Strana 2.

NARODNI LISTY

15. ledna 1905. Číslo t5.

národností nezdá se ji vhodným k tomu prostředkem, poněvadž úplné, přesné jazykové rozhrani- čen! nebudo nikdy možno. Mnohem vbodnějším prostředkem k úplnému odstranění národnostních sporů jeví se prohlášení druhého zemského jazyka za povinný předmět vyučování na středních školách a uvedení druhého zem- ského jazyka po přiměřené přechodní době do úřadů a veřejných ústavů oněch zemí. Dle ná- zorů strany musilo by však býti také postaráno o to, aby se národním menšinám dostalo náleži- tého zastoupení v zemské správě, jakož aby ně- meckému jazyku zachována byla v potřebných rozměrech platnost ve vojsku a při jednotné správě státní. Střední strana pokládá mimot za svou povinnost, vystoupiti rozhodně proti každé změně nynějšího stavu v poměrech národ- nostních a zejmena proti každému zten- čení oboru platností německého jazyka, dokud národní mír nebude obnoven na základě jazykového zákona, spočívajícího n zásadách, výše uvedených.

Tento program sestaven, jak praveno, již v březnu r. 1897, tedy dříve, než se baron Gautsch stal poprvé ministerským předsedou vydal svá opravená jazyková nařízení pro Čechy a Moravu. Zůstává-li dr. Gautsch programu střední strany dosud věren, aneb se od něho od- chýlil a v kterou stranu, jest dosud neznámo. V Praze, 14. ledna. (Vlašská a slo- vinská vysoká škola.) Vídeňské zprávy že vláda bar. Gautsehe trvá na provisorním pře- ležení vlašské právnické fakulty z Inšpruku do Rovereda a že jest naděje, že i parlament schvál toto vládní opatření, povzbudily slovinské listy, aby se současně opět domáhaly zřízení vysoké školy slovinské. „Slovenský Narod“, pojedná- vaje o této otázce, tuší, že roveredské proviso- rium může se snadno změniti v definitivum, bude-li otázka vlašské fakulty jednou vyřízena že otázka vysoké školy slovinské bude zase od- ložena ad kalendas graocas. Vyzývá proto slovin ské poslance a zejmena „Slovanskou zvezu“ aby nedopustili jednostranného řešení univer- sitní otázky. Jestliže prý se „Slov. zveza“ vy chloubá, že má v té věci zvláštní, dosud platnou úmluvu s delegaci českou, jest prý povinna, vý hodné situace využiti, aby vláda zřizením rove redské fakulty nepřešla k jednacímu pořadu přes požadavek slovinský.

Ze Záhřeba, 13. ledna. (Chorvatský sněm) byl včera opět zahájen. Schůze měla ráz jen formální a ustanoveno, že v příšti schůzi, která se bude konati v pondělí, počne se projednávali rozpočet na lelošní rok. Z Pešti, 13. ledna. (Přechod Rumunů k činné politice.) Sibiňské rozhodnutí vý konného výboru národní strany rumunské za- městnává všechny maďarské časopisy, které jsou si vědomy nebezpečí, hrozícího zejmena vládn straně ahorské, jestliže se podaří již nyní zvoliti větší počet národních poslanců rumunských, Rumuni neúčastnili se sněmovních voleb témět dvacet let a neměli tedy na říšském sněmě po celou tu dobu národních zástupců. Bývali sice 1 v poslední době voleni do sněmu rodilí Ru- muni, ale ti se přiznávali ke straně vládní. Ru- muni sedmihradští přešli k passivní poli- tice hned po rakousko-uherském vyrovnáni z r. 1867, když zrušena samosprávnost Sedmi- hrad a tyto, rozdělené v několik stolic, slou- čeny prostě s Uhrami. Sedmihradští Rumuni ne- uznali této annexe a proto také, neuznávajíce říšského sněmu uherského, nevysílali de něho svých poslanců. Rumuni uheršti účastnili se však voleb a měli své národní zástupce na sněmě až do r. 1881. Toho roku konala se schůze delegátů rumunských v Sibíni a na t přijat program, v němž se žádalo obnovení samo- správy Sodmihrad, uvedeni rumunského jazyka do osudů a správních úřadů v stolicích, pře- vahou rumunských, revise národnostního zá- kona, všeobecné volební právo, církevní samo- správa a některé jiné věci rázu hospodářského.

Program ten přijali též Rumuni uheršti a od tě doby přestávali i uherští Rumuni účastnitis voleb. Poslední národní poslanec rumunský byl zvolen r. 1887, ale do sněmu již nevstoupil. Byl to gen. major na odpočinku, Trajan Doda, který sice mandátu nesložil, ale sněmovnímu předsednictvu ohlásil, že do sněmu nepřijde, poněvadž se vláda při volbách v rumunských okresích dopustila násilností a nezákonných skutků. Za toto prohlášení, jež Tr. Doda roz- šiřoval i ve svém volebním okrese, byl aradskou porotou odsouzen k dvouletému státnímu vězení. ský literát domnívá se býti fedrovatelem fide, které nalezl a vyzvedl a zatím není než za- jateem idel, které si ho podmanily. Má sebe za suverenního vládce a zatím není, než — ochotným nosičem a podavačem. Kdyby chtěl doopravdy být, čím se jen býti domnívá, samostatným tvůrcem vládcem, musel by najít v sobě sílu odhodlání, vyrvat se z objetí vlivů, které jeho bytost ur čo- valy, pustit se s nimi v zápas, vymanit sez okovů cizích zařízení, dopracovat se kořenů vlastní kulturné bytosti a usilovat, aby z nich vybudovány byly poměry nové, svoje. A po- něvadž je jazyk nástrojem kultury, musil by přes nepřízeň poměrů, přes svízel překážek odporů hmoty, prolámat se k dosuhua o svojení vlastního kulturného prostředku. Nešlo by to bez velkého nákladu vzdorné síly Pravda! A velká síla tají se jen ve veliké hmotě. A kulturné hmoty drobných slovanskýeh národů jsou jen — drobné Šlo by o to, přimět ty drobné slabé hmoty slovanské, aby pomoci šťastné formule splynuly v jedinou, moenou, zvláštní kulturnou hmotu a na té puk založiti novou kulturnou práci — vlastní. Úkol pro obry! Pravda! Slovanšti literáti v polovie minulého věku byli takoví obři vzdorného odhod- láni. Rozdělali vskutku úkol. Ale dílo zůstalo započato. Čeká velikých následovatelů.

Čeká ! . .. To všecko eítí pan Věhlasov Olbřímovič Bezdružný! Ale zhýčkán atmosférou lahodných návyků, nenachází v sobě síly odhodlání. Aby zakryl svoji slabost, ukládá si svoji vznešenou pósu. Zvedá toužebně zraky přes sousední ba- riéru, kde o něm nechtějí vědět a škemrá uny lými pohledy, nespadne-li pro něho odněkud ně jaký drobet se stolu »svělovosti« ! S líčeným pohrdáním shlíží na soudruhy své vlastní kul- turně hmoty, od nichž ho dělí stěna — opomi nuté vlastní práce a námahy. A nevědomý klade k jieh jménům otazníky — bezmocné sebežhavé ironie. Od té doby Rumuni spravovali si své národní věci zvláštní „národní radou“, do které všechny stolice vysílaly své zástupce. Národní rada trvala až do r. 1894, kdy byla tehdejším ministrem Weckerlem rozpuštěna. Důvodem rozpuštěn byla hromadná deputace rumunská, která se r. 1892 vypravila se stížnosti na uherskou vládu k císaři do Vídně, ale ke slyšení předpuštěna nebyla. Vůdcové oné deputace byli tehda od- souzeni k pětiletému vězení. Zrušením „národní rady“ Rumuni byli zbaveni vedení; trvali sice nadále v passivitě, ale znenáhla počínala se mez nimi vzmáhati agitace za účelem přechodu ku politice aktivní, až před rokem volbou dra. Aurela Vláda za poslance okresu doberského passivita skutečně prolomena. Návrat ku poli- tice aktívní byl už jen otázkou času a stal se faktem usnesením schůze sibiňské. Dnes ozná- meno již 28 rumunských národních kandidatu a jiní kandidáti budou ještě jmenováni. Výsledek veleb pro nedostatek organisace mezi Rumuny jest sice leckde pochybný, ale jisto jest, že Ru- muni vstoupí tentokrát do sněmovny již v dost značném počtu.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 14. ledna. Balkán se připravuje. Němečtí, francouzšti i rakouští diplomaté ucházejí se v Bělehradě i Sollji, aby vlády srb ská a bulharská zadaly objednávky dě jejich krajanům. Zvláště zajímavé je soupeřstv Rakouska a Německa. Rakouští diplomaté pro- hlašují, dají-li Srbové přednost německým závo- dům, že Srbsko pozbude práva na rakouskou ústupnost, až se bude uzavírati obchodní smlouv mezi Srbskem a Rakousko-Uherskem. Srbská vláda studuje nyní všecky nabidk půjčky. Ministr financí dr. Paču vypravil se d Vídně a Berlina, odkudž vráti se prostřed ledna. V té době německý závod Kruppův, francouz- ský Cresolův a plzeňský Škodův pošlou do B- lehradu své zástupce s modely rychlopalnýeh děl, jež budou v Bělehradě prozkoumány srb- skými vojenskými odborníky. Podle toho, jaký bude toto zkoumánl míti výsledek, bude zadána objednávka děl. Pozornosti neušel rozdil mezi prohlášením srbského ministra Pašiče v skupštině a bulhar ského ministerského předsedy Petrova v národ- ním sobrání o obsahu srbsko-bulhar- ské dohody. Srbský ministr prohlásil, že dohoda tato má i politický obsah; generál Petro to popíral. Příčina této různosti vězí v následu- jieím. Makedonská emigrace v Bul- harsku jako dříve činí dosud silný nátlak na bulharskou vládu; bulharský premiér Petrov je nucen počítati se snahami a city a proto po- mlčel o politickém obsahu dohody bulharsko- srbské. Vláda bulharská se zavázala nepodnikat v Makedonii ničeho, co by překáželo reformám mürzstegským, ale jen potud, pokud tyto reformy povedou k eíli. Mezitím Srbsko i Bulharsko ve vzájemné dohodě energicky konají válečné pří- pravy pro všechny případy. Události na Dálněm Východě jsou jim pobídkou, aby připravy uspišily.

Doumer a japonské plány indo-čínské. Sensační odhalení »L'Eeha de Parise, jež jsme přinesli ve stručném znění dle telegra- fických zpráv našeho pařižského dopisovatele, našlo mocný ohlas ve francouzském tisku. Ny- nější vítězný a výbojný rozmach Japonska dáví jim velké aktuálnosti. Nejen Rusko, též jeho spojenec francouzský má v Japonei nebezpeč- ného nepřitele. Tak prozíravě soudil již před léty nynější president francouzské sněmovny Paul Doumer, když byl ještě guvernérem indo-činským. Byl dobrým znalcem poměrů n východě a jeho výstražná zpráva o Japonsku, zaslaná ministerstvu osad 22. března 1897, jakoby předvídala vývoj Japonska a vzhledem k odhialením »L'Echa de Paris« je teď velmi časová a zajímavá. Doumer tehdy psal: »Poměr Francie k Ja- ponsku nemůže býti takový, jako k Číně. Ja- ponci nezapomenou nám naši intervenci r. 1895 a netají se svým nepřátelstvím k nám. Mají ctižádosti a pretenso, jež jsou sice přílišné a snad šílené, avšak jso vážným nebezpečím pro všechny národy, majíci zájmy v Asii, ze- jmena pro Franeii. Zpiti svými nejnověj- šími úspěchy, povzbuzeni dobytím nových územi na Číně, věří Japonci, že jsou povoláni k tomu, aby měli nadvládu nad dálným Východem. Po- kládají se za dědice národů evrop- ských, zejmena Rusů, Hollanďa nů a Francouzů v jejich asijských državách. Snaží se zvýšiti svou vojenskou moc, aby byla na výši jejich pretensí. Jsou ne- snesitelně domýšliví na svou nynější sílu. B r zo

budou nebezpečni. Až dokončí sv velké loďstvo, na jehož organis aci úsilovně pracují, budou nám straš- nými odpůrci. Naše námořní síla nebude snad menší jejich, alo franeouzské loďstvo musl z části pro všechny případy býti udržováno v evropských vodách. Ostatně národ, ať je jak- koliv silný, je poměrně slabý, je-li pět tisíc mil vzdálen od své vlasti a od svých přístavů. Snad za několik let nebude moci Francie bojovat stejnou zbraní proli Japoncům v Asii. Je tudlž nutno mysliti na všechny možnosti a jednati v přesvědčení, že za nedlouho bude Japonsko pro nás nebezpečím v Asii.« Doumerova zpráva je prodehnuta jistým prorockým duchem. Poslední udalosti potvrzuj úplně, co předpovídal v r. 1897 guvernér Indo- Činy. Je to též novým dokladem autentičnosti odhalení »L' Echa de Paris«. S afférou touto je též ve spojení před- náška »O žlutém nebezpeči«, pronesená 12.t. m. v Londýně bývalým japonským ministrem baronem Suyematsem. Londýnské žurnály zabývají se jí obšírně. Baron Suyematsu snaži se ovšem vyvrátiti obavy z japonské výbojnosti. Prohlašuje, že touhou Japonců je pouze po- vzněsti se na výši evropské civilisace. Nechtějí prý způsobiti žluté hnutí proli Evropě, neboť by se musili spojili s národy asíjskými, k nimž nemají důvěry ani sympatie. Asijští národové jsou příliš rozlišní a nesvorni, aby mohli se združiti proti Západu. Konečně prohlásil baron Suyematsu, že po skončení války Japonsko bude sledovati politiku míru,

Zápas Combesovy vlédy. Páleční sezení sněmovny francouzské, jehož vzrušeném průběhu jsme přinesli telegra- fiekou zprávu, bylo očekáváno s největším na pjetím. Galerie byly přeplněny, též lože diplo matické, senátorské, novinářské atd. Bojovná nálada vládla ve sněmovné, do níž se dostavili skoro všichní poslanci obou táborů. Opposiční strany hledí vstříc dnu s velkými nadějemi, jež jsou posilněny vítězstvím Doumerovým kterýž nový president řídí schůzi velmi klidně přehlížeje útoky socialistů a fanatických pří- vrženců Combesových. Událostí schůze byla ře bývalého předsedy sněmovny Paul Descha- nela, který vždy více vystupuje ze své re- servy a energicky i skvěle potírá nynější vládu V posledních měsicích pronesl Deschanel něko- lik znamenitých řečí a jako Paul Doumer vzbu- zuje naděje republiky toužící po změně nyněj- ších poměrů a po uklidnění. Lze očekávati,že dva tito mladí a osvědčení politikové, velkéh ducha a výmluvnosti, patříci k nejpopulárněj- ším mužům Francie, zasáhnou moeně do dal šího vývoje události.

Páteční sezení sněmovny bylo věnován interpellaci dvou radikálních dissidentůvi L ho- piteaua a Bazeilla o všeobecn vládní politice. Lhopiteau, jenž vytýkal vládě, že neuskutečňuje svůj program, byl bouř livě přerušován krajní levicí. Řečník zejmena bájil radikály, přestoupivší do opposice. prot útokům Combesovým, který svůj detektivní sy stém přenáší i na poslance, jež dává střežit sledovat a jež rozděluje na tři kategorie: věrné. podezřelá a zrádce. »Tato vláda nemá nijak všeobecné politiky«, konči řečník. Na to mluvil Paul Deschanel, jenž děkoval interpellantům, že dali příležitost k této debatě. Vláda má ovšem lehkou hru: potřebuje jen okázati na pravici a nacionalisty, aby měla úspěch (Pochvala v pravo). Deschanel rozvinul dále program své strany, strany progressisti republikánů: oddělení církve od státu, fiskální reforma, reforma zákonů justičních, dvoulelá vojenská služba, pojišťování dělníků, oprava všeobecného volebního práva. »Chceme opravdové demokra- tické reformy,« prohlásil řečník za bout- livé pochvaly opposice. »Blocu« vytýkal, že ne- provedl slibované opravy a že jen rozdmýchal vášnivé boje mezi republikány. Ministerský předseda osopoval se na své opponenty drsněji nežli na naeionalisty. Vláda vůbec nemá slly k provedení reforem. Nemůže provésti ani sli bovaná opatření dělníků ve stáři ani odloučen eírkve od státu, jak to dokázal Clemenceau Ve skutečnosti nesmí toto oddělení býti an katolické ani antikatolické, ale musí býti prove deno v duehu světském. Na to Deschanel pádně mluví proti mini stru vojenství Bertreauxovi, poněva d zakázal stíhání udavačů v armádě Vzrušení vzbudila další čásť Deschanelovy řeči kde se zmínil, že generál Negrier pro hlásil ochranu západních hranie za nedostatečnou.

Socialisté zahrnují řečníka výkřiky, jimiž mu vytýkají, že pobuřuje, Deschanel podrobi též zabraniční politiku kritice a vytýkal nynějs postup vlády v Marokku. »Jaká je naše situace,« skonči Deschanel »a jaké její přičiny? Vláda přenechala veden krajním stranám. Je prý to přirozená hra parla- mentního režimu. Výsledek jeho je: stále se menšící majorita; denuncianti stále směleji zve- dající hlavy; odročení reforem; generálov a chefové námořního loďstva jseu nuceni odstoupiti ze svých úřa- dův, poněvadž nemohou dostát svým ůkolům; země je vždy vlee rozeštvaná a zahraniční situace je stále považlivější. Na vás záleží, abyste rozhodli, zdali schvalujete tyto poměry, jež jste u jiných vždy odsuzovali, nebo zdali naopak chcete přijmouti politiku sjed nocenosti všech republikánů přivésti k moci vládu, jež nen podrobena tajné tyranii udavačů.

Řeč Deschanelova byla přijata s hlučnou pochvalou na pravici, ve středu a na lavici dissi- dentů. Po řeči jednoho z nejvášnivějších inter nacionalistů sociálních Zevaesa, jehož dema- gogická výmluvnost byla v příkrém kontrastu s vysokou úrovní a osvicenosti řeči Deschanelovy a po řečech dissidenla Danzona, socialisty Vaillanta a socialisty Dejeanta, jenž navrhl odročení debaty na příští den, došlo k hlasování, jehož výsledek je znám z telegra- fiekých zpráv.

O včerejším sezení sněmovny oznamuje se z Paříže: První čásť schůze není valně zají- mavá. Avšak poslanci cíti vážnost okamžiku mají vědomi eventuálních následků, jež může přinésti debata dnešní. Opposice doufá, že změ- nou kabinetu přivodí se pád nynějšího politického vládnoucího směru. Situace je nejasná a zma- tená. Poslanec Bienvenu-Martin marně se snaží získati podpisy vůdců skupin na svou interpellaci. Nelze dociliti shody v otázce roz- luky církve a státu. Snad tato čásť interpellace rozhodne o osudu kabinetu. Bude-li Combe poražen v této otázce, nebude mu možno se- staviti ministerstvo, sledující jeho program. Pro- slýchá se, že Combes jen tehdy setrvá, bude-l mu většinou odhlasována důvěra v jeho program, týkající se odloučení církve od státu. Nejdůle- žitější je, že posl. Etienne zdráhá se pode- psati interpellaci ve jménu demokraticke Unie, jejíž hlasování bude rozhodujíel. Bude-l majorita velmi nepatrná, hodlá prý též odstoupiti Tomuto tvrzení »Agence Havas« nevěříme, nebo Combes se velmi uskrovnil ve svých požadavcích na počet hlasů majority jej podporující a dovedl se spokojit i většinou dvou hlasů .. V dnešních zprávách telegrafických najdou čtenáři rozluštění otázky existence Combesovy vlády. Avšak i když vyjde z tohoto krutého zá- pasu nezlomena, nelze jí prorokovati dlouhého trvání. Její dny se zdají býti spočteny.

Denní zprávy. — Výkonný výbor národní strany svobode- myslné konal včera za předsednictví posl. dra- Václava Škardy schůzi za velkého účastenství členů. Nejprve podána byla zpráva předsednictva říšského klubu poslaneckého o konferencieh s předsedou ministerstva baronem Gautschem o nynějších politických poměrech. Zpráva t byla jednomyslně vzata na vědomi, předsed- nictvu říšského klubu vysloven byl jednohlasně dík a uznání, i schváleno stanovisko, ktere předsednictvo říšského klubu při jednání svém bylo zaujalo. — Krajský sjezd národní strany svobodo- myslné v Ueských Budějovicích konati se bude dne 29. t. m. s tímto pořadem: Dopoledne o 10. hodině schůze důvěrníků strany svobodo- myslné z kraje česko-budějovického, v níž po- slanec dr. Fr. Fiedler promluví o organi- saci strany a zvolen bude krajský výbor. Odpoledne o 2. hod. manifesta čn schůze voličstva s programem: 1. Po- litická situace, zpravodaj poslanec dr Kramář. 2. O našich úkolech v oboru hospodářské politiky, promluví posl. dr. Frant. Fiedler, professor české techniky.

Pozvání ke sjezdu počnou se rozesílati v nej bližších dnech — Pan JUDr. Fritz Eppstein o české škol v Teplicích. Po řeči poslance prof. Pfersche v teplickém »Dent. Vereinu« pronesené, o níž se zmiňujeme v denních zprávách včerejšího ranního listu, povstal v téže sehůzi teplického Vereinu pan JUDr. Fritz Eppstein a pro- nesl zabijáckou řeč o české škole tepli- cké a proti nařízenému jejímu rozšíření na člyř- třídní. Spcech dra. Fritze Eppsteina byl váš- nivou proklamací nutnosti zardousení školy české cestou utracení hmotných existencí če- ských rodičů v Teplicích. Že vůbce zřízena být mohla v našem čistě (!) německém městě česká škola, tím jedině a vůbec vinni jsme my tepličtí Němci, volal dr. Eppstein, neboť kdo jsou rodičové děti českou školu navštěvujících ?

K vůli lepšímu prý přehledu dělí dr. E pp- stein rodiče tyto na tři skupiny, na lepší stavy, na řemeslníky a ostatní živnostníky, ko- nečné na služebníky a dělníky. Tito Češi všichn žijí od nás teplických Němců, pokračoval dr Eppstein a když chtějí uplatniti svůj národní svéráz ve škole, úřadě a veřejném životě, jes přikazem národní nutnosti zjednati tu rad kálním způsobem změnu cestou svépomoci dovolené prý svépomoci. Proti státním úřad- níkům české národnosti musí zaujati němeču poslanci co nejrozhodnější stanovisko u vlády a nepomůželi, bude nutno užiti proti nim pro- středku, použitého po prvním německém ná- rodním sjezdu v Chebu (t. j. boykotu z bytů, z prodeje potravin, ze stravování ho stinců atp.). Mnohem vydatnější bude prý ně mecká svěpomoc v Teplicích proti českým ře meslníkům a živnostníkům a ta stává se eminentně nacienální povinností všech, kdo slovo »něme- ctví« nemluvi hubařsky jenom do větru, nýbrž vždy se řídí zásadou: Němcem býti, německy cítiti a hlavně německy jednati, pravil dr. Epp- stein. Budou-li Němci v Teplicích chtíti, nebude tu moci žiti ani jediný český kupec, ani jediný český řemeslník. Tato zásada musí všechny te- plické Němce dokonce proniknouti. Rovněž tak.

pokud se týče služebnictva a dělníků českého původu, kteřl v Teplicích mluví po ulicíeh s okázalou hrdostí, Čechu vlastní, svým jazykem, panu dru. Eppsteinovi prý »nikteraká při- jemně znějícíma. Za minulých březnových de- monštrací, doznal řečník, byl učiněn pokus očistiti ulice teplieké od těchto če- ských živlů. Leč očista se takovým způso- bem nepodařila, protož — pryč s českým služkami ze skutečně německých domů, volá dr. Eppstein, který skončil tako- vým výbuchem nenávisti proti teplickým Čechům, že ani »Teplitzer Zlg.«, z níž citujeme, ne- odvážila se otisknouti doslovně závěrek, v němž uvedl dr. Eppstein mimo jiné výrok Fichtůva

Každý z nás musí po svém způsobu jednati mysliti, tak jako kdyby byl sám a jako kdyby na něm jediném záviselo blaho budoucích po- kolení. Neboť nyní tu stojíme jako ti, jimie sami jsme. Nyní se musí ukázati, seč každý z nás jest. — Otiskujeme obsah řeči dra- Eppsteina, jak pozorovati lze, s veškerým kli- dem, ale ptáme se s tím větším důrazem, co říká vláda, její političtí orgánové v zemi o kresu télo ukázce povzbuzování nejen k záští, ale přímo k vyhubení české národnosti v Teplicích? Zdali pak takovétu hájení německé državy, skládající se z trosek českého práva na český vzduch, na český život v Čechách, jak proklamována předchůdcem dnešního před- sedy ministerstva, bude i za nynější vlády na dál železným privilejem Eppstemnů a soudruho nejen v Teplicích, nýbrž v celém zněmčeném území v Čechách?! Což konečně už nepřestane jednou toto hrdlení s Čechy v Čechách o lid- skou jich důstojnosť. Jak dlouho vůbec budeme snášet nakládání s českými menšinami jako s arménskou lájí? Což nemá stát skutečně už ani moci, aby zaštítil ve svém státním úřadniku českého původu člověka před německou nestoudností a ochránil pilné, bezůhonné, po- platné občany české národnosti byť i žili po případě i jen z práce svých rukou před něme- ckou camorrou, jdoucí jim přímo po životě za to, že chtějí zůstat i svě děti Čechy udržet ? Jest již svrchovaně nutno, aby poslanci nast otázky tyto předložili na příslušném místě s ve- škerým neličeným úsilím o nevyhybavou určitou odpověd. — Klub národní skrany svobodomyslné. Členská schůze konati se bude ve čtvrlek dne 19. t. m. o 18. hodině večerní v místno- stech klubovních. Na jednacím pořadu je před- náška »0 zužitkováni regulovaných toků českých a zejmena Labe«, ve které pokračovati bude vrchní inženýr pan R.

Šantrůček. Po přednášce bude o tomto předmětě rozhovor, který zahájí pan dr. Petr C Nesý. Hostě členy uvedení maji volný přístup — Klub voličů novoměstských koná v pátek dne 20. ledna t. r. o 8. hodině večerní v do- lejším sále restaurantu Choděrova na Ferdinan- dově třídě klubovní členskou schů zi, na jejíž program — vzhledem k tomu, že řišská rada zahájena bude dne 24. ledna — položen časový rozhovor: »Politické úvah před zahájením říšské rady«, jejž zahájí pp. poslanci Václav Březnovskýa dr. Ferd. Pantůček. Schůze této zůčastniti se přislibila celá řada poslanců. Uvedení hosté budou vítáni. — Nejvyšší maršálek zemský kníže Jiři z Lobkovic dovrší dne 17. května t. r. 70 let- života. Na příslušném místě konají se přípravy, by významná událost tato v životě kn. Jiřího z Lobkovic byla oslavena důstojným způsobem odpovidajíeím záslužné činnosti nejvyššího mar šálka zemského ve prospěch království českého i našeho národa. — Promoce. Pan pbil. kand. František Rádl c. k. professor gymnasia v Táboře, byl v Praze dne 11. ledna 1905 za doktora filosofie prohlášen- — Rodinné zprávy. Slečna Zdeňka Kohou- tova z Rakovníka a pan František Eberl,c k. finanční koncipista v Jičíně, budou slaviti sňatek dne 21. ledna 1905 o půl 12. hodině v chrámu sv. Ludmily na Král. Vinohradech. — Pan Jan Sla- vík, prokurista knihkupecké firmy Fr. Řivnáč v Praze, slavil dne 12. ledna t. r. se svou choti Annou ro- zenou Nigrinovou v kruhu rodinném stříbrnou svatbu. — Úmrti. V Psotnově zemřel dne 12. t. m. v věku 69 let mlynář, pan František Cibulka. Pohřeb koná se dnes v neděli dne 15. ledna o 2 hodině odpolední z mlýna psotnovského na hřbilově sv. Anny v Hrochově Týnci.

— Rekviem za zesnulého dramatického spiso- vatele a nezapomenutelného herce F. F. Šamberka konati se bude pozejtří v úterý dne 17. t. m. o 10. hodině dopol. v chrámu Nejsvětější Trojice ve Spš- lené ulici. Zpěvy provedou o něm členové operního sboru Národního divadla. — Z české vysoké školy technické v Praze. Pan inž. Vladislav Brdlík podrobil se dne 13. ledna druhé státní zkoušce z odboru technické chemie a byl uznán jednomyslně způsobilým. — Vasil Vasiljevič Vereščagin, jehož památce vě- nována jest Slovanská beseda pořádaná Slo- vanským klubem dne 23. ledna v hotelu »Central- — tento velký ruský umělec světového jména z lěch silných povah, které myšlence a dílu obětují vše — bez rozmýšlení, cele a oddaně. Celý život Vasila V. Vereščagina byl boj a vítězství. Vllčzně pro- raziv si cestu z námořní akademie do akademie umění, bojuje a vítězí v obleženém Samarkandě vychází z boje ozdoben sv. jírským křížem, vílězi svými turkestanskými obrazy a zahajuje boj proti válce, kterou předvádí v celé její hrůze a příšerách V hjavci střel s admirálem Skrydlovem na Dunaj vrhá se na torpedové lodici na turecké monifory. z boje vychází zraněn; provází Skobeleva při oble hání Plevna a při zimním přechodu přes Balkán v rukou vynáší z boje raněného Kuropatki na svěřuje ho v Gabrovu milosrdné sestře, aby ho cho- vala jako zřitejnici svého oka, neboť Rusko má jen jednoho Kuropatkina. Hrůzy turecké války nový drahokam vsazují do dindému Verešča ginovy umělecké koruny a po válce chystá neunavný Vasil Vasiljevič novou válku: cyklem z doby Ježíšovy bojuje proti starým tendencím a hned zase v novém cyklu

Napoleon zobrazuje hrůzy zimní války. Verešča- ginův pohyblivý život žene ho na dlouhé cesty po cizině — vtiskuje do jeho ruky péro, jímž stejně mi- strně píše řadu knih svých vzpomínek jako štětcem vzpomínky ty na plátně maluje, Osobní junáctví tam býti »přítomen, kde se něco děje«, žene ho na palubu »Pelropavlovska«, kde nalezá smrt ve vlnách Pečilského zálivu a — mízí, zaniká —- hyne beze stopy a sledu, moře, které s válkou spolčeno, nevy- dalo již z hlubin svých strašlivého odpůrce. — Pa- mátce tohoto velkého Slovana světového jména i vý- znamu věnuje »Slovanské besedě« dr. K. Pippich svojí přednášku. — Reklamace pozvání vyřizuje ta- jemnický úřad Slovanského klubu »u Anglického dvora« na Poříči v hodinách odpoledních od 3.—6. hodin. — Ústavácký poslanec německý slaroslou česk obce. Piše se nám z Vinoře u Praby: Při volbě představenstva dne 11. t. m. konané, zvolen byl. jak jste již sdělili, v naší obci — v samé blízkosti Prahy — staroston hrabě Otakar ČernTn, ústavácký poslanec. Týž, který před léty při slavném vítání po svatbě své poděkoval zdujším a okolním hodnostům německými dopisy, a tak se osvědčil, že byl Němci v severních Čechách zvolem poslancem. Pro- slýchá se, že se zdráhá úřad starosty v naší ryze české obci přijati, poněvadž nebyl zvolen jednohlasně.

Jest tedy přece mezi členy vinořského obecního za- stupitelstva několik uvědomělých občanů, kteří cílí, že jest tato volba »národní ostudou — Rolnictvo na Benálecku a Brandýssku a pro- jekl opallování pilné a užitkové vody pro Prahu s předměstlmi. Aby lato důležitá otázka cbjektivně byla projednána, vyžádali jsme si na sdělení vodá- renské kanceláře odpověď a druhé slrany, a nevá- háme ji otisknouti. Věc vypadá v podslatě jinak, než vodárenská kancelář vylíčika. Projektovaný vodo- vod má přinésti Praze veliké zdravotní výhody, jež stejí za finanění oběť, kterou Praha s předměstími za to přinese, ale krajinám, ze kterých voda čerpati se bude, požehnání vodovod ten nepřinese. O tom nemůže býti sporu. Jedná se však o to, aby tuto velikou výhodu Prahy nemusíly dotyčné krajiny za- platiti na pozemcích a hospodářství. Obce i majitele pozemků v krajinách, ze kterých voda podle projektu čerpati se má, hned od počátku stavěli se bene- volentně naproti projeklu, žádali jen, bude-li jim vodovodem způsobena škoda, aby jim byla nahra- zena. A tu správní rada vodárny prohlásila, že za škodu, která čerpáním spodní vody povslane, vo- dárna ničeho nenahradí. K vysvětlení sluší uvěsti, že správní soud v poslední době rozhoduje, že každý má právo čerpati vodu na svém pozemku podle libosti, a že není povinen ničeho nahraditi, způscbí-li sousedu nějaké škody. Na toto stanovisko správního soudu postavila se správní rada vodárny od prvního počátku, a tím, jakož i různými neopalrnými po- známkami při komisích popudila obyvatele dotyčných krajin proti podniku. Pokusy, jež prováděla česká spořitelna u Kárného, zjistilo se, že artézské vody u Káraného souvisí s léčivými vodami v lázních

Toušeni. Znalci připustili, že čerpáním artézské vody vyschne lázeňský pramen v Toušeni a sníží se voda ve studních. Obec toušeňská a majitel lázní žádali, aly buď od čerpání artězské vody upuštěno bylo, nebo aby majiteli lázní nahražena byla škoda, která mu hrozi zmčením lázní. Sptávní rada vodárny od- pověděla na to ve svém vyjádření: správní rada nemůže býti uznána povinnou, ať již jde o vodu artězskou či spodní, by event. škodlivý vliv jimání a odvádění vody přiměřeným způsobem a svým ná- kladem paralysovala, po případě k náhradě vzešlé škody byla vázána. Jinými slovy, správní rada vo- dárny nepokládá se vázanou k náhradě, i když lázně v Toušeni zničeny budou. Toto odmitavé stanovisko podržela správní rada vodárny i pokud jde o obá- vané vysýchání pozemků. Krátce před komisemi přednášel p. inž. Vancl ve spolku architektů a in- ženýrů o tom, jak v Iollandsku vodovody působí vysýchání půdy, to vzbudilo obavu, že i v těchto krajinách bude míti pražský vodovod za následek vysýchání půdy, proto účastníci žádali při komisi, naslane-li vysýchání půdy, aby jim škoda úím na pozemcích způsobená byla nahirazena. Poněvadz v technické kanceláři Zemědělské rady zaměstnáni jsou na slovo vzatí pedologové, kteří poměry půdní v dotyčných krajinách částečně dříve prozkou- mali, žádaly téměř všecky obce u politického úřadu, aby o dobrozdání ohledně této olázky dožádána byla

Zemědělská rada. Na tuto žádost, podanou 15. ledna 1904, došlo vyřízení ze dne 20. října 1904 — tedy za 10 měsíců — že úřad neshledává důvodů, aby dobrozdání od Zemědělské rady vyžádáno bylo, po- něvadž otázka ta předložena byla znalcům úřadním k zodpovědění. Vodoprávní úřad jmenoval totiž z znalce univ. prol. dra. Fl. Kratschmera ve Vídni. prol. na vys. hosp. škole ve Vídni Adolfa Friedricha, cněla geologického ústavu ve Vídni Aug. Rozsivala, tedy vesměs znalce z Vídně, jakoby v Praze podobných odborníků nebylo. Když do- tyčné obce viděly, že polit. úřad dobrozdání od Ze- mědělské rady si nevyžádá, požádaly samy tuto o dobrozdání. Zemědělská rada počínala si nestranně, aky odpory se vyrovnaly, ačkoliv vodárenská kan- celář odepřela jí zapůjčení pomůcek projektu. Ohledně vysušování pozemků byla znalci prof. Friedrichovi položena úřadem olázka: „Lze očekávati škodliv účinek jímání spodní vody na obsah vlhkosti po- zemků, jež leží podél jimacích řádů? Je-li tomu tak v jakém teritoriálním rozsahu bude se jevitj tenle