1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 30. června 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předylácí se
v Praze v adsslnie
na nt . . . .
s drojí dlenán lo
ra mnáse
n šivt lota
ve nlisikscki
něo .
n lrrk ns i
Praha
7
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 29. června: (Zyl. telg.
Nár. Listů«.) »Nov. Vremjn« dovídá s
z Hajčenu ze dne 15./28. t. m., že
očekává se bitva u Limučanu. Dalin-
ský průsmyk stal se středištěm akce
proti generálu Kurokovi. Pochybuje
se. že by byl s to obejíti ruské posta-
vení. Ve hlavním štábu Kuropatki-
nově jsou klidni a bezpečni. Kuroki
je ze zadu dobře kryt.
Zvláštní zpravodaj »Rusi«, Orlo-
vec, podává podrobnosti boje 13./26.
t m.: Japonci postupovali v kolo-
nách. Řetěz ruských střelců je za-
držel až do poledne bez pomoci dělo-
střelectva, vida však, že Japenci ob-
kličují jej ze tři stran, odešel do
dalinského průsmyku. Ke 4. hodině
oddíl dělostřelectva střílel na J-
ponce. Boj ustal k půluoci. Japonci
pracovali celou noc. Dne 14./27. t. m.
ve 3 hod. ráno Japonci začali střileti
ze tří batterií. Pěchota stála v lesíku.
Pravé křídlo japonské kolony obclá-
zelo naše křídlo levé. Nepřátelská
jízda byla rozbita první ruskou bat-
terií. Kolona obcházející levé křídlo
setkala se se stráží, jež po několika
výstřelech ustoupila.
Jeden dělostřelec vypravoval: Náš
peloton střílel až do večera 14./27
t m., vyvezli proti nám dvě batterie
čemuž jsme nebránili Tu však začal
střelba z těžkých děl. My jsme stří-
leli po jízdě a odešli na zadní posta-
vení, vystřílivše všecek náboj. P-
chota šla později za námi.
Kapitán Kovalevský, jsa stižen
slunečním úpalem, zůstal v rukou
Japoncův.
— ch. Z Londýna, 28. června. Ko-
lují pověsti, že Japonci po 12hodin-
ném (ukém boji ztekli tři opevnění
místa před Port Arturem.
(Ostatní telefonické astolegrafické zprávy vis
na straně 4.)
Kurok
Rus
Japonec
Japenec
Kovalevský
Japoncův
Port
Petrohrad
Londýn
ko
8
article
Ještě o otázce obstrukce.
Ještě o otázce obstrukce.
Píše dr. Karel K ra m át
Pan dr. Mattuš vyslovil se v „Osvětě“ roz
hodně proti obstrukční politice. Bylo by chybou,
neobírati se s veškerou vážností jeho vývody.
I osoba pisatele i věc sama plně toho zasluhují
Pan dr. Mattuš myslí, že česká obstrukee
stala se bezúčelnou, poněvadž vláda zneužíná
§ 14., a poněvadž dojista pomůže si ve vše
věcech zestou nařizovací. Předpoklady p. dra-
Mattuše nejsou ovšem docela správny. Smlouv
s llalií byla jen provisorní, a zabezpečenaje
posud jenom jednostranným tvrzením našich
vládních listů, že i Maďaři i cizí státy přistoupí
na definitivní 10- nebo 12leté smlouvy obchodn
a celní na základě § 14.
A zrovna tak je posud všeobecným míně-
ním, že § 10. může si znad vláda opatřiti mal
smy pro nejbližší dobu, ale dojista ne ohromn
obnosy několika set millionů, které v nedalek
doktor
Karel
Mattuš
Maďar
9
article
době budo potřebovati. Avšak znovu a znovu
budiž opakováno, že česká obstrukce, poznavši
odhodlání vlády, zneuživati § 14. tak dlouho,
jak to vůbec jde, neupíná své naděje vice na
jednotlivé obtíže, které vláda může míti, nýbrž
počítá s tím, že stát prostě nemůže dlouho již
hospodařiti s § 14., poněvadž by tím veškerá
státní správa přívedena byla v úplné rozrušení.
pro dlouhou dobu nenapravitelné. To je pře-
svědčení tak všeobecné, že není potřebí, důvody
jeho blíže doličovati.
Nikdo nepopírá, že obstrukce nám všem
přináší vážné škody, ale ty nedají se srovnati
s těmi, které by národ utrpěl, kdyby před
celým světem doznal, že podnikl
boj, který nedovedl dobojovati.
A do obstrukce vstoupilo české poselstvo ne
z lehkomyslnosti. Naopak, s těžkým srdcem —
ale nemohlo jinak. To přiznává i pan dr. Mattuš.
Srovnává-li však pan dr. Mattuš obstrukci
s passivitou, pak je to přece jen poněkud od-
vážné srovnání. V passivitě jsme zůstali, ačkoliv
každý viděl, že ve Vídni krok za krokem upev-
ňují novou ústavu, a obstrukce naše alespoň po-
silňování nynější ústavy dojista nepodporuje.
Ostatně v nejhorším případě okamžitá změna
taktiky k zabránění těžkých škod pro všecku bu-
deucnost je pro obstrukci lehčí, než byla pro po-
litiku passivního odporu. Není tudíž dojista po-
třebí malovati nebezpečí naší obstrukee příliš
černými barvami
doktor
Mattuš
10
article
Ale alespoň v Čechách by se m ělo rozuměti
polititké myšlence naší obstrukce. Proti politice
staročeské vzmohl se v Čechách odpor, poněvadž
stala se na konec politikou vládní bez
vlivu na vládu. Proto zvitězilo v Čechách
heslo opposice proti vládě, avšak výslovně kon-
statuji na základě programu z r. 1891, ne heslo
opposice zásadní, jak s dost velikým výsledkem
a vlivém i na některé kruhy naší strany hlásaly
strany radikální, nýbrž opposice, vedená snahou,
dobýti novou rozhodnou politikou národu na-
šemu plnou rovnoprávnost národní ve škole.
v úřadě i v životě veřejném. A dojista důsled-
kem této politiky musilo býti, že by národ náš
v Rakousku získal nové postavení, které by mu
umožnilo, aby si také vymohl platný vliv n
vládu ve smyslu českého programu politického,
národního i hospodářského, což přoce je cílem
každé rozumné politiky. Tak myslili jsme,ž
nejlépe a nejvydatněji můžeme pracovati pro
politieké, národní a hospodářské posílení národa,
jehož nevyhnutelně je zapotřebí, máme-li dou-
fati v konečné vyplnění našich tužeb státopráv-
A tu dovolil bych si podolknouti, že nejsem
Čechy
Rakousko
11
article
tek optimistickým jako p. dr. Mettuš, abych
myslil, že je možno v normálných poměrech
rozhodnou parlamentní opposicí na dlouho dosíci
velikých úspěchů pro náš národ. My věčně státi
stranou nemůžeme, my nemůžeme se uspokojit
dest platonickým zadostučiněním, že jsme ne-
hlasovali pro určité předlohy vládni, když vi-
díme, že druzí za své hlasy mají vliv na vládu
a že vláda hlasy jich kupuje na naše útraty. Če-
skému národu ve Vídni v normálných poměrech
parlamentních svědčiti může jen politika volně
ruky: podpora vlády, dokud je dobrá a spra-
vedlivá, třeba by neměnila ústavu ve smysla
federativním, a rozhodná opposice, kdyžje
strannickou a nespravedlivou. Ale ovšem tako-
veuto politiku prováděti můžeme jen za určitých
předpokladů, totiž, když alespoň národně bu-
deme rovnoprávni s Němci, a sice v úřadě i v
škole, a to nejsme, dokud nomáme vnitřní řeči
úřadní a university na Moravě. Že tedy státu
loyálnou a pevnou oporou můžeme jen tehdy
býti, učiní-li stát národ náš plně rovnoprávným
s jinými, tomu dobře rozuměl hrabě Badeni,a
joho opravdu státnickou myšlenkou bylo vyvésti
nícl.
doktor
Mettuš
Němec
Baden
Vídeň
univerzita na Morava
12
article
nás z politiky opposiční a postaviti nás na půdu
positivné práce v parlamentě a získati nám vliv
na vládu.
A bez této základní myšlenky neobejdes
ani žádná budoucí vláda, bude-li chtíti poměry
v říši přivésti opět na půdu zdravého, organi-
ckého rozvoje. Hrabě Badeni nedal nám nejen
vnitřní řeč, nýbrž i ústy barona Gautsche v roz-
počtovém výboru určitý slib ohledně university
na Moravě, aby koupil naše hlasy pro uhersk
vyrovnáni, nýbrž aby urovnal nám vůbec půdu
pro positivní politiku v parlamentě.
O tento předpoklad politiky volné ruky.
o půdu pro positivní politiku českou, pro politiku
zdravého, národu prospěšného opportunismu se
jedná ještě dnes. Nebot poněvadž Němci ví-
tězstvím své obstrukce připravili nás o to, co
nám už bylo dáno, a poněvadž opposicí znovu
toho nedosáhneme, dokud by mohli Němci hro-
ziti svou obstrukci bez strachu, že my odpově-
děti můžeme hrozbou stejně vydatné obstrukce
— proto nám nepomůže sebe rozhodnější oppo-
sice za nynější vlády, jak myslí p. di. Mattuš,
nýbrž musíme v obstrukci zůstati, vytrvati a zví-
těziti a dokázati rovnocennost české obstrukce
s obstrukcí německou, tak abychom mohli v zá-
jmu svého národa a v zájmu všech národů ne-
německých i samého státu véstí ve Vídni politiku
volné ruky, politiku, jdoucí za dosažením vy-
datného a platného vlivu na vládu ve smyslu n-
rodní spravedlivosti a kulturního a i hospodář-
ského pokroku
Baden
Gautsch
Němec
Mattuš
Vídeň
univerzita na Morava
13
article
Že byli jsme donuceni sáhnouti ke zbraní
tak krajní obstrukce, jaká nyní byla s naší strany
ve Vídni prováděna, jak řečeno, dojista nen
naši vinou. Kapitulaeí před německou obstruke-
porušená parlamentní rovnováha mohla být
znovu zjednána i na jiné cestě. Kdyby na př. byla
pravice zůstala pevnou a nepovolila vláidě Cl -
ryho prozatímní rozpočet, byla obstr ukce zby-
tečnou — a proto je dost nespravedlivo, jestli
se nám pro naši obstrukci zrovna se strany bý-
valé pravice činí výčitky. My také doufali dlouho,
že dr. Körber přiměje Němce ke spravedlivé do-
hodě, že sám, v zájmu rakouském nepři-
steupí jako úřadník na plány němeeké o zkra-
cování práva jazyka českého v území uzavíraném
— a že takovýmto způsobem odčiněny budou
důsledky kapitulace před německou obstrukci.
Z toho důvodu polevovali jsme také z obstrukce.
abychom Němcům vzali každou příčinu k ná-
mitce, že nemohou nám povoliti, dokud jsm
v obstrukci. Snad byla to chybou, že nezůstali
jsme v bezohledné, přímočarné obstrukci, ale
aspoň spravedlivě nikdo nám nesmi vyčílati.
že nevyčerpali jsme všecky prostředky, po do-
brém urovnati poměry Asšak když poznali jsme,
že p. dr. Körber zavázal se Němcům, nepovoliíi
v ničem na prospěch náš bez jejich svolení, když
určité, pevné sliby nedodržel, když bylo jasno.
že systém nynější vlády není ničím jiným, než
konsekventním prováděním a upevňováním vl-
tězství německé obstrukce a německého vela, a
když konečně i dr. Rezek donucen byl vystoupita
z kabinetu, nebylo pro nás jiné cesty, než aby-
chom bezohlednou, neústupnou obstrukci zjed-
nali porušenou rovnováhu parlamentní s ami,a
abychom povalili vládu, která stala se z vlády,
hlásající srovnání národních neshod vzájemnou
dohodou vládou pánovitého, pro všecky neněme-
cké národy ponižujícího německého veta.
Körber
Němec
doktor
Rezek
Vídeň
14
article
Při této přiležitosti nemohu nezmíniti se
o vládním dementi prohlášení českých poslaneů.
Je charakleristickým dokumentem celé neupřím-
nosti p. dra. Körbra. Upříti, že závazal se Něm-
cům, nepovoliti ničeho bez jich svolení, nemůže
a nechce, poněvadž se bojí, že by se mu Němci
vzbouřili, mlčeti k tomu, jak mlčel k tomu
tolikrát, když totéž tvrdili naši řečníci v parla-
mentě, také dobře nemohl, poněvadž cítí velmi
dobře, že jeho postavení není už tak pevné, abo
sneslo, co sneslo dřív, a tak chytá se za to, že
čeští poslanci považují vnitřní řeč úřadní za vy-
plnění platných zákonů — a dementuje.
Opravdu, tento důkaz „sobovědomi“ p. dra.
Körbra už není imponujícím, nehledě k tomu, že
„Neue Fr. Presse“ ze strachu o sebe a o Němee
postarala se o toj aby i nejnevinnější čtenář sty-
listického umění vládního věděl, že p. dr. Kör-
ber dokonce nechice se odříkati slibu, Němeům
daného, ze bez jejich svolení Čechům po právu
se nestane.
Ze proti takové vládě, když o její podstat
nemohlo býti už nejmenší pochyby, konečně sou-
střediti se musil veškerý náš boj, to docelaje
přirozeno a to dnes cítí veškerý český lid. J
tudíž přímo směšno, dává-li vláda ve svých or-
gánech a dokonce také v polském „Czasu“ hlá-
sati, že bezohledný boj proti ní, o kterém do-
volil jsem si mluviti, nevychází z českého lidu, a
neodpovídá jeho náladě, nýbrž že jsem v Mladé
Boleslavi a Táboře proklamoval jen politiku „své
vlastní nervosnosti a měnivého temperamentu“.
Němec
Neue
doktor
Kör
Čecho
Německo
Francie . Presse
Mladá Boleslav
Tábor
15
article
Nerad mluvím o sobě, a každý v Čechách
ví, ať už s mými názory politickými souhlasí čil
nic, jak málo stavím svou osobu do popředí, kde
není toho naprosto věcně potřebí — ale poně-
vadž vím, jak a kde se s timto osobním mo-
mentem bojuje, a poněvadž je to přímo urážlivé
pro stranu tak velikou jako je naše, když vláda
líč! politiku českého národa jako osobní choutku
jednotlivého poslance, musím co nejrozhodněji
proti tomuto způsobu boje protestovati. Znám
jenom jednu politiku, politiku celé strany,
a proti každému zanášení osobních momentů do
naší politiky jsem vždycky s největší rozhodnost
vystupoval a také v budoucnosti stejně roz-
hodně vystoupím. A snad by bylo věci neuško-
dilo, kdýby se byl také p. dr. Mattuš o žárli-
vosti mezi vůdci naší strany nezmínil. Zdá se.
že pokud strany budou složeny z lidí, neobejdou
se bez lidských slabostí. Pan dr. Mattuš by
snad o tom také uměl vypravovati. Alo dojista
přizná mně, že všecky osobní rivality stávají se
méně škodnými tam, kde politika neleží jen na
vůdeích, nýbrž kde udo politiky vidí“ celý klub.
doktor
Mattuš
Čechy
16
article
A tu bylo by nespravedlivostí neříci veřejně, že
je to přímo úzkostlivou starostí našeho předsedy
dra. Pacáka, aby celý klub poslanec ký
bralna všem jednání v politice če-
ské rozhodující účast, aby o všem
věděl a o všem se znalostí věcía
poměrů svobodně mohl se- usná-
š o ti
Ale abych už jednou konec učinil všemu
tomu přímo dětinskému povídání o osobním po-
zadí české politiky, s kterým p. dr. Körber op -
ruje na místech velmi vážných, neváhám zde ve-
řejně doznati, že jsom zrovna já byl jeden
z těch, kteří se nejdéle a nejrozhodněji bránil
proti tomu, aby boj náš dostal osobmí ostří proti
chefu nynějšího kabinetu, a sice z důvodů, které
uvádí také p. dr. Mattuš. Mně vždycky jednalo
se jediné o dva naše kardinální požadavky,
také já obával se, že přílišným koncentrováním
boje proti osobě p. dra. Körbra můžeme se
ocitnouti v nebezpečí, že sice nynější vláda
padne, avšak naše požadavky zůstanou nespl-
něny. A jen okolnost, že přesvědčili jsme se
o nemožnosti, od nynějšího ministerského před-
sedy dosíci jich splnění, poněvadž je svázán
slibem, daným Němcům, který držeti musí.
poněvadž se jich bojí, že tudíž ani nejrozhod-
nější opposicí, ke které radí p. dr. Mattuš, ani
obstrukcí od této vlády konání spravedlnost
vynutiti nelze, a že potřebí je vlády nově, ne-
svázané nijakými sliby, přivedla i ty z nás, kteří
tak dlouho tomu odpírali, abychom přidali se
k mínění, že už pád dra. Körbra sám znamena
vážné polepšení situace našeho národa, ba více.
V drobném prodeji
odpeledni . . . . . . . za 2
Ve dlialkách na venkově
aní čos lo.
odpolední
Inseráty
plati ze hotově rapřee
Přodplacení a inserty přijímá ndmiini
trnce v Marianské ulici č.3.
Tam nacházejí sa táž redskce
tiskárna a ezpodlee ,Národnich Listá“
Lakopiy se nevrao
Pacák
doktor
Körber
Mattuš
Němec
Körbr
Národnich Listat
17
article
že jen na této cestě možno dojíti jednak ke
splnění požadavků našich, které jsme opravdu
na nejmenší možnou míru obmezili, avšak také
k ozdravéní poměrů parlamentních.
Tolik snad smíme bezpečně očekávati, že -
nová vláda nevezme na sebe jho německého veta
— neboť byla by potom změna vlády nesmysl-
nou zbytečností. Naopak, nová vláda by musila
míti za přední úkol, nechati tak málo osvědčené
„leidenschaftslose Boharrlichkeit“, a podjati se
se vší energií nápravy poměrů. Jak, o tom před-
časno bylo by mluviti, ale že stát j edi n é na
Němce opírati se nemůže, to cíti v hlubokém
nitru dojista i p. dr. Körber. Ani jemu nepoda-
řilo se totiž, ač všechno pro Němcc učinil, při-
věsti je k tomu, aby pro všechny potřeby státní
dali své hlasy. A tak nová vláda vzpomenouti
si musí, že jsou také ještě jiní národové v Ra-
kousku, těch že je většína, a ti že chtějí, aby
stát o ně pečoval zrovna tak, jako o Němce.
Jenom ať nikdo neoddává se sebeklamu, ž
by pouhé přemožení různých obstrukcí bylo již
vyléčením těžké choroby státní. Vždyť obstrukce
je jenom symptomem hlubšího, těžšího zla. Ko-
nečně proti obstrukci je lehká pomoc — oktroy
jednacího řádu — ale nemoc sama zůstane.
Němec
doktor
Körber
ko
18
article
Potřobí je vrátiti se ke zdravé politické my-
šlonce hraběte Badena, kterou on ovšem nedo-
vedl provésti, ale která přece jen zůstati must
základnou myšlenkou pro zjednání lepších po-
měrů v říši, totiž připraviti Čechům a i jiným
národům neněmeckým půdu, aby mohli cítiti se
ve státu alespoň rovnoprávnými a tak mohli vy-
stoupiti z dosavadní negace státu, třeba všechny
tužby jejich najednou nebyly splněny. To je
východiskem řešení rakouského problémua
z něho vyjíti musí každý nový ministerský před-
seda, jehož ctižádost bude větší, než být po ně-
jaký čas chefem vlády.
Ostatně i k ozdravění poměrů na německé
straně to přispěje, bude-li konečně jednou jasno,
že Němci nesmějí vice poroučeti a předpisovati,
jak daleko smí se jíti v plnění zákonů a v konání
spravedlnosti vůči neněmeckým národům. I na
německé straně najde se pak valná řada střízli-
vých politiků, kteří i veřejně doznají, co uvnit
dávno vědí, že totiž německou nadvládu v Ra-
kousku trvale držeti nelze, a že je lépe, ne-
zkracovati druhé národy o jejich práva, ale za
to pracovati s nimi o lepší ustrojení všech našich
veřejných poměrů. Při velikém jich sebevědomi
a při nepopíratelné hospodářské sile zůstane
ostatně Němcům vždycky ještě útěcha, že není
možno vliv jejich úplně zatlačiti. Myslím, že
se sotva mýlím, řeknu-li, že také Němci, když
jim p. dr. Schücker psal, že by německý národ
byl jistě zničen jazykovými nařízenimi, v duši
upřímně se zasmáli, a mnohý z nich si po-
myslil, že p. dru. Schückrovi palmy litoměři-
ckého p. dra. Funka nedají a nedají spáti.
Baden
Čecho
Němec
doktor
Schücker
Funk
Ra
19
article
Pan dr. Mattuš tedy dojista loyálně přizná,
že cesta, po které by chtěla jíti česká delegace,
není krkolomná — nýbrž že naše strana nechce
nic jiného, než aby český národ, rovnoprávný
a rovnocenný s Němci, konečně mohl zúčastniti
se positivně na parlamentní práci ve prospěch
svého národa i lepšího, spravedlivějšího upravení
celé říše, a aby měl v Rakousku tolik mocia
vlivu, co jí přísluší národu kulturně rovno-
cennému s Němci, a hospodářsky i početně nej-
silnějšímu po Němcich.
V čem rozcházíme se, je jenom způsob, jak
dostati českou politiku na tuto novou půdu. Celý
svět i Němci rozumnější přiznávají, že by byl
hříchem Čechy nutiti ke kapitulaci — a prozíra-
vější státníci, než je chef nynější vlády, který
nechce již nic, než pozvednouti svůj- pobledlý
prestige českou kapitulací, přiznávají otovřeně,
že je v zájmu státu, aby strana svobodomyslná
— a s ní český národ — na půdu parlamentn,
doktor
Mattuš
Němec
Rakousko
Čechy
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
m Hžn 2
Scény z válečného lazaretu.
Známý ruský belletrista J. Jelec, sám jak
ruský důstojník prodělal boxerské povstání
Oetl se se svým sborem v nebezpečí smrti
z něhož nezdálo se býti vyváznutí. Okamžik vy
ličil mistrovsky ve svém díle „Smert idotl“
(„Smrt se blíži!“) Nyní podává obrazy z bojiště
kam se odebral jako pozorovatel.
Ranění pod Tjurenčenem, na tisíc mužů,
byli rychle a pokud možná, pohodlně dopraveni
do Liaojanu. Čásť zůstala na místě, čásť po-
slána do Charbina a dále.
Velitel mandžurské armády Kuropatkin, ci-
tlivý k utrpení a potřebám ruského vojína, do
jižděl v průvodu velkoknížete Borisa Vladimiro
viče a prince Bourbonského ke každému zdra
retnímu vlaku a pilně navštěvoval polní nemoe-
nice. Dojemný byl pohled na tiché tváře své po-
vinnosti oddaných a skromných lidí, kteří si an
nebyli jasně vědomi svých slavných skutků.
Generál podrobně se vyptával na podrob
nsti boje a tu vyšlo mnoho zajímavého na jevo
Přistoupil k důstojníkovi, jenž potáceje
se, vstal a pokoušel se státi vzpříme.
„Jen posaďte se, prosím,“ kvapně generál
„Nevadí, Vaše Excellenci.o
„Jak, nevadí! Jste těžce raněn?
„Jen jedna noha jest špatná, Vaše Excel
lenci, proč bych sedal?“ zněla veselá odpověd.
„Kolik Japonců přišlo na každého z vás?
Snad deset?“ táže se generál střelce, sympati-
olevřené tváře,
„Ba více, Vaše Excellenci; bylo jiel
mnoho.
cké
Čásť
Boriso Vladimiro
Japonec
Charbina
21
article
„Nu, co kdyby jich bylo jen po třech?“
„Pak byli bychom všechny pobili.o
V georgijevské obsčině vyptával se mladéh
dělostřeleckého důstojníka, hubeného bruneta
jak působila jeho batterie u vesnice Potetynzy.
„Kdy pak začali jste metati kartáče?“
„Když Japonci začali obcházeti naše lev
křidlo. Napřed nemohli jsme rozeznati, jsou-
to naši či nepřítel. Však přistoupili blíže a za-
čaly se ukazovati kolony, tu jsme rozeznali Ja-
ponce, obrátili jsme děla a začali páliti
„Na kolik kroků byl nepřítel?“
„Na šest set kroků.
„Jaký účinek měla palba?
„Před batterií byly takově oblaky prachu, že
nebylo zhola ničeho viděti. Potom vypravovali
pěší důstojníci, kteří pozorovali se strany, že
u Japonců byly celé záseky v kolonách.
„Jak jste se odtamtud dostali?“
„Velitel batterie dal vyvézti vozy s náboji
porušili jsme děla; ti z nás, co zůstali na živu.
přelezli jsme ke svým přes horu.
Kuropatkin, vyslechnuv prostičké vypravo
vání, odevzdal důstojníkovi jménem carovým
válečně vyznamenání.
„Uzdravte se brzy a doufejte; vrátíme ván
vaše děla!“ doložil.
Raněným, kteří nejvíce se vyznamenali, ge-
nerál jménem carovým odevzdal svatojirské
kříže.
„Nu, bratří, pobijeme Japonce?“ tázal se
jednoho.
„Zajisté, Vaše Excellenci; byli bychom je
již tak pobili, ale oni prchali před našimi bodáky
a jen stříleli a stříleli. Dohoniti jsme je nemohl
a nás bylo příliš málo,“ vypravoval střelec Malo-
rus 12. pluku, jehož některé setniny ztratilya
66% mužstva.
Japonec
Kuropatkin
Malo
22
article
Jelec tázal se střelce
„Bylo mnoho důstojníků pobito?“
„Zůstali u našeho praporu jen dva; velitel
byl zasažen dělovým projektilem, že zůstala
z něho pouze hlava a obě nohy. Za to jsme jin
dali! jakmile z řeky Jalu začaly vystupovati ja-
ponské kolony, kosili jsme je jako trávu sal-
vami, ale za nimi hrnuly se vždy nové a nov
Jiný raněný naříká, proč zbytečně dali h
do nemocnice. Ukazoval na prsou dva maličké
otvory od kulek, jež odrazily se od žeber.
„Stále prosím, aby mne poslali ku pluku
ale nepouštějí mne,“ huboval.
Střelec 11. pluku vypravoval o svém velit li
plukovníkovi Lajmingovi, jak byl ubit
řady.
„Přijel k nám plukovník, vztýčil šavlia
zvolal: „Urá! Za mnou hoši!“ Sotva urazil deseo
kroků, dvě kule zranily ho do kolena; když
začal s koně padati, volal na vojáky: „Zadržte
mne!“ Přiskočili dva, drželi ho, aby s koně ne-
klesl, on však stále hnal se ku předu a my z
ním. Neujel daleko. Přiletí granát, usmrtí jej,
koně i oba vojáky. Hrozně jsme ho litčvali, byl
k nám vždy laskav.
Ležel zde také ranhojič 12. pluku. Ačkoli
sám raněn, po dvě hodiny stále obvazoval ra-
„Nu,“ tázal se Jelec jistého střelce, „ůt
čili Japonci prudce?
„Prudce, Vaše Blahorodí. Jim bylo lehko
neměli telat a v rukou pouze ručnici; náboje
vše ostatní prý za nimi nosí najatí Číňané. Pak
snadno se bojuje! Kdyby tak musili na pro-
cházku s naším teletem!
„Nu, bratře, porazíme konečně Japonce?
tázal se Jelec jiného střelce.
„Jakž bychom neporazili, když jich byl
prý třicet tisíc a nás pouze pět tisíc a přece ná
nezmohli? Ach, kéž se vrátíme co nejdříve ku
pluku; zde se dusím!“ pravil zlostně střelec.
Do hovoru vmísil se třetí raněný. Leží s ob
vázanýma rukama. Nejvíce ho dopalovalo, že
tři kamarádi cestou do nemoenice utekli zpět ku
pluku.
Japonec
Jim
Číňan
Jal
24
article
„Utekli? Ranění?“
„Ano, ale rány měli lehké; nohy zdravé
„Utekli? Ranění?“
„Ano, ale rány měli lehké; nohy zdravé
utekli.
V nemocničném vlaku selkal se Jelec s
soudruhem z války, plukovníkem Meisterem. Z
dobyti Plevna dostal svatojirský kříž a byl také
vyznamenán zlatou šavlí. Pod Tjurenčenem vele
dvěma batteriím na Elektrické hoře.
Sedí na lůžku s obvázanou pravou rukou,
levou chce rozškrtnouti sirku o krabičku. Nech
se mu to podařiti, krabička stále sklouzá po po-
krývce.
Jelec pozdravil, blahopřál mu k šťastnému
vyváznutí. Plukovník byl také raněn do hlavy
ale na štěstí střepina granátu byla tak málá, ž
neprorazila lebku.
Meister
25
article
Plukovník v radostném rozjaření líčil po-
drobnosti boje a dokládá:
„Díky vojákovi, jenž odvedl mne na ob-
vaziště. Musili jsme tam jíti pěšky; zdravotní
vojáci, koně a ostatní mužstvo byli pobiti. Klo-
pýtám jakž takž a krev z rány teče potokem.
Vojín se dovtípil, nad ránou pevně stiskl mně
žílu a tak mne vedl po celou cestu; byl jsem
nucen uraziti tak šest verst, neboť obvazišt
mezitím přestěhovalo se do zadu.“
„Proč pak neodstranili jste v čas děla vůči
tak značné převaze nepřítele?“ prohodil Jelee.
„Chtěli jsme je odstraniti. Zapřáhli jsm
už také koně, dojeli jsme ke kopcům, ale chceme
vzhůru, a koně ku předu nemohli. Děla byla příli
těžká pro krajinu. Sám víto, jsou tam takové
srázy, jen s horskými děly možno tu pracovati
a těch nebylo. I na posici musilo každé dělo
táhnouti deset koní. Při ústupu nebylo na to ani
pomyšlení. Když koně nemohli, rozhodl jsem
vrátit se na místo, vystřilet do nepřítele všechen
náboj a potom, pokaziv děla, je opustit. Jinéh
východu nebylo,“ povzdechl plukovník.
„Z toho vysvitá stálé veliké nebezpečí n-
šemu dělostřelectvu?“ tázal se Jelec.
„Zvláště v obranném boji! Třeba o tom
vážně přemý šleti.
Jelec zašel ještě do jiných vagonů. V prů
chodu jednoho procházel se voják šlbalské tváře
Házel vtipy, na postelích bylo slyšeti dušený
smích. Zápěstí pravé ruky má muž obvázané.
„Co se ti stalo?“ tázal se Jelee.
„Mám utržený ukazovák,“ praví humor
voják
26
article
„Nebudeš moci psáti.
„Nevadí, neumím na štěstí psáti. Horší je.
že už nebudu moci spouštěti kohoutek. Ukazo-
vákem šlo to lehce, s tímhle jsem to dosud ne-
zkusil,“ ukazuje na prostřední prst levé ruky.
„Stále lže, Vaše Blahorodí; je levičák
Pravé ruky vůbec nepotřebuje,“ ozval se na
jedné posteli chraplavý hlas. A celý vagon se
rezesmál. Smích nakazil dokonce i obsluhujíe
milosrdné sestry.
Na perronu setkal se Jelec s mladým d-
stojníkem 12. pluku. Znal ho již z Dálnéhoz
výpravy proti boxerům.
„Také raněn?
„Hlouposti, jen škrábnutí; dnes ještě vrá-
tím se ku pluku.
„Nu, šlo to do tuha?“
„Byl jsem v záloze. Naše čtyři roty posta-
vili za modlitebnou. Z počátku, asi hodinu, ani
kuličky k nám. nezaletělo; stále stříleli jen po
našich batteriích. Sedíme, kouříme, rozhlížíme
se po stranách a hledíme, jak řeka za modli-
tebnou se zatáčí. Tu zpozorujeme na řece ně-
kolik bílých postav (Japonci rádi se přestrojují).
Patrně shlédly naši zálohu, neuplynulo ani pět
minut a začaly se sypati na nás šrapnely. Utrpěli
jsme velikých ztrát. Po dvě hodiny jsme stál
v ohni. Potom přenesli palbu i na obvaziště.
Však se jim ještě pomstíme!“ končil nadporučík.
Japonec
Ukazo
27
article
„Velitel armády!“ rozlehly se hlasy. Ge-
nerál Kuropatkin, obešed vlak, vrací se na
perron.
Službu konající adjutant hrabě Stenbock
nakoukl do čekárny, vyvolal dva důstojníky, ra-
něné u Čoněžu dne 6. dubna. Byl to nadporučík
Andrijenko a kornet Bazilevič. Dle došlých
zpráv byli již oba považováni za nebožtíky. První
raněn do prsou, právě, když srdce se sevřelo, tak
že mu proražen pouze srdeční obal; druhý dosta
kulku do břicha. Oba za měsíc se vrátili zdráv
ku pluku.
Náčelník vojska oslovil přívětivě nadporu-
číka Andrijenka, pochválil a tázal se:
„Máte již řád??
„Nikoliv, Vaše Excellenci!“
„Nu, jménem carovým zde první řád,“ pra-
vil generál a odevzdal rozechvěnému důstojní-
kovi křiž sv. Anny.
Kornet Bazilevič měl již vyznamenání za
dřívější kampaň, dostal řád sv. Anny 3. stupně
s meči.
Po několik dní sváželi do Liaojanu raněné
z krvavé bitvy pod Tjurenčenem. Všecky ztráty
v boji obnášely 68 důstojníků a 2215 mužů. Se
ztrátami 6. brigády 2300 mužů.
Duch, panující v ruských vojenských ne-
mocnicích, dokazuje, že dosud platí známé ru-
ské „ničevó“, jež svého času Bismark se naučil
cbdivovati.
J. W.
Stenbock
Andrijenko
Bazilevič
svatý . Anna