1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 16. října 1904.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. Ilstr
pbišo laei e-
v Prane v sáclniskn
nias . .
s drojí denáškon
6
article
vss: a K o
un rosin
n ilrrt le la-
9
title
Daešsí čísle pra Prahu je o 20 stranách.
Praha
10
article
Valka.
Valka.
L. Z Petrohradu, 15. října. V 9 hodin
4 minut večer. (Původní telegram zvláštníh
vnrodaje »Nár. Listů«.) Dojem posledních
deješí jest bolestný.
Dopisovatel »Rusi« sděluje, že
znovočerkaskského pluku zbylo jen
12 mužův a jeden důstojník.
Na ulicích kde kdo čte telegramy
z bojiště; nieméně soudi se, že běži
tu jen o jednu episodu v operacích.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vlz
na straně 4.)
Valk
Rus
Petrohrad
11
article
Agrární manifest.
Agrární manifest.
Ze všech stran, ze všech vrstev, od korpo-
naci i od jednotlivcův docházejí projevy v zájmu
všenárodní shody. Ze srdce každého, kd
vpravdě vlastenecky cítí a kdo nestaví nad veliký
vznešený interes veškerého národa drobný zájem
strany, zájem stavu, neb zájem vlastní, vroucí se
nese touha, aby v hájení ohroženého českého práva
postupoval všechen národ v šiku společném.
A věru že instinktivní toto toužení po jednotě
ve velkém a krutém zápasu, jejž národ ná
nucen je od věku již sváděti za svou existenci,
hluboké má kořeny v duší každého myslícího
člověka českého, jemuž není neznámo, jak hroz
ných naúčení dostalo se právě nám za to, že
veliká doba téměř pokaždé nás nalezla malým
a malichernými, rozeklanými ve drobty, na místě
abvehom v jedno sevřeni a jednou vedeni vůli
čelili svým nepřátelům.
Tím boleslněji dotkla se každého, kd
vedle lásky k národu svému zachoval si zároven
jasný, nezkalený politický zrak, neshoda českýe
stran v akci, jež byla těchto dnů v zájmu dělnost
sněmovní na popud nejvyššího muršálka pod
niknuta a jež tak smutně byla skončila.
12
article
Záslupei strany agrární a vedle nich zá-
stupce tak zvaného sdružení volného, radiká-
niho, odepřeli svůj podpis na prohlášení zem-
ských poslanců strany svobodomyslné a stran
národní, k velikému zadostiučinění německýeh
odpůrců našich, již ve svých listech nad tin
propukli v jásot, že tak znamenitě osvědčilo
»české souručensivor,
Sdružení volné nepřistoupilo ku všeobse-
támu pruhlášení spiše z důvodů formáliích, sna
vtelo, že přálo si osšřejšiho lónu v oné man
leslaci, než jakým promluvily zmíněné již strany
u vědomí, že jde tu o akt významný a vážný
la větši bylo napjetí, proč lak zvaná stran
sgrirní se nepřipojila ke společnému kroku
jaké že byly důvody, jež ji donutily vymknou
se ze společného postupu a manifestovati sv
soud o nepodařené akci a o siluaci z toh
vzniklé, ve zvláštním projevu v orgánu strany
Vždyť je známo, že zástupci strany agrára
všech porad delegátů českých stran se zúčast-
nili, se vším, co bylo ujednáno, souhlasili.
žádného odchylného návrhu neměli a n-
podali, naopak, že právě jen k výslovnému
přání jejich pojat byl do projevu, jež měl býti
vydán jménem všech českých stran, odstave
ve znění navrženém posl. drem. Englem.
Včera zvěděl český svět, proč strana agrární
se ku prohlášení poslanců svobodomyslných
staročeských nepřipojila. List strany té přinásí
nonfest českých zemědělcův a dojem, jejž projev
ten zůstavil v každé české duši, bez ohled
na to, v klerý směr se kloní,, řekněme t
13
article
upřímně, byl bolestný. Líčí se v něm, jaké kroky
podníklo agrární vedení pro dělnost parlamentu,
referuje se o vyjednávání českých
agrárníků s německými před svo-
láním sněmu, vytýká se »velícím politikům«
německým i českým, že »nemají pravého po-
chopeni pro potřeby lidu«, odsuzuje se německ
obstrukce, vytýká se »vůdcům české strany svo-
bodomyslné«, že prý »neučinili ani jediného-
upřímného kroku, směřujícího k docilení dělnosti
sněmu« (1!), sděluje se, že předseda agrárního
klubu v první konferenci předsedů klubů vy-
slovil ochotu, na říšské raděl vypustiti z obstrukce
osnovu zákona o melioracích a regulacích, na
úlevu nouze i rozpočet, stane-li se totéž na sněmě
zemském, ke kteréžto otázce bylo prý »českou
stranou svobodomyslnou vyhýbavé stanovisko
zaujato a tím dána Němcům příležilost (!) k vý-
mluvě, že není zaručeno projednání otázek Čech
na říšské radě« a konečně mluví se i ve pro-
spěch zřízení samostatné německé strany agrární.
Zkrátka česká strana agrární. jednak vyhledává
útok proti poslancům národní strany svobodo-
myslné, jednak zaujímá totéž stanoviško jako
německá obstrukce: tím, že stejně jako Něme
směšuje a do vzájemné spojitosti staví českou
obstrukci na radě říšské s německou obstrukci
na sněmě. Tím nejen utvrzuje němockou ob-
strukci na sněmě, nýbrž i dává ji priležitos
k omluvě.
Němec
Čechy
národní strana svoboda
14
article
Byli jsme ode dne, kdy počaly se jevii
v národě našem snahy po provozování té tak
zvaně politiky stavovské, rozhodnými odpůrci
těchto proudů a také jimi vezdy zůstaneme.
Jakož uznáváme důležitost odborové práce ho
spodářské na prospěch jednotlivých stavů, tak
tvrdíme, že osudný byl to pro národ náš oka
mžik, kdy zrodila se myšlenka organisovati poli
ticky společnost naši dle příslušnosti stavovské
a dle zájmů jednotlivých tříd výrobních. Ne
snad k vůli obavě, že tím seslabená bude strana,
k níž se hlásíme, ale z té příčiny, že viděli jsme
jasně před sebou, kam politika na takovémto
podkledu založená, nezbytně vésti musí. Vždyt
známo je, že třídní boj ve společnosti politicky
hotové a národnoslně nasycené, je ten nejoškli
vější a v následeích svých nejzhoubnější, a prolo
chvěli jame se obavou před seslabením českého
vzdoru a před poklesnulím české energie, které
nám v boji s nepřítelem několikrát četnějším
v neutěšených poměrech, v nichž se nalezáme
tak velice je zapotřebí.
15
article
Chvěli jsme se obavou před tím, že v bojíeh
slavovkých utopí se naše nadšení národni, že
enthusiasmus pro věci, pro něž dosud vrhal
jsne se v zápas, zlomen bude interesem ýo vý-
luěně hmotným, že rozletí se naše těleso ná-
rodní v různé strany a žel že nebyly obavy
naše neodůvodněně a liché, Dnes dočístise
může kuždý v maniřestu strany agrární smutné
pravdy, že stalo se, čeho jsme se obávali,
že strana ta zájmu stavovskému podřizuje ato
zjevně a bez obvyklé výhrady interes národní.
Vizme, co praví strana sgrární ve svám
prohlášení: »Poslanci čeští strany agrární byl
vysláni českým lidem venkovským na kolbistě
parlamentní, aby positivní prací v
všech oborech života našeho přispěli k sesllení
a zmohutnění nejširších vrstov středních a ma-
iého lidu vůbec«.
Co to znamená? Což jiného než zřeknu
se a odaouzení dosavadního postupu delegace
české, principiální odřeknutí se obstrukce, jež
s agrárním nadšením pro »positivní práci«
ovšem se nesrovnává. Doznáno totiž, co ve své
známé protiobstrůkční řeči bez obalu a s
uznánihodnou upřimností pronesl své doby po-
slanec Prášek.
16
article
Neosobujeme si neomylnost v politické
taktice a uznáváme právo každého nesouhlasiti
třeba s rozhodnutím, jež, když se stalo, celým
národem bylo vítáno a schvalováno, selský li
náš nevyjímaje, však vtéže řeči, týž pan Prášek
prohlásil, že strana jeho nechce obmezit se na
činnost pouze v kruzích zemědělských, nýbr
že pokládá se za způsobilou, postaviti se v čel
celého národa a řiditi osudy jeho.
A tu ovšem zcela jiného významu nabývá
včerejší projev agrární. Nejde tu o výroka
mínění jednollivce, nýbrž o projev strány, jež
osobuje si nejen vůdcovství v nejdůležitějším
stavu naší společaosti národní, nýbrž jež činí
nároky na vůdcovstvlěnároda všeho.
A proto musí nám býti dovoleno, abychom
tomuto národu a vrstvám zemědělským zvlášte
připomenuli jisté události, aby učinily si před
stavu o seriosnosti a opravdovosti těch, kteř
sice i dnes ještě stále opakují, že »Český rolní
zapře bídu svou, aby nejtěžších obětí přines
nejposvátnějším statkům národa«.
Prášek
17
article
Český rolník ovšem tak učiní, o tom nej-
menší nemáme pochybnosti, však sotva učin
tak ti, kteří dnes v okamžiku nejkritičtějším
horují pojednou pro spositivnou parla
mentní práci« a kteří, dle vlastního do-
znání, neboť tak to stojí v agrárním manifestě,
vyslovili ochotu propustiti na radě říšské n
pouze předlohy a návrhy nouzové, nýbrž
rozpočet! České veřejnosti je známo, že
titiž, kteří dnes tak velikou ochotu jeví zu-
častniti se positivné práce a kteří projednáním
rozpočtu řišského dle ustálených parlamentních
názorů dru. Körbrovi a jeho vládě projevi
chtěli důvěru, byli po celou dobu svého po-
slancování nojrozhodnějšími stou-
penci nejbezohlednější obstrukce.
Na vlastní jejich prospěch necheeme za t
míti, že tak jenom se tvátili, nýbrž věříme, že
jimi v pravdě byli. Jaký to tedy obrat řízením
božíml
Což zapomněli pánové, že na škodu věe
české v okamžiku takticky nevhodném pustil
se s národními sociály sami do obstrukce ?a
to v době, o níž přece nemohou tvrditi, že
tehdy ještě vysláni nebyli lidem českým, aby
zúčastnili se posilivně práce parlamentní?
18
article
Co bylo přičínou tedy, že zapomněli ten-
kráte na toto poslání a že zpronevěřili se tal
hrubě povinnosti své? Nebylo-li tehdy povinost
jejich, podporovati ostatní poslance české —
v positivní práci?
A netřeba zabihati tak daleko v minu
lost. Páni agrárnici nevzpomněli si patrně pri
sepísovánr oisnifestol svého na to, pro
vlastně rozrušili společnou pu-
lamentní organisaci ve Vídnia
proč odvolali svého zástupce v
výkonném výboru národní strany
svobodomyslné. Snad k vůlic tomu, že
touhou hořeli po positivné práci a že dočkat-
se nemohli parlamentního projednání rozpočtu
Nikoli. Učinili tak jako nadšení stoupenci ob-
strukce stůj co stůj, učinili tak prolo, že po-
slanci svobodomyslní, uváživše všechny okolnos
a dospěvše na základě úvah těch ku přesvě
čení, že s dobrým a čestným výsledkem volhy
delegační obstrukcí překaziti nelze, od obstrukee
v tomto případě upustili.
A pojednou titíž pání v zájmu českého rol
níka, českého živnostníka, českého dělníka kážou
pravý opak toho, co bylo nedávno ještě jejíeh
heslem, kterým — dle tvrzení jedinoho stou
pence jejich — dobývali srdce českého lidu,
který dosti měl mladočeské chabosti.
I rozpočet chtěli propustit, tedy onu vládn
předlohu, v níž zahrnuto je zpravidla všechn
národní strana
19
article
co chce vláda, obstruovat by snad chtěli
pouze to, co chce právě rolnik, živnostulk
dělník
A že ostatní poslanci čeští jinak soudí, ž
jinak pohližejí na práci politickou, než páni
o nichž nemůžeme jinak než domnívati se, že také
oni, právě tak jako vláda, snaží se z hospo-
dářské bídy kořistiti ve vlastní prospěch svoj,
proto se jim vyčitá, že neučinili ani je diného
kroku ku doeilení dělnosti sněmu českého?
Měli snad pokořiti se před zpupností ně-
meckou, měli žebroniti, aby němečti poslanci
přestali s hroznou hrou a nabízeti jim odměnu
na účet politické důslednosti a vytrvalosti, n
účet politické nerovnosti a na zjevnou škodu
lidu českého ? Což nevědí páni agrárnici ničeho
o tom, za jakýeh podminek chtěli se vzdát
Němei obstrukce sněmovní ? Neshořel by poctivý
český člověk studem a neupadla by mu ruka,
kterou by opovážil se nabídnouti Němcům k
smíru za jedinou z podmínek, jež byli stanovili í
A také o tom nic nevědí čeští agrární horo-
vatelé pro součinnost s agrárníky německými,
že právě ve straně těch, již s nejpotupnějšími
podmínkami se byli vytasili, ve straně vše
německé jsou právě selští poslanci poměrně
zastoupeni nejčetněji ?
Ne, no. Na tu costu »národnostního smíru
se český člověk svěsti nedá.
Nechť jen si přečte český zemědělec
každý, na nějž páni z agrárního tábora appel
lují, pozorně a důkladně jejich manifest.
Jsme přesvědčeni, že nebude člověka soud
ného s neporušeným citem národním, který by
s námi nesouhlasil, že agrární strana není po-
volána, aby s lodičkou českou z rozbouřených
vln šťastně dostala se do přístavu klidu a štěstí,
naopak, že osud neblahý stihl by národ, jenž
by osudy své svěřil této straně.
Němec
češtit agrární hora
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. října. (Prostřednietv
hr. Andrassye.) Prohlášením hr. Apponye.
že také národní strana se vzepře Tiszovu ná-
vrhu na zostření jednacího řádu, situace v
Uhrách se náležitě vyjasnila. Vláda a vládní
strana, budou-li trvati na zostření jednacího
řádu, musejí je vybojovati v tuhém boji proti
všem, tentokrát spojeným opposičným stranám.
Jakkoli tuhý odpor opposice byl předvídán,
přece, zdá se, liberální strana ráda by se vy-
hnula krajnímu zápasu a provedla aspoň tako-
vou změnu jednacího řádu, ke které by dala
opposice už předem své svolení. V úkol pro-
středníka mezi vládní stranou a opposicí uvázal
se (vládní listy tvrdí, že o své újmě, ale patrně
v dorozimění s vládou) hr. Andras sy, který
již za minulé obstrukce konal vládě Tiszově ne-
jednou podobné služby. Za tím účelem hr. An-
drassy vstoupil včera ve styk s vynikajícími
členy opposičných stran a otázal se jich, ne-
byli-li by ochotni zúčastniti se nezávazné po-
rady o jednacim řádu, když pokládají za ne-
možno vyslati své zástupce do sněmovního vý-
boru. V poradě mohly by se stanoviti aspoň zása-
dy příštích oprav jednacího řádu, jichž provodení
by se ponechalo celému sněmu. V tom smyslu
hr. Andrassy vyjednával s posl. Rakovszkým ze
strany lidové, s hr. Apponyem ze strany národní,
s Kolom. Thalyem a Janem Tothem ze strany
neodvislosti a s bar. Banffem. Vyjednávání An-
drassyovo zůstalo však úplně malným.
Žádný z oslovených politiků neuznal možným
zúčastniti se ani takové nezávazné předběžné
konference, cítě se vázaným učiněným už usne-
sením strany. Nejpříkřeji zachoval se k nabídce
Andrassyově bar. Banffy, jenž žádá, aby hr.
Tisza svůj návrh odvolal bezpodmínečně. Tisza,
Tiszův
Andrassy
Toth
Andrassyův
Tisza
Praha
Uhry
Banff
Tisza
22
article
rnní čislo o 19k5 . . .
23
article
Tan nackinjí ze tež prodlsle
tskáras a okpedíce „ Národsich Lidta.
Eukopisy se nevraoe
Národsich Lidt
Tana
24
article
když uslyšel, co sí přeje bar. Banffy, odtušil
prý: „Kdo mne zná, ví, že nikdy nejednám
unáhleně a bez rozmyslu.“ Tisza tedy na svém
návrhu setrvá a uherská sněmovna stane se
s neděle opět jevištěm bouřlivých zápasů.
Z Pešti, 15. října. (Uherská sně-
movna.) V další rozpravě o zatímné ob-
chodní smlouvě s Italií ujal se dnes
slova hr. Apponyi. Prohlašuje, že chce
především zkoušeti hospodůřskou nezbytnost,
aby se uzavřela zatímná obchodní smlouva a ty
její výhody, jimiž se vláda snaží zastříci učiněné
chyby. Výhody provisoria točí se kolem vinné
klausule, která měla koncem r. 1904 pozbyti
platnosti dle úmluvy, kterou se obchodna
smlouva prodloužila. Stav, který nyní má na-
stati, znamená tedy z horšení, poněvadž
zrušení vinné klausule se odkládá novou lhůtou.
Obchodní smlouva jest stejně důležita pro-
Italii, jako pro nás a proto obratnější vláda
byla by Italii snadno přiměla k tomu, aby se-
vinné klausule vzdala ihned. Řečník dovozuje
dále, jak nynější vláda osobuje si již po (i-
čtvrti roku práva legislativy. Od té doby, co na-
staly ve sněmu normálné poměry, vláda nemá
nijaké omluvy pro své samovolné jednání a to,
co vláda koná pro parlamentní pohodlí, jest
vlastně falšování ministerské odpovědnosti. Jest
to plebiscitní caesarismus vlády. (Pochvala.)
Hr. Tisza chová se jako parlamentni monsieur
sans géne. Řečník polemisuje pak s hospodář-
skými vývody zpravodaje a prohlašuje, že před-
lohu zamítá.
Tisza
Banff
Pešť
Hradec
Italia
Tisza
25
article
Ministerský předseda hr. Tisz a odpovídá
za pochvaly ve vládní straně a za odporu na
levici, že nejdůležitějším bodem nynější dekla-
race jest ubezpečení, že v nové obchodní
smlouvě s Ilalií nebude vůbec nijaké vinné klau-
sule. Uherské vládě ovšem se nepodařilo zvítě-
zíti úplně se svými názory a ltahi dostalo se
některých ústupků, ale obě vlády konaly svou
povinnost, aby obhájily zájmů svých států. Co
se týče státoprávní stránky této otázky, vláda
byla vždycky pamětliva smyslu garančního zá-
kena Szellova. Uherský parlament nemohl zmoc-
ňovací zákon projednati a proto vláda musila
jednati na svou vlastní zodpovědnost. Ale i dnes
stojí na stanovisku, že nové smlouvy mohou se
zavírati jen na základě autonomního celního ta-
rifu a že terminy obchodních smluv a hospodář-
ského vyrovnání s Rakouskem musejí spadati
v jedno. Nebude-li rakouský parlament s to, aby
projednal autonomní celní tarif, není příčmy,
aby uherská vláda neužila návrhu celního ta-
rifu, jímž jsou zabezpečeny zájmy uherské, za
podklad k vyjednávání s cizími státy. Nebot
nabude-li tento návrh platnosti v obchodních
smlouvách, bude tím dáno o jednu záruku více,
že se uplatní také ve vyrovnání s Rakouskem.
Tisza
Rakousko
26
article
(Pochvala na pravici.)
Po osobní poznámce Olayově a replic
Apponyově osvětluje posl. Ernszt ze
strany lidové předlohu se stanoviska své strany.
Ale hned na počátku řečí stižen byl nevolnostía
musil býti svými přátely vyveden ze zasedací
síně, načež se v brzku zotavil. Posl. Endrey
ze strany neodvislosti kritisuje předlohu a při-
pojuje se k návrhu Ratkayovu. Jednání pak pře-
rušeno a odloženo na pondělek.
Po dolaze Gabsnyově stran zlepšení
stavu honvědů z r. 1848 schůze skončena ve
2 hodiny
V Praze, 15. října. (Ze sněmů zem-
ských.) Ústavní výbor kráňského sně-
mu podal návrh na změnu volebního řádu sně-
movního, která má býti provedena dle následu-
jících zásad: Budiž zavedena nová všeobecná
volební kurie, v níž mají voliti ony široké kruhy
obyvatelstva, které byly dosud z volby vylou-
čeny; nové kurii mají býti přiřknuty čtyři man-
Posl
Praha
Olayov
28
article
V Praze, 15. Híjna.
V Praze, 15. Híjna.
6— [Kronika.] Poslanec Věnceslav Hruh
vpdal výbornou knihu: Praktická » Rukojeť sro
návaeí« jazyků slovanských.
Účelem dílka jest, »aby Čech jedním rá-
zem — bez velkého studia gramatického —
všem slovanským jazykům rozumětise
naučil.« A to písmem i mluvou. *)
Slavista Porvolf už r. 1870 napsal:
— Budouli se studia slavistická více zmá-
hali, vnikati do škol a kruhů širších, nebude
Slovanům ani potřeb í společného jazy ka,
mohouť pak uživati každý svého jazyk
bez rozpakův, že by si vzájemně neroz-
uměli.
Aby se studia slavistická »více vzmáhala«,
je zapotřebí pomůcek. Dosud jich nebylo
Aspoň ne praktických. Byly mluvnice, všeliké
návedy, jak si osvojiti ten který jednotli vý
jszyk, ale žádná pomůcka praktická, která by na-
pomáhala žádoucímu širšímu poznání. Je čtvero,
palero slovanských jazyků. A všemi se obírati
Hrůza pojímá členáře! Vzpomíná trampot
školách s jedním, dvěma cizími jazyky, jež
měl předepsány. Slovíčka, gramatika, pravidla,
výjimky! Hlava šla kolem ze spousty paragrafů.
A teď vám někdo přichází s myšlenkou, pusli
se do nových — čtyř jazyků? Šílený nápad
Arei jazyky slovanské prý jsou tak lehiké pro
Slovana ! Tak lehké, že vlastně při tom netřeba
ničemu — se učit. Možná! Kdo však to do-
káže? Kdo přesvědčí o tom laika neznalého
maleriálu? Bylo by k tomu třeba zvláštní
melhody, nějaké pomůcky, která by mluvil
sama za sebe, četla se bez obtíží, bez námahy
paměti a vlipu, bez sekatury s pravidly, tak ně-
jak léhce, jako to chodí venku v životěl
Kdo opatří takovou praktickou »rukojet«.
aby učila Čecha všem slovanským jazykům —
hned rozumět?
V Praze. Nákladem vlastním. V komnisí I-
Kobrl. 1904.
Věnceslav Hruh
Porvolf
Slovan
Hrůza
Čecho
Praha
Čechy
29
article
Doba nalehá. Potřeba, aby studia slavisti-
cká »více se vzmáhala«, je stále zřetelnější.
Z povolaných odborníků jazykoslovců nikďo se
k věci neměl. Odhodlal se tedy autor sám
k činu, ačkoliv není řemeslným jazyslovcem.
Znamenitá znalost látky, láska k věci a mohutné
idejně přesvědčení pudily jej k mimořádné práci.
— Ode slov ke skutkům ! řekl si.
A dovedl k cíli dílo, které jistě bud
užitečno zájmu »vespolných praktických styko
Slovanstva a na prospěch sv a z ku, v
nějž nás spojily dějiny. . .«
Otázka slovanského dorozumění je palčivá.
Mluví se o významu a počtu Slovanstva v říši.
ale jaký má význam počet, který se nedá —
sečísti? Slovanstvo bylo by silno, kdyby bylo —
jednotno! Ale jednotno nemůže být, dokud —
si nerozumí. Všecka politika slovanská začíná
proto nutně slovanskou — filologil. A praktický
politik slovanský důsledně zahajuje činnost ve
prospěch idey spisem — jazykoslovným.
30
article
»Rukojeť« upoutá jistě každého, kdo s
dnes zajímá o slovanské jazyky. Kolik je však
těch, kdo se zajímají? Taká tu jest otázka ! a
odpověď zní dost chabě. Slovančinou zabývaji
se — někteři jednotlivci. O slovanském doroz
umění však a dokonce o nějaké jednotě
kulturních snah mezi Slovany nemůže být dřive
řeči, dokud ne někteří jednotlivci, ale v šecko
v zdělanstyo slovanské, dokud vzdělanstvo
jako celek nebude jeviti stejný zájem.
A k tomu je dosud tak daleko
Příčina je zjevna. Leží v přirozených zá-
konech bytosti davové. Celek vzdělanstva je dav
a dav je bytost neschopná vlastní iniciativy. Dav
sám ze sebe nedovede se obrátit v pravoči
v levo, nedovede z vlastního počinu vztáhnouti
ruku nebo učiniti krok jedním směrem. Většina
slovanského vzdělanstva má snad své slovanské
cítění a vědomí, ale přece většina neo pa tr
si potřebnou pomůcku, neodevzdá se — slovan-
skému studiu. Neodevzdá se, protože se ne-
dovede odevzdati. A nedovede, protože je
davem. Dav je bytost bez celkové vůle, bez
intelligence, bez zodpovědnosti. Dav jako celek
je schopný jen tě myšlenky, která mu byle
vnuknuta. A vnuknuti je dav přístupen
jen za určitých podmínek a leda pomoci zvlášt
ního ústrojí. Neustrojený, nezřízený dav nemá
intelligence. Dav občanstva žije a vyko-
nává myšlenky, které mu jsou vštípeny s tát
nim zřízením, studuje slepě jazyky, které mu
zřízením skolským byly uloženy, třeb
neměl vlastního zájmu je studovati. A týž dav
nestuduje jiné jazyky, ačkoliv by snad lépe
svědčily vlastnímu jeho zájmu, zan edbá v
je, protože mu žádnou mocí intelligentního
ústrojí nebyly — uloženy. Vzdělanstvo jako
celek je krátce s tejně bezvládné množ-
ství jako množství — nevzdělanstva. A každé
množství má zapotřebí zřízení.
Slovančin
31
article
A o to jde
Myšlénce budoucího slovanského doroz-
umění třeba opatřiti instrument, jehož pomo
by mohla státi se majetkem davu vzděl an-
stva. Ne kniha dobrá sama je zde už žádou
cím »skutkem«. Teprv tisíce čtenářů, kteří se
zmocní jejího obsahu, dopadnou opravdově na
váhu! A ty tisíce jsou právě onen dav, který sám
nevidí a nedovede voliti cestu a dojíti k cíli.
nýbrž musí být k cíli doveden. A vést
účelně veliké téleso davu nelze, pokud je ne-
zřízeno.
Ale zřízení je bylina jako jiná. Roste z
zárodků. Nelze je opatřiti přes noc.
— Jak opatřiti »rozkydanému Slovanstvu
aspoň zárodek konečného nutného zřízení?
Autor »Rukojeti« je poslancem na říšsk
radě. Říšská rada je dnes jediné místo, kde
se trvale stýkají, stále vedle sebe působí,
přátelském poměru spolu obeují povolaní zá-
stupci všech slovanských národů říše. Nebyl
by tu pro zárodek příštího společného ústrojí
právě nejvhodnější půda ? Není zde místo, ktere
samo přímo volá, aby zde vzniklo první
*) Nebude ostatně nejprvnější! Dnes už mám
Svaz slovanského novinářstva, mluví se o společném
Svazu jednot slovanských advokátů, lékařů a příro-
dozpytců, dojde časem na Svazy jiných oborů, hospo-
dářské, obchodní, společenské, živnostenské-
Tak krystalují znenáhla orvky příští ústrojné
jednoty zájmů.
činné ústrojí slovanské myšlenky, která
dosud byla odkázána všude na pouhé malo
mocné — slovo
Společné ústrojí!
Netroufal by si autor Rukojeti mezi svým
soudruhy slovánskými poslanci objeviti několik
přátel oddaných myšlénce? Praví se, parlamen
je v úpadku, jeho síly jsou paralisovány, star
útvary se přežily! Buďsi! Kde staré útvary se
přežily, není tu chvíle, aby vznikaly útvary nové
Proč by nemělo býti místa pro nějaké »Slo
vanské sdružení« na říšské radě?
32
article
Rámec stanov nejprostší
a) Členové se zavazují pravidelně se sty
kati, pěstovati mezi sebou prakti ckou
znalost jazyků, nemluviti soukromě
spolu i veřejně v parlamentě ji nak, než každý
svým slovanským jazykem
b) neustupně usilovati o zjednání pl né h
formálního práva pro slovanské jazyk
v párlamentě ;
c) starati se, aby byl vypracován plán pr
závaznou praktickou c vičbu slova nský ch
jazyků na všech alovanskýchško-
lách středních i vysokých a neunavně usilo-
vati, aby plán byl uzákoněn;
d) pečovati, aby vypracován byl s pole č n
politický program pro všecky Slovany
říše a pečovati, aby plán pronikl k vědomí
všeho slovanského vzdělanstval. ..
K novámu Sdružení snad nebude hned n
poprvé velký nával členstva. To nesmí zastance
idey odstrašiti! Však podle zákona přírody pod
samým svíenem bývá někdy nejhustší tma. Ani
velká města ani mocná zřízení nepovstávají na
ráz. Velké idey zprvu vždy spoléhaly na hlu-
bokém přesvědčení a neohrožené vytrvalo-
sti — silných jedinců. Víme, jak před čtvrt
stoletím byly na říšské radě směry zastoupené
jedním, dvěma osamocenými zástupei, již vy-
stavováni obecnému posměchu a soustrasti, před
nimiž dnes všechen státní aparát — leží na
břiše. Silná idea neleká se malých začátků.
Nové sdružení bude příštímu ustrojení slo-
vanské myšlenky želaným zárodkem. Živná
půda je tu. O vše ostatní samy síly přírody se
postarajíl
33
article
Autor Rukojeli nepovažeje své dilko z
Autor Rukojeli nepovažeje své dilko z
vrchol dokonalosti. Časem, doufá, dostaví se ře-
meslný jazykozpytec a po cestce vyšlapané při-
spěchá s pomůckou ještě úpravnější. Odhodlal
se sámn k dílu, ač povoláním — právník
(vrchní soudní rada). Politik povzbudil v práv-
níku zaníceného — filologa. Řemeslní filo-
logově dlouho ještě nebyli by pociťovali podnět.
Žádná direktiva učebných plánů, žádná úřadní
komise, žádná schválení ministerská nenabádaly
k takové práci. Jde o potřebu, jíž teprv mají
být upraveny životní podmínky. Však politik má-
povolání i povinnost — viděti do dálky.
A jako politik v jedné osobě povzbudil n
lologa, tak musí poslanec přispěti na pomoc po-
litikovi. Ne každý politik je poslancem a ne
každý poslanec politikem. Autor Rukojeti je
šťastně obé v jedné osobě. Poslanec je orgán vo-
ličstva, politik je vykonavatel idey. Snahou po-
slance je vykonávati mandát, uspokojovati ner-
vosní choutky voličstva. Úkolem politika je po-
střehnouti vzdálený cil a zaměřovati k němu
skutky. Obě funkce mohou si snadno překážeti.
Poslanec spěchá, aby se vykázal udělovatelům
mandátu nějakými »doklady« své činnosti, třeba
to byla jen řeč otištěná v novinách, nebo nějaká
okresní deputace, provedená po koborci mini-
sterských kanceláři, politik řadí klidně krok ke
kroku, opatření k opatření, jež podle zákona
přírody konečně mají přivoditi skutek — idey:
Denní kronika ukazuje, jak je někdy nevděčné
a trpké povolání být vykonavatelem poslaneckého
mandátu! A historie dokládá, že je vždycky
jen věcí talentu a sílné povahy, být úspěšným
politikem.
Možno se nadíti, že poslanec Hrubý neopo-
mene napnouti slly, aby účinně podepřel intenci,
kterou autor »Rukojeti« se osvědčil tak prozí-
ravým — slovanským politikem.