ne- způsoboval zbytečně boje. Nemonu za to, že pan Jos Hubálek svého poslání nedokonal, že pro zásadní po- žadavek: aby ředitelem měšť. školy sla sestaršíkollega s 19letou praxínaměšt škole proti kollegovi mladšímu s 1leto praxí — nevytrval u přaporu, ale naopak ho opusti Jak mohutně působilo by na veřejnost, kdyby v ta- kovémto zásadním boji na obranu práva a spravedl nosti byl povstal bratr proti bratrovi! (Kdyby rozdíly byly nepatrny, nikdo by toho na bratrovi nežádal!).

Hubálek Dlonhý Třebová Lanškroun Výprachtice Letiny Český Třebová

24 article

Jsem nucen před veřejností opakovati věc, o kte rou jde a co jsem jako starosta „Zemské ústřední jed- noty učitelstva měšť. škol v král. českém“ dosavad na obranu vykonal. O ředitelské místo ve Výprachticích ucházejí se dva žadatelé: pan Jos. Novotný, odborný učitel měšt školy v Ústí n. Orl., a pan Karel Hubálek, učitel obecné školy v České Třebové. Pan Novotný, narozen 1855 maturoval na reálce 1874, kdy pan K. Hubálek ještě ani nebyl na ústavě učitelském. Pan Nov. absolvoval potom odbor chemie (tehda ještě 3letý) na vysoké škole technické, ale z příčin zdravotních (po rheuma tismu) cdstoupil od cukrovarnictví — tedy nikol „seběhl“ — a zvolil si učitelství, jemuž oddal se tělen i duší. Znčal učiti 1. května 1879, kdy par K. Hun byl ještě na ústavě učitelském. Doplňovací zkoušky dospělosti učitelské (maturity) nekonal, maje odn dispens ministerskou a 1879, kdy p. K. Hub. po ma- turitě vyšel z ústavu, konal p. Nov. již zkoušku uči- telské způsobilosti, kterou p. K. Hub. podnikl teprv

Jos Novotná Hubálek K Hubálek K Hub Výprachtice Orlický Český Třebová učitel obecný škola vysoký škola technický

25 article

1881. Ptám se tedy, stojíte-li výlučně na délce učitel ské služby vůbec, kdo jest z obou kollegů službou přednějším, i když zúmysla pomíjím většího fysi- ckého stáří a úplného akademického vzdělání, po něm organisace Vaše dovede sice hlasem velikým volati ale jehož přednosti za jiných ostatních stejných po měrů i dle Vašeho dopisu mně zaslaného naprosto na ten čas neuznáváte Avšak dále! Pan Nov. vykonal odbornou zkoušku pro měšť. školy r. 1884 a pan K. Hub. r. 1891. Nač straně jest přednost? Ovšem, Vy píšete: „Že m někdo větší nárok na míslo, protože udělal dříve na měšť. školu zkoušku, neuznávám; já bych spíše uznal za schopnějšího toho, kdo zkou- šku vykonal v pozdějším věku“. — — Na prospěch p. Nov. jest dále 17letá (počitáme-l 2 léta podučitelování na měšť. škole v Nov. Bydžově tedy 19letá) praxe na škole měšťanské, kdežto p. K Hub. učil „už“ na škole měšť, zalímně 1 rok. Pan Nov. jako učitel měšť. školy se do té míry osvědčil, že — pokud mi známo — měl nejen ka- ždého roku kvalifikaci nejlepší, ale dostalo se mu i pochvalných uznání 1. od c. k. okr. šk. rady v N. Bydžově, 2. od c. k. ok šk. rady v Lanškrouně, 3. od e. k. zemskéžšk. rady.

K Hub Hub Nova Lanškroun

26 article

Kdo zná tedy organisaci měšť. školy její potřeby, práci na nílépe: p. Nov. nebo p. K. Hub., když nevzpomeneme ani většího fysického stáří, ani fakticky delší učitelské služby (uo. K. Hub. dovedl byste ji vypočitati na minuty a vteřiny. jen kdýby měl v té příčině přednost), ani úplného akademického vzdělání. Zdali u všech lidí myslicích, lidsky cítících není přednějším p. Nov., jemuž tak pro loto ředitelské misto úřadně při- souzena způsobilost nejlepší. Zdali to není také ve smyslu resoluce, schválené na úfadní IV. zemské poradě učitelstvá škol obecných i mě- šťanských 1902, kde se praví: Za ředitele usta- novováni buďtetolikoli, kdo delší řadu let jako odborní učitelé působili na měšť. školách“? Pane Jene Hýble, zaťukejte na srdce svého char- akteru a zeptejte se, kdo tedy má spravedlivější nárok na ředitelské místo ve Výprachticích a odpovězte si!

K Hub Hýbl Výprachtice

27 article

Proč domáháme se toho, aby při ob sazování ředitelských míst dbáno bylo slušnou měrou praxe na škole měšťan- ské? Děláme to jen z prospěchů osobních? Nikoli Zdali to není ve prospěch školy měšťanské, žádá-li se, aby za ředitele měšť. škol nebyly dosazovány osoby, které buď jen krátký čas na školách tě učily, nebo učitelé a řídící učitelé, kteří vůbec n škole měšť. nepůsobili? Neboť ředitel neobstarává pouze administrativních prací, nýbrž má býti i zku- šeným vůdcem a rádcem celého sboru. Zdali v t příčině není lepší ten, kdo zná z vlastní praxe do- konale školu měšťanskou? A zdali dosazování osob neznajících z vlastní delší praxe dokonale šk. měšt. na místa ředitelská nepoškozuje osvědčené již starší učitele škol těch, kterým. se tak stále ubírá naděje, dojíti míst ve- doucích, jichž na školách měšt. u porov- nání se školami obecnými beztoho je počet mnohem skrovnější, takže je malé procento učitelů šk. měšť. stává se řediteli, zvláště při faktickém uzavírání okresů.

28 article

A když by se takovýmto neoprávněným způsobem, jakým bylo by dpsuzení p. K. Hub. za ředitele přes hlavy mnohých v okrese, kteří mají k tomu větší nárok, ubírala učitelům šk. měšť. naděje na postup- zdaž neodpadala by každému láska a chuť ku práci při takovéto zoufalé beznadějnosti, zvláště nedovedl-l by sobě zjednati potřebných oněch 5 hlasů v okr. šk. radě?l Pohlédněme na věc ještě zevrubněji. Dle kterých zásad mají býti ředitelská a učiťelská místa na měšť. školách obsazována? Dovolte, abych Vás zavedl na trojí sta novisko. Jedno jest stanovisko Zem. ústř. jednoty uč. měšt škol, na klerém shodlo se členstvo její obecným hla- sováním. Aby při obsazování nerozhodovaly ná- hoda a různé vlivy, namnoze neoprávněné. na úkor prospěchu školy a spravedlivých nároků uči- telstva schváleno, a by brán byl zřetel ke v šem důležitým činitelům: nejen k učitelské službě vůbec, ale i k tomu, kdy kdo vy- konal odbornou zkoušku pro školy měšť. a jak dlouho působí na šk. měšt Součet bodů dle této kombinace blaho- volně a slušně vyrovnává příkrost je- diného dělidla. Nuže: pan Nov. působí 1. května 1879 — tedy 26 let 4 měs. (do 1. září l. r počílajíc), odbornou zkoušku má 21 rok 5 měs., pů- sobí na měšť. šk. 19 let 3 měs., úhrnem tedy má 67 bodů; p. K. Hub. učí od 15. září 1879 — tedy 25 let 111/2 měs., odb. zkoušku má 13 roků 9 měs. působil na měšť. škole 1 rok, celkem tedy má 40r 81/2 měs., řekněme okrouhle bodů 41. Na straně p Nov. je tedy převaha 26 bodů.

K Hub

29 article

Ale p. K. Hub. i Vy, pane Hýble, se bráníte- zásad svrchu uvedených — nejsouce členy organisace učitelstva šk. měšt. — neuznáváte Uvažujme tedy o věci dle zásady, schvá lené na IV. zemské poradě všeho uči telstva: „Při definitivním obsazován buďte počítána lěta od zkoušky způso- bilosti pro měšt. školy; při stejném po- čtu let od této zkoušky způsob. budi dána přednost osobám, které působ delší řadu let na měšť. školách. Při stej- ných poměrech služebních budiž přihlíženo vedle těchto zásad ke všem létům služebním a zvláště k kvalifikaci pro školy měšťanské.« Nuže: p. Nov. vy- konal odbornou zkoušku r. 1884, pan K. Hub. 1891 , tedy pan Nov. o 7 let dříve. Pane Jena Hýble, kdomá tedy větší nárok na ředitelské místo ve Výpr.? Avšak kdybyste vy a pan K. Hub. neuznali an tohoto příkřejšího proň hlediska, schvál. úřadní zem- skou poradou r. 1902, jak měla by se věc podle po- žadavku, jejž tlumočil v c. k. ministerstvu kultu vyučování pan Moravec, předseda škol- ského odboru Zemského ústředního spolkujednotučitelskýchv královstvá českém, když ve Vídni jednal — o pořadí uči- telů školy měšťanské? O požadí ať prý rozhoduje doba maturity a byla-li by doba stejná tedy doba odborné zkoušky. Pan Nov. má sice matu- ritu na reálce již 1874, ale dispens od doplňovací zkoušky od r. 1879, tedy téhož roku, kdy p. K. Hub. vyšel z ústavu. Dejme tomu však, že tedy první dě- lidlo bylo by u obou stejné (a není! — p. Nov. 1879 dělal již zkoušku učitelskou !), tož rozhoduje druhé: a tu p. Nov. má odbornou zkoušku dříve

K Hub Hýbl Moravec Jena Vídeň školaský

30 article

Pánové Hýble a K. Hubálku, rcete: kdo jes přednějším? Není-liž pravda, že p. Novotný Pane Jene Hýble, těchto všech fakt nemohljste popříti, když jsem Vám po- dával jménem Zem. Ú. J. s deputací kra- jinského spolku rozklad uvěci té, musil jste je uznati a přece jste vůči nám pro- hlásil: »Ptal jsem se kollegův obecných škol, přálel i nepřátel p. K. Hubálka, jak mám hlasovati a t bylo mi rozhodně řečeno, abych dal hlas p. K. Hu- bálkovi a to tím spíše, že si učitelé škol obecných tu školu měšťanskou vymohli. Pánové, jinak jednati nemohu: Kdybych dnes dal hlas panu Novotnému. zejtra musil bych resignovati na členství v okresní škol. radě.« Pane J. Hýble, koho jste se to ptal? Jsou k tomu oprávnění? Strany druhé jste se neptal? Vy se necitite býti voleným zástupcem učitelských věcí vů- bec? Vy nikdy nebudete žádati, aby virilista pan řed. Zeiner hlasoval pro dobro věcí všeučitelských Pane Jene Hýble, Vy cítite dobře, ž všechno převážné jest na straně pana Nov. a přece rozhodujete proti něm u ? Ma to býti další vymstívání, že jsme si vytvořili samostatnou organisaci? Pro Vás už není svatou zásada stařešinství, pro kterou jste právě s druhým žadatelem p. K. Hubálkem tolik horovali ve zvláštním pamětním spise, zaslaném všem členům okresní školní rady ?

Hýbl K Hubálek Novotná K Hu Novotný J Hýbl Zeiner ma

31 article

Stůj zde z něho na připamatovanou: — — — »A nikde snad při výsledcích práce tak na váhu ne- padá klidná a spokojená mysli jako ve škole. Uči- tel, jemuž bylo ukřivděno, učitel zne- uznaný, odstrčený, v hmotném ohled zkrácený a roztrpčený nemá potřeb- ného klidu duševního, ztrácí nadš ení a lásku ke svému povolání a upadaje v beznaději, zoufá nad svým postave- ním, stávaje se pracovníkem nuceným, zotročilým a k výsledkům své práce lhostejným. A nejvíce trpkého zklamání a křiv přináší učitelstvu obsazování míst, neděje-li s zásadně, ale otvírá-li dvéře všeliké protekci. — — — Dokud nedovolá se učitelstvo zá- kona, jímž by postup učitelstva v celém království řádně byl upraven, mohly by zajisté při dobr vůli a z mravního přesvědčení již v mezích nynějšího zákona c. k okr. školní rady mnoho uči- niti pro zásadné a spravedlivé obsazování míst uči- telských. — — — Na prvém místě mělo by se hle- děti na počet služebních let. Stáří vždy cky bylo ctěno a zůstane nejspolehlivějším ř- didlem ku přirozenému postupu v hodnostech. Zku- šenosti života nevyváží tak snadno ani nadání ani energie. Počet služebních let jest právě to jediné spolehlivé, čím nelze kla- mati. Na druhém místě budiž brán zřetel na z pu- sobilost, prospěch ve škole a konečně na rodinné poměry.«

32 article

A dále pravíte, že důsledné obsazování učitel- ských míst dle těchto zásad »přineslo by uči- telstvu žádoucí spravedlnost a klid mysli ku práci duševní a zastavilo b nemravné a nedůstojné obcházení při domáhání se míst zasloužených i ne- zasloužených. Takové obsazování míst bylo by požebnáním pro školství v našem okresu: ne- boťnikdy nemůže mIti v obci žád ouc vážnosti, na kom lpí úhona, že místa svého nedosáhl způsobem čestným, V učitelstvu zakotvila by se potom pravá kollegialita, prostá vší závisti, neboť každému kynula by naděje že se mu dostane místa, jež mu právem náleží.A tato naděje dodávala by mu síly ke svědomitémua obětovnému dílu ve škole i v národě. Z Budče třebovsko ústecké, dne 19. října 1901. Jan Hýbl, jednatel.

Hýbl Budeč

33 article

Karel Hubálek, předseda.- Ano, ano, milí zlatí kollegové, tak psali jste jako předsednictvo Budče. Krásná slova, ale skutek utek A jak tomu dávno, co jednali jste o věci pod Lau- šperkem! (Podrobnější referát o tom byl by řeřa- vým uhlím na vaše hlavy !) Tím, že má pan Karel Hubálek na své straně pana Glücksmanna, starostu v České Třebové as ním sdružené agrárníky, má se p. K. Hubalkovi do- stati přes hlavy starších učitelův s dlouho- letou praxi na měšť. škole ředitel- ského místa? Nečervenáte se, pp. Hýble a Hubálku, když za krátko potom takovýmto způ- sobem zašlapáváte nejčistší zásadu do blála? Navrhoval jsem, aby se boji předešlo, aby pan K. Hubálek šel zatím do Výprachtic za učitele mě- šťanské školy, že je pro takové místo žadate- lem nejstarším; ale byl jsem odbyt, že se mu ne- chce. Sám, pane Hýble, jste doznal, že jste to panu Karlu Hubálkovi také navrhoval, ale kdepak, pr majestát pana Karla Hubálka není učitelství — práce učitelské na měšť. škole — pro něho jest dů- stojným jen ředitelství! A přece by i prvé bylo pro něho postupem: na základním služném o 400 kor. více a na pěti zvýšeních o 250 K, úhrnem plus 650 korun — — O práci na měšťanské škole p. K. Hub. nestál. Proč nežádal r. 1892 na podučitelské místo na měšt škole se 450 zl.? Poněvadž byl učitelem v Delním Dobrouči se 600 zl. Brzy potom dostal se do České Třebové, jediného tehdá místa I. třídy se 700 zl., kdy celá řada starších učitelů měla méně. Proto, p.

Hubálek Glücksmann K Hubalek Hýbl K Hub Budeč Lau Český Třebová Výprachtice Delní Dobrouč

34 article

Jene Hýble, neomlouvejte zašlapávání svaté zásady starešinství, odhlasované nedávno i na schůzi zá- stupcův učitelstva v okres. školních radách, kde jste byl také přítomen. Obávám se, že dnes — kdy se Vám starešinství do krámu nehodí — budete hledati (a hledáte je!) výminky, zejtra, až se nahodí, budete zase pro bezpodmínečné starešinství. Proč? Nechci uvěřiti, že byste se chtěl odvděčiti za to, že jste pomocí K. Hub. zvolen byl za člena okr. šk. r. Nechci věřiti, co šepotá se, že proto pan K. Hub. nekandidoval, poněvadž prý v dálce i na blízku viděl posice, kde snad byl by sám zúčaslněn a tu by jeho hlas odpadl. Pane Jene Hýble, upozor- ňoval jsem Vás, že se děje nezřízená sgitace. Jak mohl by jinak kdo tvrditi, že p. K. Hub. máu místní školní rady první místo v návrhu zabezpe- čeno, nežli místo bylo vypsáno a žádosti o ně k místní školní radě dojdou? Vysvětlete mi, jak a či pomocí stalo se, že pro něho jest v okresní školní radě pět hlasů již dávno zajištěno. Ani jediný člen místní školní rady (mluvili jsme jen se třemi), ani jediný člen c. k. okres. škol. rady neodmíti našich vývodův, říkali (až na Vás I), že nejsou ještě rozhod- nuti, že budou o věci uvažovati; ovšem, čekali jsme od svých rozkladů více a proto nepříznivý výsledek pro p. Nov. v mi- mořádné schůzi c. k. okresní školní rady přičísti sluší nezřízené agitaci. Kdo ji provádí, nevím. Duchem nejsem, p. K. Hubálka nestopuji, ale říká se, že zaň pra- cují, chodí a píší jiní. A říkal-li kde a komu o hlas, nestalo se to zajisté před svědky, jako se stala naše intervence na uznání našich zásad. Zámysla jsm nikomu o hlas neříkali. Naší učitelské obci dávám tímto veřejně zprávu, že jsme učinili n obranu práva a spravedlnosti všecko, co bylo v okrese možno. Prohráváme dosu

Hýbl K Hub K Hubálek