2
masthead
NARODNI LISTY.
3
masthead
5. září 1913. čínio 2ee
ea
4
article
skými a učinil si životní povinností sblížiti
Uhry s kulturní Evropou. šel za svým cílem
třemi cestami: pracemi básnickými, filosofi-
ckými a posléze jako ministr osvěty cestou
politickou. Jako básník napsal kromě čet-
ných zdařilých veršovaných prací dva velké
romány, jimiž ukázal na dvě bolavá místa ve
státě uherském. V románě „Vesnický notář“
vylíčil prohnilou stavovskou správu uherských
stolic a přiměl jím uherský sněm r. 1848, že
zrušil dědičnost stoličných úřadů a proved
některou nápravu zavedením stoličných vo-
leb. V románě „Uhry r. 1514“ vyličil selské
povstání Dóžovo a strašnou smrt tohoto ob-
hájce práv selského lidu a dočkal se také
úspěchu tohoto románu, když jeho vlivem r.
1848 selský lid v Uhrách zbaven poroby. Ve
svém filosofickém díle „Panující idey století
XIX.“ hájil zásadu rovného práva všech
státních občanů. Jako právník vypra-
coval r. 1843 spolu s Deákem osnovu nového
trestního zákona, jímž se odstraňuje
trest smrti a zavádějí se poroly
Uher
Dóžův
Deák
Evropa
Uhry
5
article
Jako ministr osvěty r. 1848 provedl v Uhrách
zákon o povinné školní návštěvě.
když se po vyrovnání r. 1867 stal po druhé
ministrem osvěty, byl hlavním spolupracovní-
kem při národnostním zákoně z roku
1868, jenž měl uskutečníti jeho myšlenkye
rovnoprávnosti všech občanů a tedy i všech
národností v Uhrách. Ale dříve, než zákony,
jím vypracované, se mohly vžíti a dříve než
mohl vůbec provésti celou reformu uherského
školství od nejnižších do nejvyšších škol, za-
stihla ho náhlá smrt dne 3. února 1871 a ve-
liká část jeho snah zůstala neprovedena. Dě-
dietví po velikých, poctivých státnících Eöt-
vösovi a Deákovi převzali malí duchem.
ale velicí kastovní panovačností a šovinis-
mem Tiszové, Andrássyové, Apponyové, li-
berální zákony o všeobecném, povinném vzdě-
lání lidu v celých Uhrách zvrátili v pomada-
řovací školy apponyovské, národnostní zákon
z r. 1868 vůbec nikdy provéstí nedovolili
celé Uhry proměnili v pašalik několika hra-
běcích rodů. Jubilea Eötvösová vzpominají ty-
to dni v Uhrách všichni utlačení a ponížení
Maďaři i Nemaďaři, ale „liberální“ uherská
vláda přechází přes ně mlčky k jednacímu po-
řadu.
Tiszová
Andrássy
Apponyová
Uher
Maďar
Uhry
6
article
Všepolský návrh volební opravy v Haliči.
Nová „národní lidová strana polská“,
níž jsou sloučeni Všepoláci prof. Glabiňského
a lidoví křesťanští sociálové, uveřejnila novou
osnovu volební opravy pro sněm haličský. Ta-
to osnova navrhuje sněm o 220 členech, z nichž
má býti 13 virilistů a 207 poslanců. Místo do-
savadních čtyř kurií (velkých statků, měst.
obch. komor a venkovských obcí) navrhuje se
osm kurií a sice 1. vyšší kurie, v níž
mají voliti deskoví statkáři, platící aspoň 200
kor. přímé daně, všichni starostové okresních
zastupitelstev a jich náměstkové, členové se-
nátů všech vasokých škol, všichni kanovníci
a děkanové, předsedové zemědělské společ-
nosti, komory lékařské a inženýrské, celkem
45 poslanců, z nichž jeden má býti vyhražen
Malorusům. 2. Kurie řemeslnická,
níž mají voliti všichni členové živnostenských
společenstev 10 poslanců (jednoho Malorusa).
3. Kurie obchodní a průmyslová,
niž mají voliti voličové obchodních komor,
vyjma řemeslníky, deset poslanců. 4. Kurie
dělnická, v níž mají voliti dělníci, zapsaní
v nemocenské a pod. pokladnách, 12 poslanců,
z nichž čtyři mají býti Malorusové. 5. Kurie
měst, v níž volí obyvatelé větších měst, po-
kud nevolí v jiné kurii, 39 poslanců, z nichž
Malorusům vyhraženy 4 mandáty. 6. Kurie
venkovská, jež má voliti 101 poslance.
takže na základě národního katastru Maloru-
sům má připadnouti 45 mandátů. 7. Kurie
národních učitelů se třemi mandáty
z nichž jeden maloruský. Zemský výbo
má míti osm členů, z nichž pět mají voliti ku-
rie a tři celý sněm, v tom počtu jednoho Malc-
Osnova vypracována tak, aby strana vše-
polská obdržela co nejvíce mandátů; v ton
však spočívá příčina, že sotva která jiná pol-
ská a lím méně maloruská strana přijme futs
osnovu za základ jednání.
rusa
profesor
Glabiňský
Malorus
Halič
národní lidový strana
7
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Makedonská deputace v Petrohradě,
Makedonská deputace, sestávající z pánů
Balabanova, Cankova, Georgova, Michalčeva
a Vasiljeva, po společném vystoupení s Al-
bancí ve Vídni se rozdělila: první tři pánové
odjeli přímo do Petrohradu, poslední dva
zajeli si přes Brno do Prahy, odkudž se již
odebrali za ostatními do ruské residence.
V Petrohradě zatím už prvá část deputace
zahájila činnost. »Novoje Vremja« podává
zprávu o tom, s čím Makedonci přijeli, a
hned odpovídá. Odpověď stručně reprodu-
kujeme.
Deputace vytkla si za úkol »varovati
Evropu« před neštěstím, které ji stihne, když
Makedonci proti Srbům povsťanou. Slova
tato pánové ničím nedokazují, v té příčíne
jsou vůbec slabí.
Tvrdí, že Makedonci stůj co stůj chtěji
míti takovou autonomií, jakou Evropa dala
Albanii. To nezasluhuje víry. Čeho Make-
doncům po válce především potřebí, jest mí
a klid, aby mohli pracovati, domy své
znovu vystavěti atd.
Balabanův
Cankov
Georgov
Michalčev
Vasiljev
Makedonec
Srba
Petrohrad
Alo
Vídeň
Brno
Praha
Evropa
Albánie
Novoj Vremja
8
article
Deputace praví: Srbové mají plán vy-
hladiti všechny makedonské Bulhary. Kde
mají pro to důkazy? Na rozhodně posta-
venou otázku pan Balabanov odpověděl, že
v Prilipu Bulhar Matvějev si dovolil ne-
uctivou poznámku o srbské armádě a by
ža to napaden od srbských vojínů. To ovšen
není žádný důkaz, zvláště když se tento při-
pad udál už v prosinci 1912. A ani pana
Matvějeva Srbové za to »nevyhladili«.
Za druhý toho důkaz uvedl pan Bala-
banov brožuru, kterou vydal »Balcanicus«,
za kterýmžto pseudonymem se kryje srbský
ministr Stojan Protič. Tu se ukázalo, že tuto
brožuru neznají páni Makedonci, ale znalji
redaktor »Nového Vremene«, jenž s nim
rozmlouval a mohl je poučiti, že v ní není
nic takového, co oni se domnívají.
Za nejméně strašnou »Novoje Vremjae
považuje hrozbu, že makedonští Bulhaři při-
imou unii. I tato hrozba má charakter intei
ligentského výmyslu. Strašiti Rusko unií je
směšno. Těch Makedonců, kteří by měnili
víru jako plášť, nikdo v Rusku nebude lito-
vati, že jsou ztraceni pro pravoslaví.
Srba
Bulhar
Balabanova
Matvějev
Bala
Protič
Makedonec
Nový Vremen
Rusko
10
article
Ruská veřejnost neměla nikdy mnoho sympati
k Rakousku a v poslední době stále více je ztrácí.
Nejen proto, že vidí v Rakousku soupeře, ale
i proto, že nevěří v budoucnost a sílu Řakouska
Naše monarchie na venek patrně dělá velmi ubohý
dojem. Snad horší, než ve skutečnosti zasluhuje.
Ale postranní pozorovatel nemůže jinak než hle-
děti s nedůvěrou na budoucnost říše, kde to praská
ve všech švech, kde všude na venek vláda se
representuje mimořádnými opatřeními, svědčícími
více o vládní neschopnosti než o buřičské náladě
občanstva.
Kadetský orgán ruský »Rěč« uveřejňuje právě
vídeňské dopisy svého balkánského dopisovatele
Vikterova. Jejich průvoduí motiv zní: »Žle je ...
Rakousko
11
article
Zle je s monarchiíl Rakousko hynel Kdo je za-
chráni?
Na objasnění celkové pessimistické nálady
bere si Viktorov k výpomoci i mathematiku
Ciframi ukazuje, oč se zhoršila zahraniční situace
Rakouska, ačkoli zdánlivě na hranicích nenastaly
velké změny. Před balkánskou válkou hranice
Rakousko-Uherska s Černou Horou tvořily čáru
o 160 km, s evropským Iureckem 90 km. s
Srbskem 520 a s Rumunskem 890 km. Po bal-
kánské válce společné hranice s Černou Horou
činí 200 km, se Srbskem 570 km, při čem zcela
jistě možno počítat s tím, že, v brzké budoucnosti
celá ta čára 770 km bude pobraniční čárou jednoho
státního a národního organismu, hranice s Rumun-
skem se nezměnila. Dualistická monarchie dne
teskně vzpomíná pestré stální mosaiky na Bal-
káně, která ještě před rokem jen bavila rakouské
politiky a ve vzájemné řevnivosti nezdála se Ra
kousku nebezpečnou. Dnes — je zlel
Takové dojmy si odnáší ruský dopisovate
z Vídně. Přeceňuje patrně sílu rozkladu habsburské
monarchie; není posud tak zle a Rusové by měli
počítat reálněji. Ale pro rakouské politiky mus
být výstrahou, jak dnes se soudí o budoucnost
Rakouska v Rusku. Úvěr závisí také na důvěře
a té není.
Viktorov
Rumun
Rus
Rakousko
RakouskoUhersko
Černá Hora
Srbsko
Rumunsko
Bala
Vídeň
Rusko
km
12
article
Plebíscit ve švýcarsku o smlouvách s cízínou
Ve švýcarsku žádá 62.000 občanů spolko
vou radu, aby příště předkládala lidu všech
státní smlouvy s cizinou, učiněné bez lhů
nebo na dobu delší než 15 let, k odhlasování
jestliže to žádá více než 30.000 občanů. O tom
to počinu, s nímž nesouhlasí ani spolková rada
ani spolkové shromáždění, musí býti prove
deno hlasování lidu. Avšak i kdyby proti oče
kávání iniciativní návrh byl lidem schválen
nepozbudou tím obchodní a celní smlouvy
platnosti, poněvadž nejsou učiněny na déle
než 15 roků.
Zrušení osobního šlechtictví ve Virtembersku
Příčinou tohoto rozhodnutí virtemberské
vlády, které v ostatním Německu nemálo pře-
kvapilo, jest, že počet úřadniků a důstojníků
povýšených pro svou osobu do šlechtického
stavu vzrosti takovým způsobem, že to veřej
nost už nelibě nesla. Ostatní spolkové státy
německé totiž takovéto změny jména neznaj
vůbec. Jen v Bavorsku se dostává občanským
osobnostem s ryt. řádem bavorské koruny z
za občanské zásluhy a vojenským osobnosten
s ryt. řádem Maxe Josefa osobního šlechtictví
Virtemberský sněm už několikrát naléhal n
vládu, aby tuto privilej odstranila; ale vláda
se k těmto popudům chovala tak neochotně
že její nynější rozhodnutí překvapuje.
Strach z Francouzů.
Vláda v Elsasku-Lotrinsku vzala povolen
k pobytu v Elsasku francouzskému generált
m. sl. Didiovi a bývalému francouzskému set-
níku zákopnictva Wölfflovi. Oba důstojníe
jsou rodem Elsasané: Wölffel nad to má roz
sáhlé statky v Elsasku, na nichž každoročně
nějaký čas pobýval.
Max Josef
Virtemberský
Francouz
Německo
Bavorsko
Elsasko
Lotrinsko
Didi
13
article
Z cesty po osvobozených
zemích balkánských.
Z cesty po osvobozených
zemích balkánských.
V. Berane a Andrijevíca.“)
Po úzkém dřevěném můstku přejeli jsme
opatrně husím pochodem, abychom snad ne-
seznámili se s chladnými vlnami rušného, roz-
vodněného Limu. Vjeli jsme přímo na širokou
ulici, spíše náměsti, která zahýbá se pak
pravém úhlu, a stanuli před vysokým domem.
obydlím brigadýra Cemoviče. Generál i jeho
choť přijali nás velmi srdečně a brzo přišli
i příbuzní rodiny, většinou zasloužilí junáci
z bojů o svobodu a nyní úřadníci černohorské
správy. Pohostinství brigadýrovo bylo skvělé
a skoro až nám bylo stydno, že několikráte
navrátili jsme se důkladně zabláceni a uma-
záni do velkého parádního pokoje, který pro-
fesoru Cvijičovi a mně vykázán byl za ložnici.
Zet brigadýrův učitel Popovič stal se vedle
Nika Cemoviče naším stálým, ochotným a mi-
lým průvodcem. Také otec jeho pop Maxim
z Vrbice, vesnice na cestě k Rožaji, přišel nás
pozdravit. Jen šedivý plnovous prozrazoval
jeho povolání jako sluhy páně, jinak byl to
junák bojovného vzhledu, zdravý a křepký
přes své vysoké stáří. Což jaký pak byl asi
junák jeho otec, jenž kouříval z ohromného
těžkého čibuku, který, cennou památku rodin-
nou, nyní vnuk majitele věnoval prof. Cvijič
pro bělehradské museum národopisné!
V Beran
Andrijevíca
Cemovič
Zet
Popovič
Nik
Maxim
pán
Cvijič
Lima
široký
Rožaj
14
article
Brigadýr Cemovič řídil osvobození Beran
dobyl Plava, Rožaje a krvavou bitkou vynuti
si přechod přes planiny k Peči. Mncho oni
přátelé jeho nám vypravovali o těch slavnýcl
bojích, kterými úspěšně dokončeny ty dlouho-
leté drobné boje s tureckým panstvím, v nicht
křesťanští obyvatelé Beran a okolí hráli vel-
kou úlohu. Mnoho vypálených domů stojí ještě
v okolí na svědectví pomsty turecké. I pra-
starý srbský klášter a slavné poutní místo
Giurgjevi stupovi, záp. od Beran, byl vypálen
Nespočetné jsou oběti krve i jmění, jež tito
chrabří bojovníci přinesli pro svoji svobodu.
sám brigadýr Avro Cemovič byl několikráte
raněn a většina obyvatelstva okolního, zejmé-
na žen jest ve smutku po padlých, jichž t
bylo poměrně více nežli v jiných oblastech
Černé Hory.
Uvědomění, že nyní není již hranice mez
dvěma státy srbskými, že bohatší a pokroči-
lejší Srbsko pomůže Černé Hoře přes velké
obtíže, které staví se v cestu i jejímu pokroku.
posiluje vítěze a dává jim dobrou naději v bu
doucnost. Netají si těžkostí, kterých bude
třeba překonati. Černá Hora je země tradic
tradic plemenných, které nehodí se již do
) Viz „Národní Listy“ ze dne 7., 12., 13.
26. srpna
Cemovič
Plav
Rožaj
Beran
Avro
15
article
rozšířeného státu, jemuž třeba hospodářsky i
kulturně se rozvíjeti na demokratickém zá-
kladě. Starý král sám, ztělesnění bývalé Čer-
né Hory, těžce asi přizpůsobí se novým po-
měrům, starý separatismus plemenný dosud
nevyhynul, junák černohorský dosud pušku
považuje za jediný sebe důstojný nástroj —
to vše musí se změniti, má-li Černá Hora vy-
užíti správně ve prospěch svého lidu značné-
ho posílení své moci i nových, hospodářsky
mnohoslibných krajů. Inteligence i lid jsou
plně vědomi, že sami na to nestačí, že třeba
bratrské pomoci srbské, že nutno přizpůso-
biti se demokratickému duchu, který tak v
Srbsku se osvědčil, aby všechny ty velké úko-
ly nejbližší budoucnosti mohly se splniti. Prof.
Cvijič, apoštol pravé, seriosní národní práce
v Srbsku, byl jím i tu i jinde po Černé Hoře.
všude jasně a nepokrytě projevoval své mi-
nění, radil i povzbuzoval. Varoval před ukva-
peností mladé nedočkavé živly, oceňoval
správně velké zásluhy starého krále a dovo-
zoval správně, že nutno postupovati tak na
cestě reforem, aby prestiž starého vládce ne-
byla uražena. Ten jistě ukázal jednou již po-
rozumění pro potřeby nového života, když do-
brovolným aktem z vlastní své vůle národu
dal rozsáhlá práva konstituční. Tehdy vůdcové
reformního hnutí nedovedli udržeti se v dů-
stojných a správných mezích a následek toho
byl neblahý pro celou zemi. Nutno šetřiti práv
vladařských, uznati velké dílo na osvobozeni
národa a rozšíření státu, o něž král získals
velkých, nepopíratelných zásluh, a hledat
smírnou cestu, jak uvésti potřeby nové doby
v soulad s právy, která dávají tradice i záslu-
hy osobni králi, dynastii i plemenným pře-
dákům.
profesor
Cvijič
Srbsko
velký zásluha starý král
16
article
Odpoledne po svém příjezdu jsme pro-
spali, bylo nám třeba odpočinku, a venku byl
liják, takže nic se nezmeškalo.
Druhého dne z rána přeprchalo stále,
přece však vyjeli jsme si po levém břehu Lim
pod úpatí kopců a jelí až k místu, kde Lim
z beranské kotliny vniká do tiché, hluboké
soutěsky, klisury, jak říkají Srbi. Dobrá cesta
starého původu vede až sem; stával tu kdyst
klášter Šudikova, z něhož zbylo jen několik
zdí. Před vchodem do klisury, zvané Triofan.
vysoký, skalnatý vrch trčí do výše a na jeho
vrcholu je sbořenina hlásky nebo zvonice. Je
to zase „Jerin krš“, zlá královna Jerinai
s ním jest spiata. V okoli jest ještě několik po-
dobných vrchů, které zřetelně vynikají nad
veškeré horniny svého okolí tvrdostí hmoty
své. Jsou to čedičové kopce, které mnohen
pomaleji zvětrávají a proto udržují tvary tak
příkré a nedostupné.
Na zpáteční cestě zastavili jsme se u ko-
stela Cjurgjevi stupovi. Byl právě Petrov dan.
velký svátek, ale lidí pro špatné počasí byl
tu dosti málo. Jen několik jehňat peklo se na
ohni nedaleko před kostelem, opodál v ovoc-
né zahradě stály ukořistěné stany turecké,
nichž nyní bydlili duchovní, jelikož klášterni
budovy nejsou dosud opraveny. Bylo tam ně-
kolik velmi zajímavých popů, všichni jistě
znali lépe pušku nežli posvátné knihy, dlouhá
leta bojů žádala i od nich velkých obětí, za-
městnání jejich nebylo nikterak klidné. Znali
vypravovati o přestálých nebezpečích a záda-
vách tureckých, o nočních přepadech, utíkání
s holýma rukama do hor a lesů a jiných a ji-
ných krutých událostech z doby utrpeni.
Srb
Šudikův
Jerin
Lima
17
article
Kostel Gjurgjeví stupovi jest jeden z nej-
zajímavějších pomníků architektury z doby ří-
še Nemanjičů, v mnohém upomíná na crkvu
v Trilji, utrpěl však mnohem více ohněm a
pustošením tureckým. Po přátelském rozho-
voru s popy a shromážděnými hodnosty
bylť tu i Avro Cemovič i důstojníci beranské
posádky — koupil prof. Cvijič pěkného bílého
koně za 330 korun čili perperů od jednoho
z důstojníků. Kůň ten nejlépe se osvědčil ze
všech, kteří stali se majetkem naší družiny.
a mnohonásobně nahradil výkonností svou
bezpečností chodu větší kupní cenu.
Po rozblácených cestách objeli jsme ještě
okraj kotliny směrem k jihu a při návratu k
městu několikráte dopřáli jsme si pěkný cval
na posečených právě loukách. Před městem
po jižní straně stojí opuštěná nyní karaula tu-
recká, podivné čtvercové stavení, ukazující na
straně od města odvrácené pouze holé zdi se
střílnami. Několik černohorských dělových
střel poškodilo jen nepatrně její pevné zdivo.
Jak jsme se dověděli z úst samých černohor
ských junáků, artilerie jejich ani tu ani na ji-
ných místech v prvních bojích neosvědčila se
chvalně, střílelo se špatně a hlavní úkol při
padl hrdinné pěchotě, která nikdy nešetřila
obětí. Pěchota manevrovala velmi dobře a tu-
recké vejsko opouštělo svá opevněná posta-
vení spíše ze strachu před zaskočením, než
pro oheň z děl černohorských.
Nemanjič
Cvijič
18
article
Dlouhá a široká hlavní ulice jest zároveň
i čaršijí i místem, kde týdenní pazar, trh, se
koná. Pouze dobytek prodává se o pazaru
na druhé straně slabého mostu. Město Berane
má velmi výhodnou polohu, máť okolí velice
úrodné a zajisté v budoucnosti bude důležitým
tržištěm. Již dnes výstavnost jeho až překva-
puje a svědčí o zámožnosti obyvatelstva, kte-
ré pro hospodářský pokrok osvědčuje daleko
větší zájem o porozumění, nežli větší díl staré
Černé Hory. Obyvatelé tohoto kraje jsou Vaso-
jeviči, největší z plemen černohorských, pléme
hrdé a bojovné, které na všechna okolní ple-
mena srbská hledí s pohrdáním, jež datuje ee
z doby, kdy Vasojeviči vydobyli dnešní
svoji vlast a sousedy své porobili nebo za-
hnali do území méně přístupných. Berane jest
přirozené centrum Vasojevičů, k němu budou
gravitovati i ty části plemene, které jsou na
území staré Černé Hory. Všechna okolní ple-
mena zahrnují Vasojeviči pod pohrdlivý název
„Srbiáci“. Srbové druhého řádu, považujíce
sebe za nejlepší srbské plémě. Rod Cemovičů
který od pradávna měl vynikající postavení
mezi svými rodáky, přičiňuje se zdatně o zlo-
mení tohoto starého, dnes nejvýš nevčasného
předsudku, sama choť Avra Cemoviče jes
rodem z Kuců, od Gusinje, zeť jeho, učite
Popovič, pak jest rovněž „Srbják“
Odpoledne podnikli jsme exkursi k se-
veru po pravém břehu Lima, přes vysoký vá-
pencový hřbet, za nimž leží úrodná krajinka
zvaná Poljice. Pršelo skoro stále a často li-
jákem takovým, že chvílemi nebylo viděti n
několik set kroků. Malý, roztomilý hoch na-
manul se nám blízko města, kde isme na břeh
Vasojevič
Beran
Srba
Avra Cemovič
Popovič
Vasa
Gusinj
Lima
Vasojevič
19
article
Lima prohlíželi výchoz dosti slibné sloje hně-
dého uhlí, vzal pak na sebe jeden z aparátů
lotografických a přes naše domluvy nechtěl
se vrátiti. Běžel vytrvale za koňmi rychle stou-
pajícími po kluzké stezce kamenité a teprve
později dal si říci, že aparát by se promočil
aby s ním raději vrátil se na rozcestí do ro-
viny a počkal do našeho návratu. Neměli jsme
mnoho užitku vědeckého z této vyjíždky a na-
vrátili jsme se důkladně promočeni.
Jeden ze způsobů černohorských i na ven-
kově srbském vůbec nikterak se nám neza-
mlouval; jsou to večerní posezení před večeří
při nichž pije se vše, káva, pivo, rakija, ba
víno a přikusuje se jen jako „meze“ sýr, cibule
a chléb. Večeří se velmi pozdě, po osmé ho-
dině, ba často skoro až o deváté, když pravá
chuť ztrati se již při předcházejícím naléván
žaludku. Brzká večeře a piti po ní, tak jak
u nás zvykem, je rozhodně mnohem příjem-
nější pro hladové cestující, kteří rádi by brz
teplou, kompaktní večeři. Po „černé hodince“
již jsme ani nemohli důkladně ujmouti se růz-
ných a výborných jídel, která nám byla v domě
brigadýra k večeři předkládána. Nad jiné vá-
žili jsme si výborných lososovitých ryb
pstruhů, kterých Lim chová přemnoho.
13. července opustili jsme hostinný dům
brigadýrův a vydali se do Andrijevice. Po
cestě ještě zastavili jsme se na chvíli v domě
učitele Popoviče a pak brzo vedeni Nikou
Cemovičem opustili jsme kotlinu beranskou
cestou proti toku Lima, po levém jeho břehu.
Popovič
Cemovič
Lima
20
article
Řeka protéká tu mezi vysokými horskými
hřbety, lesy porostlými; dolní části svahů jsou
vzdělány v pole, neb pokryty pastvinami. Údoli
činí nesmírně přívětivý dojem a osídlení jeho
je hojné i dosti zámožné. Cesta do Andrijevice
není dosud sjízdna pro povozy. V postranních
údolích potočních sídlí zbytky starých držitelů
země, nyní Kasojeviči zaujaté, stará plemena
jichž tradice sledoval profosor Cvijič s veli-
kým zájmem.
Po tříhodinné jízdě v dešti a blátě spatřil
jsme před sebou na vysoké terase, řekou kdys
nanesené, kostel a hřbitov andrejevický a brz
potom vstoupili jsme do tohoto nejzazšího mě-
stečka staré Černé Hory.
Andrijevica své postavení jako městečko
a dosti důležité tržiště děkovala jen své poloze
na půdě Černé Hory ve klínu, který tu zasa-
hoval až na druhý břeh Lima a dělil turecké
území, na němž ze severu Berane, od jihu Pla
a Gusinje, stará tržiště, byla odsouzena ke
spánku, k naprostému odloučení od ostatního
světa. Andrijevica jest jen široká ulice, čil
náměstí s dosti výstavnými domky po obou
stranách, z nichž skoro všechny mají buď po
dučanu (krámku) nebo jsou mehany a kafany.
Cvijič
Pla
Gusinj
Andrijevice
Lima
21
article
Nyní rychle se blíží konec její slávy, nebot
jakmile získáno bude lepší spojení sjízdnou
cestou údolím Limu na obě strany, přestane
její úloha jako konečné stanice poštovníh
spojení silničního a obchod přemístí se tam.
kde kyne mu více přirozených výhod.
Na poměry zdejší velmi výstavný i čistý
malý hotel přijal nás a byl nám příjemným by-
dlištěm. Krátce před námi přijel od Podgorice
kolega dr. Dvorský, docent čes. university.
který zúčastnil se dalších společných tur na
území nové Černé Hory. Ještě téhož dne ob-
jednal si kolega koně, dříve profesoru Cviji-
čovi nabízeného, v Beranech. Niko Cemovič
prostředkoval koupi, která byla dosti příznivá
Cizince, který chce koupiti koně, chce využit-
kovati každý a proto nebyla cena 260 koru
za pěkného drobného hnědáka, teprve čtyř.
letého, příliš značná a kolega Dvorský byl rád
že sprostil se únavného a nepříjemného vyjed-
návání se zdánlivě neochotnými prodavači.
Příští den byl věnován „odmoru“, odpo-
činku a psaní. Byl to den trhu, pazaru, ná-
vštěva z venkova však byla velmi slabá a tak
nebylo příležitosti pozorovati a fotografovati
jindy velmi zajímavé a malebné skupiny ku-
pujících a smlouvajících. Bylo tu několil
„Amerikánů“ z okolí, jeden byl až v Aljašce n
zlatém poli klondyckém po čtyři leta. Přinesl
si pěkné peníze, jak mi prozradili jeho kra-
jané, ale též předčasně sešedivělou hlavu.
Prof. dr. J. V. Daneš.
doktor
Dvorská
Cemovič
Amerikán
profesor
J V Daneš
Lima
Podgorica
Aljaška
22
article
Za Ladislavem Quisem.
Za Ladislavem Quisem.
Ohlížíme-li se za odešlým zjevem, který
ztělesnil v sobě ve zvláštním typickém vyhro-
cení kus naší literární minulosti, je nám jak
dělníku, který v parném létě, vzpřímiv se n
poli od práce, přikládá dlaň k unavenému
čelu a dívá se někam za obzor, kde byly pře
konány nejtěžší krise jara od doby jeho skon
čeného zápasu se zimou. Vynoří se nám před
očima lán, jenž ve svých ňadrech již okřál
přes nové přitužení pout vrátivšího se chladu
hřeje v sobě zaseté simě. Vítr zanesl sem z ci
zích lích mnoho semene cizího, a my si dnes
sotva dovedeme představiti okamžiky kruté
ho, vysilujícího zápasu klíčícího osení s půdou
který se pod spoutaným, zdánlivě spícím po
vrchem odehrává. Ze semene nelze čerpat
všechnu energii, ta dostavuje se s povahou
půdy, která rostlině má dáti pravý její tvar
Quis
23
article
A tato půda je ještě zcela nepřipravena, aby
mohla roditi osení, jehož símě sem bylo dechem
proudícího vzduchu zaváto, nemá dosud schop-
ností takové tvárné sensibility jako půda cizí
kde vyrostlo jako přirozeným vývojem dosa
žený výsledek energie tvůrčí. Vidíme násled-
ky toho v produktech, v nichž je plno rozporu
mezi zámyslem tvůrčí moci semene a mez
jeho výrazem. Klasy buď zasýchají nevyvinuté
nebo lámou stébla, která jsou příliš slabá, aby
udržela jejich nepoměrně těžší hlavy. Jsou
ovšem místa, která byla zvolena přírodouk
vyššímu tvůrčímu poslání, a na nich marn
hleděli bychom se dopátrati palčivějších do-
teků tohoto zápasu, na nich vlní se klín země
sálavým teplem přímé tvůrčí geniality, na nich
vzroste každý klas pyšně a zraje v tušení ho-
tové a plné síly budoucnosti. Ta nedovedou
k nám mluviti tak nepokrytě o obtížích, které
musily býti v naší minulosti překonány, aby-
chom mohli stanouti u hotového díla slovesné.
ho umění, u jeho krásy výrazové, a raději se
vracíme k ostatnímu lánu, který se propraco-
vával k tomuto cíli draně a těžce ..
Ladislav Quis může nám býti typickým
představítelem této krušné fase vývojové, kte-
rá spotřebovala všechnu energii půdy na všt
Klasa
Quis
24
article
pení nejzákladnějších formálních otázek. Ne-
stojí sám v této linii filologického poměru k li-
teratuře, obdoba se Svatoplukem Čechem
zvláště Sládkem je u tohoto epigona Havlíčko-
va a Nerudova ovšem v daleko zmenšených
rozměrech až příliš zřejma, avšak zajímá ná
tu právě jako zkratka, málo sice hutná, přece
však dosti názorná k objasnění minulé epochy
za niž mluví. Jeho básnický fond byl skrovný.
avšak přece ne tak nepatrný, aby jeho vynalo-
žením nemohl si obhájiti určitou posici na výši
doby. Letmý pohled na jeho první knihu „z
ruchu“ (1872), v níž básnické prvotiny roz-
bíhají se hned do čtyř druhů: vlasteneckých
písní, intimní lyriky erotické, lyriky reflexivní
a náladové vůbec a konečně básní výpravných,
poučí nás, že máme co činiti s neobyčejným
duchem, jenž usiluje se vyrovnati s hlavními
básnickými zjevy doby: jenž jde za Nerudou
z „Hrbitovního kvítí“ a „Knih veršů“, jenž do
své zatrpklé tóniny přibarvuje motivy z Hál-
kových „Večerních písní“ a dotýká se ve svém
rozmachu obrysů tragických zlomků básnické-
ho díla Meyerova a Šolcova. Vlastenecká rhe-
torika naplňuje první oddíl „Sláva. Vlast.
Čecho
Sládek
Nerudův
Meyerův
Šolcův
Hál
25
article
Svoboda“; mužný, neohrožený duch hřmí tu
do chabých srácí a hlas jeho zní tvrdě a hořce
ať v naději či v skepsi, ovšem pokud mu do-
vedeme naslouchati, jako hlasu skrytého citu
pod drsnou korou konvence. Suše střízlivý,
zamlžený a jakýchsi zašlých, zčernalých kontur
je kraj druhého oddílu „Lásky“, jehož citovou
hloubku opět více tušíme pod výrazem této
mdlé, obrazivě chudé a jednotvárně elegické
poesie. V „Básních výpravných“ nastává pří-
znivější obrat v tomto zápasu o výraz v dů-
sledku přímého navazování na domácí balla-
dickou tradici v duchu národním, aspoň ozý-
vají se tu tóny Erbenova „Vodníka“ a „Sva-
tební košile“. Zde nacházíme již v zárodku
celou další fasi básníkova vývoje, která brzy
rozlišila dvojí tvářnost tohoto oddílu, v němž
zpěv pouličního zpěváka zaznívá do okolního
baladického šera a lehký malbou zvukovou
hrající popěvek střídá se s rozvleklou sklad-
bou neúměrně rozloženého děje a roztříštěné
úsečnosti výrazové. Oddíl čtvrtý „Sny a tou-
hy“ v němž se otvírá vlastní bezútěšné di-
vadlo Quisova úporného zápolení s formou,
kde nacházíme tolik rozporu mezi myšlenkou
a výrazem, ukazuje celou soudobou úroveř
českého slova. Po přechodu přes osudný práh
doby moderní, kdy se žádalo od řeči, sotva
přivedené v šírší okruh dostupnosti, tolik ne-
zvyklé dynamiky a pružnosti, měla-li obejmou-
ti a přissáti se přepodstatňujícím polibkem
novým složitým citovým sférám, ukázalo se
teprve, jak málo dosud bylo vykonáno v slo-
vesném díle, jak nejtěžší úkoly teprve čekají
na duchy básnické. Ladislav Quis nalezl vý-
chodisko z této krise v zmíněném již navázán
na tradici domácí v duchu poesie národní. v
jednom čísle svých „Snů a tuch“, nazvaném
„Dvojí jízda“, ukázal nám, jak jasně pochopi
svou situaci: Nechal státi domácího vraného
koně a osedial cizího ryzáka.
Erbenův
Quisův
Quis
dvojit jízda
26
article
„Ale, ach, ni jezdec koni,
ni kůň jezdci uvyklý —
divoce se ryzák spínal
a mně uzdy unikly.
Krátce cizí kůň shodil jezdce a přícválavší
domácí hnědouš jej přijal, aby s ním vyletěl
do oblak.
Nebylo to sice do oblak, ale přece jen do
sfer šťastnějších. Byla to především pohádka
„Hloupý Honza“ (1880 a 1892 s Alšový-
mi ilustracemi), k jejímuž vysvětlení je nám
předpokládati nejen vliv soustavnějšího ná-
rodopisného studia, ale i podnět se strany
tvůrce největší faustiády, Goetha. Pohádka je
vlastně mosaikou, složenou z nejrůznějších
versí o tomto zajímavém hrdinovi naší národní
poesie, který tu celkem zůstal neprohlouben.
Formálně nás zajímá neobyčejná zručnostv
podávání látky přejaté, jejíž školu dlužno hle-
dati v právě započaté Quisově práci překla-
datelské (Goethovy ballady vyšlyo
rok dříve). Quis vyniká tu již jistou úsečností
a koncisností veršové techniky, na niž však
nejtěžší zkouška čekala teprve v „Balla-
dách“ (1883 a 1908). Právě tak jako v pře-
kladech Goethových ballad nastává i tu zápas
o úměrné rozložení zhuštěného děje, verš s
zadrhuje, sloka se klikatí, jen proto, aby to-
muto základnímu požadavku bylo učiněno za-
dost. Quis stojí tu v souvislosti celé balladi-
cké koncepce, kterou u nás započal Čelakov-
ský a k takové dokonalosti vypěstoval Erben,
navazuje však spíše na onoho, na něhož měl
podobně jako na nového překladatele Goetho-
va zvláštní přítažlivost harmonický úsměv ve-
likého Němce, než na tohoto, jenž byl tak
šťastným ciselérem balladické formy v duchu
nejpřiléhavěji národním. Ku pravým „ohla-
sům“ národních písní dospěl Quis teprvev
Honza
Goethe
Quisův
Goethův
Quis
Ball
Erben
Němec
Alšová
Goet
27
article
„Písničkách“ (1887), kde se jeví příbuz-
nost jeho s pojetím a citovým založením F. I
Čelakovského nejzřetelněji. V těchto ryzích
kusech, v nichž hravý čtveračivý paprsek zu-
šlechtěného humoru lidového tanči v nejčist-
ším venkovském vzduchu, je nám Quis nej-
bližší. K nim přiléhají celou svou duševní po-
hodou dvě delší básně výpravné, „Humoristi-
cká povídka“, „Třešně“ (1884) a „Obrázek
z dob vlasteneckých“, „Posvícen ská
mše“, rozkošné malby starosvětského genru
které nás nejvíce upomínají na souvislost
Quisovu se Svatoplukem Čechem a které mu-
žeme směle klásti vedle nejpopulárnějšího
cyklu Čechova „Ve stínu lípy“. Obrázek Qui-
sovy básnické činnosti doplňují „Epigramy“
(1897), vyjadřující základní autorův sklon sa-
tirický, jenž vysvětluje nám, proč teprve útěk
do útvarů objektivních vysvobodil jeho polo-
zadrhnutý citový výraz. „Epigramy“ zachy-
cují nový kulturní var, jehož se autor dožil
v letech devadesátých, avšak želí zachycují
jej očima stárnoucího literáta, který s mládeží
necití. Vyslovuje sice na několika místechv
tomto dešti jedovatých šípů, jimiž zasypává
své protivníky z mladého tábora, dosti zlidše-
nou formou jádro svého antagonismu vůči mlá-
deži, na př. v „Interrogatio conscientiae“:
Nezávidíme snad naší mládeži
že to mládí jí teď náleží?
avšak nepoměrně větší dávka jizlivosti, s níž
měří literární současnost, činí nám z této knihy
divadlo dosti trapného dojmu
Činnost básnickou doplňují básnické pře-
klady, o nichž jsme se na jednom místě ji
Čelakovský
Quis
Quisův
Čecho
Čechův