1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 15. října 1904
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplkeí se
v Praze v slministraci
sa npěníe
zs čiví Išla . . . . 6 K —h
s dvojí čönáiškon
na jola . . . . 7 K 00h
ve álislkách
2 K 8COn
na něs
Poštost
tvrtlels . . . . 9 K o0
s dvojí zásllkou
Praha
6
title
Cnešní čislo pro Prahu je o 10 stranách,
Praha
7
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 14. října. V 8 hodin
15 minut večer. (Původní telegram zvláštního
nvodaje »Nár. Listů«.) Kuropatkinova
depeše, jež oznámila ztráty děl u dvou
plaků i usmrcení plukovníků, způso-
bila jistou stísněnost v obecenstvu
Nieméně důstojníci generál-
ního štábu jsou optimisti-
čtějšími i soudí, že ztráta ta
nemění niena celkové posici
Koluje pověst, že pluky ony Japonei
byly obklíčeny. Předvídá se, že Japonei
přejdou nyní k aktivní ofensivě.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Kuropatkinův
Japonei
Petrohrad
8
article
Osvědčení
Osvědčení
podané
9
article
J. J. nejvyššímu maršálkovi
Jiřímu knížeti z Lobkovic
na sklonku zasedání sněmu král. českéh
dne 14. října 1904.
Vaše Jasnosti?
Sněm království českého, svolaný na den
6. října t. r. k ústavní své činnosti, octnul se
poznovu v poměrech, konání úkolů jeho mu za-
breňujících. Původní, významem svým pra-
nepatrná záminka, jež loni německým krajanůn
k maření prací sněmovních zavdala podnět
dávno již odpadla. Rovněž přestala ve skuteč
nosti už trvati i souvislost, kteráž ještě do ne
dávna mezi taktickým postupem poselstva če-
ského ve Vídni a mezi domněle odvetnou ob-
strukcí německou na sněmu českém byla před-
stírána. Plyneť to z okolností, že — na rozdí
od jednání poslanců českých ve Vídni — po-
slaneové němečtí v Praze ani naléhavé, nouze
lidu se týkající předměty z obstrukce nevy-
pouštějí. Vysvítá to však i z různých projevů,
samotnými vůdčími kruhy německými tlumoče-
ných. Prohlašujeť se projevy těmito nepokrytě,
že obstrukce německá v Praze, bez ohledu, jak
Jiří kníže
Lobkovice
Vídeň
Praha
10
article
se poměry ve Vídni utváři, býti má a bude
i nadále trvalým prostředkem, směřujícím k cí-
jům, kteréž krajními stranami německými již
vez ostychu jsou formulovány, směrodalný mi
pik zástupci krajanů německých zatím jen
mlovitě označovány jakožto „vyrovnáni Němců,
jednak se státem, jednak s národem českým“, a
kteréž co do věcné svojí podstaty
nespočívají v ničem jiném, než
aby zásada naprosté rovnopráv-
nosti trvale byla zhroucena, zá-
kladové právních řádů, na nichž
proudem dějin vyvíjela se a po-
dnes udržela jednota tohoto krá-
lovství a nedilnost oběma náro-
dům společné vlasti, na prespěch
jednostranných, peliticko-národ-
ních tužeb německých byli roz-
vráceni, a tak naše domovina str-
žena byla do proudu vývoje, jehož
průběh s podminkami poctivého
smíru národnostního i hospodát-
ského zdaru obyvatelstva v zjev-
ném nalezají se rozporu.
Němec
Vídeň
11
article
Nevým tímto zostřením politického postupu
německých krajanů našich spějou zmatky, způ-
sebené výbuchem jejich obstrukce r. 1897 ve
Vídni, k hrozivému stupni krise ústavní, ne-li
dokonce i státní. Konstatujíce tuto skutečnost,
poslancové národa českého želí sice pustošivých
její účinků na veškeren život veřejný, však pod-
staty a dalšího průběhu jejího nikterak se ne-
lekají. Horouci a všech oběti schopnou jest
láska, kterouž národ český lne k otecké svoji
zemi, zároveň však i hluboké, staletou zkuše-
ností zpevněné jest jeho přesvědčení, že, jak-
koli po strastiplné minulosti, těžké a dlouhé mu
snad ještě kynou zápasy o zjednání záruk lepší
budoucnosti, přece nieméně ani zloba doby, ani
stupňovaná úpornost soupeřů bohdá nebudou
již s to, aby obranu jeho, vedenou jak jménem
positivního práva, tak jménem všelidské mrav-
nosti, trvale dovedly sklátiti. S klidem hled
tedy zástupcové národa českého vstříc dalšímu
vývoji zmatkuplného procesu nynějšího a jestliže
Vídeň
12
article
přes to dnešním projevem na Vaši Jasnost, ja-
kožto nejvyššího představitele samosprávy krá-
lovství českého adresovaným, pozvedají svého
hlasu, činí tak, poslouchajíce příkazu svědomí,
kteréž jim velí, aby v okamžiku nového stupňo-
vání obecné vřavy vlasť naši od drahných let
hubící, před tváří všech lidí dobré vůle osvědčil
a celé politické veřejnosti, pokud záští národ-
nostní smysl pro právo a mravnost v ní ještě
neudusilo, opětovně na paměť uvedli, z kte-
rýchže vlastně zdrojů se nynější společná naše
politieká bída prýští a jakéhože rázu jsou pří-
činy, v jejichž důsledcích finanční pořádek země
a hospodářské potřeby obyvatelstva ve psí jsou
dávány.
A tu v zájmu dějinné pravdy nutno se vším
důrazem poznovu na jisto postaviti, že mez
pohnutkami a cíly německé obstrukce r. 1897
až 1899 na radě říšské a od loňska i na sněmu
českém provozované, a mezi pohnutkami a cíly
postupu českého poselstva ve Vídni, daleko-
sáhlé panují rozdíly.
Vídeň
13
article
Především sluší vytknouti, že obstrukce n
mecká, jak při svém vzniku, tak v dalším svém
průběhu nebyla a není ničím, než útočným vý-
padem, k tomu směřujícím, aby další nerušen
trvání výhradné nadvlády Němců v tomto sou-
státi, když se ukázalo, že v plném rozsahu zá
konnými předpisy vlastní jejich ústavy za-
bezpočeno býti nemůže, činy protizákon
nými, pod ochranou poslanecké immunity ko
nanými, znovu bylo nastoleno a hrozbami parla-
mentního násilí zpevněno; naproti tomu ob-
strukce česká, vzniknuvší odvetou na bezpří-
kladné vítězství, kterýmž parlamentní vzpo
poslanců německých dne 14. října 1899 byla
korunována, neměla, nemohla míti a nemá do-
dnes žádného účelu jiného, než aby eestou vnu-
cené poslancům českým sebeobrany čeleno byl
hrozící anarchii, která by veškerý život veřejný
rozrušiti musila, kdyby místo zákona ovládla
zvůle a kdyby celý stát ve vztazích svých k vět
šině národů neněmeckých vydán byl do trvalého
područí jednostranného povelu menšiny ně-
mecké.
Němec
14
article
Dále jest potřebí uvésti, že poslancové
čeští, bráníce se ve Vídni, aby veto vítězné ob
strukce německé na směrodatnou zásadu správy
a zákonodárství státu povýšeno nebylo, nalezaj-
se tím ve službách ryzí, nefalšované ústavnosti.
kterouž zjednání rovnováhy mezi národnostním
živly habsburského mocnářství a klidný, zdárný
rozvoj celku i jeho částí jedině lze zabezpečiti
naproti tomu však obstrukce němockých krajanů
našich nespěje a ani spěti nemůže ke koncům
jiným, než aby dosavadní, již z počátku na je-
jich prospěch přistřižená a následkem toho na-
mnoze jen zdánlivá ústavnost rakouská zvrhla se
úplně v čirý absolutism, prázdnými formami
parlamenlními jen nuzně zakrytý, leč nikoli ab
selutism, provozovaný zřetely dynastickými
nýbrž v plemenný absolutism men-
šiny německé, státní to soustavu pro
různorodé Rakousko nejnevhodnější, kteráž
kdyby trvale měla se zahostiti, místo národnost
ního smíru další, stále prudší zápasy vnitřní.
misto ozdravění poměrů veřejných jen postupný
rozvrat řádu právního, ba snad i skladby státní
musila by míti v zápětí.
Vídeň
Rakousko
15
article
Však kromě těchto panují co do pohnute
a cílů mezi postupem německým a českou sebe-
obranou ještě jiné rozdíly hlubší, sáhající až
k samým základům, na nichž spočívá trvání
budoucnost soustátí rakouského. V politickém
světě není zajisté soudné hlavy, kteráž, znajíe
skutečný stav věcí, nebyla by si toho vědoma,
že občasné nářky na utiskován
Němectva v Rakousku a zvlášte
v království českém, jsou jednak
prostou bájí, jednak pouhým ta-
hem šachovním. Veřejnost celé Evropy
najisto dobře již vystihuje, že mezi zmatky, kte-
rými od let soustátí rakouské jest zmítáno,
mezi soudobým vývojem Němectva, od třiceti
pěti roků pod žezlem Hohenzollernů do velříše
sloučeného, úzká panuje souvislost. Národ ně-
mecký po staletí svoji roztřištěnosti průběhem
posledních čtyř desetiletí značných dodělal se
úspěchů, a státotvornost sil, v myšlénce národ
nostní spočívajících, osvědčila se u něho způso
bem pozornost vzbuzujícím. Jest jen přirozene
a odpovídá plně zákonům organického vývoje
že síly, znovuzřízení říše německé a politický
i hospodářský vzestup její přivodivší, nikterak
neodumřely, nýbrž že v tělese, vlivem jejich
vzniklém, působí mocně dál, plodíce a živíce
vzrůst snah k tomu se nesoucích, aby dosažený
stupeň vývoje byl zabezpečen, zároveň však aby
k dalším metám, o nichž sní sebeláska a všem
pospolitým útvarům lidským vrozená rozpínavost,
zdárný postup byl umožňován. Nuž a z pásma
citů a tužeb, v mysli Němectva takto vznikajícího.
Hohenzollern
Rakousko
Evropa
16
article
povstává ono mocné duševní hnutí, s jehož
jsoucností a významem celá Evropa již od le
právem počítá. Nejkrajnější výstřelky
hnutí tohoto jeví se v různých tva-
rech tak zvané propagandy velko-
němceké, vlastní a hlavní jeho
proud žene Němectvo, v říšský
svazek sloučené, do směru novo-
věkého imperialismu k dosažen
co možno mejvětsího podílu na h-
spodářské i politické světovládě.
kdežto odlesk, jejž hnutí ono vrhá
na habsburskou državu, má za ná-
sledek, že v německých krajanech
našich sebevědomí a nedůtklivost
národní v míře druhdy nebývalé
jsou stupňovány, otevírajíce na-
mnoze i perspektivy, kterýmž tužby
po svérázném, zdravém, o uspoko-
jené národy se opírajícím soustát
rakouském jsou podstatně cizí
V tomto stavu věcí spočívá nejhlubší rozdíl, jímž
snahy národa českého liší se od politicko-národ-
ních hledisk krajanů našich německých. Vrehol
snah jejich záleží v trvání takového Rakouska.
v němž by živel německý, správu i zákono-
dárství ovládaje, přirozený rozvoj většiny národů
neněmeckých stále dusil a zdržoval, ke kterémuž
cíli, opírajíce se o mravní posilu říšských sou-
kmenovců svých, národnostní zájem svůj dů
Evropa
Rakousko
17
article
sledně a výlučně staví nad všechny potřeby krá-
lovství a země i soustáti z nich záležejícího,
Naproti tomu národ český, vědom
jsa si své síly, svého významu, sv
minulosti a z ní plynoucích neza
datelných nároků právních, pova-
žuje za nutné, aby v této době před
ním cílem politiky bylo ozdravěn
a zabezpečené trvání na všechny
strany neodvislého soustátí ra-
kouského, v němž by požadavkům
národa českého, jakož i ostatních
národů neněmeckých na záruky
zdárného jejich rozvoje ve smě-
rech jak politicko národních tak
osvětových a hospodářských
v plné míře zadost bylo učiněno.
A jestliže s těchto hledisek se brá-
níme proti újmám rozvoj náš tlu-
mícím, jestliže nasazujeme ve-
škery síly, aby soustátí rakouské
nestalo se trvale obětí jednostrann
nadvlády německé, která by hospo-
dářské jeho mohutnění znesnad-
niti, ba i samu politickou jeho pod-
statu seslabiti musila, pak tím ne-
hájime jenom zájem a budoucnos
vlastní, nýbrž stavíme se jakožt
ochranná hráz a záštita jak všech
ostatních neněmeckých národů
Rakouska, ak i ončch jeho něme-
ckých příslušníků, kterýmž státn
těleso uvnitř národnostním bojem
rozervané, hospodářsky živoříc
a politicky od vlivů berlínských
závislé, nikterak není ideálem
věcí příštich.
Rakousko
18
article
Litujeme z hloubi srdce, že pod vlivem
dojmů ze skutečností těchto vznikajících na
možnost brzkého uklidnění zápasů nynějších
cestou poctivého míru národnostního není tou
dobou hrubě naděje. Víme, že snášelivost sebe
upřímnější, smířlivost sebe ochotnější, s našt
strany osvědčovaná, za dnešní duševní nálady
krajanů německých k žádoucímu cíli by nevedla.
neboť kdybychom i na krásně dnes se odhodlal
k obětem sebe větším, požadovali by se nazejtř
od nás dalekosáhlejší oběti nové. Nad jiné jas-
něji důvodnost obav těchto plyne z té okolnosti.
že požadavky Němců rakouských — v křiklavém
rozporu s předpisy samých základních zákonů —
jinak v Čechách, jinak ve Slezsku, jinak na Mo-
ravě, jinak vůči Slovincům ve Štyrsku a Koru-
tanech, jinak konečně i vůči Italům v Tyrolsku
jsou formulovány. A tak pohříchu chmurným
jeví se být obzor, pnoucí se nad celkovým stavem
poměrů nynějších. Jestliže však nicméně s kli
dem a pevným odhodláním hledíme budouenosti
vstříc, jestliže nevzdáváme se utěšující důvěry
v možnost ozdravěni a uklidnění dnešní vše-
obecné rozháranosti, pod jejíž účinky všichni
Němec
Slovinec
Italos
Čechy
Slezsko
Štyrsko
Tyrolsko
19
article
stejně strádáme, pak kořeny klidu a důvěry naší
zapuštěny jsou v přesvědčení, že vzájemné
vztahy politických sil evropských, jejichž výsled-
nicí jest trvání soustátí rakouského, příliš pevně
založeny jsou na potřebě mocenské rovnováhy
o ni se opírajícího míru evropského, než aby
v době dozírné případným rozmachem národního
chauvinismu německého skutečně mohly být
zvráceny. Není sice pochybnosti, že příboj vln
propagandou velkoněmeckou zdýmaných, proti
základům, na nichž budoucnost soustátí spočívá,
přímo jest namířen; taktéž nelze neviděti,že
praktické účinky, jež koná propaganda tato na
současný vnitropolitický náš vývoj, nad jiné jsou
zhoubnými hlavně tím, že stupňujíce žádostivos
V drobném prodejii
rsnní číslo o sobě . . . ma 8
odpolední
n2k
Ve filialkách na venkově:
ranní deslo. . . . . . . .
Inseráty
platí se hotově napřed
Předplacení a inserty plijíná zdnini
strace v Marianské ulici č. z.
Tam nscházají se tež rrdakee
tiskárna a eapedlen „Národnich Lástě-
Rukopisy ss navrkosji.
Národnich Lástě
20
article
Ja národnostní sebevědomi Němců, vzniku ná-
lady, smír umožňující, nepřekonatelné činí pře-
kážky. Leč rovněž tak pevně věříme, že dnes
a na tak dlouho, co nynější mocenské poměry
evropské potrvají, mocnářství habsburské, pokud
plniti bude dějinné svoje poslání a národům,
od věků v něm sloučeným stane se záštitou práv
a nezkráceného jejich rozvoje, nemusí se obá-
vati, že by nebezpečná tato propaganda stala se
mu osudnou.
V důsledku toho nevzdáváme se naděje, ž
dříve nebo později padne s očí bělmo i těm,
kdož posud z obavy před pokřikem Němců, nad-
práví v tomto soustátí si osobujíeích, střehou se
každého rozhodnějšího kroku, jímž nutno by bylo
německým krajanům našim s důrazem uvésti na
paměť, že vedle práv, na které v tomto soustátí
slušný činiti mohou nárok, mají též povinnost
jak vůči českému kmeni od věků vlasť tuto obý-
vajícímu, tak i vůči státnímu celku, aby šetřili
práv národa českého, jakož i národů neněme-
ckých vůbec, bez jejichž obětí na krvi a statcích
trvání tohoto soustáti jest nemyslitelno.
Arci, rovněž není nás pohřichu tajno, že
dokud podmínky naděje této nezjednají si prů-
chodu v kruzích, jejichž povinností jest konati
vliv na osudy národů pod žezlem habsbursko-
lotrinským sloučených, dokud zejmen
kormidlo vlády řízeno bude zře-
tely, podřaďlujícími životní potřeby
státu jednostrannému zájmu ně-
meckých našich krajanů a tím je-
jich žadonivost jen vzpružujíeí mi,
dotuď státní lod na dále zmítána
bude bouřemi vnitřních zápasů ke
škodě vlastní i veškerého její ho
obyvatelstva.
Němec
21
article
Národ český v těžkém postavení, jež mu
tiseň doby vykazuje, neochvějně setrvá. Jestliže
poslancové němečtí, odmitajíce i projednávání
věci nouze lidu se týkajících, ukládají voličstvu
svému oběti v zájmu požadavkův se zákonem
a spravedlnosti v odporu se nalezajících, tím
ochotněji tytež oběti ponese i lid český, dobře
věda, že běží o věc jeho spravedlivou a o po-
žadavky v zákoně založené. Povždy jako dosud
zůstane národ český hotov podati upřímnou
pravici k počtivému smíru, jakmile toužebné
želaný okamžik, zárodky vzníku jeho umožňu-
jící, se dostaví. Za útrapy však, za hospodař-
skou a politickou bídu, která tomuto království,
jeho obyvatelstvu obojího jazyka a celému sou-
státí bude ještě údělem, než hodina smírné
úpravy zmatků nynějších udeří, za vše to před
soudem dějin národ český zodpovědnost svaluje
na ony činitele, kteří jakoby slepotou jsouce
poraženi, jednak přímými činy, jednak nepřímo
svou chabostí trvání bolestného procesu nyněj-
šího prodlužuji.
Dáno v Praze, 14. října 1904.
(Následují podpisy poslane
národní strany svobodomyslné
české strany národní.)
Praha
22
article
Ku prohlášení poslanců.
Ku prohlášení poslanců.
Na rozloučenou se sněmem podali poslanci
naši a poslanci staročeští nejvyššímu maršál-
kovi, knížeti Jiřímu z Lobkovic, společné pro-
hlášení, jehož obsah dále otiskujeme v plném
znění.
Jest to projev, vystihující rysy velikými,
řečí klidnou, ale sebevědomě mužnou, všecky
podstatné příčiny onoho neutěšeného stavu,
v němž se octly veřejné záležitosti nejen na
Jiří
Lobkovice
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá
Heller.
V době absolutismu.
Heller
24
article
XXI
(Zavedení rakouské měny. — Sla vnos
odhalení pomníku maršálka Rade-
ckého.)
Mezi upomínkami na rok 1858 zaujímaji
vynikající místa dvě události, kterých tuto po-
minouti nikterak odhodlati se nemohu, ačkolije
mi zřejmo, že jejich vypsáním k pobavení čte-
náře nikterak nepřispěju — jsou to: zavedení
rakouské měny a odhalení pomníku maršálk
Radeckého v Praze. Zavedení stříbrné, jedno-
duché a prosté měny v desetinné soustavě mí-
slo dřívější matenice šedesátikrejearových zla-
tých měny šajnové a konvenční bylo jakousi
revoluci v celém hospodářském životě té doby
a zaujímalo několik měsíců všechnu veřejnost
lak, že se o ničem jiném takřka ani nemluvilo.
Od vyhlášení prvního patentu uvažovalo, hádalo
a počilalo se, jak bude třeba účtovat, jak se
budou staré sazby na nové převádět a jaký úči-
nek nová měna míti bude na ceny veškerého
zboží. V tomto posléz uvedeném ohledu dlužno
předem již a ihned připomenouti, že se plnou
mérou dostavilo, čeho se lid obával: zdražení
veškerého konsumu na celé čáře. Ježto nová
tato měna až do nedávna v platnosti byla, ne-
bylo by potřebí dále o ní mluvit; avšak sou-
dím, že bude přece tu a tam leckomu vhod,
uvedu-li v následujících řádeích, jakým postu-
pem ona oprava měny čili valutová reform
byla provedena.
Patentem ze dne 19. září 1857 zaveden
v celém obvodu rakouského císařství nová měna,
tak zvaná »rakouská« a s ní zároveň upraveny
»spolkové mince«, stanovené společně se státy
německé celní jednoty. (Rakousko bylo totiž,
vyjma země koruny uherské, tehda ještě členem
německého spolku). Základními zásadami tét
mincovní opravy bylo: zákonné zemské, jakož
i spolkové mince budou se raziti ze stříbra
drobné mince pak ze stříbra a mědi aje
Radecký
Rade
Praha
Rakousko
25
article
nom obchodní mince, to jest mince pro placení
cla cizině a tedy vůbec pro obchod s cizinou budou
se razit ze zlata. Dále pak bude dnem 1. listopadu
1857 počínajíc základem všeho dalšího ražení
rakouských mincí jedna libra stříbra o 500 gra-
mech; zákonnou mincovní měrou (Münzfuss)
jest míra 45zlatová, to jest zásada, že se
z jedné libry čistého střibra razí 45 zlatých;
rakouskou mineovní jednotkou je zlatý (florenus),
který se dělí na stotiny a dle této mincovní
míry ražené mince nazývají se rakouskou mě
nou. Dále stanoveno řečeným patentem, že bu-
dou raženy jakožto zemské mince: dvou-
zlatníky (221/2 z jedné libry čistého stříbra)
zlatníky (45 z jedné libry čistého stříbra)a
čtvrtzlatníky (180 z jedné libry čistého střibra)
jakožto spolkové mince: spolkové dvou
tolary (čili třízlatníky, 15 jich z jedné libry
čistého stříbra) a tolary (čili 11/2 zlatníky, 30
jich z jedné libry čistého stříbra); jakožlo
drobné mince (pro Rakousko) pak ze stří-
bra kusy po 10 a po 5 stotinách, čili desetníky
a pětníky, desetníky že mají obsahovati 1/2 či-
stého střibra a 1/2 mědi, pětníky pak 3/s čistého
střibra a /s mědi; při ražení drobný ch
peněz z mědi že bude libra mědi vy-
rážena ve sto padesáti stotinách a že budou
raženy kusy o 3 stotinách, kusy o stotině
kusy o padesáti tisícinách, to jest, ježto stotina
zlatníku obdržela jméno krejearu, 3krejeary,
krejeary a půlkrejcary; ze zlata pak že bu-
dou raženy jakožto spolková mince: ko-
runy (1/so libry čistého zlata) a půlkoruny(
Rakousko
Münzfuss
korun
26
article
1/1e0 libry čistého zlata), při čemž se k 100
zlata přimísí za mědi, tak že bude vážit 45
korun a 90 půlkorun vždy jednu libru.
Tyto spolkové zlaté mince že ne m a j
v Rakousku nuceného oběhu a že tedy
nikdo není povinen přijímati jich jakožto pla-
tidlo zastupující zákonnou měnu střibrnou. Ja-
kožto obchodní mince že budou raženy
tak zvané levantinské tolary s letopočtem 1780
v tehdejší leguře a také rakouské dukáty. Po-
sléz stanoveno řečeným patentem, že budou o
1. listopadu 1857 v Rakousku raženy jenom
mince v něm uvedené.
Císařským patentem ze dne 27. dubna 1858
pak upraveny poměry mineovního obratu, jakož
i právní poměry dle nové rakouské měny. Tento
patent nařizoval, že má býti dnem 1. listopadu
1858 počínajíc nová rakouská měna jedinou zá
konnou zemskou valutou a že tím dnem všechny
ostatní valuty (konvenční, šajnová, italská a pol
ská v krakovském územi) platnosti pozbývaji
Rakousko
27
article
Zároveň stanoveno, že 100 zl. konvenění mince
čili stříbra v právních pohledávkách platit má
105 zl. měny rakouské, 100 zl. vídeňské měny
čili šajnů pak že se rovná 42 zlatým rakouské
měny. Dle toho platily tedy (dokud nebyly vzaty
z oběhu) stříbrný dvacetník 35 krejcarů r. m-
polostříbrný 6krejear čili šesták 10 krejearů, Bkrej
car konv. měny 5 krejearů r. m., dvoukrejea
konvenční měny 3 kr. r. m., krejear 1 1/2 kr.
rak. měny a 1/2 krejcar také 1/2 kr. Dle téhož
měřitka určena také cena starých peněz papíro-
vých a stanoveno zároveň, že dle patentu ze
dne 20. února 1811 vydané papírové peníze
vídeňské měny, čili tak zvané šajny dnem 1.
července 1858 v celé říši pozbudou platnosti,
kdežto papírové peníze konvenční měny čili ban-
kovky prozalím ponechány v platnosti a oběhu
v relaci 1 zl. kony. mince = 1 zl. 5 kr. měny
rakouské. Zvláštním císařským rozhodnutím ze
dne 27. dubna 1858 stanoveno pak, že stotiny.
v něž zlatý rakouské měny rozdělen jest, »no-
vými krejeary« nazývati se mají. Patentem ze
dne 30. srpna 1858 nařízeno, aby na konvenční
měnu znějící bankovky z oběhu vzaty bylya
místo nich aby se vydávaly bankovky, znějící na
měnu rakouskou. Následkem toho usneslo se
ředitelství Národní banky o vydání nových ban-
kovek po 10, 100 a 1000 zlatých a o »svo-
lání« starých bankovek měny konvenění. Papí
rové peníze po 1, po 2, 5 a 50 zlatých byly
pouhými, ničím nekrytými státovkami, tolikéž
drobné papírové peníze po 20 a 10 krejearech.
národní banka
krejcar
28
article
Tato rakouská měna zůstala v platnosti, jak
známo, až do nedávného zavedení měny ko-
runové.
Po skončené válce rakousko-italské z roku
1848—1849 pojala pražská Krasoumná jednota
myšlenku, aby maršálku Josefu Radeckému, slave-
nému tehda vítěznému veliteli rakouské armády
v Italii, postaven byl v Praze pomník a rozhl
sila tento svůj úmysl s žádosti za hmotné při
spění ku provedení jejího záměru. Příspěvky za
čaly ihned docházet, ale nedosáhly žádné impo-
santní výše. Čtenáři bude snad zajímavo zvědět.
že ke zbudování pomníku mimo jiné na prvním
místě přispěli: eísař František Joseř daroval na
ulití pomníku 100 centů bronzoviny z ukořistě-
ných piemontských děl a císafovna Karolin
Augusta zaslala 500 zl. konvenční měny ; ca
Mikuláš zaslal 1000 rublů stříbra a následník
trůnu ruského Alexandr Nikolajevič (pozdějš
císař Alexandr II.) také tisíc rublů stř., velký
kníže Konstantin 500 rublů stř., pruský krá
1000 zlatých, saský král 500 zl., český sta
vovský zemský výbor dal 1000 zl., město Praha
500 zl., město Vídeň 300 zl. atd. Celkem vy
nesla tato tak nadějně zahájená sbírka jenon
něco přes 20.000 zlalých, tak že — ježto ná
klad na více než 100.000 zlatých rozpočten by
— Krasoumná jednota sama 80.000 zlatýeh
stříbra musila věnovat.
Radecký
Joseř
Mikuláš
Nikolajevič
Konstantin
Italia
Praha
Vídeň
cent
29
article
Návrh pomníku a výkresy zhotovil ředite
pražské (od roku 1852 pak vídeňské) umělecké
akademie Kristián Ruben. Provedení modell
svěřeno r. 1852 sochařům Emanueli a Josefu
Maxovi. Emanuel Max vymodeloval postavu mar-
šálkovu a Josef Max skupinu vojáků. Roku
1856 odeslány modely do Norimberka, kdež
převzal lití pomníku mistr Burgschmiet (firma
Burgschmiet a Lenz). V listopadu r. 1856 ulita
figura maršálkova a prodlením r. 1857 ulity
figury vojáků. Ihned na to zahájeny přípravy
k postavení a slavnému odhalení pomníku, ale
slavnosti té se maršálek Radecký ani sochat
Josef Max a lijec pomníku mistr Burgschmiet
nedožili. Radecký, který se narodil dne 2. listo-
padu 1766 v Trebnici u Selčan, zemřel dne
4. ledna 1858 ve Villa reale u Mílána a tim
zmařena naděje Pražanů, že slavený vojevůdee
při odhalení svého pomníku v Praze osobně
bude přitomen.
Snad nebude od místa, uvedu-li zde některé
momenty ze slavnosti, jež byla největší pražskou
místní události toho roku. Dne 8. října o 3. ho
dině odpolední zasazena poslední litá čásť pomní
ku: pravá noha dělostřelce, jež nyní na dělu
stojí. Před tím byla do dutiny této figury vlo
žena Krasoumnou jednotou pořízená pergame
nová listina s historií pomníku a k ní postavena
Ruben
Emanuel
Maxa
Emanuel Max
Josef Max
Burgschmiet
Lenz
Radecká
Selčan
Mílat
Pražan
Norimberk
Trebnice
Villa
Praha
30
article
prázdná vinná láhev a sklenice, naplněná vínem.
Slavnostní odhalení pomniku stanoveno na sobotu
dne 13. listopadu na 11. hod. dopol. Nový ředitel
stavovského (německého) divadla Fr. Thomé vy-
psal cenu na sepsání české divadelní hry, jež by
druhého dne slavnosti provedena býti mohla
vyžádal si za soudce archiváře Kar. Jar. Erbena.
prof. dra. Čejku a prof. Václ. Zeleného. Cenu obdr-
žela příležitostná hra »Vysloužilci« od Jos. Ji-
řího Kollára, ke slavnosti zvlášť sepsaná.
Den slavnosti se při lížil a Praha chystala
se na skvělé uvílání mladého císaře. Ve čivrtek
dne 11. listopadu přijel, jakožto panovníkův
předehůdce, ministr vnitra dr. Alexandr svob.
pán Bach a ubyloval se na Hradčanech u ka-
novníka scholastika dra. Mařana. Následujícího
dne přibyly do Prahy: oddil tělesné císařovy
gardové žandarmerie, 12 dvorních ekypáží
28 koní, dále více než 50 rakouských generálů,
arcivévoda Arnošt a ministři hrabě Lev Thun
baron Bruck. Saský král Jan a korunní prine
Erben
profesor
doktor
Čejka
Václ
Kollár
Alexandr svobodník
Bach
Mařan
Arnošt
Thun
Bruck
Jan
Francie
Jos
Praha
Hradčany
Kara
31
article
Albert s chotí nemohli se v určenou dobu do-
stavit a ohlásili svůj příchod na neděli. Odpůl-
dne o půl 6. hod. přijeli zvláštním dvor. vlakem
na státní nádraží v Hybernské ulici: císař, ci-
sařovna a arcivévodové Albrecht a Josef se
svými družinami a byli obvyklým způsobem uvi-
táni. Bylo již tma a ulice, kudy císařští hostá
jeti měli, byly skvěle osvětleny. Před kočáry
klusali na koních dva dvorní světlonoši s parád-
ními svítilnami. Kočárový průvod jel Hybernskou
ulicí, Přikopem, Ovocnou ulicí, Novými alejemi,
přes Františkovo nábřeží, Karlův most, Josef-
skou ulicí, Valdštýnskou ulicí, Chotkovou třídoua
přes Prášný most na Hradčany. Tato zajíždka byla
nutna proto, že Malostranské (nynější Radeckého)
náměstí uzavřeno bylo tribunami, ložemi atd. pro
slavnost odhalení. Všude bylo plno lidu, jenž
eísařské hosty vital hlučným voláním »Vivat l«
nebo »Vívant!« — Pozdravy »Sláva !«a
»Hoch!« nebyly totiž tehda ještě vynalezenya
nynější dvojjazyčný loyální zápas nahražovala
po starodávnu neutrální latina. Slavnost odha-
lení pomníku konala se přesně dle programuv
sobotu dne 13. listopadu o 11. hodině dopo-
lední. Pomník i s podstavcem a schůdky k němu
vedoucími byl zahalen šedým plátnem a kolem
něho zřízeny tribuny asi pro 800 osob. Proti
líci pomníku postaven stan pro císaře, po obou
Albert
Albrecht
Josef
Františkův
Chotkův
Prášný
Radecký
Odpůl
hybernský ulice
hybernský
Karlův most
ska
valdštýnský ulice
Hradčany
Vívant