ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 32178280-71f5-11dc-a480-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 47, person 49, org 3, work 4
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 15. října 1904
Praha
3 masthead
Číslo 285.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předplkeí se v Praze v slministraci sa npěníe zs čiví Išla . . . . 6 K —h s dvojí čönáiškon na jola . . . . 7 K 00h ve álislkách 2 K 8COn na něs Poštost tvrtlels . . . . 9 K o0 s dvojí zásllkou
Praha
5 title
Es::: nka
6 title
Cnešní čislo pro Prahu je o 10 stranách,
Praha
7 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 14. října. V 8 hodin 15 minut večer. (Původní telegram zvláštního nvodaje »Nár. Listů«.) Kuropatkinova depeše, jež oznámila ztráty děl u dvou plaků i usmrcení plukovníků, způso- bila jistou stísněnost v obecenstvu Nieméně důstojníci generál- ního štábu jsou optimisti- čtějšími i soudí, že ztráta ta nemění niena celkové posici Koluje pověst, že pluky ony Japonei byly obklíčeny. Předvídá se, že Japonei přejdou nyní k aktivní ofensivě. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Kuropatkinův Japonei Petrohrad
8 article Osvědčení
Osvědčení podané
9 article
J. J. nejvyššímu maršálkovi Jiřímu knížeti z Lobkovic na sklonku zasedání sněmu král. českéh dne 14. října 1904. Vaše Jasnosti? Sněm království českého, svolaný na den 6. října t. r. k ústavní své činnosti, octnul se poznovu v poměrech, konání úkolů jeho mu za- breňujících. Původní, významem svým pra- nepatrná záminka, jež loni německým krajanůn k maření prací sněmovních zavdala podnět dávno již odpadla. Rovněž přestala ve skuteč nosti už trvati i souvislost, kteráž ještě do ne dávna mezi taktickým postupem poselstva če- ského ve Vídni a mezi domněle odvetnou ob- strukcí německou na sněmu českém byla před- stírána. Plyneť to z okolností, že — na rozdí od jednání poslanců českých ve Vídni — po- slaneové němečtí v Praze ani naléhavé, nouze lidu se týkající předměty z obstrukce nevy- pouštějí. Vysvítá to však i z různých projevů, samotnými vůdčími kruhy německými tlumoče- ných. Prohlašujeť se projevy těmito nepokrytě, že obstrukce německá v Praze, bez ohledu, jak
Jiří kníže Lobkovice Vídeň Praha
10 article
se poměry ve Vídni utváři, býti má a bude i nadále trvalým prostředkem, směřujícím k cí- jům, kteréž krajními stranami německými již vez ostychu jsou formulovány, směrodalný mi pik zástupci krajanů německých zatím jen mlovitě označovány jakožto „vyrovnáni Němců, jednak se státem, jednak s národem českým“, a kteréž co do věcné svojí podstaty nespočívají v ničem jiném, než aby zásada naprosté rovnopráv- nosti trvale byla zhroucena, zá- kladové právních řádů, na nichž proudem dějin vyvíjela se a po- dnes udržela jednota tohoto krá- lovství a nedilnost oběma náro- dům společné vlasti, na prespěch jednostranných, peliticko-národ- ních tužeb německých byli roz- vráceni, a tak naše domovina str- žena byla do proudu vývoje, jehož průběh s podminkami poctivého smíru národnostního i hospodát- ského zdaru obyvatelstva v zjev- ném nalezají se rozporu.
Němec Vídeň
11 article
Nevým tímto zostřením politického postupu německých krajanů našich spějou zmatky, způ- sebené výbuchem jejich obstrukce r. 1897 ve Vídni, k hrozivému stupni krise ústavní, ne-li dokonce i státní. Konstatujíce tuto skutečnost, poslancové národa českého želí sice pustošivých její účinků na veškeren život veřejný, však pod- staty a dalšího průběhu jejího nikterak se ne- lekají. Horouci a všech oběti schopnou jest láska, kterouž národ český lne k otecké svoji zemi, zároveň však i hluboké, staletou zkuše- ností zpevněné jest jeho přesvědčení, že, jak- koli po strastiplné minulosti, těžké a dlouhé mu snad ještě kynou zápasy o zjednání záruk lepší budoucnosti, přece nieméně ani zloba doby, ani stupňovaná úpornost soupeřů bohdá nebudou již s to, aby obranu jeho, vedenou jak jménem positivního práva, tak jménem všelidské mrav- nosti, trvale dovedly sklátiti. S klidem hled tedy zástupcové národa českého vstříc dalšímu vývoji zmatkuplného procesu nynějšího a jestliže
Vídeň
12 article
přes to dnešním projevem na Vaši Jasnost, ja- kožto nejvyššího představitele samosprávy krá- lovství českého adresovaným, pozvedají svého hlasu, činí tak, poslouchajíce příkazu svědomí, kteréž jim velí, aby v okamžiku nového stupňo- vání obecné vřavy vlasť naši od drahných let hubící, před tváří všech lidí dobré vůle osvědčil a celé politické veřejnosti, pokud záští národ- nostní smysl pro právo a mravnost v ní ještě neudusilo, opětovně na paměť uvedli, z kte- rýchže vlastně zdrojů se nynější společná naše politieká bída prýští a jakéhože rázu jsou pří- činy, v jejichž důsledcích finanční pořádek země a hospodářské potřeby obyvatelstva ve psí jsou dávány. A tu v zájmu dějinné pravdy nutno se vším důrazem poznovu na jisto postaviti, že mez pohnutkami a cíly německé obstrukce r. 1897 až 1899 na radě říšské a od loňska i na sněmu českém provozované, a mezi pohnutkami a cíly postupu českého poselstva ve Vídni, daleko- sáhlé panují rozdíly.
Vídeň
13 article
Především sluší vytknouti, že obstrukce n mecká, jak při svém vzniku, tak v dalším svém průběhu nebyla a není ničím, než útočným vý- padem, k tomu směřujícím, aby další nerušen trvání výhradné nadvlády Němců v tomto sou- státi, když se ukázalo, že v plném rozsahu zá konnými předpisy vlastní jejich ústavy za- bezpočeno býti nemůže, činy protizákon nými, pod ochranou poslanecké immunity ko nanými, znovu bylo nastoleno a hrozbami parla- mentního násilí zpevněno; naproti tomu ob- strukce česká, vzniknuvší odvetou na bezpří- kladné vítězství, kterýmž parlamentní vzpo poslanců německých dne 14. října 1899 byla korunována, neměla, nemohla míti a nemá do- dnes žádného účelu jiného, než aby eestou vnu- cené poslancům českým sebeobrany čeleno byl hrozící anarchii, která by veškerý život veřejný rozrušiti musila, kdyby místo zákona ovládla zvůle a kdyby celý stát ve vztazích svých k vět šině národů neněmeckých vydán byl do trvalého područí jednostranného povelu menšiny ně- mecké.
Němec
14 article
Dále jest potřebí uvésti, že poslancové čeští, bráníce se ve Vídni, aby veto vítězné ob strukce německé na směrodatnou zásadu správy a zákonodárství státu povýšeno nebylo, nalezaj- se tím ve službách ryzí, nefalšované ústavnosti. kterouž zjednání rovnováhy mezi národnostním živly habsburského mocnářství a klidný, zdárný rozvoj celku i jeho částí jedině lze zabezpečiti naproti tomu však obstrukce němockých krajanů našich nespěje a ani spěti nemůže ke koncům jiným, než aby dosavadní, již z počátku na je- jich prospěch přistřižená a následkem toho na- mnoze jen zdánlivá ústavnost rakouská zvrhla se úplně v čirý absolutism, prázdnými formami parlamenlními jen nuzně zakrytý, leč nikoli ab selutism, provozovaný zřetely dynastickými nýbrž v plemenný absolutism men- šiny německé, státní to soustavu pro různorodé Rakousko nejnevhodnější, kteráž kdyby trvale měla se zahostiti, místo národnost ního smíru další, stále prudší zápasy vnitřní. misto ozdravění poměrů veřejných jen postupný rozvrat řádu právního, ba snad i skladby státní musila by míti v zápětí.
Vídeň Rakousko
15 article
Však kromě těchto panují co do pohnute a cílů mezi postupem německým a českou sebe- obranou ještě jiné rozdíly hlubší, sáhající až k samým základům, na nichž spočívá trvání budoucnost soustátí rakouského. V politickém světě není zajisté soudné hlavy, kteráž, znajíe skutečný stav věcí, nebyla by si toho vědoma, že občasné nářky na utiskován Němectva v Rakousku a zvlášte v království českém, jsou jednak prostou bájí, jednak pouhým ta- hem šachovním. Veřejnost celé Evropy najisto dobře již vystihuje, že mezi zmatky, kte- rými od let soustátí rakouské jest zmítáno, mezi soudobým vývojem Němectva, od třiceti pěti roků pod žezlem Hohenzollernů do velříše sloučeného, úzká panuje souvislost. Národ ně- mecký po staletí svoji roztřištěnosti průběhem posledních čtyř desetiletí značných dodělal se úspěchů, a státotvornost sil, v myšlénce národ nostní spočívajících, osvědčila se u něho způso bem pozornost vzbuzujícím. Jest jen přirozene a odpovídá plně zákonům organického vývoje že síly, znovuzřízení říše německé a politický i hospodářský vzestup její přivodivší, nikterak neodumřely, nýbrž že v tělese, vlivem jejich vzniklém, působí mocně dál, plodíce a živíce vzrůst snah k tomu se nesoucích, aby dosažený stupeň vývoje byl zabezpečen, zároveň však aby k dalším metám, o nichž sní sebeláska a všem pospolitým útvarům lidským vrozená rozpínavost, zdárný postup byl umožňován. Nuž a z pásma citů a tužeb, v mysli Němectva takto vznikajícího.
Hohenzollern Rakousko Evropa
16 article
povstává ono mocné duševní hnutí, s jehož jsoucností a významem celá Evropa již od le právem počítá. Nejkrajnější výstřelky hnutí tohoto jeví se v různých tva- rech tak zvané propagandy velko- němceké, vlastní a hlavní jeho proud žene Němectvo, v říšský svazek sloučené, do směru novo- věkého imperialismu k dosažen co možno mejvětsího podílu na h- spodářské i politické světovládě. kdežto odlesk, jejž hnutí ono vrhá na habsburskou državu, má za ná- sledek, že v německých krajanech našich sebevědomí a nedůtklivost národní v míře druhdy nebývalé jsou stupňovány, otevírajíce na- mnoze i perspektivy, kterýmž tužby po svérázném, zdravém, o uspoko- jené národy se opírajícím soustát rakouském jsou podstatně cizí V tomto stavu věcí spočívá nejhlubší rozdíl, jímž snahy národa českého liší se od politicko-národ- ních hledisk krajanů našich německých. Vrehol snah jejich záleží v trvání takového Rakouska. v němž by živel německý, správu i zákono- dárství ovládaje, přirozený rozvoj většiny národů neněmeckých stále dusil a zdržoval, ke kterémuž cíli, opírajíce se o mravní posilu říšských sou- kmenovců svých, národnostní zájem svůj dů
Evropa Rakousko
17 article
sledně a výlučně staví nad všechny potřeby krá- lovství a země i soustáti z nich záležejícího, Naproti tomu národ český, vědom jsa si své síly, svého významu, sv minulosti a z ní plynoucích neza datelných nároků právních, pova- žuje za nutné, aby v této době před ním cílem politiky bylo ozdravěn a zabezpečené trvání na všechny strany neodvislého soustátí ra- kouského, v němž by požadavkům národa českého, jakož i ostatních národů neněmeckých na záruky zdárného jejich rozvoje ve smě- rech jak politicko národních tak osvětových a hospodářských v plné míře zadost bylo učiněno. A jestliže s těchto hledisek se brá- níme proti újmám rozvoj náš tlu- mícím, jestliže nasazujeme ve- škery síly, aby soustátí rakouské nestalo se trvale obětí jednostrann nadvlády německé, která by hospo- dářské jeho mohutnění znesnad- niti, ba i samu politickou jeho pod- statu seslabiti musila, pak tím ne- hájime jenom zájem a budoucnos vlastní, nýbrž stavíme se jakožt ochranná hráz a záštita jak všech ostatních neněmeckých národů Rakouska, ak i ončch jeho něme- ckých příslušníků, kterýmž státn těleso uvnitř národnostním bojem rozervané, hospodářsky živoříc a politicky od vlivů berlínských závislé, nikterak není ideálem věcí příštich.
Rakousko
18 article
Litujeme z hloubi srdce, že pod vlivem dojmů ze skutečností těchto vznikajících na možnost brzkého uklidnění zápasů nynějších cestou poctivého míru národnostního není tou dobou hrubě naděje. Víme, že snášelivost sebe upřímnější, smířlivost sebe ochotnější, s našt strany osvědčovaná, za dnešní duševní nálady krajanů německých k žádoucímu cíli by nevedla. neboť kdybychom i na krásně dnes se odhodlal k obětem sebe větším, požadovali by se nazejtř od nás dalekosáhlejší oběti nové. Nad jiné jas- něji důvodnost obav těchto plyne z té okolnosti. že požadavky Němců rakouských — v křiklavém rozporu s předpisy samých základních zákonů — jinak v Čechách, jinak ve Slezsku, jinak na Mo- ravě, jinak vůči Slovincům ve Štyrsku a Koru- tanech, jinak konečně i vůči Italům v Tyrolsku jsou formulovány. A tak pohříchu chmurným jeví se být obzor, pnoucí se nad celkovým stavem poměrů nynějších. Jestliže však nicméně s kli dem a pevným odhodláním hledíme budouenosti vstříc, jestliže nevzdáváme se utěšující důvěry v možnost ozdravěni a uklidnění dnešní vše- obecné rozháranosti, pod jejíž účinky všichni
Němec Slovinec Italos Čechy Slezsko Štyrsko Tyrolsko
19 article
stejně strádáme, pak kořeny klidu a důvěry naší zapuštěny jsou v přesvědčení, že vzájemné vztahy politických sil evropských, jejichž výsled- nicí jest trvání soustátí rakouského, příliš pevně založeny jsou na potřebě mocenské rovnováhy o ni se opírajícího míru evropského, než aby v době dozírné případným rozmachem národního chauvinismu německého skutečně mohly být zvráceny. Není sice pochybnosti, že příboj vln propagandou velkoněmeckou zdýmaných, proti základům, na nichž budoucnost soustátí spočívá, přímo jest namířen; taktéž nelze neviděti,že praktické účinky, jež koná propaganda tato na současný vnitropolitický náš vývoj, nad jiné jsou zhoubnými hlavně tím, že stupňujíce žádostivos V drobném prodejii rsnní číslo o sobě . . . ma 8 odpolední n2k Ve filialkách na venkově: ranní deslo. . . . . . . . Inseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty plijíná zdnini strace v Marianské ulici č. z. Tam nscházají se tež rrdakee tiskárna a eapedlen „Národnich Lástě- Rukopisy ss navrkosji.
Národnich Lástě
20 article
Ja národnostní sebevědomi Němců, vzniku ná- lady, smír umožňující, nepřekonatelné činí pře- kážky. Leč rovněž tak pevně věříme, že dnes a na tak dlouho, co nynější mocenské poměry evropské potrvají, mocnářství habsburské, pokud plniti bude dějinné svoje poslání a národům, od věků v něm sloučeným stane se záštitou práv a nezkráceného jejich rozvoje, nemusí se obá- vati, že by nebezpečná tato propaganda stala se mu osudnou. V důsledku toho nevzdáváme se naděje, ž dříve nebo později padne s očí bělmo i těm, kdož posud z obavy před pokřikem Němců, nad- práví v tomto soustátí si osobujíeích, střehou se každého rozhodnějšího kroku, jímž nutno by bylo německým krajanům našim s důrazem uvésti na paměť, že vedle práv, na které v tomto soustátí slušný činiti mohou nárok, mají též povinnost jak vůči českému kmeni od věků vlasť tuto obý- vajícímu, tak i vůči státnímu celku, aby šetřili práv národa českého, jakož i národů neněme- ckých vůbec, bez jejichž obětí na krvi a statcích trvání tohoto soustáti jest nemyslitelno. Arci, rovněž není nás pohřichu tajno, že dokud podmínky naděje této nezjednají si prů- chodu v kruzích, jejichž povinností jest konati vliv na osudy národů pod žezlem habsbursko- lotrinským sloučených, dokud zejmen kormidlo vlády řízeno bude zře- tely, podřaďlujícími životní potřeby státu jednostrannému zájmu ně- meckých našich krajanů a tím je- jich žadonivost jen vzpružujíeí mi, dotuď státní lod na dále zmítána bude bouřemi vnitřních zápasů ke škodě vlastní i veškerého její ho obyvatelstva.
Němec
21 article
Národ český v těžkém postavení, jež mu tiseň doby vykazuje, neochvějně setrvá. Jestliže poslancové němečtí, odmitajíce i projednávání věci nouze lidu se týkajících, ukládají voličstvu svému oběti v zájmu požadavkův se zákonem a spravedlnosti v odporu se nalezajících, tím ochotněji tytež oběti ponese i lid český, dobře věda, že běží o věc jeho spravedlivou a o po- žadavky v zákoně založené. Povždy jako dosud zůstane národ český hotov podati upřímnou pravici k počtivému smíru, jakmile toužebné želaný okamžik, zárodky vzníku jeho umožňu- jící, se dostaví. Za útrapy však, za hospodař- skou a politickou bídu, která tomuto království, jeho obyvatelstvu obojího jazyka a celému sou- státí bude ještě údělem, než hodina smírné úpravy zmatků nynějších udeří, za vše to před soudem dějin národ český zodpovědnost svaluje na ony činitele, kteří jakoby slepotou jsouce poraženi, jednak přímými činy, jednak nepřímo svou chabostí trvání bolestného procesu nyněj- šího prodlužuji. Dáno v Praze, 14. října 1904. (Následují podpisy poslane národní strany svobodomyslné české strany národní.)
Praha
22 article Ku prohlášení poslanců.
Ku prohlášení poslanců. Na rozloučenou se sněmem podali poslanci naši a poslanci staročeští nejvyššímu maršál- kovi, knížeti Jiřímu z Lobkovic, společné pro- hlášení, jehož obsah dále otiskujeme v plném znění. Jest to projev, vystihující rysy velikými, řečí klidnou, ale sebevědomě mužnou, všecky podstatné příčiny onoho neutěšeného stavu, v němž se octly veřejné záležitosti nejen na
Jiří Lobkovice
23 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá Heller. V době absolutismu.
Heller
24 article
XXI (Zavedení rakouské měny. — Sla vnos odhalení pomníku maršálka Rade- ckého.) Mezi upomínkami na rok 1858 zaujímaji vynikající místa dvě události, kterých tuto po- minouti nikterak odhodlati se nemohu, ačkolije mi zřejmo, že jejich vypsáním k pobavení čte- náře nikterak nepřispěju — jsou to: zavedení rakouské měny a odhalení pomníku maršálk Radeckého v Praze. Zavedení stříbrné, jedno- duché a prosté měny v desetinné soustavě mí- slo dřívější matenice šedesátikrejearových zla- tých měny šajnové a konvenční bylo jakousi revoluci v celém hospodářském životě té doby a zaujímalo několik měsíců všechnu veřejnost lak, že se o ničem jiném takřka ani nemluvilo. Od vyhlášení prvního patentu uvažovalo, hádalo a počilalo se, jak bude třeba účtovat, jak se budou staré sazby na nové převádět a jaký úči- nek nová měna míti bude na ceny veškerého zboží. V tomto posléz uvedeném ohledu dlužno předem již a ihned připomenouti, že se plnou mérou dostavilo, čeho se lid obával: zdražení veškerého konsumu na celé čáře. Ježto nová tato měna až do nedávna v platnosti byla, ne- bylo by potřebí dále o ní mluvit; avšak sou- dím, že bude přece tu a tam leckomu vhod, uvedu-li v následujících řádeích, jakým postu- pem ona oprava měny čili valutová reform byla provedena. Patentem ze dne 19. září 1857 zaveden v celém obvodu rakouského císařství nová měna, tak zvaná »rakouská« a s ní zároveň upraveny »spolkové mince«, stanovené společně se státy německé celní jednoty. (Rakousko bylo totiž, vyjma země koruny uherské, tehda ještě členem německého spolku). Základními zásadami tét mincovní opravy bylo: zákonné zemské, jakož i spolkové mince budou se raziti ze stříbra drobné mince pak ze stříbra a mědi aje
Radecký Rade Praha Rakousko
25 article
nom obchodní mince, to jest mince pro placení cla cizině a tedy vůbec pro obchod s cizinou budou se razit ze zlata. Dále pak bude dnem 1. listopadu 1857 počínajíc základem všeho dalšího ražení rakouských mincí jedna libra stříbra o 500 gra- mech; zákonnou mincovní měrou (Münzfuss) jest míra 45zlatová, to jest zásada, že se z jedné libry čistého střibra razí 45 zlatých; rakouskou mineovní jednotkou je zlatý (florenus), který se dělí na stotiny a dle této mincovní míry ražené mince nazývají se rakouskou mě nou. Dále stanoveno řečeným patentem, že bu- dou raženy jakožto zemské mince: dvou- zlatníky (221/2 z jedné libry čistého stříbra) zlatníky (45 z jedné libry čistého stříbra)a čtvrtzlatníky (180 z jedné libry čistého střibra) jakožto spolkové mince: spolkové dvou tolary (čili třízlatníky, 15 jich z jedné libry čistého stříbra) a tolary (čili 11/2 zlatníky, 30 jich z jedné libry čistého stříbra); jakožlo drobné mince (pro Rakousko) pak ze stří- bra kusy po 10 a po 5 stotinách, čili desetníky a pětníky, desetníky že mají obsahovati 1/2 či- stého střibra a 1/2 mědi, pětníky pak 3/s čistého střibra a /s mědi; při ražení drobný ch peněz z mědi že bude libra mědi vy- rážena ve sto padesáti stotinách a že budou raženy kusy o 3 stotinách, kusy o stotině kusy o padesáti tisícinách, to jest, ježto stotina zlatníku obdržela jméno krejearu, 3krejeary, krejeary a půlkrejcary; ze zlata pak že bu- dou raženy jakožto spolková mince: ko- runy (1/so libry čistého zlata) a půlkoruny(
Rakousko Münzfuss korun
26 article
1/1e0 libry čistého zlata), při čemž se k 100 zlata přimísí za mědi, tak že bude vážit 45 korun a 90 půlkorun vždy jednu libru. Tyto spolkové zlaté mince že ne m a j v Rakousku nuceného oběhu a že tedy nikdo není povinen přijímati jich jakožto pla- tidlo zastupující zákonnou měnu střibrnou. Ja- kožto obchodní mince že budou raženy tak zvané levantinské tolary s letopočtem 1780 v tehdejší leguře a také rakouské dukáty. Po- sléz stanoveno řečeným patentem, že budou o 1. listopadu 1857 v Rakousku raženy jenom mince v něm uvedené. Císařským patentem ze dne 27. dubna 1858 pak upraveny poměry mineovního obratu, jakož i právní poměry dle nové rakouské měny. Tento patent nařizoval, že má býti dnem 1. listopadu 1858 počínajíc nová rakouská měna jedinou zá konnou zemskou valutou a že tím dnem všechny ostatní valuty (konvenční, šajnová, italská a pol ská v krakovském územi) platnosti pozbývaji
Rakousko
27 article
Zároveň stanoveno, že 100 zl. konvenění mince čili stříbra v právních pohledávkách platit má 105 zl. měny rakouské, 100 zl. vídeňské měny čili šajnů pak že se rovná 42 zlatým rakouské měny. Dle toho platily tedy (dokud nebyly vzaty z oběhu) stříbrný dvacetník 35 krejcarů r. m- polostříbrný 6krejear čili šesták 10 krejearů, Bkrej car konv. měny 5 krejearů r. m., dvoukrejea konvenční měny 3 kr. r. m., krejear 1 1/2 kr. rak. měny a 1/2 krejcar také 1/2 kr. Dle téhož měřitka určena také cena starých peněz papíro- vých a stanoveno zároveň, že dle patentu ze dne 20. února 1811 vydané papírové peníze vídeňské měny, čili tak zvané šajny dnem 1. července 1858 v celé říši pozbudou platnosti, kdežto papírové peníze konvenční měny čili ban- kovky prozalím ponechány v platnosti a oběhu v relaci 1 zl. kony. mince = 1 zl. 5 kr. měny rakouské. Zvláštním císařským rozhodnutím ze dne 27. dubna 1858 stanoveno pak, že stotiny. v něž zlatý rakouské měny rozdělen jest, »no- vými krejeary« nazývati se mají. Patentem ze dne 30. srpna 1858 nařízeno, aby na konvenční měnu znějící bankovky z oběhu vzaty bylya místo nich aby se vydávaly bankovky, znějící na měnu rakouskou. Následkem toho usneslo se ředitelství Národní banky o vydání nových ban- kovek po 10, 100 a 1000 zlatých a o »svo- lání« starých bankovek měny konvenění. Papí rové peníze po 1, po 2, 5 a 50 zlatých byly pouhými, ničím nekrytými státovkami, tolikéž drobné papírové peníze po 20 a 10 krejearech.
národní banka krejcar
28 article
Tato rakouská měna zůstala v platnosti, jak známo, až do nedávného zavedení měny ko- runové. Po skončené válce rakousko-italské z roku 1848—1849 pojala pražská Krasoumná jednota myšlenku, aby maršálku Josefu Radeckému, slave- nému tehda vítěznému veliteli rakouské armády v Italii, postaven byl v Praze pomník a rozhl sila tento svůj úmysl s žádosti za hmotné při spění ku provedení jejího záměru. Příspěvky za čaly ihned docházet, ale nedosáhly žádné impo- santní výše. Čtenáři bude snad zajímavo zvědět. že ke zbudování pomníku mimo jiné na prvním místě přispěli: eísař František Joseř daroval na ulití pomníku 100 centů bronzoviny z ukořistě- ných piemontských děl a císafovna Karolin Augusta zaslala 500 zl. konvenční měny ; ca Mikuláš zaslal 1000 rublů stříbra a následník trůnu ruského Alexandr Nikolajevič (pozdějš císař Alexandr II.) také tisíc rublů stř., velký kníže Konstantin 500 rublů stř., pruský krá 1000 zlatých, saský král 500 zl., český sta vovský zemský výbor dal 1000 zl., město Praha 500 zl., město Vídeň 300 zl. atd. Celkem vy nesla tato tak nadějně zahájená sbírka jenon něco přes 20.000 zlalých, tak že — ježto ná klad na více než 100.000 zlatých rozpočten by — Krasoumná jednota sama 80.000 zlatýeh stříbra musila věnovat.
Radecký Joseř Mikuláš Nikolajevič Konstantin Italia Praha Vídeň cent
29 article
Návrh pomníku a výkresy zhotovil ředite pražské (od roku 1852 pak vídeňské) umělecké akademie Kristián Ruben. Provedení modell svěřeno r. 1852 sochařům Emanueli a Josefu Maxovi. Emanuel Max vymodeloval postavu mar- šálkovu a Josef Max skupinu vojáků. Roku 1856 odeslány modely do Norimberka, kdež převzal lití pomníku mistr Burgschmiet (firma Burgschmiet a Lenz). V listopadu r. 1856 ulita figura maršálkova a prodlením r. 1857 ulity figury vojáků. Ihned na to zahájeny přípravy k postavení a slavnému odhalení pomníku, ale slavnosti té se maršálek Radecký ani sochat Josef Max a lijec pomníku mistr Burgschmiet nedožili. Radecký, který se narodil dne 2. listo- padu 1766 v Trebnici u Selčan, zemřel dne 4. ledna 1858 ve Villa reale u Mílána a tim zmařena naděje Pražanů, že slavený vojevůdee při odhalení svého pomníku v Praze osobně bude přitomen. Snad nebude od místa, uvedu-li zde některé momenty ze slavnosti, jež byla největší pražskou místní události toho roku. Dne 8. října o 3. ho dině odpolední zasazena poslední litá čásť pomní ku: pravá noha dělostřelce, jež nyní na dělu stojí. Před tím byla do dutiny této figury vlo žena Krasoumnou jednotou pořízená pergame nová listina s historií pomníku a k ní postavena
Ruben Emanuel Maxa Emanuel Max Josef Max Burgschmiet Lenz Radecká Selčan Mílat Pražan Norimberk Trebnice Villa Praha
30 article
prázdná vinná láhev a sklenice, naplněná vínem. Slavnostní odhalení pomniku stanoveno na sobotu dne 13. listopadu na 11. hod. dopol. Nový ředitel stavovského (německého) divadla Fr. Thomé vy- psal cenu na sepsání české divadelní hry, jež by druhého dne slavnosti provedena býti mohla vyžádal si za soudce archiváře Kar. Jar. Erbena. prof. dra. Čejku a prof. Václ. Zeleného. Cenu obdr- žela příležitostná hra »Vysloužilci« od Jos. Ji- řího Kollára, ke slavnosti zvlášť sepsaná. Den slavnosti se při lížil a Praha chystala se na skvělé uvílání mladého císaře. Ve čivrtek dne 11. listopadu přijel, jakožto panovníkův předehůdce, ministr vnitra dr. Alexandr svob. pán Bach a ubyloval se na Hradčanech u ka- novníka scholastika dra. Mařana. Následujícího dne přibyly do Prahy: oddil tělesné císařovy gardové žandarmerie, 12 dvorních ekypáží 28 koní, dále více než 50 rakouských generálů, arcivévoda Arnošt a ministři hrabě Lev Thun baron Bruck. Saský král Jan a korunní prine
Erben profesor doktor Čejka Václ Kollár Alexandr svobodník Bach Mařan Arnošt Thun Bruck Jan Francie Jos Praha Hradčany Kara
31 article
Albert s chotí nemohli se v určenou dobu do- stavit a ohlásili svůj příchod na neděli. Odpůl- dne o půl 6. hod. přijeli zvláštním dvor. vlakem na státní nádraží v Hybernské ulici: císař, ci- sařovna a arcivévodové Albrecht a Josef se svými družinami a byli obvyklým způsobem uvi- táni. Bylo již tma a ulice, kudy císařští hostá jeti měli, byly skvěle osvětleny. Před kočáry klusali na koních dva dvorní světlonoši s parád- ními svítilnami. Kočárový průvod jel Hybernskou ulicí, Přikopem, Ovocnou ulicí, Novými alejemi, přes Františkovo nábřeží, Karlův most, Josef- skou ulicí, Valdštýnskou ulicí, Chotkovou třídoua přes Prášný most na Hradčany. Tato zajíždka byla nutna proto, že Malostranské (nynější Radeckého) náměstí uzavřeno bylo tribunami, ložemi atd. pro slavnost odhalení. Všude bylo plno lidu, jenž eísařské hosty vital hlučným voláním »Vivat l« nebo »Vívant!« — Pozdravy »Sláva !«a »Hoch!« nebyly totiž tehda ještě vynalezenya nynější dvojjazyčný loyální zápas nahražovala po starodávnu neutrální latina. Slavnost odha- lení pomníku konala se přesně dle programuv sobotu dne 13. listopadu o 11. hodině dopo- lední. Pomník i s podstavcem a schůdky k němu vedoucími byl zahalen šedým plátnem a kolem něho zřízeny tribuny asi pro 800 osob. Proti líci pomníku postaven stan pro císaře, po obou
Albert Albrecht Josef Františkův Chotkův Prášný Radecký Odpůl hybernský ulice hybernský Karlův most ska valdštýnský ulice Hradčany Vívant