2
masthead
NÁRODNÍ LISTY-
3
masthead
16. května 1208.
5
article
jednání nadporučik Opitz mi šel na pobřeb. Nevím,
co jsem tomu člověku udělal, že tak na mne za-
nevřel. Poněvadž na jeho nařčení ze všech byl jsem
první u raportu, měl jsem pak smůlu u všech. Kaprál
Richter jest mi dlužen 1.50 zl. S pohřhem nedělejte
si zbytečné útraty. Nevíte, drahý tatínku, maminko
a Emilko, jak těžko od Vás odcházím. V nejkrás-
nějším věku musím zemříti. Poslední s bohem zasílá
Váš nešťastný syn.
Z dopisu toho jest zjevno, že příčinou sebe-
vražuy bylo neustálé jeho pronásledování se strany
nadporučíka Opitze, ze kterého nezbytně musila ná-
sledovati předpojatost i ostatních důstojníků vůči
němu, až konečně ubožák, nechtěje způsobiti bol
svým rodičům a vydírati jejich mozoly, když mu bylo
stále vyhrožováno dvouletou službou, neviděl jiného
východiska z nesmírných útrap duševních než v sebe-
vraždě. Také jiný, mnohem trapnější moment vychází
z dopisu na jevo: jest to neblabý zvyk vyssávání
nejen nováčků, ale i jednoročních dobrovolníků se
strany poddůstojníků. Kdo nešťastným rodičům na-
hradí nyní velikou ztrálu, již utrpěli úmrtím syna,
který měl jim býti ve stáří radostí a podporou ? Kdo
nahradí jim náklad, jejž na svého syna po dobu
studií byli učinili? — Vše to zmařeno nezřízenou
zůmyslností jeho předslaveného a proto táží se inter-
pelanti ministra, je-li mu tato událost známa a není-li.
hodlá-li zakročiti, aby co nejrýchleji a nejpřísněji
celá tato smutná událost byla vyšetřena? Co hodlá
učiniti, aby rodičům, nehledě ani k jejich bolu, sne-
sitelnou učiněna ztráta hrozná, kterou byli postiženi
úmrtím svého syna? Co hodlá ministr učiniti, aby
příště tyto zůmyslnosti důstojníků vůči jednoročním
dobrovolníkům a mužstvu, řádné správy vojenské
nedůstojné, se neopakovaly
Opitz
Kaprál Richter
Emilka
zl
6
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. května. (Němci jaka
strana udržující stát.) V úvaze o stře-
dečním hlasování poslanecké sněmovny o pil-
nosti návrhu Kolowratova „Nov. Ref.“ opětně
oceňuje, jak oprávněn jest nárok rakouských
Němců, tvrdících o sobě, že oni jsou strana.
udržující stát. „Při hlasování — píše „N. R.
— překvapilo všeobecně stanovisko Němcůa
křesťanských sociálů, z nichž velmi mnozí se
zdrželi hlasování. Němei, zvláště z Čech, uká
zali se znova živlem velice pro vládu nejistým
ano nebezpečným. Ač stále činí na vládu nej-
vyšší požadavky, v kritickém okamžiku nemají
pro ni ceny. Není to případ nový, ale měl by býti
vodítkem pro budouenost. Strana, která se ne-
ustále vydává za udržovatele státu a z tohoto
titulu činí si nároky na práva a výsady, zavdáva-
jící stále podnět ke krisím a konfliktům s jinými
národy, hlasovala proti vládě v okamžiku pro
ni nejkritičtějším a zamítla návrh, klerý je stát-
ní nezbytnastí prvého řádu.“
Ale přes to, že v názorech na spolehlivost
německých hlasů se shodují všechny neněmecké
strany v parlamentě, i vlád sama, bude každé
německé přání i nadále pro vládu rozkazem a
baron Beck zůstane stejně v zajetí Němců, jako
byl dr. Körber.
V Praze, 15. května. (Solidárnos
polsko-čeká.) Krakovská „Nová Ref.“, ač
uznává, že jak historické tradice, tak i současný
politický zájem Poláky ze všech národů rakou-
ských sbližují nejvíce s Čechy, vypočítává ně-
které sporné otázky, které se v poslední dobé
vyskytly mezi námi a Poláky. Jmenuje zejména
čtyři: stanovisko, které český tisk zaujal ke spo-
ru haličských Rusů s Poláky po zavraždění br.
Němec
Kolovratův
Beck
Körber
Polák
Rus
Praha
Čechy
Nová Ref
poslanecký sněmovna
Němců křesťanský sociál
7
article
Potockého; sympatie českého veřejného mínění
s ruskou vládou; utlačování polského lidu
na Těšínsku a český požadávek, aby se Poláci
neúčustnili jubilejního průvodu ve Vídni.
Nejsme oprávněni mluviti jménem českého
veřejného miněni, ani jménem českého tiskua
proto jen sami za sebe odpovídáme na výtky
krakovského demokratického listu. Neprojevili
jsme po zavraždění hr. Potockého sympatií stu-
dentu Sěčinskému, ani straně ukrajinské, jejíž
odper proti vzájemnosti slovanské a touha po
sblížení s Němei jsou nám dobře známy. Upo-
zornili jsme však, že haličský spor rusko-polský
jest utno vyříditi po dobrém, v čemž s námi
souhlasí i „Nov. Rel.“, která nejednou proje-
vila týž názor. Ve sporu rusko-polském v říšt
ruské nestojime důsledně na straně vlády ru-
ské, nýbrž na straně ruského národa, represen-
tovaného nyní dumou, v niž věříme, že najde
konečně vbodnou cestu ke smíru s polským na-
rodem, poněvadž smír ten jest stejně nezbytný
Potocki
Polák
Těšínsko
Vídeň
8
article
Rusku, jako všemu Slovanstvu. V drobném če-
sko-polském sporu na Těšínsku máme my nn
Poláky asi tolikéž stížností, kolik oni na nás
a my jsme už dávno navrhli, aby se tento spor
uklidil rozumným zakročením tamějších po-
slanců. Zúčastní-li se Poláci při slavnostním prů-
vodu ve Vídni, při němž křesťanští sociálové po-
třebují stafáž z korunních zemí, o kterých Vídeň
ví jen tehdy, když potřebuje jejich peníze, ne-
učiníme z toho casus belli. Jest to věc chuti
Bylo by však smutno, kdyby se loyálnost rakou-
ských národů měla měřiti dle počtu hlav, jež
ten který neněmecký národ vyšle do Vídně na
slavnost. O loyálnosti rakouských Poláků nepo-
chyboval by dojista nikde, i kdyby z nich na
vídeňský průvod nepřišla ani živá duše.
V Praze, 15. května. (Rozklad v ukra-
jinském klubě.) V ukrajinském klubě za-
vladl dle vídeňské zprávy „Kur. Lwow.“ úplný
rozklad. Ryt. Vasilko chce s bukovinskými po-
slanci vystoupiti z klubu a založiti zvláštní
rusko-bukovinský klub. Kolem posl. Romančuka
a Okuněvského kupí se všichni haličtí poslanei
umírnění, kdežto posl. Budzynovský, Bačinsky
r Trylovský s několika nejbližšími přáteli tvoř
další skupinu radikálnou. Tito radikálové ne-
mohou prý odpustiti dru. Okuněvskému, že se
v Praze po pohřbu Heroldově obrátil k Polákům
se smířlivým návrhem.
Ze Záhřeba, 13. května. (Finančn
ústavy pro oběti bánovy msty.) „Ob
zor“ sděluje, že První chorvatská spořitelna
jejíž předsedou je hr. Kulmer, věnovala stu-
dentům, kteři byli nuceni opustiti záhřebskou
universitu, 2000 K a že zřizuje zvláštní úřad.
nické místo pro prof. Šurm ina, jenž byl bar
Reuchem bezdůvodně dán do výslužby. Podobní
úmysl má prý Srbská banka záhřebská pro při
pad, bude-li prof. Manojhovič zbaven profe
sorského místa na universitě.
Polák
Ryt
Vasilko
Romančuk
Okuněvský
Heroldův
profesor
Šurm ina
Reuch
Manojhovič
Rusko
Těšínsko
Vídeň
Praha
Záhřeb
bukovinský klub
9
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 15. května.
Němec o budoucnosti Ruska a Slovanstva.
V dvou letech ruských porážek v Mandžuri
Němci ve svém tisku Rusko mnohokrát pocho-
vali. Zůčastnili se toho nejen publicisté němečti
nýbrž i učenci, zvláště národní hospodáři. Vše
cka německá zlomyslnost a zášť a nenávistná
hrabivost naproti Rusku vyšla tu na jevo. Ne
bylo zapomenuto ani Slovanů, zvláště nás Če
chů. Zatím co mnozi Slované ve své krátkozra-
kosti uvěřili nihilistům, že od ruských porážek
v Mandžurii bude se datovati nová, šťastná epo-
cha v dějinách Slovanstva a proto se z ruského
neštěstí radovali, Němci jim bez obalu pravili,
že ruské porážky jsou oslabením Ruska a po-
zdržením jeho ve vývoji, ale pro malé slovanské
národy že mají význam neskonale osudnější:
bez ochrany Ruska prý se musejí vzdáti na mi-
losť a nemilosť silnějším sousedům, my Čechové
Němcům. Ale dravčí jejich fanlasii brzy jsme
s my i jiní menší Slované zdáli příliš hubeným
scustem a Němei začali si brousiti zuby na samo
Rusko.
Němec
Slovan
Čecho
Praha
Rusko
Němei
10
article
Následující dvě léta ukázala Němcům, ž
apetitem ani oni se nenasytí, že apetit není ješt.
pečínkou na talíří. Aby mohli vniknouti do slo-
vanského světa, musejí jej zpředu znáti, aby je.
poznali, musejí jej studovati. Studium toto ne
znamoná u Němců přízeň a nikdo ze Slovano
si pojmy nematiž, nemysliž, že Němec, umějíe
tvůj jazyk, jest už tvým přítelem.
K učencům, kteříž Němce nabádají k studiu
Ruska a Slovanstva, patří mnichovský profesor
K. Krumbacher, jenž své názory vyslovil v ber-
línském „Internationale Wochensehrift““ stat
„Kulturná hodnota Slovanstva!. S názory jeh
třeba se obeznámiti, abychom mohli podle nich
vlastní stanovisko zkontrolovati. Píše v ten
smysl:
V přítomnosti náčelníkem člověčenstva jes
národ germanský, k němuž počitá všechny An-
glosasy, čímž dostává počet 220 milionů hlav
(Velmi poučné pro Slovany. Analogicky mohou
mluviti o jednotném národě slovanském bez
Němec
K Krumbacher
Rusko
internationale Wochensehrift
11
article
obledu na jeho politickou nesjednocenost.) Za
Germany následují Románi se 160 mil., za Ro-
mány Slované se 150 mil. (I prof. Krumbachen
Němcům připisuje a Slovanům umazává. Úhrnný
počet Slovanů spolu s jinorodci, od nich ovláda-
nými, činí 200 mil., t. j. 150 mil. Rusů a 50
mil. ostatních Slovanů.) Vzpomeneme-li si, že
v starém věku byli vůdci člověčenstva Románi,
v středním a novém věku Germáni, není ne-
možno, že v budoucnosti vůdčí úloha přejde na
Slevany. Ale jisto to není, neboť linie slovan-
ského rozvoje není přímkou, stále týmž směrem
pokračující, nýbrž nepravidelná, klíkatá křivka.
Avšak o tom nelze pochybovati, že Slovanstvo
a zvláště Rusko, držíc střední ii východní Evropu
a Sibiř, je povoláno, aby v příštím tisíciletí se
hrálo velkou úlohu, na niž ukazuje připravujíeí
se boj žlutého a bílého plemene. Jak ji sehraje,
jest ovšem otázka.
Proto, kdo nyní je znalý pouze german
ských a romanských jazyků a kultur a o slovan-
ském světě ničeho neví, strádá ohromnou meze-
rou ve svých vědomostech a neni s to nejen
oceniti, nýbrž ani porozuměti dějinné spojitosti
událostí, politických, náboženských a sociálnýeh
snah, literárných a uměleckých směrů našt
deby.
German
Román
Slovan
profesor
Krumbachen
Rus
Rusko
Evropa
Sibiř
Slovan
12
article
Hlavou Slovanstva jest Rusko, ono přede-
všín. musí býti studováno. Ruský jazyk bude
Němcům, Románům, Anglii i Americe tím eli-
xirem, který jim dopomůže k rychlému studiu
ostatního Slovanstva. Ruský jazyk je světovým
jazykem slovanským, tak na něj dlužno pohlížet
ostatním národům. Svělový význam ruského ja-
zyka bude stále stoupati. Kdo nezná Ruska, ne-
zná neubyčejně důležité oblasti slovanské kul-
tury, nezná zajímavých problémů, které řeší ru-
ský národ se svou hlubokou, mystickou, polo-
východní psychikou, náchylností k nábožensko-
filosofskému vzletu myšlenek a se slabě vyvinu-
tým smyslem pro skutečnost, s nemilosrdrou
krutostí i poddajnou měkkostí, odbojnou svéhla-
vostí i s fatalistickým zoufalstvím.
Slovanská věda již nyní stojí tak vysoko
že žádný učenec nemůže se obejíti bez její zna
losti. Ruský jazyk a slavistika musejí se stát
předmětem, kterému se bude vyučovati ve všec
německých školách. Slovanské literatury, s ru
skou v čele, slovanské umění, zvláště hudba
technika, průmysl otvirají Němcům nové obzory
Slovansko-německé konflikty v Rakousko-Uher-
sku, na Balkáně i v Turecku, vojensko-strategi
cké možnosti v nedalekém příštím musejí při
měti ministra osvěty v Německu, aby vykázal
studiu ruského jazyka a slavistiky příslašné
r sto na německých středních školách.
Tak uvažuje německý učenec, uznávajíeí
dvě leta po rusko-japonské válee, že Rusko n
Slovanstvo Německu nemožne prostě pohltit,
nýbrž že se musí připraviti na dlouhé styky
s ním, byť nepřátelské.
Stať Krumbacherova budiž podnětem slovan-
ským poslancům na říšské radě, aby se postaral
o provedení návrhu jeho v Rakousku dříve, než
bude uskutečněn v Německu.
Němec
Román
Rusko
Anglie
Amerika
Rakousko
Uhry
Balkán
Turecko
Německo
13
article
Útěk politických trestanců z Alexandrovsk
v Sibiři.
Političtí trestanci, chovaní v žaláři alexan
drovském v tomské gubernii, učiníli pokus o ná
ilný útěk. Podle úmluvy sešli se v žalářním krá
mě, kde se trestancům prodávají rozličné dovolené
předměty. Krám je umístěn pobliž hlavní brány ža-
láře. Dvacet politických trestanců vrhlo se n
kramáře, zavraždili ho, vzali mu revolver, kte-
rým byl ozbrojen, a vrazili do bytu dozorcova
Zde byla prvá srážka s dozorci, kteří byli n
hlídce. Trestanci dozorce přemohli, odňali jim
pušky a jiné zbraně a chvátali ke hlavní bráná.
V ní stál na stráži voják. Jej omráčili úderem
rukojetí revolverem, odzbrojili ho a — již byli
v ně žaláře! Avšak vyvázlo jich pouze třináct.
sedm jich bylo v boji s dozorcí ubito. Z dozorců
ubiti tři a raněno pět. I mezi vyváznuvšími byli
ranění. Jeden, raněný v nohu, byl chycen ještě
týž den na boře u Alexandrovského. Pět dní
potem ve vsi Chalutové byli chyceni zase fři,
Krám
Sibiř
14
article
mezi nimi vrah hraběte Ignatěva. Ještě
dva dni, a v Irkutsku a okolí byle lapeno pět
uprchlých a odvedeni do irkutského žaláře. D -
sud je na svobodě pouze jeden.
Srážka francouzsko-španělských vojáků
v Casablance.
Zdá se, že srážka španělských střelců
francouzských znavů byla vlastně jen krvavou
rvačkou, jež se strhla z malicherných příčin.
Aspoň se oznamuje z Paříže oficiosní osobě,
že událost ta ani v nejmenším nezměn
dosavadní poměr mezi francouzským
španělským vojskem v Marokku. »Agence Havas«
pak oznamuje z Madridu, že v oficiálních
kruzích nepřikládá se nijaký vý
znam srážce španělských střele
a francouzských zuavů v Casa-
blance. Jde tu o spor mezi řevnivými Afri
čany, kleří nežijí spolu v dobrém poměru.
Jisto je dle nejnovějších zpráv, že byla docí-
lena shoda mezi veliteli francouzského a špa-
nělského vojska a že událost byla urovnána
smírným způsobem. Mezi důstojníky obou armád
vládne tak srdečný poměr, že se nedalo po
chybovat o jiném vyřízení události. Je pravdě
podobné, že řadový španělský desálník, který
byl zabit při srážce, dostal se do této jen proto
že chtěl mezi oběma stranami zjednali klid.
Odškodnění za bombardování Casablanky.
Z Tangeru se oznamuje, že maghzen zaslal
zástupcům států notu, v níž žádá za obsslání
komise, v níž by se stanovily ztráty, vzniklé
za bombardování a drancování Casablanky. Ko-
mise ta sejíti se má 31. května a má se sklá-
dati ze tří Maročanů, z nichž jeden by byl
předsedou, a ze zástupeů nejvíce poškozených
národů, fotiž Německa, Anglle, Francie, Špa-
nělska, Italie a Portugalska.
Ignatěv
Havas
Maročan
Italia
Irkutsk
Casablanca
Paříž
Maroko
Madrid
Casa
Tanger
Německo
Anglle
Francie
Špa
Portugalsko
15
article
Sir Eduard Grey o zbrojení.
Sir Eduard Grey o zbrojení.
Na železářském a ocelářském svazu pronesl
sir Eduard Grey řeč, v níž mluvil o zvýšeném
zbrojení evropských národů. Uznává, že by bylo
žádoueí, aby Anglie omezila vzrůstající náklady
na zbrojení. Ale jediný národ nemůže sám roz-
hodovat v této otázce. Anglická vláda uznává,
že je nutno zachovati zbrojení vzhledem ku po-
měru ostatních států. Zejména výdaje na loďstvo
musí býti vždy v náležitém poměru k výdajům
na loďstva jiných států.
Poslové Muleje Hafida
nepochodí patrně u evropských vlád. Přinesl
jsme hlasy nejvážnějších listů francouzských
»Tempsu« a »Journal des Débats«, které vyslo-
vují uspokojení nad tím, že poslové Muleje Ha-
fida byli v Berlíně odměřeně a korektně přijati.
Nepochodili tudíž v Německu. Dnes docházt
z Paříže telegrafická zpráva, že vůbec ne-
byli přijati v ministerstvu zahra-
ničnich věcí. Byly jim ukázány prostě
dvéře. Ministr Pichon odmíti jich návštěvu
nedovolil, aby je přijal kdokoliv jiný. Delegáti
opustili pak ministerstvo, nezanechavše nic pl-
semného.
O přijeti poslů vzdorosultánových v Ber
lině oznamují se další zajímavé podrobnosti.
Poslové prosili, aby Némecko přispělo k tomu,
aby Francouzi a Španělové opustili Marokko.
Mulej Hafid chce se zavázati, že splat
francouzskou 60mil, půjčku, aby byly opěti volny
celní úřady, z nichž vybírají Francouzi 60 proe.
důchodů na úroky půjčky. Dále chce. Mulej
Hafid rychle dostáti smlouvě, kterou o. télo
půjče uzavřel sultán Abdul-Aziz s Francií. Po-
slové tvrdli dále, že Muleje Hafida, jak on sám
oznámil generálu Drudovi, uznaly za sultána
všecky kmeny až na přístavní město. Poslové
maročtí prohlásili, že prý se chtějí k Allahon
modliti, aby Německo a jiné evropské státy sta-
věly v Marokku železnice a průmyslové podniky.
ale aby sečkaly s tím, až bude obnoven pokoh
Posl Mulej
Pichon
Posl
Némecko
Francouz
Španěl
Aziz
Mulej Hafid
Drud
Anglie
Berlín
Německo
Paříž
Maroko
Francie
Eduard Grey
evropský národ
16
article
a pořádek. Poslové mají dopisy Mulejovy na
cara ruského, královnu holandskou a presidenta
republiky brasilské, jež odevzdali na vyslane-
ctvích dotyčných stálů v Berlině.
Veliké nepokoje v Číně
V čínském městě Hankau vypukly nepo-
koje následkem jistých policejních nařízení. Asi
5000 kuliů vyplenilo obchody.
mezi jiným také obchody ja pon-
ské. Přibyl tam prapor vojska z Vuchangu.
Také čínský dělový člun tam příplul. Přes to
se nepodařilo zjednati klid. Cizincům nehrozí
žádně nebezpečí. Pro případ potřeby
jsou připraveny válečné lodi.
dolnho
Slatin paša nezajat.
Dle autentických zpráv jest naprosto bez-
podstatnou pověst o zajetí generálního inspek-
tora v Sudanu Slatina paše.
Alfons XIII. a král Manuel.
Král Alfons jmenoval portugalského krále
Manuela rytířem řádu zlatého rouna.
Opět řeč Viléma II.
Ve Visbadenu byla dnes dopoledn
odhalena socha Viléma I. Oranžského. Cisar
Vilém II. pronesl při tom řeč, v níž poukázal
na ryzí charakter a chrabrý smysl tohoto předka.
Starosta odpověděl děkovnou řečí na císařův
proslov.
Posl
Přibyl
Alfons
Manuel
Vilém II
Vilém
Oranžský
Berlín
Čína
Hankau
Súdán
král Manuel
18
article
Berlinské listy přinesly zprávu z Tokia, že
japonská vláda za nedlouhro zadá rozhodnou
ránu korejské samostatnosti. Císař korejský sice
bude ponechán na trůně, ale z jeho ministerstva
budou vybozeni všichni Korejci a nahrazeni Ja-
ponci. I poslední zbytky korejské armády budou
zrušeny. Přodešlý císař korejský, nyní sesazený.
bude převezen ze Seulu do Japonska, kde bude
žiti na výměnku. Tím způsobem nynější cisat
bude pouze podle jména vladařem Korey, již
ve skutečností spravovati bude kníže Ito, japon-
ský resident. Z Korey bude pouhá provincie Ja-
ponska.
Národ korejský, jehož všecky řády založeny
byly na mírumilovnosti a jenž předpokládal,
když nebude ubližovati sousedům a sporů s nimi
vyhledávati, že bude mit od nich pokoj, bolestně
zklamán ve svých snech promění se v otroky
bezohlec ných Japonců, kteří z jeho vlasti utvoti
si basí k dalšímu nástupu proti asijské pevnině.
Ito
Japonec
Tokio
Seul
Japonsko
Korea
19
article
Úsudek berlinského nepřítele.
Úsudek berlinského nepřítele.
V Berlíně vyšla nedávno kniha s hrdýmí ná-
zvem: „Německo a velk politika anno 1907.“ Auto-
rem jejím je dr. Th. Schiemann, profesor ne berlín-
ské universitě. Obdobný časopis vydává ročně již o
r. 1900, letos tedy vyšel její sedmý svazek. Řečená
kniha je vlastně sbírkou rovuálnícb statí periodi-
ckých, původně uveřejňevaných v konservativním li-
stě berlínském. Není tudíž psána, dle určitého, pře-
dem slanoveného soustavného programu věceckého,
nýbrž kronikářsky: týden po týdnu vybíra význačné
události, jež zaznamenává a doprovází úvahami,
kombinacemi a kritikou, pro kterou východiskem
jscu německé zájmy v oboru politiky zahraničnía
zájmy německého státního nacionalismu vůbec.
Ač tedy dílo Schiemannovo je vlastně pouze pře-
hledem polítických zpráv zahraničních o událostech,
jež se loni ve světě sběhly, je to přece práce opravdu
zajímavá a poučná také pro českého čtenáře, který
se z ní ovšem přesvědč., že spisovatel knihy je úpor-
ným nepřítelem všeho českého a že také na říši,
k níž národ český náleží, má zájem jen potud, poku
Rakousko-Uhersko je přívěškem zahraniční politiky
německé.
Jak prof. Schiemann pracuje svoje novinářské
stati, jež pak ve knihu skládá, vidno je velmí patrně
na str. 82. jeho letošního spisku. Píše tam: „B l
Th
Schiemannův
profesor
Schiemann
Berlín
Německo
RakouskoUhersko
20
article
dívky horské samy zvednou a po schodech na
půdu vynesou. s,
Loni dostala se jedna taková Atalanta do
filipiky s kovářem. Co do síly platí i v Krko-
noších: »Není muže nad kováře!« A ten, o němž
hovořím, jest v plné síle. Ale měl ten nešťastný
nápad, že ve sporu tom vzal útočiště ki sofistice
Přímé děvče krkonošské snese vše, jen ne rabuli-
stické kličky. »Co se budeme zbylečně rozčilo-
vat!« rozhodla se, vstala, vzala milého kováře
kol pasu a nyní jakoby šlo o slávu celého cechu
kovářského. Napjetí sil s obou stran. Pak se ob-
jevila u stropu hlava kovářova a v okamžiku se
octl před okny.
Netřeba dodávati, že sila děvčete nevznikl
prostředkem chemickým. Ani toho, ani alkoholu,
ani masa není v oblačných chatách Krkonoš
viděti. Slabé »kafe« a kus chleba — toť vše.
Pobyt v Krkonoších doporučují lékaři ner
vosním, upracovaným, s vadami orgánů dýchacích
i srdečních (pokud nejsou ve stadiu pokročilém)
a všude tam, kde jde o sesílení celého organi-
smu. Od moře obrací se proud pacientů do hor-
Hlavním léčivým faktorem jest tu ovšem čistý
zdravý, kyslíkem a radioaktivitou bohatý, lesní
Krka
Krkonoše
21
article
Na cestu do Krkonoš není třeba zvláštníc
příprav. Dobrý svrchník anebo plaid je nutnostl.
Někdy má Krakonoš takové vrtochy, že i v čer-
venci i v srpnu obili svou říší. Tak na př. padal
r. 1907 snih 13. července — na vreholu letní
saisony — v 8 hodin 30 min. ráno, při večerní
teplotě dne předcházejícího — 0.3° C. Dne
1. srpna téhož roku padal snih v 10 hodin
40 min. dopoledne při ranní teplotě O.4° C. a dne
22. srpna při teplotě — 0 8° C. tolik napadlo
sněhu, že vrcholy vyhlížely, jako by byly v zimní
sobolině.
Nicméně minou tyto rozmary zimní záhy
a zlatý Helios usmivá se tím líbezněji; omladlý
kraj dodá nervům nové svěžesti a duchu nových
vznětů, výborný vzduch horský otuží organismus
proti útokům zimy i tepla, mírný training horský
svalstvo zocelí a omladlý turista vesele zvolá
s drem. Horerem: »Nic není skvostnějšího, nežli
tráviti dni v Krkonoších. Dni, které jsem na je-
jich majestátních výšinách a půvabných dolech
prožil, čitati budu vždy k nejklidnějším, nej-
krásnéjším a nejšťastnějším svého života !«
František Jezdinský.
Jezdinský
Krkonoše
23
article
Útoky proti Tolstému.
Útoky proti Tolstému.
Známý ruský náboženský historik a zname-
nitý znalec ruského sektářství A. S. Pruga-
vin vydal právě zajímavou brožuru s názvem
»Zamýšlené zavření hraběte L v
Nikolajeviče Tolstého v Suzdal-
ském monastýru«. Pověsti o tom, jak
slavnému spisovateli již v 80tých letech hrozilo
internování v klášteře, se již před lety šířily na
Rusi i za hranicemi. Nie bližšího však o věci
nebylo známo. Teprve nyní Prugavin měl mož-
nost nahlédnouti do všech dokumentů tehdejší
historie, z nichž nejvíc mu posloužily zápisky
bývalé dvorní dámy hraběnky Aleksandry Andre-
jevny Tolsté, zesnulé rodné tety spisovatelovy.
Tolstý
A S Prug
Prugavin
Andr
Tolstá
Suzdal
Nikolajevič Tolstý
24
article
Hraběnka Aleksandra Andrejevna byla vy
chovatelkou a společnící sestry cara Aleksandra III..
velkokněžny Marie Aleksandrovny. Její zápisky.
jež sahají až do doby dětství cara Aleksandra
III., uschovány jsou nyní v petrohradské Aka-
demii nauk, avšak veřejně nejsou dosud pří
stupny, neboť podle závěti hraběnčiny mají být
vydány teprve po smrti Lva, Tolstého, k jaké-
musi dobročinnému účelu.A. S. Prugovin ziskal
si přístup k témto i k jiným kompetentním
pramenům rodinným a zjistil podrobně, kterak
velikému spisovateli již dvakrát hrozilo nebez-
pečí, že bude internován v klášteře. Poprvéto
bylo v r. 1886 — na naléhání tehdejšího mi-
nistra vnitra hraběte D. A. Tolstého, jeho
příbuzného, podruhé v r. 1892 z podnětu po-
věstného K. P. Pobědonosceva. Tento-
krát příčinou rozezlení předsedy sv. synody byl
známý dopis Tolstého o hladu, který poslal
anglickému žurnálu »Daily Telegraphe)
Brožura Prugavinova vykládá zvlášť po
drobně historii let osmdesátých, dnes málo
známou, o tom, jak první nábožensko-filosofické
traktáty Tolstého staly se příčinou silných
neomalených útoků na něho se strany vládního
a vůbec reskcionářského tisku moskevského.
Když útoky nepřestávaly, neviděl tehdejší ministn
vnitra Dmitrij Tolstoj jiného zbytí, než refero-
vati o nových publikacích a hlásaných tam ná-
zorech Lva Tolstého carovi a aby předešel po
případě krutším opstřením, navrhnouti mu sám
internování velikého spisovatele v Suzdalském
klášteře. Hraběnka Tolstá, když zvěděla, jaké
nebezpečí hrozí jejímu slavnému synovci, vy-
žádala si audienci u Aleksandra III., oznámivá
Aleksandra Andrejevna
Marie Aleksandrovna
Aleksandra III
Lev
Tolstý
A S Prugovin
Pobědonoscev
Tolstoj
Tolstá
Daily Telegraphe
Prugavinov
Aleksandra III
zor Lev Tolstý car
25
article
mu, že má k němu velkou prosbu. Car ji sám
navštívil ještě téhož dne a srdnatá dvorní dám
mu řekla přímo: »V těchto dnech vám bude
podán návrh na zavření nejgeniálnějšího člověk
na Rusi do kláštera.«
Tvář carova se zachmuřila a zeptalse
krátce:
— »Tolstého ?«
»Uhodl jste, gosudare.«
— »To znamená, že se pokoušel o moj
život ?«
Hraběnka vyložila mu podrobně celou
historii, nic nezatajujíc z názorů Tolstého,
z uklidněného výrazu tváře panovníkovy poznala,
že je vyhráno. Skutečně také za několik dnl.
když ministr vnitra předložil svůj doklad, odmit
jej car se slovy:
— »Prosím, abyste se mi Tolstého nedo
týkal. Nemám pražádné chuti udělat z něho
mučedníka a obrátit na sebe všeobecnou ne
libost. Je-li něčím vinen, tím hůř pro něho.«
V brožuře Prugavinově ličeny podrobně
zajímavě poměry i názory, panující v letech
osmdesátých při ruském dvoře a v rozhodujícíeh
kruzích společenských, kde Lev Tolstoj mě
svoje nadšené stoupence, ale také zapřisáhlé
protivníky.
Rus
Tolstý
Prugavinův
Tolstoj
27
article
+ Jubileum Smetanova »Dalibora«. N
+ Jubileum Smetanova »Dalibora«. N
dnešek připadá významná pro české umění
památka. Je tomu plných čtyřicet let
co 16. května r. 1868 položen základní kámen
Národního divadla, k jehož vidině připínalo se
tehdy tolik nadějí českého národa, že věru
dosti jest, splnilo-li aspoň ty nejhlavnější,
večer téhož dne o slavnostním představení
v Novoměstském divadle poprvé proveden
Smetanův »Dalibor«. Jest tedy den ten
spojen hned se dvěma událostmi, z nichž jedna
druhé pamětihodnější. Učiněn rozhodný krok
k uskutečnění nejideálnějších snah národa,
k intensivnějšímu životu se hlásícího, a učiněn
hned dvojím směrem. Národ přistupuje ke
stavbě chrámu Uměn — ano, divadlo bylo nám
v našem rozvoji skutečným chrámem a dlouho
ještě, skoro do dob nedávných zachovalosi
svou posvátnost, nežli začli jsme se přizpůsobo-
vati blaseovanosti ciziny — a jeden z největšíeh
jeho synů, tehdy ješté nepoznán v celém svém
dosahu, buší jménem českého hudebnictva n
základní kámen té budoucí budovy, jež by bez
něho dnes neměla polovinu svého uměleckého
významu. S jeho rtů splynulo tehdy heslo
»V hudbě život Čechů«. A večer hraje se jeho
dílo, které nejen v jeho tvorbě znači nejdrama-
tičtější čin, ale dosud mezi tragickými operami
českými zvedá se geniálnosti uměleckého pro
jevu nejvýše.
Smetanův
Dalibor
Čecho
národní divadlo
novoměstský divadlo poprvé
28
article
Není nemístno, připamatovati si dnes aspoi
nejdůležitějších údajů o díle a jeho památne
premieře. Skicář Smetanův dosvědčuje, že mist
již mezi prací na „Prodané nevěstě“ zabýval se
ideou budoucího svého výtvoru tragického. De
před vznikem motivu „Naše věrné milování“ za-
pisuje si Smetana motiv, který stane se základ-
ním kamenem „Dalibora“. Bylo to 13. května
1863 ještě před započetím vlastní komposice
„Prodané nevěsty“, jak konstatuje Zdeněk Ne
jedlý ve svém přednáškovém kursu o zpěvo
hrách Smetanových. Je to neobyčejně důležitý
moment, na který tu upozornil: Smetana konci-
poval plán obou děl současně, arcidílo veselosti
se svým chef-d'oeuvrem vážným, obě tak ryze
životná, realistická, každé ve svém oboru a tak
národní. Wenzig měl své libretto dohotoveno již
r. 1859, ovšem německy, poněvadž nebyl s to,
psáti české verše. Do těch převedl je Ervin
Špindler, a Smetana skládal již jenom na verše
české. Prvé jednání, jak zaznamenává Kare!
Smetanův
Smetan
Dalibor
Zdeněk
Wenzig
Špindler
Kare
29
article
Teige, dokončeno 15. září 1866, druhé 24. října
1867, třetí 29. prosince 1867. Vesměs v Praze,
v Lažanského paláci, kde tehdy Smetana ve
třetím poschodí bydlil. Vliv Smetanův na Wen-
ziga není ještě podrobně vyšetřen, a bylo by
zvláště cenné, podařilo-li by se vyzkoumati, jak
dalece závisela spřízněnost Wenzigova textu
s Beethovenovým „Fideliem“ od tohoto vliva.
Zjištěno, že konec opery opravil si Smetana dle
svého přání, totiž konče smrtí Daliborovou,
kdežto Wenzig původně končil své librette
smrti Miladinou. Scénická hospodárnost a spád
vyžádaly si časem návrat k původnímu tvaru,
a výjev, ač pro Smetanu, který tu vytvořil apo-
theosu Dalibora slavnostně vzrušeným, jako
věštecky vzrušeným závěrem, velmi přiznačný
se na jevišti obyčejně vynechává. Divadeln
úprava dnes běžná pořízena zkušenou rukou
V. J. Novotného, který také již k vydání klavír
ního výtahu r. 1884 obrousil formu veršů.
Prvé obsazení „Dalibora“ bylo skvělé. Ti
tulní úlohu zpíval Lukes, krále Vladislava Lev
Beneše Paleček, Jitku Eleonora z Eh. enbergu
Teige
Smetanův
Wenzigův
Beethovenův
Fidelius
Smetan
Daliborová
Wenzig
Miladin
Dalibor
V J Novotný
Lukes
Beneš Paleček
Jitka Eleonora
Praha
Wen
král Vladislav Lev
30
article
Budivoje Šebesta — samá slavná jména. Miladu
interpretovala pí. Benevicová-Mikova, Vítka pan
Barcal. Úspěch odpovídal při premiéře slavnost-
ní náladě, později byl však zdusen, z části přece
jen nedostatečným pochopením se strany obe-
censtva, což lze omluviti u díla, které tak mocně
šlo před svou dobou, z větší části však z ne-
omluvitelného neporozumění, ne-li úmyslné zlo-
by se strany kruhů, jež hrály úlohu vůdčí, ale
neplnily ji ani správně, ani mravně. „Dalibo-
rem“, výtvorem z oper nejčeštějších, rozpoutal
se boj o „českost“ zpěvohry a vlastně boj prot
Smetanovi. Odtud začinají smutné kapitoly Sme-
tanova života, jeho utrpení.
Dílo na konec zvítězilo. Prapor, jejž třímal
ctitelé mistrovi a nejvěrněji i nejbojovněji jeho
první nejvýznamnější hlasatel, Ot. Hostinský,
zavládl radostně z dobytých posic, kdy v Národ-
ním divadle 5. prosince 1886 dožil se „Dalibor
skvělé rehabilitace. Podílu, jejž na tomto úspě-
chu měla temperamentní Polka Tereza Arklová,
bude vždy vděčně vzpomínáno. Dalibora zpíval
tehdy Vžvra, Jitku Zitkova, Budivoje Stropnický,
Beneše Karel Čech, Vítka Soukup, od premiéry
zůstal jediný Lev jako Vladislav. Zdar na diva-
delní výstavě ve Vídni 1892 a odtud počínající
vítězná cesta cizinou zpečetily úspěch. Dnes
není našemu obecenstvu zpěvohry dražší, bližší
srdci.
Šebesta
Milada
Mikův
Vítko
Barcal
Smetan
Otakar
Dalibor
Arklová
Vžvra
Zitkův
Stropnický
Beneš
Čo
Vítko Soukup
Vladislav
Vídeň
Sme
31
article
Máme vypočítávati teprve dnes všechny je i
přednosti? Její charakteristiku, rytířskost a če-
skost, její vzlet a dojímavost, dramatický ohen
a sílu, původnost a úchvatnost melodického vy-
nálezu, dokonalost uměleckého zpracování,tu
ryzost a vznešenost celé koncepce? Krásy díla
jsou veliké a nesčetné. Sami jsme se již kolikrále
pokusili aspoň přibližně je vystihnouti v těchto
slcupcích. Vždy však, co procifujeme a proží-
váme při provedení díla, je úplnější, bchatší,
skvělejší, než co slovy vyjádřiti možno. Zvláště
při nynějším provádění díla, jež i scěnicky, i za-
sluhou Kovařovicovou hudebně skýtá nejpravdi-
vější obraz toho díla, na jehož pravdu právě
Smetana kladl největší důraz.
Dnešek je slavným jubileem české hudby.
Oslavme jej důstojně!
+ Pronikavý úspěch Olakara Mařáka v Lon-
dýně. (Pův. dopis »Nár. Listů«.) Vím, že českou ve-
řejnost bude zajímati zpráva o pronikavém úspěchu
páně Mařákově v Covent Garden. Přál bych si
opravdu s našeho českého stanoviska, by mínění,
které v poslední době snad neprávem pražské obe-
censtvo vůči panu Mařákovi zaujalo, ale fakt byl
Krása
Kovařovicův
Olakar Mařák
Mařákův
Mařák
Lon
Covent Garden