ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 35e97650-712a-11dc-86ec-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 22, person 65, org 3
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 30. června 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 179.
4 article
Na ranní a odpol. listy předylácí se v Praze v adsslnie na nt . . . . s drojí dlenán lo ra mnáse n šivt lota ve nlisikscki něo . n lrrk ns i
Praha
5 article
2 K onn
6 article
drelí zieni
7 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 29. června: (Zyl. telg. Nár. Listů«.) »Nov. Vremjn« dovídá s z Hajčenu ze dne 15./28. t. m., že očekává se bitva u Limučanu. Dalin- ský průsmyk stal se středištěm akce proti generálu Kurokovi. Pochybuje se. že by byl s to obejíti ruské posta- vení. Ve hlavním štábu Kuropatki- nově jsou klidni a bezpečni. Kuroki je ze zadu dobře kryt. Zvláštní zpravodaj »Rusi«, Orlo- vec, podává podrobnosti boje 13./26. t m.: Japonci postupovali v kolo- nách. Řetěz ruských střelců je za- držel až do poledne bez pomoci dělo- střelectva, vida však, že Japenci ob- kličují jej ze tři stran, odešel do dalinského průsmyku. Ke 4. hodině oddíl dělostřelectva střílel na J- ponce. Boj ustal k půluoci. Japonci pracovali celou noc. Dne 14./27. t. m. ve 3 hod. ráno Japonci začali střileti ze tří batterií. Pěchota stála v lesíku. Pravé křídlo japonské kolony obclá- zelo naše křídlo levé. Nepřátelská jízda byla rozbita první ruskou bat- terií. Kolona obcházející levé křídlo setkala se se stráží, jež po několika výstřelech ustoupila. Jeden dělostřelec vypravoval: Náš peloton střílel až do večera 14./27 t m., vyvezli proti nám dvě batterie čemuž jsme nebránili Tu však začal střelba z těžkých děl. My jsme stří- leli po jízdě a odešli na zadní posta- vení, vystřílivše všecek náboj. P- chota šla později za námi. Kapitán Kovalevský, jsa stižen slunečním úpalem, zůstal v rukou Japoncův. — ch. Z Londýna, 28. června. Ko- lují pověsti, že Japonci po 12hodin- ném (ukém boji ztekli tři opevnění místa před Port Arturem. (Ostatní telefonické astolegrafické zprávy vis na straně 4.)
Kurok Rus Japonec Japenec Kovalevský Japoncův Port Petrohrad Londýn ko
8 article Ještě o otázce obstrukce.
Ještě o otázce obstrukce. Píše dr. Karel K ra m át Pan dr. Mattuš vyslovil se v „Osvětě“ roz hodně proti obstrukční politice. Bylo by chybou, neobírati se s veškerou vážností jeho vývody. I osoba pisatele i věc sama plně toho zasluhují Pan dr. Mattuš myslí, že česká obstrukee stala se bezúčelnou, poněvadž vláda zneužíná § 14., a poněvadž dojista pomůže si ve vše věcech zestou nařizovací. Předpoklady p. dra- Mattuše nejsou ovšem docela správny. Smlouv s llalií byla jen provisorní, a zabezpečenaje posud jenom jednostranným tvrzením našich vládních listů, že i Maďaři i cizí státy přistoupí na definitivní 10- nebo 12leté smlouvy obchodn a celní na základě § 14. A zrovna tak je posud všeobecným míně- ním, že § 10. může si znad vláda opatřiti mal smy pro nejbližší dobu, ale dojista ne ohromn obnosy několika set millionů, které v nedalek
doktor Karel Mattuš Maďar
9 article
době budo potřebovati. Avšak znovu a znovu budiž opakováno, že česká obstrukce, poznavši odhodlání vlády, zneuživati § 14. tak dlouho, jak to vůbec jde, neupíná své naděje vice na jednotlivé obtíže, které vláda může míti, nýbrž počítá s tím, že stát prostě nemůže dlouho již hospodařiti s § 14., poněvadž by tím veškerá státní správa přívedena byla v úplné rozrušení. pro dlouhou dobu nenapravitelné. To je pře- svědčení tak všeobecné, že není potřebí, důvody jeho blíže doličovati. Nikdo nepopírá, že obstrukce nám všem přináší vážné škody, ale ty nedají se srovnati s těmi, které by národ utrpěl, kdyby před celým světem doznal, že podnikl boj, který nedovedl dobojovati. A do obstrukce vstoupilo české poselstvo ne z lehkomyslnosti. Naopak, s těžkým srdcem — ale nemohlo jinak. To přiznává i pan dr. Mattuš. Srovnává-li však pan dr. Mattuš obstrukci s passivitou, pak je to přece jen poněkud od- vážné srovnání. V passivitě jsme zůstali, ačkoliv každý viděl, že ve Vídni krok za krokem upev- ňují novou ústavu, a obstrukce naše alespoň po- silňování nynější ústavy dojista nepodporuje. Ostatně v nejhorším případě okamžitá změna taktiky k zabránění těžkých škod pro všecku bu- deucnost je pro obstrukci lehčí, než byla pro po- litiku passivního odporu. Není tudíž dojista po- třebí malovati nebezpečí naší obstrukee příliš černými barvami
doktor Mattuš
10 article
Ale alespoň v Čechách by se m ělo rozuměti polititké myšlence naší obstrukce. Proti politice staročeské vzmohl se v Čechách odpor, poněvadž stala se na konec politikou vládní bez vlivu na vládu. Proto zvitězilo v Čechách heslo opposice proti vládě, avšak výslovně kon- statuji na základě programu z r. 1891, ne heslo opposice zásadní, jak s dost velikým výsledkem a vlivém i na některé kruhy naší strany hlásaly strany radikální, nýbrž opposice, vedená snahou, dobýti novou rozhodnou politikou národu na- šemu plnou rovnoprávnost národní ve škole. v úřadě i v životě veřejném. A dojista důsled- kem této politiky musilo býti, že by národ náš v Rakousku získal nové postavení, které by mu umožnilo, aby si také vymohl platný vliv n vládu ve smyslu českého programu politického, národního i hospodářského, což přoce je cílem každé rozumné politiky. Tak myslili jsme,ž nejlépe a nejvydatněji můžeme pracovati pro politieké, národní a hospodářské posílení národa, jehož nevyhnutelně je zapotřebí, máme-li dou- fati v konečné vyplnění našich tužeb státopráv- A tu dovolil bych si podolknouti, že nejsem
Čechy Rakousko
11 article
tek optimistickým jako p. dr. Mettuš, abych myslil, že je možno v normálných poměrech rozhodnou parlamentní opposicí na dlouho dosíci velikých úspěchů pro náš národ. My věčně státi stranou nemůžeme, my nemůžeme se uspokojit dest platonickým zadostučiněním, že jsme ne- hlasovali pro určité předlohy vládni, když vi- díme, že druzí za své hlasy mají vliv na vládu a že vláda hlasy jich kupuje na naše útraty. Če- skému národu ve Vídni v normálných poměrech parlamentních svědčiti může jen politika volně ruky: podpora vlády, dokud je dobrá a spra- vedlivá, třeba by neměnila ústavu ve smysla federativním, a rozhodná opposice, kdyžje strannickou a nespravedlivou. Ale ovšem tako- veuto politiku prováděti můžeme jen za určitých předpokladů, totiž, když alespoň národně bu- deme rovnoprávni s Němci, a sice v úřadě i v škole, a to nejsme, dokud nomáme vnitřní řeči úřadní a university na Moravě. Že tedy státu loyálnou a pevnou oporou můžeme jen tehdy býti, učiní-li stát národ náš plně rovnoprávným s jinými, tomu dobře rozuměl hrabě Badeni,a joho opravdu státnickou myšlenkou bylo vyvésti nícl.
doktor Mettuš Němec Baden Vídeň univerzita na Morava
12 article
nás z politiky opposiční a postaviti nás na půdu positivné práce v parlamentě a získati nám vliv na vládu. A bez této základní myšlenky neobejdes ani žádná budoucí vláda, bude-li chtíti poměry v říši přivésti opět na půdu zdravého, organi- ckého rozvoje. Hrabě Badeni nedal nám nejen vnitřní řeč, nýbrž i ústy barona Gautsche v roz- počtovém výboru určitý slib ohledně university na Moravě, aby koupil naše hlasy pro uhersk vyrovnáni, nýbrž aby urovnal nám vůbec půdu pro positivní politiku v parlamentě. O tento předpoklad politiky volné ruky. o půdu pro positivní politiku českou, pro politiku zdravého, národu prospěšného opportunismu se jedná ještě dnes. Nebot poněvadž Němci ví- tězstvím své obstrukce připravili nás o to, co nám už bylo dáno, a poněvadž opposicí znovu toho nedosáhneme, dokud by mohli Němci hro- ziti svou obstrukci bez strachu, že my odpově- děti můžeme hrozbou stejně vydatné obstrukce — proto nám nepomůže sebe rozhodnější oppo- sice za nynější vlády, jak myslí p. di. Mattuš, nýbrž musíme v obstrukci zůstati, vytrvati a zví- těziti a dokázati rovnocennost české obstrukce s obstrukcí německou, tak abychom mohli v zá- jmu svého národa a v zájmu všech národů ne- německých i samého státu véstí ve Vídni politiku volné ruky, politiku, jdoucí za dosažením vy- datného a platného vlivu na vládu ve smyslu n- rodní spravedlivosti a kulturního a i hospodář- ského pokroku
Baden Gautsch Němec Mattuš Vídeň univerzita na Morava
13 article
Že byli jsme donuceni sáhnouti ke zbraní tak krajní obstrukce, jaká nyní byla s naší strany ve Vídni prováděna, jak řečeno, dojista nen naši vinou. Kapitulaeí před německou obstruke- porušená parlamentní rovnováha mohla být znovu zjednána i na jiné cestě. Kdyby na př. byla pravice zůstala pevnou a nepovolila vláidě Cl - ryho prozatímní rozpočet, byla obstr ukce zby- tečnou — a proto je dost nespravedlivo, jestli se nám pro naši obstrukci zrovna se strany bý- valé pravice činí výčitky. My také doufali dlouho, že dr. Körber přiměje Němce ke spravedlivé do- hodě, že sám, v zájmu rakouském nepři- steupí jako úřadník na plány němeeké o zkra- cování práva jazyka českého v území uzavíraném — a že takovýmto způsobem odčiněny budou důsledky kapitulace před německou obstrukci. Z toho důvodu polevovali jsme také z obstrukce. abychom Němcům vzali každou příčinu k ná- mitce, že nemohou nám povoliti, dokud jsm v obstrukci. Snad byla to chybou, že nezůstali jsme v bezohledné, přímočarné obstrukci, ale aspoň spravedlivě nikdo nám nesmi vyčílati. že nevyčerpali jsme všecky prostředky, po do- brém urovnati poměry Asšak když poznali jsme, že p. dr. Körber zavázal se Němcům, nepovoliíi v ničem na prospěch náš bez jejich svolení, když určité, pevné sliby nedodržel, když bylo jasno. že systém nynější vlády není ničím jiným, než konsekventním prováděním a upevňováním vl- tězství německé obstrukce a německého vela, a když konečně i dr. Rezek donucen byl vystoupita z kabinetu, nebylo pro nás jiné cesty, než aby- chom bezohlednou, neústupnou obstrukci zjed- nali porušenou rovnováhu parlamentní s ami,a abychom povalili vládu, která stala se z vlády, hlásající srovnání národních neshod vzájemnou dohodou vládou pánovitého, pro všecky neněme- cké národy ponižujícího německého veta.
Körber Němec doktor Rezek Vídeň
14 article
Při této přiležitosti nemohu nezmíniti se o vládním dementi prohlášení českých poslaneů. Je charakleristickým dokumentem celé neupřím- nosti p. dra. Körbra. Upříti, že závazal se Něm- cům, nepovoliti ničeho bez jich svolení, nemůže a nechce, poněvadž se bojí, že by se mu Němci vzbouřili, mlčeti k tomu, jak mlčel k tomu tolikrát, když totéž tvrdili naši řečníci v parla- mentě, také dobře nemohl, poněvadž cítí velmi dobře, že jeho postavení není už tak pevné, abo sneslo, co sneslo dřív, a tak chytá se za to, že čeští poslanci považují vnitřní řeč úřadní za vy- plnění platných zákonů — a dementuje. Opravdu, tento důkaz „sobovědomi“ p. dra. Körbra už není imponujícím, nehledě k tomu, že „Neue Fr. Presse“ ze strachu o sebe a o Němee postarala se o toj aby i nejnevinnější čtenář sty- listického umění vládního věděl, že p. dr. Kör- ber dokonce nechice se odříkati slibu, Němeům daného, ze bez jejich svolení Čechům po právu se nestane. Ze proti takové vládě, když o její podstat nemohlo býti už nejmenší pochyby, konečně sou- střediti se musil veškerý náš boj, to docelaje přirozeno a to dnes cítí veškerý český lid. J tudíž přímo směšno, dává-li vláda ve svých or- gánech a dokonce také v polském „Czasu“ hlá- sati, že bezohledný boj proti ní, o kterém do- volil jsem si mluviti, nevychází z českého lidu, a neodpovídá jeho náladě, nýbrž že jsem v Mladé Boleslavi a Táboře proklamoval jen politiku „své vlastní nervosnosti a měnivého temperamentu“.
Němec Neue doktor Kör Čecho Německo Francie . Presse Mladá Boleslav Tábor
15 article
Nerad mluvím o sobě, a každý v Čechách ví, ať už s mými názory politickými souhlasí čil nic, jak málo stavím svou osobu do popředí, kde není toho naprosto věcně potřebí — ale poně- vadž vím, jak a kde se s timto osobním mo- mentem bojuje, a poněvadž je to přímo urážlivé pro stranu tak velikou jako je naše, když vláda líč! politiku českého národa jako osobní choutku jednotlivého poslance, musím co nejrozhodněji proti tomuto způsobu boje protestovati. Znám jenom jednu politiku, politiku celé strany, a proti každému zanášení osobních momentů do naší politiky jsem vždycky s největší rozhodnost vystupoval a také v budoucnosti stejně roz- hodně vystoupím. A snad by bylo věci neuško- dilo, kdýby se byl také p. dr. Mattuš o žárli- vosti mezi vůdci naší strany nezmínil. Zdá se. že pokud strany budou složeny z lidí, neobejdou se bez lidských slabostí. Pan dr. Mattuš by snad o tom také uměl vypravovati. Alo dojista přizná mně, že všecky osobní rivality stávají se méně škodnými tam, kde politika neleží jen na vůdeích, nýbrž kde udo politiky vidí“ celý klub.
doktor Mattuš Čechy
16 article
A tu bylo by nespravedlivostí neříci veřejně, že je to přímo úzkostlivou starostí našeho předsedy dra. Pacáka, aby celý klub poslanec ký bralna všem jednání v politice če- ské rozhodující účast, aby o všem věděl a o všem se znalostí věcía poměrů svobodně mohl se- usná- š o ti Ale abych už jednou konec učinil všemu tomu přímo dětinskému povídání o osobním po- zadí české politiky, s kterým p. dr. Körber op - ruje na místech velmi vážných, neváhám zde ve- řejně doznati, že jsom zrovna já byl jeden z těch, kteří se nejdéle a nejrozhodněji bránil proti tomu, aby boj náš dostal osobmí ostří proti chefu nynějšího kabinetu, a sice z důvodů, které uvádí také p. dr. Mattuš. Mně vždycky jednalo se jediné o dva naše kardinální požadavky, také já obával se, že přílišným koncentrováním boje proti osobě p. dra. Körbra můžeme se ocitnouti v nebezpečí, že sice nynější vláda padne, avšak naše požadavky zůstanou nespl- něny. A jen okolnost, že přesvědčili jsme se o nemožnosti, od nynějšího ministerského před- sedy dosíci jich splnění, poněvadž je svázán slibem, daným Němcům, který držeti musí. poněvadž se jich bojí, že tudíž ani nejrozhod- nější opposicí, ke které radí p. dr. Mattuš, ani obstrukcí od této vlády konání spravedlnost vynutiti nelze, a že potřebí je vlády nově, ne- svázané nijakými sliby, přivedla i ty z nás, kteří tak dlouho tomu odpírali, abychom přidali se k mínění, že už pád dra. Körbra sám znamena vážné polepšení situace našeho národa, ba více. V drobném prodeji odpeledni . . . . . . . za 2 Ve dlialkách na venkově aní čos lo. odpolední Inseráty plati ze hotově rapřee Přodplacení a inserty přijímá ndmiini trnce v Marianské ulici č.3. Tam nacházejí sa táž redskce tiskárna a ezpodlee ,Národnich Listá“ Lakopiy se nevrao
Pacák doktor Körber Mattuš Němec Körbr Národnich Listat
17 article
že jen na této cestě možno dojíti jednak ke splnění požadavků našich, které jsme opravdu na nejmenší možnou míru obmezili, avšak také k ozdravéní poměrů parlamentních. Tolik snad smíme bezpečně očekávati, že - nová vláda nevezme na sebe jho německého veta — neboť byla by potom změna vlády nesmysl- nou zbytečností. Naopak, nová vláda by musila míti za přední úkol, nechati tak málo osvědčené „leidenschaftslose Boharrlichkeit“, a podjati se se vší energií nápravy poměrů. Jak, o tom před- časno bylo by mluviti, ale že stát j edi n é na Němce opírati se nemůže, to cíti v hlubokém nitru dojista i p. dr. Körber. Ani jemu nepoda- řilo se totiž, ač všechno pro Němcc učinil, při- věsti je k tomu, aby pro všechny potřeby státní dali své hlasy. A tak nová vláda vzpomenouti si musí, že jsou také ještě jiní národové v Ra- kousku, těch že je většína, a ti že chtějí, aby stát o ně pečoval zrovna tak, jako o Němce. Jenom ať nikdo neoddává se sebeklamu, ž by pouhé přemožení různých obstrukcí bylo již vyléčením těžké choroby státní. Vždyť obstrukce je jenom symptomem hlubšího, těžšího zla. Ko- nečně proti obstrukci je lehká pomoc — oktroy jednacího řádu — ale nemoc sama zůstane.
Němec doktor Körber ko
18 article
Potřobí je vrátiti se ke zdravé politické my- šlonce hraběte Badena, kterou on ovšem nedo- vedl provésti, ale která přece jen zůstati must základnou myšlenkou pro zjednání lepších po- měrů v říši, totiž připraviti Čechům a i jiným národům neněmeckým půdu, aby mohli cítiti se ve státu alespoň rovnoprávnými a tak mohli vy- stoupiti z dosavadní negace státu, třeba všechny tužby jejich najednou nebyly splněny. To je východiskem řešení rakouského problémua z něho vyjíti musí každý nový ministerský před- seda, jehož ctižádost bude větší, než být po ně- jaký čas chefem vlády. Ostatně i k ozdravění poměrů na německé straně to přispěje, bude-li konečně jednou jasno, že Němci nesmějí vice poroučeti a předpisovati, jak daleko smí se jíti v plnění zákonů a v konání spravedlnosti vůči neněmeckým národům. I na německé straně najde se pak valná řada střízli- vých politiků, kteří i veřejně doznají, co uvnit dávno vědí, že totiž německou nadvládu v Ra- kousku trvale držeti nelze, a že je lépe, ne- zkracovati druhé národy o jejich práva, ale za to pracovati s nimi o lepší ustrojení všech našich veřejných poměrů. Při velikém jich sebevědomi a při nepopíratelné hospodářské sile zůstane ostatně Němcům vždycky ještě útěcha, že není možno vliv jejich úplně zatlačiti. Myslím, že se sotva mýlím, řeknu-li, že také Němci, když jim p. dr. Schücker psal, že by německý národ byl jistě zničen jazykovými nařízenimi, v duši upřímně se zasmáli, a mnohý z nich si po- myslil, že p. dru. Schückrovi palmy litoměři- ckého p. dra. Funka nedají a nedají spáti.
Baden Čecho Němec doktor Schücker Funk Ra
19 article
Pan dr. Mattuš tedy dojista loyálně přizná, že cesta, po které by chtěla jíti česká delegace, není krkolomná — nýbrž že naše strana nechce nic jiného, než aby český národ, rovnoprávný a rovnocenný s Němci, konečně mohl zúčastniti se positivně na parlamentní práci ve prospěch svého národa i lepšího, spravedlivějšího upravení celé říše, a aby měl v Rakousku tolik mocia vlivu, co jí přísluší národu kulturně rovno- cennému s Němci, a hospodářsky i početně nej- silnějšímu po Němcich. V čem rozcházíme se, je jenom způsob, jak dostati českou politiku na tuto novou půdu. Celý svět i Němci rozumnější přiznávají, že by byl hříchem Čechy nutiti ke kapitulaci — a prozíra- vější státníci, než je chef nynější vlády, který nechce již nic, než pozvednouti svůj- pobledlý prestige českou kapitulací, přiznávají otovřeně, že je v zájmu státu, aby strana svobodomyslná — a s ní český národ — na půdu parlamentn,
doktor Mattuš Němec Rakousko Čechy
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. m Hžn 2 Scény z válečného lazaretu. Známý ruský belletrista J. Jelec, sám jak ruský důstojník prodělal boxerské povstání Oetl se se svým sborem v nebezpečí smrti z něhož nezdálo se býti vyváznutí. Okamžik vy ličil mistrovsky ve svém díle „Smert idotl“ („Smrt se blíži!“) Nyní podává obrazy z bojiště kam se odebral jako pozorovatel. Ranění pod Tjurenčenem, na tisíc mužů, byli rychle a pokud možná, pohodlně dopraveni do Liaojanu. Čásť zůstala na místě, čásť po- slána do Charbina a dále. Velitel mandžurské armády Kuropatkin, ci- tlivý k utrpení a potřebám ruského vojína, do jižděl v průvodu velkoknížete Borisa Vladimiro viče a prince Bourbonského ke každému zdra retnímu vlaku a pilně navštěvoval polní nemoe- nice. Dojemný byl pohled na tiché tváře své po- vinnosti oddaných a skromných lidí, kteří si an nebyli jasně vědomi svých slavných skutků. Generál podrobně se vyptával na podrob nsti boje a tu vyšlo mnoho zajímavého na jevo Přistoupil k důstojníkovi, jenž potáceje se, vstal a pokoušel se státi vzpříme. „Jen posaďte se, prosím,“ kvapně generál „Nevadí, Vaše Excellenci.o „Jak, nevadí! Jste těžce raněn? „Jen jedna noha jest špatná, Vaše Excel lenci, proč bych sedal?“ zněla veselá odpověd. „Kolik Japonců přišlo na každého z vás? Snad deset?“ táže se generál střelce, sympati- olevřené tváře, „Ba více, Vaše Excellenci; bylo jiel mnoho. cké
Čásť Boriso Vladimiro Japonec Charbina
21 article
„Nu, co kdyby jich bylo jen po třech?“ „Pak byli bychom všechny pobili.o V georgijevské obsčině vyptával se mladéh dělostřeleckého důstojníka, hubeného bruneta jak působila jeho batterie u vesnice Potetynzy. „Kdy pak začali jste metati kartáče?“ „Když Japonci začali obcházeti naše lev křidlo. Napřed nemohli jsme rozeznati, jsou- to naši či nepřítel. Však přistoupili blíže a za- čaly se ukazovati kolony, tu jsme rozeznali Ja- ponce, obrátili jsme děla a začali páliti „Na kolik kroků byl nepřítel?“ „Na šest set kroků. „Jaký účinek měla palba? „Před batterií byly takově oblaky prachu, že nebylo zhola ničeho viděti. Potom vypravovali pěší důstojníci, kteří pozorovali se strany, že u Japonců byly celé záseky v kolonách. „Jak jste se odtamtud dostali?“ „Velitel batterie dal vyvézti vozy s náboji porušili jsme děla; ti z nás, co zůstali na živu. přelezli jsme ke svým přes horu. Kuropatkin, vyslechnuv prostičké vypravo vání, odevzdal důstojníkovi jménem carovým válečně vyznamenání. „Uzdravte se brzy a doufejte; vrátíme ván vaše děla!“ doložil. Raněným, kteří nejvíce se vyznamenali, ge- nerál jménem carovým odevzdal svatojirské kříže. „Nu, bratří, pobijeme Japonce?“ tázal se jednoho. „Zajisté, Vaše Excellenci; byli bychom je již tak pobili, ale oni prchali před našimi bodáky a jen stříleli a stříleli. Dohoniti jsme je nemohl a nás bylo příliš málo,“ vypravoval střelec Malo- rus 12. pluku, jehož některé setniny ztratilya 66% mužstva.
Japonec Kuropatkin Malo
22 article
Jelec tázal se střelce „Bylo mnoho důstojníků pobito?“ „Zůstali u našeho praporu jen dva; velitel byl zasažen dělovým projektilem, že zůstala z něho pouze hlava a obě nohy. Za to jsme jin dali! jakmile z řeky Jalu začaly vystupovati ja- ponské kolony, kosili jsme je jako trávu sal- vami, ale za nimi hrnuly se vždy nové a nov Jiný raněný naříká, proč zbytečně dali h do nemocnice. Ukazoval na prsou dva maličké otvory od kulek, jež odrazily se od žeber. „Stále prosím, aby mne poslali ku pluku ale nepouštějí mne,“ huboval. Střelec 11. pluku vypravoval o svém velit li plukovníkovi Lajmingovi, jak byl ubit řady. „Přijel k nám plukovník, vztýčil šavlia zvolal: „Urá! Za mnou hoši!“ Sotva urazil deseo kroků, dvě kule zranily ho do kolena; když začal s koně padati, volal na vojáky: „Zadržte mne!“ Přiskočili dva, drželi ho, aby s koně ne- klesl, on však stále hnal se ku předu a my z ním. Neujel daleko. Přiletí granát, usmrtí jej, koně i oba vojáky. Hrozně jsme ho litčvali, byl k nám vždy laskav. Ležel zde také ranhojič 12. pluku. Ačkoli sám raněn, po dvě hodiny stále obvazoval ra- „Nu,“ tázal se Jelec jistého střelce, „ůt čili Japonci prudce? „Prudce, Vaše Blahorodí. Jim bylo lehko neměli telat a v rukou pouze ručnici; náboje vše ostatní prý za nimi nosí najatí Číňané. Pak snadno se bojuje! Kdyby tak musili na pro- cházku s naším teletem! „Nu, bratře, porazíme konečně Japonce? tázal se Jelec jiného střelce. „Jakž bychom neporazili, když jich byl prý třicet tisíc a nás pouze pět tisíc a přece ná nezmohli? Ach, kéž se vrátíme co nejdříve ku pluku; zde se dusím!“ pravil zlostně střelec. Do hovoru vmísil se třetí raněný. Leží s ob vázanýma rukama. Nejvíce ho dopalovalo, že tři kamarádi cestou do nemoenice utekli zpět ku pluku.
Japonec Jim Číňan Jal
24 article „Utekli? Ranění?“ „Ano, ale rány měli lehké; nohy zdravé
„Utekli? Ranění?“ „Ano, ale rány měli lehké; nohy zdravé utekli. V nemocničném vlaku selkal se Jelec s soudruhem z války, plukovníkem Meisterem. Z dobyti Plevna dostal svatojirský kříž a byl také vyznamenán zlatou šavlí. Pod Tjurenčenem vele dvěma batteriím na Elektrické hoře. Sedí na lůžku s obvázanou pravou rukou, levou chce rozškrtnouti sirku o krabičku. Nech se mu to podařiti, krabička stále sklouzá po po- krývce. Jelec pozdravil, blahopřál mu k šťastnému vyváznutí. Plukovník byl také raněn do hlavy ale na štěstí střepina granátu byla tak málá, ž neprorazila lebku.
Meister
25 article
Plukovník v radostném rozjaření líčil po- drobnosti boje a dokládá: „Díky vojákovi, jenž odvedl mne na ob- vaziště. Musili jsme tam jíti pěšky; zdravotní vojáci, koně a ostatní mužstvo byli pobiti. Klo- pýtám jakž takž a krev z rány teče potokem. Vojín se dovtípil, nad ránou pevně stiskl mně žílu a tak mne vedl po celou cestu; byl jsem nucen uraziti tak šest verst, neboť obvazišt mezitím přestěhovalo se do zadu.“ „Proč pak neodstranili jste v čas děla vůči tak značné převaze nepřítele?“ prohodil Jelee. „Chtěli jsme je odstraniti. Zapřáhli jsm už také koně, dojeli jsme ke kopcům, ale chceme vzhůru, a koně ku předu nemohli. Děla byla příli těžká pro krajinu. Sám víto, jsou tam takové srázy, jen s horskými děly možno tu pracovati a těch nebylo. I na posici musilo každé dělo táhnouti deset koní. Při ústupu nebylo na to ani pomyšlení. Když koně nemohli, rozhodl jsem vrátit se na místo, vystřilet do nepřítele všechen náboj a potom, pokaziv děla, je opustit. Jinéh východu nebylo,“ povzdechl plukovník. „Z toho vysvitá stálé veliké nebezpečí n- šemu dělostřelectvu?“ tázal se Jelec. „Zvláště v obranném boji! Třeba o tom vážně přemý šleti. Jelec zašel ještě do jiných vagonů. V prů chodu jednoho procházel se voják šlbalské tváře Házel vtipy, na postelích bylo slyšeti dušený smích. Zápěstí pravé ruky má muž obvázané. „Co se ti stalo?“ tázal se Jelee. „Mám utržený ukazovák,“ praví humor voják
26 article
„Nebudeš moci psáti. „Nevadí, neumím na štěstí psáti. Horší je. že už nebudu moci spouštěti kohoutek. Ukazo- vákem šlo to lehce, s tímhle jsem to dosud ne- zkusil,“ ukazuje na prostřední prst levé ruky. „Stále lže, Vaše Blahorodí; je levičák Pravé ruky vůbec nepotřebuje,“ ozval se na jedné posteli chraplavý hlas. A celý vagon se rezesmál. Smích nakazil dokonce i obsluhujíe milosrdné sestry. Na perronu setkal se Jelec s mladým d- stojníkem 12. pluku. Znal ho již z Dálnéhoz výpravy proti boxerům. „Také raněn? „Hlouposti, jen škrábnutí; dnes ještě vrá- tím se ku pluku. „Nu, šlo to do tuha?“ „Byl jsem v záloze. Naše čtyři roty posta- vili za modlitebnou. Z počátku, asi hodinu, ani kuličky k nám. nezaletělo; stále stříleli jen po našich batteriích. Sedíme, kouříme, rozhlížíme se po stranách a hledíme, jak řeka za modli- tebnou se zatáčí. Tu zpozorujeme na řece ně- kolik bílých postav (Japonci rádi se přestrojují). Patrně shlédly naši zálohu, neuplynulo ani pět minut a začaly se sypati na nás šrapnely. Utrpěli jsme velikých ztrát. Po dvě hodiny jsme stál v ohni. Potom přenesli palbu i na obvaziště. Však se jim ještě pomstíme!“ končil nadporučík.
Japonec Ukazo
27 article
„Velitel armády!“ rozlehly se hlasy. Ge- nerál Kuropatkin, obešed vlak, vrací se na perron. Službu konající adjutant hrabě Stenbock nakoukl do čekárny, vyvolal dva důstojníky, ra- něné u Čoněžu dne 6. dubna. Byl to nadporučík Andrijenko a kornet Bazilevič. Dle došlých zpráv byli již oba považováni za nebožtíky. První raněn do prsou, právě, když srdce se sevřelo, tak že mu proražen pouze srdeční obal; druhý dosta kulku do břicha. Oba za měsíc se vrátili zdráv ku pluku. Náčelník vojska oslovil přívětivě nadporu- číka Andrijenka, pochválil a tázal se: „Máte již řád?? „Nikoliv, Vaše Excellenci!“ „Nu, jménem carovým zde první řád,“ pra- vil generál a odevzdal rozechvěnému důstojní- kovi křiž sv. Anny. Kornet Bazilevič měl již vyznamenání za dřívější kampaň, dostal řád sv. Anny 3. stupně s meči. Po několik dní sváželi do Liaojanu raněné z krvavé bitvy pod Tjurenčenem. Všecky ztráty v boji obnášely 68 důstojníků a 2215 mužů. Se ztrátami 6. brigády 2300 mužů. Duch, panující v ruských vojenských ne- mocnicích, dokazuje, že dosud platí známé ru- ské „ničevó“, jež svého času Bismark se naučil cbdivovati. J. W.
Stenbock Andrijenko Bazilevič svatý . Anna