ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 2b333a80-661b-11dc-90c1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 48, person 105, org 15, work 4
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 6. srpna 190
Praha
3 masthead
Číslo 215.
4 article
Na ranní a odpol. listy O přilohami f.Naněný Obzor“. v středu a „Literárnl Hlidka v pátak) předplácí se: Fraze v sdministraei na něsíe na čtvst lata . . . . . 6 K —b s drají čenáškou ns čtvt leta . . . . . 7 K 50 h vs sitsikách: 2K 3oh na měsío . . . . .. Peštont za měste ke na čtvrt leta s drejí zášilkou na měsíe na žtort lal
Fraga Literárnl Hlidek
5 article „Nechtěli tak dlouho čekat“..
„Nechtěli tak dlouho čekat“.. Dle všeho činí pangermanská propaganda Schönererova a Wolfova mezi Němci pod- krkonošskými a rudohorskými netušené po- kroky. Tábory Pradeovcův a Eppingrův chystají se sice k volebnímu zápasu, hrozíce Všeněmcům, že budou se bíti a brániti »jako Buři« do posledního muže a do po- slední patrony, ale jejich rozčilení nesvědčí o silné víře v sebe a o sebevědomé jistotě, že uchváti vítězství k praporům svým. Ba, zle, velmi zle dopadá to patrně s volebními vyhlídkami německých nacionálů, nad tož pak německých pokrokářů ve zněmčených krajích vlasti naší a krutě jest asi již ně- meckocentralistické stádo zdejší ohroženo zubem Wolfovým, když chváta mu vrchn vídeňský pastýř jeho s takovým úpěn- livým křikem ku pomoci. »Věci v táboře Němců v Čechách« — běduje nedělní »Neue Freie Presse« staly se z míry vážnými.
Schönererův Wolfův Němec Pradeovcův Eppingrův Čechy Neue Frei Presse
6 article
Nemožno bez vážného znepokojení zajisté přihlížeti tomu, když rostoucí německá stran (Wolfova) chce opustit, ba rozkotat hradby obranné, o jichž zdvižení celé generace s pílí pracovaly, když nenadále zavrhuje cíle, za nimiž národ po desetiletí bažila s heroismem bojoval a jimž byl se již dosti přiblížil.« A to prý se děje nyní v Čecháchi »Volby v německých okresích Čech diti se budou za heslem: pro či proti národ- nímu ohraničení. A strana, která vy- dala heslo proti rozhraničení, jest — neuvěřitelno! — právě tou, která honosi se býti nejráznější a nejbezohlednější obhajitelkou německých zájmů, která zove se radikální čili všeněmeckou a jejíž rostouc vliv na voličstvo od posledních říšských voleb nemůže býti popírán.« Nad touto zvráceností jest »Neue Freie Presse« všechna bez sebe a hledíc Wolfov skými agenty zfanatisované Němce v Čechách přivésti sk rozumu«, vykládá jim, jaká prý hluboká moudrost německá ta- jila se v té myšlence rozdělení Čech, jak ji Herbst a Schlesi nge r. 1884 byli vymyslili a lidu německému na prapor napsali. Avšak celý svůj výklad o »výbornosti« této myšlenky, ženoucí zlo- činným útokem na tisíciletou jednotu krá- lovství českého, musí »Neue Freie Pressee založiti na mrzké lži, na hrubém fal šování historické skutečnosti a pravdy.
Wolfův Čo Němec Herbst Čechy Neue Frei Presse Neue Frei Pressee
7 article
Musí do světa prášiti a iháti, že pry jsme my Čechové od r. 1883, kdy jsme do- sáhli vrchu na sněmu českém, počali Němce v Čechách děsně utiskovat a sužovat nejen v oblasti české, ale i v německých krajích jejich, takže proti této naší krutovládě, per- sekuci a tyranii neviděli pro sebe jiné zá- štity a ochrany, nežli v heslu: rozvodu a rozdělení Čech, nežli v tom, když aspoň správu a kulturní rozvoj německé části země učiní nezávislým od česke tyranie! — Dra. Riegra, Mattuše, Zeit- hammra, Zuckra, hr. Martinice, Schönborny, Schwarzenbergy, Lobkovice a Thuny— (a to byli přece v období od r. 1883—1889 nepopíratelní vůdci národa českého) vylí- čili na foru dějin jako ukrutne utlačovatele a tyrany Němců zdejších: takže ubohým utiskovanýma na národnosti své ohroženým těm pastorkům Rakouska nezbývalo, než připadnout na my- šlenku rozvodu, rozhraničení a rozdělení Čech, to je věru výkon nad Barmuna a Bailleyel Vždyť ale na herostratskou tu my- šlenku připadli Němci zdejší již za Ho- henwarta r. 1871, vrhli ji podruhé v ně- mecký lid zdejší jako paličskou pochoden v odvetu za pouhá ta nařízení jazyková Němce Stremayra z 19. dubna 1880, pro- hlašujíce to za hrozný útok na národnost svou, aby v celých Čechách Čech před c. k. úřady a soudy mohl hledati a nalezl práva svého svým rodným jazykem.
Čecho Němec Riegr Mattuš Zucker Martinic Schönborn Schwarzenberg Lobkovic Thun Stremayr Čechy Rakousko Zeithammra
8 article
Pro tuto nicotnou pouhou záminku jitřen, bouřen a štván tehda německý lid v Čechách do nálady »svrchovaného znepokojení«, jako by se mu sahalo na hrdlo. Nikoliv, aby sebe ochránili před po- češtěním, nýbrž aby národu našemu uloupili rovné domovské práv i celé historické právo s jazy kem německým, pro tuto tvrdou, panstvílačnou nesnášelivos svou němečtí hegemoné podnítil před dvaceti léty k myšlence roztržení Čech, která tehda ještě samé té »Neue Freie Presse« jevila se býti čírým — nesmysle m. Takové jest dle pravdy genesis toho osudného německého hesla o rozdělení Čech. Německo-nacionální výstředníci: Pickertové a Knotzové první s ním nerozvážně počal dráždit německý lid, a když Herbstové Plenerové, Schlesingrové a Schmeykalové viděli, že se heslo to v lidu německém elek- tricky zažehlo, tu neměli dosti svědomí aby se mu opřeli, nýbrž honem pro záchranu své popularity sami si je osvojili a sami za ně co nejhorlivěji počali řečnit i agitovat. Když pak dnes »Neue Freie Presse« doda- tečně vysvětluje, kterak ti »vzorní Raku- šané«, Plenerové, Herbstové, Schmeykalové a Schlesingrové při hesle tom byli si dobře toho vědomi, že Čechy náležívaly od r. 1814 do r. 1866 k německému buntu a kterak byli pevně přesvědčeni, že národním rozdělením Čech nikterak se neprohřešují proti této vzpomínce, nikterak tím nezamezují, aby v budoucnosti opět Čechy mohly se dostati do toho podruží Všeněmecka: ale kterak
Pickert Herbst Plener Schlesingrová Schmeykalová Plener Herbst Čechy Neue Frei Presse Neue Frei Presse
9 article
spíše byli přesvědčení, že právě tím, když osamotní zdejší Němce na hranicích Něme- cka, když jim tu zajistí zemi německou, oči- štěnou ode všeho živlu českého a nezávislou na Praze, nejlépe prospějí budoucímu roz- voji, úspěchu a vítězství myšlenky něme- cké: když to vše dnes nucena jest »Neue Freie Presse« uvádět na mysl německému voličstvu zdejšímu, aby je udržela při pra- poru německo-nacionálním a německo- pokro- kovém — tu, myslíme, může již každému i méně důvtipnému politikovi a státníku ví- deňskému rozbřesknouti se o konečných cí- lech také těch »umírněných« Němeů zdejších, jak vzhledem k budoucnosti Čech. tak i celého Rakouska. — »Anebo měli Němci tak dlouho čekat, ptá se »Neue Freie Presse« naivně, »až ně- mecký říšský sněm usnese se o vtělení ně mecko-rakouského spolku do ústavy říše ně- mecké?e To stačí věru! Nechtěli čekat, ale hle- děli to vtělení uspíšit zničením českého státu — rozdělením Čech. To byl jich vtip, jejž jsme jim r. 1890 zkazili, jako jim ho dnes s druhé strany kazí netrpěliví Wolfiáni.
Němec Praha Čechy Rakousko Neue Frei Presse Neue Frei Presse
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 5. srpna. (Ministr pr Němce.) Vídeňská »Volkszig.« vyžádalasi dobré zdání několika předáků různých poli- tických stran o potřebě a užilečnosti úřadu ministra-krajana pro Němce. V nedělním čísle jmenovaného listu nacházíme pět takových dobrých zdání, která se ovšem valně od sebe liší. Zástupce strany německo - nacionál n dr. Chiari má za to, že německý ministr krajan mohl by býti Němcům velmi užitečným svým vlivem při otázkách osobních a už proto má zřízení takového nového úřadu za výhodné. Předpokládá však, že by takový ministr musil býti ve stálém styku s německými stranami musil by býti dobře informován o národnostních poměrech a německých požadavcích. — Jiný nacionál, Aug. Kaise r ze Slezska, nebyl by pro zřizování úřadů ministrů krajanů, poněvadž úřady takové páchnou mu silně federalismem; ale poněvadž máme už ministry krajany pro Čechy a pro Poláky, z nichž zejmena dr. Rezek jest pisateli trnem v oku, má za vhodno, aby se zřídilo také místo německého ministra kra- jana, jenž by mařil vliv slovanských ministrů, ač by viděl raději, aby tito byli z kabinetu od- atraněni. Německý ministr krajan musil by prý býti muž pevné povahy, kovaný Němec, požíva- jící důvěry nahoru i dolů a býti stále ve styku s německými stranami. Dříve však musili by se Němci dohodnouti o tom, co má ministr krajan pro ně žádati; dokud však se německé strany navzájem jen potírají, bude jim ministr krajan málo platen.
Němec Chiari Aug Kais Polák doktor Rezek Praha Slezsko Čechy
11 article
Kdyby však, jak se praví, mělo se pravici za nové německé ministerstvo dostati náhrady tím, že by některý Slovan byl pověřen správou od- borného ministerstva, musili by se Němci za takový dar uctivě poděkovati. »Němci — píše posl. Kaiser — domáhají se jen toho, eo Čechové a Poláci už mají, a proto byl by každý ústupek (!) pravici novou nespravedlnost a novou ranou pro Némce.« Za německé antisemity odpovědě stručně dr. Lueger, že by se touto otázkou mélo dříve zabývati německé souručenství, ač trvá-li ještě. Sám má za to, že »takový poža- davek znamenal by snížení německého národa na nižší stupeň politické hodnosti.« Mluvčí ústavověrných velkostatkářů h Stürgkh má otázku zřízení německého kra- janského ministerstva za nevčasnou jak v tuto chvíli, tak i v době svolání říšské rady. Obšírněji vyslovil se v témž smyslu ve svém vídeňském pondělníku, z něhož jsme již podali výňatky. Dr. Ludv. Vogler, člen strany pokrokové jest pro zřízení nového ministerstva. Německý ministr krajan byl by dle jeho zdání spojovacím článkem mezi předsedou ministerstva a ně- meckými stranami. Předsedu kabinetu by zpra- voval o proudech, panujících ve stranách a tyto o zámyslech vládních. Zároveň usnadňoval by Némcům kontrolu nad jednáním vládya umožnil by jim snáze nahlížeti do poli- tické akce Čechů, jež zastupuje v kabinotě velice čilý dr. Rezek.
Němec Kaiser Čecho Polák doktor Lueger Stürgkh Ludv Vogler Rezek Slovan
12 article
Konečně německý ministr krajan usnadnil by vládě provedení uherského vyrovnání, neboť německé strany, vyjma Všeněmce, ne- stavi se proti vyrovnání nepřátelsky. K těmto pěti hlasům německým přidal bychom jako šestý ještě hlas vídeňského do- pisovatele lvovského »Przegladu«. Ten je prot všelikým ministrům krajanům, vyjma ministra pro Halič, který prý má na své místo v kabi- netě historické právo již od r. 1871. kdy se jako prvý ministr bez portefeuillu objevi v rakouském kabinetě Grocholský. Český ministn krajan, jenž se objevil v kabinetě o osm lei později, podle »Przegladu« historického práva už nemá. Kdyby dostali svého ministra Němci. chtěli by své ministry také Slovinci, Vlaši atd. (o Rusech se »Przegl.« opatrně nezmiňuje) at by dopisovatelovo centralistické srdce, znajíeí v Rakousku jen autonomii Poláků, nikterak nesneslo. Z Lublaně, 4. srpna. (Instalace sta- rosty. — Výsledek sčitání lidu. - Ruská anthologie.) Ježto byla volba Ivana Hribara za starostu města Lublaně císa- řem schválena, konala se v sobotu jeho insta- lace v úřad. Zástupce zemského presidenta hr. Schaffgotsch gratuloval ve své řeči, že byl už po třetí občanstvem povolán k nejdůležitějšímu ve městě úřadu starosty a zároveň gratuloval městu, že bude míti i na dále v p. Hribarov neunavného, dovedného zastance všech svých
Němec Vlach Ruse Polák Hribar Halič Rakousko Lublaň
13 article
potřeb. V německé části řěči projevil však stesk že »část měšťanstva, vynikající intelligencí a poplatností, není zastoupena v obecním zastupi- telstvu, doufá však, že německé občanstvo z chová se přes to k obecní správě loyálně obětavě.« Starosta Hribar ve své odpovědi prohlásil s důrazem, že bude i na dále dbáti pokroku města, osvěty a svobodomyslnosti Slo- vinců, rovnoprávnosti všech občanů a jako syn národa slovinského že nikdy nesvolí, aby se zkracovala práva jazyka slovinského. V další části řeči promluvil pak o různých hospodář- ských a osvětových potřebách Lnblaně, jimž se má v nejbližší době vyhověti. — Dle úřadních zpráv o posledním sčítání lidu jest nyní Lublani 29,732 (83.5 proc.) Slovinců, 5423 (15.2 proc.) Němců a 445 (1.3) proc. obyvateln jiného obc. jazyka. R. 1890 tvořili Slovinci Lublani 81.4 proc., Němci 17.3 proc. obyvatel stva. Zmohli se tedy Slovinci za poslední dese- tileti poměrně o 2 procenta, jež ubyla Němcům. — Nadaný a velice čilý slovinský básník Anton Aškere vydal obšírnou ruskou anthologii ve slovinském překladu. V silné knize o 464 stranách sebrány překlady vynika- jících básnických děl 74 ruských básníků, po- čínaje od Deržavina až do nejmladší generace posledních let. Překlady některých staršíeh básníků pocházejí od Ivana Vesela; ostatní zejmena ukázky nových básníků přeložil sám Aškerc, který opatřil též potřebné úvody a živo- topisy zastoupených v knize spisovatelů. Antho- logie bude vhodnou pomůckou pro seznámen slovinského čtenářstva s bohatou ruskou litera turou poetiekou.
Hribar Němec Slovinec Aškere Ivan Aškerc Lublaň
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 5. srpna. Srbské volby. Dle došlých dosud zpráv nedělní volby do srbské skupštiny vykonáný klidně a skončí vílězstvím vládní strany, to jes vítězstvím radikálně-napredňácké koalice. Výsledel takový očekával orgán radikální strany »Dnevnike s jistotou už v sobotu. V něm čteme: »Oče káváme výsledek voleb klidně a s pravým uspo- kojením. Jednak proto, že nářodu dovoleno, aby zcela svobodně vyslovil své mínění o směru jímž se nyní bere srbská vláda; jednak proto, že se nesplnilo proroctví těch, kdo dokazovali, že národ je lhostejný k volbám i ke všemu, co se děje v Bělehradě. Jeť účastenství při vol- bách tak veliké, jako nebývalo ještě nikdy. Při- hlásiloť se o volební listky skoro 90 procen všech oprávněných volica, v některých okruzíeh ještě více«. Matka Viléma II. zemřela. Proti všemu nadání a proti všem zkuše- nostem s omluvami úřadními se tentokráte tvr- zení, že Vilém II. z rodinných ohledů vy- hnul se uvítání Walderseeova ukázalo se správ- ným a nebylo pouhou jen záminkou. Pravdou bylo úřadní doznání, že stav matky jeho, jež od měsíců již trpěla vážnou chorobou ledvi- novou, náhle se zhoršil. Zhoršení bylo dokonce rázu tak akutního, že dnes již kol 6. ho- dině večerní matka německého cisaře dokonala. Zesnulá, býv. císařovna německá a královna pruská, Viktorie, narodila se 21. listopadu 1840 jakožto nejstarší dcera anglické královny Viktorie. Roku 1858 provdala se za pruského prince Bedřicha Viléma, jenž
Dnevnike Vilém II Walderseeův Bedřich Vilém Praha Bělehrad Viktoria
15 article
r. 1861 stal se korunním princem a 9. března 1888 německým císařem. Po smrti manžela svého 15. června 1888 uchýlila se ovdovělá císařovna úplně do zátiší, kteréž trávila ponej více na svém zámku Cronbergu, dílem pak i v Anglii u svojí matky. Zesnulá císařovna všímala si — i za krátké doby vlády své toho, čeho tak mnohý dvůr zanedbává, umění písemnictví a uměleckého průmyslu. Sama po- koušela se o maliřství. Uznání vzbudila svědo- mitá péče o chorého manžela jejího, k němuž přivolala, proti odporu Bismarkovu, ještě když manžel její byl korunním princem, lékaře an- glické. Zamezila také vlivem svým na chot svého, že tento nevyhověl přání Bismarkovu, by pro těžkou chorobu zřekl se nároků na trůn.
Anglie
16 article
Vstoupiv na tento Bedřich III. — jak zval se pak někdejší korunní prine Bedřich Vilém — vykonával vládu ovšem pouhé tři měsíce. Však ještě před vládnutím jeho byla Viktorie ve stálém sporu se »železným kaneléřem«, tento vzpíral se anglickému vlivu, jejž dcera královny Viktorie I. u dvora německého a pruského podporovalaa odvolával se při tom na to, že Německo musí jíti v politice mezinárodní jen za ryze sobeckými vlastními cíly bez ohledu na dvorní styky a sympatie. Liberálové němečtí zachovají však zesnulé císařovně vděčnou vzpomínku, jelikož vyrostši v tradicích anglického národa, nadržo vala vždy volnějším směrům v politice pruské a německé a přála skutečné ústavnosti a lido- vému zákonodárství, pro kteréž stanovisko ne- jednou rozcházela se v názorech i se synem svým, zvláště když tento ujal“ se vlády. Viktorie měla pět dítek: syny Viléma (II.) a Jin- dřicha, jenž jest admirálem německého lod- stva a jehož části velel i v čínských vodách odkudž se právě vrací, a dále dcery Viktori Charlottu, jež provdala se za Bernarda kní žete sasko-meiningského; Markétku, jejíž manželem jest Bedřich Karel, prine hessenský. a Žofii, jež provdala se za korunního prince řeckého, Konstantina, a přestoupila u příleži- tosti té proti vůli císařského bratra svého na pravoslavl.
Bedřich Bedřich Vilém Vilém Jin Charlotta Bernard Markétka Bedřich Karel Žofie Konstantinos Německo Viktoria anglický národ
17 article
Waldersee v Alžíru. Listy alžírské i oranžské oznamují, že obyvatelstvo hlavního města nejdůležitější osady francouzské, Siu, nedemonstrovalo proti návštěvě německého maršálka, ale že se zachovalo úplně klidně a reservovaně. Hrabě při svém příchodu byl uvítán podprefektem a jeho úřadníky, po něvadž Alžír pro tento okamžik svého prefekta nemá. Jedině vojenští delegáti uvítali vrchního velitele bojišť čínských. Francouzské listy bez rozdílu stran zaznamenávají, že i ostatní strojeno zdvořilosti ničeho neznamenají. Ještě k změnám v Elsasko- Lotrlnsku. Odchod páně Puttkamerův, tato výhradně elsaská olázka zaměstnává obzvláště nacionali stické kruhy franeouzské. Tak čteme ve »Dra peau«: Jak známo, císař Vílém žádal na elsa ském sněmu povolení úvěru 2 millionů marek které byly k tomu určeny, aby starý a památný hrad »Hochkönigsburg« byl znovu restaurován.
Hrabě Puttkamerův Vílý Waldersee Alžír Elsasko
18 article
Sněm přese svoji obvyklou ochotnost váhal, až státní sekretář, muž ve věcech národnostních velmi spravedlivý, nabídl neochotné majoritě koncesi velikého dosahu, totiž tu, že povolí- sněm v otázce hochkönigsburské, vláda odvolá beze všech výhrad tak zvané zákony výminečné až posud platící pro Elsasko a Lotrinsko. Jak- mile císař o této koncesi zvěděl, ihned doža- doval ospravedlnění u vládnoucího místodržitele, knížete z Hohenlohe, jenž se odvolal na svého prvního sekretáře, svob. pána z Puttkamerů Ovšem ospravedlnění bylo těžké, poněvadž státn sekretář jednal o své vůli, a tu prý císan Vilém ve svém hněvu podepsal dekret, jímž svrehu jmenovaný úřadník býl se svého úřadu sesazen. Jedině formality vyžadovaly toho, aby státní sekretář zažádal za svůj odpočinek. Jak se dovídá zpravodaj »Paris Nouvelles«, pan z Puttkamerů bude miti 10.000 marek pense jak se ve Štrasburku vypravuje, jeho jmění se páčí na více než 21s mill. Nyní se proslýchá, že také místodržite elsasko-lotrynský kníže Hohenlohe odstoupí a že na jeho místo dosazen bude — hr. Waldersee Soudí v Berlině, že lze také proti Fran- couzům v obou anektovaných zemích užit »civilisačních« prostředků, jakými se hrabě Waldersee v Čině — vyznamenal ? Slavnostní řeč professora dra.
Vilém Hohenlohe Fran Waldersee Lotrinsko Hohenlohe Štrasburk Berlín Paris Nouvelle
19 article
J. N. Woldřicha, pronešená při slavnosti odhalen pomníku prof. dra. Jana Krejčího v Klatovech dne 4. srpna. Téměř před devatenácti lety rozlehla se po vlasti naší následující slova nadšená: »Byv pozván od vás, čilé studující mlá- deže jihočeské, ku dnešní slavnosti, duševn sváteční, odložil jsem ochotně kladivo země- zpytné a spěchal od skal a vreholů lesnatých do středu vašeho, abych s vámi v rozho- voru srdečně přátelském opět jednou se po- vznesl k výši našich ideálů, bych mezi vám okřál a omládl, neb i já jsem Jihočech, krajan váš, i jako vy i já pocházím z toho lidu pod- šumavského, tak měkce slovanského, pracovi tého, skromného, trpělivého, avšak i tak důmy- slného, hloubavého a k nejvyššímu duševnímu povznesení schopného, jsem z toho lidu, v jehož lůně se zrodil za starých časů náš Štítný Hus, Chelčický, Čelakovský, Ja- blonský. Jestli dobrý genius národa našeho s bolným výrazem tváře se odvrací od jeviště dějin oněch smutných dob, tak tentýž genius zrakem mi- lostně vyjasněným, nadéjně ozářeným, pohliz na ony velebné postavy mužů, jejichž vznešený vzlet myšlenek, ryzost mravní a neúmorní snaha po dostížení dokonalosti na duševním ži votě, zachránily národu našemu podstatu toho co jej činí vůbec vyššího života duševně schop- ným a tudíž i co člena lidské společnosti na dráze pokroku spolupracovníkem oprávněným.
Woldřich doktor Krejčí Jihočech Hus Chelčický Čelakovský Klatovy
20 article
Témito upřímnými, vlasteneckými slovy za hájil dne 13. srpna 1882 slavnostní sjezd aka- demického spolku »Štítný« v Jindř. Hradci ko- naném prof. Jan Krejčí, drahý, vzácný přítel můj a slovutný předchůdce na vysokém učení Karlo-Ferdinandově. Zlatá slova tato. jakož i celá řeč slavného badatele a vzorného syna národa, zavzněla ryzým, stříbrným hlasem svým až k nám Čechům, tehdáž osudem na Dunaj zavátým. Ano, novymizela nikdy z paměti přátelské styky s Krejčím prohloubily a upevnily se navždy. A co hlásají slova uvedená? Vyobrazuj nám předovším celý ryzí charakter vynikajíeíh učence českého, upřímného národovce, přítele lidu a zejmena přiznivce a osvědčeného otce mládeže akademické, mezi níž a k jejíž slav nosti vlastenecké, odloživ odborné kladivo s upřímnou láskou tak rád zavítal. Slova ta. obsahující výraz národní lásky, národního vě domí, lásku k lidu, z jehož lůna pocházel lásku k vlasti milé a vroucí lásku k Pošumaví. kde v tomto slavném městě světlo spatřil. Slova ta poukazují na ideální cestu, již se akad. mládež bráti má by vyhověla národnímu úkolu svému, sloužila pokroku všestrannému jak na poli vědeckém, tak i na poli prostonárodní vzdě- lanosti a vlastenectví vůbec. Během řeči tě do- poručil Krejčí mládeži, by se přidržela trí idel: idey pravdy, idey práva, a idey krásy a bujará mládež ta, tehdy ještě, bohudík, bez vý- jimky národně ryzí, nadšená, přijala, jakož i všechen shromážděný lid, slova ta s upřímným povděkem, zaryla je do svého srdce a řídila s jimi po život svůj.
Štítná Jindřichův profesor Krejčí Čecho Hradec Dunaj Pošumaví vysoký učený KarlaFerdinandov
21 article
Ano, slova ta zachovala se i v srdci na- dšené akademické mládeže dočasné, jejíž učite- lem zůstal Krejčí prostředím žáků a přáte jeho; pochopila ideální povahu, vážnost, pocti- vou snahu a vykonané, vynikající odborné práce zvěčnělého, starajíc se jako vděčný a zdárný dorost národa o zbudování památky muži tomu. o slavnost dnešní, svědčící neobyčejně vynikají- címu pracovníku na poli vlasteneckém; s ní spojila se slavná rada tohoto starobylého, o věku českého, král. města, spojili se žáci přátelé a ctitelé jeho. V drobném prodejít ranní číslo o sobě . . . za 8h odpolední . . . . za 2 b Ve slialkách na venkověi ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 8h Inserá ty platí se hotově napřel Pledplacení a inserty přijímná sdminl- strace v Marianské ulici č. 3 Tam nackézejí se též redakre tlskárna n ezpodica „Národních Listá“. Bukopšny se nsvraceji
Krejčí národní Listat
22 article
Sám pak vykonal jsem jen velmi milou národní povinnosť svou, jako nástupce jeho a též jako Šumavan, když převzal jsem předsednictví slavnostního výboru výkonného, jejž zvolil r. 1888 čilý akademický spolek »Úhlava«. Jan Krejčí narodil se 28. února 1825 v Klatovech a zemřel dne 1. srpna 1887 v Praze, dosáhnuv 62 leta 5 měsíců státí svého namáhavého, neúmorvého a zdárného života. Otec jeho »Vilém sloužil dlouhá léta u vojska, zúčastniv se bitvy napoleonské u Lipska, čemuž svědčí medaille, jíž si byl syn Jan tak velice vážil; matka jeho »Kateřin Machová« pocházela z rodiny lesnické z Nýrska; zdědil tudíž mladý Jan jednak kázeň a přesnost při vykonávání povínností od otce, jednak ná- klonnosť a lásku k přírodě od matky, lásku se- sílenou tím, že zažil malý Jan prvé dojmy ži- vota svého v malebném, přírodními krásami oplývajícím Pošumaví; ztrávilť prvních pět let v Klatovech, ač za docela chudých poměrů, načež odebral se s matkou do Karlina, kde otec jeho zastával místo dozorce silničního. Šetrný otec, úplně povinnostmi svými zaujat, jen málo se mohl starati o syna svého, pročež výchova jeho připadla zejmena matce sta- rostlivé, pilné a pracovitě. Něžná láska matčina přispěla k ideální náladě syna. Prvního vzdě- lání dostalo se Janovi v soukromé škole pro děti poddůstojníkův a vysloužilců v Karlíně.
Krejčí Vilém Jan Kateřina Machová Klatovy Praha Lipsko Nýrsko Pošumaví Karlin spolek » Úhlava
23 article
Jelikož jevil hoch neobyčejné nadání k studiu, vypravila jej matka r. 1836 na gymnasium piaristů v Praze, odkudž přestoupil po dvou letech na gymnasium akademické, kde dospíval rychle vlivem jasného ducha Jungma nno va, k němuž přilnul nejvřelejší uctivosti. Matka ži- vila jej prací rukou svých. Odbýv tehdejší filosofický kurs, přestoupil na polytechniku pražskou, kde věnoval se zejména studiu věd přírodních až do r. 1848. Živil se tu sám, ze- jmena kondicemi, podporován blahočinou rodinou Náprstkovou a vyučoval též v rodině hr. Kaunice. R. 1845 zemřel otec 20letému aka- demikovi, podporujícímu na to i matku svou. Vnímavý a pro přírodní vědy nadšený mladík zalibil se záhy předním tehdy přírodozpytcům J. S. Preslovi a Fil. Max. Opicovi; ob- cováním s nimi tužil síly své k vědeckému a vlasteneckému snažení svému. Nejmocněji pů- sobil však na ducha Krejčího vynikající, národa českého si vážící učenec německý Fr. K. Zippe, který byl později ve Vídni i učitelem a upřím- ným příznivcem mým, kde rád se mnou česky pohovoříval. K muži tomu Inul Krejčí oddanou vděčností. V pohnutém r. 1848 stal se Krejčí asi- stentem Zippeho při mineralogiekých sbírkách musejních v Praze a rok na to jeho nástupcem a kustodem při museu král. českého. Téhož r. 1849 nastoupil učitelskou svou dráhu při nové vyšší reálce české, řízené J. Wenzigem a rok na to supploval též po dvě léta professuru mine- ralogie na německé technice pražské. R. 1851 se oženil.
Náprstkův Kaunic Presl Max K Zippe Krejčí Zippe J Wenzig Praha Vídeň Opic
24 article
Spisovatelská, jakož i vynikající způsobilost učitelská Krejčího přiměla zastupitelstv města Písku k tomu, že jej povolalo r. 1860 k zařízení a spravování české reálky, kterémuž úkolu znamenitě vyhověl. V Písku seznal nedo- statek škol průmyslových a pokračovacích a sna- žil se zaříditi při reálce i odbornou školu pr život praktický. Reformatorská činnost tato ne- srovnávala se ovšem s vyučovací kostrou tehdej- ších reálek, ano i některým měšťanům se neza mlouvala novota tato, předčasná a teprv později k platnosti dospívající. Krejčí vycházel si často i do okolí píse- ckého, poučuje lid přednáškami populárními. No- vola tato nelíbila se zase okresnímu hejtmanovi, předpokládajícímu, že tím lid pobuřuje. Nabyv trpkých zkušeností vrátil se Krejčí v březnu 1862 opět do Prahy. Venkované i obe- censtvo písecké dopravilo jej s velkou ovací daleko za město. Za pobytu svého na Pisecku dobyl si Krejčí po venkově tolik přízně, že r. 1861 jmenovali jej venkovské obce okresu pí- seckého, jakož i města Netolice, Husinec, Lhe- nice a Vlachovo Březí čestným občanem svým, a že téhož roku byl rolniky okresu prachati- ckého a netolického zvolen za poslance na sněm zemský, jehož členem zůstal až do smrti své. R. 1862 vyslán byl Krejčí obcí pražskou na světovou výstavu do Londýna a na cestu po Německu, Belgii a Franeii, by konal studia ze- jména v oboru školství průmyslném.
Krejčí Písek Praha Netolice Lhe Vlachův Březí Londýn Německo Belgie
25 article
Ve spise svém, o cestě té vydaném roku 1863 podal návrhy na zřízení škol průmyslo- vých. Téhož roku habilitoval se na české tech- nice, kde byl pak roku 1864 jmenován profes- sorem mineralogie a geologie a zvolen rektorem r. 1871 a 1877. Zde působil do r. 1882, jsa povolán na řádnou stolici geologie palaenthologie na universitě české a zvolen r. 1883 dékanem fakulty filosofické. Jako professor universitní zemřel ve své zamilované vile »Šemiku« pod Vyšehradem předčasně v plném proudu prací svých. Nálady byl Jan Krejčí potěšené, zejména v letech mladších, miloval zpěv, byl příjemným společníkem, důvtipným žertům přístupným. Občas byl i poeticky naladén, o čemž svědčí některé jeho výkony belletristické pod pseud. »Prokop Rudný« uveřejněné. Byl nezištným až na vlastní újmu prospěch všeobecný stál mu vždy blíže, nez prospěch vlastní. Pro lidumilnost svou chovají venkované paměť Krejčího až podnes v uetivé upomínce. Měl celkem 9 dětí, z nichž 2 v útlém věku zemřely; výchova a zaopatření zbylých 7 dětí, o něž otcovsky pečoval, způsobila mu nemalé starosti, jež překonal namahavou prací duševní. Sám byl v požitcích svých nejskrom- nější. Maje útěchu v práci své, dosáhl uznání nejen u kollegů a v odborných kruzích národ- ních, nýbrž i za hranicemi českými. Vládního uznání se Krejčímu podobně jako i mnohému
Krejčí Prokop Vyšehrad Šemik