ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 3b6d3a00-66b5-11dc-baaa-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 42, person 74, org 5, work 8
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v patek dne 15. června 1900
Praha
3 masthead
Číslo 163.
4 article
Na ranní a odpol. list předplácí sen v Praze v sdministrani sa měsíe . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — s drejí donáške na maěníe ua čtvrt lota . . . . 7 K 50 ve filialkáche na měsíe . . . . . . 2 K 30h Poštout s mza sa čtvrt lta . . . . 9 K ao s dvojí zásilko na měst na vriela . . . : k eo
Poštout Praha
5 article Zdrcující kritika jazykových osnov Körbrových.
Zdrcující kritika jazykových osnov Körbrových. Čeho bylo vůči novému nebezpečí, hro zícímu nám od 8. května t. r. z Körbro- vých pověstných osnov jazy ko- vých jako černý mrak, věru svrchovaně zapotřebí, — včera stalo se! Pamětn spis poslancův národa českého jest tím žádoucím činem obranným, po němž volalo ohrožené naše právo, když ve- škeré ty nesčetné protesty našeho vlastene- ckého lidu, našich měst a obcí s královskou Prahou v čele, našich advokátův, našich jednot politických, jako naší žurnalistiky ne byly s to, aby vládu zarazily a pře- svědčily dokonale o politické nemoudrosti, bezpráví a osudne křivdě její návrhů na rozřešení otázky jazykové ve státních úřadech Čech a Moravy. — Všechna veřejnost česká ustrnula trap- ným úžasem, když 6. června t. r. předseda ministerstva p. Körber, troufal si našemu poselstvu na říšské radě říci do očí: »Jeden z cílů, jež si vláda vytkla a sice jeden z nej důležitějších, poznati lze z její návrhů jazykových zákonův, jichž za- sadné základy, nehledím-li ku některým přepjatostem, nese- tkaly se s odporem, což mne utvrzuje v přesvědčení, že jsme nalezli pravého středu« .. »Tento zákon hodí se výborně ku docílení národní shody, ježto nikde neubližuje náro kům Němcův a přece zas vyhovuje vrou címu přání poslanců českých po uplatnění jejich jazyka ve vnitřní službě úřadů at v širším rozsahu.« — Odpověděl mu sice na ručest dr.
Körbrový Körber Němcův Körbro královský Praha státní úřad Čechy a Morava
6 article
Herold břitce a trefně: »Musím prohlá siti, že to není pravda, že v jazykových svých osnovách dr. Körber usiloval o to. aby oběma zúčastněným národům dostalo se rovného práva; že to není pravda jakoby zásady obou osnov byly oběma stranami uznány správnými, poněvadž my Čechové nikdy nemůžeme uznati správným aby v Čechách a na Moravě bylo jazykové právo naše upraveno na základě nestejnost a nerovnosti obou jazyků zemských. »Musím dále věcně opraviti, jakoby ja zykovými osnovami p. Körbrovými vyhovo valo se nárokům českého národa na vnitřní úřadování české. T nenl pravda, zejmena pokud jde o zá- kon pro markrabství moravské, v němz o vnitřní češtině není vůbec žádné řeči.« — Než, marny všechný naše protestacei Jakobychom hrách na zeď házeli a hluchým kázali. Veškerá německá, veškerá officiosn žurnalistika lhala do světa dále, že se nám Čechům pranic neubližuje, naopak, že se nám jazykovými návrhy Körbrovými štědř více než nám patří, že by spíše Němci měl příčinu k nářku a nespokojenosti. Ba i sama čásť polské žurnalistiky uvěřila žvatlání sta- rého vládního papouška Jaworského, a pa- pouškovala po něm, že prý Körbrovy ná- vrhy jsou nám Čechům velice přiznivy, tak že bychom vlastně měli příčinu vítat a slavit je iliuminací! — Věc byla by k smíchu, kdyby nebylo se za veškerým tím německo-officiosním hum bugem skrývalo nebezpečí, že nám jednoho krásného jitra pan Körber, přesvědčen o vý- bornosti svého dítka, ty své milé osnovy
Herold Körber Čecho Körbrový Němec Jaworský Körbrův Čechy Morava
7 article
jazykové ve »Wiener Zeitungu« — na- oktrojuje jako provisorní zákon, jehož bychom se potom snad za dlouho a teprve po nejtěžších zápasech zbavili. Pravda, historická noc 8. června mohl mu býti důkladným mementem, před ním každý myslící státník by se za- stavil. Ale pohříchu, ani tato tak drastická a tak výmluvná sebeobrana krutě ohroženého národa českého pořád ještě nestačí, aby odvrátila pana Körbra od nešťastného jeho úmyslu: oktrojovati nám a na šim bratřím moravským ten pohoršlivý padělek německého svatoduš- ního programu jako provisorní nový řád a zákon vlastí našich na tak dlouho, dokud vídeňský parlament v obou sněmovnách svých ho nezavrhne. Veškeré zprávy vídeňské z posledních dnů hrozí nám touto ranou absolutismu, jakkoliv již dne 30. května t. r. delegát českého národa dr. Bedřich Pacák dle své vlaste- necké povinnosti zmužile samému pa- novníku ztlumočil smýšlení všeho národa českého o Körbrových předlohách, řka:
Körbr doktor Pacák Körbrový Wiener Zeitung
8 article
»Těchto osnov nemůžeme my Čechov naprosto přijati, a kdyby je vláda chtěla nám oktrojovati mocí § 14., bylo by tím způso beno hnutí, jakého posud ne- bylo« . . . . Prosím, Vaše Veličenstvo. znám poměry příliš dobře, mluvím jako upřímný Čech v zájmu vlasti své, mluvím jako upřímný Rakušan v zájmu Rakouska jako oddaný přítel dynastie v zájmu této neračiž, Vaše Veličenstvo, dopustit, aby tyto osnovy byly uskuteč- něny, neboť by to mělo za následek — boj permanentní!« — Než, officiosům rakouským, jak dotčeno. všechno to — »neimponovalo«, alebrž » pro- slulá« moudrost jejich do dnes na tom civí, že bude prý prospěch státu nejlépe opatřen, když vláda, bez dalšího vyjedná- vání s námi a »beze všech orací« — prostě nám Čechům a Moravanům oktrojuje své jazykové návrhy ze dne 8. května ! Nuž, tak bylo tudíž svrchovaně toho za potřebí, aby legitimní zástupci všeho národa českého před veškerým vzdělaným světem právnicky dovodili hor- rendní nezákonnost, nesprave- dlivost a politickou pošetilost Körbrových těch návrhů jazy ko- vých. A toho také svým »Pamětním spisem«, včera na veřejnost danýma všem stranám i vládě sděleným, dokazali a dovedli tak znamenitě, že nepřátelé naši lapají po vzduchu a slovu, nevědouce, čeho by odpověděli k té naší kritice pravdivé, která důkladností a břitkostí logiky své ce- lou podstať, celou stavbu páne Körbrových osnov jazykových přímo drtí a špatnost jejich do dna odhaluje.
Čechov Rakušan Čecho Moravan Körbrový Rakousko
9 article
Pamětní spis poslanců českých ne- zvratně provádí důkaz, kterak by jazykové návrhy Körbrovy, kdyby byly upřím n prováděny v Čechách, toliko ob národy zbytečně týraly a pří- kořím vzájemným roztrpčovaly, poněvadž by ani Čech, ani Němec nebyl za- jisté spokojen, kdyby se s ním na úřadech a soudech v území druhého jazyka jednalo řečí jemu cizí, pomocí tlumočníků a pře- kladačů, — kterak ale zatím obmýšlí se ve skutečnosti zkrátiti a po- týrati jen násČechy, poněvadž by v praxi jevil se výsledek oněch návrhů tak, že by Němci zdejší obdrželi své ryze německé území, z něhož by jazyk če- ský byl úplně vyhoštěn, kdežto by naše území české bylo ve skutečnost dvojjazyčným, kde by každý úřadník musil úřadovati také německy a to nejen ve vnitřní službě, ale i vůči stranám německým. Tento obmysl jazykových před loh Körbrových odhaluje »Pamětní spis« našich poslanců tak znamenitě, jako drtí germanisační jejich tenden čnost vůči Moravě, kde najednou je vláda pro dvojjazyčnost úřadů, poněvadž by tam německé území vypadlo příliš malým pouze 12 okresů německých proti 57 českým. Však v pravdě a skutečnosti jsou po- měry národní v Čechách stejné jako na Mo- ravě; tam jako zde jest národ českýv ohromné převaze proti živlu německému, tam jako zde jest jeden národ odkázán společensky a hospodářský na druhý a proto tam jako zde mají býti úřady státn veskrze zřízeny k službě a po třebě obyvatelstva: všude maj s Čechem jako s Němcem a Polákem jed nati jeho řečí mateřskou, bez tlumočníků bez překladačů, poněvadž jsou úřady k vůli lidu zde a nikoliv lid k vůli úřadníkům.
Körbrův Čo Němec Körbrový Čecho Polák Čechy Morava
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 14. června. (O dpověď hr Goluchovskému.) Když se o poslednieh delegacích posl. Kaftan otázal hr. Goluchovského je-li pravda, že se Rakousko r. 1897 obrátil ke vládě berlínské a římské s notou, v níž žá- dalo za souhlas s annexi Bosny a Hlorcegoviny tázaný ministr zprávu tu pohodlně popřel »Slavjanskij Věk«, v němž se zpráva ta poprvé objevila, reaguje nyní na dementi hr. Goluchov ského následujícími slovy: »Co se týče věro hodnosti oné zprávy, můžeme jen poukázat k tomu, že slovanský diplomat, jenž nám zprávu onu podal, byl roku 1897, tedy v době, kdy se to vše událo, ještě v činné službě a tedy musel dokonale znáti všechno, co se týkalc Bosny a Hercegoviny.« Z Krakova, 14. června. (Kritika re- soluce kola polského.) »Nová Reformae vidí v resoluci dvoudenního zasedání polskéh kola, zejmena v tvrzení, že si ponechává »vol nou ruku« nový důkaz, že kolo vlastně nev kudy kam a čeká, co nehar jint. »Čechové« — píše »N. R.« — »pověděli jasně, co chtějí pr svou zemi a od čeho neustoupí ani na krok
Kaftan Čecho Praha Rakousko Bosna Hercegovina Krakov
11 article
Nyní je řada na polském kole, aby se rozhodlo, jak pohliží na české požadavky a jak si před- stavuje budoucnost Rakouska. Proč tedy polské kolo čeká na mínění jiných politických činitelů Či nemá mínění svého? Po tolika letech mohlo si je vypracovati a odvážiti se je vysloviti. Není divu, že za takých okolnosti vážnost polského kola bledne zejmena u porovnání s rozhodnosti, s jakou vystupují Češi. K takové bezkrvé, poli- ticky vyčerpané representaci, jakou jest nyní polské kolo, nemůže míti úcty žádný jiný klub. S čím se mají obraceti ke klubu, jenž v roz hodné chvíli mimo otřepané fráse o autonomii a volné ruce nemůže pověděti nic jiného? »N. R.« končí svou stať přesvědčením, že Ra kousko může býti zachráněno jen změnou ny nější pochybené ústavy. Na ústavě nynější ne možno stavěti nové budovy státní. V ptázce změny ústavy souhlasí s listen
Čech Rakousko
12 article
krakovským také antisemitský vídeňský »Volks- blatt«, jenž píše v té věci: »Naše naděje, že se podaří ústavnost a parlamentarism udržeti na základě nyní platné ústavy, jest příliš ne- patrná a bojíme se, že všechny další pokusy ještě více znemožní vystavěti záchranný most od nevhodného již centralismu k federalismu. Přijde den, kdy zmizí všechny pochybnosti,že není jiného východu z rakouských zmatků. Proč tedy váhati, když se ví, že udržování ny nějšího stavu přináší jen nové škody jak státu tak jeho národům ?« Z Vídně, 14. června. (Slovin sky biskup o ruském jazyku.) »Slavjanskij Věk«, jehož druhý sešit právě vyšel s bohatým politickým i zábavným obsahem, zaznamenává výrok lublaňského biskupa Jegliče o ruském jazyku, kterýžto výrok sluší si zapamatovati Biskup Jeglič vydal se na pouť do Říma se 600 Slovinci. V Římě sám je provázel a když přišel do kaple sv. Klimenta, kde jest pochován sv Kyril, obrátil se k svým svěřencům s následu jícím poučením: »Zde vidite vyobrazení slovan ských věrozvěstů. Oni byli věrní katolíci ..
Jeglič Klimenta svatý Kyril Vídeň Slovinsko Řím Slavjanskij Věk
13 article
Rusové, Bulhaři a Srbové pokládají je za své. za pravoslavné. V poslední době počali se též u nás, jako i jinde, příliš zajímati o ruský jazyk a zakládají se ruské kroužky. Mnozí se dal už zvábiti, ale já vás vystříhám zde na posvátném místě. Pod rouchem ruského jazyk sluhové dáblovi hlásají kaciřství, chtějí, abyst přestali býti dobrými katolíky, abyste ztratili spasení a abyste se stali pravoslavnými, schiz- matiky a byli uvrženi do ohně věčného, kde bude pláč a skřípění zubů.« K tomu jeden z přítomných poutníků dodává správně: »Min biskup Jeglič opravdu, že takovými útoky za staví snahu naší intelligence, která pomocí ru- ského jazyka utvrzuje naše slovanské vědomí?« Z Pešti, 13. června. (Nový úspěch Maďarů.) Správnímu výboru uherské sně- movny byla tyto dni předložena deklarace, při- jatá v Benátkách na mezinárodní konferenei pro odvrácení moru. Kol. Szell upozornil př té příležitosti členy výboru na podpis zá stupce Rakouska a ti s velikým potěšením četli: »Pour l'Autriche et la Hongrie: l'ambas- sadeur d'Autriche-Hongrie, Pasetti,« t. j. Z Rakousko a Uhry, vyslanec rakousko-uherský Pasetti. Pro cizinu neexistuje již Rakousko Uhersko, nýbrž dva úplně samostatné státy, Rakousko a Uhry.
Rus Bulhar Srba Maďar Pasetti Pešť Benátky Rakousko Uhry Rakousko Uhersko d ' AutricheHongrie Pour l Autriche et le Hongrie
14 article
Ze Lvova, 9. června. (Spor o »Mořské Okos.) Dle zpráv Ivovských listů poslední cesta presidenta vrchního soudu dra. Tchořnického do Vídně měla za účel informovati dra. Körbra o stav Dez konce se vtekoucího sporu o tatranské »Mořské Oko«. Dr. Tchořnický je ve věci té důvěrníkem vlády rakouské; důvěrníkem vlády uherské je dr. Vertesy a ti oba mají se dohodnouti o vrchního rozhodčího. s nímž by spor urovnali. Ale dr. Vertesy je už delší dobu nemocen, sám pracovati nemůže, ná- hradníka za sebe nejmenoval a proto celá věc s nehýbe z místa. Dr. Tchořnický míní, že ani letos není naděje, že by spor mohl býti uklizen. — Po- dobně nevyřízen jest spor o jiné pohraničné území totiž o krajinu žumberackou, na niž si činí nároky Chorvatsko a Kráňsko. Od loňského roku nestalo se v této věci také ani kroku.
doktor Tchořnický Vertes Lvov Vídeň Chorvatsko
15 title
Politické zprávy zahraničné.
16 article
V Praze, 14. června.
Praha
17 article
Ruské listy o nás. »HoBoT« radí p. Körbrovi, aby honem svůj jazykový návrh odvolal a buď jej přizpů- sobil přáním Čechů nebo sdělal nový. Tvrdo- šijné vnucování českému národu zákona, zamít- nutého jeho zástupci v říšské radě, bylo by o ministerstva skutkem nepolitickým a všelijak by
Körbr Čecho
18 article
V drobném prodejir saaní číslo o sobě .. odpolednl . . . za zb Va slialkách na venkovět ranní číslo. . . . . . 10h sdpolední . . . . . . . . B Inseráty plati se hetevě zapřea Předplanení a innerty přljímá »dmlnl- stracs v Mariasské slici č. z. Tam nacházejí se ttt redakes tiskárna a azpráine „Náredních Listn- Rukopisy ze nevracsji.
Listn Virginie
19 article
se mstilo. Budoucnost Rakouska závisí od toho, jak práva jeho národností budou zabezpečena nejen zákonem, nýbrž i samou praxí. Zákon jeho praxe není vždy jedno a totéž, zvláště v Rakousku, o čemž český tisk může dáti nej- podrobnější zprávy. Čechové věru nožádají mnoho a vezme-li se zření k tomu, jak je tento národ prospěšen Rakousku, možno se pouz diviti, že požadavky tohoto ná- roda dosud nebvly uspokojeny. Taková nespravedlivost připouští se pouze k vůli Němeům, opírajícím se o sousední Německo. Ruský nekrolog Burům. Tragický osud hrdinných Burů provázen jest úplnou lhostejností staré, zchátralé Evropy. Ani jejich sounárodovci Hollanďané, ani jejich nejbližší národní příbuzní, Němci, nezastávají se jich a nechávají je na bojištích vykrváceti. Bez- citní vítězové slibují jim, že se nyní ujmou upravení jejich poměrův a Chamberlain výslovně se vyjádřil, že z burských republik udělají dru- hou Indii. Jinými slovy: Angličané uloupí vše, což jest Burův a vydají je v šanc smrti hla- dem, jako vydávají Indy. Jediný evropský národ, jevící upřímné sym- patie k Burům a hluboce zarmoucený jich osu- dem, jsou Rusové. Avšak Rusko, pokrevně Bu- rům cízí a nemající v díle světa, kde se nalezá jejich vlast, žádných zájmů vlastních, nemohlo pro ně ničeho učiniti, když se neustrnulo a ne- pohnulo bližší Německo. Věc Burů bohdá bude předložena evropské konferenci, než bude úplně rozhodnuta, a tam zajisté budou míti v ruských diplomatech výmluvné advokáty. Prozatím za Rusy mluví pouze jejich žurnalistika, a ona mluví v té příčině i nám z duše. »Poccine píše: Poslední tažení smrtelně raněného člověka.
Čecho Bur Hollanďaný Němec Chamberlain Angličan Burův Rus Rakousko Německo Evropa Indie Rusko
20 article
Tak se bijou nedobitky burské. Ohromná náruč okeánu stále těsněji obchvacuje poslední Mohy- kány svobody, ale Evropa chladnokrevně patrí na strašný obraz a očekává zakončení. Zoufalé křiky o pomoc na staruchu neúčinkují. Také nakažená od Evropy Amerika složila ruce a ne- zdvihá ani prstu na obranu utlačených a pod- maněných. Slepá jest Evropa, slepé jsou její vlády. Svou lhostejnosti, ne-li zbabělostí zahubila to, o čem pracovala po věky: základ mezinárodního práva, jež Francouzi tak pěkně nazývají »prá- vem národů«. Tohoto práva již není, je sma- záno, a na jeho místě nastoupila středověká ohromná pěst. Drang nach Osten. Pozoruhodné provolání bylo zvláštním oběž- níkem rozesláno německým koloniím i jednotliv- cům Němcům, žijícím v Orientě. Provolání vyšlo v měsíčníku německy a francouzsky psa- ném »L'Orient« v Berlíně. List ten jest orgá- nem »německo-rakouského východního klubu« a »Orient. Handelsmuseum« v Berlině. Uvá- díme z provolání význačné místo, jež vrhá světlo i na snahu Němců českých a rakouských. »Ve všech německých zemích víc a více razl si dráhu přesvědčení, že musíme obrátiti své oči k východu. K rozšíření německe řeči ve všech východních zemích, jež je vlastním prospěchem všech orientálů, s nimiž vcházíme do stále hojnějších styků, bude také obráceno zření »Východního klubu«; německé vychovatele a vychovatelky, učitelea učitelky budeme bezplatně dodávati.«
Francouz Osten Němec Evropa Orient Berlín východní klub
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Hoskevské vzpomínky. Podává Alfred Anlono vič. Důkladně zvandrovalý přítel mi kdysi po radil: »Chceš-li do cizího města, zřiď si vždy předem plán, kam se chceš podívat, a jaks na místa pozornosti hodná dostaneš.« Kam v Moskvě? Stejně jsou zajímavá musea i chrámy, ulice i zoologická zahrada, trhy i krámce řezníkův jiných živitelů lidského pokolení, — ba i pouhý krám obyčejného »smíšeného« kupce jest nám západnikům, učiněnou výstavou, a mohli byste stráviti tam dlouhé hodiny, prohlížejíce ty roz manité doutníky, cigarety, svitky tabáku, po- divné cukrovinky, lahvice vína i vody, a oči byste nechali na všech těch krmičkách, která na ruském stole chuť člověka dráždí, ať to jsou houby, připravené na dvacaterý způsob, či kon servy, o jakých se našemu — dosti mlsnému — jazýčku ani nezdálo. Raci, humři, langosty kaviár — ach, kaviár! — a ty ryby! Sušené. solené, marinované, v oleji, uzené, syrové — věru, divím se, že nám někde neukázali jeseter či skumry kandované, a jsem přesvědčen, kdyby je kandovali na Rusi, že by byly dobré. Ale hnedle bychom zapomněli na Moskvu Nuže tedy musea a sbírky! Z těch vynikají především sbírka carova sbírka měšťanův. Sbírka carova v paláci na Kremlu jest ku sem historie říše ruské a carského rodu. Přiro zeno, že tu hlavní trofeje složila válka a vla- dařská okázalost. Vidite tu skvostná brnění, pracovaná způ- sobem ryze orientálským, na nichž emailováči drahokamová ozdoba přece zase již na nás mluví čistou ruštinou, oruží vojínův různých dob a železné nosaté masky, které snad jako masky činské neměly jen za účel krýti obličej. — rád bych viděl, jak si takový železnou, ne- hybnou maskou pokrytý obličej kýchl — ale nahnati nepříteli strachu.
Alfréd Anlono Moskva Kreml
22 article
Takové asi paneíře šupinovité a čapky oce- lovými pasy podbité nosili vrstevníci bohatýrů Aljoše Popoviče a Dobrině Nikitiče, takovým bulavami — polo žezly, polo palcáty — krá lovsky vyzdobenými, mávali vůdcové a hodno stové století šestnáctého až osmnáctého — stou páte v těch siních ze století do století, nalez jíce z každého vždy to nejnádhernější — a t bývalo za století minulých většinou i to nej krásnější. Bohatě zdobené toulce chánů a pohlavárů asijských řadí se tu k honosným, vykládaným puškám ruské šlechty, drahokamy inkrustovan dýky a šavle orientální k těžkým a skvostným knofličkům bojarských šub. Celé koňské po- stroje, sedla, orientální řemení se širokým třmeny a bulavy záři tu ješté dnes jako v den. kdy je sultánové posílali carevně Kateřině na utvrzení přátelství a obrazy z praporců strelců visí smutně, vytrhány r. 1698 z válečných zá stav zpronevěřilých pretoriánů.
Aljoš Popovič Nikitič Kateřina polo žezlo polo palcát
23 article
Jeden sál naplněn jen korunami a koruno- vačními klenoty carskými. Jsou tam koruny ryze ruského tvaru, pouhé napodobení »šapky«. Ko- lem čela kožešinový pás a nad ním homolovita čapka, jen že ji »šil« zlatník a smaltovač; jiné jsou koruny novější, rázu západnického; vedle nich vystaveny koruny krajů připojených, gru- zinské a kdož vi, jaké, které mají zvíce tva korun divadelních. A jako by folii těm korunám a carské slávě tvoři válečné trofeje, přenosné sedadl Karla XII. od Pultavy, polní lože Napoleona z jeho tažení na Rus a pod., aby i lid smě pocítiti v sobě trochu hrdosti. V sálech dalších se hromadí nářadí a ná činí, drahocenné nádoby ryze ruského tvaru, jaké — ovšem z materiálu jiného — vídáte n vsích u studen a v chatách, a zase stříbrn mísy, nad jejichžto tvarem by se sběrateli delft ských majolik srdce smálo, staré číše, svícny a misky, které by mohly rovnou figurovati v nej parádnějším čísle anglického »Studia« a nádoby z křišťálového skla, našinci velepovědomé. když rozluštíte nápisy, vidíte, že ty střibrné mísy jsou skutečně z Holandu, že číše a svícny jsou stará anglická práce a svědčí, že moderní anglický sloh není plodem nové doby, alež
Napoleon Rus Karel XII
24 article
koření hluboce v tradicích umění anglického st let starých a že ty nádoby z křišťálového skla foukal a brousil skutečně nějaký náš praděd,č aspoň prastrýe. Oslněni vycházíte z paláce a současně s vámi vychází několik mužiků, kterým nevidíte z obličeje nic, než vousy a oči. Libilo se mi že mužíci do carských sbírek směli, a ješt více se mi libilo, že tam chodili. A chodili tam hojně nejen oni, ale i prostí vojácí, tedy mužíc uniformovaní. S carskou sbírkou zápoli o přednost sbírk měšťanská, sbírka bratří Trefakových. Historie vzniku i darování této sbírky vy psána u nás již několikrát, a to pérem od borným. Prohlédl jsem nádheru sbírek carskýeh a podivil jsem se, co bohatství a vkusného umění tam nahromaděno, ale když jsem pro hlédl sbírky Treťakovské, záviděl jsem. Zde sbíral duch ruský, vším ruským zanícený zrnko pískové k zrnku, kaměnek na kamének skládal, až se mu zdařilo vybudovali vznešený palác umění domácího, rozezvučeti hlasy všec ruských umělců malířů k jediné velkolepé hymně ve které stejně místo má nesmělý drsný hlas starého průkopníka ruského umění, jako uchva- cující a velebné, mohutně tony nových umělců velikánů.
Trefakový Treťakovský uměný anglický st
25 article
Něčeho takového nemáme; něco tak ryze vlastního, nesmíseného s cizím, nám schází není, kdo by měl tolik lásky a tolik zlata, tolik porozumění a tolik chuti, sestaviti naši českou galerii, na kterou bychom mohli ukázati t hrdě, jako Rus na galerii Treťakovskou. Sochy Antokolského, obrazy Rěpina, Ve reščagina, Kramského, Vazněcova, Makovského. Dubovského, Mjasojedova, Gaye, Pochytonova, Tichomirova, Poljenova a spousty malířů jiných vyváží zplna všechny ty diamanty a všechno drahé zboží ve sbírce carské. Jakoby předchůdcem carské sbírky jest historické museum vedle Kremlu. Mnoho, velm mnoho vykopávek, podobných našim, ale mnoho zase úplně svérázných, bohatších, svědčících,ž lid, v ruských zemích bytující, od jakživa mě vkus, řekl bych více orientálský, nakloněný k pestré, honosné ozdobě, pyšně, marnivě při- krase. Z nádob a šperků tam vystavených se
Rus Antokolský Rěpin Kramský Vazněcův Makovský Dubovský Mjasojedov Pochytonův Tichomirov Poljenův Kreml Treťakovska
26 article
vyvinuly za staletí nádoby a šperky, vystavené v carském paláci, a také v dobách, kdyse dějiny ještě nepsaly, leda snad přiliš dolézavému sousedu na záda, vládcové a páni hojně sobě oblibovati drahé kovy, ať na zbraň či na domácí náčiní. K vykopávkám praehistorickým a památkám historickým, vystaveným v síních, upravených dle rázu vykopávek (jedna, obsahující hromadný nález z kurhanové kobky hrobní, jest věrným zpodobněním vnitřku hrobky oné a p.), řadí se nesčetný počet drobných ikon staroruských, po výtce mosazných; tam lze sledovati, jak jest toto umění církevní nehybno, ale jak přece do- vede v mezích, utkvělou manýrou vytčených. dodati líbeznosti a milé prostoty. Ty boží ma- teře, ti andílci, sletující k obrazům, a hlavně ke křížům, jsou časem tak dojemně naivní libezní, že cítíte bezděky, že by moderní umělee. vyzbrojený veškerou mocí techniky i tvořivosti. nedokázal toho, co se před věky zvedlo snad polo nevědomky prostému umělci- řemeslníku, proniknutému až do posledního atomu krve vírou a úctou k těm, jejichž obrazy tvořil.
27 article
Sbírky historického musea nejsou dosud úplně vystaveny. Museum Rumjancovské bylo zavřeno a nedoklepali jsme se do něho ani ru- blem, který vymůže jinde vstup i do sbírek, dle programu v létě zavřených. Dály se tam tedy nade vši pochybnost skutečné opravy. A jaká podívaná další? Carský palác, zoologická zahrada — ale to zajímá méně v městě, které jest vlastně celé velkým museem umění církevního, museem ná- rodopisným, národohospodářským, průmyslovým a obchodním, až do toho kaviáru a rybiček. A jak se k těm pamětihodnostem a zají- mavostem dostanete? Moskvou jezdí omnibusy a také tramwaye, jejichžto přípřež řídí drobný klučík v ohromném kalmuku. Hoch se topí v rozsáhlém kabátě krčí se na sedle jako opička, až je ho člověku líto. Nevím, kolik hodin denně se ti ubožáci takto moří, ale přiznávám, když jsem jim po- hlédl do těch nevyspalých, otupělých mladých obličejů, že mi jich bylo upřímně líto a že jsem si přál, aby seděl na připřeži raději statný, vy vinutý kozák — více by těch drobných koníků také nešlehal, protože na Rusi vůbec koní mnoho nebijí Ale korunou ruského povoznictví jest bez odporu izvoščík, slavný izvoščík, o kterém ho- voří i ten, kdo o Rusko zavadil jen tak zlehka rukávem, kdo Rusko přelétl chvatně a o překot, i ten, kdo tam tráví část svého života či snad i život celý. Je to zase ruská specialita. Každé větší ruské město se jimi hemží jako mravenci. I ve městech, ktěrá snadno pěšky projdeto, loví vás izvoščík za izvoščíkem, a o mraku izvoščíkův v Moskvě či v Nižním Novgorodě nemá ponětí našinec, který za deštivého podzimního večera běhá po štaflech půl hodiny, než najde dva bujné oře k vozu připoutané, jimž oheň srší z nozder, oko plane.
Rumjancovský Moskva Rusko Novgorod
28 article
Jsou to po většině mužíci z okolí, kteří stejnoměrně uniformováni, za policejního do- hledu provozují dopravování osob na nevelkých kočáreích jednospřežních. Koník je nízký Ru- sáček, řemení vyzdobeno spoustou stříbrnavých nýtů, přesk a destiček, kočárek jest o něco větší dětské hračky, a pojme jen dvě osoby, nic více, ale za to jest plat za dovezení tak ne- patrný, že nespadá ve vydání přepyšné, ale jen do rubriky vydání nutného a prospěšného. Vyšli jste, dejme tomu, z hotelu, či ze skladu, a zastavíte se maně na kraji chodníku, buď abyste se rozhlédli po obloze, či se podí- vali na nedaleký chrám, jehožto makovicové véže postří se v ranním slunci. Přisáhli byste, že na celém náměstí není izvoščíka, ale než vzdechnete, letí jich na vás pět — učiněné do- stihy. Izvoščíci nakloněni na kozlících v před, pobádají koníky slovem i skutkem —— totiž hrozl jim tkalounovou otěží, ale neuhodí jich —a konici uhánějí rovnou na vás . . . okamžik,a podrtí vás kola vozíků, zdupají vás drobná, pěkná kopýtka koní. Nepodrtí. Koník u vás zarazí, a stojíte-li na dlažbě, a nikoliv na chodníku, uhne těsně kolem vás a zabere vás obloukem právě tako- vým, jakým mávneme síťkou po motýlu, a už vás mají! Všech pět izvoščíkův seskupeno ko- lem vás tak, že vám zbylo jen místo ku po- stání, konici se vám dívají přátelsky do očí. dýchaji vám na zátylek, snad vám i pročmu-
Izvoščík