ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 7 34dc7ae0-8f16-11dd-bf8f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 7
Chunky — 32 celkem · entity: person 63, work 8, org 6, place 33
1 masthead
18. srpna 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 22d.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 7.
6 article
OBSAH Rich. Veselý: Mezinárodní hudební společnost. Lékařství. Dr. Frant. Šmidrkal: O hromadno nákaze duševní. (lI.) Literatura. Biblio gra fie.
Rich Veselá doktor František mezinárodní hudební společnost
7 article Mezinárodní hudební společnost.
Mezinárodní hudební společnost. Proniknutí národních elementů v hudbě umělé je dílem XIX. věku. Odtud rozlišuje se i hudba dle národností, jež v ní mají projev svérázné svojí kultury. Považujeme za po- krok devatenáctého století, že vytvořilo sa- mostatnou hudbu národů, kteří až dotud slou- žili svým uměním mezinárodnímu celku. Toto rozdělení hudby dle národností není však pro rozšíření děl jejich vždy nejprospěšnějším. Iso- lace jednotlivých národů, zvýšená poměry po- litickými, bývá příčinou neznalosti jejich umě- ní ve světě ostatním. Jich umělecká činnost bývá neznámou a umělecké působení jich děl nebývá zužitkováno, což jest pak velkou ško- dou světového umění. Mohlo by to pomalu vésti k naprostému roztříštění a vzájemnému uzavření se národů v hudebním životě. Proto nastává přímo kulturně-historická nutnost většího mezinárodního styku, ke kterému pra- cuje se dnes v hudbě podobně jako v jiných obj- rech uměleckých a vědeckých. I mladá ještě hudební věda cítí potřebu styku mezinárodní- ho. Jejím cílem jest znalost umění všech ná- rodů, neboť jen tak může posouditi význam jednotlivých uměleckých děl v celé kultuře lidské. Jest proto zjevem nad jiné potěšitel- ným, že právě zástupci hudební vědy sorgani- sovali se před několika roky v „Mezinárodn hudební společnost“, jejíž účelem jest koncen- trace hudebně vědecké práce a šíření hudebn literatury všech národů.
8 article
„Mezinárodní hudební společnost“ založi berlínský universitní profesor hudby Oskar Fleischer. Svolal r. 1899 konferenci hudebníků a hudebních znalců, navrhnul jim stanovy, vy- slechnul jejich náhledy a vypracoval spolus nimi obšírný program spolku, jenž měl v nej- širším slova smyslu hájiti hudební zájmy všech národností. Program tento v celém svém roz- sahu potom vyplněn nebyl, zvláště když po několika letech (r. 1903) prof. Fleischer přell- sednictví spolku se vzdal. Společnost stala se tím, čím jest dodnes: spolkem, jenž chce slou- žiti především hudebně-vědeckému badání a tím prohloubení hudebního života výměnou výsledků vědecké práce v mezinárodním sty- ku. Praktické zájmy hudebníků hájí tedy pou- ze nepřímo. Organisace společnosti spočíváv sekcích jednotlivých států, jež skládají se opět ze sekcí jednotlivých měst. Výbor spolku tvoř předseda (volený na 2 léta), pokladník, zapi- sovatel a předsedové zemských (státních) sekcí. Předsedou byl do r. 1903 O. Fleischer. v létech 1903—1908 berlínský universitní pro- fesor Hermann Kretzschmar a od r. 1908 jest jím anglický skladatel Alexander Mackenzie.
Fleischer O Fleischer Hermann Kretzschmar Alexander Mackenzie spolek tvořit předseda
9 article
Největší váhu z celé činnosti mezinárodn společnosti mají velké mezinárodní hudlebn sjezdy, jimiž se pěstují osobní styky předsta- vitelů hudební vědy všech národů. Na sjezdech pořádány bývají jednak přednášky o esthetice. theorii a dějinách hudby, jednak koncerty, hlavně historické, jimiž representovati se má hudba národa neb města, kdež sjezd právě se koná. Dosud byly sjezdy čtyři. První sjezdv Lipsku na počátku září 1904 byl spojen s oslavami Bachovými. Mimo tři koncerty (ko- morní, orchestrální a církevní), sestavené vý- hradně z Bachových skladeb, zpívána v ko- stele sv. Tomáše jeho motetta, a pořádány tamže služby boží s liturgií v té formě, jak by- valo zvykem za jeho života. Druhý sjezd „Me- zinárodní hudební společnosti“ byl v Basileji v značně větších rozměrech. Přednášek bylo ohlášeno tolik, že musily býti rozděleny dle látky na devět sekcí, v nichž se pak předná- šelo současně, takže ani nebylo možno jed- notlivci sledovati průběh všech přednášek, po nichž rozpředly se často velmi poučné de- baty. Účast byla velmi živá. Ukázalo se po- prvé jasně, jak u všech národů se pilně ve vědě hudební pracuje, a jaký zisk přináší tu styk osobní; mnoho nových myšlenek a no- vých úkolů hudební vědy zde nadhozeno. Ve- škeré přednášky vydala pak „Mezinárodní hudební společnost“ v knižní publikaci. Kro- mě přednášek uspořádány ještě dva veliké koncerty historické (církevní a světský kon- cert), v němž domácí a pařížští umělcí před- vedli skladby největších mistrů 16. a 17. stol.
Bachův Tomáš Lipsko Basilej
10 article
Třetí sjezd konal se na jaře r. 1909. Za místo sjezdu určena Vídeň hlavně z toho důvodu. že téhož roku oslavována tam stoletá památka úmrtí Haydnova. Spojeny tedy přednášky na sjezdu s koncerty na Haydnovu památku uspo- řádanými. Program těchto koncertů neobsa- hoval však pouze skladby Haydnovy, jak při takových příležitostech bývá, nýbrž též četné. dnes téměř neznámé skladatele rakouské té doby, neb i doby starší, a přinesl pro znalost klassické hudby vídeňské mnoho cennéhoa zajímavého. Vědecké přednášky a diskuse, jež později rovněž vydány, byly dosud ze všech přednášek sjezdů nejcennější. Bylo jich více než sto. Přednášelo se německy, francouzsky, anglicky; přednášející byli národnosti ně- mecké, francouzské, vlašské, anglické (též Američané), holandské, finské, dánské, švéd- ské, české, polské a ruské. Z Čechů přednášel prof. Hostinský o naší lidové písni a malíř L Kuba o lidové písni dalmatské. Převládaly hlavně přednášky z dějin hudby. Sjezdu účast- nilo se také mnoho hudebníků praktickýcha mezi jinými přednášel též přední francouzský skladatel d'Indy o provozování staré hudby Řízení převzal předseda rakouské sekce, ví- deňský univ. prof. Guido Adler, jenž zahájil sjezd obšírnou přednáškou o významu Josef Haydna v dějinách hudby. Čtvrtý sjezd roku 1912 v Londýně nebyl poměrně již tak navští- ven. Angličané vynaložili velkou práci na uspořádání historických a moderních koncertů
Haydnův Američan Čecho profesor Adler Haydn Angličan Vídeň Londýn L Kuba
11 article
s programem hlavně anglických skladatelů- množství koncertů bylo však na úkor před- náškám a debattám, jichž se nemohlo daleko tolik připustiti, jako před dvěma roky ve Vídní. Příští sjezd bude se konati v Paříži vr 1914. Druhým prostředkem, jímž mezinár odn hudební společnost pracuje k uskutečnění své- ho programu, jsou četné její publikace. Předně vydává svůj měsíčník („Zeitschrift der inter- nationalen Musikgesellschaft“), kde se podá- vají referáty o vnitřním spolkovém životě uveřejňují se přehledy o nejnovějších pokro- cích hudební vědy a jejím vlivu na modern život hudební. Najdeme zde seznamy všech přednášek o hudbě, zprávy z universit, kon- servatoří a spolků hudebních, kritiku nových skladeb, informativní články o nových zje- vech uměleckých. Zvláštní péče věnuje se se- znamu všech provozovaných starých sklade hudebních. Z běžného života hudebního píše se zde pouze o událostech nejvýznačnějších,a vždy vzhledem k celému vývoji hudebního ži- vota; zdůrazňuje se tím vlastní charakter ča- sopisu, orgánu zásadně vědeckého, na rozdíl časopísů jiných, modernímu životu hudebnímu věnovaných, s nimiž měsíčník nechce naprosto konkurovati. Články uveřejňují se v jazyku francouzském, německém, anglickém a vla- ském. Pro francouzský odbor založen ješte zvláštní měsíčník „Revue musicale mensuelle“ jenž vychází nákladem pařížské sekce, a jes věnován výhradně hudbě francouzské. Stati přísně vědecké uveřejňuje společnost (ve čty- řech zmíněných jazycích) ve čtvrtletníku „Sammelbände der Int. Musikgesellschaft“ Mimo to vydává ještě sbírku monografií „Bei- hefte der Int. Musikgesellschaft“, kdež uve- řejňují se práce rozsahem i větší články pře- vyšující.
Vídeň Paříž Zeitschrift der inter Sammelbände der Int
12 article
Mezinárodní hudební společnost vykonal: za dvanáct let své činnosti mnoho pro vzá- jemný styk hudební. Jestliže dle některých náhledů mohla vykonati více, lze to omluvit tím, že program její jest tuze rozsáhlý, než aby se mohla na začátku své činnosti vy- hnouti lecjaké jednostrannosti. Mezi výtkami jež z různých stran se ozývají, nejvážnější jest ta, že společnost stará se tuze málo vlastní umělecké zájmy hudební, že jest spo- lečností jen řady učenců, kteří řeší různé spe- ciální vědecké problémy, kdežto by měla být spíše střediskem všeho vědeckého i uměle- ckého světa hudebního. Souvisí to i še zá- sadní změnou programu společnosti, která pů- vodně měla býti spolkem hudebním v širším slova smyslu a stala se časem spolkem výlučně vědeckým. Vývoj společnosti dál se však při- rozeně dle poměrů; ukázalo se, že třeba dříve položiti zde trvalý základ, z něhož by časem vyrostly opět dělbou práce podniky nové
13 article
Společnost musila se státi vědeckou, aby umožnila střed hudební kultuře mezinárodní A stále více se uplatňující věda hudební mu- sila se zde nejprve zorganisovati. Tím ovšem nechci činnost společnosti omlouvati, nýbrž spíše její vývoj vysvětlovati; jsme dosud na půl cestě k tomu, co jest naším ideálem: aby v mezinárodní společnosti výsledky hudebně vědecké práce byly zužitkovány ve prospěch živoucího umění, aby umění a věda šly zde ruku v ruce. Ideál ovšem velmi vzdálený! Ne- boť ještě dnes zástupcové hudby a její vědy dívají se na sebe spíše nepřátelsky, nemajíce porozumění pro to, čím by si vzájemně mohl býti. Hudební věda jest tuze mladou vědou než aby nemusila býti jednostrannou; koncen- truje se přílíš na nejbližší otázky, jimiž je nu- cena se zabývati, a ztrácí často souvislost se živým uměním; to jí ovšem není na prospěch jednostrannost hudebních učenců se na nich mstí, ale je to pouze nemoc naší doby, v jejíž překonání lze v budoucnosti právem doufat
14 article
Hudebníci zase, zabývající se intencivně hu- debními problémy přítomnosti, nemají mnohdy emysl pro hudební otázky vědecké, jež jim ne- zdají se býti akutními. Než tu oba tábory ne- jsou tak odděleny, jak mnohdy se mysli Mezinárodní hudební společnost pracuje na svých sjezdech mnoho, na př. pro hudební paedagogiku, dělá návrhy pro větší hudebn vzdělání hudebních kritiků atd. Že někteř moderní skladatelé (na př. d'Indy, Tanějev. Mackenzie) věnují též zájem otázkám věde- ckým, jest jistě úkaz potěšitelný. žádnému pak náro, nemohou býti mezinárodní styky hudební tak vítány, jako právě nám. Máme hudbu, jež ve svých nejlepších výplodech vy- rovná se hudbě všech kulturních národů. Přes to naše hudba v celku stále ještě ve svě- tě málo je známou. A tu právě „mezinárodní hudební společnost“ je nejvhodnějším pro- středkem, kterým možno známost naší hudby a našich uměleckých snah ve světě šířit. Proto třeba, aby této mezinárodní společnosti i u nás byla věnována náležitá pozornost. Rich. Veselý.
Tanějev Rich Veselá
15 title
Lékařství.
16 article O hromadné nákaze duševní.
O hromadné nákaze duševní. Dočetli jste se zajisté, kterak střeštěný rytíř Don Quijote svými bláznovskými kousky nakazil také svého sluhu Sanchu Pamu. A zná- ma je zkušenost, že lékaři, kteří stále se zabý- vají chorobami duševními, konec konců také choromyslnými se stanou. Náš mozek snadno přijímá manýry a projevy druhého: smějící se tvář vyzývá nás taktéž ke smíchu, tvář smutná činí nás vážnými. Vidíme-li někoho tančiti, jí- sti, zívati, jsme nutkáni činiti totéž. Mluví-l kdo, povzbuzuje nás to taktéž ke mluvení, sly- šíme-li zpěv, tu, aniž se toho nadějeme, zpí- váme taktéž. Předpokládá se jistá náchylnost jistá připravená půda ku přijetí dojmu. Zvláště středověk byl bohat na takové duševní náka- zy v rozsáhlých epidemiích. Připomeňme jenom ty výpravy křížácké, epidemie sv. Me- darda, průvody Camisardův nebo bratří Ce- vennských, na kterých leckde, jako ve Floren- cii, až 70.000 vzalo účast. Představte si prů- vody flagellantů, mrskáčů, kde nepočetné zá- stupy lidí různých stavů, různého věku vzdělání táhnou krajem s prapory a s rozže- hnutými svícemi, obnažení všichni až po pás rozdírajíce svá těla mrskáním metlami a zpí- vajíce smutné písně kajicné, vrhají se k zem do bláta, nečistoty, jsouce necitelní oproti zi- mě a psotám. Z jiných těch mnohotvárných nákaz duševních, pro které doba nynější nemá ani skoro vysvětlení, ani pochopení, uvádím záchvaty šíleného tance a jemu podobného tarantismu. Začalo to roku 1373, kdy zástupy lidí, majíce hlavy ověnčeny, tančily na veřej- ných místech, celé dni, až dostávaly bolesti n prsou a s křikem, smri volajíce, káceli se vy- síleni k zemi. V záchvatech tarantismu, jakoby uštknuti byli škorpionem nebo pavoukem je- dovatým (Lycosa Tarantula), uchvacováni byli zástupové pláčem, jiní smíchem, tančili, gesti- kulovali a zuřili, zejména když uslyšeli hudbu.
Quijot Sanch Pam svatý . I Ce Lycosa tarantula
17 article
že bez duší padali k zemi. V 16. století byla podobná hrozná epidemie. Města a vesnice zaznívala zvukem píšťal, klarinetů a tureckých bubnů. Nákaza děla se tak intensivně, že nedoslýchaví při pouhém pohledu těchto ta- nečníků zachváceni bývali nezkrocenou vášní taneční. Ještě v dobách nedávných, do r. 1888, vyskytovaly se ve Švédsku, v Savojsku, v Ba- densku, ve Finsku a na mnoha jiných místech epidemické záchvaty manie kazatelské, zá- chvaty posedlosti s exorcismem, křečemi pod. Uplatňuje se tu známá zkušenost z nauky lékařské o nemocech nakažlivých vůbec, že totiž rozhoduje jednak vnímavost, disposice, jednak nákaza, infekce. Zejména je-li soustava čivová vznětlivá, vnímavá a obrazotvornost živá, tu neobyčejné události působí dojmem tak mocným, že podobné výjevy vyvolávají a že lidé bývají neodolatelně zatažení na stej- né cesty bludných imaginací. V davu všechny emoce jsou nadmíru nakažlivé. V divadle nebo v nějakém jiném shromáždění lidu tleskání nebo sykot několika jednotlivců rozhodujeo úspěchu spisovatele nebo řečníka. Najde se vždycky jistá čásíka lidí, která se tím dá strhnouti. Této okolnosti používá s výhodou v divadle zjednaná klaka, ve schůzích strana oposiční atd. Touto nakažlivostí vysvětlíme si také prudkost paníky, náhlého to sděšen nebo uleknutí, které při nastalém nebezpečen- ství uchvacuje všechny tak, že bez rozmyslu se řítí, což zpravidla vede k velikým úrazům a pohromám.
Švédsko Savojsko Finsko
18 article
Též jedna naše událost dějinná ukazuje, jak mocná je panika, když zachvátila i ozbrojené vojsko, takže to nedovedeme ani pochopiti Stalo se to r. 1417 u Tachova, kde Husité do- byli takto snadného vítězství. Dle Palackého padl na veškero vojško německé z nenadání tak náramný strach, že počali utíkati dříve nežli Čechy byli ještě spatřiti mohli. Ani legát papežský, kardinál Jindřich, nic nesvedl s kru- cifixem v ruce, a musil i on účastniti se útěku všeobecného. Není ani třeba, aby člověk byl zrovna davu organisovaném, v němž myšlenky a city se nesou v určitěm směru. Tento společný po- pud může býti způsoben také vypravováním od osoby k osobě, čtením novin a pod., jen když vyvolá mocné hnutí mysli. Nebyl to jen požár Národního divadla, jenž vyvolal u nás takovou obětavost, ale byla při tom také zvláštní nálada v národě. Jako zvon rozezvučí všechny zvony souhlasné, nebo jako zvučná struna vyvolá znění všech strun stejně nala- děných, podobný stav nutno předpokládati u všech jedinců, berou-li účast na stejných udá- lostech. Všichni pak, jsouce takto napiati, mo- hou současně vybuchnouti při nahodilé příčině. Nikde snad nakažlivost nenachází tolik úrodné půdy jako tam, kde se jedná o stránku nábo- ženskou. Rozhodnou úlohu v bojích národů balkánských hraje jednak cit náboženský, jed- nak cit národnostní. Jen touto cestou duševní nakažlivosti vysvětlíme si tvoření se různých sekt náboženských, i takových, které mrzače- ní a hubení těla, pohřbívání za živa atd. po- važují za hlavní cil svého spasení. Jsou s do- statek známy zprávy o skopcích v Rusku.
Palacký Jindřich Tachov Čechy Rusko národní divadlo
19 article
Skoro všude, kde setkáváme se s epide- miemi náboženskými, jsou jich původci karak- tery defektní, osoby pozvíce duševně odchyl- né, hysterické (na př. Maljovaný r. 1891 v Ru- sku byl z rodiny opilcův a sám byl také opi- lec, choromyslný), a také skoro vždy prvními jích přívrženci jsou lidé buď slabé vůle, neb lidé duševně méně cenní, nebo lidé nezkušení Mimo to pohlaví ženské má větší k tomu ná- chylnost a dává také snáze základ ke mno- hým epidemiím. Proto duševní nákazy jsou ne- cbyčejně četné na venkově, v klášteřích žen- ských a v ústavech dívčích. Jsou také nákazy duševní, kde nerozho- duje ani nálada chorobná, hysterická, ani pod- něty náboženské, ale kde rozhodnou úlohu hrají obyčejně slabosti lidské, jako je na př shon po rychlém snadném zbohatnutí a pod Obětí stávají se zpravidla osoby méně na- dané, nebo lidé nezkušení, kdežto původci jsou osoby cíle svého vědomé, často ovšem po stránce morální všeho karakteru prostí Sem patří horečky vystěhovalecké, horečky stavební, horečky zakladatelské, jako právě nyní pozorujeme překotné zakládání ústav Peněžních a nerozumné zřizování společností akciových.
20 article
Za všech dob jednotlivci ovládali davy lidu. Právě proto, že dav pozbývá soudnosti dá se snadno ovládati a říditi. Dav nemůž se nikdy obejíti bez pána, bez vůdce, který- miž bývají více muži činu, nežli mužové my- šlenky. Sledujme jenom výjev při pohřbu Cae- sarově. Lid po řeči Brutově schvaluje vraždu Caesarovu, neb jtyran byl a přešťastni, že Řím ho zbaven jest.“ I chválí Bruta, že ho za- vraždil: „Ať žije Brutusí Zdráv buď, zdráv. Varuje pak Antonia, že „nejlíp udělá, když o Brutovi nic zlého tady mluvit nebude.“ Záhy však pod nátlakem diplomatické řeči Anto- niovy uznává, že „mnoho pravdy v tom, co říká, když se to tak všecko dobře uváží.“ A dále, jsa úplně zvrácen ve svém názoru a soud- nosti, pronáší se o těch lidech ctihodných, že „zrádci byli, padouši a vrahové“, a pozby konečně odkazem Caesarovým úplně své roz- vahy, soplí, běsní a zuří: „Chceme pomstu Pomstul Vzhůru! Hledejte! Zabtel Žehněte
Brutův Caesarův Brutus Řím Anta
21 article
Palte! Bijte! Zabijte! Ať jeden zrádce nezů stane zdráv!“ Podobné obraty můžeme viděti při schůzích voličských, v usnášení se sněmov- ním, při porotách. Zvláště zajímavým je zjev nakažlivosti porotách. V jejich rozhodnutích nalézáme vliv vůdcův a účinek známých činitelův, ke kte- rým dále přijdeme, jako jsou tvrzení, opako- vání, prestiž a nakažlivost. Řečník, který zná s těmito činiteli zacházeti, vodí porotce, kam jen sám chce. Jako všechny stavy, také po- rotci podléhají velmi silně citům a náramně málo klidnému uvažování. Neodolají, praví se pohledu na kající ženu nebo na průvod sirot- ků, a jak tvrdí jeden znamenitý obhájce, po- stačí, aby žena byla hezká a získá si přízeř porotců. Za všech dob vše, co bylo tajuplného, my stického, podivuhodného vykonávalo mocný vliv na člověka. Každý člověk jest od přírody vnímavý pro vzněty, a tím se vysvětluje též proč za všech dob věci nábožensko-metaíy sické, nadsmyslné, zázračné, zejména byly-l přednášeny s jistou živostí, uchytily se a roz- šířily se v široké vrstvy lidové. Více nás za- jímá líčení hrůzyplného Pekla Danteova, nežli jeho oslňující Nebe. Do Lourd a jiných míst poutních putují ročně miliony lidí, a skutečná zhojení, tam nastalá, prohlašují se se strany lékařské jako výsledky přirozené, docílené mocným kázáním tamějších mnichů-kazatelů mocí suggesce. Ještě dneska hrnou se lidé k
Danteův Lurdy
22 article
zázračným lékařům, kteří jsou zpravidla prostí šarlatáni. Této stránky lidské využitkují zpra- vidla mnozí chytří spekulanti ke svým úče- lům zištným. Uvádím jenom dva takové do- klady: Mrs. Eddy, zakladatelka sekty Chri- stian Science, svým modlením vyléčila prý miliony lidí, ale získala při tom 5 milionů marek. Její kniha, věda a léčení, s klíčem k sv písmu, vyšla ve 200.000 exemplářích po 20 markách. Ale když ta milá mrs. Eddy měla bolesti zubů a musela dáti zuby odstraniti, ne- pomohlo její modlení a musela se dáti narko- tisovati. Jiný takový výtečník byl Alexand Dawie, zakladatel osady Liónské. Míval 4—5 tisíc posluchačů a pouhým vkládáním rukou docílil takých výsledků, že během jednoh roku vydělal 7 milionů marek. Množství je vždycky hotovo poslechnout člověka, který jest obdařen silnou vůlí a který se mu dovede vnutiti. V každé době vyvstanou osobnosti, které vtiskují svůj ráz, svou činnost a které pak massa neuvědomělá napodobí. Ta- kovéto napodobení je pro člověka potřebou neboť člověk je přirozeně napodobivým, a t potřeba činí tak mocným vliv toho, co nazý- váme modou. Celý náš společenský život nen nic jiného, nežli napodobení ve svých různých útvařech, ať je to moda, zvyk, obyčej, vyučo- vání, vzdělání, sympatie, antipatie atd., Takové slepé napodobení je zjevem života každoden- ního: jednou se hrnou zástupy lidstva tam, po druhé zase jinam, jak právě záliba se jich zmocní. Tak vysvětlíme si také manie rozvo- dové, manie sebevražedné a jiné. Davy je třeba vésti nikoli důvody, ale vzory.
Eddy Alexand Dawie Liónský Davy Mrs . Edda svatý písmo
23 article
Má-li se na lidi účinkovati trvale a moc- ně, je třeba netoliko zářivého příkladu a na- podobení, ale dalšího ještě momentu sugge- stivního, a to je tvrzení a opakování. Čím j tvrzení určitější, tím větší má autoritu, a m skutečný vliv jenom tenkráte, je-li opakováno ustavičně a pokud možno týmiž slovy. Catc rozohnil konečně Římany k válce s Carthagi nany svými řečmi, ve kterých stále se opako- vala jedna a táže slova: „Ostatně však sou- díme, že Carthago musí býti zničeno.“ Znám báseň Počova „Havran“ dojímá proto tak mocně, že stále se tam opakuje ten smutný kormutlivý refrain: „Nikdy víc.“ Mnohé naše písně a popěvky, mnohá okřídlená slova sta- nou se populárními jen svým refrainem, svým stálým opakováním. Tvrzená věc ustálí se ko- nečně v myslích tou měrou, že se přijmou za dokázanou pravdu a hluboce se zakořenila. Z krátko nevíme už, kdo je původcem onoho opakovaného tvrzení a věřímu mu. V tom spo- čívá překvapující moc annonce, reklamy.
Catc Říman Carthagi Carthago Počův Havran
24 article
Jestliže dav přijal nějaký názor, hledí na jako na nezvratnou pravdu nebo jako na úplný blud. Jest uveden do stavu zvláštního očaro- vání, ve kterém nemůže se odvolati na vlivy rozumové. Vytvoří se utkvělá myšlenka, fixn idea, a vyvraceti lidem vžité představy, utkvě- lé názory, znamenalo by konati práci marnou zvětšovati odpor, zatvrzení. Panna Orleánsk již dávno byla mrtva, ale v lidu francouzském zůstala utkvělá představa, že žije, a místo n že byla spálena nastrojená loutka. Proto mohl objeviti se několik jiných panen orleánských Dav nedovede snésti žádné ani diskusse, an řádného odporu. Lidé vžijí se do svého idolu svou antipatií stupňují v nenávist, svou sym- patii ve zbožňování. Svému idolu se klaní,v něm se utápí, pro něj horují, a takto opojeni zmámeni táhnou lidé za svým idolem jakoty krysy, zpitomělé svůdnou píšťalkou krysaře Dr. Frant. Šmídrkal. z Hamel.
doktor František Hamel
25 article Literatura.
Literatura. (Nový Kipling.) V pořadí, do češtiny pře- ložených spisů velikého anglického vyprávěče, kte- rému se letos v jeho domovině dostalo zvláštní pocty tím, že byl dle starobylého dvorského zvyku korunován na básníka, vyšly v poslední době dvě knihy zvláště poutavého rázu. Je to Naulah ka. náhrdelník, povídka západu a východu ía angličiny přeložila Lydia Kolátorová, str. 350, za K 3.60) a Fantasie (smyšlenky rozličně) (z angl. přel. Julie Novotná, str. 358, za K 3.80, přel. spisy Kiplingovy vydává nakladatelství Hejdya Tučka). Dobrodružný román, jenž spojuje ve svém zauzlení západ s východem, Ameriku s Indií,a vrcholí tak v mohutné parallele, skrývající ve svém jádře zajímavou osobní tendenci autorovu proti ženské emancipaci, jak se jí rozumí na zá- padě a která hlavně v poslední době propukla v čistě revoluční hnutí proti mužům. „Naulahka. náhrdelník“ podává nám Kiplinga, jak jsme se ho naučili znáti a milovati z oněch „prostých poví- dek z indických hor“, jichž dvě knihy, také již vyšlé v českém překladě, vzbudí v nás nejednou představu jisté obdoby anglického vyprávěče s Če- chovem. „Naulahka“ shrnuje jako román přirozeně charakteristické schopnosti Kiplingovy, dává vy- stoupiti zajímavým rozdilům, jimiž se odlišuje je- den z neivětších žijících básníků lidstva od autor
Kipling Kolátorová Novotná Kiplingův Hejdya Tuček západ východ Amerika Indie
26 article
nám bližších svou racovou příslušností nebo běž- nou literární konvenci. Zdá se nám, že všechny ostatní literatury evropské pevniny až snad na skupinu literatur severských, v nichž jakoby rostl svět sám pro sebe, svět nejvyspělejší kultury, do- vedou u nás najíti sluchu, dovedou se přizpůsobiti našemu cítění. Avšak literatura anglická jakoby i v duchovním ohledu byla territoriálně jiná, měla zcela jiné podmínky vzhledem k citové disposici čtenářově, než na jaké jsme zvykli. Její humor na př. tak originální a svérázný, je něco, co nám naprosto nepřiroste k srdci, i kdybychom se velmi usilovně pokoušeli rozpoznati jeho kořeny a vnik- nouti do jeho půdy. To nutno zdůrazňovati stále ačkoli tím nechceme říci, že pěstování anglické literatury nemá pro nás vážného užitku, jak chtěly nám dokazovati některé hlasy kritiky ve dnech nedávno minulých. Není dobrého autora, ať náleží ke kterékoli odlehlejší oblasti literatur, od kterého bychom se nemohli učiti, s nímž bychom se po- znáváním a ceněním jeho dobrých schopností ne- dovedli vnitřně vyrovnávati a tím stoupati ve své citové úrovni. Tím spíše lze vztahovati tato slova na Kiplinga, po celém světě milovaného autora
Kipling
27 article
„Knih džungli“, jehož anglický charakter se nám dovedl přiblížiti naočkováním kultury východní, jíž byl odkojen. Kipling je rozený Angličan, avšak bez indické kultury nebyl by Kiplingem. Jako Hearn, s nímž jsme jej v jednom svém posudku srovnávali, v Japanu, tak Kipling v Indii objevil jisté ideální prvky zachovalé prastaré kulturya jako dobrý vlastenec pokusil se jimi léčiti bolest svého domova. Poněkud jinak ovšem než měkký, melodický Hearn, který v Japanu spíše si stvořil, než skutečně nalezl zemi své touhy, přistoupil ten- to indický nadšenec k předmětu své životní lásky, kterou prožil rozumově i citově. V Kiplingovi se více odlišil praktický rozumový živel a vyvolal paměti hodný kontrast s čirou bezúčelnou fanta- stičností, který je ryze kiplingovský. Když si uvě- domíme toto rozpětí moderního anglického ducha, jehož podnětem byl orient, nepozbude pro nás
Kipling Angličan Hearn Indie kniha džungle
28 article
Kipling poutavosti ani ve chvílích, kdy se nám čistě vybarvuje v obrysech svého národního char- akteru — neboť víme, že tyto nám tak cizorodé zákmity vyrovnají se za několik okamžiků s čin- ností veliké tvůrčí fantasie, které rozumíme, i kdy- by k nám přicházela z konce světa. Nikde dosud nevytýčil Kipling tyto dva základní póly, které tvoří podstatu jeho básnické individuality, do ta- kového ostrého kontrastu, jako v „Naulahce“ Vzdělaný svět zná Kiplinga toliko z vrcholného díla jeho nejšíře rozepiaté fantasie z „Knih džun- glí“, které dovedly utajiti v zdánlivě pouhé pitto- reskní hře, oživené orientální fauny jeden z nej- větších kulturních snů lidstva, avšak domníváme se, že kličem k dílu Kiplingovu může býti toliko tento román, který přistupuje k cíli cesty. Indii, teprve s přípravou vyzrálého rozmachu anglické kultury, amerikanismu. Poměr mladého americké- ho politika-vlastence k dívce, která uhýbá se jeho objetí, vrhajíc se do lidumilné činnosti, jejíž cíl je v zapadlém indickém státě, kamž oba spolu zápasící milenci odjedou a odkud se vracejí jako manželé, je pln pozoruhodných podnětů, které nás vedou ku přemýšlení o pojetí lásky, zcela odliš- ném od pojetí v evropských literaturách pevnin- ských. Setkáváme se tu s rozkošnými momenty.
Kipling Kiplingův Indie
29 article
zcela se vymykajícími z mezí literární konvence, s níž jsme se zvykem jaksi sblížili, nalézáme par- tie, nad nimiž jako slunce vychází vše rozjasňující úsměv velikého vypravěče, a jimiž proniká vlastní živel jasně a ušlechtile pojatého amerikanismu, který je neznámou pevninou konvenčním humori- stům evropským, beroucím si jej za terě svých pla- ných vtipů. Ze světa úporných zápasů politických, šíleně rychlého myšlení, krátce vší rozpoutané energie lidského ducha, ocitáme se náhle v zemi rozpadající se prastaré kultury, která ne nadarmo stvořila si náboženský cil všeho lidského děnív nirváně, kde vladař nevycházi z opiové ztrnulosti a kde všechen úskočný, podnikavý a dobrodružný živel representuje příslušnice toulavého cikánské- ho národa, která jako souložnice vladařova náho- dou dostala se k veslu. Je to úžasný přechod, kte- rý dovede Indii velmi ostře narýsovati v naší před- slavitosti. A to a ostatní ideový smysl tohoto jas- ně osvětleného sblížení západu s východem, jenž rozuzlí milostnou zápletku a učiní z dvou nešťast- ných bezvýsledně spolu bojujících bytostí šťastné manžely, a jenž vysloven odstrčenou indickou vla- dařkou (že toliko v mateřství zůstává pravý úkol ženy), působí na nás, jakoby byl vysloven ústy zosobněné kultury, která odkojila celé lidstvo — je účelem této krásné knihy, kterou k bližšímu seznání našemu čtenářstvu vřele doporučujeme
Indie
30 article
„Fantasie“ druží se k „Přízrakům“, o nichž byla na tomto místě řeč. Nejedno číslo z této kni- hy strhuje nás svým přízračným rázem a dává nám příležitost okoušeti kouzlo Kiplingova vy- pravování, které v smíchu a žertech dovede do- cíliti nejvážnějších účinků. Literární genre i dějové ovzduší se tu střídá, vedle přízračných nebo vůbee fantastických čísel, stvořených pro samu rozkoš. hroužení se do nejistého zášeří neskutečna, vysky- tují se tu čísla živě humoristická a líčením až na- turalistická, vedle indického nebo vůbec východ- ního pozadí vyskytuje se tu i Londýn. Toto stří- dání působí na výsledný tragikomický dojem, jímž se liší „Fantasie“ od „Přízraků“. Burleskní ráz hlavních humoristických čísel pohybuje se tak jistě v mezích vybraného literárního vkusu, že se tu můžeme podivovati znovu Kiplingovu umění, které ovládá čtenáře s takovou precisně vypočtenou mírou působivosti. „Jeho Lordství Slon“ a „Brug- glesmith“ jsou jistě čísla svého druhu klassická,v nichž vadí nám ona již zmíněná cizorodá stránka anglického humoru, do kterého se nedovedeme
Kiplingův Londýn
31 article
nikdy plně vžíti, toliko v detailech: obrysy zůstá- vají jasné a živé. Pro zajímavost připojujeme ještě poznámku, která charakterisuje otázku původnosti našich autorů, kteří se učí v cizině, aby nás pak omráčili silou svých námětů, ovšem beze všeho označení vypůjčených. Je to „Nejlepší povídka světa“, která dala námět i celé zpracování jedné z povidek, obsažených v poslední knize mladého povídkáře, který cestuje po světě, aby nanesl nám ze světa co nejvíce kuriosit literárních, Jana Ha- vlasy. Končíme poukazem na poslední číslo „Fan- tasií“, „Jeden názor otázky“, v němž ve formě dopisu jndického šlechtice svému vladaři o po- měrech v Londýně podává se celá kritika angli- ckého panství v Indii a nejen to, anglické kultury vůbec. Toto číslo konečně tak zásadní a paměti- hodné spojuje „Fantasie“ s „Naulahkou“, neboťi ono vyslovuje základní ideu povídky západu i vý- chodu, tendenci proti ženské emancipaci. Tak ob knihy vystupují s aktuální tendencí před naše čte nářstvo, vydávajíce stejný hlas odsouzení revoluč- ního ženského hnutí v Anglii právě v době, kdy z této země docházejí nás zprávy o nejpustším řá- dění sufražetek.
Jan ha Fana Londýn Indie Anglie
32 article Bibliografie.
Bibliografie. XIV., XV. a XVI. výroční zpráva ko- mise pro kanalisování řek Vltavya Labe v Čechách o činnosti její za léta 1910, 1911 a 1912. V Praze, nákladem vlastním. Inž. Gustav Trnka: Město Říčany v mi- nulosti a přítomnosti. V Říčnooch, nákla- dem obce říčanské Sokol královédvorský 1362—1912. Dvůr Králové n. L., Vydáno u příležitosti sletu sokol. župy podkrkonošské ve dnech 13.—14. čer- vence 1913. Lic. Theol. Josef Lukášek: Jáchym Ondře hrabě šlik. Praha 1913. Nákladem firmy V. Ho- rák a spol., spol. s ruč. omez. Fritz G. Steiner: Die Entwicklung de Mobilbankwesens in Oesterreich. Von den Anfángen bis zur Krise von 1873. (Studien zur Sozial. Heft VIII.) Wien, Verlagsbuchhandlung Carl Konegen. Béla Katona: Die Volkswirtschaft Un- garns. 1912. Budapest, Buchdruckerei Gebrůder Légrády.
Trnka Sokol Lukášek Jáchym Ondra G Steiner Konegen Kato Čechy Praha Říčany Dvůr Králové Wien Budapest Vltavya Labe die Entwicklung jít Mobilbankwesen Studien zur Sozial die Volkswirtschaft Uno