2
masthead
V Praze, v pátek dne 18. srpna 1905.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. HIsty
přede lací se:
v Praze v sdisinistraei
na seřale
n čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí denáškoe
a něs
koi
ns člest leta .
a n . . . . . . 2 K 30h
Poštont
nvrnia . . : . 9Kook
dvojí zísilk
něe
na čtvrt lota . . . 1I K so p
Praha
5
article
Naproti nepříteli ve společném
Naproti nepříteli ve společném
šiku.
U nás je zvykem náramně snadno a záhy
zapomenouti. Je to přirozený následek naší slo-
vanské sankvinické letory, z níž těšiti se máme
nejednom ohledu příčinu, která ale na druh
straně je zdrojem nesnadno odčinitelných ná-
rodních škod.
Kdybychom neměli ve svě lehkodušné po-
vaze založenou pružnost, dávno již by se byl
přes nás převalilo německé moře, však vlastnos
ta má za následek, že vedle nás není druhého
národa ve světě, který by tak málo dbal zku-
šenosti a jemuž by historie byla tak neoblibenou
učitelkou.
Dovedeme se rozehřáti pro tu či onu věe,
aniž bychom zkoušeli důkladněji její cenu
k vůli heslu, jež snad náhodou jen puštěno ně
kterým politikem, neb některým žurnálem do
politického oběhu, vzplaneme žárem, jakoby tím.
co v heslu obsaženo, skutečně byla podmíněna
existence národa.
A když plameny šlehají nejvýše, rozletí se
světem nové heslo a než se rok s rokem sejde,
o tom starém bezmála nikdo již nevl. Historie
národního našeho hnuti dala by se velmi dobře
rozděliti dle hesel. Každá doba měla by své
signum, každá své horlivce a nadšence, ba
mučenníky, již trpěli pro to které heslo, však
jasně vytknutých cílů, k nimž bychom pracoval
všichni dle možnosti své a v nichž by vrcholily
snahy naše a jež by tvořily cenu vílěznou ve
dlouhém a krutém boji, jejž svádíme, dosud
nemáme.
Soustavné politické práce neznáme a urči-
tého jasně sestrojeného politického plánu také
postrádáme. Politická práce naše podobá se
velké honbě za populárním slovem, jež náhodou
je v modě.
6
article
Přirozený následek toho pak nemůže být
jiný, než bagatellisování našeho hnutí a neváž-
nost oproti snahám, za něž vrháme se v boj. Tím
vysvětliti dá se bolestný pro nás výrok Beustův
o lvu, jenž klidně dal si vyrvat kořist, kterou
měl již v tlamě. Beust, neznaje poměry u nás,
skutečně se domníval, že národ náš po smutném
konci experimentu s fundamentálními články
vzplane mocným hněvem a otřese základním
pilíři této říše — zatím nestalo se pranic: zu-
řivý český lev ukázal se býti nevinným počest-
ným mistrem ze »Snu v noci svatojanské«.
A totéž opakovalo se, když nám po léteeh
vyrvali jazyková nařízení, jež u porovnání s fun-
damentálními články byla ovšem ohlodanou kosti
vedle bohaté hostiny z r. 1870. Rozkřikli jsme
se, prohlásili jsme, že buď anebo . . . abychom
na konec spokojili se s jalovým prohlášením
vrátili se ne snad poučení o lepším, ale proto
že nevěděli jsme vlastně kudy kam, k zásadě
nebožtika dra. Vašatého, že netřeba žádných
jazykových nařízení, že stačí plniti platné
zákony.
Inu ovšem. Kde ale nabereme moci, aby
chom ty, již zákony i přes theoretické rozhod-
nuti instancí nejvyšších v praxi prostě ignorují
donutili, by konali svou povinnost?
Plných sedmnáct let stranili jsme se vídeň-
ského parlamentu, dokazujíce, že by zradou bylo
do něho vstoupiti a skutečně na pranýř postaven
byli ti, již na počátku konstitučního života s
od veliké většiny poslanců českých odloučili.
Beustův
Beust
7
article
Plných sedmnáct let jsme nečinně pohlíželi na
to, jak ve Vídni ubijeli zbytky autonomie a bu-
dovali centralistický stát. V roce 1879 jsme s
pojednou jinak rozmyslili a do řišské rady vstou-
pili, do parlamentu, jemuž podkladem byly přímé
volby, jež význam sněmu seslabily do té míry
že dnes může Vídeň parlamenty zemí a zemiček
velkopansky ignorovati. Na všechno to, co jsme
plných sedmnáct let kázali, jsme zapomněli
A když zahájena politika aktivná, jaký že byl
konečný cil politiky činnosti? Státní právo
národní rovnoprávnost.
Státní právo dnes jakoby bylo zmizelo
v propadlišti a nejen že marný byl dosavadní
zápas náš za restituci vnilřního jazyka českého
při soudech a úřadech, dnes opovážlivě sahá —
a zdá se, že ve srozumění s vládou — ně
mecká zpupnost již také na vymoženost naši
pokud jde o český zevní jazyk úřadní.
A zapomněli jsme opět na to, že nedáme
vládě vídeňské pardon, dokud neodčiní křivdu
ze dne 17. října 1899 a nedá nám zadosti-
učinění za palčivý políček nám tehdy zasazený.
A zdá se, že zapomínáme také na druhý
požadavek náš na zřízení druhé české univer-
sity na Moravě. Proč by vláda provokoval
Němce, když jsme tak hodni, že dnes po vy-
hození českých parallelek z Opavy mezi sebou
o to se hádáme, bylo-li to přikořím nám uči-
něným, či vymožeností, z níž příčinu máme s
těsiti.
A přece by bolest námi měla zalomeovat
při vzpomínce, nač vlastně sevrkly se původní
postuláty naše, co oproti požadavkům z prvníeh
let boje ústavního žádáme dnes! Na zlatém
podnosu byli by nám před třiceti léty oferovali.
čím dnes bychom se spokojili, co ale nám za
poměrů změněných odpíraji.
Němec
Vídeň
Morava
Opava
8
article
Leč zbytečno žalovati na to, co dnesji
odčiniti se nedá.
Neučíme se z historie, za to ale Něme
kořistí ze zkušenosti, jež učinili s námi, zname-
nitě na svůj prospěch.
Divíme se, že za poměrů takových, jichž
jsme se jen tak letmo dotkli, sebevědomí jejich
zmohlo se v míře netušené a že odbývají nás
dnes s onou germánskou bezohledností, jež uči-
nila kmen ten v celém světě tak nenáviděným.
Co odpověděli na projekt zříditi českou
universitu v Králově Poli u Brna?
»V předměstí nebo v městě, vše jedno Vláda
po smutném svém pokusu opavském nasadit
do německých měst počešťovací embrya, a si
sotva se odváží učiniti něco prot
vůli Němcův a donutiti je k boji
jenž by skončil zrovna tak, ja ko
boj proti jazykovým nařízením!e
Ve slovech téch více než program.
Ve slovech těch prostě řečeno, že Ra-
kousko a všechno, co je v něm, tančiti musí
dle noty německé, sic že bude zle.
A není to snad pouze výhrůžná fráse
Po skvělém úspěchu německé obstrukce v létech
1897—99, nelze za to míti, že německý furor
by se zkrotiti dal tuctovou »energil« vídeňskou
Není pochybnosti, že národní odpůrci odhodlán
jsou spustiti opět veselou píseň z nedávno mi-
nulých let.
Němcův
Brno
9
article
Co za takových okolnosti zbývá? Nicji
ného než podstoupiti boj a zlomiti německý
terror. To je úkolem a povinností každé vlády
— nechť v čele její stojí kdokoli — jež po-
etivou bude míti vůli zjednati průchod zákonu
a právu. Německý diktát námi citovaný nepři-
poušti naprosto jiného výkladu, než že Rakou-
sko bude buď německé nebo ho nebude.
Že Vídeň rozhodla by se bez otálení
radostně pro alternativu první, o tom nemůže
býti nejmenší pochybnosti a z příčiny té ne-
máme valné naděje, že k nezbytnému boji, je-
muž nelze se vyhnouti, se odhodlá,
Nejde tu ale o vládu tuto či o kteroukol
jinou, jde tu o bytí této monarchie, nebo
Němci proklamovaný princip neznamená nic ji-
ného než prohlášení permanence národnostního
boje, jenž v říši této zuří a jehož ona na dels
dobu nesnese.
Nejde tu ale pouze o osud říše té, jd
též o byti národu našeho a ostatních kmenů
neněmeckých. Jest nejvyšší čas, abychomse
vzpamatovali a vystihnuvše nebezpeči, jež nám
hrozí, učili se konečně z dějin a nezapominali
na to, co by nám mělo býti buď pobidkouč
výstrahou.
Jest nejvyšší čas sevřiti řady a dokázat
odpůrci, že minula doba, kdy bavili jsmes
politicky ubíjením se navzájem a kdy utápěl
jsme silu svůj i svůj intelekt ve velkých zvu-
čných slovech a v honbě za pěkně vypulérova-
nými hesly, jimiž domnívali jsme se pohořit
hradby nepřátel.
Jest nejvyšší čas dělati skutečnou politiku
dělati politiku opírající se o bohatou zkušenos
a vyspělý, vyzralý rozum, dělati ji ale v pevném
určitém vědomí toho, co chceme, s onou ne-
ústupnosti, houževnatosti a rozhodnosti, která
jedině zaručuje výsledek. Na otálení není času,
neboť snad již záhy nadejde chvíle, kdy bu-
deme nuceni brániti se naproti dvěma frontám
naproti Němeům i naproti vídeňské vládě.
Němec
Vídeň
10
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
Z Vídně, 16. srpna. (Proti policej
ním trestům.) „Arbeiterzeitung“ píše prot
právu policie v Rakousku vyměřovati tresty bez
soudního řízení. Není to vlastně právo, nýbrž
zůstatek dobřeznového bezpráví. Ústavnost toto
staré haraburdí neodklidila, protože v Rakousku
hrozně neradi něco nového stavějí, nýbrž po-
řád jen přestavují. Takovou starou ruinou je
zmíněně právo policejních a politických úřadů.
Působnost jejich tohoto druhu vymyká se kon-
trole veřejnosti, je výsměchem novodobým
právním zásadám. Národové rakouští nicméně
se spokojují timto neblahým dědietvím, jsouce
přesvědčeni, že v Rakousku všeliké volání po
jakékoli nápravě věčně bude marným. Proto
mlčí a trpi. Proti policejním a administrativním
trestům je konečně nutno důrazně se ozvati.
Vídeň
Rakousko
11
article
Policie a admínistrativa přerůstají soudům nad
hlavu. Často téměř pro nic za nic diktují vězeni
pětidenní, osmidenní i čtrnáctidenní, ačkoli cí
sařské nařízeni, na kterém právo policie trestati
spočívá, výslovně praví, že „trest policejní ni
kdy nesmí převyšovati nejmenší míru tre
stu, která by mohla být uložena soudem.o
Ale kdyby nakrásně policejní trest byl vy
měřen spravedlivě, policejní řízení není možno
nazvati jinak, leč libovůlí. V něm rozhoduje vý-
pověď a služebná přísaha strážníkova. Kdo ne-
poslechne zákazu strážníkova, již se jeví poli-
cejně trestným. Tento strážník je zákonodárcem.
soudcem i trestající paží v jedné osobě. Strážník
vydává zákaz, sám konstatuje, že proti zákazu
bylo jednáno, sám provinilce vede na komissa-
riát, sám proti němu svědčí, a komissař podle
toho, v jakém je rozmaru, diktuje trest. Stává
se nezřídka, že zatčený řekne, že proti trestu
ohlásí rekurs, a komissař mu hned zas diktuje
nový trest pro drzé chování před úřadem. Od-
velání je k místodržitelství; ale tato instance
skoro bez vyjímky a patrně ze zásady policejní
tresty potvrzuje. Korunou všeho jest exekuce
trestu. Je-li někomu přisouzen trest vězení, je
v něm stravován státem, ale v policejním vězení
musí se stravovati na svůj náklad, a nemá-li pe-
něz, vězení se mu proměňuje v hladomornu.
12
title
Politické zprávy zahraničné.
13
article
V Praze, 17. srpna.
Praha
14
article
Ruský „Drang nzch Osten“.
Ruský „Drang nzch Osten“.
Petrohradské „Slovo“ myslí, že Japensko
jako se již před válkou ucházelo o přátelství Ru
ska, bude stál o ně i po válce, avšak ne na
dlouho. Po nějakých 8—10 let bude potřebovat
míru s Ruskom, aby mělo času voje ns ky
zorganisovati Čínu. Až toho dosáhne
válka bude obnovena, a bude mnohem hroznější
než tato. Rusko se musí na to připraviti zřízením
pevných přehrad z obyvatelstva Sibiře. Ruský
sedlák vždycky tíhl na východ. Vláda musí ještě
více než jindy podporovati tento ruský „Drang
nach Osten“, čímž rozřeší dvě otázky najednou:
nejprve odvedením přebytečného obyvatelstva
z evropského Ruska odpomůže citelnému malo-
zemí, a převedeným lidem ruským pomůže
ochraně Sibiře od žlutého nebezpočí. Toto pře-
vádění i dosud se dálo, ale byrokracie svými
formalnostmi je zdržovala. Není třeba vytáhnouti
stavidla a pustit ruský lid, aby si ve východu-
usijských okrajinách sám země hledal. Tilo osad-
níci brzo utyoří kádry nových čet-
ných kozáckých vojsk sibiřských
a těch železných střeleckých pra-
porů, kterých Japonci naučili se báti a kter
tvrdě a věrně budou prsy svými chrániti rodné
osady od nájezdů mongolských, čímž stanou se
tou stěnou a pevnou hradbou Ruska, kterou pod
nikaví Japonci nikdy se nepokusí rozbiti a ra-
ději se dají na Indri.
„V každém případě 100—150 mill. rublo
dokáže tu pro bezpečnost Ruska i pro blahoby
národa mnohem víc, nežli zbudování desíti pan-
céřníků, jež my sami topíme, jestliže nám je
nepřítel při prvé vhodné příležitosti nevezme.
Rusové získávaji sympatie Američanů.
Boris Suvorin telegrafuje z Portsmouthu
že vůbec americké sympatie naklánějí se nyní
silně k Rusku a Japonce opouštějí. Vitte, Rozen
a všochna družina navštívili v Portsmouthu
anglikánský chrám, při čemž před bohoslužbou
Osten
Japonec
Rus
Američan
Suvorin
Vitte
Rozen
Čína
Rusko
Sibiř
Portsmouth
Drang nach
15
article
byla zazpívána carská hymna. Ruský zpravoda.
praví, že je nyní nade vše příznivý okamžik
aby Rusko využitkovalo ve svůj prospěch změny
amerického smýšlení
Lord Roberts pro vojenské reformy.
Lord Roberts, jenž jak známo, vyslovils
velmi přisně v horni sněmovně o stavu anglické
armády, pronesl ve schůzi londýnské obchodní
komory řeč, v níž kladl poznovu důraz na po-
třebu reformy anglické armády. Lord Ro-
berts se zmínil o výroku státního sekretáře
v ministerstvu války, jímž mu vytýkal, že jde
přiliš daleko v kritisování válečné síly Velké
Britanie. Ministr války odvolával se na generála
Frencha a polního maršálka Wooda. Lord Ro-
berts prohlásil, že nikdo si neváží tčchto dů-
stojníků více nežli on, a že souhlasí s jejieh
tvrzením, že pravidelné vojsko je dnes v lepším
stavu, nežli bylo na počátku burské války. Ale
všeobecně trvá ještě nehotovost armády. O válee
jiho-africké vyjádřil se Roberts velmi zajímavě.
Roberts
ro
French
Wood
Rusko
Velká Británie
16
article
Anglická armáda zvítězila proti nepříteli slabšímu
počtem i diseiplinou, ale s tehdejší armádou by
Anglie nic nepořídila s nepřítelem jen přibližně
se jí rovnajícím. Aby dokázal, jak je armáda
anglická nepřipravenou, uvedl lord Roberte
přípal ruského útoku na Afganistan. Rusko d-
kázalo, že pomocí jednokolejné dráhy mohlo
postaviti půlmillionovou armádu ve vzdálenost
5000 až 6000 mil od domoviny. Podobnou ar-
mádu by mohlo Rusko snadně shromá žditi i na
jihu, kdežto Anglie by v nejlepším případo
mohla postaviti do pole nanejvýše 330 00
mužů. Lord Roberts energicky dokazoval nut-
nost vojenského výcviku veškeré anglické mlá
deže. Jen tak se dá znemožniti vpád do Anglie
Roku 1805 bylo 9.25 procent mužského oby-
vatelstva anglického vycvičeno ve zbraní, kdežtc
r. 1902 tento počet obnášel pouze 3.92 pro-
cent. Anglie si nemůže dovoliti dále setrvat
podobných poměrech, neboť by se mohl
ocitnouti v horší situaci nežli r. 1900. —- Řeo
lorda Robertsa vzbudila neobyčejnou sensaci.
Robert
Roberts
Robertsa
Anglie
Afghánistán
Rusko
17
article
Anglické loďstvo v Ballickém moři.
Gdánskému vrehnímu presidiu bylo ozná
meno ofieiálně 15. srpna anglickým generálním
konsulem, že anglické loďstvo, skládající se z 11
řadových lodí a 9 křižáků, za velení admirála
Wilsona přijede 1. záři do rejdy v Neufahr
wasser a bude tam kotviti do 4. září. Anglická
eskadra vyplula na manévry dne 15. srpna. Z ná
mořních kruhů oznamuje se »Berliner Tagebl.«
Objevení se angliekého kanálového loďstva v Bal
tickém moři a jeho pobyt na německém pobřež
je nepopíratelně v jakési souvislosti s nedávno
uveřejněným programem manévrů ně-
meckých válečných lodí. Podle tohote
programu bude v první části ponecháno Baltické
moře anglickým lodím, kdežto bude německé lod
stvo konati první oddíl svých evíčení v Sever
ním moři.
Wilson
Bala
Berliner Tageblishing
18
article
»Morning Post« o schůzce mocnářů v I5ln.
Přední londýnský žurnál věnoval návšlévě
krále Eduarda v Išlu pozoruhodné pojednání
v němž prohlašuje, že selkání krále Eduarde
s císařem Františkem Josefem bude s jistých
stran vykládáno jako událost velkého politického
významu. Nelze předpokládati však, že by mělo
okamžitě takový význam. Budou zajisté
projednávány mezi oběma mocnáři otázky diplo-
matické a dojde k cennému dorozumění. Do-
časné ochromen! Ruska postavilo
Rakousko do posice nepopíratelne
moci a důležité zodpovědnosli v
otázee blízkého Východu a není po-
chyby, že každá akce v této otázce, o níž s
dohodne Rakousko s Anglil, nenajde odporu
u Ruska a bude schválena Francií i Italil. Ob
mocnáři jsou odhodláni udržeti s vrchova-
nost Turecka a chtěji dociliti rozluštěn
makedonské otázky prostřednictvím vlády sultá-
novy. Otázka je, jak se rozluštění dá nejlépe
dosíci. Vyslanci z Cařihradu usilují o společnou
akci stran reformy v Makedonii. Aby tato akce
měla úspěch, musí být podporována celou Evro-
pou a míti mírný ráz, aby bylo zamezeno zdání
jakéhokoliv vměšování se do vnitřních věcí tu-
Eduard
František Josef
Išlu
Rusko
Rakousko
Francie
Turecko
Cařihrad
Makedonie
Morning Post
19
article
V črobném prodeji:
aní číslo o sobě . . . za 8h
olední2.. . . . . . za 2 h
Ve allalkích na veskově
nsí číslo. . . . . . . . 10
polední . . . . . . . . Bh
Inserá ty
platise hetové zapěe
dplacení a inserty přijímá r dmini-
strace v Marlanské ulici č. a.
Tam nacháznjí se tež redakoe
Giskárna a sapedica „ Náredinich L.istá“,
Rukopksy ze nevrapejí.
Marlanský ulice
20
article
reckých. Je tudíž významné — pokračuje »Mor
ning Post« — že král anglický, ač necestuje
se svým ministrem zahraničních věcí, hodlá s
s eísařem rakouským, jenž je svým vlastním
ministrem zahraničních záležitosti, dohodnouti
o náležitých opatřeních na Balkáně. Nejlépe se
ovšem dokáže taková dohoda osobním setkáním.
Nehledě k srdečnému poměru, panujícímu mezi
oběma dynastiemi, objevují se známky lepších
styků Rakouska a Italie. Přátelská dohoda s Ra-
kouskem může míti za následek utvoření alliance
s Anglií, Italií a Francií a přispěje k posilnění
posläní Anglie ve prospěch míru.
Nová švýcarská praxe proti anarchistům.
Spelková rada švýcarská neponechala an-
archistům rakouským, ze Švýcarska vypověze-
ným, Nachtovi a Urbanovi, na vůli, by si vy-
volili místo příštího pobytu, nýbrž dopravila je
na rakouskou hranici. Tak učinila i vůči anar-
chistům, kteří jsou poddanými německé říše.
Jest to nepopíratelné přiostření praxe, zachová-
vané až dosud oproti anarchistům.
Nacht
Urban
Balkán
Rakousko
Anglie
Francie
Švýcarsko
Mor ning Post
21
article
Rakonsko v čele — hospodářské bídy.
V právě minulém úřadním roce počet při-
stěhovalců do Spojených států přestoupil million,
Úhrnný součet přistěhovalců obnáší 1,027.421.
Před tím nejvíce jich přijelo roku 1903 a sice
857.064. Za minulý právě rok přijelo do Unie
více přistěhovalců než za r. 1894, 1895, 1897
a 1898 dohromady. Nejvice jich přijelo
z Rakousko-Uherska, aby unikli před
rakouským »blahobytem«. Bylo jich
celkem 275.693. Italie jest druhá za šest let
a vyslala 221.479 přistěhovalců. Třeti je RRusko,
odkud přibylo 184 897 osob; čtvrlá je Velká
Britanie s 137.057, skandinavské země dohro-
mady vyslaly 60.625 přistěhovalců. Od roku
1820, tedy za 86 let, celkem příšlo do Spoje-
ných států 22,932.905 přistěhovalců. Z těch
bylo 7,286 357 z Velké Britanie, 45,187. 094
z Německa 2,000 252 z Italie, 1,971. 431 z Ra-
kouska (všichni tito počitáni teprve o
r. 1861), 1,730.722 ze Skandivska, 1.542. 629
z Ruska, 428 894 z Francie, 291.455 z Čín
(zvláště mezi léty 1853 až 1883), 220.200 z
Švýearska 146 168 z Nizozemí, 88.909 z Ja-
ponska, všichni od r. 1893 a 2,059 636 z ostat-
ních zemí.
Zatím co Rusko, kteréž německo rakouské
listy líčí jako stát na mizině, vyslalo do Spoje-
ných států přes svých 130 millionů obyvatei
pouze 184 000 osob za moře, v Rakousku př
jeho jen 40 mill. obyvatel přes půl millionu
lidi, málem o sto tisíc víc než na Rusi, ne-
mohlo dojíti doma výživy a bylo nuceno ji hle-
dati za mořem. Vídeňské listy měly by si tedy
vyhledati zcela jinou adresu pro svá kázání
o hospodářském rozvoji. »Rakousko bude ve
světě poslední«, zní známé latinské úsloví.
V této věci jest prvním. Dosáhlo, jak vidno,
světového rekordu v hospodářské mizerii.
spojený stát
RakouskoUhersko
Velká Británie
Německo
Italia
Rusko
Francie
Čína
Nizozemí
Rakousko
Rakousek
Švýearsko 146 168
22
article
60.000 případů podvodů politických.
Purkmistr Weawer ve Filadelfli zjistil ne-
méně než 60.000 podvodných záznamů v listi-
nách volebních. Filadelfie dosáhla tím zajisté
rekordu co do zneuživání práv ústavních.
»K následování.«
Vévoda mejningský Jiři prohlásil dle durvn-
ských listů, že chee postrádati raději 100.000
marek ze své listiny civilní, nežli aby ztrpěl,
by platy učitelů zůstaly na dále tak nedosta-
tečny jako dosud. Očekává se předloha pro
sněm o zlepšení platů učitelských.
200.000 hladovících.
Vláda španělská vydala výnos úřadům pro-
vincie andalusské, v němž je vyzývá, aby ve
městech a vesnicích, hladem nejvíce postiže-
ných, zřizovaly kuchyně lidové. Ministr orby
vyzval železniční správy, aby prováděly na tra-
tích svých práce z nouze, aby se zaměstnalo
co možná nejvíce lidi. „ Ministr veřejných praeí
sdělil s veřejností, že dle úřadních zjištění
jest pouze v Andalusii 200.000 nezaměstna-
ných. Čtyřicet millionů jest ihned zapotřebí,
Weawer
Filadelfie
Andalusie
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Reflexe.
Z umění a přírody.
(D. Gray.) Podivná kniha! Voní květinami.
Wilde ji asi tolik miloval? Jak rozuměti knize?
Dlouho jsem podobné nečell*) a snad nikdy nie
Přirovnávají Wilda k Balzacovi. Jak je
chagrinová kůže podobná obrazu D. Graye? Je
to on, Dorian? Či je Harry? Harry, člověk sto-
letí, wildeovský typ! Jak dogmaticky se vy-
jadřuje. Ale mluví vždy pravdu. Nedostižná je
jasnost a vytříbenost jeho náhledu, všemu roz-
umi, obsáhá celou filosofickou soustavu.
Ostatně by se mohla kniha jmenovati také
knihou „O vlivu“. Byl mozek Harrya mozkem
mozků lidí ostatních?
Málokdy se člověk sejde s takovým typem
— ale jsou takovi. Kniha to dosvědčuje. A je
strach, aby nedošli nadvlády! Už při čtení ro-
mánu je to eftit.
Ovšem, co je román proti skutečnosti! Je
až k smíchu, jak píše autor o vůni a barvě kvě-
tin. Jak možno vůbec psáti o něčem, co je stvo
řeno působiti přímo na smysly — ne prostřed
nietvím mysli a fantasie.
V překladu má román přes tři sta stran
Je nebezpečný čtenářům, jichž mozek je zvyklý
vedení. Podlehnou vlivu Harrya, budou mysli
*) Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye, Pře
ložili Ant. Tille a Jar. Borecký v Praze, 1905.
tak zvláštního.
D Gray
Wild
Balzac
Dorian
Harry
Antonín
Till
Praha
obrazit Dorian Gray
24
article
s ním, budou ho milovati oddaností Doriana.
Nemají tolik ducha, aby mohli vytvořiti deset
jiných dogmat z položené zde spousty. Budou
znáti a říkati pouze, co je tam.
A třikrát tak nebezpečný je pro literáty
již podlehají silným vzorům a vlivům. Oddaj-
se wildovštině a zkazí se.
Vůbec ten román není pro lidi slabé. Otup
z něho. Páchne výsměchem a pohrdáním nad
takovými lidmi. Ukazuje výborně, jak jalovo je
snění, kam možno vyspěti silným a neunavným
přemýšlením. Přemýšlet a snít je rozdil.
Zdaž i já jsem nepodlehl? ...
(Jan Preisler.) Ve výstavě Manesově
viděti obraz, malé plátno. Namalován černý po-
tok. Klikatě se vme světem, zde se uhne tvrdo-
šijné skále, tam rozlije se měkkou — povolnou
zemí, jež mu neodolá, jež ho hltavě pije.
Proč je černý? — Je to Hiřích?
Je vidět jeho prameny. Zda možno tomu
říci studánka? Předsudek by vytvořil představu
něčeho krásného, podobného modrému oku mla-
dého děvčete — bez hříchu.
Není tu však nic takového. Je to hrozně
horké. Je to zřídlo Hříchu. A vedle sedí žen
nahá, bílá do růžova. Černé vlasy její visí přes
obličej, složený do dlaní.
Opět předsudek? Ne, ta žena není krásná
Je pouze žena. Je tomu rozumět? Tedy žena
s hříchem, žena pokálená — — —
Sedí na levém břehu potoka, jenž prudce
vedle vyběhl ze země.
A ke mně blíž stojí muž s ženou, oba oble
čeni. Líbají se
Preisler
25
article
Jsou milenci? Ale stojí na pravém břeh
Jsou milenci? Ale stojí na pravém břeh
potoka,
Jiný život.
Jak se muž dostal přes černý potok, anii
to na něm vidět? Pozná to snad bíle oble
čená žena pozdějí, pozdě —?
Světe, světe — — —
A proč druhá žena, nahá, musí sedět u po
toka Ilříchu, nahá, potupená?
Aby všichni, kdož k němu přijdou, aťz
svévole, ze zvědavosti či z veliké žízně, hříel
na ní poznali?
A kdy vhodí muž oblečenou ženu do čer
ného potoka?
Až ona pozná svůj omyl. Běda, běda
běda! — —
Hle, zřídlo Hříchu, co všechno z něho vy
prýštilo! Kolik životů už otrávil, a není, neh
petokem!
A bude brzy řekou, mořem.
(Portrét.) Vídět tu též portrét mladé
hezké dámy. Nevím, od koho je. Ze zásadys
katalog nikdy nekupuji. Malíře jsem určitě ne
rozeznal. Ostatně mne nezajímal. Mně stačí, že
je tu portrét mladé, velmi hezké dámy.
Blondýna, s čistou pletí, podobnou povrchu
broskví nebo meruněk, s dlouhým, tenkým no-
sem a malinkou druhou bradou. Má takovou
velikou hlavu s vrkočem zlatých, lesklých vlasů,
jež tíží svojí skláněly hlavu poněkud nazad.
Je černě oděná. Tělo má chudé, skoro bez
tvárné, tělo moderní ženy. Co asi vytrpěla v ži
26
article
vetě, co zkusila? Dalo se to tušit, snadno uhod
novt.
A přece v jejím obličeji, dětsky nevinném
neviděti jedinké vrásky, znamení o zkouškáeh
života trpkého, bolestného. Jen oči se dívají n
svět resignovaně. Ale nebojácně. To nejsou o
dnlěte.
Mluví o tom jeji sladké tělo, hubené
rovné. To tělo vzbuzuje představu vyhublýeh
fakirů. Však bolest její jistě byla bez konce
Zena trpí jistě pořád.
A hlava, dětská, nevinná hlava zůstal
stejná... achovala divčí sny a touhy a prosby
tak, jak v ní vyrostly v šestnácti letech. Už je
tomu tak dávno! Těžký život je dlouhý.
A nikde není nic psáno o chvílích, kdy
z báječně krásného, mladého děvčete ačini
život ženu smutnou, vychládající z tepla svého
mládí, čistou a nevinnou, ale nesmírně zklama-
nou, ze svých snů a idef? Dodnes se nedovode
od nich odloučit.
A tak, zde nyní visí její portrét přede mnou
Z obrazu divím se skutečnosti. A z oka jejího
pátravého a nedůvěřivého, čtu chladnou otázku
člověka, nad ostatní rmut světa povýšeného
Proč a jakým právem se táži po její minulosti
Preč přehrabuji akta, knihu, jež ona sama as
už dávno zavřela? — —
— Právem diváka, jenž pátrá o prvcíe
dojmu z obrazu i právem člověka, jenž se ob
divuje aristokratickému smutku a rád by si ke
svému břemení života vzal i jeji.
Proč ona má trpét?
Zeno
27
article
(E. Munch.) Už jméno zní tak podivně
cize! Měli jsme doma kdysi psa, a ten se jme-
neval Mungo. Byl ubožák smutný, až ku pláči.
Starý byl a poloslepý a jen ležel a těžce dýchal.
Tak mi připadá E. Munch. Vždy si při jeho
jménu vzpomenu na zvířo už dávno mrtvé.
Proč je asi E. Munch tak smuten? Což
musí každý Seveřan býti smuten? Takový pessi-
mism táhne z jeho děl, jako ze starých sklepů.
Je tak zlý, na plátno, i na barvy! Což do
opravdy je tak zlý, tak smutný? Věří, že je svět
tak přísný a špatný. Je, ale není potřeba tomu
věřit. Člověk si nesmí tak zoufat! Vždyť jeho
„Polibek“, také o tom povídá, že malíř má cit
a smysl pro krásu a radosti svěla.
Věru bych rád věděl, proč je takový. Což
jej nikdo nemiluje? Je ženat? Nevím. Ale my-
slím, kdyby miloval silnou uměleckou láskou
ženu, jež i jeho miluje a nie mezi nimi nebylo,
co kazí štěsti manželů, že by nemohl tak přísně
myslit a malovat.
Ať se jednou postaví na ten zasluněný most
tam v té jeho smutné domovině, ať se podívá
na slunce, teplé a třesavé, ať se podívá do očí
ženy věrné a nevinně! A teplý déšť štěstí mu
naprší do duše, naplní ho a vlukne myšlenky
jiné! Ať zlibá ženu, a ať maluje jinak. Tak jako
maluje teď, ale ne tak přísně. Jistě by se změ-
nil! Takhle táhne úzkost a strach ze života
Siegfried Luppen.
z jeho obrazů.
E Munch
Siegfried