ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 3246cfe0-71f5-11dc-ba11-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 31 celkem · entity: person 98, place 33, org 4, work 7
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
16. října 1904. Číslo- 286.
4 article
dáty, z nichž jeden má připadnouti městu Lublani, jeden průmyslovým okrosům a dva ostatnímu venkovu. Dosavadní volební okresy venkovské mají se rezděliti tak, aby každý okres volil jen jednoho poslance. Ku přijetí nového zemského a volebního řádu jest třeba přítom- nosti čtyř pětin všech poslanců, z nichž tři čtvr- tiny mají hlasovati pro návrh. Na sněmu štyrském učinil Slovinee posl. Roš návrh, aby se v Trbovli zřídila mě- šťanská škola se slovinským vyučovacím jazy- kem, jíž je třeba pro tamní hornické obyvatel- stvo, aby mohlo své syny posílati na odbornou školu hornickou. Návrh odkázán školnímu vý- Na sněmu istrijském posl. Bennati učinil návrh, aby se učitelský ústav v Kopru. v němž se dosud společně vzdělávají učitelé pro školy vlašské, slovinské a chorvatské, rozděli dle vyučovacího jazyka na dva ústavy samo- statné. Vládní zástupce, místodežitelský rada Fabiani, slíbil, že resoluci, týkající se tohoto návrhu, sděli ihned vládě, jež beztoho již činí přípravy k rozdělení ústavu dle jazyků. Ze Záhřeba, 13. října. (Chorvatský sněm.) „Obzor“ se dovidá, že zemský sněm chorvatský se sejde dne 7. listopadu. Před tím, dne 24. říina sejde se chorvatská kralevinská deputace, aby připravila pro sněm zprávu o fi- nančním vyrovnání s Uhrami.
Bennati Fabiani Lublaň Záhřeb Uhry
6 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 15. října. Změna na trůnu saském. Dnes ráno zemřel na pilnickém zámku svém saský král Jití. Od několika dnů ne bylo pochyby o brzkém skonu jeho vzhladem na rapidní vývoj jeho srdeční choroby. Krá Jiři vládl zemi své pouze dvě léta a smrt jeho nezpůsobí hlubokých stop v dějinách země. Ne- byl mužem výnikajících vlastností, ač jevil jislou zálibu aspoň pro výtvarné umění, ani mužem velkých činů státniekých a politických. Ro jeho však za vlády jeho utrpěl značně n oblibenosti v zemi známou afférou korunní prin- cezny Louisy; afféra se právě osobním stano- viskem královým ještě více přiostřila. Král, jenž byl lidu vždy pro své, příliš církevní stanovisko cizím, odcizil se jemu tak ještě více. Jeho kariera byla jinak hlavně vojenská. Byl synem krále Jana Saského a bratrem nedávno zemřelého krále Alberta. Narodil se 8. srpna roku 1832 a již ve 14 létech vstou- pil do armády jakožto důstojník aktivní armády- Jako velítel jízdecké brigády zúčastnil se i válk prusko-rakouské, načež povyšován byl postupně nejprve na divisionáře pěchoty, podmaršálka, po válce prusko francouzské, jíž se byl rovněž zúčastnil jako divisionář, a po jmenování bratra jeho Alberta vrchním velitelem armády, byl povýšen i na velitele 12. něm. armádního sboru.
Jiř Louisa Král Jan saský Albert Praha
7 article
Po nastoupení krále Alberta na trůn převzal po něm vrchní velitelství a konečně i trůn, byv před tím ještě jmenován nejvyšším polním maršálkem. Král zastával v Sasku i místo pre- sidenta saského starožitnického spolku a kura- tora akademie výtvarných umění. Manželkou královou byla infantka Marie, sestra zesnulého Ludvíka, krále portugalského Měl šest dětí a to korunního prince Bedřich Augusta, princeznu Matyldu, arcikněžnu Mari Josefu (choť rak. arciknížete Outy), prince Jan Jiřiho a prince Maxe (tento byl doktorem práv a theologie) a konečně před čtyřmi lety zemře- lého prince Alberta. Zesnulý král zvláště i s dcerou Matyldou příčili se vždy všelikému smíru s uprchlou prin ceznou Louisou a hleděli vždy znemožniti ve škerý styk její s dětmi jejími. Zesnulý byl ma- jitelem rakouského, v Praze meškajícího pluku pěšího č. 11. K úmrtí králově sdělují se ještě tytc podrobnosti: V posledních večerních hodinách včerejšíhe dne zavládl v zámku veliký nepokoj. Služebni- etvo pobihalo rozčileně sem a tam. Krátce před 1. hodinou ráno princezna Matylda přivolala zámecké úřadníky, aby mohli se rozloučit s umírajícím. Korunnímu princi, meškajícímu v sousedním městě, poslána hned zpráva o n stávajícím králově skonu. Kromě princezny Mla tyldy dlel u lože umírajícího krále prine Jan Prine Bedřich Angust mohl přispíšiti teprv za posledních okamžiků k loži umírajícího otee.
Albert Marie Ludvík Augusta Matylda Mari Josef Jiři Max Louisa Jan Prine Angust Sasko Praha Služebni tor akademie výtvarný uměný
8 article
Dvůr bude míti 24 neděl smutek. K pohřbu očekávají se Vilém II. a císa František Josef. Korunní prine Bedřich August byl dnes za krále prohlášen a vojsko novému králi ještě dnes přísahu složilo. Dvůr rakouský byl s dvorem saským — jak známo i v roce 1866 — v nej- důvěrnějších stycích a tu ovšem i orgán vnějšího ministerstva rakouského »Fremdenblatt« chvál si osobní udatnost a vojenský organisační talení krále saského a konservativní smý- šlení krále, jehož pojílo dlouholeté přátelství s císařem rakouským, přátelství, založené na tradicích a na svazcích přibuzenských. Nástupcem zesnulého krále na trůnu jest nejstarší jeho syn Bedřich August III. Tento dosáhl již 39. roku věku svého. Také on má za sebou pouze karieru vojenskou. Již r. 1883 vstoupil do vojska, stal se r. 1894 pruským generalmajorem a r. 1902 generálem pěchoty. Snad nový král nyní po smrti ne- smířitelného otce nebude vzpírati se, aby napjetí mezi ním a uprchlou chotí aspoň ve vnějším styku se zmírnilo, poněvadž jinak přízeň, již lid saský jevil k princezně Louise, zvýšila by tím více chlad, s kterým král setkává se dnes již u valné části poddaných svých. Jiri,
Vilém František Josef Bedřich August Bedřich August Louis
9 article
Pravda o politice Waldeck-Rousseaua. Jakousi sensaci vyvolalo uveřejnění doku mentů a dopisů z pozůstalosti Waldeck- Rousseaua, jež do jasného světla stavi směr politiky velkého státníka i kabinetu, jehož byl chefem, zejmena v záležitosti kongregací. »Re- vue politique et parlamentai ree uveřejnila následující dokumenty: Interpretacea provedení zákona z r. 1901. (Dopis ministru spravedlnosti.) Dopis ministru zahraničních zá ležitostí Deleasséovi. Prohlášení v senátu; roz- mluva s ministerským předsedou Combesem; telegram bývalému ministru Leyguesovi; řeč pronesená Waldeck Rousseauem ve schůzi Unie republikánské; list bývalému ministru Milleran
Rousseau Leygues Waldeck Rousseau Waldeck
10 article
dovi o olázce odloučení církve od státu; ná črtek řeči proti odloučení církve; a konečně dokumenty, týkající se afféry Humbertovy. Nejzajímavějším dokumentem je náčrtek řeči, kterou chtěl Wsldeck- Rousseau pronésti senátu proti odloučení církve od slátu. Vychází na jevo, že Waldeck-Rousseau byl vždy odpůrcem tohoto projektu a že byl od- hodlán bojovati proti němu. Připravoval se podle všeho k rozhodnému zápasu. Z toho pa- trno, že antiklerikalismus Waldeck - Roussenua byl jiného rázu nežli u Combesa, a že mýiil se ti, kteří doufali, že Waldock-Rousseau bude podporovati odloučení církve. Po smrti Waldeek Rousseaua bylo mnoho diskutováno o tom, zdali Combes, jeho ná- stupce, pokračuje v duchu jeho politiky a zdal správně provádí zákon proti kongregacím. Do kumenty, uveřejněné v »Revue politique e parlamentaire« učinily tyto diskuse zbytečnými. neboť dnes je jasno, jak soudil Waldeck- Rousseau. Jisto je, že bývalý ministerský před- seda, jenž zahájil nynější politiku antiklerikální. neschvaloval krajní zakročení Combesovo, jemuž ve svých dopisech, nyní uveřejněných, vyčitá přilišnosti a prohlašuje: »zákon z roku 1901 neměl v úmyslu potlačit kongregace«. Ilalští politikové v Cařihradě. V Římě budí pozornost a živě se glossuje cesla bývalého ministerského předsedy ilalského Rudina a konservativního poslance římského Santina do Cařihradu. »Trihuna« naznačuje, že Santina vyjednávati má s italskými kněžími v Cařihradě v příčině ochrany italských katolikův na Východě vládou italskou, na místě jako do- sud vládou francouzskou. Také Rudini má prj poslání politické. Nepřekvapilo by zajisté; kdybý toto souviselo s některými cizozemskými plet kami v Albanii a Makedonii.
Humbertův Rousseau Waldock Waldeek Rousseau Rudin Santin Waldeck Cařihrad Řím Albánie Makedonie
11 article
Vliv cisařského titulu rakouského na ústavní poměry rakouské. (Přednáška dra. Boh. B axy v Klubu mladé generae svobodomyslné.) Jest nepochybno, že patentem ze dne 11. srpna 1804 3), kterým zaveden byl titul císaře rakouského nikterak se nepomýšlelo na nějaké vnitřní neb státo právní změny v celém soustátí; tuto domněnku vylučoval již předem sám patent, kde výslovně se praví, že „všechna království, knížectví a provincie i na dále nezměněně podržeti mají všechny své do- savadní tituly, ústavy, výsady a poměry.“ Také vzhledem k dosavadnímu trvání svaté říše římské jejíž částí byly t. zv: země starorakouské, nebyly nějaké státoprávní změny dohre myslitelny. Avšaké poměi ten změnil se ihned, když na základě středoevrop- ských poměrů politických, jež pro soustáti domu ra- kouského byly valně nepříznivy, donucen byl císai
12 article
František složiti patentem z 6. srpna 1906 cisařskou korunu římskou a prohlásiti „svazek, který jej, poutal k státnímu tělesu říše německé, za zrušený.“ Hned druhý don po vydání tohoto patentu (7. srpna 1806 zaslal totiž tehdejší dirigující ministr zahraničných záležitostí, Filip hrabě Stadion, státnímu a konfe renčnímu ministzu Leopolduc hraběti Kolovratovi nolu, ve které nařizuje, aby úřady okamžitě prollásiti daly ve všech dědičných státech tento patent (t. j. z 6. srpna 1806), dále aby vzhledem ke změněným po- měrům t. j. k zaniknuti říše římské rychle byly pro- vedeny změny v titulatufe a ve znaku, tak že nyní místo označení c. a c. k. jest na příšíě užívati bývalého c. k., dále aby všem zeměponským úřadům zapověděno bylo uživati znaku provincie (í) — to má prý býti ponecháno stavům jednotlivých zemí —; v téže notě pak připravuje se znění nového císařského palentu, ve kterém měl císař František prohlásiti, že „nyní bude moci nerušeně všechnu svou pozornost a otcovskou péči toliko blahu svých milovaných národů věnovati s jediným ohledemy na zájmy svého zděděného císařství CIhres angestammten
František Filip Kolovrat
13 article
Kaiserthums).“ Vše to také vskutku nařízeno bylo dekretem dvorské kanceláře z 21. srpna 1806, a již 3 záři 1806 slo nové přednesení dvorské a státní kanceláře, ve kterém se císaři radilo, aby na příšta užíváno bylo výrazu: „císařství rakvuské, rakouský stát císařský aneb císařská říše“ (das Kaiseríhum Oesterreich, der oesterreichische Kaiserstaat oden Kaiserreich — imperium —) tak aby výrazy: dědičné státy a pod. naprosto přestaly. A ačkoliv fomuio přednesení vyhovělo se teprve dekretem dvorské kan- celáře z 12. března 1813, jímž se nařizovalo, aby místo „dédičné státy“ a pod. užívalo se výrazu císařství rakouské (oesterreichischer Kaiserstaat), přece jednu význačnou změnu lze zde pozorovati, kterou patent z 11. srpna 1804 ani nezaváděl, ba ani ne- zamýšlel. V patentě z 11. srpna 1804 není totiž nikde řeč o nějakém císařství rakouském v objektivním slov smyslu, nýbrž v něm praví se pouze, že společný panovník zemí k rakouskému domu náležejících po nese nyní nové, větším majestátem přioděné jméno císař rakouský, aniž by se tím snad nějak měnily tituly, z jakých v jednotlivých státech monarchii ra- kouskou tvořících on vládne; avšak v dvorských de- kretech z r. 1806 a 1813 začíná se již ujímati a za- váděti výraz císalství rakouské v objektivním smyslu, tudíž jako jednotný stát vlastním právem existující.
dvorský jítkrety
14 article
Jest charakteristickým zjevem pro vývojové po- měry rakouského souslátí, že všechny státoprávní změny, jež během doby z absolutní mocí panovnické v jednollivých státech, ze klerých vyšlo soustátí ra- kouské, se udály, byly učiněny buď tajně a na zkoušku, aneb sice veřejně, avšak vždy s výhradou trvání dosavadní ústavy t. j. že takováto změna nemá nijak býti na újmu dosavadní ústavě dotčeného státu- avšak později zcele veřejně se s nimi počítalo jak se stavem po právu existujícím, a na výhradu, uči- něnou ve prospěch dosavadní ústavy, nijak zřelel se nebral. Tak hned po bitvě bělohorské, když jednalo se o to, jak vyvrátiti svobody království českého. zněly návrhy rádců královských v ten smysk „aby král (Ferdinand II.) pouhým skulečným provozováním neobrezené moci, kterou nyní drží, hleděl ustálit právě tuto moc, a pak teprv, když Čechové uvyknou tomuto protiústavnému stavu, aby jej utvrdil vý- slovnými zákony“ (Kalousek, České státní právo str 407), k cemuž také vskutku Obnoveným zřízením zemským z r. 1627 došlo, ač král Ferdinandm v relaci do desk zemských z 20. září 1623 vykládá že „rebellie způsobena byla pouze od některých ne spokojených obyvatelů království češkého“ a že ni- klerak nemíní práva českých stavů rušiti neb zmen- šovati; a přece Obnovené zřízení zemské o necelá
Ferdinand II Čecho Kalousek
15 article
1) O vzniku a významu patentu z 11. srpna 180 pojednaly „Nár. Listy“ v čísle 221 z 11. srpna t. r v článku nadepsaném „Stoleté výročí titulu císaře ra kouského“, na kterýžto článek tutc prostě odkazuji. člyři léla později vydané dovozuje hned z počátku, že povstání zúčasinilo se království české in univer- sitati, a byla límlo Ohnoveným zřízením práva stavá českých a celého království českého neslýchanou měrou okleštěna. Podobně Marie Terezie, když vlastnoručním listem z 1. května 1749 zrušoval českou kancelář a tím také de facto státní samo- statnost českého státu, na konici tohoto dopisu sama dodává, že to nemá býli na újmu „prastaré“ ústavě zemské: a když po smrti Josefa II., který ještě úsilněji než matka Jeho Marie Terezie rušil ústavu českou, stavové čeští ve svých desideriích domáhali se r. 1790 na Leopoldu 17. zrestaurování ústavy če- ské, dosáhli této restaurace jen po r. 1765, t. j. kan celář česká a s ní státní samostatnost českého státu již obnovena nebyla. Protiústavní čin státníků Marie Terezie stal se zde právním stavem, který již ne- mohl býti změněn a na jehož podkladě se v cen- tralisaci dále pokračovalol
Ohnovený Marie Terezia Josef II Leopold
16 article
Tak tomu jest i s patentem z 11. srpna 1804. jím nezaváděla se nijaká jednolná, vyšší státní mec. nyní tedy císařská — na to vůbec nebylo ani po- mýšleno; společný v panovník, od r. 1804 císař ra kouský, vládl tudíž i na dále ve státě českém z krá- lovské moci české, ve státě uherském z královské moci uherské a pod. Avšak okolnost, že všcchny tyto jednotlivé státní moci byly jaksi představovány v jednom a tomže společném panovniku, vedla za podpory absolutistických náhledů o osobní svicho- vanosti zeměpánanutně k tomu, že v souhrnné moc společného panovníka, nyní tedy císaře rakouského. byla záhy spatřována jediná státní moc, moc císař- ská, jež královské moci české a uherské byla nad- řízena a je do jisté míry i absorbovala, a že nyn moc císaře rakouského stala se mocí ústřední, moc líšskou. A ježto takto absolutistická fikce o ústředn moci rozšířena byla i na územi samo, odvozováno bylo z jednotné moci císařské i jednotné území cí- sařské, a ze samostatných kdysi slátů utvořeno bylo takovýmto způsobem císařství rakouské v objektiv- ním smyslu t. j. jako jednotná říše, jejíž vladařem jest císař rakouský. To zračí se ve výše citovaných dvor. dekretech z 21. srpna 1806, kterým byl mezi ji- ným podrobně upravenlitul panovnický i státní znak. při čenž dvojhlavý orel byl prohlášen. za symbol eísařství, jež spočívalo, či jak jinými slovy se říkalo. radikováno bylo na všech královstvích a zemích, dále z.12. března 1813 a z 22. srpna. 1836, jímž státn znak byl nově upraven (platí dosud), a jedhnotlivé zákony z absolutistické moci panovnické — z jinaké moci se tehdy zákony nevydávaly — dávané tuto
17 article
Iikci podparovaly a z ní jako z existujícího právního stavu vycházely. Všeohecný občanský zákonník pro „císařství rakouské“ z 1. června 1811. zavedl v s 280—32. jednotné státní občanství rakouské, ač tu de jure nějakého jednotného státu rakouského nebylo — neboť patent z 11. srpna 1804 císařství rakouského nezaváděl a nějaké nové k tomu cíli se nesoucí zá- kony až do r. 1848 resp. 1849 vydány nebyly — a rakouské státní občanstvíjevilo se tudíž právnichou nemožností. Na císařství rakouské pohlíželo se tudíž nyní již jako na říši, která trvá svým vlastním právem, která má svou vlastní historii a své vlastní státo- právní základy, a zapomínalo se, resp. nechtělo se věděti, že to přesně právnicky vzato není nic jinéne než obvod, unie samostatných) států, pro které ab- solutisticky byly zavedeny centrální úřady a pro něž tímže způsobem byl vytvořen název společného pa- novníka. Sturodávné tradice, jež vázaly jednotlivé kdysi samostatné státy, v olu, změníly se v tra- dice císařství rakouského, a tradice tytc byly tak silny, že ani mocné nárazy lét 4Stých a 49tých ne- dovedly je zdolati. Bylo očividno, že „císařstvím rakouským“ založena jest jednotná, ústřední říše, s ním také trvá; proto bylo zcela přirozeno, že pádem jednoly říše (1867) musilo padnouti laké císařství ra- kcuské.
18 article
Tento stav, totiž sjednocování a zcentralisování soustátí rakouského v jedinou říši pod jedním jménem, přiváděn byl až do r. 1848 pouze akty absolutistickými. tedy působením s hora; až dosud to bylo monarchické či dynastické právo, jež pragmatickou sankcí ústavním způsobem jednostejně bylo upraveno, a vedle toho centrální úřady, byrokracie a zvláště vojsko, jich vznik ústavním způsobem jest víc než pochybný Avšak r. 1848, kdy slaré Rakousko chvěje se ve svýcl základech a na místo jeho nastupuje Rakousko nové moderní, přistupuje k dosavadnímu centralisačnímu činiteli, činitel nový, „konstituční“, tedy působen z dola, kdy lid dosud mimo právo stojící najednou dostává se k účastenství ve vládě a dosavadní centrali- sační snahy absolutistické nejen že neruši, nýbrž opojen „konstilucí“ a ve znamení t. zv. demokratické či parlamentární monarchie nedbá historické právní nepřetržitosti a přes dosavadní zřízení zemská spěje k ústavě moderní, v čemž vláda ochotně napomáhá, tihnouc k unitarismu, resp. k dualismu podle toho zda a do jaké míry se jí daří paralysovati separati- stické snahy Maďarů. „Takto tedy přikvačuje na české státní práv nová, moderní pohroma: do té doby práva českých zemí byla obmezována vlastně ku prospěchu abso- lutního krále českého (spolu již císaře rakouského) — nyní najednou zástupci jiných zemí, historicky k tomu nepovolaní resp. zástupci zánovního „ná roda? předlitavského osobují si už spolurozhodovati o prá- vech krále a království českého, a to jak v zále- žitostech říši společných, tak i v oboru vlastníchči vnitřních záležitostí zemských.“ (Rieger, Ústavní dě- jiny Rakouska, 1903, str. 32).
Maďar Rieger Rakousko
19 article
Avšak ani vývoj tento neděje se jednotnou cestou ani dle jednotného plánu; tu konstilučním způsobem, tedy účastenstvím lidu, tu opět akty absolutistickými pracuje se o odstranění starých zřízení, jež až dosud zbyla z bývalé samostatnosti jednotlivých států. Mocný výbuch konstitučních snah v roce 1849 otřásl vídeňskou vládou, jež zkolébána ve snech o osobní svrchovanosti knížeci lpěla vším úsilím na řádech starých, a způsobil, že tato, nevědouc sobě rady, zmítána byla v chaosu politických stran, kloníc se vždy v tu stranu, resp. vydávajíc jednotlivá na- řízení podlo toho, jak která politická strana uplatnil svůj vliv. Prvním výbuchem smeten byl všemohouc Metternich, a cís. manifestem z 15. března 1848 sli- bena konstituce „vlasti“, 17. března zřiženo ústavní ) Že království české s přivtělenými zeměmi pokládáno bylo od povolaných činitelů ještě na po- čátku 19. století za stát samostatný, vysvítá z před- nosení spojené dvorské kanceláře ze 14. června 1804 — tedy necelé dva měsíce před přijetím císařského tilulu — kde se praví doslovně: „Die weitläufigen deutschen Länder Eurer Majestät theilen sich in die cesterreichischen und běhmischen. Die ersteren ma- chen einen Reichskreis aus, die letzteren (d. i. die böhmischen) einen selbstständigen Staat (1) unter der Beherrschung des Königs. Die beidseitigen Länder stehen in sehr verschiedenen Verhältnissen gegen das Reich (d. i. das deutsche Reich) und haben ihre be- sondere Prärogaliven und Verfassungen...“ Před- nesení toto končí pak ujištěním: „Dieser gehorsam- sten Hofstelle liegt die Plicht der Aufrechthaltung der Rechte und der Verfassung der Krone Böhmen ob man kann sich also nur an dnsjenige halten, was diese und die Observanz mit sich bringt.
Metternich Länder Eurer Majestät das Reich Prärogaliven und Verfassungen
20 article
odpovědné ministerstvo předlitavské (!), avšak téhož dne zlízeno také zvláštní odpovědné ministerstvo uherské, a fakticky utvolena mezi tak zv. oběma polo- vicemi říše personální unie. Dne 8. dubna 1848 vy- dána „charta česká“, kabinetní list krále Ferdi nanda V., odpověď 4o na druhou deputaci českou vy pravenou 31. března do Vídně, která ve své pelic dosti rázně žádala mezi jiným: „Nezrušitelné sjed- nocení všech zemí ko koruně české patřících se strany vnitiní jejich samosprávy, zároveň s ohražením jejich pevného spojení s veškerým státem rakouským, též dokonalé srovnání české i německé národnosti ve všech větvích učení a správy v těchto zemích — jako základní zákon státní pro ně.“ V tomto kabinelním listu slibují se vedle rovnosti obou národností, české i německé, také zejmena odpovědné nejvyšší úřady pro království české v Praze s rozšířeným okresem působnosti, avšak žádosti tak zv. svato václavského výboru o nezrušitelné spojení všech zemí ke koruně české patřících vyhověno nebylo, nýbrž bylo proskě odpověděno, že „žádost o spojení země české, mo- ravské a slezské pod jednou nejvyšší správou v Praze a se sněmem společným má býti předmětem rokování na sněmu Našich říší nejprve příštím, kdežto svrchu řečené země, česká, moravská a slezská, budou za- sloupeny.“ (Sněm moravský vyslovil se jiže 14. dubna proti unii s královstvím českým.)
Ferdi Vídeň Praha úřad pro království český v Praga
21 article
Táto ústava království českého, kdybyni se byl provedla, předpokládajíe ovšem, že by i vedlejší země kóruny české bpustily svoje separatistické stanovisko mohla nalézti i v celé ústavě rakouské dobře svojo místo a byla by vedla k trialismu vytvořenému na základě historickém a odpovídajícímu také původním složení soustátí. Avšak tak zv. centrální výbor zem- ských slavů ve Vídni neopomenul ihned prolestovat proti úslavě české, a vláda vídeňská podlehnuvšic to- muto nátlaku, popřela význam kabinetního listu (de- kret z 23. dubna 1848) a již 25. dubna neohlížejío se na tento kabinetní list oktrolovala ústavu „císař- ství rakouského“ — tak zv. dubnová ústava — kterou byl sankcionován naprestý dunlismus. Titul císaře rakouského, který přece byl radikován na všech krá lovstvích a zemích Gi na zemích koruny uherské), by takto proti výslovnému znění patentu z 11. srpna 180 sražen pouze na země předlitavské.
kret Vídeň
22 article
Zatím všax pozornost vlády, vídeňské obrácena byla do Frankfurtu, kde právě zasedati mělo ústavo dárné shromáždění říše německé a vláda pod nátla kem rakouských frankfürtomanů prohlásila ústy teh dejšího předsedy ministerstva, hraběte Fiqquelmonta. „že vláda rakouská byla od jakživa německou a ž se nemůže od Německa odděliti.“ (R. Maršan: Čechové a Němcí r. 1848 a Boj o Franklurt, str. 74) a dala volby do frankfurtského shromáždění vypsali na 25. pozdějí na 29. dubna 1848. Než však došlo k prvému zasedání sněmu frankfurtského; jehcž. Čechové n základě památného listu Františka Palackého z 1! duhna 1848 neobeslali, prohlástla vláda pod novým nállakem. Vídně císařskou proklamací z 16. kvělna 1848 sněm v základě tak zv. dubnově ústavy na červenec do Vídně svolaný za sněm ústavodárný avšak zatím monožily se v celém téměř soustátí př pady revoluční, a bezradnost vlády vídeňské dostou pila vrchole. Dvůr císařský již v květnu přesídlil d Iršpruku a rozvášněným stranám ponecháno takřk volně pole.
Fiqquelmont R Maršan Čecho Palacký Frankfurt Německo Vídeň
23 article
Nešťastná revoluce červnová v Práze zmařila na- děje české a překazila svolání českého sněmu, na kterýž byly již volhy vypsány, a Čechové vstoupil bez státoprávní záruky na sněnn říšský resp. pře litavský, který zahájen byl ve Vídni dne 23. červene arciknižetem Janem. V tom však vypukla ve Vídn 6 října nová tak zv. říjnová revoluce, poslanci ne eítíce se ve Vídni v bezpečí, opustili znenáhla Vídeř a nový sněm svolán na 22. listopadu do Kroměříže Den před tím (21. listopadu) nastoupilo nové mini- sterstvo Schwarzenbergovo a Sladiensvo, jímž bez radnost vlády vídeňské plestala a nastupuje vlád- pevného systému. Hlava a vůdčí duch toholo mini- sterstva, Felix kníže Schwarzenberg, byl energický muž, jehož zásada byla, že každá mona rchie spo- čívati musí na principu autority. Jeho pevným úmy slem bylo sestrojiti z tehdejších rozháraných poměr nový celek, novou jednotnou říši, a z tohoto důvodu chtěl míti souveréna silného, který bez jakékolic kon- troly mohi by disponovati všemi silami monarchie provozovati takto moc, jejíž váha byla by znatelna v zahraniční politice. K tomu však bylo nutno p novníka, který by nebyl vázán nižádnými přísahami
Čecho Vídeř Schwarzenbergův Sladiensvo Felix Schwarzenberg Vídeň Vídn 6 říjen Kroměříž
24 article
Dosavadní panovník Ferdinad V. již delší dob zanášel se myšlénkou vzdáti se trůnu a 2. prosin 1848 skulečně předal vládu 18lelému bratrovci svému nynějšímu císaři Františku Josefovi I., Hlavním rádcen nového panovníka byl nyní Schwarzenberg, a s ním nastoupila politika silné ruky. Již manilest nastupu jícího císaře, jehož závěrečná forma, opírající se o cí sařský titul, vyjadfovala naději, „že se s pomoci boží a ve shodě s národy podaří spojiti všechny země a kmeny monarchie v jeden veliký celek státní (zu cinem groszen Staatskörper),“ ukazoval plány nové vlády. Byla to iden Schwarzenbergova, který opíraje se o armádu,) doufal obnoviti jednotu říše a přes separatistické snahy Maďarů, tedy odstraněním du- alismu, položiti nové pevnější základy jednotného státu: tilul císaře rakouského měl zde osvědčiti plnou svoji moc. Zatím tedy, co na úslavodárném sněmu kroměřížském zástupcové lidu pracovali o vypraco- vání ústavy vycházejíce ze zásady, „že všecky moe státní vycházejí z lidu“ a co v Uhrách pochodeň re- voluce plála plným plamenem, oktrojoval minist
František Josef Schwarzenberg Schwarzenbergův Maďar Uhry
25 article
Schwarzenberg novou ústavu unilárskou (kterou vy- pracoval hrabě Stadion) — pro celou říši, ledy i pr země koruny uherské — jako říšskou ústavu císař ství rakouského ze 4. března 1849, a sněm kroměříž- ský byl rozehnán. § 77. této t. zv. březnové ústavy prohlásil dosavadní ústavy stavovské za neplatny,a po přemožení revoluce uherské pomocí ruskou totéž učiněno s ústavou uherskou z r. 1848. Stál zde nyní jednotný stát s mocí císařskou, jež také korunovac císařskou měla býti jaksi sankcionována. Tou dobou i v Německu byl parlament frank- furtský, přesídlivší po odvolání zástupců jednotli- vých vlád do Štuttgartu, bodáky rozehnán, a pokus Pruska utvořiti jednotu Německa s vyloučením Ra- kouska, skončil konvencí olomouckou z 29. listopadu 1850, která pro Prusko znamená rozhodnou politickou porážku. Politika Schwarzenbergova nesla dobr ovoce, dvacetiletý panovník jednotného císařství ra- kouského platil za jednoho z nejmocnějších panov- níků evropských. Účinek patentu z 11. srpna 1804
Schwarzenberg Prusek Schwarzenbergův Německo Štuttgart
26 article
3) Schwarzenberg kladl veškeru váhiu na vojsko a radil novému panovníkovi, aby důvěru svou vý- lučně kladl v armádu. „Co by byl náš pán bůh“ — opakoval prý rád Schwarzenberg — „bez archanděla Gakriela, s jeho plamenným mečem?“ — „On byl jist, že nový císař bude pilně sledovati jeho směr. Jeho plán určitě vytknut: dovolíme, říkával, pánům poslancům žvaniti (radoter) ještě nějakou dobu, což je samo sebou oslabí, pak budeme oktrojovati pro- visorně konstituci; ostatek dostaví se sám svým ča- sem, až revoluce v celé Evropě bude potřena.“ Ernest Denis: La Bohěme depuis la Montagna Blanche, II díl, str. 341, 342.
Schwarzenberg bůh Gakriel Denis Evropa Le Bohout
27 article
yl úplný. Avšak Schwarzenberg tíhnul silně k ae solutismu, a březnová ústava, která de facto růbe v život nevešla, byla tak zv. sylvestrovskými palenty (z 31. prosince 1851) odvolána, a vládle se i formáln absolutisticky. Po Schwarzenbergovi ( 5. dubna 189 nastoupil Bach a s ním dokonalá reakce; nárolí vybouřivše se z konstitučního opojení upadli po tíhou reakčního absolutismu v hluboký spánek. Absolutistické, unitárské císařství rakouské v stupovalo mocně i na venek a provozovalo silný vl na politiku evropskou; ne však na dlouho. Vypuk válka krimská a nerozvážlivostí tehdejšího minh zahraničních záležitostí, hr. Buol-Schauenste Rakousko postavilo se na -stranu nepřátel Rusta) Lze se vší určitostí řici, že lofo jednání byto ná nešťastnějším krokem. Rakouska v celém 19. slol Rusko přestalo býti spojencem Rakouska, Italit i Francii ponechalo volné pole, a následek toho b bilva n Solferina a ztráta Lombarlska. Maďaři začíi také neohroženěji zdvihati hlavy, a nr severu v stoupil nový, mnohem nebezpečnější nepřítel Bii kouska — Bismark, který bedlivým okem sledonu běh politiky rakouské jak vnější, tak i vnitřni a zni ústavní poměry i snahy Maďarů, přijímal emigranty niaďarské, dav přednímu emigrantu, hraběti Sebn- Thoszovi, určilou přípověď: „Zvítězíme-li, L aoou o tl Uhry svobodny; spolehněte se na to.“ (Friedjune Der Kampí um die Vorherrschaft in Deutschlan 1859—1866, str. 51.).
Schwarzenberg Bach Solferina Maďar Bismark Uher Rakousko Rusko Francie SebnThosz
28 article
Absolutismus se neosvěděil, a musiloi tedy bjt sáhnuto k prostředkům jiným: ještě v roce 1859 (da 22. srpna) propuštěn pověstný Bach a na jeho mís nastoupil hrabě Agenor Goluchowský; 20. října 186 pak vydán tak zv. říjnový diplom, kterým ústavn zápasy vstoupily do nového období. Říjnový dipla o jehož vydání získala si zásluhu konservativně-auto- nomistická většina v rozpočtovém výboru, hájilh o kový svazek říše, svšak jinak stav“? se na stano visko historického práva království a zemí, uznávaje historicko-politickou individualitu jejich; zamit ludíž dualismus, kloně se spíše k jakémusi pluralisn všech zemí, práva zemí koruny české pomíjel všsk naprosto, ba výraz „koruna česká“ v celém diplonu ani nepřichází. Diplom sám, vydaný „nav zákláš pragmatické sankce a z plné moci“ panovníkovy prohlášen byl za slálý a neotwvolatelný zá kladní zákon státní (als ein beständiges und unwiderrufliche Stantsgrundgesetz) ustanovoval větším dílem po všechné zásady, za nimiž měly následovati přel- pisy zvláštní. Avšak změnou zahraničných — v nás bohužel zahraniční poměry hrály vždy tak velkou roli — i vnitžních poměrů se stalo, že právě p sdělávání těchto zvláštních předpisů dosáhla důvěry panovníkovy dosavadní liberálně-centralistická me- šina, jejíž vůdce Antonín ryt. Schmerling sdělal t zv. únorovou ústavu, která, ač formálně se piohl- šuje za pokračování říjnového diplomu, značí vlastn pravý opak jeho; zde z výjimky — tak zv. užší rady říšské — učiněno pravidlo a dunlismus vystupuje jako v roce 1848 opětně ve zcela určité podobě
Bach Goluchowský Antonín rýt Schmerling Išinout
29 article
Lze celkem říci, že únorováúslava značí průlo — právě tak jako v r. 1848 — v dosavadní trad- cionální politice rodu Habsburského resp. nyní Lo- rinského, zcentralisovati totiž všechny země pod jicl žezlem spojené, a s hlediska dynastické politiky na- kouské bylo staleté úsilí Habsburků, jež zdálo se jil býti korunováno patentem z 11. srpna 1804, zmařen. Co úslava únorová začala, to r. 1867 dokonal — úplné dolvoření dualismu, ohledně maďarského nl- roda, který odstledivými snahami svými vzbuza neustálě obavy, postavila se vídeňská vláda na sli- visko historické, avšak ohledně národa českého, kl byl v tomto ohledu pravým opakem Maďarů, tola st- novisko naprosto popřeno.
Habsburk Maďar
30 article
Jest zcela přirozeno, že dualismrus a unitaristic císařství rakouské nemohly vedle sebe obstáti; ječo vylučovalo druhé; z toho důvodu vyšel vlastnoručn list císaře Františka Josela bar. Beustovi ze 14. lislo- padu 1868, kterým se nařizuje, že vzhledem k nor upraveným poměrům státoprávním officiální názer celého soustát nyní jest: monarchie rakousk- uherská neb říše rakouskouherská. Cisařství rakouske zmizelo s obzoru, a patent z 11. srpna 1804, o kterého si centrafisté rakouští tolik slibovali, pozbsi po této stránce svého významu, a jeho historie úim končí. Jaká jest to vlastně moc, z které vládne nynl panovník v zemích předlitavských, či jak úřadne název zní, v královstvích a zemních na říšské rade zastoupených, a na které země vztahuje se nyní titu císařský, to zůstalo nerozhodnuto, jako vůbec řad věcí, jimž zástupcové uherští a cislajtánští při tak z, vyrovnání úzkostlivě se vyhýbali. Tím jest historie a vliv patentu z r. 1804 v- čerpán; zdálo by se, že tím i státoprávní poměry d finitivně jsou uspořádány; tak aspoň doufali Němci kteří zjednali si hegemonii před Lilavou, a Madař kteří totéž mají za Litavou. To však se nestalo; nárol český právem požadoval uznání téhož historického práva, jakéh. se dostalo Maďarům, a na uznání splnění těchto práv vydán královský reskript z 12 září 1871, který má tím větší váhu, že jest vydán již po ústavě prosincové, která přece státní samo- stanost celé koruny české šmahem popřela. A tak kniha upravení státoprávních poměrů v tomte scustátí zůstává stále ještě otevřena....
Josel Beust Němec Maďar
31 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Velkoněmecká trikolora národní drža- vou rakouských Němců. O slavnosti jubile turnérského spolku v Lublani v červnu r. 1903 vyvěsili turnéři velkoněmecké prapory, klerél byly městskou policií z rozkazu starosty dra. Hribara sňaty. Lublaňský »Turnverein« se od- volal a zemská vláda rekurs odmitla, s tín odůvodněním, že nařízení starosty lublaňského nemůže býti považováno za nezákonné aneb protizákonné, poněvadž v nedostatku příslušného zákonného ustanovení se zůstavuje volnému uvážení úřadu bezpečnosti, veřejné uživání praporů podle okolností dovoliti, aneb dáti je odstraniti, vyžadujíli toho veřejný klid a po řádek. Proti tomu odvolal se »Turnvereine znovu a sice k ministerstvu vnitra. Šl. Körber rozhodl, že se ustanovení lublaňského magi- strátu i rozhodnutí zemské vlády zrušuje, s uim odůvodněním, že vyvěšení velkoněmeckýe praporů není nepříslušnou demonstrací a žeta- kového opatření v zájmu veřejného klidu, jaké starosta dr. Hribar učinil, nebylo nevyhnutelně ) Císař František Josef nechtěl svoliti k tomute jednání, tuše, nešťastný konee jeho; avšak hrabě Buo- Schauenstein prohlásil, že by jinak byl nucen podat demissi, načež teprve císař dal své svolení. „Těžce nesl car Mikuláš jednání toto, jež nazval nevděken Rakouska, Jak vypravuje vévoda Arnošt Koburský. otázal prý se rakouského vyslance, hraběte Jiříbo Esterházya: „Víte, kteří byli dva nejhloupější králoné polští?“ A když vyslanec rozpačitě mlčel, zodpověde car otázku sám: „To byl Sobieski a já. Oba,“ pravi car, „zachránili Rakousko, aniž by dík za to sklidili“ Heinrich Friedjung: Der Kampf um die Vorherrschai in Deutschland. 1859—1866., str, 10.
Němec Hribar Körber doktor František Josef Schauenstein Mikuláš Arnošt koburský Sobieský Friedjung Lublaň Rakousko Jiříbo Esterházya der Kampf in Deutschland