ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 3f95b470-8fd3-11dd-87aa-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 27 celkem · entity: work 5, person 92, place 43, org 3
1 masthead
Strana 2
2 masthead
NARODNI LISTY.
3 masthead
5. září 1913. čínio 2ee
ea
4 article
skými a učinil si životní povinností sblížiti Uhry s kulturní Evropou. šel za svým cílem třemi cestami: pracemi básnickými, filosofi- ckými a posléze jako ministr osvěty cestou politickou. Jako básník napsal kromě čet- ných zdařilých veršovaných prací dva velké romány, jimiž ukázal na dvě bolavá místa ve státě uherském. V románě „Vesnický notář“ vylíčil prohnilou stavovskou správu uherských stolic a přiměl jím uherský sněm r. 1848, že zrušil dědičnost stoličných úřadů a proved některou nápravu zavedením stoličných vo- leb. V románě „Uhry r. 1514“ vyličil selské povstání Dóžovo a strašnou smrt tohoto ob- hájce práv selského lidu a dočkal se také úspěchu tohoto románu, když jeho vlivem r. 1848 selský lid v Uhrách zbaven poroby. Ve svém filosofickém díle „Panující idey století XIX.“ hájil zásadu rovného práva všech státních občanů. Jako právník vypra- coval r. 1843 spolu s Deákem osnovu nového trestního zákona, jímž se odstraňuje trest smrti a zavádějí se poroly
Uher Dóžův Deák Evropa Uhry
5 article
Jako ministr osvěty r. 1848 provedl v Uhrách zákon o povinné školní návštěvě. když se po vyrovnání r. 1867 stal po druhé ministrem osvěty, byl hlavním spolupracovní- kem při národnostním zákoně z roku 1868, jenž měl uskutečníti jeho myšlenkye rovnoprávnosti všech občanů a tedy i všech národností v Uhrách. Ale dříve, než zákony, jím vypracované, se mohly vžíti a dříve než mohl vůbec provésti celou reformu uherského školství od nejnižších do nejvyšších škol, za- stihla ho náhlá smrt dne 3. února 1871 a ve- liká část jeho snah zůstala neprovedena. Dě- dietví po velikých, poctivých státnících Eöt- vösovi a Deákovi převzali malí duchem. ale velicí kastovní panovačností a šovinis- mem Tiszové, Andrássyové, Apponyové, li- berální zákony o všeobecném, povinném vzdě- lání lidu v celých Uhrách zvrátili v pomada- řovací školy apponyovské, národnostní zákon z r. 1868 vůbec nikdy provéstí nedovolili celé Uhry proměnili v pašalik několika hra- běcích rodů. Jubilea Eötvösová vzpominají ty- to dni v Uhrách všichni utlačení a ponížení Maďaři i Nemaďaři, ale „liberální“ uherská vláda přechází přes ně mlčky k jednacímu po- řadu.
Tiszová Andrássy Apponyová Uher Maďar Uhry
6 article
Všepolský návrh volební opravy v Haliči. Nová „národní lidová strana polská“, níž jsou sloučeni Všepoláci prof. Glabiňského a lidoví křesťanští sociálové, uveřejnila novou osnovu volební opravy pro sněm haličský. Ta- to osnova navrhuje sněm o 220 členech, z nichž má býti 13 virilistů a 207 poslanců. Místo do- savadních čtyř kurií (velkých statků, měst. obch. komor a venkovských obcí) navrhuje se osm kurií a sice 1. vyšší kurie, v níž mají voliti deskoví statkáři, platící aspoň 200 kor. přímé daně, všichni starostové okresních zastupitelstev a jich náměstkové, členové se- nátů všech vasokých škol, všichni kanovníci a děkanové, předsedové zemědělské společ- nosti, komory lékařské a inženýrské, celkem 45 poslanců, z nichž jeden má býti vyhražen Malorusům. 2. Kurie řemeslnická, níž mají voliti všichni členové živnostenských společenstev 10 poslanců (jednoho Malorusa). 3. Kurie obchodní a průmyslová, niž mají voliti voličové obchodních komor, vyjma řemeslníky, deset poslanců. 4. Kurie dělnická, v níž mají voliti dělníci, zapsaní v nemocenské a pod. pokladnách, 12 poslanců, z nichž čtyři mají býti Malorusové. 5. Kurie měst, v níž volí obyvatelé větších měst, po- kud nevolí v jiné kurii, 39 poslanců, z nichž Malorusům vyhraženy 4 mandáty. 6. Kurie venkovská, jež má voliti 101 poslance. takže na základě národního katastru Maloru- sům má připadnouti 45 mandátů. 7. Kurie národních učitelů se třemi mandáty z nichž jeden maloruský. Zemský výbo má míti osm členů, z nichž pět mají voliti ku- rie a tři celý sněm, v tom počtu jednoho Malc- Osnova vypracována tak, aby strana vše- polská obdržela co nejvíce mandátů; v ton však spočívá příčina, že sotva která jiná pol- ská a lím méně maloruská strana přijme futs osnovu za základ jednání. rusa
profesor Glabiňský Malorus Halič národní lidový strana
7 article Za hranicemi.
Za hranicemi. Makedonská deputace v Petrohradě, Makedonská deputace, sestávající z pánů Balabanova, Cankova, Georgova, Michalčeva a Vasiljeva, po společném vystoupení s Al- bancí ve Vídni se rozdělila: první tři pánové odjeli přímo do Petrohradu, poslední dva zajeli si přes Brno do Prahy, odkudž se již odebrali za ostatními do ruské residence. V Petrohradě zatím už prvá část deputace zahájila činnost. »Novoje Vremja« podává zprávu o tom, s čím Makedonci přijeli, a hned odpovídá. Odpověď stručně reprodu- kujeme. Deputace vytkla si za úkol »varovati Evropu« před neštěstím, které ji stihne, když Makedonci proti Srbům povsťanou. Slova tato pánové ničím nedokazují, v té příčíne jsou vůbec slabí. Tvrdí, že Makedonci stůj co stůj chtěji míti takovou autonomií, jakou Evropa dala Albanii. To nezasluhuje víry. Čeho Make- doncům po válce především potřebí, jest mí a klid, aby mohli pracovati, domy své znovu vystavěti atd.
Balabanův Cankov Georgov Michalčev Vasiljev Makedonec Srba Petrohrad Alo Vídeň Brno Praha Evropa Albánie Novoj Vremja
8 article
Deputace praví: Srbové mají plán vy- hladiti všechny makedonské Bulhary. Kde mají pro to důkazy? Na rozhodně posta- venou otázku pan Balabanov odpověděl, že v Prilipu Bulhar Matvějev si dovolil ne- uctivou poznámku o srbské armádě a by ža to napaden od srbských vojínů. To ovšen není žádný důkaz, zvláště když se tento při- pad udál už v prosinci 1912. A ani pana Matvějeva Srbové za to »nevyhladili«. Za druhý toho důkaz uvedl pan Bala- banov brožuru, kterou vydal »Balcanicus«, za kterýmžto pseudonymem se kryje srbský ministr Stojan Protič. Tu se ukázalo, že tuto brožuru neznají páni Makedonci, ale znalji redaktor »Nového Vremene«, jenž s nim rozmlouval a mohl je poučiti, že v ní není nic takového, co oni se domnívají. Za nejméně strašnou »Novoje Vremjae považuje hrozbu, že makedonští Bulhaři při- imou unii. I tato hrozba má charakter intei ligentského výmyslu. Strašiti Rusko unií je směšno. Těch Makedonců, kteří by měnili víru jako plášť, nikdo v Rusku nebude lito- vati, že jsou ztraceni pro pravoslaví.
Srba Bulhar Balabanova Matvějev Bala Protič Makedonec Nový Vremen Rusko
9 article
Zle je . ..
10 article
Ruská veřejnost neměla nikdy mnoho sympati k Rakousku a v poslední době stále více je ztrácí. Nejen proto, že vidí v Rakousku soupeře, ale i proto, že nevěří v budoucnost a sílu Řakouska Naše monarchie na venek patrně dělá velmi ubohý dojem. Snad horší, než ve skutečnosti zasluhuje. Ale postranní pozorovatel nemůže jinak než hle- děti s nedůvěrou na budoucnost říše, kde to praská ve všech švech, kde všude na venek vláda se representuje mimořádnými opatřeními, svědčícími více o vládní neschopnosti než o buřičské náladě občanstva. Kadetský orgán ruský »Rěč« uveřejňuje právě vídeňské dopisy svého balkánského dopisovatele Vikterova. Jejich průvoduí motiv zní: »Žle je ...
Rakousko
11 article
Zle je s monarchiíl Rakousko hynel Kdo je za- chráni? Na objasnění celkové pessimistické nálady bere si Viktorov k výpomoci i mathematiku Ciframi ukazuje, oč se zhoršila zahraniční situace Rakouska, ačkoli zdánlivě na hranicích nenastaly velké změny. Před balkánskou válkou hranice Rakousko-Uherska s Černou Horou tvořily čáru o 160 km, s evropským Iureckem 90 km. s Srbskem 520 a s Rumunskem 890 km. Po bal- kánské válce společné hranice s Černou Horou činí 200 km, se Srbskem 570 km, při čem zcela jistě možno počítat s tím, že, v brzké budoucnosti celá ta čára 770 km bude pobraniční čárou jednoho státního a národního organismu, hranice s Rumun- skem se nezměnila. Dualistická monarchie dne teskně vzpomíná pestré stální mosaiky na Bal- káně, která ještě před rokem jen bavila rakouské politiky a ve vzájemné řevnivosti nezdála se Ra kousku nebezpečnou. Dnes — je zlel Takové dojmy si odnáší ruský dopisovate z Vídně. Přeceňuje patrně sílu rozkladu habsburské monarchie; není posud tak zle a Rusové by měli počítat reálněji. Ale pro rakouské politiky mus být výstrahou, jak dnes se soudí o budoucnost Rakouska v Rusku. Úvěr závisí také na důvěře a té není.
Viktorov Rumun Rus Rakousko RakouskoUhersko Černá Hora Srbsko Rumunsko Bala Vídeň Rusko km
12 article
Plebíscit ve švýcarsku o smlouvách s cízínou Ve švýcarsku žádá 62.000 občanů spolko vou radu, aby příště předkládala lidu všech státní smlouvy s cizinou, učiněné bez lhů nebo na dobu delší než 15 let, k odhlasování jestliže to žádá více než 30.000 občanů. O tom to počinu, s nímž nesouhlasí ani spolková rada ani spolkové shromáždění, musí býti prove deno hlasování lidu. Avšak i kdyby proti oče kávání iniciativní návrh byl lidem schválen nepozbudou tím obchodní a celní smlouvy platnosti, poněvadž nejsou učiněny na déle než 15 roků. Zrušení osobního šlechtictví ve Virtembersku Příčinou tohoto rozhodnutí virtemberské vlády, které v ostatním Německu nemálo pře- kvapilo, jest, že počet úřadniků a důstojníků povýšených pro svou osobu do šlechtického stavu vzrosti takovým způsobem, že to veřej nost už nelibě nesla. Ostatní spolkové státy německé totiž takovéto změny jména neznaj vůbec. Jen v Bavorsku se dostává občanským osobnostem s ryt. řádem bavorské koruny z za občanské zásluhy a vojenským osobnosten s ryt. řádem Maxe Josefa osobního šlechtictví Virtemberský sněm už několikrát naléhal n vládu, aby tuto privilej odstranila; ale vláda se k těmto popudům chovala tak neochotně že její nynější rozhodnutí překvapuje. Strach z Francouzů. Vláda v Elsasku-Lotrinsku vzala povolen k pobytu v Elsasku francouzskému generált m. sl. Didiovi a bývalému francouzskému set- níku zákopnictva Wölfflovi. Oba důstojníe jsou rodem Elsasané: Wölffel nad to má roz sáhlé statky v Elsasku, na nichž každoročně nějaký čas pobýval.
Max Josef Virtemberský Francouz Německo Bavorsko Elsasko Lotrinsko Didi
13 article Z cesty po osvobozených zemích balkánských.
Z cesty po osvobozených zemích balkánských. V. Berane a Andrijevíca.“) Po úzkém dřevěném můstku přejeli jsme opatrně husím pochodem, abychom snad ne- seznámili se s chladnými vlnami rušného, roz- vodněného Limu. Vjeli jsme přímo na širokou ulici, spíše náměsti, která zahýbá se pak pravém úhlu, a stanuli před vysokým domem. obydlím brigadýra Cemoviče. Generál i jeho choť přijali nás velmi srdečně a brzo přišli i příbuzní rodiny, většinou zasloužilí junáci z bojů o svobodu a nyní úřadníci černohorské správy. Pohostinství brigadýrovo bylo skvělé a skoro až nám bylo stydno, že několikráte navrátili jsme se důkladně zabláceni a uma- záni do velkého parádního pokoje, který pro- fesoru Cvijičovi a mně vykázán byl za ložnici. Zet brigadýrův učitel Popovič stal se vedle Nika Cemoviče naším stálým, ochotným a mi- lým průvodcem. Také otec jeho pop Maxim z Vrbice, vesnice na cestě k Rožaji, přišel nás pozdravit. Jen šedivý plnovous prozrazoval jeho povolání jako sluhy páně, jinak byl to junák bojovného vzhledu, zdravý a křepký přes své vysoké stáří. Což jaký pak byl asi junák jeho otec, jenž kouříval z ohromného těžkého čibuku, který, cennou památku rodin- nou, nyní vnuk majitele věnoval prof. Cvijič pro bělehradské museum národopisné!
V Beran Andrijevíca Cemovič Zet Popovič Nik Maxim pán Cvijič Lima široký Rožaj
14 article
Brigadýr Cemovič řídil osvobození Beran dobyl Plava, Rožaje a krvavou bitkou vynuti si přechod přes planiny k Peči. Mncho oni přátelé jeho nám vypravovali o těch slavnýcl bojích, kterými úspěšně dokončeny ty dlouho- leté drobné boje s tureckým panstvím, v nicht křesťanští obyvatelé Beran a okolí hráli vel- kou úlohu. Mnoho vypálených domů stojí ještě v okolí na svědectví pomsty turecké. I pra- starý srbský klášter a slavné poutní místo Giurgjevi stupovi, záp. od Beran, byl vypálen Nespočetné jsou oběti krve i jmění, jež tito chrabří bojovníci přinesli pro svoji svobodu. sám brigadýr Avro Cemovič byl několikráte raněn a většina obyvatelstva okolního, zejmé- na žen jest ve smutku po padlých, jichž t bylo poměrně více nežli v jiných oblastech Černé Hory. Uvědomění, že nyní není již hranice mez dvěma státy srbskými, že bohatší a pokroči- lejší Srbsko pomůže Černé Hoře přes velké obtíže, které staví se v cestu i jejímu pokroku. posiluje vítěze a dává jim dobrou naději v bu doucnost. Netají si těžkostí, kterých bude třeba překonati. Černá Hora je země tradic tradic plemenných, které nehodí se již do ) Viz „Národní Listy“ ze dne 7., 12., 13. 26. srpna
Cemovič Plav Rožaj Beran Avro
15 article
rozšířeného státu, jemuž třeba hospodářsky i kulturně se rozvíjeti na demokratickém zá- kladě. Starý král sám, ztělesnění bývalé Čer- né Hory, těžce asi přizpůsobí se novým po- měrům, starý separatismus plemenný dosud nevyhynul, junák černohorský dosud pušku považuje za jediný sebe důstojný nástroj — to vše musí se změniti, má-li Černá Hora vy- užíti správně ve prospěch svého lidu značné- ho posílení své moci i nových, hospodářsky mnohoslibných krajů. Inteligence i lid jsou plně vědomi, že sami na to nestačí, že třeba bratrské pomoci srbské, že nutno přizpůso- biti se demokratickému duchu, který tak v Srbsku se osvědčil, aby všechny ty velké úko- ly nejbližší budoucnosti mohly se splniti. Prof. Cvijič, apoštol pravé, seriosní národní práce v Srbsku, byl jím i tu i jinde po Černé Hoře. všude jasně a nepokrytě projevoval své mi- nění, radil i povzbuzoval. Varoval před ukva- peností mladé nedočkavé živly, oceňoval správně velké zásluhy starého krále a dovo- zoval správně, že nutno postupovati tak na cestě reforem, aby prestiž starého vládce ne- byla uražena. Ten jistě ukázal jednou již po- rozumění pro potřeby nového života, když do- brovolným aktem z vlastní své vůle národu dal rozsáhlá práva konstituční. Tehdy vůdcové reformního hnutí nedovedli udržeti se v dů- stojných a správných mezích a následek toho byl neblahý pro celou zemi. Nutno šetřiti práv vladařských, uznati velké dílo na osvobozeni národa a rozšíření státu, o něž král získals velkých, nepopíratelných zásluh, a hledat smírnou cestu, jak uvésti potřeby nové doby v soulad s právy, která dávají tradice i záslu- hy osobni králi, dynastii i plemenným pře- dákům.
profesor Cvijič Srbsko velký zásluha starý král
16 article
Odpoledne po svém příjezdu jsme pro- spali, bylo nám třeba odpočinku, a venku byl liják, takže nic se nezmeškalo. Druhého dne z rána přeprchalo stále, přece však vyjeli jsme si po levém břehu Lim pod úpatí kopců a jelí až k místu, kde Lim z beranské kotliny vniká do tiché, hluboké soutěsky, klisury, jak říkají Srbi. Dobrá cesta starého původu vede až sem; stával tu kdyst klášter Šudikova, z něhož zbylo jen několik zdí. Před vchodem do klisury, zvané Triofan. vysoký, skalnatý vrch trčí do výše a na jeho vrcholu je sbořenina hlásky nebo zvonice. Je to zase „Jerin krš“, zlá královna Jerinai s ním jest spiata. V okoli jest ještě několik po- dobných vrchů, které zřetelně vynikají nad veškeré horniny svého okolí tvrdostí hmoty své. Jsou to čedičové kopce, které mnohen pomaleji zvětrávají a proto udržují tvary tak příkré a nedostupné. Na zpáteční cestě zastavili jsme se u ko- stela Cjurgjevi stupovi. Byl právě Petrov dan. velký svátek, ale lidí pro špatné počasí byl tu dosti málo. Jen několik jehňat peklo se na ohni nedaleko před kostelem, opodál v ovoc- né zahradě stály ukořistěné stany turecké, nichž nyní bydlili duchovní, jelikož klášterni budovy nejsou dosud opraveny. Bylo tam ně- kolik velmi zajímavých popů, všichni jistě znali lépe pušku nežli posvátné knihy, dlouhá leta bojů žádala i od nich velkých obětí, za- městnání jejich nebylo nikterak klidné. Znali vypravovati o přestálých nebezpečích a záda- vách tureckých, o nočních přepadech, utíkání s holýma rukama do hor a lesů a jiných a ji- ných krutých událostech z doby utrpeni.
Srb Šudikův Jerin Lima
17 article
Kostel Gjurgjeví stupovi jest jeden z nej- zajímavějších pomníků architektury z doby ří- še Nemanjičů, v mnohém upomíná na crkvu v Trilji, utrpěl však mnohem více ohněm a pustošením tureckým. Po přátelském rozho- voru s popy a shromážděnými hodnosty bylť tu i Avro Cemovič i důstojníci beranské posádky — koupil prof. Cvijič pěkného bílého koně za 330 korun čili perperů od jednoho z důstojníků. Kůň ten nejlépe se osvědčil ze všech, kteří stali se majetkem naší družiny. a mnohonásobně nahradil výkonností svou bezpečností chodu větší kupní cenu. Po rozblácených cestách objeli jsme ještě okraj kotliny směrem k jihu a při návratu k městu několikráte dopřáli jsme si pěkný cval na posečených právě loukách. Před městem po jižní straně stojí opuštěná nyní karaula tu- recká, podivné čtvercové stavení, ukazující na straně od města odvrácené pouze holé zdi se střílnami. Několik černohorských dělových střel poškodilo jen nepatrně její pevné zdivo. Jak jsme se dověděli z úst samých černohor ských junáků, artilerie jejich ani tu ani na ji- ných místech v prvních bojích neosvědčila se chvalně, střílelo se špatně a hlavní úkol při padl hrdinné pěchotě, která nikdy nešetřila obětí. Pěchota manevrovala velmi dobře a tu- recké vejsko opouštělo svá opevněná posta- vení spíše ze strachu před zaskočením, než pro oheň z děl černohorských.
Nemanjič Cvijič
18 article
Dlouhá a široká hlavní ulice jest zároveň i čaršijí i místem, kde týdenní pazar, trh, se koná. Pouze dobytek prodává se o pazaru na druhé straně slabého mostu. Město Berane má velmi výhodnou polohu, máť okolí velice úrodné a zajisté v budoucnosti bude důležitým tržištěm. Již dnes výstavnost jeho až překva- puje a svědčí o zámožnosti obyvatelstva, kte- ré pro hospodářský pokrok osvědčuje daleko větší zájem o porozumění, nežli větší díl staré Černé Hory. Obyvatelé tohoto kraje jsou Vaso- jeviči, největší z plemen černohorských, pléme hrdé a bojovné, které na všechna okolní ple- mena srbská hledí s pohrdáním, jež datuje ee z doby, kdy Vasojeviči vydobyli dnešní svoji vlast a sousedy své porobili nebo za- hnali do území méně přístupných. Berane jest přirozené centrum Vasojevičů, k němu budou gravitovati i ty části plemene, které jsou na území staré Černé Hory. Všechna okolní ple- mena zahrnují Vasojeviči pod pohrdlivý název „Srbiáci“. Srbové druhého řádu, považujíce sebe za nejlepší srbské plémě. Rod Cemovičů který od pradávna měl vynikající postavení mezi svými rodáky, přičiňuje se zdatně o zlo- mení tohoto starého, dnes nejvýš nevčasného předsudku, sama choť Avra Cemoviče jes rodem z Kuců, od Gusinje, zeť jeho, učite Popovič, pak jest rovněž „Srbják“ Odpoledne podnikli jsme exkursi k se- veru po pravém břehu Lima, přes vysoký vá- pencový hřbet, za nimž leží úrodná krajinka zvaná Poljice. Pršelo skoro stále a často li- jákem takovým, že chvílemi nebylo viděti n několik set kroků. Malý, roztomilý hoch na- manul se nám blízko města, kde isme na břeh
Vasojevič Beran Srba Avra Cemovič Popovič Vasa Gusinj Lima Vasojevič
19 article
Lima prohlíželi výchoz dosti slibné sloje hně- dého uhlí, vzal pak na sebe jeden z aparátů lotografických a přes naše domluvy nechtěl se vrátiti. Běžel vytrvale za koňmi rychle stou- pajícími po kluzké stezce kamenité a teprve později dal si říci, že aparát by se promočil aby s ním raději vrátil se na rozcestí do ro- viny a počkal do našeho návratu. Neměli jsme mnoho užitku vědeckého z této vyjíždky a na- vrátili jsme se důkladně promočeni. Jeden ze způsobů černohorských i na ven- kově srbském vůbec nikterak se nám neza- mlouval; jsou to večerní posezení před večeří při nichž pije se vše, káva, pivo, rakija, ba víno a přikusuje se jen jako „meze“ sýr, cibule a chléb. Večeří se velmi pozdě, po osmé ho- dině, ba často skoro až o deváté, když pravá chuť ztrati se již při předcházejícím naléván žaludku. Brzká večeře a piti po ní, tak jak u nás zvykem, je rozhodně mnohem příjem- nější pro hladové cestující, kteří rádi by brz teplou, kompaktní večeři. Po „černé hodince“ již jsme ani nemohli důkladně ujmouti se růz- ných a výborných jídel, která nám byla v domě brigadýra k večeři předkládána. Nad jiné vá- žili jsme si výborných lososovitých ryb pstruhů, kterých Lim chová přemnoho. 13. července opustili jsme hostinný dům brigadýrův a vydali se do Andrijevice. Po cestě ještě zastavili jsme se na chvíli v domě učitele Popoviče a pak brzo vedeni Nikou Cemovičem opustili jsme kotlinu beranskou cestou proti toku Lima, po levém jeho břehu.
Popovič Cemovič Lima
20 article
Řeka protéká tu mezi vysokými horskými hřbety, lesy porostlými; dolní části svahů jsou vzdělány v pole, neb pokryty pastvinami. Údoli činí nesmírně přívětivý dojem a osídlení jeho je hojné i dosti zámožné. Cesta do Andrijevice není dosud sjízdna pro povozy. V postranních údolích potočních sídlí zbytky starých držitelů země, nyní Kasojeviči zaujaté, stará plemena jichž tradice sledoval profosor Cvijič s veli- kým zájmem. Po tříhodinné jízdě v dešti a blátě spatřil jsme před sebou na vysoké terase, řekou kdys nanesené, kostel a hřbitov andrejevický a brz potom vstoupili jsme do tohoto nejzazšího mě- stečka staré Černé Hory. Andrijevica své postavení jako městečko a dosti důležité tržiště děkovala jen své poloze na půdě Černé Hory ve klínu, který tu zasa- hoval až na druhý břeh Lima a dělil turecké území, na němž ze severu Berane, od jihu Pla a Gusinje, stará tržiště, byla odsouzena ke spánku, k naprostému odloučení od ostatního světa. Andrijevica jest jen široká ulice, čil náměstí s dosti výstavnými domky po obou stranách, z nichž skoro všechny mají buď po dučanu (krámku) nebo jsou mehany a kafany.
Cvijič Pla Gusinj Andrijevice Lima
21 article
Nyní rychle se blíží konec její slávy, nebot jakmile získáno bude lepší spojení sjízdnou cestou údolím Limu na obě strany, přestane její úloha jako konečné stanice poštovníh spojení silničního a obchod přemístí se tam. kde kyne mu více přirozených výhod. Na poměry zdejší velmi výstavný i čistý malý hotel přijal nás a byl nám příjemným by- dlištěm. Krátce před námi přijel od Podgorice kolega dr. Dvorský, docent čes. university. který zúčastnil se dalších společných tur na území nové Černé Hory. Ještě téhož dne ob- jednal si kolega koně, dříve profesoru Cviji- čovi nabízeného, v Beranech. Niko Cemovič prostředkoval koupi, která byla dosti příznivá Cizince, který chce koupiti koně, chce využit- kovati každý a proto nebyla cena 260 koru za pěkného drobného hnědáka, teprve čtyř. letého, příliš značná a kolega Dvorský byl rád že sprostil se únavného a nepříjemného vyjed- návání se zdánlivě neochotnými prodavači. Příští den byl věnován „odmoru“, odpo- činku a psaní. Byl to den trhu, pazaru, ná- vštěva z venkova však byla velmi slabá a tak nebylo příležitosti pozorovati a fotografovati jindy velmi zajímavé a malebné skupiny ku- pujících a smlouvajících. Bylo tu několil „Amerikánů“ z okolí, jeden byl až v Aljašce n zlatém poli klondyckém po čtyři leta. Přinesl si pěkné peníze, jak mi prozradili jeho kra- jané, ale též předčasně sešedivělou hlavu. Prof. dr. J. V. Daneš.
doktor Dvorská Cemovič Amerikán profesor J V Daneš Lima Podgorica Aljaška
22 article Za Ladislavem Quisem.
Za Ladislavem Quisem. Ohlížíme-li se za odešlým zjevem, který ztělesnil v sobě ve zvláštním typickém vyhro- cení kus naší literární minulosti, je nám jak dělníku, který v parném létě, vzpřímiv se n poli od práce, přikládá dlaň k unavenému čelu a dívá se někam za obzor, kde byly pře konány nejtěžší krise jara od doby jeho skon čeného zápasu se zimou. Vynoří se nám před očima lán, jenž ve svých ňadrech již okřál přes nové přitužení pout vrátivšího se chladu hřeje v sobě zaseté simě. Vítr zanesl sem z ci zích lích mnoho semene cizího, a my si dnes sotva dovedeme představiti okamžiky kruté ho, vysilujícího zápasu klíčícího osení s půdou který se pod spoutaným, zdánlivě spícím po vrchem odehrává. Ze semene nelze čerpat všechnu energii, ta dostavuje se s povahou půdy, která rostlině má dáti pravý její tvar
Quis
23 article
A tato půda je ještě zcela nepřipravena, aby mohla roditi osení, jehož símě sem bylo dechem proudícího vzduchu zaváto, nemá dosud schop- ností takové tvárné sensibility jako půda cizí kde vyrostlo jako přirozeným vývojem dosa žený výsledek energie tvůrčí. Vidíme násled- ky toho v produktech, v nichž je plno rozporu mezi zámyslem tvůrčí moci semene a mez jeho výrazem. Klasy buď zasýchají nevyvinuté nebo lámou stébla, která jsou příliš slabá, aby udržela jejich nepoměrně těžší hlavy. Jsou ovšem místa, která byla zvolena přírodouk vyššímu tvůrčímu poslání, a na nich marn hleděli bychom se dopátrati palčivějších do- teků tohoto zápasu, na nich vlní se klín země sálavým teplem přímé tvůrčí geniality, na nich vzroste každý klas pyšně a zraje v tušení ho- tové a plné síly budoucnosti. Ta nedovedou k nám mluviti tak nepokrytě o obtížích, které musily býti v naší minulosti překonány, aby- chom mohli stanouti u hotového díla slovesné. ho umění, u jeho krásy výrazové, a raději se vracíme k ostatnímu lánu, který se propraco- vával k tomuto cíli draně a těžce .. Ladislav Quis může nám býti typickým představítelem této krušné fase vývojové, kte- rá spotřebovala všechnu energii půdy na všt
Klasa Quis
24 article
pení nejzákladnějších formálních otázek. Ne- stojí sám v této linii filologického poměru k li- teratuře, obdoba se Svatoplukem Čechem zvláště Sládkem je u tohoto epigona Havlíčko- va a Nerudova ovšem v daleko zmenšených rozměrech až příliš zřejma, avšak zajímá ná tu právě jako zkratka, málo sice hutná, přece však dosti názorná k objasnění minulé epochy za niž mluví. Jeho básnický fond byl skrovný. avšak přece ne tak nepatrný, aby jeho vynalo- žením nemohl si obhájiti určitou posici na výši doby. Letmý pohled na jeho první knihu „z ruchu“ (1872), v níž básnické prvotiny roz- bíhají se hned do čtyř druhů: vlasteneckých písní, intimní lyriky erotické, lyriky reflexivní a náladové vůbec a konečně básní výpravných, poučí nás, že máme co činiti s neobyčejným duchem, jenž usiluje se vyrovnati s hlavními básnickými zjevy doby: jenž jde za Nerudou z „Hrbitovního kvítí“ a „Knih veršů“, jenž do své zatrpklé tóniny přibarvuje motivy z Hál- kových „Večerních písní“ a dotýká se ve svém rozmachu obrysů tragických zlomků básnické- ho díla Meyerova a Šolcova. Vlastenecká rhe- torika naplňuje první oddíl „Sláva. Vlast.
Čecho Sládek Nerudův Meyerův Šolcův Hál
25 article
Svoboda“; mužný, neohrožený duch hřmí tu do chabých srácí a hlas jeho zní tvrdě a hořce ať v naději či v skepsi, ovšem pokud mu do- vedeme naslouchati, jako hlasu skrytého citu pod drsnou korou konvence. Suše střízlivý, zamlžený a jakýchsi zašlých, zčernalých kontur je kraj druhého oddílu „Lásky“, jehož citovou hloubku opět více tušíme pod výrazem této mdlé, obrazivě chudé a jednotvárně elegické poesie. V „Básních výpravných“ nastává pří- znivější obrat v tomto zápasu o výraz v dů- sledku přímého navazování na domácí balla- dickou tradici v duchu národním, aspoň ozý- vají se tu tóny Erbenova „Vodníka“ a „Sva- tební košile“. Zde nacházíme již v zárodku celou další fasi básníkova vývoje, která brzy rozlišila dvojí tvářnost tohoto oddílu, v němž zpěv pouličního zpěváka zaznívá do okolního baladického šera a lehký malbou zvukovou hrající popěvek střídá se s rozvleklou sklad- bou neúměrně rozloženého děje a roztříštěné úsečnosti výrazové. Oddíl čtvrtý „Sny a tou- hy“ v němž se otvírá vlastní bezútěšné di- vadlo Quisova úporného zápolení s formou, kde nacházíme tolik rozporu mezi myšlenkou a výrazem, ukazuje celou soudobou úroveř českého slova. Po přechodu přes osudný práh doby moderní, kdy se žádalo od řeči, sotva přivedené v šírší okruh dostupnosti, tolik ne- zvyklé dynamiky a pružnosti, měla-li obejmou- ti a přissáti se přepodstatňujícím polibkem novým složitým citovým sférám, ukázalo se teprve, jak málo dosud bylo vykonáno v slo- vesném díle, jak nejtěžší úkoly teprve čekají na duchy básnické. Ladislav Quis nalezl vý- chodisko z této krise v zmíněném již navázán na tradici domácí v duchu poesie národní. v jednom čísle svých „Snů a tuch“, nazvaném „Dvojí jízda“, ukázal nám, jak jasně pochopi svou situaci: Nechal státi domácího vraného koně a osedial cizího ryzáka.
Erbenův Quisův Quis dvojit jízda
26 article
„Ale, ach, ni jezdec koni, ni kůň jezdci uvyklý — divoce se ryzák spínal a mně uzdy unikly. Krátce cizí kůň shodil jezdce a přícválavší domácí hnědouš jej přijal, aby s ním vyletěl do oblak. Nebylo to sice do oblak, ale přece jen do sfer šťastnějších. Byla to především pohádka „Hloupý Honza“ (1880 a 1892 s Alšový- mi ilustracemi), k jejímuž vysvětlení je nám předpokládati nejen vliv soustavnějšího ná- rodopisného studia, ale i podnět se strany tvůrce největší faustiády, Goetha. Pohádka je vlastně mosaikou, složenou z nejrůznějších versí o tomto zajímavém hrdinovi naší národní poesie, který tu celkem zůstal neprohlouben. Formálně nás zajímá neobyčejná zručnostv podávání látky přejaté, jejíž školu dlužno hle- dati v právě započaté Quisově práci překla- datelské (Goethovy ballady vyšlyo rok dříve). Quis vyniká tu již jistou úsečností a koncisností veršové techniky, na niž však nejtěžší zkouška čekala teprve v „Balla- dách“ (1883 a 1908). Právě tak jako v pře- kladech Goethových ballad nastává i tu zápas o úměrné rozložení zhuštěného děje, verš s zadrhuje, sloka se klikatí, jen proto, aby to- muto základnímu požadavku bylo učiněno za- dost. Quis stojí tu v souvislosti celé balladi- cké koncepce, kterou u nás započal Čelakov- ský a k takové dokonalosti vypěstoval Erben, navazuje však spíše na onoho, na něhož měl podobně jako na nového překladatele Goetho- va zvláštní přítažlivost harmonický úsměv ve- likého Němce, než na tohoto, jenž byl tak šťastným ciselérem balladické formy v duchu nejpřiléhavěji národním. Ku pravým „ohla- sům“ národních písní dospěl Quis teprvev
Honza Goethe Quisův Goethův Quis Ball Erben Němec Alšová Goet
27 article
„Písničkách“ (1887), kde se jeví příbuz- nost jeho s pojetím a citovým založením F. I Čelakovského nejzřetelněji. V těchto ryzích kusech, v nichž hravý čtveračivý paprsek zu- šlechtěného humoru lidového tanči v nejčist- ším venkovském vzduchu, je nám Quis nej- bližší. K nim přiléhají celou svou duševní po- hodou dvě delší básně výpravné, „Humoristi- cká povídka“, „Třešně“ (1884) a „Obrázek z dob vlasteneckých“, „Posvícen ská mše“, rozkošné malby starosvětského genru které nás nejvíce upomínají na souvislost Quisovu se Svatoplukem Čechem a které mu- žeme směle klásti vedle nejpopulárnějšího cyklu Čechova „Ve stínu lípy“. Obrázek Qui- sovy básnické činnosti doplňují „Epigramy“ (1897), vyjadřující základní autorův sklon sa- tirický, jenž vysvětluje nám, proč teprve útěk do útvarů objektivních vysvobodil jeho polo- zadrhnutý citový výraz. „Epigramy“ zachy- cují nový kulturní var, jehož se autor dožil v letech devadesátých, avšak želí zachycují jej očima stárnoucího literáta, který s mládeží necití. Vyslovuje sice na několika místechv tomto dešti jedovatých šípů, jimiž zasypává své protivníky z mladého tábora, dosti zlidše- nou formou jádro svého antagonismu vůči mlá- deži, na př. v „Interrogatio conscientiae“: Nezávidíme snad naší mládeži že to mládí jí teď náleží? avšak nepoměrně větší dávka jizlivosti, s níž měří literární současnost, činí nám z této knihy divadlo dosti trapného dojmu Činnost básnickou doplňují básnické pře- klady, o nichž jsme se na jednom místě ji
Čelakovský Quis Quisův Čecho Čechův