1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
lenni a zdob iamolte Bále
4
masthead
V Praze, v pátek 29. května 1909.
Praha
5
masthead
vepatesleu siite v lntrolstev váhalrr
6
masthead
oh vda nhůe neone
8
article
Na ranní a odpal. IIsty
předrlácí ne
v Prate v administrai
ns něsíe . . . . . . 2 K —
ns čtvrt lota . . . . 6 K —h
s dvejí čonáškou
ařet
ř14. . . . 7 K 8oh
ve Slialkick:
na měsíe . . . . . . 2 K 30 h
Poštont
m n . . . . 9 K 60
s droji zásilkou
nn měsše . . . . .
s čivrt ela!
Prat
9
article
Reč, která zůstala bez ozvěny.
Reč, která zůstala bez ozvěny.
Mohlo by se také říci: »Řeč, která byla
umlčena«. Umlčena od těch, kteří měli na ni
ihned, na místě odpovědět, ježto byla hlavně
k nim pronesena, na ně adresována s obvi-
něním, jaké není právě maličkostí. Ani
v nynějším ovzduší politické veřejnosti české.
v níž slyšeli jsme již nejtěžší osočení z felo
nie na národní věci bez důkazu a bez dů-
sledků, k jakým pravidelně vede obžaloba
tak krutá a tak bezdůvodná.
Nuže řeč, která zůstala bez ozvěny, bez
výkladu, bez popření, bez odvety, která byla
umlčena, toť první řeč, jež pronesena byla
jako první k druhému čtení státního roz
počtu na r. 1908 hned- po schválení pilnosti
česká řeč posl. dra. Baxy.
Dr. Baxa mluvil o obsahu chystaného
vládního zákona jazykovélo. Způsobem pro
nunciamenta, tónem ne-li autoritativním, tedy
přece určitým a zdánlivě anebo snad sku
tečně zevrub informovaným. O nejdůležitěj
ším politickém tajemství, týkajícím se života
i existence národní, až dosud pečlivě před
českou veřejnosti ukrývaném. Buď mluvil
dr Baxa právdu aneb nemluvil, či lépe bud
je pravda aneb není, co řekl — mohl být
přece sam klamán — ale srovnává-li se
se skutečností, co uvedl, pak jest jeho roz-
počtový speech důležitějším než sám roz-
počet a potom jest celá hra Beckova s jazy-
kovým zákonem proti českému národu od
halena a — snad také u konce
»Dosud pečlivě se tajilo«, pravil dr. Baxa.
»jak bude jazykový zákon vypadat. Nuže,
pánově, nechť celá veřejnost zví
na jakých základech jest sdělán.
Reč
Baxa
doktor
Beckov
10
article
České srdce se zachví, že tak hluboko mohli
někteří našinci klesnouti. Novým jazykovým
zákonem má býti dekretováno t. zv.
uzavřené jazykové území. Česká
podání u německých soudů se sice budou
přijímati, ale vyřizovati po německu
a jednáno bude s českými stra-
nami jen pomocí tlumočníků. Český
stální jazyk má přestati rovnoprávným s ně-
meckým a má býti snížen na jazyk každého
přistěhovalého sem cizince.«
Ujišťuje se, že jsou to autentická slova
posl. Baxy; orgán jemu nejbližší potvrzuje
že v této česky pronesené řeči, kterouž úřadní
»Reichsratscorr.« podrobně nezaznamenala,
odbalení své uvedl větou: »Mohu vám sdě-
liti jednu hlavní zásadu tohoto zákona a ta
zní«: Posl. dr. Baxa mluvil útočně prot
vládním stranám českým a českým mini!
strům, opakoval ještě jednou, že »čemu se
češti politikové tak bránili, to co jsme po
kládali za nemožné, jest již ve vlád-
ním zákonu, na němž pracuje
stejně ministr-president jako
německý ministr krajan i česky
krajan ministr.«
Prostě řečeno: posl. dr. Baxa na říšské
radě obvinil nejmenované české poslance,
mluvě výslovně o »řadě českých poslancův«
a »oba české ministry«, že byli uměním
Beckovým získáni pro jeho »východiště ze
zmatků, pro jeho jazykový zákon, jímž s
rozděluje území království če-
ského na soudní okresy německé
s institucí tlumočníků pro česká
podání a vyří zení.«
Dalšímu, co k tomuto odstavci Baxovy
řeči podotknouti máme, s důrazem předesí
láme: Že vládní osnova jazyková zní proti
Baxa
Posl
doktor
Beckův
Baxův
12
article
správní jednotě i proti politické celistvosti
království českého, o tom nepochybujeme,
ale nevěříme, že jsou pro tuto osnovu
získáni poslanci čeští, pochybujemei
o tom, že má souhlas obou českých ministrů.
Ale: Na těžké toto obvinění, bez
úskoku, přímo na nejveřejnějším místě říše
před tváří representace národů, tváří v tvář
representaci vládních stran českých prone-
sené, odpovědělo hluboké mlčení če-
ských vládních poslanců. Jediný
z nich dr. Horský zvolal: »V našem klubu
o tom nevíme nic!« Vládní tisk český
ve svých referátech z říšské rady buď seo
řeči Baxově vůbec ani slovem ne-
zmiňuje (»Venkov«) anebo ani slovem
o tom, co pronesl o obsahu vládní osnovy
jazykově (»Den«).
Ani v číslech vládních listů českých ze
dne 28., tedy třětího dne po řeči Baxově.
nenacházíme v nich ani smítku nějakého
dojmu anebo reakce na prohlášení tak po
vážlivé. Nikde potvrzení, nikde vyvrácení
nikde kritiky. Ve středu konal Český kluk
porady a vydáno o nich úřadní komuniké
pojednávající o všech podrobnostech jednán
klubovního, ale po nějakém stanovisku, ohra-
žení anebo popření řečí Baxovy ani stopy .
Ve středeční schůzi poslanecké sněmovny
ujal se slova k jazykové otázce jménem
strany agrární posl. Vojta, ale ani pro něho
neexistovalo prohlášení a obvinění, také prot
jeho straně namířené.
Důvody tohoto mlčení tam, kde by měly
sloupce vládních listů českých hlučeti dů-
razem nejautentičtějších dementi, mohou být
všelijaké. Než ať jsou příčiny takového
ignorování jakékoli, nemohou míti jiného
účinku než podpory Baxových vývodů,
nemohou než přispěti k jich věrojatnosti
i v oněch kruzích, kteréž zvykly přihlížeti
ke zvěstem z radikálních zřídel s největší
nedůvěrou, leckdy již oprávněnou.
Horská
Baxův
Vojta
poslanecký sněmovna
13
article
Než na druhé straně mlčelo se také už
v orgánech oficiálně mluvících za Národní
klub leckdy, kdy česká voličstva, čerpajíeí
poučení z vládních listů českých, měla byti
zpravena o různých předůležitých, nad míru
povážlivých událostech sporu jazykového
jako o nejnovějších jazykových výnosech
c. k. poštovního ředitelství v Praze, kdežto
zase, mohl-li jeden nebo druhý z hlavních
českých listů vládních popříti s nějakým
oprávněním zvěst, nepřijemnou obhájcům
positivní politiky, nemeška! ani 24 hodin,
aby vyvrátil takovou »poplašnou« zprávu.
Že jest obsah jazykového zákona znám
v kruzích vládních stran českých a to činí
telům o nich nejvíce rozhodujícím, sotva
kdo může pochybovati. Odlesk obsahu zá
kona toho, zdá se, že zarděl se na strán-
kách orgánu ministra Práška již v neděli
dne 24. t. m. v článku »z kruhů říšských
agrárních poslanců« zaslaném a »K situaci-
nadepsaném. V širokém proudu situačního
a programového článku, jehož původ hledati
dlužno jistě v »nejvyšších « kruzích agrárních,
nemohlo utonouti místo, pojednávající
»dnešních punktačních hokus-pokusech, jež
nás nemohou ani v nejpříznivějším případě
na dlouho upokojiti.«
Řečený odstavec jest velmi manifestantní.
honosí se tučným tiskem i slavnostně zvuč
jako úder na agrární hruď. Ujišťuje, že na
bídneli se nám poctivý smír, že dovedeme
oceniti jeho výhody a jsme vždy ochotn
vejíti v dohodu jako rovni s rovnými, ale
Prášek
Praha
14
article
olelu na alojea
15
article
ničeho nezadáme z našich práv přirozených,
ani historických.« — A končí: Necouv-
neme před nepřítelem útočícím
a vyslechneme návrhy nepřítele
vyjednávajícího, Jsme dostmužni,
abychom o pnoposicích nepřítele
uvažovali i dosti silni, abychom
jeho případné útoky odrazili.
K vyjednávání přistoupíme skli-
dem, jenž je známkou mužného
sebevědomí a krajní odhodla-
nosti.
Neviděly oči muže, jehož pravice psala
tento honosný passus pro orgin pana mi-
nistra krajana, osnovu jazykového zákona
vládního, anebo nebylo mu učiněno o jeho
obsahu sdělení, přibližné zprávám posl. dra.
Baxy z rozpočtově debaty ze dne 26 t m. ?
Snahy, podškrtávati výroky vůdce radi-
kálů českých proto, že jím jest, jsou nás
daleky, aniž hodláme povyšovati kvantitu
politického věhlasu poslance dra. Baxy na
platnost, jaká vymáhá si sama sebou
poslechu, povšimnutí a nutné odvěty.
Jsou však tvrzení, kteráž bez ohledu na
ústa, z nichiž vyšla, bez ohledu na papír.
na němž vytištěna, peremptoricky vy
žadují zájmu a projevu se strany
těch, jichž se týkají.
Na říšské radě bylo prohlášeno, že
v osnovu zákona jazykového za
souhlasu českých ministrů a
rozhodujících českých posla ncu
už pojato positivní ustanovení,
kteréž jest negací nejen rovného
práva, ale i nejzásadnějších prin
cipů českého programu státo-
právního i jazykového. Ortelem po
roby bistorickéhio národa české vlasti pod
zvůli německé zpupnosti! Mohou mlčeti ti,
o nichž se praví, že souhlasili?
Baxa
16
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 28. května. (Krveprolit
v Černěchově.) Ilaličské listy, došlé dnos
z Krakova a ze Lvova, nepřinesly nových, vážněj-
ších podrobností z hrozné udalosti, jíž v Černě-
chově v okresu tarnopolském padlo za oběť pět
životů lidských a jiných deset povážlivě ohro-
ženo. Devět čelnických střel vyžádalo si tody
patnáct obětí, a to vše za to, že chlapee
chytal ryby ve vodě, ktorou má v nájmu nájemco
velkostatku hr. Korytowski. V Černěchově, ru-
ské vesnici asi s1000 obyvateli, jsou rybníky.
které jsou v knihách připsány velkostaíku ryt.
Rozwadowského. O právo rybolovu v těchlo ryb-
nicich vedli dlouhá léta spor sedláci s velko-
slatkářem a proces prohráli. R. 1896 soud roz
hodl ve prospěch velkostatkáře a od té doby
byl prý v Černěchově pokoj. Teprv nedávno nový
duchovní upozornil prý sedláky, že právo, lo
viti v rybníce ryby, náleží jim, a počaly se opět
vyskytovati případy, že sedláci lovili v ryb
níce. Dle zpráv, došlých z Černěchova, ne-
šlo tentokrát o chytání ryb v rybníce, nýbrž
v řece Seretu, která nepatří. velkostatku, nýbrž
obci a byla obecním starostou dána velko
statku do nájmu, patrně proli vůli občanstva
Když chlapec, neprávem chytavší v řece ryby
byl zatčen a matka učinila proto poplach, ob-
čané vylýkali starostovi, že prodal pánovi jejiel
V případě černěchovském sotva tedy možno
mluviti o „krádeži ryb“, jak praví úřadní zprá-
va, poněvadž obyvatelstvo, jež vždycky řeky
Seretu užívalo samo, ani nevědělo, že řeka n
rozkaz okresního hejtmana byla starostou dána
řeku.
Praha
Krakov
Lvov
17
article
do nájmu velkostatkáří. Příhoda s chlapcen
u řeky stala se v pondělí o 4. hodině odpolední
Když čelník na žádost hajného Kirschnera zji-
stil jméno chlapcovo, ujala se dítěte matka,
selka Mandzijová, jež nedaleko máchala v řece
prádlo. Četník matku zatknul a odváděl k sta-
rostovi. Mandzijová cestou naříkala a sousedé
se počali sbíhati. Když zvěděli, oč jde, nahrnuli
se do dvora starostova obydlí a žádali, aby sta-
rosta vysvětlil, proč pánovi prodal řeku a vydal
jim hajného. Zástup znenáhla vzrostl na 400
oseb. Starosta ze strachu uprchl z domu,
v němž se pod ochranou tří četníků skryl hajný.
Když vyjednávání o vydání hajného nevedlo
k cíli, padly prý ze zástupu tři výstřoly, mířené
do okna obydlí, a za nimi se počalo sypati ka-
moní. Dle jiné zprávy 12letý chlapec L alák
nahlédl do okna, aby vypátral, kde je hajný
skryt a v tom byl hajným zastřelen, načež te-
prve zástup počal útočiti na dům a na čelníky.
Jeden z četníků byl prý uhozen kamenem do
prsou, jinému kamenem sražena přílba. Tu veli-
tel četníků — bylo již půl deváté večer — dal
povel, aby se strílelo, vypáleny dvě salvy a když
se lid ještě nerozběhl, vypálena třetí salva, cel.
kem tody devět ran. Těchto devět četnickýeh
střel zmařilo pět lidských živolů a deset jinýeh
vážně ohrozilo. Zabiti na místě kromě chlapce
Šimona Lalaka Micha! Kazačko 60lotý.
Mikul. Šegedin 40letý, Marie Andzio vá
35letá, Násťa Sidoraková 40letá. Člyr
sedláci byli ranění těžce, šest dalších osoh
lehce.
Příhoda
Kirschner
Mandzijová
Šimon
Lalak
Micha
Andzio
18
article
Za tybičku, na niž si činí právo hr. Kory
towski a kterou 12letý chlapec chytil v řece.
k níž si právo činí sousedé černěehovští, zaplatilo
tedy pět lidí smrti a jiných doset téžkým zrn-
něním. Jest to prvý vážný případ, vyskytnuvsi
se v Haliči za úradování nového mistodržitole
dra. Bobrzyňského a naskyťuje se mu tedy
vhodná příležitost, aby dokázal skutkem, co sli
bil při svém nastolení, že bude hájiti práva a
spravedlnosti každého bez rozdílu slavu, jazyka
a náboženství. Jest na dru. Bobrzyňském, aby
jako vrchní chef haličské policie zjistil nade vši
pochybnost, byli-li četníci v domě černěchov-
ského starosty opravdu ohroženi na životě, žo
byli nucení dáti tři salvy do lidu; aby zjistil
užili-li četníci dříve všech zákonem přikázaných
prostředků, aby lid uklidnili po dobrém; aby
zjistil, jednal-li správně okresní bejtman tarno-
polský, když přikázal, aby se řeka Seret dal
do nájmu hr. Korytowskému, ač sousedé až do-
sud řeky užívali vždy sami pro své potřeby
bylo-li sousedům skutočně známo, že řeka je
pronajata. V připadé tak strašném nestačí omlu-
va, kterou čteme v některých polských listech.
že vruské obci Černöehově se polloukali už
delší čas agitátoři a štvali lid proti velkostatku.
Seret
Halič
19
article
Zde jest nutno přísné vyšetřiti a odhuliti c el o
pravdu a proti vinníkům, kteří mují na svědom
tolik lidských životů, užiti zákona s největší
přísností.
V Praze, 26. května. (Počet žídů na
universitách.) Dle úřadních výkazů za
r. 1905 bylo na všech rakouských universitách
21.730 posluchačů, z nichž dle vyznání byl
katoliků 16.822 neboli 77.72%, židů 3333 ne-
boli 15%. Ostatní byli evangelíci, pravoslavní
a jiní. Poměrně nejvíce židů, totiž 41.6% vy-
kazovala německá universita černlovecká
za ní kráčela německá pražská s 25%%, pok
vídeňská s 22.3%, polská lvo vská
s 21.2% a polská krakovská o 13.4 %%. V
Štyrském Hradci bylo židů 1.9%%, v Praze na
české universitě 1.1% a v Inšpruku pouze 0
procenta.
Praha
Štyrský Hradec
20
title
Ze Záhřeba, 24. května. (Zápis na uni
Záhřeb
21
article
V drobném prodejít
eonmviěr
23
article
ranní číslo o sobě . .
edpoledni . . . . . . . za 2 b
Ve slialkách na venkovšt
ranní čísla.
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserál
plati se hotově napřel
Předplacení a imerty přijímá v dmisi
strase v Marisnské ulici č. 3.
Tam nacházejí se těl redalee
Cskárns a espedice „Národnich Lelatě“
Rukopisy se nevracují-
Národnich
Marisnský ulice
24
article
versitě.) Za prvé tři dni dali se na světské
fakulty zdejší university zapsati dva filosofové,
oba rodem Němci. Jako sklamala Rauchova na-
děje, že příveženci strany Frankovy zůstanou
dema a dají se zapsati, sklamali bána také radi-
kální Srbové, kteří se odstěhiovali z části do
Bělehradu, z části do Štyrského Hradce. Solí-
daritu s ostatními sludenty zachovali též Bul-
haři, jichž bylo dosti mnoho v Záhřebě od té
doby, co bulharská vláda propustila všechiny
profesory. Bulhaři prohlašují ve zdojších listech,
že hájili akademieké svobody v Sofii a nemohou
tedy podporovati útočníka na svobodu univer-
sitní ani v Záhřobě. Fiasco, jež baron Rauch
ulrpěl na universitě, jest tedy úplné.
Němec
Rauchův
Frankův
Srba
Bulhar
Rauch
Bělehrad
Štyrský Hradec
Záhřeb
Sofie
25
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 28. května.
Slovanský týden v Petrohradě.
Píše Jan V aclík.
V Petrohradě, 25. (12) kvělna. (Pův.
dopis »Nár. Listů«.) Vůdcové těch politických
frakcí ruských, které ode dávna mají jméno »zá-
padníků«, přihlásili se v posledním roce za
adepty slovanské myšlenky. Příklad jejich pů-
sobl i na přivržence jejich, a tak vidime, že
se náhle pro slovanskou myšlenku prohlašují ti
Rusové, kteří ji dosud popírali a byli jejími od-
půrci. Poměr těchto »Novoslovanů« k staré
škole slovanské v Rusku, k slavjanofilům, se
tím nemění, ano pozoruje se u »Novoslovanů«
snaha, slavjanofilý zatlačiti s jeviště a strhinouti
na sehe důvěru Slovanstva. Kdyby se jim to
nakrásně podařilo, nebyl by to slibný počátek
jejich slovanské činnosti, neboť slovanská my-
šlenka by jimi byla připravena o pracovníky
skutečně zasloužilé a šlechelně, o pokračovatele
A. S. Chomjakova, I. A. Aksakova, N. Ja. Dau-
dlevského a j. A Slovanstvo, kleré by se od
slavjanofilů prostě odvrátilo a zapomnělo, že
dali Slovanstvu velikou řadu vynikajících učenců,
že slovanskou myšlenku filosofieky prohloubili.
že způsobili osvobozovací válku roku 1877—78.
že po té válce navrhli Turecku svaloštěpánský
mír, jejž Evropa na berlinském kongresu zavrhla
jakožlo Slovanům příliš příznivý, — kdyby Sl -
vanstvo po zásluhách těchto nadšených a obě-
tavých pracovníků prostě máchlo rukou, dalo
by na jevo tolik neuvědomělosti a neschopnosti,
že by to odstrašiti muselo všechny jiné pracov-
vníky na poli slovanské myšlenky. Skutečný pro-
spěeh slovanské myšlenky vyžaduje, aby »novíe
a »staři« Slované jední druhé nevylučovali, nýbrž
nemohou-li se dohodnouti na společném programu,
působili aspoň vedle sebe, osvědčujíce si vzá-
jemně úctu.
Jan
Rus
A S Chomjakov
I A Aksakův
Slovan
Praha
Petrohrad
Rusko
Turecko
Evropa
26
article
»Novoslované« mají prozatím kardinalný
nedostatek: nemají o Slovanstvu hlubších vědo-
ností a budou-li jich chtit nabýt, bude jim
třeba utíkati se o ně k slavjanofilům. Jakkoli
je potěšlivé, že se nyní o Slovanstvo v Rasku
zajímají i kadeti, i socialisté, i krajní demo-
kraté, i oktabristé, ano i judofilové, dlužno ne-
přehlédati, že v orgánech všech těchto frakei
jsou pouze dva, tři publicisté, věcí slovanských
skutečně znali a pracující pro slovanskou my-
šlenku s uvědoměním i láskou. Mezi ně patře
v »Slově« bývalý ministr M. Fedorov a prof.
Pogodin, avšak prvé místo náleží panu Vsevolodu
Pavloviči Svatkovskému z »Rusi«, bývalému
spolupracovníku »Nového Vremene«, jenž dobyl
si velkých zásluh tím, že Rusy přibližil k Po-
lákům,
Západoslovanští poslové, přijíždějíce do
Petrohradu, nenaleznou zde sice nic hiotového
M Fedorov
profesor
Pogodin
Pavlovič Svatkovský
Rus
Nový Vremen
Petrohrad
28
article
al
ol
abai
Literatura.
Nové knihy.
* Básně Jaroslava Kvapila. 1886—1906. Vydán
definitvní. Grosman a Svoboda v Praze, 190
3.80 K
Myslím, že je nedaleká doba, v níž vážná básni
cká kniha z literárního tržiště vymizí docela. Vy-
trvalá a rostoucí neúčast členářských kruhů stěžuje
povážlivou měrou naklad telský úspěch a tím zne
množňuje, aby veršované publikaci zajištěno bylo stálé
a čestné místo na knižním trhu, jež jí plným prá-
vem náleží. Příliš praktický smysl přítomné doby
nedoprává zamysliti se nad básníkovým snem, po-
nořiti se v čarovný svět jeho vidin a zázraků. A přece
strom domácí poesie i při této snižující netečnosti
stále silí, zakvetá a čas od času i nádherným plodem
obohatí chudou hostinu všedního živola.
Obsáhlá anthologie z veršů Jar. Kvapil a jes
toho krásným a přesvědčivým dokladem,
Dvacel let hásnického snažení rozvinuje se v ní
jemně tkaným obrazem, plným jiskřivých tužeb, har-
menické něhy i melancholického úklidu.
Devět sbírek již dříve ceněných řadí básník ještě
jedenkráte vedle sebe, aby doplnil je nejkrásnějším
cyklem „Závoje“, který v pravdě korunuje knihu
plně hluboké krásy a velikého posvěcení.
Od prvého myšlenkového varu, v němž možne
již tušit budoucí stříbrný vzlesk, který přinese dal
šímu tvoření skvělý jas a ryzí zvuk, mírným oblou-
kem postupuje vloha bůsníkova až k úplnému roz-
voji. Jako křehké květy krásné paměti hromadí se
tyto cykly v smuteční háj, v jehož středu nezapome
nutelná a věčně živá vznáší se vidina autorovy choli
která dala záři básníkově vloze a odvahu kouzlem
očí svých ..
Kvapil
Grosman
Praha
29
article
Dedikace knihy drahé zesnulé prozrazuje záro-
veň základní motiv celé anthologie, která netouži
býti níčím jiným, než melancholickou hymnou
velkolepou nenií srdce přeboleného.
V souhlase s tímto úmyslem nacházíme v po-
ladu sbírek jisté změny, které určenému stanovisku
dodávají větší reliefnosti. Skvělá tvárná stránk
knihy. v níž zvláště forma rond je velmi častá, při
piná se přilnavě k vnitrům obsahu jemnými a sug
geslivními náladami
Očistění od silných vlivů, zvláště Irancouzských
svěžím vývojem básníkovy vlohy stále jest patrnější
Poslední pak cyklus „Závoje“ ukazuje celou ne
zkalenou individualitu autorovu v úplném jejím tvůr-
čím rozmachu.
Za hebkými, modrými závoji objevují se znovu
staré vzpominky, krásné obrazy minulosti, úsměv
šťaslných chvil. Ale nad cestou, kterou básník kráčí
nese se již soumrak černé, tajemné ruky osudu, ktery
konečně zasazuje ránu těžkou a bolestnou
Z mnohých půvabných čísel „Závojů“ připom
nám alespoň nejkrásnější (Reguiem):
Co je vzato zraku, srdci nedopřáno,
zda už mrtvo není, navždy oplakáno?
— Mám tě pochovati? Ano, ano, ano!
Včerejšek jsem ulhal ve svém pozdním jaru,
dnešek má jen dálky bez vášní a žáru...
— Tedy možná zílra! Ale v jakém tvaruv
Zda 4o není jedno, spočineš-li v hrobě,
či zda duše nosi hrob té krásy v sobě?
— Dočasnost i věčnost, obě boli, obět
Po baztvárnu dneška mrivý měsíc chodí,
do záhrobí plachly napjaty jsou lodí
— Kdo tě doprovodí? Kdo tě doprovedí?
Bez hvězd jsou ty noci, bez blankytu ráno,
není přeboleno, není doplakáno!
— Smím tě doprovodit? Ano, ano, anol
V ní nejlépe cítíte veškeru sílu básníkovy duše
vysloviti své cítění hluboce, upřímně a prostě.
Po „Závojích“ následuje ještě „Finale“, vy
zpívaně již po bolestné ráně temné sudby. Zní smut
ně a beznadějně:
31
article
Celý svět nechť královstvím byl mým
vše se zdálo — tebe měl jsem rád,
bez písní a jenom mlčením
lze tě v bezdno věků pochovat!
Stopy hvězd kde nad dočasnem žhou
v tajemství a věčna čaromoc
mlčením jdu k věčnu za tebou —
dobrou noc, má milá, dobrou nocí
Básnik zříká se v ní tklivě svého dalšího tvoření
Touží navždy zmlknout, navždy se odmlčet. Dávám
se jen těžko přesvědčit o nezlomném rozhodnutí. Ne-
lze nezpívat, když srdce jedenkrát již otevřelo se hla-
sům života. A píseň, z duše vytrysklá, v chvíli za-
smušilého roztesknění, zdáž právě ona vroucí a čistá
není nejkrásnější obětí na oltářích nejsvětějších ?
Quido Maria Vyskočil.
* Pozůslatky knih zemského práva knižectv
opavského. Vydává JUDr. Ján Kapras. Díl první
Knihy přední. Část prvá (1413—1484). (Historický
Archiv České Akademie č. 28.) V Praze, 1906. Sl
XXV + 64
Opavsko bývalo, jak známo, až do XIV. stol.
částí Moravy; teprve r. 1318 odděleno a řídilo se
vlaslními soudy i právy. Od tě doby mělo také jistě
své zemské knihy.
Tyto — podle opavského názvosloví — dělily se
na knihy přední (čili zápisy a protokoly soudní)a
knihy zadní (čili desky zemské nebo knihy pozem-
kové). Nejstarší jejich ovazky nejsou dochovány: pi
Vyskočil
JUDr
Kapras
Praha
Morava
Český akademie
32
article
obléhání Opavy od Táborů r. 1431 knihy zemsk
(až na jednu složku knih předních) shořely úplně.
Nejstarší zachovaná soudní kniha, již vydán
Kaprasovo otiskuje do písmene, počíná r. 1413; jsou
to registra soudní neboli knih. půhonů z le! 1413 at
1461. Úvod autorův přehledně vykládá, jak z těcht
souhrnných register soudních vyvinuly se dále knib
nálezů, registra zmocnění, knihy roků, knihy p-
mátní atd. Autor vykládá i o zařízení desk zemskýeh
opavských a jak r. 1802 sloučeny s deskami knižeciv
krnovského.
Zemské knihy opavské psány byly z počátku
latinsky: jen dva zápisy jsou německé. První česý
zápis nalézáme r. 1420: od r. 1430 knihy soudn
a od r. 1431 desky zemské psány jsou výhradně č-
sky. Po bitvě bělohorské podrželo Opavsko, pro ně
nebylo závedené obnovené zřízení zemské (jež se le
stále řídilo slarými zřízeními, knihou Tovačovskou atd.)
úřadní jazyk český. Teprve Leopold I. snažil se z-
vésti za úřadní jazyk němčinu; ale pro odpoř stav
od toho upustil a 27. června 1673 připuštěna něm
čina pouze jako vnější jazyk úřadní pro styk se stra-
nami německými. Ale tlak němčiny byl pčes to
stále silnější; r. 1727 nalézáme první půhon něme
cký, r. 1751 němčina ovládla úplně, poslední zápis
český je z r. 1756. Líčením smutných osudů zem
ských knih opavských (byly chovány v liechlenstein
ské stodole) nechceme čtenáře unavovati
Vydání Kaprasovo oliskuje troje soudní řegistra
(1413—1461, 1464—1465, 1466—1484), pivní knibu
půhonů (1466—1484). první knihů nálezů (1466 až
1484) a dodatek na listcích vložených. Obšírný úvod
zevrubně informuje o pramenech, rejstřík věcný
jmenný usnodňuje užívání. Kromě právnické a hi-
storické ceny mají zápisy těchto knih soudních tak
velikou cenu jazykovou: Akademie tlmto vydánín
Kaprasův
Opava
Opavsko
zemsk
33
article
V. Flajšhans.
zavděčila se i filologům.
* Jiří Mahen: Podivini. Prósa, 1907. „ Moder-
ní bibliotéka“ VI., dílo 4. Prosinec 1907. Na Kr. Vino
hradech.
Nechci nijak rozhodovati, pokud je účelno pře
ceňovati význam „Moderní bibliotéky“, jak se to
před krátkou dobou stalo listem, který pro knihy
domácí má jen slova nejosířejšího odsouzení. Vyzná-
vám pouze, že „M. B.“ svým výběrem druží se k cel
řadě obdobných podníků, které nám sice dodávj
zboží světové marky, ale našemu cítění zůstávuj
cizí a k povznešení domácího písemnictví valně ne-
přispivají. Nutno ovšem přiznati, že redakce „Mod
biblioléky“ v každý ročník zařaďuje i práce české
ale i tu výběr musí býti v souhlase s hypermoder-
ním přesvědčením vůdčích jejích orgánů. „Moderní
bibliotéka“ není určena širokým vrstvám, pouze
úzkému kruhu čtenářstva (podivno, že čtenáři, inle-
ligence tak vzáené, nedovedou čísti francouzské
anglické a německé knihy v rizinálech) a redakce
vyslovuje ve svých prospektech předtuchu neodvra
titelného konce, nebude-li přízeň těchto kruhů „M
B.“ zachována. Jsouce přesvědčeni, že zničením kniž-
ní kultury, tak vysoce aristokratické, náš celý živo
duševní těžce a nezhojitelně by byl postižen, doufá-
me pevně, že volání redkce nebude neoslyšeno!
Po třech úvodních pracích cizích v VI. ročníku
„M. B.“ zafaděny jsou prósy J. Mahena „Pod-
víni“, které celým svým provedením nevypadaj
nikterak z programového rámce knihovny. Je to řada
psychologických povídek, jejichž děj je většinou po-
divně zmalen duševními analysemi, které nikde ne-
jsou dopověděny, nikde vypracovány až do konce.
Sujely nejsou nové, ale touží býti nově projádřeny
že není dosud docíleno tohoto úsilí, není vinou zřejme
a pravdivé vlohy básníkovy, nýbrž zaviněno vliven
cizích, zejména norských literatur.
V Flajšhans
Mahen
Podivini
VI
M B
J Mahen
Modra
M B
34
article
Není bez zajímavosti jeho hamsunovský „Por-
Irél“, nebo prudce vržená „Rehabilitace“, postrádaj
však obě umělecké jednotnosti,
Z celého cyklu nejvýše slavím povídku „Spon-
ka“, která je koncipována jemně a originálně. Cele
však nenadnáší se mnoho nad prostřednost.
Pan Mahen v předmluvě ke své knize podává
nám jakés takés osvětlení. Praví v ní: „Co jsou tyte
všechny povídky? Hledání, pátrání a vzpomínánl
Spolu touha po lepším budouenu. Co jsou tyto všech-
ny povídky? Cítím to: jsou pokusy — snad nedo-
konalé. Hrdinové zapomenou časem existovat. Te
je velmi zlé ...
Slovo básníkovo musí míti autoritu. Neodvažuji
O. M. Vyskočil.
se odporovatl
Bibliografie.
* Časopis pro pěstování mathema
tiky a Iysi kv. Redaktoři pp. dr. K. Petr, dr. Boh
Kučera a Lad. Červenka. Číslo 4. ročníku 37. má
tento obsah: Antonín Sucharda. Napsal J. Sobotka.
O grupě řádu 360. Napsal K. Rychlik. Skládání ko-
nečných současných rotací pevného tělesa. Podáva
dr. Ladišlav Stjepanek, prof. reálného gymnasia
soukr, docent na universitě v Záhřebě. Proudění
eleklřiny ve vrchlíku kuluvém omezeném slérickou
ellipsou. Napsal dr. Frant. Velísek v Praze. Výsledek
sbírky v zemích českých ve prospěch zřízení pomníku
Abelova. Vypsání ceny Weyrovy. Příloha k Časopisu
pro pěstování mathematiky a fysiky. Krátký výklad
elektriky Wimshurstovy. Podává dr. Václav Posejpal
na Král. Vinohradech. Stanovení společných tečen
průsečíků dvou souosých kuželoseček melhodami
deskr geometrie. Jako dodalek k článkům J Kálala
a O. Lehovce podává Jiří Archleb, suppl. uč. v Par
dubicích. Slanovení společných sečen a tečen dvou
kuželoseček o společné ose. Studujícím napsal dr.
Ant. Pleskot, profesor v Plzni. O předpovídání po-
větrnosti. Se stanoviska historického zpracoval Jos
Krkoška, prol. v Pelhřimově. (Pokračování. ) Mosajka
Mahen
O M Vyskočil
Boh Kučera
Suchard
J Sobotka
K Rychlik
doktor
Ladišlav Stjepanek
profesor
František
Abelův
Weyrův
Posejpal
Král
O Lehovec
Archleb
Antonín
Pleskot
Krkoška
Záhřeb
Praha
Plzeň
Pelhřimov
Wimshurstův
J Kálal
35
article
Píše dv r. prof. dr. V Strouhal. Astronomická zpráva
na kvělen a červen 1908 Napsal dr. Fr. Nušl. Astro-
nomické praklikum Napsal dr. Fr. Nušl.
* Letní sídla, lázeňská a léčebna
mísla v zemích koruny české. Ročník v.
(doplněný). Informační kniha pro zdravé i nemocné.
S mnoha vyobrázenimi a maokou. Stran 223. Cena
jen K —.80, poštou K 1.—. Nakladem Edv. Leschin-
gra v Pra e. Vodičkova ul., 34. Učelem této publi-
kace jesl, aby v prvé řadě seznámila české inter-
essenty o výhodách, přednostech a účelnosti těch
kterých lásní neb letních sídel, jež hodny jsou, aby
skutečně byly podporovány českým obecenstvem, by
trpící vyhledávali léčivé zdroje ve své vlasti a zvláště
v lázních českých a nezanášeli českých peněz cizin-
cům, když totéž a mnohem levněji obdrží u svých
nejbližších !
profesor
doktor
Strouhal
Nušl
Francie
Vodičkův ulice
36
article
* Rokv německé škole jest název knihy,
napsaně K. Pospíšilem a vydané jako druhý bvazek
»Osení, knih mladých čtenářů«, nákladem F. Topiče
v Praze (za 50 hal.) Autor rozpomíná se na krutě
zažitý rok, jejž strávil na studiích v německém
gymnasiu, vypravuje o všech útrapách, které bylo
nu pod stoupití mezi lidmi cizími, mezi lidmi, chova-
jícími nenávist proti všemu, co je české, Je to kniha
ryzí pravdy, psaná vroucím citem pravého vlaste-
nectví. »Rok v německé škole« palři nejen do rukou
dětí, ale i rodičů; děti naučí se vážiti si školy,
v níž učí se mateřským jazykem, rodiče pak dosta-
nou knihou výstrahu i poučení, do jaké školy dítě
patří, má-li věděním i povahové prospívali. Vypra-
vena je dle návrhu Jar. Bendy a důstojně řadí se
ku prvému svazku »Osení« (řídí Ad. Weníg), v němž
vyšel výnor básní Svatopluka Čecha (za 60 hal.)
* »Zlatá Praha«, velký obrazový týdenník,
v nakladatelství J. Olty v Praze. Dnešní 35. číslo
tohoto uměleckého týdenníku přináší zdařilé repro-
dukce několika uměleckých děl, z nichž zmínky za-
sluhuje velký obraz Karla Lotze, proslulého uher-
ského malíře: »Kristus uzdravuje chromého«. Origi-
nal toho díla nalézá se v uměleckých sbírkách pana
cís, rady Vejdělka. Na dalších stranách nás upoutají:
obraz V. Malého »V tovární čtvrti«, barevná repro-
dukce A. Schücka »Náměstí v Tridentu« a celo-
stranná reprodukce J. V. Myslbeka: »Blahoslavená
Anežka česká«, Časová část »Zlaté Prahy« je věno-
vána letošní jubilejní výstavě. Část beletricka vyniká
mnohými příspěvky význačných jmen literárních.
Pospíšil
Svatopluk
Čecho
Lotz
Vejdělek
V Malý
A Schück
J V Myslbek
Anežka český
Praha
Bend
Olt
Trident
ryzí pravda
Ada
37
article
Redaktorem »Zlatě Prahy« je A. B. Dostál, obrazo-
vou část řídí Vistor. Olíva.
* Český Lid. Sborník, věnovaný studiu lidu če-
ského v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slo-
vensku Právě vyšlo čís. 8. roč. XVII. s bohalě ilu-
strovaným a zajímavým obsahem, z něhož uvádíme:
Volí J., Bratři Růžového kříže v zemích českýcha
proroctví jejich na rok 1622. Zibrt Č., Písničkář Fran-
lišek Hais a jeho paměti. Kubin J., Dynovackya
Zlata
A B
Dostál
Zibrt
Fran
Hais
Kubin
Dynovackya
Praha
Čechy
Morava
Slezsko