2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
16. října 1904. Číslo- 286.
4
article
dáty, z nichž jeden má připadnouti městu
Lublani, jeden průmyslovým okrosům a dva
ostatnímu venkovu. Dosavadní volební okresy
venkovské mají se rezděliti tak, aby každý okres
volil jen jednoho poslance. Ku přijetí nového
zemského a volebního řádu jest třeba přítom-
nosti čtyř pětin všech poslanců, z nichž tři čtvr-
tiny mají hlasovati pro návrh.
Na sněmu štyrském učinil Slovinee
posl. Roš návrh, aby se v Trbovli zřídila mě-
šťanská škola se slovinským vyučovacím jazy-
kem, jíž je třeba pro tamní hornické obyvatel-
stvo, aby mohlo své syny posílati na odbornou
školu hornickou. Návrh odkázán školnímu vý-
Na sněmu istrijském posl. Bennati
učinil návrh, aby se učitelský ústav v Kopru.
v němž se dosud společně vzdělávají učitelé pro
školy vlašské, slovinské a chorvatské, rozděli
dle vyučovacího jazyka na dva ústavy samo-
statné. Vládní zástupce, místodežitelský rada
Fabiani, slíbil, že resoluci, týkající se tohoto
návrhu, sděli ihned vládě, jež beztoho již činí
přípravy k rozdělení ústavu dle jazyků.
Ze Záhřeba, 13. října. (Chorvatský
sněm.) „Obzor“ se dovidá, že zemský sněm
chorvatský se sejde dne 7. listopadu. Před tím,
dne 24. říina sejde se chorvatská kralevinská
deputace, aby připravila pro sněm zprávu o fi-
nančním vyrovnání s Uhrami.
Bennati
Fabiani
Lublaň
Záhřeb
Uhry
6
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 15. října.
Změna na trůnu saském.
Dnes ráno zemřel na pilnickém zámku
svém saský král Jití. Od několika dnů ne
bylo pochyby o brzkém skonu jeho vzhladem
na rapidní vývoj jeho srdeční choroby. Krá
Jiři vládl zemi své pouze dvě léta a smrt jeho
nezpůsobí hlubokých stop v dějinách země. Ne-
byl mužem výnikajících vlastností, ač jevil jislou
zálibu aspoň pro výtvarné umění, ani mužem
velkých činů státniekých a politických. Ro
jeho však za vlády jeho utrpěl značně n
oblibenosti v zemi známou afférou korunní prin-
cezny Louisy; afféra se právě osobním stano-
viskem královým ještě více přiostřila. Král, jenž
byl lidu vždy pro své, příliš církevní stanovisko
cizím, odcizil se jemu tak ještě více. Jeho
kariera byla jinak hlavně vojenská.
Byl synem krále Jana Saského a bratrem
nedávno zemřelého krále Alberta. Narodil se
8. srpna roku 1832 a již ve 14 létech vstou-
pil do armády jakožto důstojník aktivní armády-
Jako velítel jízdecké brigády zúčastnil se i válk
prusko-rakouské, načež povyšován byl postupně
nejprve na divisionáře pěchoty, podmaršálka,
po válce prusko francouzské, jíž se byl rovněž
zúčastnil jako divisionář, a po jmenování bratra
jeho Alberta vrchním velitelem armády, byl
povýšen i na velitele 12. něm. armádního sboru.
Jiř
Louisa
Král
Jan saský
Albert
Praha
7
article
Po nastoupení krále Alberta na trůn převzal po
něm vrchní velitelství a konečně i trůn, byv
před tím ještě jmenován nejvyšším polním
maršálkem. Král zastával v Sasku i místo pre-
sidenta saského starožitnického spolku a kura-
tora akademie výtvarných umění.
Manželkou královou byla infantka Marie,
sestra zesnulého Ludvíka, krále portugalského
Měl šest dětí a to korunního prince Bedřich
Augusta, princeznu Matyldu, arcikněžnu Mari
Josefu (choť rak. arciknížete Outy), prince Jan
Jiřiho a prince Maxe (tento byl doktorem práv
a theologie) a konečně před čtyřmi lety zemře-
lého prince Alberta.
Zesnulý král zvláště i s dcerou Matyldou
příčili se vždy všelikému smíru s uprchlou prin
ceznou Louisou a hleděli vždy znemožniti ve
škerý styk její s dětmi jejími. Zesnulý byl ma-
jitelem rakouského, v Praze meškajícího pluku
pěšího č. 11.
K úmrtí králově sdělují se ještě tytc
podrobnosti:
V posledních večerních hodinách včerejšíhe
dne zavládl v zámku veliký nepokoj. Služebni-
etvo pobihalo rozčileně sem a tam. Krátce před
1. hodinou ráno princezna Matylda přivolala
zámecké úřadníky, aby mohli se rozloučit
s umírajícím. Korunnímu princi, meškajícímu
v sousedním městě, poslána hned zpráva o n
stávajícím králově skonu. Kromě princezny Mla
tyldy dlel u lože umírajícího krále prine Jan
Prine Bedřich Angust mohl přispíšiti teprv
za posledních okamžiků k loži umírajícího otee.
Albert
Marie
Ludvík
Augusta
Matylda
Mari
Josef
Jiři
Max
Louisa
Jan
Prine
Angust
Sasko
Praha
Služebni
tor akademie výtvarný uměný
8
article
Dvůr bude míti 24 neděl smutek.
K pohřbu očekávají se Vilém II. a císa
František Josef.
Korunní prine Bedřich August byl dnes
za krále prohlášen a vojsko novému králi ještě
dnes přísahu složilo. Dvůr rakouský byl s dvorem
saským — jak známo i v roce 1866 — v nej-
důvěrnějších stycích a tu ovšem i orgán vnějšího
ministerstva rakouského »Fremdenblatt« chvál
si osobní udatnost a vojenský organisační talení
krále saského a konservativní smý-
šlení krále, jehož pojílo dlouholeté přátelství
s císařem rakouským, přátelství, založené na
tradicích a na svazcích přibuzenských.
Nástupcem zesnulého krále na trůnu
jest nejstarší jeho syn Bedřich August III.
Tento dosáhl již 39. roku věku svého. Také on
má za sebou pouze karieru vojenskou. Již
r. 1883 vstoupil do vojska, stal se r. 1894
pruským generalmajorem a r. 1902 generálem
pěchoty. Snad nový král nyní po smrti ne-
smířitelného otce nebude vzpírati se, aby napjetí
mezi ním a uprchlou chotí aspoň ve vnějším
styku se zmírnilo, poněvadž jinak přízeň, již
lid saský jevil k princezně Louise, zvýšila by
tím více chlad, s kterým král setkává se dnes
již u valné části poddaných svých.
Jiri,
Vilém
František Josef
Bedřich August
Bedřich
August
Louis
9
article
Pravda o politice Waldeck-Rousseaua.
Jakousi sensaci vyvolalo uveřejnění doku
mentů a dopisů z pozůstalosti Waldeck-
Rousseaua, jež do jasného světla stavi směr
politiky velkého státníka i kabinetu, jehož byl
chefem, zejmena v záležitosti kongregací. »Re-
vue politique et parlamentai ree
uveřejnila následující dokumenty: Interpretacea
provedení zákona z r. 1901. (Dopis ministru
spravedlnosti.) Dopis ministru zahraničních zá
ležitostí Deleasséovi. Prohlášení v senátu; roz-
mluva s ministerským předsedou Combesem;
telegram bývalému ministru Leyguesovi; řeč
pronesená Waldeck Rousseauem ve schůzi Unie
republikánské; list bývalému ministru Milleran
Rousseau
Leygues
Waldeck Rousseau
Waldeck
10
article
dovi o olázce odloučení církve od státu; ná
črtek řeči proti odloučení církve; a konečně
dokumenty, týkající se afféry Humbertovy.
Nejzajímavějším dokumentem je náčrtek
řeči, kterou chtěl Wsldeck- Rousseau pronésti
senátu proti odloučení církve od slátu.
Vychází na jevo, že Waldeck-Rousseau byl
vždy odpůrcem tohoto projektu a že byl od-
hodlán bojovati proti němu. Připravoval se
podle všeho k rozhodnému zápasu. Z toho pa-
trno, že antiklerikalismus Waldeck - Roussenua
byl jiného rázu nežli u Combesa, a že mýiil
se ti, kteří doufali, že Waldock-Rousseau bude
podporovati odloučení církve.
Po smrti Waldeek Rousseaua bylo mnoho
diskutováno o tom, zdali Combes, jeho ná-
stupce, pokračuje v duchu jeho politiky a zdal
správně provádí zákon proti kongregacím. Do
kumenty, uveřejněné v »Revue politique e
parlamentaire« učinily tyto diskuse zbytečnými.
neboť dnes je jasno, jak soudil Waldeck-
Rousseau. Jisto je, že bývalý ministerský před-
seda, jenž zahájil nynější politiku antiklerikální.
neschvaloval krajní zakročení Combesovo, jemuž
ve svých dopisech, nyní uveřejněných, vyčitá
přilišnosti a prohlašuje: »zákon z roku 1901
neměl v úmyslu potlačit kongregace«.
Ilalští politikové v Cařihradě.
V Římě budí pozornost a živě se glossuje
cesla bývalého ministerského předsedy ilalského
Rudina a konservativního poslance římského
Santina do Cařihradu. »Trihuna« naznačuje, že
Santina vyjednávati má s italskými kněžími v
Cařihradě v příčině ochrany italských katolikův
na Východě vládou italskou, na místě jako do-
sud vládou francouzskou. Také Rudini má prj
poslání politické. Nepřekvapilo by zajisté; kdybý
toto souviselo s některými cizozemskými plet
kami v Albanii a Makedonii.
Humbertův
Rousseau
Waldock
Waldeek Rousseau
Rudin
Santin
Waldeck
Cařihrad
Řím
Albánie
Makedonie
11
article
Vliv cisařského titulu rakouského
na ústavní poměry rakouské.
(Přednáška dra. Boh. B axy v Klubu mladé generae
svobodomyslné.)
Jest nepochybno, že patentem ze dne 11. srpna
1804 3), kterým zaveden byl titul císaře rakouského
nikterak se nepomýšlelo na nějaké vnitřní neb státo
právní změny v celém soustátí; tuto domněnku
vylučoval již předem sám patent, kde výslovně se
praví, že „všechna království, knížectví a provincie
i na dále nezměněně podržeti mají všechny své do-
savadní tituly, ústavy, výsady a poměry.“ Také
vzhledem k dosavadnímu trvání svaté říše římské
jejíž částí byly t. zv: země starorakouské, nebyly nějaké
státoprávní změny dohre myslitelny. Avšaké poměi
ten změnil se ihned, když na základě středoevrop-
ských poměrů politických, jež pro soustáti domu ra-
kouského byly valně nepříznivy, donucen byl císai
12
article
František složiti patentem z 6. srpna 1906 cisařskou
korunu římskou a prohlásiti „svazek, který jej, poutal
k státnímu tělesu říše německé, za zrušený.“ Hned
druhý don po vydání tohoto patentu (7. srpna 1806
zaslal totiž tehdejší dirigující ministr zahraničných
záležitostí, Filip hrabě Stadion, státnímu a konfe
renčnímu ministzu Leopolduc hraběti Kolovratovi nolu,
ve které nařizuje, aby úřady okamžitě prollásiti daly
ve všech dědičných státech tento patent (t. j. z 6.
srpna 1806), dále aby vzhledem ke změněným po-
měrům t. j. k zaniknuti říše římské rychle byly pro-
vedeny změny v titulatufe a ve znaku, tak že
nyní místo označení c. a c. k. jest na příšíě
užívati bývalého c. k., dále aby všem zeměponským
úřadům zapověděno bylo uživati znaku provincie (í)
— to má prý býti ponecháno stavům jednotlivých
zemí —; v téže notě pak připravuje se znění nového
císařského palentu, ve kterém měl císař František
prohlásiti, že „nyní bude moci nerušeně všechnu
svou pozornost a otcovskou péči toliko blahu svých
milovaných národů věnovati s jediným ohledemy na
zájmy svého zděděného císařství CIhres angestammten
František
Filip
Kolovrat
13
article
Kaiserthums).“ Vše to také vskutku nařízeno bylo
dekretem dvorské kanceláře z 21. srpna 1806, a již
3 záři 1806 slo nové přednesení dvorské a státní
kanceláře, ve kterém se císaři radilo, aby na příšta
užíváno bylo výrazu: „císařství rakvuské, rakouský
stát císařský aneb císařská říše“ (das Kaiseríhum
Oesterreich, der oesterreichische Kaiserstaat oden
Kaiserreich — imperium —) tak aby výrazy: dědičné
státy a pod. naprosto přestaly. A ačkoliv fomuio
přednesení vyhovělo se teprve dekretem dvorské kan-
celáře z 12. března 1813, jímž se nařizovalo, aby
místo „dédičné státy“ a pod. užívalo se výrazu
císařství rakouské (oesterreichischer Kaiserstaat), přece
jednu význačnou změnu lze zde pozorovati, kterou
patent z 11. srpna 1804 ani nezaváděl, ba ani ne-
zamýšlel.
V patentě z 11. srpna 1804 není totiž nikde řeč
o nějakém císařství rakouském v objektivním slov
smyslu, nýbrž v něm praví se pouze, že společný
panovník zemí k rakouskému domu náležejících po
nese nyní nové, větším majestátem přioděné jméno
císař rakouský, aniž by se tím snad nějak měnily
tituly, z jakých v jednotlivých státech monarchii ra-
kouskou tvořících on vládne; avšak v dvorských de-
kretech z r. 1806 a 1813 začíná se již ujímati a za-
váděti výraz císalství rakouské v objektivním
smyslu, tudíž jako jednotný stát vlastním právem
existující.
dvorský jítkrety
14
article
Jest charakteristickým zjevem pro vývojové po-
měry rakouského souslátí, že všechny státoprávní
změny, jež během doby z absolutní mocí panovnické
v jednollivých státech, ze klerých vyšlo soustátí ra-
kouské, se udály, byly učiněny buď tajně a na
zkoušku, aneb sice veřejně, avšak vždy s výhradou
trvání dosavadní ústavy t. j. že takováto změna nemá
nijak býti na újmu dosavadní ústavě dotčeného státu-
avšak později zcele veřejně se s nimi počítalo jak
se stavem po právu existujícím, a na výhradu, uči-
něnou ve prospěch dosavadní ústavy, nijak zřelel se
nebral. Tak hned po bitvě bělohorské, když jednalo
se o to, jak vyvrátiti svobody království českého.
zněly návrhy rádců královských v ten smysk „aby
král (Ferdinand II.) pouhým skulečným provozováním
neobrezené moci, kterou nyní drží, hleděl ustálit
právě tuto moc, a pak teprv, když Čechové uvyknou
tomuto protiústavnému stavu, aby jej utvrdil vý-
slovnými zákony“ (Kalousek, České státní právo str
407), k cemuž také vskutku Obnoveným zřízením
zemským z r. 1627 došlo, ač král Ferdinandm
v relaci do desk zemských z 20. září 1623 vykládá
že „rebellie způsobena byla pouze od některých ne
spokojených obyvatelů království češkého“ a že ni-
klerak nemíní práva českých stavů rušiti neb zmen-
šovati; a přece Obnovené zřízení zemské o necelá
Ferdinand II
Čecho
Kalousek
15
article
1) O vzniku a významu patentu z 11. srpna 180
pojednaly „Nár. Listy“ v čísle 221 z 11. srpna t. r
v článku nadepsaném „Stoleté výročí titulu císaře ra
kouského“, na kterýžto článek tutc prostě odkazuji.
člyři léla později vydané dovozuje hned z počátku,
že povstání zúčasinilo se království české in univer-
sitati, a byla límlo Ohnoveným zřízením práva stavá
českých a celého království českého neslýchanou
měrou okleštěna. Podobně Marie Terezie, když
vlastnoručním listem z 1. května 1749 zrušoval
českou kancelář a tím také de facto státní samo-
statnost českého státu, na konici tohoto dopisu sama
dodává, že to nemá býli na újmu „prastaré“ ústavě
zemské: a když po smrti Josefa II., který ještě
úsilněji než matka Jeho Marie Terezie rušil ústavu
českou, stavové čeští ve svých desideriích domáhali
se r. 1790 na Leopoldu 17. zrestaurování ústavy če-
ské, dosáhli této restaurace jen po r. 1765, t. j. kan
celář česká a s ní státní samostatnost českého státu
již obnovena nebyla. Protiústavní čin státníků Marie
Terezie stal se zde právním stavem, který již ne-
mohl býti změněn a na jehož podkladě se v cen-
tralisaci dále pokračovalol
Ohnovený
Marie Terezia
Josef II
Leopold
16
article
Tak tomu jest i s patentem z 11. srpna 1804.
jím nezaváděla se nijaká jednolná, vyšší státní mec.
nyní tedy císařská — na to vůbec nebylo ani po-
mýšleno; společný v panovník, od r. 1804 císař ra
kouský, vládl tudíž i na dále ve státě českém z krá-
lovské moci české, ve státě uherském z královské
moci uherské a pod. Avšak okolnost, že všcchny
tyto jednotlivé státní moci byly jaksi představovány
v jednom a tomže společném panovniku, vedla za
podpory absolutistických náhledů o osobní svicho-
vanosti zeměpánanutně k tomu, že v souhrnné moc
společného panovníka, nyní tedy císaře rakouského.
byla záhy spatřována jediná státní moc, moc císař-
ská, jež královské moci české a uherské byla nad-
řízena a je do jisté míry i absorbovala, a že nyn
moc císaře rakouského stala se mocí ústřední, moc
líšskou. A ježto takto absolutistická fikce o ústředn
moci rozšířena byla i na územi samo, odvozováno
bylo z jednotné moci císařské i jednotné území cí-
sařské, a ze samostatných kdysi slátů utvořeno bylo
takovýmto způsobem císařství rakouské v objektiv-
ním smyslu t. j. jako jednotná říše, jejíž vladařem
jest císař rakouský. To zračí se ve výše citovaných
dvor. dekretech z 21. srpna 1806, kterým byl mezi ji-
ným podrobně upravenlitul panovnický i státní znak.
při čenž dvojhlavý orel byl prohlášen. za symbol
eísařství, jež spočívalo, či jak jinými slovy se říkalo.
radikováno bylo na všech královstvích a zemích, dále
z.12. března 1813 a z 22. srpna. 1836, jímž státn
znak byl nově upraven (platí dosud), a jedhnotlivé
zákony z absolutistické moci panovnické — z jinaké
moci se tehdy zákony nevydávaly — dávané tuto
17
article
Iikci podparovaly a z ní jako z existujícího právního
stavu vycházely. Všeohecný občanský zákonník pro
„císařství rakouské“ z 1. června 1811. zavedl v s
280—32. jednotné státní občanství rakouské, ač tu
de jure nějakého jednotného státu rakouského nebylo
— neboť patent z 11. srpna 1804 císařství rakouského
nezaváděl a nějaké nové k tomu cíli se nesoucí zá-
kony až do r. 1848 resp. 1849 vydány nebyly —
a rakouské státní občanstvíjevilo se tudíž právnichou
nemožností.
Na císařství rakouské pohlíželo se tudíž nyní
již jako na říši, která trvá svým vlastním právem,
která má svou vlastní historii a své vlastní státo-
právní základy, a zapomínalo se, resp. nechtělo se
věděti, že to přesně právnicky vzato není nic jinéne
než obvod, unie samostatných) států, pro které ab-
solutisticky byly zavedeny centrální úřady a pro něž
tímže způsobem byl vytvořen název společného pa-
novníka. Sturodávné tradice, jež vázaly jednotlivé
kdysi samostatné státy, v olu, změníly se v tra-
dice císařství rakouského, a tradice tytc byly tak
silny, že ani mocné nárazy lét 4Stých a 49tých ne-
dovedly je zdolati. Bylo očividno, že „císařstvím
rakouským“ založena jest jednotná, ústřední říše,
s ním také trvá; proto bylo zcela přirozeno, že pádem
jednoly říše (1867) musilo padnouti laké císařství ra-
kcuské.
18
article
Tento stav, totiž sjednocování a zcentralisování
soustátí rakouského v jedinou říši pod jedním jménem,
přiváděn byl až do r. 1848 pouze akty absolutistickými.
tedy působením s hora; až dosud to bylo monarchické
či dynastické právo, jež pragmatickou sankcí ústavním
způsobem jednostejně bylo upraveno, a vedle toho
centrální úřady, byrokracie a zvláště vojsko, jich
vznik ústavním způsobem jest víc než pochybný
Avšak r. 1848, kdy slaré Rakousko chvěje se ve svýcl
základech a na místo jeho nastupuje Rakousko nové
moderní, přistupuje k dosavadnímu centralisačnímu
činiteli, činitel nový, „konstituční“, tedy působen
z dola, kdy lid dosud mimo právo stojící najednou
dostává se k účastenství ve vládě a dosavadní centrali-
sační snahy absolutistické nejen že neruši, nýbrž
opojen „konstilucí“ a ve znamení t. zv. demokratické
či parlamentární monarchie nedbá historické právní
nepřetržitosti a přes dosavadní zřízení zemská spěje
k ústavě moderní, v čemž vláda ochotně napomáhá,
tihnouc k unitarismu, resp. k dualismu podle toho
zda a do jaké míry se jí daří paralysovati separati-
stické snahy Maďarů.
„Takto tedy přikvačuje na české státní práv
nová, moderní pohroma: do té doby práva českých
zemí byla obmezována vlastně ku prospěchu abso-
lutního krále českého (spolu již císaře rakouského) —
nyní najednou zástupci jiných zemí, historicky
k tomu nepovolaní resp. zástupci zánovního „ná roda?
předlitavského osobují si už spolurozhodovati o prá-
vech krále a království českého, a to jak v zále-
žitostech říši společných, tak i v oboru vlastníchči
vnitřních záležitostí zemských.“ (Rieger, Ústavní dě-
jiny Rakouska, 1903, str. 32).
Maďar
Rieger
Rakousko
19
article
Avšak ani vývoj tento neděje se jednotnou cestou
ani dle jednotného plánu; tu konstilučním způsobem,
tedy účastenstvím lidu, tu opět akty absolutistickými
pracuje se o odstranění starých zřízení, jež až dosud
zbyla z bývalé samostatnosti jednotlivých států.
Mocný výbuch konstitučních snah v roce 1849
otřásl vídeňskou vládou, jež zkolébána ve snech
o osobní svrchovanosti knížeci lpěla vším úsilím na
řádech starých, a způsobil, že tato, nevědouc sobě
rady, zmítána byla v chaosu politických stran, kloníc
se vždy v tu stranu, resp. vydávajíc jednotlivá na-
řízení podlo toho, jak která politická strana uplatnil
svůj vliv. Prvním výbuchem smeten byl všemohouc
Metternich, a cís. manifestem z 15. března 1848 sli-
bena konstituce „vlasti“, 17. března zřiženo ústavní
) Že království české s přivtělenými zeměmi
pokládáno bylo od povolaných činitelů ještě na po-
čátku 19. století za stát samostatný, vysvítá z před-
nosení spojené dvorské kanceláře ze 14. června 1804
— tedy necelé dva měsíce před přijetím císařského
tilulu — kde se praví doslovně: „Die weitläufigen
deutschen Länder Eurer Majestät theilen sich in die
cesterreichischen und běhmischen. Die ersteren ma-
chen einen Reichskreis aus, die letzteren (d. i. die
böhmischen) einen selbstständigen Staat (1) unter der
Beherrschung des Königs. Die beidseitigen Länder
stehen in sehr verschiedenen Verhältnissen gegen das
Reich (d. i. das deutsche Reich) und haben ihre be-
sondere Prärogaliven und Verfassungen...“ Před-
nesení toto končí pak ujištěním: „Dieser gehorsam-
sten Hofstelle liegt die Plicht der Aufrechthaltung der
Rechte und der Verfassung der Krone Böhmen ob
man kann sich also nur an dnsjenige halten, was
diese und die Observanz mit sich bringt.
Metternich
Länder Eurer Majestät
das Reich
Prärogaliven und Verfassungen
20
article
odpovědné ministerstvo předlitavské (!), avšak téhož
dne zlízeno také zvláštní odpovědné ministerstvo
uherské, a fakticky utvolena mezi tak zv. oběma polo-
vicemi říše personální unie. Dne 8. dubna 1848 vy-
dána „charta česká“, kabinetní list krále Ferdi
nanda V., odpověď 4o na druhou deputaci českou vy
pravenou 31. března do Vídně, která ve své pelic
dosti rázně žádala mezi jiným: „Nezrušitelné sjed-
nocení všech zemí ko koruně české patřících se strany
vnitiní jejich samosprávy, zároveň s ohražením jejich
pevného spojení s veškerým státem rakouským, též
dokonalé srovnání české i německé národnosti ve
všech větvích učení a správy v těchto zemích — jako
základní zákon státní pro ně.“ V tomto kabinelním
listu slibují se vedle rovnosti obou národností, české
i německé, také zejmena odpovědné nejvyšší úřady
pro království české v Praze s rozšířeným okresem
působnosti, avšak žádosti tak zv. svato václavského
výboru o nezrušitelné spojení všech zemí ke koruně
české patřících vyhověno nebylo, nýbrž bylo proskě
odpověděno, že „žádost o spojení země české, mo-
ravské a slezské pod jednou nejvyšší správou v Praze
a se sněmem společným má býti předmětem rokování
na sněmu Našich říší nejprve příštím, kdežto svrchu
řečené země, česká, moravská a slezská, budou za-
sloupeny.“ (Sněm moravský vyslovil se jiže 14. dubna
proti unii s královstvím českým.)
Ferdi
Vídeň
Praha
úřad pro království český v Praga
21
article
Táto ústava království českého, kdybyni se byl
provedla, předpokládajíe ovšem, že by i vedlejší země
kóruny české bpustily svoje separatistické stanovisko
mohla nalézti i v celé ústavě rakouské dobře svojo
místo a byla by vedla k trialismu vytvořenému na
základě historickém a odpovídajícímu také původním
složení soustátí. Avšak tak zv. centrální výbor zem-
ských slavů ve Vídni neopomenul ihned prolestovat
proti úslavě české, a vláda vídeňská podlehnuvšic to-
muto nátlaku, popřela význam kabinetního listu (de-
kret z 23. dubna 1848) a již 25. dubna neohlížejío
se na tento kabinetní list oktrolovala ústavu „císař-
ství rakouského“ — tak zv. dubnová ústava — kterou
byl sankcionován naprestý dunlismus. Titul císaře
rakouského, který přece byl radikován na všech krá
lovstvích a zemích Gi na zemích koruny uherské), by
takto proti výslovnému znění patentu z 11. srpna 180
sražen pouze na země předlitavské.
kret
Vídeň
22
article
Zatím všax pozornost vlády, vídeňské obrácena
byla do Frankfurtu, kde právě zasedati mělo ústavo
dárné shromáždění říše německé a vláda pod nátla
kem rakouských frankfürtomanů prohlásila ústy teh
dejšího předsedy ministerstva, hraběte Fiqquelmonta.
„že vláda rakouská byla od jakživa německou a ž
se nemůže od Německa odděliti.“ (R. Maršan: Čechové
a Němcí r. 1848 a Boj o Franklurt, str. 74) a dala
volby do frankfurtského shromáždění vypsali na 25.
pozdějí na 29. dubna 1848. Než však došlo k prvému
zasedání sněmu frankfurtského; jehcž. Čechové n
základě památného listu Františka Palackého z 1!
duhna 1848 neobeslali, prohlástla vláda pod novým
nállakem. Vídně císařskou proklamací z 16. kvělna
1848 sněm v základě tak zv. dubnově ústavy na
červenec do Vídně svolaný za sněm ústavodárný
avšak zatím monožily se v celém téměř soustátí př
pady revoluční, a bezradnost vlády vídeňské dostou
pila vrchole. Dvůr císařský již v květnu přesídlil d
Iršpruku a rozvášněným stranám ponecháno takřk
volně pole.
Fiqquelmont
R Maršan
Čecho
Palacký
Frankfurt
Německo
Vídeň
23
article
Nešťastná revoluce červnová v Práze zmařila na-
děje české a překazila svolání českého sněmu, na
kterýž byly již volhy vypsány, a Čechové vstoupil
bez státoprávní záruky na sněnn říšský resp. pře
litavský, který zahájen byl ve Vídni dne 23. červene
arciknižetem Janem. V tom však vypukla ve Vídn
6 října nová tak zv. říjnová revoluce, poslanci ne
eítíce se ve Vídni v bezpečí, opustili znenáhla Vídeř
a nový sněm svolán na 22. listopadu do Kroměříže
Den před tím (21. listopadu) nastoupilo nové mini-
sterstvo Schwarzenbergovo a Sladiensvo, jímž bez
radnost vlády vídeňské plestala a nastupuje vlád-
pevného systému. Hlava a vůdčí duch toholo mini-
sterstva, Felix kníže Schwarzenberg, byl energický
muž, jehož zásada byla, že každá mona rchie spo-
čívati musí na principu autority. Jeho pevným úmy
slem bylo sestrojiti z tehdejších rozháraných poměr
nový celek, novou jednotnou říši, a z tohoto důvodu
chtěl míti souveréna silného, který bez jakékolic kon-
troly mohi by disponovati všemi silami monarchie
provozovati takto moc, jejíž váha byla by znatelna
v zahraniční politice. K tomu však bylo nutno p
novníka, který by nebyl vázán nižádnými přísahami
Čecho
Vídeř
Schwarzenbergův
Sladiensvo
Felix
Schwarzenberg
Vídeň
Vídn 6 říjen
Kroměříž
24
article
Dosavadní panovník Ferdinad V. již delší dob
zanášel se myšlénkou vzdáti se trůnu a 2. prosin
1848 skulečně předal vládu 18lelému bratrovci svému
nynějšímu císaři Františku Josefovi I., Hlavním rádcen
nového panovníka byl nyní Schwarzenberg, a s ním
nastoupila politika silné ruky. Již manilest nastupu
jícího císaře, jehož závěrečná forma, opírající se o cí
sařský titul, vyjadfovala naději, „že se s pomoci
boží a ve shodě s národy podaří spojiti všechny země
a kmeny monarchie v jeden veliký celek státní (zu
cinem groszen Staatskörper),“ ukazoval plány nové
vlády. Byla to iden Schwarzenbergova, který opíraje
se o armádu,) doufal obnoviti jednotu říše a přes
separatistické snahy Maďarů, tedy odstraněním du-
alismu, položiti nové pevnější základy jednotného
státu: tilul císaře rakouského měl zde osvědčiti plnou
svoji moc. Zatím tedy, co na úslavodárném sněmu
kroměřížském zástupcové lidu pracovali o vypraco-
vání ústavy vycházejíce ze zásady, „že všecky moe
státní vycházejí z lidu“ a co v Uhrách pochodeň re-
voluce plála plným plamenem, oktrojoval minist
František
Josef
Schwarzenberg
Schwarzenbergův
Maďar
Uhry
25
article
Schwarzenberg novou ústavu unilárskou (kterou vy-
pracoval hrabě Stadion) — pro celou říši, ledy i pr
země koruny uherské — jako říšskou ústavu císař
ství rakouského ze 4. března 1849, a sněm kroměříž-
ský byl rozehnán. § 77. této t. zv. březnové ústavy
prohlásil dosavadní ústavy stavovské za neplatny,a
po přemožení revoluce uherské pomocí ruskou totéž
učiněno s ústavou uherskou z r. 1848. Stál zde nyní
jednotný stát s mocí císařskou, jež také korunovac
císařskou měla býti jaksi sankcionována.
Tou dobou i v Německu byl parlament frank-
furtský, přesídlivší po odvolání zástupců jednotli-
vých vlád do Štuttgartu, bodáky rozehnán, a pokus
Pruska utvořiti jednotu Německa s vyloučením Ra-
kouska, skončil konvencí olomouckou z 29. listopadu
1850, která pro Prusko znamená rozhodnou politickou
porážku. Politika Schwarzenbergova nesla dobr
ovoce, dvacetiletý panovník jednotného císařství ra-
kouského platil za jednoho z nejmocnějších panov-
níků evropských. Účinek patentu z 11. srpna 1804
Schwarzenberg
Prusek
Schwarzenbergův
Německo
Štuttgart
26
article
3) Schwarzenberg kladl veškeru váhiu na vojsko
a radil novému panovníkovi, aby důvěru svou vý-
lučně kladl v armádu. „Co by byl náš pán bůh“ —
opakoval prý rád Schwarzenberg — „bez archanděla
Gakriela, s jeho plamenným mečem?“ — „On byl
jist, že nový císař bude pilně sledovati jeho směr.
Jeho plán určitě vytknut: dovolíme, říkával, pánům
poslancům žvaniti (radoter) ještě nějakou dobu, což
je samo sebou oslabí, pak budeme oktrojovati pro-
visorně konstituci; ostatek dostaví se sám svým ča-
sem, až revoluce v celé Evropě bude potřena.“ Ernest
Denis: La Bohěme depuis la Montagna Blanche, II
díl, str. 341, 342.
Schwarzenberg
bůh
Gakriel
Denis
Evropa
Le Bohout
27
article
yl úplný. Avšak Schwarzenberg tíhnul silně k ae
solutismu, a březnová ústava, která de facto růbe
v život nevešla, byla tak zv. sylvestrovskými palenty
(z 31. prosince 1851) odvolána, a vládle se i formáln
absolutisticky. Po Schwarzenbergovi ( 5. dubna 189
nastoupil Bach a s ním dokonalá reakce; nárolí
vybouřivše se z konstitučního opojení upadli po
tíhou reakčního absolutismu v hluboký spánek.
Absolutistické, unitárské císařství rakouské v
stupovalo mocně i na venek a provozovalo silný vl
na politiku evropskou; ne však na dlouho. Vypuk
válka krimská a nerozvážlivostí tehdejšího minh
zahraničních záležitostí, hr. Buol-Schauenste
Rakousko postavilo se na -stranu nepřátel Rusta)
Lze se vší určitostí řici, že lofo jednání byto ná
nešťastnějším krokem. Rakouska v celém 19. slol
Rusko přestalo býti spojencem Rakouska, Italit i
Francii ponechalo volné pole, a následek toho b
bilva n Solferina a ztráta Lombarlska. Maďaři začíi
také neohroženěji zdvihati hlavy, a nr severu v
stoupil nový, mnohem nebezpečnější nepřítel Bii
kouska — Bismark, který bedlivým okem sledonu
běh politiky rakouské jak vnější, tak i vnitřni a zni
ústavní poměry i snahy Maďarů, přijímal emigranty
niaďarské, dav přednímu emigrantu, hraběti Sebn-
Thoszovi, určilou přípověď: „Zvítězíme-li, L aoou o tl
Uhry svobodny; spolehněte se na to.“ (Friedjune
Der Kampí um die Vorherrschaft in Deutschlan
1859—1866, str. 51.).
Schwarzenberg
Bach
Solferina
Maďar
Bismark
Uher
Rakousko
Rusko
Francie
SebnThosz
28
article
Absolutismus se neosvěděil, a musiloi tedy bjt
sáhnuto k prostředkům jiným: ještě v roce 1859 (da
22. srpna) propuštěn pověstný Bach a na jeho mís
nastoupil hrabě Agenor Goluchowský; 20. října 186
pak vydán tak zv. říjnový diplom, kterým ústavn
zápasy vstoupily do nového období. Říjnový dipla
o jehož vydání získala si zásluhu konservativně-auto-
nomistická většina v rozpočtovém výboru, hájilh o
kový svazek říše, svšak jinak stav“? se na stano
visko historického práva království a zemí, uznávaje
historicko-politickou individualitu jejich; zamit
ludíž dualismus, kloně se spíše k jakémusi pluralisn
všech zemí, práva zemí koruny české pomíjel všsk
naprosto, ba výraz „koruna česká“ v celém diplonu
ani nepřichází. Diplom sám, vydaný „nav zákláš
pragmatické sankce a z plné moci“ panovníkovy
prohlášen byl za slálý a neotwvolatelný zá kladní zákon
státní (als ein beständiges und unwiderrufliche
Stantsgrundgesetz) ustanovoval větším dílem po
všechné zásady, za nimiž měly následovati přel-
pisy zvláštní. Avšak změnou zahraničných — v nás
bohužel zahraniční poměry hrály vždy tak velkou
roli — i vnitžních poměrů se stalo, že právě p
sdělávání těchto zvláštních předpisů dosáhla důvěry
panovníkovy dosavadní liberálně-centralistická me-
šina, jejíž vůdce Antonín ryt. Schmerling sdělal t
zv. únorovou ústavu, která, ač formálně se piohl-
šuje za pokračování říjnového diplomu, značí vlastn
pravý opak jeho; zde z výjimky — tak zv. užší rady
říšské — učiněno pravidlo a dunlismus vystupuje jako
v roce 1848 opětně ve zcela určité podobě
Bach
Goluchowský
Antonín rýt
Schmerling
Išinout
29
article
Lze celkem říci, že únorováúslava značí průlo
— právě tak jako v r. 1848 — v dosavadní trad-
cionální politice rodu Habsburského resp. nyní Lo-
rinského, zcentralisovati totiž všechny země pod jicl
žezlem spojené, a s hlediska dynastické politiky na-
kouské bylo staleté úsilí Habsburků, jež zdálo se jil
býti korunováno patentem z 11. srpna 1804, zmařen.
Co úslava únorová začala, to r. 1867 dokonal —
úplné dolvoření dualismu, ohledně maďarského nl-
roda, který odstledivými snahami svými vzbuza
neustálě obavy, postavila se vídeňská vláda na sli-
visko historické, avšak ohledně národa českého, kl
byl v tomto ohledu pravým opakem Maďarů, tola st-
novisko naprosto popřeno.
Habsburk
Maďar
30
article
Jest zcela přirozeno, že dualismrus a unitaristic
císařství rakouské nemohly vedle sebe obstáti; ječo
vylučovalo druhé; z toho důvodu vyšel vlastnoručn
list císaře Františka Josela bar. Beustovi ze 14. lislo-
padu 1868, kterým se nařizuje, že vzhledem k nor
upraveným poměrům státoprávním officiální názer
celého soustát nyní jest: monarchie rakousk-
uherská neb říše rakouskouherská. Cisařství rakouske
zmizelo s obzoru, a patent z 11. srpna 1804, o
kterého si centrafisté rakouští tolik slibovali, pozbsi
po této stránce svého významu, a jeho historie úim
končí. Jaká jest to vlastně moc, z které vládne nynl
panovník v zemích předlitavských, či jak úřadne
název zní, v královstvích a zemních na říšské rade
zastoupených, a na které země vztahuje se nyní titu
císařský, to zůstalo nerozhodnuto, jako vůbec řad
věcí, jimž zástupcové uherští a cislajtánští při tak z,
vyrovnání úzkostlivě se vyhýbali.
Tím jest historie a vliv patentu z r. 1804 v-
čerpán; zdálo by se, že tím i státoprávní poměry d
finitivně jsou uspořádány; tak aspoň doufali Němci
kteří zjednali si hegemonii před Lilavou, a Madař
kteří totéž mají za Litavou. To však se nestalo; nárol
český právem požadoval uznání téhož historického
práva, jakéh. se dostalo Maďarům, a na uznání
splnění těchto práv vydán královský reskript z 12
září 1871, který má tím větší váhu, že jest vydán
již po ústavě prosincové, která přece státní samo-
stanost celé koruny české šmahem popřela. A tak
kniha upravení státoprávních poměrů v tomte
scustátí zůstává stále ještě otevřena....
Josel
Beust
Němec
Maďar
31
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Velkoněmecká trikolora národní drža-
vou rakouských Němců. O slavnosti jubile
turnérského spolku v Lublani v červnu r. 1903
vyvěsili turnéři velkoněmecké prapory, klerél
byly městskou policií z rozkazu starosty dra.
Hribara sňaty. Lublaňský »Turnverein« se od-
volal a zemská vláda rekurs odmitla, s tín
odůvodněním, že nařízení starosty lublaňského
nemůže býti považováno za nezákonné aneb
protizákonné, poněvadž v nedostatku příslušného
zákonného ustanovení se zůstavuje volnému
uvážení úřadu bezpečnosti, veřejné uživání
praporů podle okolností dovoliti, aneb dáti je
odstraniti, vyžadujíli toho veřejný klid a po
řádek. Proti tomu odvolal se »Turnvereine
znovu a sice k ministerstvu vnitra. Šl. Körber
rozhodl, že se ustanovení lublaňského magi-
strátu i rozhodnutí zemské vlády zrušuje, s uim
odůvodněním, že vyvěšení velkoněmeckýe
praporů není nepříslušnou demonstrací a žeta-
kového opatření v zájmu veřejného klidu, jaké
starosta dr. Hribar učinil, nebylo nevyhnutelně
) Císař František Josef nechtěl svoliti k tomute
jednání, tuše, nešťastný konee jeho; avšak hrabě Buo-
Schauenstein prohlásil, že by jinak byl nucen podat
demissi, načež teprve císař dal své svolení. „Těžce
nesl car Mikuláš jednání toto, jež nazval nevděken
Rakouska, Jak vypravuje vévoda Arnošt Koburský.
otázal prý se rakouského vyslance, hraběte Jiříbo
Esterházya: „Víte, kteří byli dva nejhloupější králoné
polští?“ A když vyslanec rozpačitě mlčel, zodpověde
car otázku sám: „To byl Sobieski a já. Oba,“ pravi
car, „zachránili Rakousko, aniž by dík za to sklidili“
Heinrich Friedjung: Der Kampf um die Vorherrschai
in Deutschland. 1859—1866., str, 10.
Němec
Hribar
Körber
doktor
František Josef
Schauenstein
Mikuláš
Arnošt koburský
Sobieský
Friedjung
Lublaň
Rakousko
Jiříbo Esterházya
der Kampf
in Deutschland