1
masthead
18. srpna 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 22d.
6
article
OBSAH
Rich. Veselý: Mezinárodní hudební společnost.
Lékařství. Dr. Frant. Šmidrkal: O hromadno
nákaze duševní. (lI.)
Literatura.
Biblio gra fie.
Rich
Veselá
doktor
František
mezinárodní hudební společnost
7
article
Mezinárodní hudební
společnost.
Mezinárodní hudební
společnost.
Proniknutí národních elementů v hudbě
umělé je dílem XIX. věku. Odtud rozlišuje se
i hudba dle národností, jež v ní mají projev
svérázné svojí kultury. Považujeme za po-
krok devatenáctého století, že vytvořilo sa-
mostatnou hudbu národů, kteří až dotud slou-
žili svým uměním mezinárodnímu celku. Toto
rozdělení hudby dle národností není však pro
rozšíření děl jejich vždy nejprospěšnějším. Iso-
lace jednotlivých národů, zvýšená poměry po-
litickými, bývá příčinou neznalosti jejich umě-
ní ve světě ostatním. Jich umělecká činnost
bývá neznámou a umělecké působení jich děl
nebývá zužitkováno, což jest pak velkou ško-
dou světového umění. Mohlo by to pomalu
vésti k naprostému roztříštění a vzájemnému
uzavření se národů v hudebním životě. Proto
nastává přímo kulturně-historická nutnost
většího mezinárodního styku, ke kterému pra-
cuje se dnes v hudbě podobně jako v jiných obj-
rech uměleckých a vědeckých. I mladá ještě
hudební věda cítí potřebu styku mezinárodní-
ho. Jejím cílem jest znalost umění všech ná-
rodů, neboť jen tak může posouditi význam
jednotlivých uměleckých děl v celé kultuře
lidské. Jest proto zjevem nad jiné potěšitel-
ným, že právě zástupci hudební vědy sorgani-
sovali se před několika roky v „Mezinárodn
hudební společnost“, jejíž účelem jest koncen-
trace hudebně vědecké práce a šíření hudebn
literatury všech národů.
8
article
„Mezinárodní hudební společnost“ založi
berlínský universitní profesor hudby Oskar
Fleischer. Svolal r. 1899 konferenci hudebníků
a hudebních znalců, navrhnul jim stanovy, vy-
slechnul jejich náhledy a vypracoval spolus
nimi obšírný program spolku, jenž měl v nej-
širším slova smyslu hájiti hudební zájmy všech
národností. Program tento v celém svém roz-
sahu potom vyplněn nebyl, zvláště když po
několika letech (r. 1903) prof. Fleischer přell-
sednictví spolku se vzdal. Společnost stala se
tím, čím jest dodnes: spolkem, jenž chce slou-
žiti především hudebně-vědeckému badání a
tím prohloubení hudebního života výměnou
výsledků vědecké práce v mezinárodním sty-
ku. Praktické zájmy hudebníků hájí tedy pou-
ze nepřímo. Organisace společnosti spočíváv
sekcích jednotlivých států, jež skládají se opět
ze sekcí jednotlivých měst. Výbor spolku tvoř
předseda (volený na 2 léta), pokladník, zapi-
sovatel a předsedové zemských (státních)
sekcí. Předsedou byl do r. 1903 O. Fleischer.
v létech 1903—1908 berlínský universitní pro-
fesor Hermann Kretzschmar a od r. 1908 jest
jím anglický skladatel Alexander Mackenzie.
Fleischer
O Fleischer
Hermann Kretzschmar
Alexander Mackenzie
spolek tvořit předseda
9
article
Největší váhu z celé činnosti mezinárodn
společnosti mají velké mezinárodní hudlebn
sjezdy, jimiž se pěstují osobní styky předsta-
vitelů hudební vědy všech národů. Na sjezdech
pořádány bývají jednak přednášky o esthetice.
theorii a dějinách hudby, jednak koncerty,
hlavně historické, jimiž representovati se má
hudba národa neb města, kdež sjezd právě se
koná. Dosud byly sjezdy čtyři. První sjezdv
Lipsku na počátku září 1904 byl spojen s
oslavami Bachovými. Mimo tři koncerty (ko-
morní, orchestrální a církevní), sestavené vý-
hradně z Bachových skladeb, zpívána v ko-
stele sv. Tomáše jeho motetta, a pořádány
tamže služby boží s liturgií v té formě, jak by-
valo zvykem za jeho života. Druhý sjezd „Me-
zinárodní hudební společnosti“ byl v Basileji
v značně větších rozměrech. Přednášek bylo
ohlášeno tolik, že musily býti rozděleny dle
látky na devět sekcí, v nichž se pak předná-
šelo současně, takže ani nebylo možno jed-
notlivci sledovati průběh všech přednášek, po
nichž rozpředly se často velmi poučné de-
baty. Účast byla velmi živá. Ukázalo se po-
prvé jasně, jak u všech národů se pilně ve
vědě hudební pracuje, a jaký zisk přináší tu
styk osobní; mnoho nových myšlenek a no-
vých úkolů hudební vědy zde nadhozeno. Ve-
škeré přednášky vydala pak „Mezinárodní
hudební společnost“ v knižní publikaci. Kro-
mě přednášek uspořádány ještě dva veliké
koncerty historické (církevní a světský kon-
cert), v němž domácí a pařížští umělcí před-
vedli skladby největších mistrů 16. a 17. stol.
Bachův
Tomáš
Lipsko
Basilej
10
article
Třetí sjezd konal se na jaře r. 1909. Za místo
sjezdu určena Vídeň hlavně z toho důvodu.
že téhož roku oslavována tam stoletá památka
úmrtí Haydnova. Spojeny tedy přednášky na
sjezdu s koncerty na Haydnovu památku uspo-
řádanými. Program těchto koncertů neobsa-
hoval však pouze skladby Haydnovy, jak při
takových příležitostech bývá, nýbrž též četné.
dnes téměř neznámé skladatele rakouské té
doby, neb i doby starší, a přinesl pro znalost
klassické hudby vídeňské mnoho cennéhoa
zajímavého. Vědecké přednášky a diskuse, jež
později rovněž vydány, byly dosud ze všech
přednášek sjezdů nejcennější. Bylo jich více
než sto. Přednášelo se německy, francouzsky,
anglicky; přednášející byli národnosti ně-
mecké, francouzské, vlašské, anglické (též
Američané), holandské, finské, dánské, švéd-
ské, české, polské a ruské. Z Čechů přednášel
prof. Hostinský o naší lidové písni a malíř L
Kuba o lidové písni dalmatské. Převládaly
hlavně přednášky z dějin hudby. Sjezdu účast-
nilo se také mnoho hudebníků praktickýcha
mezi jinými přednášel též přední francouzský
skladatel d'Indy o provozování staré hudby
Řízení převzal předseda rakouské sekce, ví-
deňský univ. prof. Guido Adler, jenž zahájil
sjezd obšírnou přednáškou o významu Josef
Haydna v dějinách hudby. Čtvrtý sjezd roku
1912 v Londýně nebyl poměrně již tak navští-
ven. Angličané vynaložili velkou práci na
uspořádání historických a moderních koncertů
Haydnův
Američan
Čecho
profesor
Adler
Haydn
Angličan
Vídeň
Londýn
L Kuba
11
article
s programem hlavně anglických skladatelů-
množství koncertů bylo však na úkor před-
náškám a debattám, jichž se nemohlo daleko
tolik připustiti, jako před dvěma roky ve
Vídní. Příští sjezd bude se konati v Paříži vr
1914.
Druhým prostředkem, jímž mezinár odn
hudební společnost pracuje k uskutečnění své-
ho programu, jsou četné její publikace. Předně
vydává svůj měsíčník („Zeitschrift der inter-
nationalen Musikgesellschaft“), kde se podá-
vají referáty o vnitřním spolkovém životě
uveřejňují se přehledy o nejnovějších pokro-
cích hudební vědy a jejím vlivu na modern
život hudební. Najdeme zde seznamy všech
přednášek o hudbě, zprávy z universit, kon-
servatoří a spolků hudebních, kritiku nových
skladeb, informativní články o nových zje-
vech uměleckých. Zvláštní péče věnuje se se-
znamu všech provozovaných starých sklade
hudebních. Z běžného života hudebního píše
se zde pouze o událostech nejvýznačnějších,a
vždy vzhledem k celému vývoji hudebního ži-
vota; zdůrazňuje se tím vlastní charakter ča-
sopisu, orgánu zásadně vědeckého, na rozdíl
časopísů jiných, modernímu životu hudebnímu
věnovaných, s nimiž měsíčník nechce naprosto
konkurovati. Články uveřejňují se v jazyku
francouzském, německém, anglickém a vla-
ském. Pro francouzský odbor založen ješte
zvláštní měsíčník „Revue musicale mensuelle“
jenž vychází nákladem pařížské sekce, a jes
věnován výhradně hudbě francouzské. Stati
přísně vědecké uveřejňuje společnost (ve čty-
řech zmíněných jazycích) ve čtvrtletníku
„Sammelbände der Int. Musikgesellschaft“
Mimo to vydává ještě sbírku monografií „Bei-
hefte der Int. Musikgesellschaft“, kdež uve-
řejňují se práce rozsahem i větší články pře-
vyšující.
Vídeň
Paříž
Zeitschrift der inter
Sammelbände der Int
12
article
Mezinárodní hudební společnost vykonal:
za dvanáct let své činnosti mnoho pro vzá-
jemný styk hudební. Jestliže dle některých
náhledů mohla vykonati více, lze to omluvit
tím, že program její jest tuze rozsáhlý, než
aby se mohla na začátku své činnosti vy-
hnouti lecjaké jednostrannosti. Mezi výtkami
jež z různých stran se ozývají, nejvážnější
jest ta, že společnost stará se tuze málo
vlastní umělecké zájmy hudební, že jest spo-
lečností jen řady učenců, kteří řeší různé spe-
ciální vědecké problémy, kdežto by měla být
spíše střediskem všeho vědeckého i uměle-
ckého světa hudebního. Souvisí to i še zá-
sadní změnou programu společnosti, která pů-
vodně měla býti spolkem hudebním v širším
slova smyslu a stala se časem spolkem výlučně
vědeckým. Vývoj společnosti dál se však při-
rozeně dle poměrů; ukázalo se, že třeba dříve
položiti zde trvalý základ, z něhož by časem
vyrostly opět dělbou práce podniky nové
13
article
Společnost musila se státi vědeckou, aby
umožnila střed hudební kultuře mezinárodní
A stále více se uplatňující věda hudební mu-
sila se zde nejprve zorganisovati. Tím ovšem
nechci činnost společnosti omlouvati, nýbrž
spíše její vývoj vysvětlovati; jsme dosud na
půl cestě k tomu, co jest naším ideálem: aby
v mezinárodní společnosti výsledky hudebně
vědecké práce byly zužitkovány ve prospěch
živoucího umění, aby umění a věda šly zde
ruku v ruce. Ideál ovšem velmi vzdálený! Ne-
boť ještě dnes zástupcové hudby a její vědy
dívají se na sebe spíše nepřátelsky, nemajíce
porozumění pro to, čím by si vzájemně mohl
býti. Hudební věda jest tuze mladou vědou
než aby nemusila býti jednostrannou; koncen-
truje se přílíš na nejbližší otázky, jimiž je nu-
cena se zabývati, a ztrácí často souvislost se
živým uměním; to jí ovšem není na prospěch
jednostrannost hudebních učenců se na nich
mstí, ale je to pouze nemoc naší doby, v jejíž
překonání lze v budoucnosti právem doufat
14
article
Hudebníci zase, zabývající se intencivně hu-
debními problémy přítomnosti, nemají mnohdy
emysl pro hudební otázky vědecké, jež jim ne-
zdají se býti akutními. Než tu oba tábory ne-
jsou tak odděleny, jak mnohdy se mysli
Mezinárodní hudební společnost pracuje na
svých sjezdech mnoho, na př. pro hudební
paedagogiku, dělá návrhy pro větší hudebn
vzdělání hudebních kritiků atd. Že někteř
moderní skladatelé (na př. d'Indy, Tanějev.
Mackenzie) věnují též zájem otázkám věde-
ckým, jest jistě úkaz potěšitelný. žádnému
pak náro, nemohou býti mezinárodní styky
hudební tak vítány, jako právě nám. Máme
hudbu, jež ve svých nejlepších výplodech vy-
rovná se hudbě všech kulturních národů.
Přes to naše hudba v celku stále ještě ve svě-
tě málo je známou. A tu právě „mezinárodní
hudební společnost“ je nejvhodnějším pro-
středkem, kterým možno známost naší hudby
a našich uměleckých snah ve světě šířit. Proto
třeba, aby této mezinárodní společnosti i u
nás byla věnována náležitá pozornost.
Rich. Veselý.
Tanějev
Rich
Veselá
16
article
O hromadné nákaze duševní.
O hromadné nákaze duševní.
Dočetli jste se zajisté, kterak střeštěný
rytíř Don Quijote svými bláznovskými kousky
nakazil také svého sluhu Sanchu Pamu. A zná-
ma je zkušenost, že lékaři, kteří stále se zabý-
vají chorobami duševními, konec konců také
choromyslnými se stanou. Náš mozek snadno
přijímá manýry a projevy druhého: smějící se
tvář vyzývá nás taktéž ke smíchu, tvář smutná
činí nás vážnými. Vidíme-li někoho tančiti, jí-
sti, zívati, jsme nutkáni činiti totéž. Mluví-l
kdo, povzbuzuje nás to taktéž ke mluvení, sly-
šíme-li zpěv, tu, aniž se toho nadějeme, zpí-
váme taktéž. Předpokládá se jistá náchylnost
jistá připravená půda ku přijetí dojmu. Zvláště
středověk byl bohat na takové duševní náka-
zy v rozsáhlých epidemiích. Připomeňme
jenom ty výpravy křížácké, epidemie sv. Me-
darda, průvody Camisardův nebo bratří Ce-
vennských, na kterých leckde, jako ve Floren-
cii, až 70.000 vzalo účast. Představte si prů-
vody flagellantů, mrskáčů, kde nepočetné zá-
stupy lidí různých stavů, různého věku
vzdělání táhnou krajem s prapory a s rozže-
hnutými svícemi, obnažení všichni až po pás
rozdírajíce svá těla mrskáním metlami a zpí-
vajíce smutné písně kajicné, vrhají se k zem
do bláta, nečistoty, jsouce necitelní oproti zi-
mě a psotám. Z jiných těch mnohotvárných
nákaz duševních, pro které doba nynější nemá
ani skoro vysvětlení, ani pochopení, uvádím
záchvaty šíleného tance a jemu podobného
tarantismu. Začalo to roku 1373, kdy zástupy
lidí, majíce hlavy ověnčeny, tančily na veřej-
ných místech, celé dni, až dostávaly bolesti n
prsou a s křikem, smri volajíce, káceli se vy-
síleni k zemi. V záchvatech tarantismu, jakoby
uštknuti byli škorpionem nebo pavoukem je-
dovatým (Lycosa Tarantula), uchvacováni byli
zástupové pláčem, jiní smíchem, tančili, gesti-
kulovali a zuřili, zejména když uslyšeli hudbu.
Quijot
Sanch Pam
svatý . I
Ce
Lycosa tarantula
17
article
že bez duší padali k zemi. V 16. století byla
podobná hrozná epidemie. Města a vesnice
zaznívala zvukem píšťal, klarinetů a tureckých
bubnů. Nákaza děla se tak intensivně, že
nedoslýchaví při pouhém pohledu těchto ta-
nečníků zachváceni bývali nezkrocenou vášní
taneční. Ještě v dobách nedávných, do r. 1888,
vyskytovaly se ve Švédsku, v Savojsku, v Ba-
densku, ve Finsku a na mnoha jiných místech
epidemické záchvaty manie kazatelské, zá-
chvaty posedlosti s exorcismem, křečemi
pod. Uplatňuje se tu známá zkušenost z nauky
lékařské o nemocech nakažlivých vůbec, že
totiž rozhoduje jednak vnímavost, disposice,
jednak nákaza, infekce. Zejména je-li soustava
čivová vznětlivá, vnímavá a obrazotvornost
živá, tu neobyčejné události působí dojmem
tak mocným, že podobné výjevy vyvolávají
a že lidé bývají neodolatelně zatažení na stej-
né cesty bludných imaginací. V davu všechny
emoce jsou nadmíru nakažlivé. V divadle nebo
v nějakém jiném shromáždění lidu tleskání
nebo sykot několika jednotlivců rozhodujeo
úspěchu spisovatele nebo řečníka. Najde se
vždycky jistá čásíka lidí, která se tím dá
strhnouti. Této okolnosti používá s výhodou
v divadle zjednaná klaka, ve schůzích strana
oposiční atd. Touto nakažlivostí vysvětlíme
si také prudkost paníky, náhlého to sděšen
nebo uleknutí, které při nastalém nebezpečen-
ství uchvacuje všechny tak, že bez rozmyslu
se řítí, což zpravidla vede k velikým úrazům
a pohromám.
Švédsko
Savojsko
Finsko
18
article
Též jedna naše událost dějinná ukazuje, jak
mocná je panika, když zachvátila i ozbrojené
vojsko, takže to nedovedeme ani pochopiti
Stalo se to r. 1417 u Tachova, kde Husité do-
byli takto snadného vítězství. Dle Palackého
padl na veškero vojško německé z nenadání
tak náramný strach, že počali utíkati dříve
nežli Čechy byli ještě spatřiti mohli. Ani legát
papežský, kardinál Jindřich, nic nesvedl s kru-
cifixem v ruce, a musil i on účastniti se útěku
všeobecného.
Není ani třeba, aby člověk byl zrovna
davu organisovaném, v němž myšlenky a city
se nesou v určitěm směru. Tento společný po-
pud může býti způsoben také vypravováním
od osoby k osobě, čtením novin a pod., jen
když vyvolá mocné hnutí mysli. Nebyl to jen
požár Národního divadla, jenž vyvolal u nás
takovou obětavost, ale byla při tom také
zvláštní nálada v národě. Jako zvon rozezvučí
všechny zvony souhlasné, nebo jako zvučná
struna vyvolá znění všech strun stejně nala-
děných, podobný stav nutno předpokládati u
všech jedinců, berou-li účast na stejných udá-
lostech. Všichni pak, jsouce takto napiati, mo-
hou současně vybuchnouti při nahodilé příčině.
Nikde snad nakažlivost nenachází tolik úrodné
půdy jako tam, kde se jedná o stránku nábo-
ženskou. Rozhodnou úlohu v bojích národů
balkánských hraje jednak cit náboženský, jed-
nak cit národnostní. Jen touto cestou duševní
nakažlivosti vysvětlíme si tvoření se různých
sekt náboženských, i takových, které mrzače-
ní a hubení těla, pohřbívání za živa atd. po-
važují za hlavní cil svého spasení. Jsou s do-
statek známy zprávy o skopcích v Rusku.
Palacký
Jindřich
Tachov
Čechy
Rusko
národní divadlo
19
article
Skoro všude, kde setkáváme se s epide-
miemi náboženskými, jsou jich původci karak-
tery defektní, osoby pozvíce duševně odchyl-
né, hysterické (na př. Maljovaný r. 1891 v Ru-
sku byl z rodiny opilcův a sám byl také opi-
lec, choromyslný), a také skoro vždy prvními
jích přívrženci jsou lidé buď slabé vůle, neb
lidé duševně méně cenní, nebo lidé nezkušení
Mimo to pohlaví ženské má větší k tomu ná-
chylnost a dává také snáze základ ke mno-
hým epidemiím. Proto duševní nákazy jsou ne-
cbyčejně četné na venkově, v klášteřích žen-
ských a v ústavech dívčích.
Jsou také nákazy duševní, kde nerozho-
duje ani nálada chorobná, hysterická, ani pod-
něty náboženské, ale kde rozhodnou úlohu
hrají obyčejně slabosti lidské, jako je na př
shon po rychlém snadném zbohatnutí a pod
Obětí stávají se zpravidla osoby méně na-
dané, nebo lidé nezkušení, kdežto původci
jsou osoby cíle svého vědomé, často ovšem
po stránce morální všeho karakteru prostí
Sem patří horečky vystěhovalecké, horečky
stavební, horečky zakladatelské, jako právě
nyní pozorujeme překotné zakládání ústav
Peněžních a nerozumné zřizování společností
akciových.
20
article
Za všech dob jednotlivci ovládali davy
lidu. Právě proto, že dav pozbývá soudnosti
dá se snadno ovládati a říditi. Dav nemůž
se nikdy obejíti bez pána, bez vůdce, který-
miž bývají více muži činu, nežli mužové my-
šlenky. Sledujme jenom výjev při pohřbu Cae-
sarově. Lid po řeči Brutově schvaluje vraždu
Caesarovu, neb jtyran byl a přešťastni, že
Řím ho zbaven jest.“ I chválí Bruta, že ho za-
vraždil: „Ať žije Brutusí Zdráv buď, zdráv.
Varuje pak Antonia, že „nejlíp udělá, když
o Brutovi nic zlého tady mluvit nebude.“ Záhy
však pod nátlakem diplomatické řeči Anto-
niovy uznává, že „mnoho pravdy v tom, co
říká, když se to tak všecko dobře uváží.“ A
dále, jsa úplně zvrácen ve svém názoru a soud-
nosti, pronáší se o těch lidech ctihodných, že
„zrádci byli, padouši a vrahové“, a pozby
konečně odkazem Caesarovým úplně své roz-
vahy, soplí, běsní a zuří: „Chceme pomstu
Pomstul Vzhůru! Hledejte! Zabtel Žehněte
Brutův
Caesarův
Brutus
Řím
Anta
21
article
Palte! Bijte! Zabijte! Ať jeden zrádce nezů
stane zdráv!“ Podobné obraty můžeme viděti
při schůzích voličských, v usnášení se sněmov-
ním, při porotách.
Zvláště zajímavým je zjev nakažlivosti
porotách. V jejich rozhodnutích nalézáme vliv
vůdcův a účinek známých činitelův, ke kte-
rým dále přijdeme, jako jsou tvrzení, opako-
vání, prestiž a nakažlivost. Řečník, který zná
s těmito činiteli zacházeti, vodí porotce, kam
jen sám chce. Jako všechny stavy, také po-
rotci podléhají velmi silně citům a náramně
málo klidnému uvažování. Neodolají, praví se
pohledu na kající ženu nebo na průvod sirot-
ků, a jak tvrdí jeden znamenitý obhájce, po-
stačí, aby žena byla hezká a získá si přízeř
porotců.
Za všech dob vše, co bylo tajuplného, my
stického, podivuhodného vykonávalo mocný
vliv na člověka. Každý člověk jest od přírody
vnímavý pro vzněty, a tím se vysvětluje též
proč za všech dob věci nábožensko-metaíy
sické, nadsmyslné, zázračné, zejména byly-l
přednášeny s jistou živostí, uchytily se a roz-
šířily se v široké vrstvy lidové. Více nás za-
jímá líčení hrůzyplného Pekla Danteova, nežli
jeho oslňující Nebe. Do Lourd a jiných míst
poutních putují ročně miliony lidí, a skutečná
zhojení, tam nastalá, prohlašují se se strany
lékařské jako výsledky přirozené, docílené
mocným kázáním tamějších mnichů-kazatelů
mocí suggesce. Ještě dneska hrnou se lidé k
Danteův
Lurdy
22
article
zázračným lékařům, kteří jsou zpravidla prostí
šarlatáni. Této stránky lidské využitkují zpra-
vidla mnozí chytří spekulanti ke svým úče-
lům zištným. Uvádím jenom dva takové do-
klady: Mrs. Eddy, zakladatelka sekty Chri-
stian Science, svým modlením vyléčila prý
miliony lidí, ale získala při tom 5 milionů
marek. Její kniha, věda a léčení, s klíčem k sv
písmu, vyšla ve 200.000 exemplářích po 20
markách. Ale když ta milá mrs. Eddy měla
bolesti zubů a musela dáti zuby odstraniti, ne-
pomohlo její modlení a musela se dáti narko-
tisovati. Jiný takový výtečník byl Alexand
Dawie, zakladatel osady Liónské. Míval 4—5
tisíc posluchačů a pouhým vkládáním rukou
docílil takých výsledků, že během jednoh
roku vydělal 7 milionů marek.
Množství je vždycky hotovo poslechnout
člověka, který jest obdařen silnou vůlí a který
se mu dovede vnutiti. V každé době vyvstanou
osobnosti, které vtiskují svůj ráz, svou činnost
a které pak massa neuvědomělá napodobí. Ta-
kovéto napodobení je pro člověka potřebou
neboť člověk je přirozeně napodobivým, a t
potřeba činí tak mocným vliv toho, co nazý-
váme modou. Celý náš společenský život nen
nic jiného, nežli napodobení ve svých různých
útvařech, ať je to moda, zvyk, obyčej, vyučo-
vání, vzdělání, sympatie, antipatie atd., Takové
slepé napodobení je zjevem života každoden-
ního: jednou se hrnou zástupy lidstva tam, po
druhé zase jinam, jak právě záliba se jich
zmocní. Tak vysvětlíme si také manie rozvo-
dové, manie sebevražedné a jiné. Davy je
třeba vésti nikoli důvody, ale vzory.
Eddy
Alexand Dawie
Liónský
Davy
Mrs . Edda
svatý písmo
23
article
Má-li se na lidi účinkovati trvale a moc-
ně, je třeba netoliko zářivého příkladu a na-
podobení, ale dalšího ještě momentu sugge-
stivního, a to je tvrzení a opakování. Čím j
tvrzení určitější, tím větší má autoritu, a m
skutečný vliv jenom tenkráte, je-li opakováno
ustavičně a pokud možno týmiž slovy. Catc
rozohnil konečně Římany k válce s Carthagi
nany svými řečmi, ve kterých stále se opako-
vala jedna a táže slova: „Ostatně však sou-
díme, že Carthago musí býti zničeno.“ Znám
báseň Počova „Havran“ dojímá proto tak
mocně, že stále se tam opakuje ten smutný
kormutlivý refrain: „Nikdy víc.“ Mnohé naše
písně a popěvky, mnohá okřídlená slova sta-
nou se populárními jen svým refrainem, svým
stálým opakováním. Tvrzená věc ustálí se ko-
nečně v myslích tou měrou, že se přijmou za
dokázanou pravdu a hluboce se zakořenila. Z
krátko nevíme už, kdo je původcem onoho
opakovaného tvrzení a věřímu mu. V tom spo-
čívá překvapující moc annonce, reklamy.
Catc
Říman
Carthagi
Carthago
Počův
Havran
24
article
Jestliže dav přijal nějaký názor, hledí na
jako na nezvratnou pravdu nebo jako na úplný
blud. Jest uveden do stavu zvláštního očaro-
vání, ve kterém nemůže se odvolati na vlivy
rozumové. Vytvoří se utkvělá myšlenka, fixn
idea, a vyvraceti lidem vžité představy, utkvě-
lé názory, znamenalo by konati práci marnou
zvětšovati odpor, zatvrzení. Panna Orleánsk
již dávno byla mrtva, ale v lidu francouzském
zůstala utkvělá představa, že žije, a místo n
že byla spálena nastrojená loutka. Proto mohl
objeviti se několik jiných panen orleánských
Dav nedovede snésti žádné ani diskusse, an
řádného odporu. Lidé vžijí se do svého idolu
svou antipatií stupňují v nenávist, svou sym-
patii ve zbožňování. Svému idolu se klaní,v
něm se utápí, pro něj horují, a takto opojeni
zmámeni táhnou lidé za svým idolem jakoty
krysy, zpitomělé svůdnou píšťalkou krysaře
Dr. Frant. Šmídrkal.
z Hamel.
doktor
František
Hamel
25
article
Literatura.
Literatura.
(Nový Kipling.) V pořadí, do češtiny pře-
ložených spisů velikého anglického vyprávěče, kte-
rému se letos v jeho domovině dostalo zvláštní
pocty tím, že byl dle starobylého dvorského zvyku
korunován na básníka, vyšly v poslední době dvě
knihy zvláště poutavého rázu. Je to Naulah ka.
náhrdelník, povídka západu a východu ía
angličiny přeložila Lydia Kolátorová, str. 350, za
K 3.60) a Fantasie (smyšlenky rozličně) (z
angl. přel. Julie Novotná, str. 358, za K 3.80, přel.
spisy Kiplingovy vydává nakladatelství Hejdya
Tučka). Dobrodružný román, jenž spojuje ve svém
zauzlení západ s východem, Ameriku s Indií,a
vrcholí tak v mohutné parallele, skrývající ve
svém jádře zajímavou osobní tendenci autorovu
proti ženské emancipaci, jak se jí rozumí na zá-
padě a která hlavně v poslední době propukla
v čistě revoluční hnutí proti mužům. „Naulahka.
náhrdelník“ podává nám Kiplinga, jak jsme se ho
naučili znáti a milovati z oněch „prostých poví-
dek z indických hor“, jichž dvě knihy, také již
vyšlé v českém překladě, vzbudí v nás nejednou
představu jisté obdoby anglického vyprávěče s Če-
chovem. „Naulahka“ shrnuje jako román přirozeně
charakteristické schopnosti Kiplingovy, dává vy-
stoupiti zajímavým rozdilům, jimiž se odlišuje je-
den z neivětších žijících básníků lidstva od autor
Kipling
Kolátorová
Novotná
Kiplingův
Hejdya Tuček
západ
východ
Amerika
Indie
26
article
nám bližších svou racovou příslušností nebo běž-
nou literární konvenci. Zdá se nám, že všechny
ostatní literatury evropské pevniny až snad na
skupinu literatur severských, v nichž jakoby rostl
svět sám pro sebe, svět nejvyspělejší kultury, do-
vedou u nás najíti sluchu, dovedou se přizpůsobiti
našemu cítění. Avšak literatura anglická jakoby
i v duchovním ohledu byla territoriálně jiná, měla
zcela jiné podmínky vzhledem k citové disposici
čtenářově, než na jaké jsme zvykli. Její humor
na př. tak originální a svérázný, je něco, co nám
naprosto nepřiroste k srdci, i kdybychom se velmi
usilovně pokoušeli rozpoznati jeho kořeny a vnik-
nouti do jeho půdy. To nutno zdůrazňovati stále
ačkoli tím nechceme říci, že pěstování anglické
literatury nemá pro nás vážného užitku, jak chtěly
nám dokazovati některé hlasy kritiky ve dnech
nedávno minulých. Není dobrého autora, ať náleží
ke kterékoli odlehlejší oblasti literatur, od kterého
bychom se nemohli učiti, s nímž bychom se po-
znáváním a ceněním jeho dobrých schopností ne-
dovedli vnitřně vyrovnávati a tím stoupati ve své
citové úrovni. Tím spíše lze vztahovati tato slova
na Kiplinga, po celém světě milovaného autora
Kipling
27
article
„Knih džungli“, jehož anglický charakter se nám
dovedl přiblížiti naočkováním kultury východní,
jíž byl odkojen. Kipling je rozený Angličan, avšak
bez indické kultury nebyl by Kiplingem. Jako
Hearn, s nímž jsme jej v jednom svém posudku
srovnávali, v Japanu, tak Kipling v Indii objevil
jisté ideální prvky zachovalé prastaré kulturya
jako dobrý vlastenec pokusil se jimi léčiti bolest
svého domova. Poněkud jinak ovšem než měkký,
melodický Hearn, který v Japanu spíše si stvořil,
než skutečně nalezl zemi své touhy, přistoupil ten-
to indický nadšenec k předmětu své životní lásky,
kterou prožil rozumově i citově. V Kiplingovi se
více odlišil praktický rozumový živel a vyvolal
paměti hodný kontrast s čirou bezúčelnou fanta-
stičností, který je ryze kiplingovský. Když si uvě-
domíme toto rozpětí moderního anglického ducha,
jehož podnětem byl orient, nepozbude pro nás
Kipling
Angličan
Hearn
Indie
kniha džungle
28
article
Kipling poutavosti ani ve chvílích, kdy se nám
čistě vybarvuje v obrysech svého národního char-
akteru — neboť víme, že tyto nám tak cizorodé
zákmity vyrovnají se za několik okamžiků s čin-
ností veliké tvůrčí fantasie, které rozumíme, i kdy-
by k nám přicházela z konce světa. Nikde dosud
nevytýčil Kipling tyto dva základní póly, které
tvoří podstatu jeho básnické individuality, do ta-
kového ostrého kontrastu, jako v „Naulahce“
Vzdělaný svět zná Kiplinga toliko z vrcholného
díla jeho nejšíře rozepiaté fantasie z „Knih džun-
glí“, které dovedly utajiti v zdánlivě pouhé pitto-
reskní hře, oživené orientální fauny jeden z nej-
větších kulturních snů lidstva, avšak domníváme
se, že kličem k dílu Kiplingovu může býti toliko
tento román, který přistupuje k cíli cesty. Indii,
teprve s přípravou vyzrálého rozmachu anglické
kultury, amerikanismu. Poměr mladého americké-
ho politika-vlastence k dívce, která uhýbá se jeho
objetí, vrhajíc se do lidumilné činnosti, jejíž cíl
je v zapadlém indickém státě, kamž oba spolu
zápasící milenci odjedou a odkud se vracejí jako
manželé, je pln pozoruhodných podnětů, které nás
vedou ku přemýšlení o pojetí lásky, zcela odliš-
ném od pojetí v evropských literaturách pevnin-
ských. Setkáváme se tu s rozkošnými momenty.
Kipling
Kiplingův
Indie
29
article
zcela se vymykajícími z mezí literární konvence,
s níž jsme se zvykem jaksi sblížili, nalézáme par-
tie, nad nimiž jako slunce vychází vše rozjasňující
úsměv velikého vypravěče, a jimiž proniká vlastní
živel jasně a ušlechtile pojatého amerikanismu,
který je neznámou pevninou konvenčním humori-
stům evropským, beroucím si jej za terě svých pla-
ných vtipů. Ze světa úporných zápasů politických,
šíleně rychlého myšlení, krátce vší rozpoutané
energie lidského ducha, ocitáme se náhle v zemi
rozpadající se prastaré kultury, která ne nadarmo
stvořila si náboženský cil všeho lidského děnív
nirváně, kde vladař nevycházi z opiové ztrnulosti
a kde všechen úskočný, podnikavý a dobrodružný
živel representuje příslušnice toulavého cikánské-
ho národa, která jako souložnice vladařova náho-
dou dostala se k veslu. Je to úžasný přechod, kte-
rý dovede Indii velmi ostře narýsovati v naší před-
slavitosti. A to a ostatní ideový smysl tohoto jas-
ně osvětleného sblížení západu s východem, jenž
rozuzlí milostnou zápletku a učiní z dvou nešťast-
ných bezvýsledně spolu bojujících bytostí šťastné
manžely, a jenž vysloven odstrčenou indickou vla-
dařkou (že toliko v mateřství zůstává pravý úkol
ženy), působí na nás, jakoby byl vysloven ústy
zosobněné kultury, která odkojila celé lidstvo —
je účelem této krásné knihy, kterou k bližšímu
seznání našemu čtenářstvu vřele doporučujeme
Indie
30
article
„Fantasie“ druží se k „Přízrakům“, o nichž
byla na tomto místě řeč. Nejedno číslo z této kni-
hy strhuje nás svým přízračným rázem a dává
nám příležitost okoušeti kouzlo Kiplingova vy-
pravování, které v smíchu a žertech dovede do-
cíliti nejvážnějších účinků. Literární genre i dějové
ovzduší se tu střídá, vedle přízračných nebo vůbee
fantastických čísel, stvořených pro samu rozkoš.
hroužení se do nejistého zášeří neskutečna, vysky-
tují se tu čísla živě humoristická a líčením až na-
turalistická, vedle indického nebo vůbec východ-
ního pozadí vyskytuje se tu i Londýn. Toto stří-
dání působí na výsledný tragikomický dojem, jímž
se liší „Fantasie“ od „Přízraků“. Burleskní ráz
hlavních humoristických čísel pohybuje se tak jistě
v mezích vybraného literárního vkusu, že se tu
můžeme podivovati znovu Kiplingovu umění, které
ovládá čtenáře s takovou precisně vypočtenou
mírou působivosti. „Jeho Lordství Slon“ a „Brug-
glesmith“ jsou jistě čísla svého druhu klassická,v
nichž vadí nám ona již zmíněná cizorodá stránka
anglického humoru, do kterého se nedovedeme
Kiplingův
Londýn
31
article
nikdy plně vžíti, toliko v detailech: obrysy zůstá-
vají jasné a živé. Pro zajímavost připojujeme ještě
poznámku, která charakterisuje otázku původnosti
našich autorů, kteří se učí v cizině, aby nás pak
omráčili silou svých námětů, ovšem beze všeho
označení vypůjčených. Je to „Nejlepší povídka
světa“, která dala námět i celé zpracování jedné
z povidek, obsažených v poslední knize mladého
povídkáře, který cestuje po světě, aby nanesl nám
ze světa co nejvíce kuriosit literárních, Jana Ha-
vlasy. Končíme poukazem na poslední číslo „Fan-
tasií“, „Jeden názor otázky“, v němž ve formě
dopisu jndického šlechtice svému vladaři o po-
měrech v Londýně podává se celá kritika angli-
ckého panství v Indii a nejen to, anglické kultury
vůbec. Toto číslo konečně tak zásadní a paměti-
hodné spojuje „Fantasie“ s „Naulahkou“, neboťi
ono vyslovuje základní ideu povídky západu i vý-
chodu, tendenci proti ženské emancipaci. Tak ob
knihy vystupují s aktuální tendencí před naše čte
nářstvo, vydávajíce stejný hlas odsouzení revoluč-
ního ženského hnutí v Anglii právě v době, kdy
z této země docházejí nás zprávy o nejpustším řá-
dění sufražetek.
Jan ha
Fana
Londýn
Indie
Anglie
32
article
Bibliografie.
Bibliografie.
XIV., XV. a XVI. výroční zpráva ko-
mise pro kanalisování řek Vltavya
Labe v Čechách o činnosti její za léta
1910, 1911 a 1912. V Praze, nákladem vlastním.
Inž. Gustav Trnka: Město Říčany v mi-
nulosti a přítomnosti. V Říčnooch, nákla-
dem obce říčanské
Sokol královédvorský 1362—1912.
Dvůr Králové n. L., Vydáno u příležitosti sletu
sokol. župy podkrkonošské ve dnech 13.—14. čer-
vence 1913.
Lic. Theol. Josef Lukášek: Jáchym Ondře
hrabě šlik. Praha 1913. Nákladem firmy V. Ho-
rák a spol., spol. s ruč. omez.
Fritz G. Steiner: Die Entwicklung de
Mobilbankwesens in Oesterreich.
Von den Anfángen bis zur Krise von 1873. (Studien
zur Sozial. Heft VIII.) Wien, Verlagsbuchhandlung
Carl Konegen.
Béla Katona: Die Volkswirtschaft Un-
garns. 1912. Budapest, Buchdruckerei Gebrůder
Légrády.
Trnka
Sokol
Lukášek
Jáchym Ondra
G Steiner
Konegen
Kato
Čechy
Praha
Říčany
Dvůr Králové
Wien
Budapest
Vltavya Labe
die Entwicklung jít Mobilbankwesen
Studien zur Sozial
die Volkswirtschaft Uno