pos

Ročník XXXXV,

V Praze, v pátek dne 26. května 1905.

Číslo 143.

sta met- Ve- él.

Fa ranní a odpol. Histy předplácí sut v Praze v sdminislrael 2K nu zžsfo . . . . . S K —i n ávrt leta . . . . s dvoji donáškouh, K nért kta . . . . 7 K 50 h ve slieich: aK 3oh n nělk . . . . . Poštont n nár pmo ent keia . . . . 9 k 60 s drojí zásilkou n nřsí adrrt jea . . . . 11 K c0 Z Petrohradu, 25. května. (C.-B. Správce námořního ministerstva, ad- mirál Avelan, vyjádřil se ke spolu- pracovníku »Busi«, že znepokojivým pověstem o zdraví admirála Rože- stvenského nemůže se věřiti na slovo. Cití se unaveným zejmena pro ledvi- novou chorobu, ale od té doby, co je na moři, jeho stav se nezhoršil. Ad- mirál Felkerzam je však nemocen, Rožestvenský je ustavičně náčelní- kem loďstva a dovede je jistě k cíli Jmenování nového velitele loďstva v Tichém oceánu očekávalo se proto. že Rožestvenský je pouze chefem svého loďstva. Avelan troufá, že ne- vznikne žádný antagonismus mezi Rožestvenským a Birilevem. Lze na- dítl se záhy bitvy. Rožestvenský má dosti prostředků donutiti Japonee k bitvě. Portarturské neštěstí nebude se opakovat. Z Manily, 25. května. (Reuter.) Dle úřadní depeše z Vigonu (na ostrově Luzonu) bylo viděti 20. května přes padesát vojenských lodí, plujících n východ. stranělostrova Balanu severo- východním směrem. Soudí se, že to byly lodi ruské. Z Manily, 25. května. (Reuter.) Nepo- tvrzená pověsť sděluje, že loďstva srazila se na jihu Formosy a že Jn- ponci byli v boji poraženi.

L. Z Petrohradu, 25. května. V 10 hod. 25 min. večer. (Pův. tel. zvl. zprav. » Nár Listů«.) Admiralita dementuje zprávu o srážee loďstva japonského a ru- ského; nanejvýše mohl se udati prý boj torpedových lodie. L. Z Petrohradu, 25. května. (Původn telegram zvláštního dopisovatele »Nár. Listů«. Dopisovatel »Nového Vremene« sdě- luje: Oddíl Rennenkampfův proved zájed velmi zoufalý v před mezi posice japonské. Číslo ztrát jest ne- známo, censura nepropouští infor- mací. Podle podrobností o výsledcích, mámých při odesílání depeše, zdá se ie boje byly velmi vážny. Dnes zničil požár přístavek, ná- ležející k »Národnímu domu« s mno hými předměty drahocennými. Škoda jest nesmírná. Zvláštní komise jmenována byla pro Vladivostok k revisi koupía zásob tamních vzhledem na nemilé pověsti, o nich kolující. Ve Varšavě udály se vážné půtky mezi studenty a chuližany (chátrou.) Z Varšavy, 25. května. Věera večer byl zastřelen inženýr Aut. Scheie. chef oddělení viselské dráhy. Z Varšavy, 25. května. (Spb. Ag.) Drancování neustává. Srocení židé ničí veřejně domy, z nichž bylo již 30 vydrancováno. Ulice, kde tyto domy se nalezají, jsou plny peří, roztrha- ného oděvu a rezbitého nářadí. Dle zpráv záchranné stanice bylo prý dnes přes 40 osob těžce raněno a ně- kolik jiných zabito. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.)

Dva parlamenty. Zdánlivě slibné pokusy o řešení krise uherské tedy selhaly a ukázalo se jen opětně. co tolikráte se již projevilo v dějích této říše. že silných hnuti národních malými prostředky od- sunovati nelze. V novodobém vývoji s ého národa Maďaři nevzdali se nikdy a ani na okamžik svého úsilí o dosažení úplné státní samostatnosti, ve všech směrech a v celém rozsahu, a když vyrovnání let šedesálých přineslo jim základnu, na které bylo lze pevně budovati, bylo zřejmo, že dříve či později nastane moment, kdy bude z Pešti nárok úplné samostatnosti reklamován a důrazně činěn. Velikost politiky Deákovy v tom spočivala, že připravila budoueno. Vzdal se zdánlivě některých požadavků, poněvadž věděl, že síla národa na jich vymoženía udržení zatím ještě nestačí. Měly býti teprve později vybojovány, aby v zápasech o ně sílila mohoucnost národa a aby bylo lze tské udržeti nabytého. Úkol sám ale nebyl tak snadným. Měl-li maďarský národ dosíci cílů svých, bylo především nutno vtisknouti Uhrám ráz maďarský. Tento předpoklad tvůrců vyrovnání z let šedesátých bezohledně tvořen. Vyslupováno všemi prostředky proti uherským národnostem nemuďarským a zatím co Vídeň tleskala tomuto dílu, jež mělo býti oporou germanisujícímu centralismu v Před- litavsku, připravoval se v Uhrách výboj další.

Parlament pešťský pojímal přílis vážně myšlenku suverenity maďarského národa, než aby mohlse trvale smiřiti s myšlenkou, že pluky uherské, lento z hlavnich zevnějších znaků moci státní, byly ovládány a vedeny z Vidně. Po ovládnuti správy veřejné v Uhrách musila nutně se ži- velní prudkosti propuknouti úsili o ovládnut oné části armády, jejíž mužstvo se rekrutuje ze zemí koruny svaloštěpánské. Armáda byla vždy nejvlastnější oporou vídeňského systému, na n založili Habsburkové svou ideu jednotného státu, ve kterém měli splynouti jednotliví národové, bez prolomení tohoto mocenského faktoru nebyl rozběh maďarský k úplné samostatnosti státní možným. A tak dostavil se logicky požadavek pomaďaření uherských pluků, nesouci se kone konců k samostatné uherské armádě a ničím jiným není vojenský program dnešní majority pešt ského parlamentu, byť eil nevysloven ještě s pří- mou a bezohlednou otevřenosti — na který by byly vídeňské kruby bývalý připraveny, kdyby neposuzovaly správně důsledky svých činů, na- miřených proti neněmeckým národům této polo- viny říše. Na věci pranic nemění, že požadavek koncesaí vojenských provázen postulátem samo- statného území celního. Kdyby nebylo jiného momentu, bylo z adressy uherského parlamentu. který se chtěl spokojiti s přípravamí k budoueí celní samostalnosti, zřejmo, že k neodvislosti celní nepokládají se Uhry ješlě plně připravenými že volání po rozluce obehodně-politické mělo býti pouhým posílením snah o rozdělení armády Ale právě proto, že v Uhrách staví se výše zabezpečení národa, než dočasné prospěchy himotné, které ostatně může i po úhonách při- nésti budoucnost, nemohla ochota vídeňská

k ústupkům na tomto poli, kde Uhry nejsou ještě vyzbrojeny, oslabiti úsilí o pomaďarštěni uherské armády a podřízení jí parlamentu pešt- skému. A tak ocitly se věci tam, kde jsou. Víden odpírá vyhověti armádnímu programu majority uherského parlamentu a zákonodárný sbor pešťský odpovídá, jako vždy činíval ve chvilích národ- ního nebezpečí: volá po své permanenci, aby byl přichystán na všechny eventuality. Proti ne- povolné Vídni stojí nepovolná Pešť. Jenže Víden háji soustavu, proti které stojí veškeři neněmečt národové, zatím co za Peští stojí silné hnut sebevědomého národa. Historie dala až přília mnoho příkladů, kdo v takových konfliktech bývá silnějším Jen o to jde, stojí-li Uhry na výš svých sil. Vznikly o to rozpory, je li tímto zápasem ohrožena podstata dualismu v dnešní podobě. bude-li eventuelní vítězství Pešti míti za následek revisi jeho. Začasté otázka tato pojímána jedno- stranně. Není pochyby o tom, že vytvořen uherské armády nemůže býti provedeno beze změny platného vyrovnání. Jest přece nevysvě- tlitelno, že by přispivaly království a země před- litavské na vydržování samostatné uherské ar- mády. A že Maďaři jdou za cílem samo stalné armády, patrno i z odmítautí koncesse co do význačení momentu společnosti armády v pra- porech a připuštění maďarské řeči při nižších oddilech vojenských. Samostatná armáda před- pokládá i samostatnou správu její a důsledne nese s sebou povinnost úhrady všech potřeb jeji Důs edkem tímto Maďaři se také netají. Prove- dení jeho bude však nutně míti v zápětí nutnost nové úpravy fiaančních vztahů obou polovie říše — tedy revisi jednoho ze základních mo- mentů vyrovnání.

Pokud tato byť ne úplná revise vyrovnání (předpokládáme-li totiž alespoň zatimní zachován jednoty obchodní a celní a plynoucích z ni mo- mentů) stala se vítanou příležitosti k uplatněn našich snah, jest ovšem otázka jiná a její te- šení záleží na nás samých. Cile vlády Gaul- schovy jsou v tomto směru jasny. Její heslo. soustřediti sily télo poloviny říše proti Uhrám. praví je zřejmě. Zparlamentarisováním minister- stva při jakéms takéms klidu zbraní v zemíeh českých, zaručením parlamentního jednání ve Vidni, zákonodárným vyřízením antonomního celního tarifu a schválením obchodní smlouvy s Německem, které ochotně prohlašuje, že uzná ujednanou úmluvu li za úmluvu předlitavsko- německou, a Italií, jakož i zahájením jednání o nově obchodní smlouvy s ostatními stáry měl býti utvořen proli Uhrám mocenský fakl, kt- rému by se měli podrobiti a spokojiti se nej- výše ústupky menšími. Ale tento postup přod- pokládá, že my ze své strany nebudeme poklá dati chvíli za příznivou k dosažení takových změn ústavních, klerými by byla postlena naše posice v této polovině říše. Proti volání po r- visi vyrovnávacích úmluv z Uher mělo býti po staveno z předlitavské strany trváni na statu quo respective měla býti zdůrazněna jednotnost před- litavská v této otázce.

To není malý ústupek, který Vídeň na nás žádala a žádá. Ve chvíli, kdy z Pešti se pod- lamuje dosavadní systém, proti kterému jsme stáli a stojíme a kterým zosobněna politická tradice germanismu a centralismu, žádá se na politice české, aby věc Vídně učinila svou věcí, a sbychom spokojili se sliby a koncessemi, které pro vždy plněny býti nemusí. Nedůvěřivými k sobě učinila nás Videň po tolika zkušenostech sama. Jeji sliby mají v Čechách cenu malou a v okamžiku, kdy malé prostředky v Uhrách selhávají a kdy toužená jednota předlitavská se boří dříve, než k ní došlo, pod údery politiky německé, rozvinuje se nutně otázka budoucího postupu našeho.

Boj v zemích českých není ve své pod statě ničím, než zápasem o to, aby Něme uznali důsledky faktu, že svým vývojem, svojí kulturní i hospodářskou potencí jsme úplně rovnoprávným a rovnocenným faktorem s nimi. Proti tomuto uznání jest právě z jejich strany odpor největší a vidouce, že nemohou na dlouho udržeti fikci své preponderance a že s ni bud se bortiti i fikce o národech určených ku pa- nování, dávájí přednost myšlence velikého Ně- mecka, které by brutální moci zadrželo rozvoj slovanských národů této říše, před myšlenkou obrození Rakouska v duchu spravedlnosti. Snad málo kdy byla zřejmější skutečnost, kde spočí- vaji základy budoucnosti Rakouska a které cesty vedou k ni. Centralisace, budovaná na ochuzování a umlčování národů nekonala bez- trestně své dílo: chtic dáti nové základy říši, otřásla vlastními a zdravými základy jejími A když uznala se chyba alespoň proti Uhrám, pokračováno v ní proti nám. Překvapuje pak že je tak málo ochoty u nás pomáhal Vídni? Události uherské a provokační postup Němců podlamují sny Gautschovy, ale vytyčuj zároveň tím ostřejí postup české politiky. Prost zloby proti Maďarům a chápajíce cile bořivého díla německé politiky, nevzdáváme se snaho obrození Rakouska v duchu demokracie a spra- vedlnosti a jeho historických základů, ale ne- směsujeme také eíle vzdálenější s cíli, které jsou s našich sil. K vůli chvilkovým prospěchům k vůli udržení statu quo nás Vídeň neziská. Tím méně v této těžké své chvili.

Politické zprávy domácí. V Praze, 25. května. (Nový záko o přípřežích v miru.) Ohěma sněmov- nami říšské rady přijatý a císařem dne 22. t. m. schválený zákon o přípřežích v době míru stanoví, že c. a k. tělesná garda, c. a k. vojsko a válečné námořnictvo, c. k. zemská obrana čelnictvo a po případě i kr. uh. zemská obrana, poskytne-li uherský parlament tutéž výhodu ra- kouské zemské obraně, mají v době míru právo, aby se jim obyvatelstvem opatřil potřebný polah s postroji, osedlané koně a soumaři, vozy a vezkové neb průvodčí, jichž potřebují vojenské osoby, jich rodiny a patřící jim služebnietvo pro dopravu osob a zavazadel. Z povinnosti pří- přežní jsou vyňaty koně a vozy panovníka členů panovnické rodiny, panujícího knižete lichtenštejnského, pokud se týče jeho paláce ve

Vídni a zámku v Lednici na Moravě, členů di- plomatického sboru, příslušníků armády, čet- nictva a státních úřadníků, pokud jich potřebují pro službu; koně ze státních, dvorních a soukro- mých hřebčinců, licentovani hřebci a hřebné ko- byly i matky s hříbaty do čtyř měsíců; vojenské koně, jež dány soukromým osobám k užívání; koně, soumaři a vozy, určeně pro dopravu pošty; potahy hasičských sborů a koně a vozy duchovních a lékařů, pokud jich potřebují pro vykonávání svého povolání. Přípřeže opatřuje obec, je-li třeba přípřeží ve větších rozměrech rozdilí je mezi obce okresní hejtmanství. Pří- přeže berou se buď na určitou cestu od jednoho místa ke druhému, neb na určitou dobu. Vzdá- lenost nesmí přesahovati 30 km., v horách 20 km. Jízda, trvající 8 hodin, pokládá se za půl dne, delší jízda za celý den. Odškodné za pří- přeže počítá se dle taxy, stanovené v určitých krajích pro poštu, a sice dle kilometrů. Polo- denní jízda počítá se za 20 km., celodenní za 31 km. Při tom za jednoho koně počitá se 130% oné poštovní taxy, za vola 90 %%, z

V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . . za 8h .. . . na z odpelelní Ve sllalkách na vankově n0 ranní č4ala. . . . . . odpolední . . . . . . . . 8h Inserá t platí se hotově napřei Předplacsní a inserty přljímá sdmini- strsce v Mlarianské ulici č. z. Tam nacházejí se těž rrdakee tiskáraa a szpedico „ Národnich Listá Bukoplsy se novraosji.

krávu 60, za vůz 4 halíře za každý kilometr. Poplatek zapravi osoba, jež si přípřež vyžádala, z pravidla obecnímu představenstvu; stvrzenka se nekolkuje. Osoba vojenská může si po pří- padě potřebný potah najati soukromě, dostane-li jej za cenu, nepřevyšující výše uvedenou taxu. Majetnik potahu a povozu má právo na náhradu za škodu, jež se mu stane na dobytku neb po- voze, jestliže ji nezavinil sám. Náhradu musí žádati do šesti neděl podáním u okres. hejtman- ství. Jestliže osoba, povinná dodati přípřež,ji nedodá v čas, může si vojenská osoba najati po- třebnou připřež i za vyšší mzdu a rozdíl v ceně zaplatí občan, jenž přípřež nedodal a může býti nad to trestán pokutou do 50 K. Zákon tenlo nabývá moci dne 1. července 1905. V Praze, 25. května. (Uherská kris e.) Ke včerejšímu slyšení hr. Andrássye sdě- luje se dodalečně, že hr. Andrássy svůj výklad o vojenských požadavcích koalice doprovodi odůvodněním, že koalice staví své požadavky ni- koli z vůle vlastní, nýbrž jako důsledek ledno- vých voleb. Volby ukázaly, že bez vojenskýeh ústupků žádná vláda v Uhrách není možna.

Strany, stojící dosud na základě dualismu z r. 1867, staly by se před národem nemožnými, kdyby se vzdaly vojenských požadavků a celý národ by pak přešel do tábora strany neodvis- losti. Když panovník setrval přes to na svém sta- novisku, hr. Andrássy — jak sděluje dnešní „Zeit“ — nabídl se, že sestaví vládní program na základě vyrovnání z r. 1867 a předstoupí s nim před sněmovnu, v níž se pokusí o majo- rilu. Jedině za to žádal, aby vrchní vojenská správa upustila od zvýšení vojenských břemen. Za té podmínky snad by se podařilo většinu sestaviti. Andrássy sdělil tu myšlenku již některým politikům, a došel souhlasu u bar. Banffa, Ugrona, též liberálové by ho prý pod- porovali. Ale i tuto nabídku panovník zamítl.

Zmar poslání Andrássyova způsobil v oppo- sičních kruzích značné rozechvění. Pronášeny různé názory, jak by opposice mohla svou vůli prověsti proti odporu koruny. Navrhuje sc, aby parlament odročení sněmovny ve stavu ex-lex prohlásil za protiústavní a kdyby sněmovn přes to byla královským reskriptem odročena, aby nedbala odročení a zasedala dále. Vládě má se zapověděti platiti společnému minister- stvu příspěvky, padající dle kvoty na Uhry od 1. ledna t. r., ministerstvo Tiszovo má býti dáno v obžalobu atd. Dle dnešní zprávy z Pešti platí tam za věe hotovou, že v nejbližších dnech bude nastoleno přechodaí ministerstvo s přesně vy- mezenou působností. Aby nebylo projevem sně- movní nedůvěry přinuceno ihned k demissi, po stará se v brzku po svém nastolení o odročení sněmovny, jež potrvá delší dobu. Kdo se má po- staviti v čelo této přechodné vlády, o tom dosud přesných zpráv není. Ze Záhřeba, 22. května. (Otázka hla- holské bohoslužby.) Jak se sděluje „Agr. Tagbl.“, započaly v neděli dne 21. t. m. v Římě konference o olázce staroslovanské bohoslužby v Chorvatsku a na Přímoří. Při po- radách předsedá kardinál Serafius Vanu- telIi, přítomni jsou msgr. Aversa, arcib. Pa- vici a do Říma povoláni dr. Jeglič, biskup lublaňský, Jordán, arcib. gorický, dr. Nagl, biskup terstský, Flapp, biskup porečský, dr. Mahnič, biskup kreký, dr. Posilovšič, arcibiskup záhřebský, dr. Maurovič, bisku seňský, dr. Dvornik, arcib. zaderský, dr. Pulišič, biskup šibenický, Nakič, biskup splitský, Zaninovič, biskup hvarský, Mar- čelič, biskup dubrovnický, Uecelini, bi- skup kotorský. Pozváni nebyli arcibiskup Mili- novič z Baru na Černé Hoře, známý jako horlivý zastance hlaholské bohoslužby, biskupové bo- senští a hercegovský a dr. Voršak, biskup da-

FEUILLETON. Hrdina doby. Benedek v historii a v dramatě.v (Skon.) Pravá velikost srdce a ducha se ukazuje ve strastech a v neštěstí. Benedek svoje snášel mužně, s imponujícím klidem, s hrdin- ným stoicismem. Nikdy neopustilo ho pevné vě demí, které dodává útěchy a síly v utrpení, vě damí vykonané povinnosti. Dne 9. července stihl do Olomouce. Od tamtud dopsal několikráte ženě. Vzácný pokoj po katastrofě ohromné zračí se ve zprávách jeho ive chvíli, kdy zbaven velitelstvi armády a ohlá- šen mu vojenský soud.

„Již před 10—12 dni,“ oznamuje 11. če vence, „prohlásil jsem císaři, že spokojím se vším, co pro mě určí. Vojenský soud, pevnost, propuštění, zbavení hodnosti — nebo sborové velitelství, ba dokonce brigádní komande pod kerýmkoliv armádním velitelem — krátce, co císař chce.“ Na zejtří pak: „Dnes je mně, m nilá, dobrá Julie, 62 let. Bylc by líp, kdybych byl před rokem zemřel. Vrátím-li se k Tobě. boď milostiva, trpěliva a laskava ke mně. Za to T proslm. Nevrátím-li se, věnuj mně bolost- nou, přátelskou upomínku. Děkuji Ti, drahá Jehe, za všechnu lásku a sdilnost, kterou si mně v životě měm osvědčila. A tak Tě žehnám jako Té žehnati budu v poslední chvili života svého.“ A zase nu zejtří pronáší se c sobě, V listě, z celé sbírky nejpamátnějším. „V nejtrudnějších chví- lich,“ pochvaluje věrnou družku života svého. „ době, kdy shrnulo se na mě veliké neštěstí. osvědčila jsi se skvěle. Díky Tobě za každé dobré slovo, za každý šlechelný cit, za každou vroucí účasť. Nyní však prosím Tě, bys nebyla přisné k jiným. Nemohouť býti všichni na výši Tvéhe smýšleni. Nemůžeš také žádal, aby svět posuzoval i jen příbližně spravedlivě mě a moji siluaci ode chvile, ve které jsem převzal ko- mando severní armády. Když proti všem důvod- ným námitkám mým vnutili mně komando, řekl * viz čísla 135. a 140. »N. L.« ze dne 18. a 23 května t. r

jsem na konferenci hlasitě a nepokrytě, že hra jeme va banque, že přináším úplně v oběť císaři svoji občanskou a vojenskou česť . že mám přání toliko jedno: by neželel, že mi svěřil ko- mando to. Řekl jsem doslova, že pro německé (sic) bojiště jsem osel, ale v Italii že bych mohl snad prospěti atd. atd. Po všem, co se stalo do- savad, podle mého smýšlení, srdce, karakterua naprosté oddanosti vůči mému nebohému, těžce zkoušenému císaři nezbývá mi, leč ve skrom- nosti a duševním klidu vytrpěti zdreující orte píšících a mluvících lidí. Nikoho nechci obviňo- vat, nechci se dokonce hájit, nechci nic psát. nechci nic mluvit k omluvě své a k ospravedl- nění svému, jenom císaři svému, dostanu-li se k tomu ještě a bude-li si toho přát, vypovím vše. všechno, co vím a več věřím. Jsem vypořádán sám v sobě, se svým svědomím a se svým Pánembohem. Jsem vojín, v pravdě bohu od- daný ...“ Těhož dne, 13. července, v noci — třetí list toho dne choti odeslaný — připisuje: „Co je mi po světě? Jsem odbytý člověk, jenž nepotřebuje žádných poct vnějších a svoji nej- vniternější česť pokládám neposkvrněnu. Po té stránce neuznávám nižádného soudce lidského!“ Z Moravy couvl Benedek do Uher: Dne 26. července z Požoně, kde vzdal se velitelství de- finitivně, jel do Novéhe Města za Vídní. Tan pohnán před vyšetřovací komisi napřed a potom před vojenský soud. Poraženéhe pokořili ještě.

Pollačil v sobě nevoli, nedal strhnouti se k re- kriminacím, mlčel. Postrašené, pohněvané a rozechvěné choti domlouval, aby činila tolikéž „Je-li Ti potřebou,“ napomenul ji, „drásati zra- něnou duši moji, není-li Ti neštěstí moje svato. pak bude líp, abych zůstal od Tebe daleko, trpěl sám a skonal o samotě v kterémkoli koutě na světě.“ Nepustil jí ani do Nového Města, jen shledání s ní v Mostě n. M. povolil. 5. září do- psal jí, o něj se strachující: „Mne nikdo ne- může ponížit a císař vi již zcela dobře, proč jsem před komisí nemluvil. Vzhledem na veřej- nost nemůže dělati se mnou žádné výjimky. Všechno zajisté skončí dobře. Buď jen pokojna a šetři se pro mě.“ Do 5. října zůstati musil ve jmenovaném městě. Vyšetřovací komise uznala, že má býti Benedek postaven před vojenský

soud, ale císař rozhodnutím ze dne 4. prosince všachno ličení další zastavil. Již 1. listopadu však byl Benedek po 44leté službě prostě dán do pense. Jeho trpělivost nebyla vyčerpána dlouhou procedurou průpravného vyšetřování. Jeho velko- dušnost a pevnost nebyla zviklána nikterak ani nodostatkem šetrných ohledů se strany činitelo vojenských, ani choleriekým temperamentem ženy, jejíž všechny dopisy vyznívaly v jediný refrain: „Mluv a řekni všechno!“ Krásnými li sty ji konejší, ba kárá, ba hrozí rozchodem „Čekám konce,“ praví 1. srpna, „s božskou od- daností a s duši klidnou. Měj i Ty laskavosta debrotu, čekej s rozumem a moudrostí a nemluv mnoho. Jsem zdráv a mám Tě vždy velice rád, tím raději, čím více jsi mým dobrým a roz- myslným dítětem. Jsem rozhodnut, nevytnouti ránu do obličeje ani vládě, ani armádě, ani ně které její části a rozhodl jsem se svobodně, všecko bedlivě rozváživ, svůj vojenský cita správný instinkt.“ Ale když nedala si říci, pře- kypuje: „Bylo by mi věru líp, kdyby mě byla zasáhla kule, ba bylo by mi lip také, kdybych dokonce přišel do pevnostní vazby, neboť všechno číst a všechno vyslech- nout, co v nevázané nevoli a vášní píšeš a mlu- víš, toť úkol těžký. Nechceš-li býti něžnější, ženštější, jen to poctivě řekni a vyhledám si zá- koutí, kde bych mohl klidně seípnout!“ Po třech dnech vznáší k ní tuto adhortaci: „Očerňuje-li a spílá-li kde kdo na světě v okolí Tvěm hlasitě a veřejně, je povinností paní polního zbrojmistra

Benedeka truchliti důstojně a tiše nad neštěstím, které potkalo Rakousko a jejího muže, pak je po- vinností jeji, každé slovo bedlivě rozvážit, aby utrhační jazykové, aby závistníci a nepřátelé jejího muže a snad i její vlastní, neměli příle- žitosti, vykládati ve zlé některý prudký výrok paní zbrojmistra Benedeka. Celý svět, nízcía vysocí, velcí a malí, příbuzní e neznámí — ni- kdo zkrátka nemůže dotknouti se nejvniternějších čivů mého srdce a mé mysli, jen Ty máš ta- kovou moc nade mnou. Či žádám snad přes- příliš, prosím-li Tě, žádám-li to, žádám-li jako podmínku posledních dní života svého, bys še- třila mého srdce a mé mysli? Buď rádá, drahá Julie, že já snáším tak slušně, co na mě uva- lily osud a moje oddánost jako vojína a jako poddaného, Je mi to zajisté více ke cli, nežli kdybych hlasitě rozkřikoval svoje reflexe. Však ještě přijde čas, kdy se mi stane po právu. A ne- přijde-li, mně postačí, že jsem smířen sám s svým svědomím a se svým Pánembohem. V mně nekypí ni atom vášně, podrážděnosti neb žluči . .. Zamlklý, vzdorovitě němý, neschýlený hrdý, šel do Štyrského Hradce jako pardono vaný a předčasně pensionovaný generál. Šel ne smífen a nesmířen zemřel. — Ještě patnáct skoro let žil v Pensionopoli Ne tak idylicky klidně, jak si představoval. By při veškeré drsnosti vnější jemnocitný a dojem livý člověk a cítil lidsky. Fysicky nezraněn, by raněn morálně. A těžce. A rána nebyla zace lena. Bolela. Lecklerous událostí, leckterou zprávou, která vnikla do zátiší štyrsko-hrade ckého, jež nezměnile se ve své skromnosti, an když Benedekovi na turecký los vyhráli a do stali šest set tisíc franků, byla zase rozervána Teprve smrtí, vše vyrovnávající, zavřela se.

V listopadu r. 1866 navštívil areikníže Albrecht pensistu, jenž formálně a písemně se mu zavázal, že o válce r. 1866 zachová úplné mlčení. Neminuly však tři neděle a v úřadní „Wiener Zeitung“ vyhlášena stať o Benedekovi Dlouhá, příkrá, nelítostná. „Polní zbrojmist Benedek nebyl, žel, s takový úkol veliký,“ psalo se tam; „v jeho plánech a disposicích staly se přehmaty, podle pravidel umění válečného ne- omluvitelné... ztráta důvěry jeho císařského nejvyššího velitele, zničení jeho vojenské po- věsti před souvěkovci a potomky, vědomí, že za jeho vedení armáda byla poražena, celá monarchie pak postižena, jsou pro něj těžší po- kutou, nežli každý trest, který by se mu byl uložil, kdyby se bylo v soudním líčení pokra- čevalo. Po sedmi létech, ve své závěti, napsan 15. června 1873, ozval se proti této dodatečné ráně, z Vídně mu zasazené. „Prohlašuji tady vý- slovně, že nezůstavují žádných pamětí a žád- ného životopisu. Všechny záznamy svoje o válce r. 1866, o velitelství nad severní armádou,

které převzal jsem, donucen appellem na moji věrnost vojenskou a poddanskou, jsem spálil 19. listopadu 1866 jsem slíbil arciknížeti Al- brechtovi písemně, že budu také dále mlčky trpět a tiché reflexe mé že pochovány budou se mnou. Tento můj slib byl snad ukvapen, snad dokonce... ale právě tento slib byl nej- významnějším osvědčením mého karakteru vo- jenského. Že rakouská vláda, majíc v rukou můj slib mičelivosti a spoléhajíc na poctivost mého slibu, dala uveřejniti svoji prazvláštní stať, v níž upírala se mi dokonce moje celá minulost, že tata stať sepsána byla v generál- ním štábu, podepsána a vypilována byla pod- maršálkem bar. Johnem,*) polním maršálem arciknížetem Albrechtem a že konečně byla vy- hlášena — přesahuje moje pojmy o právu, spravedlnosti a slušnosti... Vyrozuměl jsem již dávno zdejší místní velitelství a to písemně, že si vojenský průvod zapovídám, že chci býti pochován co nejjednodušeji a bez vojenských odznaků.“ Nepřijal ani čestného členství ve spolcích vysloužileckých, nepřijímal návštěv svých spolu- bejovníků, v testamentě svém ještě vyslovil přání, by mu na hrob dali buď prostý kámen anebe železný kříž beze všech frásí.

R. 1873, několik neděl po sepsání po- slední vůle té, poslal k němu císař 15letého k - runního prince Rudolfa a jeho vychovatele, hr. Latoura. Nezastali ho doma. Dlel tehdy v Kra- pině. Následník uvědomil jej listem, v Celovci 4. července daným, o vůli otce svýého, zároveň vyslovuje politování, že Benedeka neviděl s ním nemluvil. Vrátiv se, poděkoval dědici trůnu jako „starý vojín, který je dávno smířen sám se sebou a celým světem“ a poprosil ge- nerálmajora Latoura, by — může-li — tlumočil také jeho díky panovníkovi za jeho šlechetný podnět. Také všeliké zmínet o bitvě královéhrade- cké a r. 1866 vůbec vyhýbal se úzkostlivě. Ne- mohl-li se vyhnouti však, řekl pouze: „Však už víte, to byl ten rok, ve kterém jsem si zlo- *) Byl chěfem generálního štábu Benodekov v Ilalii. v Čechách vžak nikol