ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3d22ad50-78ec-11dc-a96b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 45, person 37, org 2, work 5
1 masthead
Ročník XXXXV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 18. srpna 1905.
Praha
3 masthead
Číslo 226.
4 article
Na ranní n odpol. HIsty přede lací se: v Praze v sdisinistraei na seřale n čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí denáškoe a něs koi ns člest leta . a n . . . . . . 2 K 30h Poštont nvrnia . . : . 9Kook dvojí zísilk něe na čtvrt lota . . . 1I K so p
Praha
5 article Naproti nepříteli ve společném
Naproti nepříteli ve společném šiku. U nás je zvykem náramně snadno a záhy zapomenouti. Je to přirozený následek naší slo- vanské sankvinické letory, z níž těšiti se máme nejednom ohledu příčinu, která ale na druh straně je zdrojem nesnadno odčinitelných ná- rodních škod. Kdybychom neměli ve svě lehkodušné po- vaze založenou pružnost, dávno již by se byl přes nás převalilo německé moře, však vlastnos ta má za následek, že vedle nás není druhého národa ve světě, který by tak málo dbal zku- šenosti a jemuž by historie byla tak neoblibenou učitelkou. Dovedeme se rozehřáti pro tu či onu věe, aniž bychom zkoušeli důkladněji její cenu k vůli heslu, jež snad náhodou jen puštěno ně kterým politikem, neb některým žurnálem do politického oběhu, vzplaneme žárem, jakoby tím. co v heslu obsaženo, skutečně byla podmíněna existence národa. A když plameny šlehají nejvýše, rozletí se světem nové heslo a než se rok s rokem sejde, o tom starém bezmála nikdo již nevl. Historie národního našeho hnuti dala by se velmi dobře rozděliti dle hesel. Každá doba měla by své signum, každá své horlivce a nadšence, ba mučenníky, již trpěli pro to které heslo, však jasně vytknutých cílů, k nimž bychom pracoval všichni dle možnosti své a v nichž by vrcholily snahy naše a jež by tvořily cenu vílěznou ve dlouhém a krutém boji, jejž svádíme, dosud nemáme. Soustavné politické práce neznáme a urči- tého jasně sestrojeného politického plánu také postrádáme. Politická práce naše podobá se velké honbě za populárním slovem, jež náhodou je v modě.
6 article
Přirozený následek toho pak nemůže být jiný, než bagatellisování našeho hnutí a neváž- nost oproti snahám, za něž vrháme se v boj. Tím vysvětliti dá se bolestný pro nás výrok Beustův o lvu, jenž klidně dal si vyrvat kořist, kterou měl již v tlamě. Beust, neznaje poměry u nás, skutečně se domníval, že národ náš po smutném konci experimentu s fundamentálními články vzplane mocným hněvem a otřese základním pilíři této říše — zatím nestalo se pranic: zu- řivý český lev ukázal se býti nevinným počest- ným mistrem ze »Snu v noci svatojanské«. A totéž opakovalo se, když nám po léteeh vyrvali jazyková nařízení, jež u porovnání s fun- damentálními články byla ovšem ohlodanou kosti vedle bohaté hostiny z r. 1870. Rozkřikli jsme se, prohlásili jsme, že buď anebo . . . abychom na konec spokojili se s jalovým prohlášením vrátili se ne snad poučení o lepším, ale proto že nevěděli jsme vlastně kudy kam, k zásadě nebožtika dra. Vašatého, že netřeba žádných jazykových nařízení, že stačí plniti platné zákony. Inu ovšem. Kde ale nabereme moci, aby chom ty, již zákony i přes theoretické rozhod- nuti instancí nejvyšších v praxi prostě ignorují donutili, by konali svou povinnost? Plných sedmnáct let stranili jsme se vídeň- ského parlamentu, dokazujíce, že by zradou bylo do něho vstoupiti a skutečně na pranýř postaven byli ti, již na počátku konstitučního života s od veliké většiny poslanců českých odloučili.
Beustův Beust
7 article
Plných sedmnáct let jsme nečinně pohlíželi na to, jak ve Vídni ubijeli zbytky autonomie a bu- dovali centralistický stát. V roce 1879 jsme s pojednou jinak rozmyslili a do řišské rady vstou- pili, do parlamentu, jemuž podkladem byly přímé volby, jež význam sněmu seslabily do té míry že dnes může Vídeň parlamenty zemí a zemiček velkopansky ignorovati. Na všechno to, co jsme plných sedmnáct let kázali, jsme zapomněli A když zahájena politika aktivná, jaký že byl konečný cil politiky činnosti? Státní právo národní rovnoprávnost. Státní právo dnes jakoby bylo zmizelo v propadlišti a nejen že marný byl dosavadní zápas náš za restituci vnilřního jazyka českého při soudech a úřadech, dnes opovážlivě sahá — a zdá se, že ve srozumění s vládou — ně mecká zpupnost již také na vymoženost naši pokud jde o český zevní jazyk úřadní. A zapomněli jsme opět na to, že nedáme vládě vídeňské pardon, dokud neodčiní křivdu ze dne 17. října 1899 a nedá nám zadosti- učinění za palčivý políček nám tehdy zasazený. A zdá se, že zapomínáme také na druhý požadavek náš na zřízení druhé české univer- sity na Moravě. Proč by vláda provokoval Němce, když jsme tak hodni, že dnes po vy- hození českých parallelek z Opavy mezi sebou o to se hádáme, bylo-li to přikořím nám uči- něným, či vymožeností, z níž příčinu máme s těsiti. A přece by bolest námi měla zalomeovat při vzpomínce, nač vlastně sevrkly se původní postuláty naše, co oproti požadavkům z prvníeh let boje ústavního žádáme dnes! Na zlatém podnosu byli by nám před třiceti léty oferovali. čím dnes bychom se spokojili, co ale nám za poměrů změněných odpíraji.
Němec Vídeň Morava Opava
8 article
Leč zbytečno žalovati na to, co dnesji odčiniti se nedá. Neučíme se z historie, za to ale Něme kořistí ze zkušenosti, jež učinili s námi, zname- nitě na svůj prospěch. Divíme se, že za poměrů takových, jichž jsme se jen tak letmo dotkli, sebevědomí jejich zmohlo se v míře netušené a že odbývají nás dnes s onou germánskou bezohledností, jež uči- nila kmen ten v celém světě tak nenáviděným. Co odpověděli na projekt zříditi českou universitu v Králově Poli u Brna? »V předměstí nebo v městě, vše jedno Vláda po smutném svém pokusu opavském nasadit do německých měst počešťovací embrya, a si sotva se odváží učiniti něco prot vůli Němcův a donutiti je k boji jenž by skončil zrovna tak, ja ko boj proti jazykovým nařízením!e Ve slovech téch více než program. Ve slovech těch prostě řečeno, že Ra- kousko a všechno, co je v něm, tančiti musí dle noty německé, sic že bude zle. A není to snad pouze výhrůžná fráse Po skvělém úspěchu německé obstrukce v létech 1897—99, nelze za to míti, že německý furor by se zkrotiti dal tuctovou »energil« vídeňskou Není pochybnosti, že národní odpůrci odhodlán jsou spustiti opět veselou píseň z nedávno mi- nulých let.
Němcův Brno
9 article
Co za takových okolnosti zbývá? Nicji ného než podstoupiti boj a zlomiti německý terror. To je úkolem a povinností každé vlády — nechť v čele její stojí kdokoli — jež po- etivou bude míti vůli zjednati průchod zákonu a právu. Německý diktát námi citovaný nepři- poušti naprosto jiného výkladu, než že Rakou- sko bude buď německé nebo ho nebude. Že Vídeň rozhodla by se bez otálení radostně pro alternativu první, o tom nemůže býti nejmenší pochybnosti a z příčiny té ne- máme valné naděje, že k nezbytnému boji, je- muž nelze se vyhnouti, se odhodlá, Nejde tu ale o vládu tuto či o kteroukol jinou, jde tu o bytí této monarchie, nebo Němci proklamovaný princip neznamená nic ji- ného než prohlášení permanence národnostního boje, jenž v říši této zuří a jehož ona na dels dobu nesnese. Nejde tu ale pouze o osud říše té, jd též o byti národu našeho a ostatních kmenů neněmeckých. Jest nejvyšší čas, abychomse vzpamatovali a vystihnuvše nebezpeči, jež nám hrozí, učili se konečně z dějin a nezapominali na to, co by nám mělo býti buď pobidkouč výstrahou. Jest nejvyšší čas sevřiti řady a dokázat odpůrci, že minula doba, kdy bavili jsmes politicky ubíjením se navzájem a kdy utápěl jsme silu svůj i svůj intelekt ve velkých zvu- čných slovech a v honbě za pěkně vypulérova- nými hesly, jimiž domnívali jsme se pohořit hradby nepřátel. Jest nejvyšší čas dělati skutečnou politiku dělati politiku opírající se o bohatou zkušenos a vyspělý, vyzralý rozum, dělati ji ale v pevném určitém vědomí toho, co chceme, s onou ne- ústupnosti, houževnatosti a rozhodnosti, která jedině zaručuje výsledek. Na otálení není času, neboť snad již záhy nadejde chvíle, kdy bu- deme nuceni brániti se naproti dvěma frontám naproti Němeům i naproti vídeňské vládě.
Němec Vídeň
10 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. Z Vídně, 16. srpna. (Proti policej ním trestům.) „Arbeiterzeitung“ píše prot právu policie v Rakousku vyměřovati tresty bez soudního řízení. Není to vlastně právo, nýbrž zůstatek dobřeznového bezpráví. Ústavnost toto staré haraburdí neodklidila, protože v Rakousku hrozně neradi něco nového stavějí, nýbrž po- řád jen přestavují. Takovou starou ruinou je zmíněně právo policejních a politických úřadů. Působnost jejich tohoto druhu vymyká se kon- trole veřejnosti, je výsměchem novodobým právním zásadám. Národové rakouští nicméně se spokojují timto neblahým dědietvím, jsouce přesvědčeni, že v Rakousku všeliké volání po jakékoli nápravě věčně bude marným. Proto mlčí a trpi. Proti policejním a administrativním trestům je konečně nutno důrazně se ozvati.
Vídeň Rakousko
11 article
Policie a admínistrativa přerůstají soudům nad hlavu. Často téměř pro nic za nic diktují vězeni pětidenní, osmidenní i čtrnáctidenní, ačkoli cí sařské nařízeni, na kterém právo policie trestati spočívá, výslovně praví, že „trest policejní ni kdy nesmí převyšovati nejmenší míru tre stu, která by mohla být uložena soudem.o Ale kdyby nakrásně policejní trest byl vy měřen spravedlivě, policejní řízení není možno nazvati jinak, leč libovůlí. V něm rozhoduje vý- pověď a služebná přísaha strážníkova. Kdo ne- poslechne zákazu strážníkova, již se jeví poli- cejně trestným. Tento strážník je zákonodárcem. soudcem i trestající paží v jedné osobě. Strážník vydává zákaz, sám konstatuje, že proti zákazu bylo jednáno, sám provinilce vede na komissa- riát, sám proti němu svědčí, a komissař podle toho, v jakém je rozmaru, diktuje trest. Stává se nezřídka, že zatčený řekne, že proti trestu ohlásí rekurs, a komissař mu hned zas diktuje nový trest pro drzé chování před úřadem. Od- velání je k místodržitelství; ale tato instance skoro bez vyjímky a patrně ze zásady policejní tresty potvrzuje. Korunou všeho jest exekuce trestu. Je-li někomu přisouzen trest vězení, je v něm stravován státem, ale v policejním vězení musí se stravovati na svůj náklad, a nemá-li pe- něz, vězení se mu proměňuje v hladomornu.
12 title
Politické zprávy zahraničné.
13 article
V Praze, 17. srpna.
Praha
14 article Ruský „Drang nzch Osten“.
Ruský „Drang nzch Osten“. Petrohradské „Slovo“ myslí, že Japensko jako se již před válkou ucházelo o přátelství Ru ska, bude stál o ně i po válce, avšak ne na dlouho. Po nějakých 8—10 let bude potřebovat míru s Ruskom, aby mělo času voje ns ky zorganisovati Čínu. Až toho dosáhne válka bude obnovena, a bude mnohem hroznější než tato. Rusko se musí na to připraviti zřízením pevných přehrad z obyvatelstva Sibiře. Ruský sedlák vždycky tíhl na východ. Vláda musí ještě více než jindy podporovati tento ruský „Drang nach Osten“, čímž rozřeší dvě otázky najednou: nejprve odvedením přebytečného obyvatelstva z evropského Ruska odpomůže citelnému malo- zemí, a převedeným lidem ruským pomůže ochraně Sibiře od žlutého nebezpočí. Toto pře- vádění i dosud se dálo, ale byrokracie svými formalnostmi je zdržovala. Není třeba vytáhnouti stavidla a pustit ruský lid, aby si ve východu- usijských okrajinách sám země hledal. Tilo osad- níci brzo utyoří kádry nových čet- ných kozáckých vojsk sibiřských a těch železných střeleckých pra- porů, kterých Japonci naučili se báti a kter tvrdě a věrně budou prsy svými chrániti rodné osady od nájezdů mongolských, čímž stanou se tou stěnou a pevnou hradbou Ruska, kterou pod nikaví Japonci nikdy se nepokusí rozbiti a ra- ději se dají na Indri. „V každém případě 100—150 mill. rublo dokáže tu pro bezpečnost Ruska i pro blahoby národa mnohem víc, nežli zbudování desíti pan- céřníků, jež my sami topíme, jestliže nám je nepřítel při prvé vhodné příležitosti nevezme. Rusové získávaji sympatie Američanů. Boris Suvorin telegrafuje z Portsmouthu že vůbec americké sympatie naklánějí se nyní silně k Rusku a Japonce opouštějí. Vitte, Rozen a všochna družina navštívili v Portsmouthu anglikánský chrám, při čemž před bohoslužbou
Osten Japonec Rus Američan Suvorin Vitte Rozen Čína Rusko Sibiř Portsmouth Drang nach
15 article
byla zazpívána carská hymna. Ruský zpravoda. praví, že je nyní nade vše příznivý okamžik aby Rusko využitkovalo ve svůj prospěch změny amerického smýšlení Lord Roberts pro vojenské reformy. Lord Roberts, jenž jak známo, vyslovils velmi přisně v horni sněmovně o stavu anglické armády, pronesl ve schůzi londýnské obchodní komory řeč, v níž kladl poznovu důraz na po- třebu reformy anglické armády. Lord Ro- berts se zmínil o výroku státního sekretáře v ministerstvu války, jímž mu vytýkal, že jde přiliš daleko v kritisování válečné síly Velké Britanie. Ministr války odvolával se na generála Frencha a polního maršálka Wooda. Lord Ro- berts prohlásil, že nikdo si neváží tčchto dů- stojníků více nežli on, a že souhlasí s jejieh tvrzením, že pravidelné vojsko je dnes v lepším stavu, nežli bylo na počátku burské války. Ale všeobecně trvá ještě nehotovost armády. O válee jiho-africké vyjádřil se Roberts velmi zajímavě.
Roberts ro French Wood Rusko Velká Británie
16 article
Anglická armáda zvítězila proti nepříteli slabšímu počtem i diseiplinou, ale s tehdejší armádou by Anglie nic nepořídila s nepřítelem jen přibližně se jí rovnajícím. Aby dokázal, jak je armáda anglická nepřipravenou, uvedl lord Roberte přípal ruského útoku na Afganistan. Rusko d- kázalo, že pomocí jednokolejné dráhy mohlo postaviti půlmillionovou armádu ve vzdálenost 5000 až 6000 mil od domoviny. Podobnou ar- mádu by mohlo Rusko snadně shromá žditi i na jihu, kdežto Anglie by v nejlepším případo mohla postaviti do pole nanejvýše 330 00 mužů. Lord Roberts energicky dokazoval nut- nost vojenského výcviku veškeré anglické mlá deže. Jen tak se dá znemožniti vpád do Anglie Roku 1805 bylo 9.25 procent mužského oby- vatelstva anglického vycvičeno ve zbraní, kdežtc r. 1902 tento počet obnášel pouze 3.92 pro- cent. Anglie si nemůže dovoliti dále setrvat podobných poměrech, neboť by se mohl ocitnouti v horší situaci nežli r. 1900. —- Řeo lorda Robertsa vzbudila neobyčejnou sensaci.
Robert Roberts Robertsa Anglie Afghánistán Rusko
17 article
Anglické loďstvo v Ballickém moři. Gdánskému vrehnímu presidiu bylo ozná meno ofieiálně 15. srpna anglickým generálním konsulem, že anglické loďstvo, skládající se z 11 řadových lodí a 9 křižáků, za velení admirála Wilsona přijede 1. záři do rejdy v Neufahr wasser a bude tam kotviti do 4. září. Anglická eskadra vyplula na manévry dne 15. srpna. Z ná mořních kruhů oznamuje se »Berliner Tagebl.« Objevení se angliekého kanálového loďstva v Bal tickém moři a jeho pobyt na německém pobřež je nepopíratelně v jakési souvislosti s nedávno uveřejněným programem manévrů ně- meckých válečných lodí. Podle tohote programu bude v první části ponecháno Baltické moře anglickým lodím, kdežto bude německé lod stvo konati první oddíl svých evíčení v Sever ním moři.
Wilson Bala Berliner Tageblishing
18 article
»Morning Post« o schůzce mocnářů v I5ln. Přední londýnský žurnál věnoval návšlévě krále Eduarda v Išlu pozoruhodné pojednání v němž prohlašuje, že selkání krále Eduarde s císařem Františkem Josefem bude s jistých stran vykládáno jako událost velkého politického významu. Nelze předpokládati však, že by mělo okamžitě takový význam. Budou zajisté projednávány mezi oběma mocnáři otázky diplo- matické a dojde k cennému dorozumění. Do- časné ochromen! Ruska postavilo Rakousko do posice nepopíratelne moci a důležité zodpovědnosli v otázee blízkého Východu a není po- chyby, že každá akce v této otázce, o níž s dohodne Rakousko s Anglil, nenajde odporu u Ruska a bude schválena Francií i Italil. Ob mocnáři jsou odhodláni udržeti s vrchova- nost Turecka a chtěji dociliti rozluštěn makedonské otázky prostřednictvím vlády sultá- novy. Otázka je, jak se rozluštění dá nejlépe dosíci. Vyslanci z Cařihradu usilují o společnou akci stran reformy v Makedonii. Aby tato akce měla úspěch, musí být podporována celou Evro- pou a míti mírný ráz, aby bylo zamezeno zdání jakéhokoliv vměšování se do vnitřních věcí tu-
Eduard František Josef Išlu Rusko Rakousko Francie Turecko Cařihrad Makedonie Morning Post
19 article
V črobném prodeji: aní číslo o sobě . . . za 8h olední2.. . . . . . za 2 h Ve allalkích na veskově nsí číslo. . . . . . . . 10 polední . . . . . . . . Bh Inserá ty platise hetové zapěe dplacení a inserty přijímá r dmini- strace v Marlanské ulici č. a. Tam nacháznjí se tež redakoe Giskárna a sapedica „ Náredinich L.istá“, Rukopksy ze nevrapejí.
Marlanský ulice
20 article
reckých. Je tudíž významné — pokračuje »Mor ning Post« — že král anglický, ač necestuje se svým ministrem zahraničních věcí, hodlá s s eísařem rakouským, jenž je svým vlastním ministrem zahraničních záležitosti, dohodnouti o náležitých opatřeních na Balkáně. Nejlépe se ovšem dokáže taková dohoda osobním setkáním. Nehledě k srdečnému poměru, panujícímu mezi oběma dynastiemi, objevují se známky lepších styků Rakouska a Italie. Přátelská dohoda s Ra- kouskem může míti za následek utvoření alliance s Anglií, Italií a Francií a přispěje k posilnění posläní Anglie ve prospěch míru. Nová švýcarská praxe proti anarchistům. Spelková rada švýcarská neponechala an- archistům rakouským, ze Švýcarska vypověze- ným, Nachtovi a Urbanovi, na vůli, by si vy- volili místo příštího pobytu, nýbrž dopravila je na rakouskou hranici. Tak učinila i vůči anar- chistům, kteří jsou poddanými německé říše. Jest to nepopíratelné přiostření praxe, zachová- vané až dosud oproti anarchistům.
Nacht Urban Balkán Rakousko Anglie Francie Švýcarsko Mor ning Post
21 article
Rakonsko v čele — hospodářské bídy. V právě minulém úřadním roce počet při- stěhovalců do Spojených států přestoupil million, Úhrnný součet přistěhovalců obnáší 1,027.421. Před tím nejvíce jich přijelo roku 1903 a sice 857.064. Za minulý právě rok přijelo do Unie více přistěhovalců než za r. 1894, 1895, 1897 a 1898 dohromady. Nejvice jich přijelo z Rakousko-Uherska, aby unikli před rakouským »blahobytem«. Bylo jich celkem 275.693. Italie jest druhá za šest let a vyslala 221.479 přistěhovalců. Třeti je RRusko, odkud přibylo 184 897 osob; čtvrlá je Velká Britanie s 137.057, skandinavské země dohro- mady vyslaly 60.625 přistěhovalců. Od roku 1820, tedy za 86 let, celkem příšlo do Spoje- ných států 22,932.905 přistěhovalců. Z těch bylo 7,286 357 z Velké Britanie, 45,187. 094 z Německa 2,000 252 z Italie, 1,971. 431 z Ra- kouska (všichni tito počitáni teprve o r. 1861), 1,730.722 ze Skandivska, 1.542. 629 z Ruska, 428 894 z Francie, 291.455 z Čín (zvláště mezi léty 1853 až 1883), 220.200 z Švýearska 146 168 z Nizozemí, 88.909 z Ja- ponska, všichni od r. 1893 a 2,059 636 z ostat- ních zemí. Zatím co Rusko, kteréž německo rakouské listy líčí jako stát na mizině, vyslalo do Spoje- ných států přes svých 130 millionů obyvatei pouze 184 000 osob za moře, v Rakousku př jeho jen 40 mill. obyvatel přes půl millionu lidi, málem o sto tisíc víc než na Rusi, ne- mohlo dojíti doma výživy a bylo nuceno ji hle- dati za mořem. Vídeňské listy měly by si tedy vyhledati zcela jinou adresu pro svá kázání o hospodářském rozvoji. »Rakousko bude ve světě poslední«, zní známé latinské úsloví. V této věci jest prvním. Dosáhlo, jak vidno, světového rekordu v hospodářské mizerii.
spojený stát RakouskoUhersko Velká Británie Německo Italia Rusko Francie Čína Nizozemí Rakousko Rakousek Švýearsko 146 168
22 article
60.000 případů podvodů politických. Purkmistr Weawer ve Filadelfli zjistil ne- méně než 60.000 podvodných záznamů v listi- nách volebních. Filadelfie dosáhla tím zajisté rekordu co do zneuživání práv ústavních. »K následování.« Vévoda mejningský Jiři prohlásil dle durvn- ských listů, že chee postrádati raději 100.000 marek ze své listiny civilní, nežli aby ztrpěl, by platy učitelů zůstaly na dále tak nedosta- tečny jako dosud. Očekává se předloha pro sněm o zlepšení platů učitelských. 200.000 hladovících. Vláda španělská vydala výnos úřadům pro- vincie andalusské, v němž je vyzývá, aby ve městech a vesnicích, hladem nejvíce postiže- ných, zřizovaly kuchyně lidové. Ministr orby vyzval železniční správy, aby prováděly na tra- tích svých práce z nouze, aby se zaměstnalo co možná nejvíce lidi. „ Ministr veřejných praeí sdělil s veřejností, že dle úřadních zjištění jest pouze v Andalusii 200.000 nezaměstna- ných. Čtyřicet millionů jest ihned zapotřebí,
Weawer Filadelfie Andalusie
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Reflexe. Z umění a přírody. (D. Gray.) Podivná kniha! Voní květinami. Wilde ji asi tolik miloval? Jak rozuměti knize? Dlouho jsem podobné nečell*) a snad nikdy nie Přirovnávají Wilda k Balzacovi. Jak je chagrinová kůže podobná obrazu D. Graye? Je to on, Dorian? Či je Harry? Harry, člověk sto- letí, wildeovský typ! Jak dogmaticky se vy- jadřuje. Ale mluví vždy pravdu. Nedostižná je jasnost a vytříbenost jeho náhledu, všemu roz- umi, obsáhá celou filosofickou soustavu. Ostatně by se mohla kniha jmenovati také knihou „O vlivu“. Byl mozek Harrya mozkem mozků lidí ostatních? Málokdy se člověk sejde s takovým typem — ale jsou takovi. Kniha to dosvědčuje. A je strach, aby nedošli nadvlády! Už při čtení ro- mánu je to eftit. Ovšem, co je román proti skutečnosti! Je až k smíchu, jak píše autor o vůni a barvě kvě- tin. Jak možno vůbec psáti o něčem, co je stvo řeno působiti přímo na smysly — ne prostřed nietvím mysli a fantasie. V překladu má román přes tři sta stran Je nebezpečný čtenářům, jichž mozek je zvyklý vedení. Podlehnou vlivu Harrya, budou mysli *) Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye, Pře ložili Ant. Tille a Jar. Borecký v Praze, 1905. tak zvláštního.
D Gray Wild Balzac Dorian Harry Antonín Till Praha obrazit Dorian Gray
24 article
s ním, budou ho milovati oddaností Doriana. Nemají tolik ducha, aby mohli vytvořiti deset jiných dogmat z položené zde spousty. Budou znáti a říkati pouze, co je tam. A třikrát tak nebezpečný je pro literáty již podlehají silným vzorům a vlivům. Oddaj- se wildovštině a zkazí se. Vůbec ten román není pro lidi slabé. Otup z něho. Páchne výsměchem a pohrdáním nad takovými lidmi. Ukazuje výborně, jak jalovo je snění, kam možno vyspěti silným a neunavným přemýšlením. Přemýšlet a snít je rozdil. Zdaž i já jsem nepodlehl? ... (Jan Preisler.) Ve výstavě Manesově viděti obraz, malé plátno. Namalován černý po- tok. Klikatě se vme světem, zde se uhne tvrdo- šijné skále, tam rozlije se měkkou — povolnou zemí, jež mu neodolá, jež ho hltavě pije. Proč je černý? — Je to Hiřích? Je vidět jeho prameny. Zda možno tomu říci studánka? Předsudek by vytvořil představu něčeho krásného, podobného modrému oku mla- dého děvčete — bez hříchu. Není tu však nic takového. Je to hrozně horké. Je to zřídlo Hříchu. A vedle sedí žen nahá, bílá do růžova. Černé vlasy její visí přes obličej, složený do dlaní. Opět předsudek? Ne, ta žena není krásná Je pouze žena. Je tomu rozumět? Tedy žena s hříchem, žena pokálená — — — Sedí na levém břehu potoka, jenž prudce vedle vyběhl ze země. A ke mně blíž stojí muž s ženou, oba oble čeni. Líbají se
Preisler
25 article Jsou milenci? Ale stojí na pravém břeh
Jsou milenci? Ale stojí na pravém břeh potoka, Jiný život. Jak se muž dostal přes černý potok, anii to na něm vidět? Pozná to snad bíle oble čená žena pozdějí, pozdě —? Světe, světe — — — A proč druhá žena, nahá, musí sedět u po toka Ilříchu, nahá, potupená? Aby všichni, kdož k němu přijdou, aťz svévole, ze zvědavosti či z veliké žízně, hříel na ní poznali? A kdy vhodí muž oblečenou ženu do čer ného potoka? Až ona pozná svůj omyl. Běda, běda běda! — — Hle, zřídlo Hříchu, co všechno z něho vy prýštilo! Kolik životů už otrávil, a není, neh petokem! A bude brzy řekou, mořem. (Portrét.) Vídět tu též portrét mladé hezké dámy. Nevím, od koho je. Ze zásadys katalog nikdy nekupuji. Malíře jsem určitě ne rozeznal. Ostatně mne nezajímal. Mně stačí, že je tu portrét mladé, velmi hezké dámy. Blondýna, s čistou pletí, podobnou povrchu broskví nebo meruněk, s dlouhým, tenkým no- sem a malinkou druhou bradou. Má takovou velikou hlavu s vrkočem zlatých, lesklých vlasů, jež tíží svojí skláněly hlavu poněkud nazad. Je černě oděná. Tělo má chudé, skoro bez tvárné, tělo moderní ženy. Co asi vytrpěla v ži
26 article
vetě, co zkusila? Dalo se to tušit, snadno uhod novt. A přece v jejím obličeji, dětsky nevinném neviděti jedinké vrásky, znamení o zkouškáeh života trpkého, bolestného. Jen oči se dívají n svět resignovaně. Ale nebojácně. To nejsou o dnlěte. Mluví o tom jeji sladké tělo, hubené rovné. To tělo vzbuzuje představu vyhublýeh fakirů. Však bolest její jistě byla bez konce Zena trpí jistě pořád. A hlava, dětská, nevinná hlava zůstal stejná... achovala divčí sny a touhy a prosby tak, jak v ní vyrostly v šestnácti letech. Už je tomu tak dávno! Těžký život je dlouhý. A nikde není nic psáno o chvílích, kdy z báječně krásného, mladého děvčete ačini život ženu smutnou, vychládající z tepla svého mládí, čistou a nevinnou, ale nesmírně zklama- nou, ze svých snů a idef? Dodnes se nedovode od nich odloučit. A tak, zde nyní visí její portrét přede mnou Z obrazu divím se skutečnosti. A z oka jejího pátravého a nedůvěřivého, čtu chladnou otázku člověka, nad ostatní rmut světa povýšeného Proč a jakým právem se táži po její minulosti Preč přehrabuji akta, knihu, jež ona sama as už dávno zavřela? — — — Právem diváka, jenž pátrá o prvcíe dojmu z obrazu i právem člověka, jenž se ob divuje aristokratickému smutku a rád by si ke svému břemení života vzal i jeji. Proč ona má trpét?
Zeno
27 article
(E. Munch.) Už jméno zní tak podivně cize! Měli jsme doma kdysi psa, a ten se jme- neval Mungo. Byl ubožák smutný, až ku pláči. Starý byl a poloslepý a jen ležel a těžce dýchal. Tak mi připadá E. Munch. Vždy si při jeho jménu vzpomenu na zvířo už dávno mrtvé. Proč je asi E. Munch tak smuten? Což musí každý Seveřan býti smuten? Takový pessi- mism táhne z jeho děl, jako ze starých sklepů. Je tak zlý, na plátno, i na barvy! Což do opravdy je tak zlý, tak smutný? Věří, že je svět tak přísný a špatný. Je, ale není potřeba tomu věřit. Člověk si nesmí tak zoufat! Vždyť jeho „Polibek“, také o tom povídá, že malíř má cit a smysl pro krásu a radosti svěla. Věru bych rád věděl, proč je takový. Což jej nikdo nemiluje? Je ženat? Nevím. Ale my- slím, kdyby miloval silnou uměleckou láskou ženu, jež i jeho miluje a nie mezi nimi nebylo, co kazí štěsti manželů, že by nemohl tak přísně myslit a malovat. Ať se jednou postaví na ten zasluněný most tam v té jeho smutné domovině, ať se podívá na slunce, teplé a třesavé, ať se podívá do očí ženy věrné a nevinně! A teplý déšť štěstí mu naprší do duše, naplní ho a vlukne myšlenky jiné! Ať zlibá ženu, a ať maluje jinak. Tak jako maluje teď, ale ne tak přísně. Jistě by se změ- nil! Takhle táhne úzkost a strach ze života Siegfried Luppen. z jeho obrazů.
E Munch Siegfried