Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXV.

2

V Praze, v neděli dne 15. ledna 1905.

Praha

3

Číslo 15.

4 article

Na rauní a odpol. listy přadplácí sei v Praze v admlnistraci na měsíe na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji donáškou n vit leta. . . . 7 K 60h ve lislkách, 2 K s0k na měsíc . .. Peštou: nčtr ia . . . R o0 s dvojí zisilkon na čtvrt leta . . . n K

Pešta Praha

5 title

Onešní čísle pro Prahu le o 18 stranácb.

Praha

6 article Válka.

Válka. L. Z Petrohradu, 14. ledna. (Pov telegr. od zvl. zpravodaje »Národních Listů«. Dopisovatel »Nového Vremene« ozna- muje, že marřál Ojama čeká v Inko na posilu 50.000 mužů. Očekává se offensiva japonské armády, jež sou- střeďuje se východně od železniční trati a má obrněné antomobily, ozbro- jené revolverovými děly. Z ostrova Javy docházejí zprávy že japouské loďstvo postavilo se ostrova Labonanu n Bornea. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vie na straně 4

Petrohrad Nový Vremen Labonan můj Borneo

7 article Mlhavé plány Gautschovy.

Mlhavé plány Gautschovy. Pohovořiv se zástupci všech parlamentnic stran, odhodlal se baron Gautsch svolati řišskou radu již ke dni 24. t. m. Avšak jistoty o zdaru tohoto svého pokusu s parlamentem cislajtánským doposud valně nemá, aspoň t z dnešního officiósního článku „Fremdenblattu“ naprosto není vidět. Sděliv, kterak první péčí nového náčelník vlády bude, aby sněmovna poslanecká vyřídila aspoň nejpilnější a nejnutnější důležitosti. „kteréž jsou vzdáleny každékoli politické sféry“, — praví hlásník Gaut- schův skromně; „Nieméně bylo by odvážným, mluviti již dnes o jakéms výsledku i na tomto obme- zeném terrénu; a též svob. pán Gautsch jest sobě vědom potiži, jakéž mu i na této krátké dráze nastanou. Mladočeši, jic hž chování bude hned již pro toto pryní období obrodného processu parlamentního r oz- hodným, usnesli se zaujati prozatím postavení vyčkávací.“ (Jako Němci. Pozn. red.) „Byť i vyhlídky na dočasné aspoň za- stavení české obstrukee poněkud se byly zlepšily, pokud ona poslední dobou měla namí- řeno hlavně na osobu p. dra. Körbra. tož nelze navzdor tomu ještě dlouh o žádné jistotě mluviti, a nesrovnávale by se s opatrnou taktikou nového premiéra kdyby již dnes chtěl považovati za hotový sku tek, codříme ještě v nejisté budoue nosti, ohledně kteréž možno se oddávati na dějem a domněnkám, avšak nemožno vyslovil žádné nepochybné jistoty.

Gautschův Gautsch Němec

8 article

Doporučujeme tento střízlivě opatrný tor Gautsehova publicistického advokáta k žádou- eimu povšimnutí našim výlečným „radikál- ním“ politikům, kteří domnívají se sloužití věci české tím, když ve svých tiskovinách již opě novou křivdou štvou proti poslancům národa če- ského, volajíce, že prý „couvli a kapitulovali ben bitvy“, že prý obstrukce česká bude nahražen „pouhou opposicí, která s toužebnosti čekat bude na okamžik vhodný ke vstupu do vládní majority“, načež ovšem následuje ob- vyklé spilání, že „velká doba našla zbaběle vůdce, lidi malých cílů a hamižných snah. v jichž osobní poctivost nemožno věřiti dále aip. injurií bez konce. Šlechetný to zajistě způsob boje vůči zvo leným zástupcům vlastního národa, kteří, po- razivše Körbra, jeho nástupci ohlašují prostě. jak se na počestné muže sluší a patří: „Se- čkáme chvili, jakým se ukážeš! Stavíme pro okamžik k noze zbraň, ale chováme prach svůj v suchu. Budeš-li jiný m, než by

9 article

Körber, bude-li vláda tvá poctivě plnit vůči ná- rodu našemu základní zákony, zaručující nám plnourovnoprávnostv úřadech i ve školách, pak dáme říši, což říše jest. Ale při prvním znamení falše nebo strannické zlo- vůle — zvedneme rázem opět zbrai a spustíme ostrou palbu znovu!“ Tak a nejinak mluvili dosud zástupci posel- stva českého vůči nové vládě, která teprve dníes 14. ledna počiná nadzvedat cípek závoje se zastřeného dosud programu svého. Vidíme-l z odhalení »Fremdenblattu« ovšem jen kusé. mlhavé obrysy Gautsehovy snahy, »přistoupiti znovu k problému sbližení národních protiv« — společnou parlamentní činností znepřálelených do- sud stran, »tak aby se naučily opět jíti ne-li spolu, aspoň vedle sebe« — tož ve vídeňské »konservativní korrespondenci« odestřen dnes již další a určitější plán Gautschovy stavby budou cnosti: Konec prý té körbrovské lhostejnosti vůči hlavní olázce Rakouska: Baron Gaut sch uchopí prý se počinu ku rozře šen národního sporu česko-německého »Zástupei německých jako českých strane — tvrdí zmíněné »konservativní korr.« — pře- svédčili se ze svých rozprav s mínist. přede dou dostatečně, kterak má on vážn úmysly zjednati v Čechách mír.

Körber Vidím Gautschův Rakousko Čechy

10 article

Též s maršálkem zemským kn. Jiřím Lobkovi cem prý svob. p. Gautsch nejvíce o tomto před- mětu rokoval a za nastávajícího přichodu místo držitele českého hr. Coudenhova do Vídne učiní prý vláda rozhodnutí způsobilá, aby če- sko-německé vyrovnací olázky byly posu- nuty v novou a to rozhodnou fási. Nálada k tomu prý se jak na české tak i n německé (??) strané značně zlepšila. Vláda tedy chce použiti pohody a hnedl pojarní kampani říšské rady s vo- lati český sném, aby jednak na něm byly vyřizeny naléhavé důležilosli zemské, jednak aby vláda zaonačila německo-českou smiřovaei akci. .. A sice jest úmyslem vlády z ří dit- v českém sněmu podle osvědčeného vzoru moravského stálou vyrovnávací komisi, kteréž by se přikázal veškere soubor otázek českých, aby tak říšská rada na budoueně, kdy ji čekají známé vysoee důležité úkoly státní, byla zhosténa břemena obsáhlého sporného materiálu česko-německého »Sněmovní té komisi,« končí zpráva, »bylo by též uloženo rozřešiti jazykovo otázku (při úřzdech státních) v Čechách a vypracovat o tom návrh zákona, jehož projednáni má však zůstat vyhra ženo — radě řtšskél !e Nuže, je-li tu plán Gautechovy politiky na- rýsován věrně a dokonale správně, pak Jeho

Lobk Gautsch Coudenhove Čechy

11 article

Excellence zcela moudře čini, když se neod- dává ohledně zdaru jeho žádným příliš- ným nadějím. Neboť jako nevidíme v eelém dosavadním průběhu moravských smiřovaček naprosto žádného povzbuzujícího vzoru, nýbrž naopak jen vážnou výstrahu pře německou falší a úklad ností, rovněž tak neuznáváme podnes při německých stranách v naší vlasti naprosto nějaké nálady ke spravedlivému a poctivému vyrovnání s národem naším, nýbrž naopak, jen fanatickou zášť proti dobrému právu našemu, jen zarytou nevraživost proti právu a svobodě vlasti naší. Vždyť nechtějí ztrpět ani těch barev zemských, ani českých nápisů na hrobech, nad tož aby byli ochotni dopřát volnosti a práva živoucím českým menšinám! Však nejpěknější jest, že má sice sněm český zákon o ochraně obou národností v království českém vyprac ov at, avšak schváliti, po případě přepracovati jej ž má — rada říšská! Jakým práve mí tážeme se! Zákon jazykový pro Čechy přece není žádnou záležitostí všem ze- mím a královstvím Cislajtánie společ nou, a přece jedině v takových, všem spo- lečných záležitostech, má dle § 11. zákona o ří ském zastupitelstvu rozhe dnouti rada říšská Tedy hned na počátku dráhy — kámen úrazu navalen. Nedobré to svědectví o státnickém dů myslu nástupce Körbrova l —

Körbrův Čechy

12 article K ochraně tajemství redakčního. Z Vídně, 14. ledna. (Páv. zprÍ »Nár. L.«)

K ochraně tajemství redakčního. Z Vídně, 14. ledna. (Páv. zprÍ »Nár. L.«) Ruch proti známému rozhodnutí nejvyššíh soudu, podle kterého má býti donucen redaktor volán jsa jako svědek, udat, od koho má svoje informace a zprávy, roste mezi publicisty a vlny jeho, jak se podobá, zasáhnou záhy do parla- mentu. Všechny korporace žurnalistické chystají se k obraně práv svého členstva, ku protestu proti judikátu tomu a k akci, kterou má dis- kretnost novin chráněna býti zákonem- proti vše- likým pokusům, ji porušit ex offo. Dnes počátek učiněn tady na valné hro- madě mimořádné, svolané »Syndikálem tuzem- ských zpravodajů« do parlamentu. Na té refe- roval o věci redaktor »Nár. Listů« Josef Pe n ížek, jenž pravil: »Přičina, pro kterou jsme sešli se, je zeela neobyčejná. Je to nový podnik, jímž umenšit se mají skrovná práva, jichž požívá tisk, jeho posice zviklat, on sám přiměn ke skutkům di- famujícím, jeho činnost znesnadněna, ba ne- možnou učiněna. Je to akt nezměrný a nedo- zírný v následeich, kdyby se přesně provedly.

Josef pe Vídeň

13 article

Působě — přede dvěma roky — jako de legát »Spolku českých žurnalistů« na anketě, svolané o novele tiskového zákona vídeňskou *Concordií«, vyslovil jsem rozpoznání, že jer se u stran sněmovny poslanecké duch tisku ne- přející, že zástupcové lidu čekají, ba žádají o novin chvály a podpory, že však navzájem ne- jsou ochotni, hájiti jejieh práv, nešku-li, by je rozmnožovali a rozšiřovali. Trval jsem na dia- gnose té naproti oplimistům, kteří mínili ten- kráte, že v parlamentě bude reformní dílo páně Körbrovo vybudováno v duchu liherálním a po- krokovém Dostalo se mi trpkých výčitek od leckterého p. zákonodárce, ale mě přesvědčení, založené na zevrubném pozorováni, nebylo jim otřeseno. Chovám je dnes jako tehdy. Že bylo podstatným a důvodným, ukázaly událostive výboru tiskovém a mimo něj. Že je podslatným a důvodným, dosvědedje prosté faktum, že po- slanci blýskající se slavojasem zápasníků za svo- bodu, vyznali mi bez obalu a bez oslychu,že rozhodnutí nejvyššího soudu je zcela v pořádku — jen že mělo se státi mnohem dříve. Jsou mezi nimi četní právníci, ostatně výmluvnía vynikající zástupci advokacie.

Körbrův Concordie

14 article

Konslatují při tom rád, že ct. předseda klubu poslanců českých, p. dr. Pacák, jemuž povinni jsme diky za četné podněty k reformám tiskovým a jenž eitoval ve sněmovně památná slova neznámého velikána: ». . . a kdybyste zrušili svobody všechny a jednu toliko nechali svobodu tisku — troufal bych si touto jedinou dobýti zpět všech ostatnich«, je čestnou vý- jimkou. Odvětil na můj dotaz v příčině nálezu nejv. soudu o povinném svědčení redaktorů »To je povalení dlouhé praxe, to je zrušení práva zvyklosti, na které mají žurnalisté stejný nárok jako jiné třídy.« Jakkoli navrhuji výzvu ke sněmovně po- slanecké, nemám valné naděje v úspěch. Třeb netrpím škaredohlidstvím, jsem po té stránce úplně pessimistou. Jako v jiných věcech, také v této spolehám jedině na svépomoc. Vyjímaje inseráty, nález nejv. soudu týká se všech rubrik novinových. Týká se však hlavně oněch, které spočivají na informacích, na zprávách. Postihuje tedy v první řadě nás.

doktor Pacák

15 article

Vylučie fiducierní moment z činnosti souvěkého publicisty, odejmete mu důvěru v jeho mlčeli- vost, počestnost, slušnost a odejmete mu půdu, na které stojí, pracuje, působí. A bude-li příště každý, také kdo jedná v úmyslu nejkalejším, za to, že novinářovi něco sděli, ohrožen ne- bezpečím, že bude jím jmenován, t. j. zrazen a vydán v šanc, pak se nikdo nevydá v takové nebezpačí, pak nedovědí se žurnalisté ani toho, co v zájmu veřejné mravnosti a spravedlnosti na denní světlo vyneseno býti má, pak utrpí větší pohromy nežli žurnály obocné blaho, právní bezpečnost a řád, rozšafnost a poctivost. Noviny byly nazvány kdysi svědomím ve- řejnosti. Judikátem nejv. soudu kontrola, timto svědomím konaná, se stěžuje, ba niči. Bez- úhonný tisk, jenž je si vědom velikým posláním svým, je nezbytnou potřebou společnosti. Za- hraditi mu přístup k temným kobám, ve kterých bují špatnost, neřest, nepoctivost, vše, co je hodno odsouzení a zatracení, zkrátka podlost — jest: mařiti dobro, fedrovati zlo. Nikdy jsme my, žurnalisté, nedomáhali se žádných výsad pro sebe. Jsmeť my altruisté, jakých stejně nesobeckých není na širém světě. Vždycky a vždycky polevy pro tisk způsobily prospěch a výhody všeohecnosti a též onen obor lidské práce duševní, věda, která domnívá se, že stačí sama sobě, bez popularisující sou- činnosti tisku byla by malou, hustě zakrylou zahradou, přístupnou jen několika favoritům.

16 article

Žádáme li onoho vzduchu, onoho světla onoho tepla, bez něhož by tisk zakrněl, žá- dáme-li pro tisk volný rozvoj a svobodný roz- mach, netisněný zastaralými nebo zpátečnickými pouty, po kterých dokonce ještě volají, tož ne- činíme tak věru z motivů zištných a z interesu sobeckého, nýbrž ze zřetelů vyšších, ze zřetel na všechny činitele, ze kterých záleží společ- nost a stát sám, Potírajíce všeliké kastovnictví a jsouce vždy odhodláni, čeliti každé nerovnesti, máme n druhé straně — doufáme — právo-žádat, aby námi samotnými nám dané, byť nepsané přece jako kategorický imperativ novinářského desa- tera platné přikazy o nejpřisnějším, naprostém, nejsvědomitějším, samozřejmém, každému tlaku a vyděračství vzdorujíci tajnosti pramena, inspi- rátora neb informálora byly respektovány veške- rými úřady stejně jako čestný codex důstojnický jako tajemství zpovědnice a jako tajemst úřadní.

17 article

Na staroslavné radnici pražské čtou se slova: »Dignitatis memores et optima intenti!« (Důstojnosti pamětlivi a věcí nejlepších dbali ) Jsouce dbalí věcí nejlepších a pamětliví důstoj- nosti, jednejme tak, aby se mohlo, aby se mu- silo říci o nás: Je-li všechno ztraceno, čes alespoň je zachráněna. Tak silným není žádný tribunál anebo držitol moci, by nás donutit mohl k bezecnosti. Já alespoň budu míti resi- stence dost, abych vyvzdoroval každému pokusu zastrašovacímu a mám pevnou víru, že v žurna liatice vůbec, pokud zasluhuje jména »dobrá« nikdo nenajde se, o němž by se říci mohlo »Pro nález nejvyššího soudu o povinném svě- dectví provinil se na povinnosti a eli.« Vzhle- dem na tyto úvahy navrhuji ku přijetí násle- dující projev: Syndikát tuzemských zpravodajů, ve klerén zastoupen je veškerý tisk korunních zemí, vy V drobném prodejli ranní číslo o zob5 . . . za Sb odpeledni . . . . . za 2b Ve dlialkéch na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 5h Inseráty platí se hetově nnpřel. Předplacení a insezty přijímá zdmaini- strace v Marianaké ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakce, tiskárna a ezpedice „ Národnich Listá“. Rukoplsy so novracej.

Národnich Marianaký ulice Sb odpeledeň

18 article

slovuje hluboké politování, že nej- vyšší soud stejně jako v příčině cti novin nyní také v příčině povinného svědectv redaktorův učinil nález, kterým ohrožuje se vážnost a zájmy publicistiky a kterým ze- jmena působí se vlivem nepřiznivým eti a po- staveni novin a jejich spolupracovníků na po- řízené úřady- Syndikát jsa pamětliv povinností, jež ulo- ženy jsou důvěrným postavením v příčiné diskrece také tenkráte, nebyla-li žádána a sli- bena, vznáší na své členy a soudruhy v práei vůbec důtklivou výzvu, by přiště, jako dosud, nedadouce se svésti převzornými protiproudy, konali svůj odpovědný a těžký úkol ve služ- bách obecného blaha dále a mužně a vy- trvale čelili všem pokusům a ja- kémukolitlaku, jimiž odvráceni býti mají od konání závazků a příkazů, které nejsou měně po- vinnými a kategorickými proto, že nejsou obsaženy v nějakém zákonníku.

19 article

Syadikát vyslovuje zároveň pevně očekávání, že poslanecká sněmovna při nastá- vajícím vyřizování tiskové novelly věnuje plnou pozornost věci té a ve všech sporných částech nalezne a též odhlasuje takové rozřešení, jaké žurnalistika, toto primum necessarium ústav- ního života a všeho zdárného vývoje je opráv- něna od ní žádati. Osvědčení referenta schváleno jednohlasně a referentovi projeven dík povstáním. Po návrhu redaktora Filipa Herzoga schválen pak jednomyslně tento dodatek: Ve smyslu rozhodnutí toho očekává syndikát od svých členů, že do uspokojivého zákonného roz- řešení věci té, nedavše se mýliti posledním roz- hodnutím nejvyššího soudu v určitém případě raději snesou zákonný trest, než hanbu a potupu. Snesení dnešní budou sdělena předsedovi a referentovi tiskového výboru. Konečně usnesl se syndikát jednohlasně, vysloviti nejhlubší po- litování nad obviněním, které vznesla vídeňská »Zeit« paušálně proti žurnalistům, proto že jím snižuje se stav žurnalistiky před soudem veřej- nosti.

Syadikát Herzog poslanecký sněmovna

20 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 14. ledna. (Program barona Gautsche.) Z dosavadních rozprav barona Gautsche s vůdci různých politických stran vyšlo prozatím na jevo jen tolik, že nový ministerský předseda chce vládnouti s parlamentem a tedy. bude-li možno, bez § 14. a že si přeje dohody česko-německé. Více se o jeho programu zatím nevi. Ale baron Gautsch jako člen panské sně- movny jest členem střední strany, která vydala svůj program 22. břozne 1897 a tento program otiskují nyní některé vídeňské listy, aby jaksi ukázaly, v jakých asi mezích budé se pohybo- vati politický program bar. Gautsche. Nás zajímá ona čásť programu sířední strany panské sně- movny, která se týká řešení sporu česko-něme- ckého a jazykových otázek vůboc. Ve vzhledě tom pravi se v programu: Střední strana po- kládá uklizení národnostních sporů, panujících v jednotlivých korunních zemích, za nezbytně nutné, poněvadž spory ty poškozují blahobyt obyvatelstva a ochromují veřejný život, jakož i činnost zemských sněmů a říšské rady. Střední strana mohla by však schváliti jen taková opa- tření, která by byla s to, aby národní rovnopráv- nost v jazykově smíšených zemích skutečně za- bezpečila, snad bližším vysvětlením článku XIX. zákl. zák. státních. Další dělení jedno- tlivých korunních zemí na základě

Gautsch Praha

21 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 14. ledna. š.— [Kronika V Národním divadle chystaji nějské drama z mladší slovanské lite ratury. Dílo snad nešetři všude na svůj pro spěch praktických požadavků hlediště. Shledána potřeba úpravy. Praktickou úpravu her, není-i autor po ruce, obstarávaji dramaturgové. Kde je autor hry? Je prý velice nadaný literát, ve svém okolí nemálo ceněn. Aufor hned hlasit se ohradil na veřejnosti. Cizí ruka chce zasa- hovat do dila jeho jména? Jaká opovážlivost! Potřeba změny se ukázala? Proč pak ne ? Ale autor musí o tom dřive býti zpraven. Musí býi tázán. Zcela správné. Nemáte skoro pochyby, že divadlo i zkušený dramaturg řídí se už jistými pravidly a nikdy neopomenou zachovat žádone formy literárního mravu. Tím spíše vůči literár ním koryfeím pobratimského národa. Ale autor se nespokojil jen ohražením. Dal své nevrlost ještě jiný výraz, dost štiplavý.

Praha

22 article

Zněl, z paměti citováno, asi: — Slyším, že prý »Kvapil« (kdo je toe chce na mém kuse něco měnit! Nedovolím žádnou jinou změnu, než jakou jsem naznači už jinde. Nestojím o to, aby se kus dával .. Jaká osopivost! Jaký způsob vyježený ! Episoda vzbudila svůj rozmarný ohla kolem literárních stolů v kavárnách. Jméno na- šeho milého soudruha, dnešního dramaturg Národního divadla, jako jiná jména našeho ma- lého českého slavochrámu, neproniklo, pravda. k žádné dosud »světové pověsti«. Vzdělanecji- ného národa, ani pobratimského, nemá ještě po- vinnost věděti, kdo jsou jména X..., Y. .. Z... častěji se ozývající v naší české veřej- nosti. A »světozvučnost« jména! Či je to ně- jaká občanská povinnost? A proč právě pan Věhlasov Olbřimovič (kdo je to?) tak okázale na ni buší? Mělo to svoji komickou příchut Není-li na druhé straně Dunaje a Visly dnes ještě s dostatek rozneseno jméno dramaturga Národního divadla, jsou toho jisté vinny naže

Kvapil Věhlasov Olbřimovič Dunaj národní divadlo

23 article

dosud tak nerozvinuté, polodětské mezislovanské poměry. Tytéž poměry, ktaré zaviňují, že zas my zde, na březích' střibrolesklé Vltavy, máme jen velmi chatrné ponětí váhy a významu jména slovutného pana Věhlasova Olbřímoviče (kdoje to?) V tom právě skoro výhradně záleží proza- tím naše velkolepá slovanská »vzájemnost«, ž o sobě navzájem co možná málo, anebo r- ději nic, nevímel Což nelze právě pánům literátům při- čísti ne neposlední vinu tak smutného stavu věcí? Právě jim, povolaným světlonošům idejí kteři přes nesmirnou citlivost své osobní repu tační kůžičky, ze svých sil dosud téměř na prosto nepřispívají, aby byly z měněny odstraněny právě ty všehovinné poměr y — o něž běží? Ba, že se namnoze staví, jakoby ty jisté velké životní »otázky poměrů« pro ně ani — neexistovaly? Podivně křiklavé dokumenty se naskytuji Muž, který na slovanském Jihu hodlá s zaříditi lepšího druhu knihkupectví, píše zná mému do Prahy: — Chtěl jsem to zde zkusiti trochu s roz- hozením české knihy do obecenstva. Ale s vámi Čechy neni žádný obchod! Na kohokoliv jsem se obrátil, nikdo nechce poslat knihu, než na dobírku. A já sám nemohu na sebe brát přec risiko — všecko! Německé firmy jsou ochot- nější! Pošlou hned všecko obratem, na pouhou objednávku ..

Věhlasův Olbřímovič Čecho Vltava Praha

24 article

Nedůvěra na všech stranách ! Mezi slovan- skými obchodníky jako mezi slovanskými —l- teráty. Nevědí o sobě, neznají svůj terén, ne- chtějí o sobě slyšet. Praha se prohlašuje sice za středisko slovanské uvědomělosti, snad i do- konce slovanské kultury! Všecko jen pověst z dávno minulých dob! Byly časy, kdy Praha vskutku bývala »střediskem«. Přední literátia učenci v Čechách byli v nejživějším styku se slovanským literárním a učeným světem. Jména Palackého, Šafaříka, Čelakovského, Kollára znal každý vzdělaný Slovan. Tempi passati ! P'říše moderní »rozkvět« a slovanští literáti navzájem ztratili se sobě z evidence. S nepatrnými vý- minkami jsou si navzájem cizí. S pohrdáním kladou ironické otazníky vedle jmen svých sou- druhů v osudu a ptají se štiplavě: kdo je to Nezdá se míti ani tušení, milý slovanský literát jak ponižující je pro něho hrdost, s jakous tak okázale hlásí ke své — nevědomosti. Písem- nietvo české, polské, jihoslovanské hemží se všelikými »školami« a »vlivy« německými, fran- couzskými, norskými, marné by však bylo, pá- trati po nějakém vzájemném »vlivu« — slovan- ském. Ruský leda vyjímaje. Však i ruský jen polud, pokud byl uveden potrubím písemnietva, po připadě reklamy nebo obchodu — »světo- vého«. V Praze, v pyšném »centru« slovanské vzdělanosti naskytne se občas také ruská nebo polská kniha ve výkladu knihkupců, ale jen ta- ková, která došla náhodou s balikem — lipským nebo berlínským! Slovinská, chorvatská, srbsk kniha pro pražský trh vůbec neexistuje.

Palacký Šafařík Čelakovský Kollár Praha Čechy

25 article

To, pravda, všecko souvisí se vším ostat- ním souborem života. Výkladní skříně pražsk jsou plny německých a francouzských autorů, protože je po německých a francouzských po- ptávka. A po slovanských autorech není po- ptávka. A slovanské poptávky není, protože nen čtenářů slovanských. A těch není, protože zna- losti jazyků není. Všecko spolu souvisí a vysvě- tluje se známým koloběhem věel. Ale, když toho všeho není, kdo praví,ž by toho také nemělo být? A má-li býti ji- nak, čí starostí by bylo — k tomu pů- sobiti? Slovanský literát sám sobě omlouvá svo nedbu ke slovanským věcem svým vyzná- ním kulturním. Světové literalury jsou starší a vyspělejší, mežno se k nim s důvěrou obracet o bezpečný zisk, idejný i foremný- Nátlaku vyšší kultury slovanský literát ochotně se pokořl, To zní velmi pokrokově a velmi kulturně- Kde však zůstává povinnost sa most at né tvůrčí práce v kultuře? Kde práce z pod staty vlastních poměrů, bez jakéž přec sku- tečná hlubší kultura není myslitelna Kde povinnost idejné iniciativy? Či ta vy padá docela a navždy z úkolu — slo vanského literáta? Má snad dosavadní odvislos slovanských literatur na »vlivech« světovýeh literatur potrvati — věčně?

26 article

Pan Věhlasov Olbřímovič Bezdružnýs svým na vreh vykasaným pohrdáním ke všemu »neznámému« příbuzenstvu, o jehož pozornost a uznání »nestojí«, je typ moderního slovan- ského literáta. Však ta jeho nadělověcká nedo- sažimost sebevědomí je holý flirt. Póza chudéh hidalga, který by rád dělal dojem — gran- seigneura. V gruntu srdce je muž zcela přiro- zený a upřímný Slovan, jenom přiznat se nechce Zdá se mu, že by o něco schudl, co ve svém majetku ani — nemá! O nějakou illusi majetku. Neměl by konečně nie proti tomu, kdyby jeho jméno s výrazem úcty a obdivu letělo od slo- vanských úst k ústům ! Ať si jej třeba uznávaj- Slované 1 Jen těch zapeklitých »slovanských po- měrů« kdyby nebylo! Nevyzná se v nich. Nev o nich nie. Proto raději provozuje pštrosí poli- tiku: halí do pláště povznešenosti svoji nesnáz a ubezpečuje velkopansky nasalným tonem své okolí: — Nestojím o tol Slovanský literát zná ovšem francouzsky a německy. A to mu bohudiky dostači. Má o tud svůj rozhled světově kulturný, svůj idejný vzlet a svoji přirozenou komunikaci s — po měry velikého světa. A k těm, jak se mu zdá. neodlučně přináleží.

Věhlasov Bezdružnýs Slovan

27 article

Odtud hesla a volání stále se vracející — Najděle, u všech všudy, už jednou ně- jaký prostředek, aby svět byl o nás zpraven Nějaká »Revue« francouzská nebo anglická nebo německá zby byla . ..! Kdy to konečně bude? Kdy se doví konečně svět, že tu jsme ? .. Ale »svět« zůstává stále tak lhostejný, tak nevědomý! A je tak spokojen při své nevědo- mosti — o nás! A volání vyznívá stále tak uboze — na plano Slyšeli jste už literární hlasy, aby volaly po nějakém slovanském podniku ? Po vzájemném poznávání se se slovanskými literáty? Po ně- jakém rozšíření idejného obvodu a pracovného pole tím směrem? Před padesáti lety, ano Tenkrát byla o tom v Čechách řeč. I pokusy se tenkrát dály, vtělit konečně ideu. Jenom po- měry byly tehdy tak chudy, tak nevyvinuty Dnes byly by poměry silnější, ale idea — se ztralila.

Čechy

28 article

Dnešní literát slovánský má tedy svoji něm- činu, má svoji trochu frančinu v maliku, má odtud svůj vybroušený vkus, své choutkya požadavky, svoji potřebu vyšších kulturnýeh styků a je rád, že to všecko má. Doufá potichu, že snad se najde časem nějaká dírka, kudy by se dalo na konec přece proklouznouti k kýžené velebě — »světovosti«. Ach, světo vostl To je, oč běži! Proto moderní průměrný literát slovanaký cíti se tolik povznešen nad malichernost všeho, co se zove »slovanským stykem.« Nedáte-li už jinak, božínku, přijdte a klaňte se mu! Budiž. Leč, aby sám nějak ze sebe vystoupil, sám mysl obrátil, ruky při- činil, sám kroky k cíli zamířil ? Toho od něho nežádejte ! Jen toho ne! Bylo by pod jeho dů- stojností! »Nestojí o to !« Jaké převědomíl Škoda, že převědomí pouhého — zřízence, který byl svou vrchnosti v její službách ke své hodnosti povýšen a teď se nadýmá, ja- koby svoji domnělou velebu měl ze sebe. Klam tím osudnější, jestli si ho muž není ani — vědom. Třeba to jednou vysloviti! Moderní slovan- ský literát se mýli, domníváli se, že svůj vkus, své požadavky a svoje hlediska, že směr svého smýšlení má ze sebe, že sám o nich rozhodo- val, sám je stanovil a volil. Jeho bytost je výslednicí poměrů, ve kterých vyrostl. Učil se jazykům, které mu otevřely »nové světy«, ale ne- volil ty kulturní prostředky z vlastního popudu rozhodování. Učil se těm jazykům, které mu byly přiblíženy s hotovými poměry. A kdo stvořil ty poměry? A k jakému účeli? Či nemá c i zí kultura svoji potřebu zabezpečili svým vý- robkům odbyt přes vlastní hranice právě tak jako cizí průmysl? A nezařizuje si za tím úče- lem za celní čarou svoje — zřízence a pro- středníky právě tak jako cizí obchod? Slovan-

Škoda Slovan