Ročník XXXXV.

V Praze, v neděli dne 28. května 1905.

Číslo 145.

Fa ranní a odpol. list pledlpliáes net v Praze v adafulstraci n ebi nění kta . . . . 6 K —h s dvojí denálkou nie sant leta . . . . 7 R 60 asě . . . . . . 2 K 30 h Poštovut namí lels . . . . 9 K 60 v drojí zisilkou nlí ert lets . . . . 11 K eok lnašní číslo pro Prahu je o 20 stranách. L. Z Petrohradu, 27. května. V 1 hd. 37 min. večer. (Pův. tel. zvl. zprav. » Nár- lisůc.) Nájezd Miščenkův proti J- poneům něinil dobrý dojem v obyva- telstvu. Ve vejenských kruzích soudí e též, že Liněvič rozvine značnou dlost v okamžiku vážném, kdy ar- náda dostupuje dřívější síly svojí. Pověsti o bitvě námořní zdají se vtl nesprávny. Námořní správa, dementujíc in- urview redaktora »Rusi« s ministrem námořnictví, v němž mluvilo seo inavě Rožestvenského a nemoci felkerzama a úmyslu, dostihnonti lladivostoku, neněinila dementim jim zde valného dojmu a soudí se, ie celá věc byla nastrojena jen, aby mátla nepřítele. Ze Sajgonu, 27. května. (C.-B) Vrá- jvší se uhelné lodi přinesly zpráva. ie loďstvo Rožestvenského přibylo M4 května k Šanchaji a plulo dále io korejské úžiny Vladivostocké loďstvo. Z Berlína, 27. května. »Lokal An- neiger« oznamuje ze Šanchaje, že thdivostocké loďstvo opět vyplulo. Kam, jest zatím neznámo. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 5.)

Tak to nepůjde! Známo, jakou řadou stejně urážlivých jako třivých a zpupných žalob proti nám Čechům mrli němečtí pohlaváři svůj konečný ústup o tevlastenecké své obstrukce vůči sněmu českému. Teristický výlet Čechů do hor orlických, české abulky na vozech elektrické framwaye pražské 1— český nápis na trafice vino- hradské — byla hrozná ta příkoří, jež mohl sehnat na důkaz, že my utiskujeme je a ne oni nás .. To byla německá předehra ke smiřo- vací akci páně Gautschově. Včera pak a dnes tozvinuli pánové vlastní hru, čili po francouzsku scomoedii« v budově sněmu českého dále. Jménem všech proti nám vždy vvětných německých stran, vyvstal za močlové debaty na sněmu epigon Plenerův 4 Eppinger, i jal se široce a dlouze vy- tádati, jak těžko bylo prý německým poslancům odlodlati se, při ráznosti bojechtivosti proti ním Čechům planoucího lidu svého, k zastavení aíré palby obstrukční, byť i jen na chvili. Že uk nieméně učinili, že pro tu chvili v palb utili, zůstavše však jinak v plně zbroji připra- nni k obnově boje každým okamžikem, k tomu s je hlavně přiměl vyšši, rozumný ohled na politiku říšskou«. Netroufali prý si míi na svědomí, aby přispěli k ochromení slly Čihjianie v momentu, kdy jest ji sebrati všech i, saby odolala Maďarům«. »To jest hlavní důvod, proč jsme zde mlnili svou taktiku,« opětoval pan Eppinger rýznamným pohledem ke křeslu vládního nslupee. Tedy nikoli ohled na po- iřeby, na prospěch a blaho vla st české, nýbrž ohled na »politiku — říš- skou«, t. j. na politiku vídeňské kamarilly vůči Maďarům, a jak »Prager Abendblatte dnes blíže vysvětluje: na brzké uzavření smlouvy obchodní s německou říší a vůbec na politiku hr. Goluchowského . .

Kdo by se tu nesmál? Přece vrabci v Če- chách vědí, jak ta prazbytečná německá ob- strukce proti sněmu českému rolníkům jako průmyslníkům německým již zle se zajídala, takže ji nemohli němečtí furibundi již naprosto dlouho provádět a byli by od ní upustili kdyby mezi Vídní a Peští dnes panoval nejlepšt mír. Vždyť právě touž dobou 18. května, kdy většina německých poslanců upouštěla od ob- strukce, panovala ve Vídni největší naděje ve šťastné a blízké zkoncování sporu s Maďary posláním parlamentáře císařova bar. Buriána do Pešti a vysláním Julia Andrássye do Vídně. — Možno tedy leda jen politikům »Prager Abend blattu« cosi podobného namluvit. Sehrav tuto scénu, navlékl si pan dr. Ep- pinger háv jezovitský a jal se nám činit kázání: Jak se máme stát my Čechové hodn té německé milosti, aby ušetřili sněm náš svou obstrukcí. Máme prý se »u varovat o pa- kování podobných případův«, na jaké si Němci ve svých interpellacích stýskali; máme prý se vynasnažit, aby se to vícekrát nestalo. Tedy nemáme více podnikat výlet do hor Orlických, nemáme píchat Němcům do očí českými tabulkami na pražské tramwaví a na pražských trafikách, ale máme za to do kance- láří zemského výboru, do úřadoven pražské radnice a do zemských bank i jiných ústavů zemských dosazovat především německé ucha- zeče a sice na místa ředitelská! Jinak nebude prý u Němcův jakživo nálady pro klidné spolu- žiti jejich s námi. Dobrý soused nad zlatoa proto si to vezměme k srdci. Avšak myslite. že pak už Němci, i kdybychom jim ve všem tom vyhověli, odřeknou se své obstrukce prot sněmu českému? Ba ne! Pan Eppinger klade nám jménem jich ještě tyto dvě další podmínky Předně máme my Čechové zanechat ve

Vídni své obstrukce pro všechny časy, děj se nám lam co děj. Neboť jakmile prý ji ve Ví- dní obnovíme, »pak nebude o činnost sněmu českého v budoucnosti na- prosto již řeči!« opovážil se našim po- slancům epigon Plenerův pohrozit jménem strany, která dělala 3 léta ve Vídní nejsurovější ob- strukci k vůli tomu, že v zemích českých vrá- tila vláda národu českému rovné právo jazyka českého v úřadech státních, a která na pokyn Körbrův a Tasehkův po dvě léta týrala svou obstrukcí český sněm proto, aby se mo- hly dále diti volební šmejdy v mě- stech smíšených jmenováním třeba koli ka set německých »čestných občanův«, jako Č. Budějovicích ... Ano, to byla pravá a je- diná příčina k té ušlechtilé německé obstrukci a proto má věru strana ji páchavší všechno právo hroziti národu českému jejím obnovením, jakmile by on ve Vídni, po vyčerpání všech prostředkův mírné opposice viděl se nucena brániti se proti přemoci, proti znásilnění bezpráví nesnesitelnému opět mečem obstrukce. Tím ale není pořád pan dr. Eppinge se svými podmínkami ještě hotov! Když tak porovnává, jak v Brně, Liberci, Budějovicích, Mostě, Litoměřicích, Žatci atd. atd. do úřadův samosprávných jmenují na nejdůležitější místa české úřadníky, když tak vidi v bezprostřední blízkosti, jak »Česká spořitelna« ve svém ředitelstvu a na předním místě v úřa- dovnách svých fedruje Čechy, tu má zajisté spravedlivý muž pan dr. Eppinger všechno

právo požadovat, aby se zákonem vyhradila a zajistila Němcům všeliká důležitá a ovšem i výnosná místa ve všech ústavech a úřadech zemských . . . Vláda Gautschova pak chystá pro sněm předlohy o zřízení národ- ních kurií a o změně volebníh řádu, jimiž má býti v příčině této Němeům vyhověno. Nuže, diktuje nám strávník České spořitelny dr. Eppinger doslovně: Zaujmete-li proti témto vládním předlohám zásadné a odmítavé postavení, vylučující každou dohodu n tom základě, anebo zamitnete-li pod- statná jejich uslanovení, tak že by pravý účel těchto předloh byl zmařen: pak musili bychom to my Němci považovat z casus belli a nezbylo by nám, než vrálit se ke staré bojovné posici, t. j. k obstrukci. Opětuji: my pouze zastavili palbu, ale k boji nezbytnému jsme za všech okolností při- praveni. Vše jest ve vaší moci, páni Češil Máte-li dobrou vůli, je-li při vás ochoty a porozumění pro naše oprávněná přání, a chcete-li jim vyhovět: pak chceme také my Němci nadále s vámi spolu- pracovat, byť i jen, aspoň z počátku — to- liko na ryze obchodnickém, ho- spodářském základě, za bodlivého od- važování mého a tvého, za bedlivého odvažování toho, co stejně prospívá vašemu i našemu zájmu. Rozru- šíte-li však tuto dohodu, postřehneme-li kde i jen úmyslu při vás, že nás chcete znásunit neb přelstít, pak je ovšem všechna nálada zkažena a my rázem octneme se opět na stanovisku, na němž jsme do nedávna stáli.“ — Tak troufal si dne 26. května 1905 mluviti vůdce německé menšiny vůči zástupcům národa našeho!

Dotčené obě vládní předlohy ještě nejsou veřejnosti známy, avšak páni Němci již sobě poroučí, že je máme šmahem přijmouti, že ne- smíme ani jediného podstatného paragrafu je- jich změnit, sice že v tom uzří příčinu k válce rázem obnoví boj. — Hle, pro koho jsou ty vládn předlohy o kurřích a volebn opravě — když Němci tak velice o jieh nezměněné přijetí dbají a stojí, a hle, jak vy- padá ta německá smířlivost a snášelivost, když opovažuje se podobnými podminka m dráždit a urážet většinu domorodého národa Nevyhovíme-li všem jejich »oprávněnýme přáním, budeme-li se bránit ve Vídni proti zná- silnění práva našeho, vpadnou nám do m v týl svou obstrukcí proti sněmu českému t vzorní patrioté, jimž dnes vládní list místodrži- telství pějehymny díků a obdivu. — —

Moravské smiřovačky. (Z kruhů moravských.) Na zemském sněmu markrabství morav ského ve schůzi dne 27. února 1897 přijata hyla jednomyslně tato resoluce: »Zemskému výboru se ukládá, aby různá přání na změnu řádu volebního do zemského sněmu a po případě zemského zřízení, jak táž v návrhu posl. dra. Fuxa a soudr. a posl dra. Žáčka a soudr. ze dne 28. prosince 1896, dále v resolucích poslanci svob. p. Chlumeckým, hr. Serényim a drem. Žáčkem v odboru tohoto sněmu pro volebn opravu navržených došla výrazu, zevrubnému zkoumání a poradě podrobil a trvaje při za- chování zastoupení zájmového. dále bera zřetel k okolnosti, že dle prohlášení od různých stran sněmu opět pronesených. změna volebního řádu do zemského sněmu

po případě zemského zřízení jen v souvi slosti s jinými, na zabezpečení národnost ních zájmů před návrhy k jednostrannému ma- jorisování směřujícími, za přípustnou se uznává, pokud se týče, v platnost vstoupiti může, shodu o všech dotyčných návrzích připravoval a pří šímu sněmu o tom zprávu podal, jakož i před ložil vhodné návrhy a připadné osnovy zákona.e Dva dny před tím, dne 25. února 1897 přijata byla rovněž jednomyslně osnova zákona o zřízení zemědělské rady, založené na národnostním rozdělení ve dva odbory se společným sborem ústředním. To byly počátky moravských smiřovaček V resoluci citované bylo mezi změnou zemského volebního řádu a zemského zřízení na jedné straně a dalšími návrhy, směřujícími — jak dost nevinně bylo praveno — k za- bezpečení národnostních zájmů před jedno- stranným majorisováním stanoveno junetim Věděloť se dobře, že při zmlněných návrzích dra. Žáčka a soudr. a dra. Fuxa a soudruho nezůstane a že další budou následovati. Tak se také stalo. Dr. Žaček a soudruzi podali kon- kretní návrhy: 1. na změnu zřízení zemskéh a zemského volebního řádu; 2. na zavedení okresních za stupitelstev; 3. na provedení rovnoprávnost jazykové; 4. na zřízení české university a české techniky na Moravě; 5. na splnění potřeb českéh obyvatelstva ve školství středním odborném i obecné m; 6. na zřizení a vydržování ško menšinových.

Se strany německé pak dr. Promber soudruzi podali návrhy: 1. na zavedení národních kuri s právem veta; 2. na zménu zemského voleb- ního řádu zavedením tajnéhoa přímého hlasovacího práva v všech kurilch; 3. na rozdělení školních úřad dle národno sti; 4. na zřizení menšinových š ko na zemské útraty; 5. na zřizení německé univen- sity a doplnění německé tech ni ky jakož i němeekých slředních, priů myslových a hospodářských od- borných škol. Všechny tyto návrhy po odůvodnění při- kázány byly zvláště zvolenému 21člennému sněmovnímu odboru, který na základě usnesení sněmu ze dne 14. února 1898 a nejvyššíh schváleni prohlášen byl za permanent ní. Jednotlivé návrhy přiděleny byly zpravo- dajům a spoluzpravodajům následovně: 1. ná- vrhy na změnu zemského zřízení a zemského volebního řádu, vyjma změny, týkající se velko- statku dru. Žáčkovi jako zpravodají a dru Götzovi jako spoluzpravodaji; 2. návrhy na změnu semského volebníh řádu, pokud se týkaly kurie velkostatku, hrab. Serényimu jako zpravodaji a bar. Chlu meckému jako spoluzpravodaji; 3. návrhy, týkající se kulturních požadavků obou národnosti dru, bar. Pražákovi jako zpravodaji a dru. Popelakovi jako spolu- zpravodaji; 4. návrh na zavedení národnostních kuri s právem veta dru. bar. d'Elvertovi jak v drobném prodejit sanní číslo o nobě . . . za 8h odpolední nii Ve dlialkách na venkova ranní číslo. . . . . . očpolední . . . . . . . . 3h Inserá t platí se hetově napřei Předplacení a inserty přijímá adlminl- strace v Marianské slici č.. Tam nacházejí ze též redak tšskárna s ezpedice „Národních Listá“. Rakopisy se novraceji.

zpravodaji a dru. Stránskému jako spolu zpravodaji; 5. konečně návrhy na rozdělení školních úřadů a vydržování menšinových škol dru Fuxovi jako zpravodaji a dru. Perkov jako spoluzpravodaji Ve schůzi stálého výboru dne 21. prosinc 1898 zřízeny byly konečně tři subkomitéty: pro změnu zemského volebního řádu a zem- ského zřízení, pro věci školské a pro zavedení sněmovních kuril s právem veta. Stálý výbor i subkomitéty pustily se potom do práce, jejíž výsledkem mělo býti smíření obou národností v markrabství na podkladech, jak je stavěly strany české a německé. Tohoto konečného výsledku se moravské smiřovačky však nedodělalv. V politickém světě rakouském bylo bouř livo. Pád ministerstva Badenova, způsobený obstrukci německou za pomoci vídeňských ulic pro známé jeho jazykové výnosy, způsobil v ze- mích koruny české, zvláště však v království známé bouře. Mezi tím, co sněm v království měl vysoké a pohnuté debaty o prosincových bouřích pražských, o adrese, co dr. Schücker prohlašoval na sněmu, že Němci nikdy neuznají rovnocennost českého jazyka s jazykem něme- ckým, v této tak rušně a pohnuté době, kdy ukládalo se se strany Němců o zrušení jazyko- vých výnosů, počalo u nás v markrabství »dílo smíru«. Smiřovačky u nás byly zahájeny nic nevadilo, že Němci v tomtéž momentu po- dali na sněmu našem návrh na zrušení jazyko- vých výnosů . . . Náš »mustrlandtag« na díle smíru pracoval.

Nedal se z práce své vyrušiti ani zrušením jazy- kových výnosů. Až teprve mravní políček, který zasadil českým poslancům bar. d'Elvert na sněmu dne 2. července 1901, kdy běželo určité a skrovně požadavky české ve školství, prohlášením, že v akci vyrovnávací němečt liberálové nepovažují se za rovnocenného čini- tele s námi, nýbrž že oni mají práv diktátu, my však povinnost posluš- nosti, otevřela i důvěřivým českým poslancům oči a způsobila ve voličských kruzích roztrpče- nost i odpor proti dalšímu setrvání českých po- slanců ve smiřovačkách. Straně staročeské nebyla tato urážka tří čtvrtin českého obyvatelstva v zemi dosti váž- nou a proto dr. Žáček na schůzi v Boskovi- cích dne 20. července 1901, poukázav na vzmáhající se odpor proti dalšímu setrvání če- ských poslanců po řeči bar. d'Elverta ve stálém vyrovnávacím výboru, hleděl hrozící rozbiti smi- řovaček Zažehnati. Dožnal sice předem, že že- lezná nutnost, obavy den ke dni vzrůstající více skličující přiměly vládnoucí stranu k ná- vrhu na vyjednávání s námi o smír, ale pravil potom: »Nás nesmí odrážeti německé diktáty podmínky, poněvadž celé naše bytí závisí na dobré vůli odpůrce a po- něvadž proti Němcům nejsme s to prosaditi ani jediný ze svých spra- vedlivých a nejvýše oprávněných požadavků.« Tato řeč dra. Žáčka byla sice v německých listech s díky kvitována, v českých kruzích však dle zásluhy posuzována a také odsouzena. Vo- lební výbor lidové strany moravské ve schůzi dne 26. července 1901 uznal, ž projev dra. Žáčka ohledně podstaty vyrovná- vací akce jest nesprávný, neodpovídá sku- tečnému postavení českého lidu v zemi, v ohledu taktickém jest zcela pochybený a ne- bezpečný. Vyslovil politování nad tím, že řeč tu proslovil p řed seda spo le č né ho

FEUILLETON.

V Praze, 27. kvělna.

6— (Kronika.) Před dvaceti lély stála nístech dnešního lázeňského parku v Opatiji mstá koupelna s malou restaurací. Několik ry- liřských domků kolem obstarávalo malebnost. Dnts je Opatije pšné lázeňské místo, málem t světové pověsti. Půda je slovanská i okolí, ta nísla kosmopolitický s obcovací němčinou. Ohnivý řečník na sjezdovém bankelě v Snnd holelu připil slo vanské budoucnost Opalije. — Přičiňte se, aby slovanšlí boháči, aby polká šlechta, aby ruští velmožové místo ne- snyslné do ciziny, jezdili utrácet svoje peníz nm do toho rozkošného koutku světa a z Opa- ke obratem ruky stane se — slovanská krnl Už dnes je slovanská návštěva lázní značná. Na promenádě vedle němčiny a maďarštiny ozývá e tlovanština zcela rovnomocně, v lázeňské li- stině slovanská jména snad dokonce převládají. Takt ma venek už mnoho dosaženo, co před nálo ještě léty bylo neslýcháno. Však do »slovanské Nizzy« zbývá ještě kousek cesty. Nadvládu má pořád němectví, zde v nalém lázeňském koutku tak dobře jako vsku v opatření celého státu. Ne proto, že b la bylo Slovanů méně, ale protože nejsou z i- zeni Zde v lázních jako venku v říši nepoči- uají se proti Němcům Slované, nýbrž počí- tají se jednotlivé slovanské národnosti. A výsledek je přirozený. O sobě Čechové proti Némeům zůstanou vždy tak slabí a bezvýznamni, jako Chorvaté proti Němcům, nebo Poláci proli Němeům. Každý zvlášť jsme ve zdrcující men- šině. A když každý zvlášť, tedy i všichni do- hromady. Bezvládný, nezřízený živel a tudiž — malomoený. V závodech s pohlednicemi všude veliký výběr rozkošných pohledů na Opatiji s modrým zreadlem moře, s temným pozadím lesnaté Učky. Sotva jeden obrázek má slovanský nápis.

Proč nemáte také slovanské pohled- nice? — Nežádá jich nikdo ! Malý příklad, velká ukázka! Kdyby byly slovanské pohlednice, Slované by kupovali. Ne- jsou-li, nekupují se. Slovanský host není výbojný, nežádá, co nenajde, ale platí, co nachází. A na- chází reklamu německé podnikavosti. Sáms ochotně propůjčuje cizí reklamě za nevědomý nástroj. Proč nejsou slovanské pohlednice ? Pro není celá Opatije slovanská? Protože by bylo třeba zaříditi, aby bylo, co by mělo býti. A není, protože není nikoho, kdo by zařizoval ceho třeba. Ve vagonech jižní dráhy, jež slovinským Kraňskem vede ke břehu slovanského moře, vy- hotovena jsou aviza pro cestující 5 jazyky (ně- mecky, maďarsky, vlašsky, francouzsky, angli- cky), jenom slovanský — schází. A jde přece o jazyk domácího obyvatelstva. Slo- vinci o sobě jsou slabí proti německému podni- katelstvu dráhy. Kdyby všecko Slovanstvo pro mluvilo jedněmi ústy, byl by zjednán patřičný respekt slovanskému textu ihned, protože dohro- mady jako Slované jsme silni. Ale prozatím Slo- vanstvo nemůže se ozvat jedněmi ústy, protože — není zřízeno. Svaz slovanského novinářstva sleduje sice prozatím nejužší stavovské cíle, ale hlavní jeho význam je přece v tom, že svými sjezdy stává se předborníkem idey zřízené — slovan- ské síly.

Z výletu kolem chorvatského pobřeží nej více zajímala zátoka Bakarská. Podivuhodný koutek! Úzkým hrdlem zabočil parník do zá- toky. Kolem vysoké svahy, šedé, s odstínem do růžova holých dalmatských břehů. Podoba obrovského umývadla, po jehož hladině plu- jeme, dělská hračka. Stěny svahů zbrázděny rovnoběžně vodorovkami kultur. V pozadí zá- toky krči se Betlěmek úhledných domků, Bakar! Rány hmoždiřů odrážejí se hromem o stěny zátoky. Lidičky se sblhají, brzo je ve- liký chumáč na molu pohromadě. Mávají šátky a klobouky. Loď na chvilku zastavila na malou

vzdálenost od břehu: Živio! Na zdar i Živili Trochu zpěvu! Pak zase dálel V Bakaru je nautická škola, ústav pro vy chování námořníků theoretické i praklické s internátem pro chovance. Ústav má sto dvace chovanců ve čtyřech ročnících. Vyučovací jazyk je chorvatský. — Jak vysoko dospěje v kariéře vychov nec ústavu ? tážeme se svého informátora. — Na kapitána. — Musí ale dříve do akademie — Nemusí. Nautická škola má program úroveň akademie ! Jen titul ještě schází ! Však i na ten dojde l Parník »Tátra«, který nás veze, náleží spo- lečnosti Hungaro-Croata. Společnost obstarává obehodní, pasažérskou i poštovní službu podé dalmatského pobřeží ze Rěky až do Kotoru. Daří se jí znamenitě. Má pět millionů závodníh kapitálu, akcie nominální ceny 2000 zl. plat dnes 5000 zl. Společnost má 32 velkých par níků a konkuruje vítězně s rakouským Lloydem Mužstvo lodí i důstojnictvo jsou vesměs Chor vaté. Už Napoleon uznal Chorvaty za nejstatečnějš námořníky — A úřadní jazyk? — Chorvatský? — Jak to? Kapitál společnosti je přee smíšen, je také maďarský? — Kapitál je čistě chorvatskýl — Je-li kapitál chorvatský, mužstvo i dl- stojnictvo chorvatské, i úřadní jazyk chorvatský proč u všech všudy jmenuje se společnos Ungaro Croata, proč má uherskou vlajku a na- mnoze maďarské názvy lodi? Viz pravopie »Tátra «l — Vše jen na venek, k vůli shodě s vlá- dou. Také komando na lodi, starou tradici ná- mořnickou, je dosud — italské. Jak vidět, ani kapilál není ještě — všecko Pozornost slovanské intelligence i slovan ského kapitálu v říši třeba příště obraceti ke slo vanskému moři. Moc na moři nebyla dosud slo- vanská. A moc je v intelligenci a kapitálu, po- kud se dovedou — zřídit. — Proč vy, Čechové, neposíláte svoje

mladé lidi na naši nautickou školu do Bakaru? Měli by tu přec otevřenu pěknou kariérul Na otázku chorvatského vlastence byl velmi prostá odpověd. — Protože u nás v Čechách nikdo o vaš nautické škole neví. Jsme tak výborně zřízeni U nás pomalu všecky obory jsou obsazeny Mladí lidé nevědí, kam se obracet, všude je pře epáno. Nautická škola v Bakaru? O hodnotě bakarského ústavu nás ostatno náhoda hned na druhý den očitě přesvědčila. Na zpáleční cestě ze Rěky do sv. Petra přisedl na malé stanici do kupé způsobný mladý muž. Měl známého mezi našimi známými a hnec se zapředl rozhovor. Pěkné chování, slušný roz hled! Mladík rychle získal sympatie společnosti. Chorvatské slovo tak krásně plynulo z úst ro dáku slovanského přímoři. Neodolali jsme mla- dému intelligentu zalichotiti. Ale v tom byl malá mýlka. Není zdejší rodák, ale — Vídeňák. hrabě S . .. Rodinné záležitosti způsobily, že byl povolán z posledního ročníku nautické školy domů, aby se věnoval studiu — práv. Vrae se nerad. Zalíbilo se mu v Bakarsku, strávil na ústavu čtyři roky, horuje pro moře, pro povoláni námořnické, pro soudruhy, pro učitele i pr sladkou chorvatštinu! Nikdy už chorvatsky ne- zapomene Když Vídeňák, proč ne — Čech?

Záskok do Terstu při návratu poskytl ra- dostného překvapení. Že má Terst svoje procente slovinského obyvatelstva, že je okolí slovinské bylo jindy každému turistovi známo. Však první procházka městem také hned zničila všecku illusi. Rázem i povahou bylo město italské, cizl. A dnes? Jaký objevl Od Nabreziny poděl mořského břehu ujížd rychlík ostrým spádem ku přistavu. Maličko budeme na místě. Už je pozdě večer. — A hotel Volpich »Aquila nera« ?. Exi stuje-li dosud? ptáme se svého protějšku, vzáe ného druha. Cestou nás tak ochotně zasvěcova do věcí terstských a jihoslovanských. U Volpicha slézali z pravidla pasažéři z Čech Mají tam dobré plzeňské, také česká obsluh se občas našla. Aquila nera ? opáčí tázaný otázku. Arciže existuje ! Ale na noc půjdete, doufám, do Ná- rodního domu? — Už je v Terstu Národní dům — Už rokl — A je hotel? — Hotel, restaurace, kavárna, vše — A dobrý hotel? — Uhlidáte Uhlidali jsme. A nejen výborný hotel ! Uz je jisto: Slovinci v Terstu nejsou již ubohý, povržený, zanedbaný, přezíraný a bezmocní živel, jakým se zdáli do nedávna. Zde se pře- svědčl, komu by nebyl dosud jasný pojem a vý- znam o zřízení sill Na veliké Piazza de la Caserma, budoucím středisku města, rozsáhlý palácový roháko čtyřech patrech s elegantní kavárnou i restau- rací v přízemí slovinský Narodni dom. A dům nestojí na písku, na mou věru Všecky spolky a podniky národní jsou zde pod svojí střechou. Je jich řada. Malá procházka domem zjedná vám obraz, jak dnes stoji věci se Slo- vinci v Terstu. Úřadně jich tu napočitáno 25 000, skutečně jich bude nejméně dvakrát tolik!

Však známe z vlastní zkušenosti tu početní arithmetiku! Ale těch 50 tisíc! Jaká čiperná hrstka! Mají svůj list, denník »Edinost«, který vychází sedmkrát týdně a chystá se vycházeti dvakrát denně. Však se vám mihla po ulici no- vinářská rozvážecí trojkolka s firmou listu Tiskárna s elektrickým pohonem, úpravné míst- nosti redakční, administrace i sazárna, všecko umístěno v Národním domě. Je tu i elegantní sál divadelní pro tisíc osob, bohatě opatřená Čitalnica, místnosti národního spolku dělnického a především základ a pavéza všeho ruchu, sta- tečná Posolnica i hranilnica (záložna a spořitelna). mohutný ústav, jenž za krátkých osm roků trvání dospěl dnes ročního obratu 15 milllionů korun a 47.000 korun čistého zisku. Někdejší cizorodé panství zdejší začiná se chvíti ve svých zákla- dech. Moře je slovanské, břeh od věků slovan- ský a s úspěchem začíná se tu pyšně hlásiti k slovu ustrojená síla slovanská. Vylo žená budoucnostl