1
masthead
2. března 1901.
3
masthead
Národnich Listn
4
masthead
k číslu Gg.
Gg
7
article
Paběrky ze Sainte-Beuva.
2 — »Každá doba má svoji vášeň, svoj
nemoc; je dobře, když ji mladí lidé dostanou
jsou to osýpky, jež zanechají větší neb menš
stopy, ale pak je to odbyto, Hůře je žíti v době.
jež nemá svoji určitou nemoc, svoji vášeň. Hle-
dáme, dusíme se, osypky nemohou se provaliti.
Na příklad. F.... ubožák, jenž dostal se mez
liberalism, romantism, humanilarism, nedoved
se nikdy rozhodnouti a vybaviti, měl a má dosu
stále troje osýpky najednou. ..«
»V našich dnech příklad Napoleonův za
slepil duše a znehodnolil úsudky i v literatuře
Síla a činnost především! Svádějte mnoho bilev
jednu přes druhou, i když je musíte prohráti
Ziracené bitvy budou vám časem počítány témět
stejné jako vyhrané.«
»Vyjádřiti to, co dosud nikdo nevyjádřil.
a to, co mimo nás nikdo nedovede podati,to
jest, pro mne, předmětem a účelem každého
ornálního spisovatele. Ten pak nemá polřebt
čienáru všeho druhu, ale pouze těch, kteří jej
cití a chutnají . . «
»Merimée pravil mi jednou: „Rděl bych
se, že s tím málem, co jsem vykonal, jsem se
neobracel na ty, kteři stojí výše než já, aže
jsem nehleděl je uspokojiti.“ To je známka
každého vznešeného a vážného umělce. Je možno
se mýliti, ale je třeba snažiti se, aby byli s námo
spokojeni buď rovnocenní, neb vyšší, a nepsat
pro ty, kteři mají méně vkusu a ducha než
my; jedním slovem, třeba směřovati vzhůrua
ne dolů. Tento poslední cíl však zdá se, že
je jediný, jejž sleduje většina našich velkých
autorů.«
»Nevloudí-li se do všech mocných osob-
ností, i talentů literárních, kteří dovedou uchvátiti
massy, jistá míra nízkosti?«
Napoleonův
Merimée
SainteBeuv
8
article
»Talent většiny lidi spočívá v chybě, jež
stářím stále víc a více se projevuje a vyniká.«
»Chceš se mstiti, o básniku, za posměeh
pošetilosti a útoky záští?. Vryj je do svého
srdce, neodpovidej jim nikdy. Pracuje pokračuj.
jakobys neslyšel, pamatuj však, žes slyšel. Jdi
a staň se velkým, získej si autoritu věků
nechť slova tvá nabývají každým dnem váhy
a jednou, na konec, jedno slovo tvoje, klidně
pronesené, nebude miti potřebí než dopadnout
na toto plémě opovržených, aby označilo jieh
jméno pro budouenost. Ty však, starče vzne
šený a shovívavý, slovo to neproneseš.« č aa
»Je jistá nákaza vkusu, jež se nedá srov
nati s přísností a počestnosti duše «
»Nečiní-li literatura ty, kteři ji pěstí, lepšími
činí je horšími.«
»Vy kdo jste povoláni psáti o umění, pa
malujte si dobře toto: Život lidský, život spo-
lečenský, existoval ve všech dobách dokonalea
ve svém půvabu; zmizel-li, nic není tak téžkého
jako obnoviti jej. Střežme se popírati jeje«
»Obnovovati věci známě a popularisovat
věci nové: dobrý program pro kritika.«
»Kritika ústní není vždycky kritika psaná
někdy je opačná. Snažím se sblížiti je, neb
klásti je proti sobě«aneree
»Není potřebí miti příliš čilý talent, jsme-
kritiky; sice, sotva počneme něco čísti, talent
se rozběhne, zvrhne se, a úsudky nemají konce.s
»X...., kritik bezúhonný, odmítne řa
čestné legie, jako by odmiti dary Artaxerxovy
ale láhev rumu, zvláště jeli dobřé marky, jeh
tovo
svede.-
»Velcí literáti, žádostiví obdivu, jsou jak
slavné kurtisany, jež postupně vyssávají několik
mladých generací a dávají vždy přednost po-
slední, nejčerstvější a nejstlnější. Dali jste jim
vše, snižovali jste se pro ně, jste však
u konce . .. jste vyčerpáni na místo nich. Jiné
pe
Artaxerxův
9
article
Jině!e
České spisy-
* Jaroslav Vrchlický: Rok básníkův
(1899.) V Praze u J. Otty. 1900. Za 2 K.
Kniha lyriky, co jí život básníkův za rok na-
shromáždil. A není v ní, aspoň ne rok života
Vrchlického, obsažen, než jednou jen čáští, tou.
v níž pozoroval v tichém zadumání minulou dráhu
svou, sčítal jízvy i kořist dobytou, zbylé naděje
i touhy, otázky života a odpovědi osudu. Je to knihu
života tolik intimního, jako málo která z Vrchlického
sbírek tohoto druhu.
Její celkový ráz je velmi dobře udán prologen
»Dožnívání«: vše je tu slavné, tiché, tklivé, vybojo-
vané, vítězné a smírné. Chuť způsobiti disharmonii
má jen několik básní výbojnější a prudčí toniny.
ohlasy bojů minulých, jak v doznívání jinak ani
nelze
Situace básníkova je tu prajednodnchá: Je sám
a sám. Sám se svou duší a vzpomínkami. Několi-
kráte ještě sice venku, v přírodě, ale už na odjezdu,
na útěku z ní. A pak už jen doma, doma, u stolu,
nad nímž poprsí Dantovo jako slinx s věčno
otázkou života i smrti nehnutě strmí, nebo u okna
z něhož do tmavé noci a k hvězdám pozírů. »Hovory
osamělého« je skoro všecka ta lyrika.
Oddíl prvý »S počasy« ukazuje neutuchajíee
básníkův smysl pro zjevy jásavě a živé (Kosatce)
pro lokální barvy, jak jimi pokládá svěží náladov
studie domácích krajin (Západy), plně zářivých po-
pisů, jichž jarý dojem tlumi šedé jaksi na kone
rellexe (na př. poslední strofa III.) a pak přese vše
se táhnoucí jemná modř zádumčivé melancholie.
plynoucí z poměru básníkova nitra k pozorovaným
krásám přírody. Co je jeseň? Bolest utrpěných ztrát.
Vrchlický
J Ott
Dantův
Hovor
Praha
Dožnívání
Několi
10
article
Subjekt básníkův tím příliš dotčen někdy tuze vyrážt
v před (Večer po bouři), ale krása jasného dne (Norý
den) opět jej ukonejší a rozblaží. V té náladé mile
vyvádí i objektivně realistické kresby z ryzího cilu
(Přišla jeseň), někdy s příměsí bolnosladké upo-
mínky (Pod topoly). A už veliké křížení několika řad
představ podrážděných týmž předmětem: shiluk
vášnivých tlumů a boj, a výsledek podivuhodný
představy se smířily a trojím souřadím plyne básei
(Podzimní), střídavě se věnujíc výrazu nevlídnéh
počasu, snivé náladě vzpomínky na večerní přástky
a lkající elegii miznoucího života vůbec.
Vrchlického speciální nota a umění! Tak možno
aazvati i z druhého oddílu »Odu melancholickon«
silně životného a bojovného hnutí, dále »Notturno-
a zvláště báseň »Setkání«, podivuhodné originálnosti.
Báseň ta vyzývá, aby se přemýšlelo o její vzniku
Tak je pavučínově lehká a útle setkaná, a takový
těžký, těžký smutek v síti nese. Básník potkal muže
Mihl se mu kolem očí. Zcela neznámý a bez ob-
zvláštního zevnějšku, více jen stín. Ba právě proto
že se mihl jen stínem, zajala se jim básníkova obraz-
nost. Proč? Básník nesl v popředí, nebo na vrebu
vědomí svého, nebo v hlubinách, tlum představ »mi-
zení«, silně vládnoucích ostatnímu nitru. Ta stále
pohotově číhající představa mizení chytila stín
mihnuvšího se muže. A soucit se přihlásil a pro-
mluvil, a z toho dojemná prostotou látky, bezpro-
středností vnitřního života a hlubokými stíny ne-
vyslovených věcí — báseň »Setkání«.
Celý oddíl »Tichých smutků« zní lakovou jemnou
táhlou, ale hlubokou elegičností. Nejjemněji zaznív
zpěvnou notou prosté písně, ale brzy se bílá tkát
svinuje v pevnější tvary lyriky vážně dumavé, kayí
ji určitě vzpomínky myšlenkami toužebnými a málc
Fpokojenými zatiží. Silnou střední notu vílěznou.
Vrchlický
11
article
i nad nespokojenost srdce stále hladového vynikající,
posílá do té dumné symfonie hrdé sebevédomi velikých
myšlenkových požitků a veliké práce.
»Co z hluboka kdy zaznělo, já jsem v duši chyt«
Ze vzpomínky na veliké hody poesie ho nemůže
nic nadobro vytrhnouti, ačkoli je tu zase jiný ne-
přítel, než srdce, jakýsi mnohem primitivnější živel.
z neladu veškerého čití a z veliké únavy snad po
cházející, dávno už básníkem tu a tam oznamovaný
totiž děs, o jehož silné moci svědčí už silná, umělí
formá basně jemu věnovaná »Stihaný«.
Básníkovi by byl vítán klid, klid a mír. Jenom
aby vědomí děsu nebylo. Pravý původ této nálady
nelze ze sbírky samé vyšetřiti. Také je významu
příliš intimního. Obecně lidské ovšem je, že je plavba
do tmy věčnosti tak plna strašné nejistoty. Jinak co
do pozemského bytu svého a co do práce své od-
povídá nejvíce onou vítěznou, spokojenou notou
skromnou i hrdou pospolu. »Líchu krásy přec jsem
zmnožil« a »díky za to«. »Vše zvedám se země.
i štěrk, neb cosi na něm svítí. A já z nesmrtelné
věčné básně jeden tón mám v dílech svých. A tak
život pojištěn, pojištěna a rozřešena nesmrtelnost-
Je nám, jako bychom bylí zabloudili pod okn
otevřené do hvězdné noci, a slyšeli slova tajemná
jimiž se domlouvala a zpocidala duše lidského vězně
s bratry a sestrami duchy z daleké vlasti . ..
Vbk.
12
article
* Jan Wagner: Král Dollar a jeho ctí
telé. Modrá knihovna č. 55. V Praze 1900.
Stěží by se povedlo stinné stránky života on
tak praktické a svobodné Ameriky účinnějí a pře-
svědčivěji vylíčiti, než jak se to stalo v knize »Krá
Dollar«. A přece je autor sám té Ameriky přítelem
a nehodlal nikterak ani její prastičnost ani svobodu
zlehčovati. Chtěl jen ohromné bohatství lidí ameri
ckých a jeho následky zajímavě a poučně osvětliti.
Podařilo se. Úžas jimá člověka evropského.
zvláště občana rakouského, jenž o zlatě jen tak zda-
leka uclivým a plachým uchem slýchá, když ty bá-
ječné příběhy o millionech skutečných peněz, jimiž
plýtvají tam kdesi v dáli skuteční lidé, čte.
Americká svoboda jistě nese také blahé a zdrave
nějaké ovoce, ale tu čteme pádné důkazy jen o tom,
že se na duší amerického lidstva usazuje v podob
bohatství záhubný rez, tlustá vrstva sžíravého rezu
slepého a velice tupohlavého sobectví, nízkého male
rialismů, směšné ješitnosti a marnosti, a docela
lokajské otročiny a choutek despotických.
Wagner
Dollar
Praha
svobodný Amerika
Amerika
Král Dollar
13
article
Praktická, svobodná Amerika ! Svět práce a své-
pomoci! Zemi vzala domorodcům, z přistěhovalců
se vytvořila a — teď už dost! »Jen když jsme my
tu!« a »Amerika Američanům!« Velmi přirozené to
věci lidské a nejpřirozenější právo odjakživa byla
moc a přesila. Je dloubá řada těch stránek, v nichž
autor americké bohatství slovy i číslicemi ličí, ale ze
všeho na čtenáře číší mrazivý závěr: zlo l zlol
Tak »žlutá žurnalistika«, americká specialita, jak
dělati umělou sensaci. Jaký zhoubný vliv vykonává
tu člověk na člověka z nouze a z lakoty zisku! Mil-
liardáři, ohromné zlo, ač někleří z nich štědrostí a
mecenášstvím znamenitě vynikají. Všecko jen král
a král v té svobodné Americe a tyran všeho druhu
král železnic, král politikářů, král petroleje, král cukru,
král obilí a mléka, král pozemků, bavlny, far-
mářů ald.
Američan
Amerika
svobodný Amerika
svobodný Amerika
14
article
A vedle nich také královny, na př. královna
krav! Ryze americké Veličenstvo.
A zásluhy toho panstva jsou podivuhodné. Král
politikářů založil »otravný spolek« Tamany-Hall, ni-
čitele rovnosti a volnosti. Jejich strusty« jsou rako-
vinou amerického hospodářství. Král petroleje vyniká
arcizlodějstvím nahromadiv své poklady zničením
množství existencí, bezcitností a stálým porušováním
zákona. Král čukru tyran, jako jiní atd.
A tito králové chodí do Evropy, do té povržené
Evropy pro urozeně () syny urozených otců, aby
skrze ně a jimi povýšili své plebejské dcery. Dcery
millionářky, americké to divošky, podrobují se evrop-
ské dressuře, jen aby se staly hodnými sňatku
anglickými nebo francouzskými barony z Nemanie
»Demokracie v prachu před potentáty« (str. 124)
A předsudků v palácích amerických zrovna tolik.
jako v Evropě.
Překrásný je život krásného pohlaví v Americe.
»Dívky, bohačů dcerky, jsou úplně nevědomé, naduté
a necitelné. Neschopné všeliké vážné práce. Mají
přemrštěné libůstky, jsou špinavě lakotné. Jejich
honba za klenoty se podobá až šílenství. Vyhýbají
se mateřství. Z pětačtyřiceti paláců obydlených jen v
čtyřech mají děti !«-
Smysl pro erby, aristokratism a Napoleonism
chorobně je tam vyvinut. Přepych a nesmysl u vy-
chování dělá z dědiců »slabomyslné morousy“
(str. 169).
Nu, podle toho vylíčení je snad i v evropských
Čechách dosti dobře živu býti. Znamenité ovoce to
doltarství žádnou měrou nenese, jak patrno. Rovno-
váha mezi praktičností a theoretičnosti jest přece
jen velice dobrá a zdravá věc. Evropa spěchá ho-
rečně, aby se té theoretičnosti zbavila. Vyhazujez
vychování nepraklické doktriny. Stýská se ji po
milliardách. Má málo rezavé kůry na svědomí.
Vbk.
oviul
nns
Evropa
Nemanie
Amerika
Čechy
spolek « TamanaHall
15
article
* Otakar Theer: Výpravy k Já. Verše
H. Kosterka v Praze. Simposion IX. 1900. Za 10 K.
Předmluva, adressovaná Otakaru Březinovi, má
vzácnou vlastnost. Je totiž věcná, čtenáři potřebná.
a nestůně tak hroznou affektovaností, jako věťšino
předmluv mladých pánů. Nalézáme tu klíč dobrý
k tajemství sbírky. Básníkovi se Já opravdu ztratilo.
a má opravdu proč Březinovi záviděti jeho milo-
srdenství a mluvící jeho srdce. Neboť srdce, tot
jest, kde chce bydleti Já, ale místo toho tam bývá
poušť a v ní sedicích sedm ďáblů.
»Zvědavost je jedinou naší individualitou.« Och
ano, zvédavost, rajská věc, ale nese zklamání a vy-
střizlivění. Ale je to dobře řečeno, dobře tím diag
nosa choroby naznačena. A snad i upřímně a beze
vší výchlubné posy. Vždyť Výprava k Já nemůže
znamenati nic jiného, než touhu po uzdravení se
Tento moment je nám tak důležitý, že se chutě pou-
štíme do sbírky samě.
Theer
H Kosterka
Březina
Praha
16
article
Především zkoušíme ještě sílu formy, neboť s
chceme tou duší jen tenkráte zabývati, je-li proká-
zána skutečná schopnost básnická. Na »Háje, kde s
tančí« nebylo tolik možno spolehnouti.
Shledáváme, že sice místy ještě tuze nucenýa
úmyslný symbolismus překáží a mate, ale to jen
v básních méně životného významu. Celkem jest
výraz piynný, přirozený, silný, stručně rázný a při-
léhavý. Vítězný účin se dostavuje na příklad při
básní Žena, Sen večera, Hvězda života, Město, De
štěstí, Svou vlečku, nejvíce při Hallucinovaní a Impro-
visuje.
A skutečně jsou také jmenované básně i ob
sahem hlavními čánky duševní podstaty té sbírky
Máme tu zpověď duše životem modního světa otrá-
vené. Přiznává se především k nepřemožitelnému
tlumu představ smyslných, feministických. Ale není
tolik dekadentem, aby si liboval v snění žlutém
hnilobném; jeho snění je dosud tolik mladé a zdravé,
že hledá ženu ohnivou a bujnou. Anebo je znuděn
a přesycen »osůbkami« příliš snadno dosažitelnými
a krotkými a blouzní o Herodiadě a Salambo (! ?).
jít štěstí
17
article
Ale Jaro jest mu dobou proudění šťáv a síly a já-
solu pudového. Pociťuje touhu po dobách surové slly
a báječného rozpjetí obří krásy tělesné. (Vzdech ryze
dekadentský.) Feminism tedy je předně onen silný
tlam, jenž zatlačil lidské Já nadobro do pozadí.
A kdo to zavinil? Poměry, život. »Město
zvláště. To ho připravilo o pravé mládí, to jej
i druhy zkazilo, prostotu srdce vzalo, vzalo silu,
volnost vůle a víru, svíru tichou a uzdravující«
A pak analysa (zvědavost) a ze všeho Marnost
nuda. A touha po ztracených horizontech se dosta-
vila, touha po vykoupení duše z hrubých pout, a vy
koupení intellektu od muk a trápení skepse a analysy
Rád by měl rozřešenu záhadu věčnosti. Rád by za-
pomněl na vše, čeho zažil a nové lepší smýšlenís
zaopatřil (Transatlantic)
Ale konec? »Návrat« k Ní, do pout hroznýeh
a »Improvisuje« co? Illusi báječné ženy, která by
ho tolik nenudila. Pravý Twardowský.
Takový konec, to je zatím chyba. Výprava k Já
se tedy tentokráte nezdařila. Snad se pro ten obsa
i některý čtenář na sbírku rozmrzí, ale nebude to
nic platno. Básník nespravuje dle libosti pravdu ži-
vola, ale naopak. Výprava pro Já musí býti výpravou
na jiné vody života.
Vbk.
Twardowský
18
article
* Prof. dr. J. Thomaýer, Potrava jakožto
příčina nemoci. Lidové rozpravy lékařské, redaktou
MUDr. Lad. Haškovec, čís. 14. Nakladatel J
Otto. Autor knížky jest znám svým elegantním
slohem, jímž dovede populárně pojednávat o před-
mětech, týkajících se lidského zdraví. Lehikým zá-
bavným předmětem pojednává o své látce, vykládí
o účinku potravy na télo lidské, o způsobu, ktera
účinkem potravy vznikají různé choroby a čeho
se třeba varovat. Při tom nepřidržuje se nijaké
určité doktriny, nýbrž uváděje výsledky bádání na
základě moderních poznatků výslovně připomíná, ž
v každém případě dlužno dbáti individuality a po
měrů ji podmíněných. Výklad svůj provází zajíma
vými příklady z prakse lékařské.
* Lord Byron, Manfred. Báseň dramatická
Přeložil Jaroslav Vrchlick.ý. Světová knihovna
redaktor Jar. K vapil, čís. 196. Nakladatel
Otto. Báseň tato vzniklá, pod mohutnými dojmy
velkolepé přírody alpské, nálaží k nejznamenitějším
dílům slavného poety britského. Motiv Faustovský.
jejž ostatně Byron znal toliko podie některých
zlomků, jež mu zllumočil Shelley, pozměnil a pře
tvořil vlivem vlastní své mohulné osobnosti. Velko-
lepá fantasie básnikova vyzdobila toto dílo veškerou
skvělou nádherou romantiky, svět báchorkový a
mythologický zasahá činně v dramatický děj plný
hluboké filosofie, a plný též skvělých poetických
obrazů — vše to pospolu zanechává v mysli čt
nářově hluboký doj e m.
profesor
doktor
J Thomaýer
MUDr
Lada
Otta
Byron
Manfréd
Vrchlick
Shelley
Velko
19
article
* Fr. Herites, Nálady a zátiší. Nakla-
datel J. R. Vilímek. Drobné genrové povídky ze
života drobných lidí, jaké nutoru vždycky získávaly
přízeň širokých kruhů čtenářstva: V intimním líčení
zvoleného prostředi, kresby povah a těch drobných
povah a starostí, jež tak často v životě vrcholí at
v tragiku, jeví se základní rys umělecké povahy
autorovy. S humorem a někdy i s břitkou satyrou
líčí malichernosti a zvracenosti těch pitvorných
figurek, vybraných z všedního života a naproti tomu
s jakým upřímným, nelíčeným soucitem hledí na
utrpení nebožáků, odstrčených, nepovšímnutých.
A tyto drobné obrázky ze života působí dojmem tak
silným a bezprostředním právě svým realismem.
líčícím skutečný život pravdivě, bez příkras, ale též
bez přepínání.
J. Klecanda, Tvrdé hlavy. Povídky
novelly. Nakladatel J. R. Vilímek. Touto knihou
zahajuje autor sbírku svých beletristických spisů.
Obsahuje řadu povídek, jichž přednélem jest lásk
k rodné půdě, k mateřskému jazyku a české škole
zejmena v krajích se smíšeným obyvalelstvem. Autor
zná život českých menšin a dovede jej vylíčiti pla-
sticky a věrně. Aniž by se prohřešoval proti sku-
tečnosti, dovede si voliti postavy zajímavé a doved
pro ně vzbudit účastenství čtenáře. Děj jeho povídek
plyne bystře a jest vždy pěkně a poutavé vypra-
vován. A pěkně dovedl vylíčiti ty »tvrdé hlavy«
našich lidí a jejích neustupnost, kde jsme přesvěd-
čeni, že hájí věc dobrou.
Herites
Vilímek
J Klecanda
Francie
Nakl
20
article
Z českých listů.
Z českých listů.
* V »Novém Zivotě«vypisuje S. Bouška živo
Theodora Aubanela, jedné z nejjasnějších hvězd nově
vzkřísené poesie provencalské. Autor právem uka zuje
na podobnost mezi osudy nové poesie české a málo-
známé té poeise jihofrancouzské, jež vítězně v záplavě
francouzské literatury moderní prorazila a uchovaln
si svojí individuální svěžest. Přes některé ukázky
překlady známe u nás dosud málo z tohoto originá-
ního, půvabného a vysoce uměleckého hnutí. S. Bouška
zabývá se jím již delší čas, a ukázky, jež ze svých
studii podává, dávají nám nadějí, že nepřestane na
ojedinělých úryveích, ale podá celkové ocenění poesie
provenoalské v knize samostatně. Pro nás historie
menších literatur, dánská, holandská, finská atd
měly by jistě zvýšený význam právě způsobem
svého vývoje, zdá se však, že na ně budeme dloubo
čekati.
S Boušek
Aubanel
Nový Zivot
21
article
* »Komenský« registruje německé katechismy če-
ských bratří a dějinná zkoumání i pojednání o škol
ství Českých bratří od J. Müllera ve čtvrtém svazku
»Monumenta Gormaniae paedagogicat
*V »Osvětě« E. Krásnohorská píše své vzpo
mínky na Julia Zeyera. Je to, nevím již kolikátý, pří
spěvek k charakteristice básníkova intimního života
podávající budoucímu literárnímu historikovi zajímav
a cenné delaily. Není tomu dávno, co jsme si zvykl
na trochu hojnější zaznamenávání svěžich vzpomínek
na naše význačnější hlavy. Nedošli jsme ještě sice
tak daleko jako Francouzí, kteří žijící antory podro“
bují s jich vědomím pečlivému vědeckému studiu
pokud se jich tělesných vlastností, zvyků, způsobů
života atd. týče, snad je tato horlivost také zbytečná.
ale vymanili jsme se již z toho, řekněme pohodlí
jež zavinilo, že o autorech jen několik desítiletí on
nás vzdálených s bídou sháníme životopisná data,
neřkuli podrobnosti, jež by osvěllily jich soukromy
život. Se stoupajícím zájmem o literární - kritiku
stoupá též u nás zájem o memoiry, zápisky, vzpo-
mínky, jež, byť by i někdy diktovány byly jinými
nežli Hiterárními důvody, zůstávají vždy cenným
materiálem, bez něhož se literární kritika těžko
obchází.
Komenský
J Müller
Monument
Zeyer
22
article
* V »Rozhledech« dokončuje A. Novák methodo-
logické poznámky o literární historii současné a bu
doucí; nakreslil zběžnými rysy dobu a tendence pře
Tainem, vytkl vliv, jejž měl Taine, a ukázal, jaký
úkol kritiku očekává. Vidí jej ve vystibnutí obrazu
národa a doby, jež produkovaly písemnictví, rysy
jednotnými tak, aby nezmizel význam jednotliveů
literaturu tvořících. Úsudek celkem správný i v dů
sledcích, které autor vyvozuje z něho pro příští práci
kritickou.
»Živa«, zastávajíc se horlivě vydávání laciných
knížek poučných »katechismů« popufárně vědeckých.
praví na konec: »Snad dojde i na učebné knihy pro
vysoké školy naše: zde předem musí zasáhnouti stu-
dentstvo, ono musí knihy ty hleděti odebírati, vždyt
jsou psány v první řadě pro ně, i nevěřím, že by
poměry finanční toho studentstva byly tak zlé, že
by kniha vydaná o 500 výtiscích v městě 4000 stu-
dentů se v několika rocích nemohla prodati. Básni
se prodají v Čechách, kdežto německý básník nás
ujišťoval, že v Němcích na verše nakladatelé se na
cházejí jen stěží.
Čtená.
A Novák
Živa
Němec
Tain
Čechy
23
article
Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů.
* »Pycckin Biaonocra« věnují úvahu rozvoj
ruského společenského feuilletonu.
Vznik jeho spadá do pohnuté doby, kdy střetly se
dvě historické epochy, duchem úplně rozdílné, do
konce padesátých let, v předvečer rozsáhlých refo-
rem, jež zvrátily úplně celou soustavu státního, ná-
rodohospodářského, společenského a občanského ži
vota ruského. Byla to doba neobyčejně bohatá na
události prvního řádu a mladý tísk ruský byl za
hrnut spěšnou, neodkladnou, velmi rozmanitou
velmi účinnou prací. Jeho hlas, prostřednictví, kri
tika a odsouzení získávaly si všuďe platnosti a po
máhaly reformní činnosti Alexandra II. Nejskvělej
šího rozvoje došel společenský feuilleton na Rusi za
Saltykova-Sčedrina, jenž v »Oreecrneunu x
3annckaxz« vykázal mu první místo a tuto mu
osobně nejmilejší formu dovede učiniti předmětem
živé poptávky a čilého odbytu. V jeho osobě spole-
čenský feuilleton ruský dostihl neobyčejné síly. Byla
doba, kdy nová serie »Iesua npoBnn-
uia«, »Bven-
»lce e«, »Mee
a jiné měsíčné besedy znamenitého satyrika staly se
pravou udšlostí dne nejen v Petrobradě, ale i v ce-
lém Rusku. Tyto znamenité plody společensko- publi-
cistické kritiky pro jejich ideový vliv a vnější vý-
znam bez nadsázky možno přirovnávati k satyrán
Juvenalovým a k brožurám Voltairovým.
Rus
Saltykov
Sčedrin
Juvenalův
Voltairův
Rusko
Pycckin Biaonocra
Iesua npoBnn
24
article
* Zvláštní anketu pořádá redakce »Miesieczniku«
vycházejícího při časopisu »Kurjer Polski«. Obrálil
se k veřejnosti o odpověď k otázce, které z va
škodí polskému národu nejvíce a jaké
jsou prostředky k jich vykořenění. Význam ankety
zvyšuje okolnost, že přijali v ní účastenství mime
jiné i Eliza Orzeszkowá, Bolestaw Prus, professou
Ignacy Baranowski a K. Kraszewski.
Známý malíř polský p. Styka vystavuje
Moskvě svoje panorama »Golgota«. Při té příleži
tosti vyslal svým jmenem p. Paciorkowského k hra-
běti Tolstému, aby mu doručil album pohledů
z Golgoty a vyzvěděl úsudek velikého myslitele.
Návštěva nedopadla šťastně. Tolstoj nedal se vylá
kati ze své reservy a odepřel úsudek, omluviv se
že ony časy málo zná a že by soud mohl vyzněti
nesprávně. Mezi řečí poznamenal, že Golgotuji
Kurjer Polski
Orzeszkowá
Bolestaw
Ignacy Baranowski
K Kraszewský
Tolstý
Tolstoj
Moskva
Golgota
25
article
viděl a že ještě hodlá navštíviti výstavu. Dolknuv
se ještě několika slovy Sienkiswieze a některých
jeho praci, Tolstoj poděkoval za album a bylo po
návštěvě. Pan Paciorkowski odnesl si přesvědčení
že Tolstoj je skutečně podivín. Nejspíše prý byl
upjat proto, že dotazující oblékl si na návštěvu frak
a bílou kravatu. Dost možná. V Mloskvě aspoů
vzbudilo nemalou pozornost, že Tolstoj dostavil se
v prostém obleku i na svatbu svého syna, která ne-
dávno se konala a při níž byl hostem sám guber
nátor moskevský, velkokníže Sergěj.
*Literární společnost bulharská, založenáv
Brajle v Rumunsku ještě před osvobozením Bulhar-
ska, slavila 30leté jubileum svého spoluzakladatele
předsedy a vynikajícího slavisty Marina Dri-
nova, působícího na université charkovské. Roku
1869 bulharský učenec vydal ve Vídni dějiny bul
harské církve, které v tehdejším zápase o bulhar
skou národní církev proti řeckému patriarchovi měly
veliký praktický význam. Pak následovaly dalš
spisy o původu Bulharů, o obyvatelstvu balkánského
poloostrova, o poměru jižních Slovanů k Byzanci
a pod. Literární společnost vydala za příčinou
jubilea spis »CopK sa póex na uponeccop
Mapun C. Jpinou 1869—1899.« Vedle životopisu
bibliografie obsahuje dvě rozpravy mladých bulhar
ských spisovatelů filologa A. Teodorova a dějepisc
V. N. Zlatarského, jakož i článek o řeckých a srb-
ských národních písních.
Paciorkowski
Tolstoj
Bulhar
Jpiný
A Teodorov
V N
Rumunsko
Dri
Vídeň
Byzanc
Mapun C
26
article
Slavjanin.
* Výborný srbský zábavně - poučný týdennik
»BpanK Bo kodo«, vyclázející rodakci prof. Paje Mar
koviče Adamova ve Sremských Karlovcích, zaháji
uveřejňování překladu těch »Junáckých kreseb
černohorskýche Josefa Holečka, ve kte-
rých se vypravují episody z bohatýrského života
vojvody Marka Miljanova, nedávno zesnulého.
Prvou na řadě je kresba »Podgorický pokol«
Marko Miljanov, jak už bylo oznámeno, dával si
překlady těchto prací českého spisovatele předčítati
v nemoci a nacházel v nich útěchu.
profesor
Holeček
Miljanův
Paja Mar
Adamov
Karlovec
BpanK Bo kodo
27
article
Odborné spisy.
* Úvod do služby u berního úřadu. Př-
ruční knížka pro poplatníky vůbec a pro úřadníky
berní zvláště. Podává Alois Sykora, účetní re-
vident c. k. zemského finančního ředitelství v Praze.
296 stran velké 8. Nákladem vlastním.
Krátká episoda jakés takés rovnoprávnosti če-
štiny s němčinou uvnitř státních úřadů a náhlý jeji
konec zaryly se českým lidem, pracujícím za erár-
ními stoly, stopami nesmazatelnými v ducha i srdce.
Všichni jsme viděli v jazykových nařízeních potěšitelný
zisk pro majetek národní, ale zisk, dobytý v konči“
nách neznámých. Jaká že vlastně změna se přiho-
dila? Už dřív se jednalo u státních úřadů s českými
poplatníky česky. A posud se jedná po česku. Jaký
tedy rozdíl? Převrat dovedli oceniti a prožiti to-
liko tisícové českých úřadníků, s nimiž se po starém
zvyku v národní společnosti doposud valně nepočítá
ale kteří jsou po pravdě společnosti té vložkou hyb-
nou a také už spolehlivou.
Německé pomluvy, že si nebudou úřadníci s č-
štinou vědět porady, nebyly právě nežli — pomlu-
vami. Za půltřetího roku nejenom, že se ustálil
velmi zvučná a plastická terminologie úřadní.
avšak i český sloh úřadní vybrousil se k po-
divuhodné dokonalosti. Současně se vzácnou ráz-
ností čeští úřadníci zasedali v mimoslužebných ho-
dinách ke stolům, aby opatřovali českou odbor-
nou literaturu. Ve příčině této vykonán za
kratičkou dobu věru pěkný kus práce.
Sykora
Praha
28
article
Spisem o službě u berního úřadu auton
zasáhl ve sféry, o nichž se u nás vůbec ještě sou
stavně nepsalo. A pravím ihned, že je to díle ne
všedně poučně pro úřadnické aspíranty, velice prak
tické pro úřadníky jakéhokoli oboru, ale zaroveň též
nadmíru užítečné a instruktivní pro poplatnictvo
Je napsáno srozumitelnou, pružnou řečí a co do věc
vyniká vzácnou spolehlivostí.
Berní úřad je bez odporu »nejpopulárnější-
státní institucí. Poplatnictvo se mu jak může s hoř-
kou úctou vyhýbů. Avšak jsou okamžiky, kdy se mu
vyhnout nemůže. A okamžiky takové jsou pohříchu
velmi časty. — Ve vrstvách úřadnických zakořenilos
útrpné rčení, že berní úřad je úřadem pro všecko
bernímu úřadu že poroučí na světě každý. A ve
skutečnosti bezmála tomu tak je. Úřadníci bern
prohlodati se musí pořádnou a důkladnou průpravou.
aby v jasnu byli o veškerých nitkách správníh
apparátu, jenž se v jejich pracovnách soustřeďuje
Berní úřady vyplácejí služebné požitky téměř všečh
činitelů státního hospodářství a jsou zároveň sběr
nami většiny státních příjmů. A nejen státních
i zemských, okresních a někde i obecních. e
Nahlédnouti tudíž do složitého ústrojí berního
úřadu znamená poučiti se o základech a chodu ve-
škeré veřejné správy
Přebohatý a všestranný materiál propracoval
autor ve svém záslužném díle. Po úvodu shrnu
přehled finančních úřadů správních a kontrolních
o pokladnách promluvil, speciálních úřadů finančníc
se dotkl a nastínil též úkoly finanční prokuratury.
jakož i kontrolu stáního hospodaření popsal.
29
article
Díl prvý: o osobních věcech a vnitřním úřad
ním řádu, a díl druhý: o povšechných předpisech
pokladních — určeny jsou přímo kandidátům bern
služby. V obou dílech sestaveno však podrobnosti
důležitých každému úřadníkovi tolik, že dílo bude
dojista hledanou příruční pomůckou co chvíli. Čilejší
poplatník pak i v této prvé části spisu najde lecco
živě zajímavého. Kdo na správu statní platí, zatouži
někdy též zvěděti, kterak že to vlastně v té správě
»chodf«. A otcové synů mohou se dověděti u pra-
mene, jakou budoucnost zakládají dědicům svého
jména, posílajíce je, aby se představili u toho neb
onoho pana presidenta.
Díl třetí se čtvrtým zabývají se složitou
soustavou daní, poplatků, dávek a posléze i zvlášt-
ními úkony úřadů berních. Čásť tato, zabírající dvě
třetiny spisu, je rovně potřebou úřadníkům jako po
platnictvu. Úřadníkům dává poučení o přerůzných
kategoriích státních příjmů, o jejich zdrojích, o zá-
sadách, dle nichž se vyměřují, vybírají, odpisujía
účtují. Poplatníky pak zasvěcuje četnými názomným
příklady ve spleteninu rozmanitých povinností ber
ních a uzpůsobuje je tak, aby sami mohli povin
nosti své poznati, po případě je zkontrolovati a pal
práva svoje uplatniti.
Nedávná reforma daní přímých, tak kompliko
vaná při zdánlivé prostotě, probrána v díle průzračně
a přece do podrobna. Mužové, činní ve veřejném ži
votě, zviáště pracovníci političtí, mohou si spis vy
voliti svojí čítankou.
Rolníkům zvláště užitečným bude oddíl o zá
sadách, jimiž se berní úřad řídí při odpisu dané ná
sledkem živelních pohrom. Neznačným uměním po
čtářským vyloupne si roluík bez cizí pomoci effek
slevy, od níž si začasté slibuje bůh milý ví, co.
Spis Aloisa Sykory je zkrátka dobrým činen
v oboru, jenž takové doby ležel u nás ladem.
Sykora
30
article
Z oizích spisů.
31
article
* W. Windelband: Geschichto der
Philosophle. Tübingen, B. Mohr 1900, 89. (2. roz-
šířené vydání.) 570 stran, 13 M. Zájem o vědu u nás
stoupá. Mezi románovou záplavu odvažují se již, a
ne jen ojediněle, knihy vědecké z rozmanitých oborů
ať v originálech, ať v překladu a mají již svůj pevný
kruh čtenáčstva. Mezery široké literatury ovšem
dlouho ještě budeme vyplňovati, a sice nejen poku
týče se knih přísně jen vědeckému účelu sloužících
ale i takových, jež přístupny jsou širšímu čtenářstvu
Nemyslím díla populární, v nichž se všelijak rozměl
ňuje, upravuje a cukruje vědecká strava »širokému-
publiku, jako se sladí a do oplatek balí hořké pi-
lulky. Mám na mysli knihy přesně vědecké, jež však
nezabývaji se prováděním vědeckých výzkumů, ale
shrnují systematicky a přehledně výsledky určite
vědy, podávajíce poznatky její s jednoho, poku
možno nestranného hlediska. Cizí literatury právě
v poslední době se díly takovými jen rojí. Čtenái
nemusí býti odborníkem té které vědy, aby se zá
jmem sledoval zhuštěně její výsledky jasně a sou
stavně spořádané, předpokládaje ovšem, že je dosti
vzdělán všeobecně a že má upřímnou vůli sledovat
pokroky lidského ducha v jednotlivých oborech věd
ních i poučiti se dobrými přehledy o jeho vývoji
Kniha Windelbandova podává dobré takové kompen
dium pro dějiny filosofie. Neváže se na biografie
historická dala, neztrácí se v názorech autorů jed
notlivých. Účelem jejím jsou dějiny problémů li
ského myšlení a výklad pojmů k řešení těchto záhac
W Windelband
Windelbandův
Tübingen
Geschichto der Philosophle
32
article
vytvořených. Tedy duševní proudy lidstva a pře-
hledný výčet i vývoj nejzákladnějších otázek, jimiž
se zabývala lidská duše po všechny věky, jsou jejím
cílem. Kniha není příliš obšírnou, je přehledně roz-
dělena a přístupně psána. Českým sludentům i všem,
kdo zabývají se opravdověji filosofickým přemý-
šlením, dobře poslouží.
33
article
Z cizích revuí-
* Z celé literatury v Číně nejnázornějšími zdají se
asi býti sludie, jež přináší »Le Tour du Monde
provázené skvostnými fototypiemi, jež znázorňují nám
tak podivný život čínský. Táž révue přináší zajíma-
vou studii o čínském tisku. Žurnalistika u nás tak
pokročilá, jest v Číně ještě hodně pozadu. Možná
skoro říci, že mimo hlavní města, celá rozsáhlá říše
čínská nemá časopisů a spokojuje se tím, že nejdů-
ležitější novinky, císařská nařízení atd. zdělují se jí
na červených lístkách na stěny veřejně nalepovaných.
Do r. 1848 vycházelo v Pekině několik listů, jež však
císařovna potlačila. Teď vycházejí noviny jen v Šan-
chaji, Tieu-Tsinu a Kantonu. Dříve tištěno bylo na
tak tenkém, žlutavém papíru, že nebylo možno na
obou stranách tisknouti, teď používán jest japonský,
silnější a bělejší papír, dopouštějící tisk na obou
stranách. Všech časopisů (i odborných) v celé ne-
smírně rozsáhlé říši čínské není více než — 50! Nej-
starší časopis politický jest »Tching Pao« (Čísařské
Noviny pekinské), jenž před několika měsíci slavil
tisfciletí svého trvání. Časopis ten, jako ostatní, jest
tištěn na malých lístcích žlutého papíru a hlavní ob-
sah jeho jsou úřadní zprávy. Cena předplatní čin-
ských listů je různá dle místa. V Kantoně nepřesa-
huje obyčejně předplatné 3 doll., v Šanchaji asi 6 doll.
ročně. Číňan rád čítá noviny a proto, nastane-li mír.
počet čínských listů dojista se zmnoží. — O čínském
tisku přináší studii též únorové číslo »La Révue
et Révue des révues«. Hojné ukázky vyobra-
zení v časopisech čínských a vnější úpravy listů čín-
ských činí článek ten dvojnásob zajímavým.
Tching Pao
Číňan
Čína
TieoTsin
Le Révue
34
article
* Stěžejním článkem posledního čísla »Reviev
of reviewse jest nadšené uvítání australské fede-
race, »Australia Federata«. Několik výborně volených
fotografil poučuje nás o nynějším stavu Australie
s dostatek.
* »Das litterarische Echo« uveřejňuje in-
formační článek Ernsta v. Wolzogen o jeho novém
podniku, uměleckém chantantu »Das Ueberbrett!«. P-
vodce myšlenky této nepovažuje provedení její za
lehké z trojí příčiny: 1. poněvadž německému obe-
censtvu schází cit něžné účasti k umělecké bohěmě;
2. poněvadž němečtí básníci a skladatelé nedovedou
osobně své plody přednášeti a 3. poněvadž německá
censura, jež celé proudy pornografie propoušti, jest
k jemné satyře až příliš citlivá a bude dojista úkol
uměleckého chantantu Wolzogenova (jenž chce státi
se kočovným) stále ztézovati. Myšlenka Wolzogenova
vzbudila všude živou účast a sice po většině příznivé
přijetí. F. Handekopí ve »Freisinnige Zeitung
odpírá Wolzogenovi originalitu, tvrdě, že původcem
myšlenky uměleckého chantantu jest vlastné Wede-
kind, jenž r. 1895 Bierbaumovi předložil vypracovaný
plán »literárního Variétés«.
Ernst
Wolzogenův
Austrálie
Freisinnige Zeitung
Wolzogen
35
article
Bibliografie.
* Život a učení na partikulárních školách
v Čechách v XV. a XVI. století. Kulturně-
bistorický obraz. Sepsal Zikmund Winter.
V Praze. Nákladem Akademie. 1901.
*Chrysanthém VI. Walt Whitman: Výbo
z básní. Přeložil Em. šl. z Lešehradu. V Praze.
Tiskem E. Stivína. 1901
Pohádky smutných očí. Knížka veršo
Václava Krofty. Vydalo v pěkné úpravě s ti-
tulním listem slovanské knihkupectví Jana Hauser
v Plzni.
Contes populaires frangaie. Školní
knihovna děl německých a francouzských. Sv. I.
S poznámkami a slovníčkem. Nákladem V. Šolce
v Telči na Moravě.
*»Světová knihovna«, seš. 19. Byro-
nův Manfred. Nákladem J. Otty v Praze.
* Čítárna českého lidu. Nákladem knihkupectví
pp. Bursíka a Kohouta v Praze. Prokopa Cho-
cholouška Historické romány a povídky
v díle XI.. sešit 3. a 4. (Dogareska, Námluvy, Vanda.
Odplata, Souboj a Travič).
* Osvěta. Listy pro rozhled v umění, vědě a
politice. Redakcí Vácslava Vlčka. Rok 1901.
Třetí svazek. Mimo hojný obsah zvláště časové stati
Nad hrobem Julia Zeyera, Vzpomínky Elišky Krásno-
horské a dra. Alb. Brafa Jak vznikla Česká akademie.
* Groulík-ÚlehlaHampl: Přírodopi
pro měšťanské školy chlapecké. III. stupeň. Nákladem
J. Prombergra v Olomouci. Učivo upraveno biologicky
nejen při živočišstvu a rostlinstvu, ale i při nauce
o člověku. Suchopárná morfologie rostlin nahrazena
vypsáním života rostliny, nerostopis vylíčením pro-
měn lučebných, jež dějí se v kůře zemské. Četná
(207) vyobrazení, diagramy objasňují náležitě tert.
Winter
Whitman
em
E Stivín
Kroft
Hauser
V Šolc
Manfréd
J Ott
Bursík
Vanda
Vlček
Zeyer
Eliška Krásno
Groulík
J Prombergr
Čechy
Praha
Lešehrad
Plzeň
Telč
Morava
Olomouc
Český akademie
ÚlehlaHampl
Chrysanthý VI
36
article
Národní hospodář.
Národní hospodář.
Česká vzorkárna. Potkal jsem onehdy
přítele obchodníka z venkova. Jest v rodném
svém místě jedním z větších kupců, prodává
zboží různých druhů, jak již tomu venku bývá.
Byl upocen a patrně rozmrzen. Umínil si, že
zboží pro svůj obchod bude odebírati jen a jen
z českých závodů a přijel do Prahy, aby zde
úmysl svůj provedl. Kapsy měl plny adres a
doporučení a veden svým rozhodnutím, chodil
od závodu k závodu, od místa k místu, zapi-
soval, třídil a mezi tím čas ubíhal a přítel měl
před sebou ještě řadu obchůzek. Přítel jest totiž
podnikavým a také opatrným obchodníkem. Ho-
tová zásada hospodárnosti. »Kteřá česká firma
mi dá nejlepší a nejlevnější zboží, tam se
uchytím — a já takovou firmu musím najíti.«
A již vypočítával, kam ještě půjde. Hotov byl
jen s části objednávek. »Ale jedné věci se di-
vím: stále se jen mluví a píše o organisaci če-
ského obchodu, ale ten obchod sám o svoji
organisaci nedbá. Tím méně o reklamu. Ani ce-
stujících nám tam neposílají. A když už tomu
tak: proč pak se tady u vás v Praze nenajde
praktický člověk, který postihl tyto nedostatky
našeho obchodu, neobejde si velkoobchodníky a
nezaloží v Praze velkou českou vzorkárnu, kde
by zastoupen byl i náš obchod i průmysl velký
a malý?« Poslouchal jsem přítele se zvýšeným
zájmem. »Ale musil by to býti nějaký prak-
tický člověk nebo výdělková společnost, jen n
pro bůh, nějaký spolek nebo něco podobného.
Praha
37
article
Velkoobchodník a výrobce — co by se nalezlo
jen porozumění u živnostníků — rádi by dali
svůj cenník a vzorník do takové ústřední síně
a my bychom tam snadno a dobře rozhlédli s
po našem obchodu a výrobě, udělali tam
své zakázky, obstarali tam své nákupy.
Úřadnik vzorkárny mohl by zprostředkovati nebo
by postačila adresa výrobce nebo obchodníka.
Ve vzorkárně by se vlastně scházel český svět
obchodní, poznávali bychom své nedostatky, do-
plňovali, co schází — zkrátka, do naší výroby
by přišel systém a rozumný postup. A my
z venku bychom nemusili běhat po Praze —
čas by nám zbyl na získání přehledu našeho
hospodářského rozvoje«. »Jen že věc podobná«
— namítám — »předpokládá všeobecnou účast.
Buď důkladnou vzorkárnu nebo nic. A nevim,
dovedli-li bychom provésti myšlénku do posled-
ních konsekvencí. Ostatně jest na našem ob-
chodu, aby hledal si sám cesty k odběrateli«.
»Ale vím, vím«, přerušil mne netrpělivě, »u vá
jest námitek stále dost. Ale o to jde, že by
nám věc posloužila výtečně a českému pod-
nikání také. Takhle neví jeden o druhém; jako
si děláte přehledy literatury, zrovna tak polře-
Praha