ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 33107f90-78e7-11dc-907a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 36, place 5, org 5, work 2
1 masthead
15. ledna 1905.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k číslu 15.
3 masthead
Strana9.
4 article Vyrovnáni.
Vyrovnáni. Napsala Lea Ostrovská. Lehounké zaklepání. Umělec, obrátiv se nevrle od malířského stejanu, rozjasnil obličej, když na jeho za volání „Vejděte!“ objevila se na práhu dáma, hustým závojem zastřená. „Čím vám mohu, mílostivá, posloužiti?“ hlubokou úklonou pozdravil vstoupivši „Ty's výborný! Od které doby vítáš svě příbuzné tak uctivě ve svém atalieru?“ plynulo mu vstřie z úst dámy, která jediným pohybem ruky závoj odstranila. „Rafnela!“ vykřikl s úžasem malíř. „Ano, tvá sestřenka, kterou dva roky marné jsi zval, aby tě v atelieru navštivila. Tu mne tedy máš.“ „Konečně, za celé dva roky teprve našla jsi volnou chvili? ... „Co se tomu divíš? Víš, jak jsem za- městnána, že není rozkoší, býti společnicía předčitatelkou dámy tak rozmarně, jakouje moje velitelka.“ „Ubožátko, lituji tě upřímně, když jenom jednou za dvě léta ponechá ti despotická ba- ronka volnou chvíli pro tvoje přátele. Ale pryč s výtkami. Odlož raději a dovol, abych tě číškou čaje pohostil.“ „Čaj může počkati,“ odmítala slečna, „ra- děj mi pomoz z kabátku, ukaž mně svě zařízení a zvláště, co hezkého maluješ?“ „Skorem samé svaté, dušinko, tak že mnohdy mi připadá, že je u mne jako na kraji v nebi. „Daleko do něho nemáš,“ pravila Rafaela, zvedajíc hlavu k zasklenému stropu atelieru, „stošestatřicet schodů; duší by člověk pustil. než se sem dostane. „Je však odměněn za námahu, pohled, maliř otevřel dvéře do vedlejší místnoti, již mě jako ložnici upravenu. Z velikého okna, na západ vedoucího, na skytoval se překrásný pohled na Prahu, v pod- zimní háv se odívající. „To je vyhlídka, Slavoji, nádherná. Už mne ty schody nemrzí. Koukej, tamhle střecha paláce mojí baronky. Ta hodně červená, vidíš ji? A ty stromy v zadu, naše zahrada, božínku, tak se to zdá blízounko a je to za vodou!“ Malíř se usmíval.
Ostrovská Rafael Rafnel Praha Slavoj
5 article
„Tak vidíš, že ani pět poschodí není tak mnoho. Něco za něco. „Až budu bohatou paní, dám si od tebe tento obraz vymalovat. Zatím mne zasvěť do tajů umělecké dílny svojí,“ obrátila se od okna. „Zde se podívej, to je má poslední práce,“ zval ji malíř kynutím ruky ku podstavci, o něhož při jejím přichodu byl odstoupil. „Madonna,“ pronesla polohlasem, „jak je krásná, ráj se jí téměř z očí dívá.“ „Je to pouze podmalováno a kdyby měl být pravdou, co povídáš, musil bych jí namalo- vati oči tvoje,“ vážně promluvil umělec. Zamračila se, pohněvána. „Zakazuji ti jednou pro vždy, abys m lichotill“ „Pro pravdu se horšíš? Ostatně, víš dobře že to není pouze úsudek můj. Starý professor z akademie, jehož jsme jednou potkali, sám se Lýjádřil, že bys byla skvostným modelem k Ma- donně. Z hloubky tvých očí vyvírá tolik svatého klidu, jakoby neznámo jim bylo vše, co vášní lidskou se nazývá. Což, Elo, ty's jistě nikdy ne- byla zamilována?“ Záře nachu zbarvila líčka tázané. „Nech toho, Slavoji, raději mi řekni, který oltář tvá Madonna bude zdobiti?“ „Oltář žádný, sestřenko, je určena za sva- tební dar. Patří nyní k dobrému tónu, aby na- stávající manžel zařídil své vyvolené svatý koutek v ložnici, kde na klekátku má mladá žinka odmodiiti hříchy své — pardon, svého muže. Tuto Madonnu objednal u mne architekt Strachovský, znáš jej, bydlí také na Malé straně — — Kdyby se nebyl maliř v té chvíli sehnul pro papíry, které kabátem smetl se stolku, byl by užasl nad změnou dívčina obličeje. Opanovala se však velmi rychle, jak se dovedou ovládati povahy silné, které životní zápas otužil a jakoby byla zapomněla, o čem se mluvilo, pobídla umělce: „Uvař, Slávo, slíbený čaj, zatopím v kamnech, než si nádobí připravíš.
Madonna Ela Strachovský Ma Slavoj
6 article
„Ne, nemaž si ruce, máme samovar,“ še- trně ji odtáhl, „sedni si tady do křesla a jako host se nech uetívati. — — Po malé chvili usednuv proti ní, sledoval pohled, kterým se zadívala do modravých pla- ménků lihu, pod samovarem zapáleného. „Nač myslíš, sestřenko?“ „Nač?“ protáhla dlouze, „ani bys nevěřil. že možno najednou na tolik mysliti. Vzpomněla jsem si na dvorek, kde jako dítě jsem si s tebou hrávala, viděla v duchu tvou nebožku matku. svoji tetu, která tě kárala, když's ve hře po- hněván mne uhodil... „Nesmíš ji bit, chlapče, je sirotek,“ slýchávala jsem vždy od ní a zbož ňevala ji za všechnu lásku, kterou mně nahražo vala rodiče, záhy ztracené. Proč nemohu tak mnohdy osudu řici: „Nebij mne, jsem sirotek?“ těžký vzdech převanul rty dívčiny „Ty si stýskáš?“ malíř pohladil ji něžně pe vlasech, „trápí tě něco? „Ne, ne, odpusť mi trochu sentimentality při vzpomínce na společný náš domov. Povíde mi raděj o sobě. Kde jsme přestali? Ah, u toho stavitele pro jehož nevěstu obraz maluješ. Znám je trochu, docházel k paní baronce,“ mluvila Ra- faela rychle, jakoby zněním hlasu svého ohlu- siti chtěla v nitru pocit, který je zaléval hoř „Vezme si decru nějakého ředitele, asi sto tisíc s ní dostane. Takový architekt jde jenom po penězích,“ navazoval hovor umělec. „Jako dnes skoro každý muž,“ prohodila ona suse. „Oho, proti tomu se ohražuji. Je to sic hezká věc, míli peníze, ale když našinec vydělá tehik, aby rodinu slušně uživil, proč by se pachtil po věně? To by se pomalu chudé děvče ani ne- vdalo. Co potom s krásou, vzděláním, když by je pytel peněz vyvážil?“ „Škoda, že tak malé procento mužů je tvého smýšlení. Však tě ještě některá bohatá ráda poprosí — — „Bude prosit nadarmo, neožením se,““ od- větil rozhodně. Sestřenka se rozesmála. kostí.
7 article
„Hleďme Slavoje, zapomněl, že před dvěma léty smýšlel zcela jinak.“ „Ovšem, zcela jinak. Po dlouhém odlou- čení přišla's tehda do Prahy, kde jsem ti na vý- slovnou žádost opatřil místo společnice. Zůsta jsem tenkrát ohromen na perronu nádraží, kde jsem tě očekával. Představoval jsem si slečinku, která na venkovském hnízdě učila frančině a pianu, hodně neobratnou i poníženou, jež se mi podle všech předpisů ukloní a v uctivé vzdále- nosti vyslechne, jak jsem se o ni postaral. Místo toho překvapila mne zjevem svým dáma, před níž choval jsem se sám jako školák. Věř, že tenkráte, když jsem tě k baronce uvá- děl, nutilo mne cosi v nádherných jejích salo- nech protestovati proti bezpráví, které tě otro- ckým poměrem k novému domovu mělo připou- tati. Tebe mladou, krásnou, viděti za křeslem neduživé dámy, ochotnou ke každému rozkazu jako ten učený psík, který jí lehával u nohou Však šlechtična vytříbeného vkusu jemno- citem svým záhy vystihla, čím se lišíš od ob- vyklých společnic a zacházela s tebou spíše jako s dcerou, čímž získala všechen můj vděk. Jediné, co jí mám za zlé, je, že tě příliš rozmazlila. A sice tou měrou, že když jednoho dne chudý malíř, Slavoj Zahořanský jako kan- didát ženitby zaťukal upřímným doznáním na srdéčko tvoje, dostalo se mu odmítavé odpo- vědi: „Není dovoleno! Od té chvíle si umínil podobný pokus — „Opětovati dnes s větším úspěchem, vpadla mu do řeči, upřeně se mu do očí dívajíe. Vykřikl úžasem, pak se zasmušil, noře obličej do dlaní.
Praha Slavoj
8 article
Vstala s křesla a přistoupivši až k němu tiše pronášela: „Nehněvej se, Slávo, není to hra, do níž tě zapřádám. Jsem příliš upřímná a ty poctivý abys nevycítil, že mluvím vážně, ovšem, cho váš-li dosud tytéž pocity jako tenkráte? Vzchopil se rychle. „Věděl jsem to, duše moje, že jenom ty budeš mou, proto snadně jsem mohl přísahati, že se s jinou neožením. Jsem šťasten tak, že an říci ti nemohu, co vše cítím,“ a než se nadála, dusil ji přívalem polibků. Bránila se mu, se mohla, však nadarmo. „Voda...“ vykřikla pojednou. Pustil ji z náruče, v domnění, že je jí ne- volno, že omdlévá. Zatím, smějíc se, ukazovala na samovar, kde se voda klokotem vařila. — „Zásnubní čaj je hotov,“ hlásil umělec p chvíli, nabízeje dvorně rámě své vyvolené. Hlavu u hlavy jako za dob dětských seděl na malém dívanku a malíř s veškerým zanícením Rafaelu seznamoval s příštím zařízením jieh společného života. „Něco mi uděláš k vůli,“ vznesla prosebný pchled k němu. „Všechno na světě. „Poslyš tedy. Před chvílí jsi mi řekl, že byla bych vhodným modelem k Madonně, nuže dovol, abych ti k této jako model seděla.“ „Výborně, bereš mi přání moje téměř z úst Ale tvoje zaměstnání?“ „Šest neděl mám volno. Paní baronka od jela dnes ráno k příbuzným do Italie. Postač ti ta doba?. „Více než dosli k domalování obrazu i k za- slání oznámení tvojí velitelce, že's mojí že- nuškou.“ „Tak rychle?“ prohodila udiveně. „Ano, má zlatá. Přece nechceš denně sedat modelem a týrati mne připomínáním hodiny. kdy ti ohledy k okoli nakáži, abys opustila můj atelier.
Rafael Madonna
9 article
Jak se to bude krásně pracovati! Já zde u svého stojanu, ve tvé blízkosti, dě- liti se budu s tebou o vše i o vzduch, který tu dýchám, nebudu pracovati pouze pro sebe, svoje jméno, ale pro tvoje blaho, pro blaho našich budoucích dě — — — Zahradila mu spěšně ústa růžovými rtíky svými, proti čemu on nijak se nevzpíral. Sňatek Rafnely s malířem Zahořanským odbyl se na přání nevěstino ve vší úichosti, tak že téměř nikdo z četných jeho známých nemě tušení, že se umělec oženil. „K čemu zasvěcovati svět do svého blaha nechati se okukovat, týrati blahopřáními,“ na- mítala mladá paní, s níž manžel vřele souhlasil nadšeně dokládaje: „Jak jinak se pracuje, miláčku, dívá-li se člověk na tvářinku, kterou zbožňuje. Kolik Madonn jsem již namaloval, ale ták ideální krásy, jako tato, nebyla dosud žádná. „Řekni, s takou pílí prováděna,“ namítal Rafaela. „Ujednám se Strachovským, abych smě obraz vystaviti, pak rozhlásím do celého světa- Zena moje byla mně modelem, hleďte, jak je krásná!“ „Ty nepolepšitelný, marno ti vzdorovat čiň, jak ti libo,“ podrobovala se žínka jeho. Možná, že by se byl umělec nesnažil tal věrně vystihnouti podobu choti svojí na obraze objednaném, kdyby byl tušil vlastní podnět, na němž zbudováno štěstí jeho.
Zahradil Madonna Rafael Strachovský
10 article
Architekt Strachovský, docházeje často k staré baronce, zadíval se příliš do očí skične Rafaely. Za krátko v důvěřivém srdci jejím pro- budil touhu, dosud nepoznanou. Zamilovala se do švarného elegána, kterýž zdánlivě city jej opětoval. — A jednoho krásného dne zdrtila ji zvěst že se architekt ožení s jinou! Kratičké snění její o blahu života po boku muže, v němž vzor ostatních viděla, vyprchalo, dotčeno drsnou prosou skutečnosti. Aby se nedala dopadnouti tím, kterým nyn pohrdala, při slabosti, že by uzřel třeba jedinou slzu její, odhodlala se překročiti práh přítele dětských svých let, za nímž doufala najíti ryzos a poctivost citu, jenž přede vším ji ochrání. Oddanost a láska, kterou ji manžel za- hrnoval, vyléčila záhy bolest zklamání, o němž Slavoj neměl nejmenšího tušení.
Strachovský
11 article
Obraz Madonny dokončen a ve vhodném rámci umístěn, stál na malířském stojanu upro- střed atelieru. Rafaela samotna, postavivši veliké zrcadlo těsně vedle obrazu, porovnávala tvář svoji s tváří světice, jejíž polosklopený zrak zdá se na všechny strany divati. Umělec sebe dovednější nebyl by mohl vy- stihnouti podobu dvou stejných obličejů věrněji „Nyní jsme vyrovnání, pane architekte,““ pro- hodila, zreadlo odsunujíc ... Dle úmluvy s mladou paní Strachovskou mě umělec následujícího dne Madonnu zaslati a sám přijíti s choti svojí, ježto si přála paní architek- tová tuto seznati. Rafnela zbledla, když jí man žel přání toto oznamoval. „Je ti něco?“ ptal se úzkostlivě. „Napadlo mně, co ikdyby se jim obraz ne- libil, vždyť ho dosud neviděli?“ vymluvila se. „Ty blázinku,“ konejšíl ji, „vždyť to byl ujednáno. Víš, jaký jsem puntičkář. Karel řekli namaluj mi Madonnu, jakou, ponechávámt úplně na vůli mne překvapit. Ergo, svou vůli jsem provedl, na kritiku jeho je času dosti. Ne- bude-li se libiti jemu, zalíbí se jinému.“ „Odpusť, zapomínám na tvoji popularitu, že jméno tvoje samo ručí za provedení. Strachovský je také jistě o tom přesvědčen, proto se nena- máhal sem do atelieru,“ hovořila, odvracejíe tvár stranou.
Madonna Rafael Strachovská Karel Strachovský
12 article
Se srdcem divoce bušícím vstupovala Ra- fnela do nové domácnosti architektovy. Paní Strachovská, drobounká blondýnka vzhledu vyšňořených loutek, uvítala ji s obdivem jako ženu umělcovu. Sotva že návštěvníky uvedla do salonu, zvo- lala podivem: „Mistře, to překvapení se vám po- vedlo! Včera jste nám nechtěl říci, kdo vám by modelem k Madonně a hle, vlastní vaše choť. Tím více se mi nyní bude obraz líbiti, když jsem přesvědčena, že maloval jste jej s pietou lásky . již chováte ke svojí ženušee. Jak je krásná vaše paní, dovolte, abychji políbila. Jistě ji musíte míti hodně rád, je opravdu zbožňování hodna — —“ jako bystřina hrnulo se z úst paní, jejímuž naivnímu nadšení se malíř usmíval. „Panu manželu se také Madonna líbila?“ touto otázkou zastavil na chvíli proud její vý- mluvnosti. „Neviděl ji dosud, je od dvou hodin jako zralec u soudu a posluha zde byl teprve před chvílí. Ještě jsem obraz nepověsila, jistě mi po- můžele? „S největší radostí, milostivá paní, moje že- nuška je virluosem v upravování rozkošných koutků v bytě a její rada jistě vám bude vítanou.“ „Vaše paní je bytostí dokonalou, vidím jí t na očích, dovolite, mistře, abych se pokusila získati její přátelství? Vy mne snad neodmít nete?“ přiblížila se k Rafaele. Tato se usmála jako se usmívá na děcko jehož rozmar nás baví a k jehož chybám jsme nuceni jeviti shovívavost. „Činíte mne lepší, než vskutku jsem, ne- vím, jak si tolik pozornosti zasloužím? „O, jste žena umělce a já zbožňuji vše, c s uměním souvisí, co je krásné a obdivuhodné Zde račte vejiti,“ ukazovala na dvéře ložnice. Prostranný pokoj, světlými, modravězele ným draperčemi zdobený, stápěl se v nádheře. v níž vkus s pohodlím závodil.
Strachovská Madonna Rafael
13 article
„Je to pěkně zařízeno,“ zašeptal maliř svoj choti „Ale, naše se ti líbí více?“ odpověděl otázkou. Stiskl jí pouze ruku, opláceje vřelý pohled kterým dotaz provázela. Pomocí obou manželů Madonna zavěšen nad klekátkem uměle vyřezávaným a rozsvíceno ihned světélko v úhledné lampičce, jejíž jemn propracovaný kovový spodek připevněn by uprostřed rámce pod obrazem. „Ah je, teď se to bude jinak modliti, pro- miňte, zkusím, jak se tu bude klečet,“ a nežse nadáli, sepjala paní architektová ruce, upřeněse dívajíc ve tvář světice. Mlha podzimního odpůldne rychle se k zem snášející, šerem zaplavila pokoj, takže tím vý- značněji vynikal jeho kout nahodile osvětlený Zahořanský, aby mladou paní v novém dě tinství jejím nerušil, obrátil se k oknu, dívaj- se do ulice. Rafaela usednuvši stranou do stínu, kde j široký vějíř palmy úplně zakrýval, pojednou se zachvěla. Ve dveřích ložnice nepozorován ob jevil se Strachovský. Hnutí úžasu, které táhlým „áh“ se rtů mu splynulo, přinutilo choť jeho povstati a malíře pokročiti mu vstřie. „Nuže, jsi spokojen?“ po výměně po zdravů ptal se Slavoj. „Ohromen, příteli, přímo řečeno. To je bá ječná Madonna — tys překonal — sama sebe — mluvil přerý vaně. „Vidíš, mužíčku,“ zašvitořila paní, „jáuž před ní odříkávala zdrávasek a jsem zamilována do ní. Podívej se na ty její oči, oduševnělý vý raz, nezdá se ti, že nebes záře z ní svíti,“ táhla chotě k obrazu, v rozechvění svém nepozorujíe že ruka jeho jako led je studená, že se chvěje zimou, ač je byt vyhřát jako lázen. „Bože, bože, jsem to ztřeštěná, pro obraz zapomínám na krásný model jeho. Kdepak jste dušinko? Hleď, Karle, choť pana Zahořanského která z lásky k muži a k umění byla obrazu vzorem — — Zděšenému pohledu, který architekt na Ra fnelu ze stínu vystoupivší vrhl, rozuměla jen ona.
Al Madonna Rafael usednout Strachovský bůh Karel Slavoj
14 article
Leč oči její čelily pokojně zraku, jenž ji přímo pohlcoval. Pokořen obdivoval se v duchu ženě. která jej ohromila svou duchapřítomností. Ani jediným hnutím oka neprozradila, že se s ním kdy dříve v životě setkala, že by jí na něm bylo záleželo více, než na lidech známých sice, ale lhostejných. „Zůstanete s námi u večeře, mistře, ne, ne- zarmucujte mne odmítnutím! Karel zatím ukáže vaší paní náš ostatní byt a vy se mnou půjdete do jídelny, abychom „umělecky“ prostřeli,“ jako neústupné děcko naléhala paní architektová na malíře, jemuž nezbylo než se podrobiti ... Strachovský s Rafaelou osaměl. Čekal, že aspoň nyní uslyší jediné slovo, jež by mu vytknulo jednání jeho. Žena umělcova jakoby tušila, co se pod svraštělým jeho čelem odehrává, obrátila se k němu pokynem: „Nuže, pane architekte, vyplňte přání své choti a ukojte ženskou zvědavost moji. Máte by velmi vkusně zařízený, mohla bych ve prospěch svého z toho těžiti.
Karel Strachovský Rafaela
15 article
„Přišla jste se vysmívat?“ hlas jeho vyzněl takovou trpkostí, že se prudce odvrátila od dveří. jimiž chtěla vyjíti. „Vysmívati, vám? Proč? Nechápu . .. „Rafnelo, odpusťte, jsem snad, nebo by- jsem šílený. Nyní, když vás vidím tady u sebe krásnější než kdy jindy, když vás porovnávám s tou panenkou, povrchní jak duchaprázdnou je mi, jako bych byl bičován za to, čím jsem se na vás provinil . .. „Mýlíte se, pane Strachovský,“ odrážel klidně útok, „proviniti se můžeme jenom ten- kráte, když jsme opravdu milovali a byli milo- váni. A to snad nebudete tvrditi o mne, která zbožňuji svého chotě a v něm zároveň sílu cha- rakteru, jenž téměř před půltřetím rokem pro- hlásil: Buď ty budeš mojí ženou, nebo žádná jiná! Jak vidíte, slovu dostál. Nemohla bych milovati jeho, majíe se hojiti z rány, jiným mně zasazené. Jste jeho přítel, jste člověk čestný a jsem přesvědčena, že nikdy ani slovem nezava- díte o to, že jste mne znal více, než jako pouhou společnici paní baronky.
Strachovský
16 article
„Tedy přiznáváte sama, že jste mně byl něčím více, než — — Nenechala jej domluviti. „Lichotí-li to vaší samolibosti, budiž!“ „Jste ukrutná, vidím vám na očích, že jste si vědoma převahy své nade mnou, učiňte ze mne otroka, přísahám, že vás poslechnu ve všem jenom ne v tom, když mně budete zakazovati abych vás miloval. Aniž by se zalekla vášnivých jeho slov pohledů, žádostivě každé hnutí její sledujících. přistoupila k němu tak blizko, že jej ovanul par fum šatu jejího. „Pamatujte si pro vždy, co vám nyní řeknu,“ hovořila chladně a hlas její zněl jako ocel, „kdy koliv večer choť vaše poklekne před obrazem Ma donny a vy se podíváte v tento kout, rozvažte ná sledky zodpovědnosti, kterou jste na se sňatkem převzal. Vaše choť je nevědomé, klamu dosu nepoznavší děcko, dopustil byste se tudíž činu dvojnásob hanebného, chtěje říkati jiné, co sly- šeti právo má jen ona. Tím méně ji o tolo práve olupovati budu já, kterou si před hodinou vy velila za přítelkyni svoji. Nuže, pane architekle chcete mne bytem svým prověsti? „Jsem vám k službám, milostivá paní — Pět těchto slov, z nichž jasně vyzněl ohla tcho, co hrudí Strachovského zmitalo, hrudí ro zervanou mučivými ostny porovnání, dávalo za destučinéní Rafnele za všechny tajně prolité slzy jimiž kdysi oplakávala ztrátu muže, který shrou een nyní poslušně ji následoval.
Ted Strachovský Ma donna
17 article Přerušené proudy.
Přerušené proudy. Napsal L. Gilbert, přel. B. Slivová. 4. května. Ve svěm růžovém župánku před velikým zreadlem provedla jsem dnes svědomitou pro- hifdku své zrající krásy. Byla jsem docela sa- motna a proto mohla jsem si říci plnou pravdu, nikdo mne neposlouchal a nemusíla jsem se bůti ani zlomyslnosti, ani zdvořilých námitek. Musím doznati, že výtky byly četnější, než chvála; počínám tloustnout, to nelze popřítia moje drobná postava ociťuje se v nebezpeči, že ztrati svou souměrnost... Ale omezme se jen na nejhlavnější. Tři jemné vrásky protínají moje čelo, jsou zrovna takové, jaké jsem malovávala jako dítě do svých obrázkových knih na čela všem vyobrazeným osobám — snad to byla předtucha. Oči trochu temněji vroubené než je třeba zůstaly ještě nejzachovalejší, trochu se zvět šily — tolik se už nadívaly! — ale jejich šedo- modrá duhovka i černá zornička zůstaly nezmě Obočí nemám skoro žádné, je ho tak málo že ho skoro ani není vidět — s tím milý Pánbul na mne zapomněl.
B Slivová
18 article
Pleť mi nešedne, zůstála „svěží“, jakse obecně říká, moji přátelé říkají „růžová“ ajá prostě říkám červená, bronzová, hrozná! Příi mnoho k. ve, příliš živosti. Nemohu ani v nej menším dělati nárok na vznešenou bledost měst ské dámy, chudokrevnost šlechtičny, mám plet jako selka, jako pravé dítě přírody a ani pařížský vzduch nedovedl ji učiniti bledší. Elegantní to není ani dost málo. Nyní nos. Je sice trochu delší, ale pravi- delný a slušného tvaru — ujde. Ústa jsou nej- lepší z celého mého obličeje, zůstala svěžía rudá, ale bohužel, tuším, že brzy počnou se koutky svěšovati jako u starých babiček a t bude tuze ošklivé a já vím, že se to stane .. Brada tloustne, už není stopy po krásném jejím oválu z mých dvacíti let, kdy ji medicejsk limce tak pěkně vroubily a já o tom nic ne věděla. Vlasy mi nešediví, maji tolik rozumu, ale jejich barva je hloupá: ani rusá, ani rudá, an hnědá, ani černá, taková neurčitá, mdlá, pro- tivná. V dnešních časech, kdy je „zlacení“ vlast tak oblihené, mohly by si trochu více dáti na své barvě záležet. Bude mi brzy čtyřicet a mohu směle tut svou prohlídku nazvati posledním pořízením m krásy. Vchází má sestřička, je jí osmnáct let, nej krásnější věk! Bože, jak ty ubohé zbytky me krásy blednou vedle její čisté svěžesti!. Ano, je to pravda, jsem již stará.
Brad
20 article
15. května. Musím se přiznati, že zapřádám flirt, ano flirt, docela dle všech pravidel — po hořejším svém přiznání! Po tři noci soužila mne bolest hlavy tolik že jsem šla k doktoru R. . ., který již po dese roků léčí mou ubohou, rheumatickou hlavu elektřinou. Nenávidím jeho způsob léčení, je m protivný a říkám mu, že ty modravé plaménky kterými se mého čela dotýká, zapáchají peklem Nechává mne s klidným úsměvem mluvit a po máhá mi. Jaké bylo mé podívení tentokrát, když v dveřích čekárny, kde jsem roztržitě převracela obrázkové časopisy, objevil se muž mladý, třicetiletý, smědý, velký, štíhlý, velmi roztomilý a prosil mne tichým a hlubokým hlasem, abych ráčila vstoupiti. Prostě mi vysvětloval, že otec jeho, trpíe následky zánětu průdušek, odebral se ke svému zotavení do Kahýry a on že jej zastupaje. Trochu mne to asi zarazilo, neboť pravil. ukazuje mi v úsměvu své bílé zuby — Je vám to nepříjemné, milostivá paní? Je mi líto, ujišťuji vás. Ale prodělal jsem také kurs léčení elektřinou a hodlám se tomu vě- novat... Nemám ovšem zkušenosti svého otce... jsem pět let lékařem... Ale ráčite-li dovoliti, abych vás léčil, přičiním se, abyste byla se mnou spokojena.
21 article
Vyslovila jsem mu svou důvěru, politovala jeho otce, ale v nitru byla jsem velmi nespoko- jena. Jakže, před tímto mladíkem mám si od- haliti šíji? V měm věku snad tato stydlivost je nemístna a konečně na plesích mnohokrát jsem se objevila s obnaženov šíjí, ale co chcete, tento- krát mi to bylo velmi, velmi nemilé. Doktor vy- ptával se mne vážně na mou chorobu a činil přípravy jaksi slavnostně. Pomohl mi usednouti na židli se skleněnými nohami, můj trůn. Lékat započal vážně a velmi zručně svou operaci, ne- mluvil při tom skoro, ale po očku se na mne díval, cítila jsem, že mne neshledává nijak ošklivou, ale že se mne i trochu bojí. — Ráčíte sedět pohodlně, milostivá paní? tázal se a dodal: Přála byste si snad nějaké knihy? Bude to trvati déle, aspoň 20 minut. A nečekaje na mou odpověď, podával mi knihu, byly to „Radosti lásky“, jež sepsala Gyp. Znala jsem tu povídku dobře, měla jsem často chut opraviti název a napsati „Bolesti lásky“. Snad kdybych byla četla knihu pozorněji, byla bych shledala, že Gyp, tato smavá filosofka, je vlastně také mého mínění. Řekla jsem nedbale — Nemáte nic vážnějšího? Zahryzl se do rtů a odpověděl trochu lehko vážně: — Nenadál jsem se, že jste tak přísna, milostivá paní, odpusťte, prosím, že nedal jsem vám něco filosofického. — Jste nedůtklivý a pyšný, odpověděla jsem velmi klidně. Ale budeme se vídati nyní denně a doufám, že vás napravím. Pokus ten se mi zamlouvá, zdá se mi, že za trochu námahy stojíte. Zůstal mi odpověď dlužen, byl zaražen mým klidem.
Gyp
22 article
22. května.
23 article
Dnes bylo šesté sezení elektrisování a já a můj mladý lékař jsme již dosti důvěrni. A já už se tomu nesměji. Přátelství naše stává se zcela vážným. Ten hoch je roztomilý, dobrt, bystrý, vzdělaný a bezvadného chování. Mnoho četl, mnoho ví a co ví, umí povídati s jemnost a uhlazeností, která se mi tuze líbí. Není kra- savec, ale má v celém svém vystupování i v ka- ždém svém pohybu jakousi kočičí uhlazenost eleganci. Jeho pohled líbí se mi tuze, je jasný a přímý — — Tento mladý muž by byl manželem, jakého bych si přála pro svou sestřičku Hanu . ..
24 article
23. května.
25 article
Dnes je překrásné počasí. Okny operačního sálu draly se spousty slunečních paprsků a my mimovolně obraceli jsme se k nim, jako věz- ňové, toužicí po svobodě. A mimovolně počali jsme mluviti o cestování a letních bytech. Pro- sila jsem doktora, aby otevřel okno, zdále se mi pak, že k nám zavanula vůně bezu. Na pro- tější střeše vyhřívali se holubi, pročesávajíce zobáčky své peří. Vzduch byl pln svěžesti a ra- dosti ze života. Žena jakás na dvoře zpivala. Nad Montmartrem pluly balé obláčky, vznášely se zvolňounka a byly tak heboučké, že se zdálo. že zachytí se někde na špičce věže a zůstanou tam vězeti jako načechraná vata. Můj mladý doktor vzdychal. Proč? K vůli komu? Kdož to víl... Ke kterému neurčitému snu v budoucnosti anebo ke které minulé skuteč- nosti upínaly se myšlenky tohoto mladého muže? Mně to neřekl. Snad ho moje přitomnost v této chvíli velmi popouzela, snad mne v duchu posílal ke všem čertům. Muži jsou našimi nepřáteli a toho musíme si být dobře vědomy. Mějme se na pozoru, sestry! Někdy náhodou kmitne se v jejich očích zvláštní záblesk útepnesti, dobroty a laskavosti k slabým... k ženám ... ale je tak prchavý. tak pomíjející! Kdo dovede kdy určiti, co chtějí a rozeznati, co je v jejich jednání láskou, co hleděním vlastního prospěchu a co chytrostí? Po dlouhém mlčení, přerušovaném vzdechy, navrhl můj lékař vážně, abychom zanechali do- savadního způsobu léčení a abychom zkusili ne- přerušované proudy elektřiny, neboť stále ještě nebylo mi lépe. Sestoupila jsem tedy se svého trůnu se skleněnými nohami a lékař počal přes na- vlhčenou velbloudí kůži dotýkati se mne póly, kladnými i zápornými. Ale účinek nebyl valný, nebylo mi o nic lépe.
Montmartre vědětňová
26 article
24. května.
27 article
Hovořili jsme spolu o Annunziovi, kterého já mám ráda a kterého on rád nemá a o Dosto- jevském, kterého on má rád a který mně se ne- líbí. Půtka byla ostrá, neboť on lpí na svých názorech zrovna tak houževnatě jako já na svých. Konečně jsem mu řekla — Víte-li, že mne dobře bavíte, ale špatně léčíte? Začervenal se, prosil za prominutí a nepro- nesl již ani slova.
Annunzio Dosta
28 article
25. května.
29 article
Bála jsem se, že jsem toho ubohého doktora včera urazila svou zlomyslnou poznámkou, proto jsem zkoušela dnes zavésti s nín opět rozhovor o literatuře. Obrátil ihned hovor jinam, hněval se. Ale když jsem odcházela, řekl mi přece: — Prosím, milostivá paní, abyste zejire při- šla přesně v ustanovenou hodinu, neboť mne čeká mnoho návštěv u nemocných a několik pacientů mi již oznámilo také, že přijdou zejtra ke mně. Byl bych velmi nešťasten, kdybych byl nucen návštěvu vaši zkrátiti... vaše přílomnost je mi vždy velkým potěšením a vy to dobře vílo. milostivá paní... ale nevíte, s jakou netrpěli- vostí vás vždy očekávám! Dělala jsem, jako bych ho neslyšela. Ale přece jsem se začervenala, tím jsem jista. Což on by opravdu chtěl?... O, ne, z toho nebude nic! Já nechci! Zač mne považuje? K čertu s těmi mladíky! Mému dobrému starému doktoru by nikdy bylo nenapadlo se mnou koketovatia