2
masthead
V Praze, v úterý dne 6. srpna 190
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
O přilohami f.Naněný Obzor“. v
středu a „Literárnl Hlidka
v pátak) předplácí se:
Fraze v sdministraei
na něsíe
na čtvst lata . . . . . 6 K —b
s drají čenáškou
ns čtvt leta . . . . . 7 K 50 h
vs sitsikách: 2K 3oh
na měsío . . . . ..
Peštont
za měste
ke
na čtvrt leta
s drejí zášilkou
na měsíe
na žtort lal
Fraga
Literárnl Hlidek
5
article
„Nechtěli tak dlouho čekat“..
„Nechtěli tak dlouho čekat“..
Dle všeho činí pangermanská propaganda
Schönererova a Wolfova mezi Němci pod-
krkonošskými a rudohorskými netušené po-
kroky. Tábory Pradeovcův a Eppingrův
chystají se sice k volebnímu zápasu, hrozíce
Všeněmcům, že budou se bíti a brániti
»jako Buři« do posledního muže a do po-
slední patrony, ale jejich rozčilení nesvědčí
o silné víře v sebe a o sebevědomé jistotě,
že uchváti vítězství k praporům svým. Ba,
zle, velmi zle dopadá to patrně s volebními
vyhlídkami německých nacionálů, nad tož
pak německých pokrokářů ve zněmčených
krajích vlasti naší a krutě jest asi již ně-
meckocentralistické stádo zdejší ohroženo
zubem Wolfovým, když chváta mu vrchn
vídeňský pastýř jeho s takovým úpěn-
livým křikem ku pomoci. »Věci v táboře
Němců v Čechách« — běduje nedělní »Neue
Freie Presse« staly se z míry vážnými.
Schönererův
Wolfův
Němec
Pradeovcův
Eppingrův
Čechy
Neue Frei Presse
6
article
Nemožno bez vážného znepokojení zajisté
přihlížeti tomu, když rostoucí německá stran
(Wolfova) chce opustit, ba rozkotat hradby
obranné, o jichž zdvižení celé generace s pílí
pracovaly, když nenadále zavrhuje
cíle, za nimiž národ po desetiletí bažila
s heroismem bojoval a jimž byl se již dosti
přiblížil.« A to prý se děje nyní v Čecháchi
»Volby v německých okresích Čech diti se
budou za heslem: pro či proti národ-
nímu ohraničení. A strana, která vy-
dala heslo proti rozhraničení, jest —
neuvěřitelno! — právě tou, která honosi se
býti nejráznější a nejbezohlednější obhajitelkou
německých zájmů, která zove se radikální
čili všeněmeckou a jejíž rostouc
vliv na voličstvo od posledních říšských
voleb nemůže býti popírán.«
Nad touto zvráceností jest »Neue Freie
Presse« všechna bez sebe a hledíc Wolfov
skými agenty zfanatisované Němce v Čechách
přivésti sk rozumu«, vykládá jim, jaká prý
hluboká moudrost německá ta-
jila se v té myšlence rozdělení
Čech, jak ji Herbst a Schlesi nge
r. 1884 byli vymyslili a lidu německému na
prapor napsali. Avšak celý svůj výklad
o »výbornosti« této myšlenky, ženoucí zlo-
činným útokem na tisíciletou jednotu krá-
lovství českého, musí »Neue Freie Pressee
založiti na mrzké lži, na hrubém fal
šování historické skutečnosti a
pravdy.
Wolfův
Čo
Němec
Herbst
Čechy
Neue Frei Presse
Neue Frei Pressee
7
article
Musí do světa prášiti a iháti, že pry
jsme my Čechové od r. 1883, kdy jsme do-
sáhli vrchu na sněmu českém, počali Němce
v Čechách děsně utiskovat a sužovat nejen
v oblasti české, ale i v německých krajích
jejich, takže proti této naší krutovládě, per-
sekuci a tyranii neviděli pro sebe jiné zá-
štity a ochrany, nežli v heslu: rozvodu
a rozdělení Čech, nežli v tom, když
aspoň správu a kulturní rozvoj německé
části země učiní nezávislým od česke
tyranie! — Dra. Riegra, Mattuše, Zeit-
hammra, Zuckra, hr. Martinice, Schönborny,
Schwarzenbergy, Lobkovice a Thuny—
(a to byli přece v období od r. 1883—1889
nepopíratelní vůdci národa českého) vylí-
čili na foru dějin jako ukrutne
utlačovatele a tyrany Němců
zdejších: takže ubohým utiskovanýma
na národnosti své ohroženým těm pastorkům
Rakouska nezbývalo, než připadnout na my-
šlenku rozvodu, rozhraničení a rozdělení
Čech, to je věru výkon nad Barmuna a
Bailleyel Vždyť ale na herostratskou tu my-
šlenku připadli Němci zdejší již za Ho-
henwarta r. 1871, vrhli ji podruhé v ně-
mecký lid zdejší jako paličskou pochoden
v odvetu za pouhá ta nařízení jazyková
Němce Stremayra z 19. dubna 1880, pro-
hlašujíce to za hrozný útok na národnost
svou, aby v celých Čechách Čech před
c. k. úřady a soudy mohl hledati a nalezl
práva svého svým rodným jazykem.
Čecho
Němec
Riegr
Mattuš
Zucker
Martinic
Schönborn
Schwarzenberg
Lobkovic
Thun
Stremayr
Čechy
Rakousko
Zeithammra
8
article
Pro tuto nicotnou pouhou záminku
jitřen, bouřen a štván tehda německý lid
v Čechách do nálady »svrchovaného
znepokojení«, jako by se mu sahalo na
hrdlo. Nikoliv, aby sebe ochránili před po-
češtěním, nýbrž aby národu našemu
uloupili rovné domovské práv
i celé historické právo s jazy
kem německým, pro tuto tvrdou,
panstvílačnou nesnášelivos
svou němečtí hegemoné podnítil
před dvaceti léty k myšlence roztržení Čech,
která tehda ještě samé té »Neue Freie
Presse« jevila se býti čírým —
nesmysle m.
Takové jest dle pravdy genesis toho
osudného německého hesla o rozdělení Čech.
Německo-nacionální výstředníci: Pickertové
a Knotzové první s ním nerozvážně počal
dráždit německý lid, a když Herbstové
Plenerové, Schlesingrové a Schmeykalové
viděli, že se heslo to v lidu německém elek-
tricky zažehlo, tu neměli dosti svědomí
aby se mu opřeli, nýbrž honem pro záchranu
své popularity sami si je osvojili a sami za
ně co nejhorlivěji počali řečnit i agitovat.
Když pak dnes »Neue Freie Presse« doda-
tečně vysvětluje, kterak ti »vzorní Raku-
šané«, Plenerové, Herbstové, Schmeykalové
a Schlesingrové při hesle tom byli si dobře
toho vědomi, že Čechy náležívaly od r. 1814
do r. 1866 k německému buntu a kterak byli
pevně přesvědčeni, že národním rozdělením
Čech nikterak se neprohřešují
proti této vzpomínce, nikterak tím
nezamezují, aby v budoucnosti opět
Čechy mohly se dostati do toho
podruží Všeněmecka: ale kterak
Pickert
Herbst Plener
Schlesingrová
Schmeykalová
Plener
Herbst
Čechy
Neue Frei Presse
Neue Frei Presse
9
article
spíše byli přesvědčení, že právě tím, když
osamotní zdejší Němce na hranicích Něme-
cka, když jim tu zajistí zemi německou, oči-
štěnou ode všeho živlu českého a nezávislou
na Praze, nejlépe prospějí budoucímu roz-
voji, úspěchu a vítězství myšlenky něme-
cké: když to vše dnes nucena jest »Neue
Freie Presse« uvádět na mysl německému
voličstvu zdejšímu, aby je udržela při pra-
poru německo-nacionálním a německo- pokro-
kovém — tu, myslíme, může již každému
i méně důvtipnému politikovi a státníku ví-
deňskému rozbřesknouti se o konečných cí-
lech také těch »umírněných« Němeů
zdejších, jak vzhledem k budoucnosti Čech.
tak i celého Rakouska. —
»Anebo měli Němci tak dlouho čekat,
ptá se »Neue Freie Presse« naivně, »až ně-
mecký říšský sněm usnese se o vtělení ně
mecko-rakouského spolku do ústavy říše ně-
mecké?e
To stačí věru! Nechtěli čekat, ale hle-
děli to vtělení uspíšit zničením českého státu
— rozdělením Čech. To byl jich vtip, jejž
jsme jim r. 1890 zkazili, jako jim ho dnes
s druhé strany kazí netrpěliví Wolfiáni.
Němec
Praha
Čechy
Rakousko
Neue Frei Presse
Neue Frei Presse
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 5. srpna. (Ministr pr
Němce.) Vídeňská »Volkszig.« vyžádalasi
dobré zdání několika předáků různých poli-
tických stran o potřebě a užilečnosti úřadu
ministra-krajana pro Němce. V nedělním čísle
jmenovaného listu nacházíme pět takových
dobrých zdání, která se ovšem valně od sebe
liší. Zástupce strany německo - nacionál n
dr. Chiari má za to, že německý ministr
krajan mohl by býti Němcům velmi užitečným
svým vlivem při otázkách osobních a už proto
má zřízení takového nového úřadu za výhodné.
Předpokládá však, že by takový ministr musil
býti ve stálém styku s německými stranami
musil by býti dobře informován o národnostních
poměrech a německých požadavcích. — Jiný
nacionál, Aug. Kaise r ze Slezska, nebyl by
pro zřizování úřadů ministrů krajanů, poněvadž
úřady takové páchnou mu silně federalismem;
ale poněvadž máme už ministry krajany pro
Čechy a pro Poláky, z nichž zejmena dr. Rezek
jest pisateli trnem v oku, má za vhodno, aby
se zřídilo také místo německého ministra kra-
jana, jenž by mařil vliv slovanských ministrů,
ač by viděl raději, aby tito byli z kabinetu od-
atraněni. Německý ministr krajan musil by prý
býti muž pevné povahy, kovaný Němec, požíva-
jící důvěry nahoru i dolů a býti stále ve styku
s německými stranami. Dříve však musili by se
Němci dohodnouti o tom, co má ministr krajan
pro ně žádati; dokud však se německé
strany navzájem jen potírají, bude
jim ministr krajan málo platen.
Němec
Chiari
Aug
Kais
Polák
doktor
Rezek
Praha
Slezsko
Čechy
11
article
Kdyby však, jak se praví, mělo se pravici za
nové německé ministerstvo dostati náhrady tím,
že by některý Slovan byl pověřen správou od-
borného ministerstva, musili by se Němci za
takový dar uctivě poděkovati. »Němci — píše
posl. Kaiser — domáhají se jen toho, eo
Čechové a Poláci už mají, a proto byl by
každý ústupek (!) pravici novou nespravedlnost
a novou ranou pro Némce.«
Za německé antisemity odpovědě
stručně dr. Lueger, že by se touto otázkou
mélo dříve zabývati německé souručenství, ač
trvá-li ještě. Sám má za to, že »takový poža-
davek znamenal by snížení německého národa
na nižší stupeň politické hodnosti.«
Mluvčí ústavověrných velkostatkářů h
Stürgkh má otázku zřízení německého kra-
janského ministerstva za nevčasnou jak
v tuto chvíli, tak i v době svolání říšské rady.
Obšírněji vyslovil se v témž smyslu ve svém
vídeňském pondělníku, z něhož jsme již podali
výňatky.
Dr. Ludv. Vogler, člen strany pokrokové
jest pro zřízení nového ministerstva. Německý
ministr krajan byl by dle jeho zdání spojovacím
článkem mezi předsedou ministerstva a ně-
meckými stranami. Předsedu kabinetu by zpra-
voval o proudech, panujících ve stranách a tyto
o zámyslech vládních. Zároveň usnadňoval by
Némcům kontrolu nad jednáním vládya
umožnil by jim snáze nahlížeti do poli-
tické akce Čechů, jež zastupuje
v kabinotě velice čilý dr. Rezek.
Němec
Kaiser
Čecho
Polák
doktor
Lueger
Stürgkh
Ludv
Vogler
Rezek
Slovan
12
article
Konečně německý ministr krajan usnadnil by
vládě provedení uherského vyrovnání,
neboť německé strany, vyjma Všeněmce, ne-
stavi se proti vyrovnání nepřátelsky.
K těmto pěti hlasům německým přidal
bychom jako šestý ještě hlas vídeňského do-
pisovatele lvovského »Przegladu«. Ten je prot
všelikým ministrům krajanům, vyjma ministra
pro Halič, který prý má na své místo v kabi-
netě historické právo již od r. 1871.
kdy se jako prvý ministr bez portefeuillu objevi
v rakouském kabinetě Grocholský. Český ministn
krajan, jenž se objevil v kabinetě o osm lei
později, podle »Przegladu« historického práva
už nemá. Kdyby dostali svého ministra Němci.
chtěli by své ministry také Slovinci, Vlaši atd.
(o Rusech se »Przegl.« opatrně nezmiňuje) at
by dopisovatelovo centralistické srdce, znajíeí
v Rakousku jen autonomii Poláků, nikterak
nesneslo.
Z Lublaně, 4. srpna. (Instalace sta-
rosty. — Výsledek sčitání lidu. -
Ruská anthologie.) Ježto byla volba
Ivana Hribara za starostu města Lublaně císa-
řem schválena, konala se v sobotu jeho insta-
lace v úřad. Zástupce zemského presidenta hr.
Schaffgotsch gratuloval ve své řeči, že byl už
po třetí občanstvem povolán k nejdůležitějšímu
ve městě úřadu starosty a zároveň gratuloval
městu, že bude míti i na dále v p. Hribarov
neunavného, dovedného zastance všech svých
Němec
Vlach
Ruse
Polák
Hribar
Halič
Rakousko
Lublaň
13
article
potřeb. V německé části řěči projevil však stesk
že »část měšťanstva, vynikající intelligencí a
poplatností, není zastoupena v obecním zastupi-
telstvu, doufá však, že německé občanstvo z
chová se přes to k obecní správě loyálně
obětavě.« Starosta Hribar ve své odpovědi
prohlásil s důrazem, že bude i na dále dbáti
pokroku města, osvěty a svobodomyslnosti Slo-
vinců, rovnoprávnosti všech občanů a jako syn
národa slovinského že nikdy nesvolí, aby se
zkracovala práva jazyka slovinského. V další
části řeči promluvil pak o různých hospodář-
ských a osvětových potřebách Lnblaně, jimž se
má v nejbližší době vyhověti. — Dle úřadních
zpráv o posledním sčítání lidu jest nyní
Lublani 29,732 (83.5 proc.) Slovinců, 5423
(15.2 proc.) Němců a 445 (1.3) proc. obyvateln
jiného obc. jazyka. R. 1890 tvořili Slovinci
Lublani 81.4 proc., Němci 17.3 proc. obyvatel
stva. Zmohli se tedy Slovinci za poslední dese-
tileti poměrně o 2 procenta, jež ubyla Němcům.
— Nadaný a velice čilý slovinský básník
Anton Aškere vydal obšírnou ruskou
anthologii ve slovinském překladu. V silné
knize o 464 stranách sebrány překlady vynika-
jících básnických děl 74 ruských básníků, po-
čínaje od Deržavina až do nejmladší generace
posledních let. Překlady některých staršíeh
básníků pocházejí od Ivana Vesela; ostatní
zejmena ukázky nových básníků přeložil sám
Aškerc, který opatřil též potřebné úvody a živo-
topisy zastoupených v knize spisovatelů. Antho-
logie bude vhodnou pomůckou pro seznámen
slovinského čtenářstva s bohatou ruskou litera
turou poetiekou.
Hribar
Němec
Slovinec
Aškere
Ivan
Aškerc
Lublaň
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. srpna.
Srbské volby. Dle došlých dosud zpráv
nedělní volby do srbské skupštiny vykonáný
klidně a skončí vílězstvím vládní strany, to jes
vítězstvím radikálně-napredňácké koalice. Výsledel
takový očekával orgán radikální strany »Dnevnike
s jistotou už v sobotu. V něm čteme: »Oče
káváme výsledek voleb klidně a s pravým uspo-
kojením. Jednak proto, že nářodu dovoleno, aby
zcela svobodně vyslovil své mínění o směru
jímž se nyní bere srbská vláda; jednak proto,
že se nesplnilo proroctví těch, kdo dokazovali,
že národ je lhostejný k volbám i ke všemu,
co se děje v Bělehradě. Jeť účastenství při vol-
bách tak veliké, jako nebývalo ještě nikdy. Při-
hlásiloť se o volební listky skoro 90 procen
všech oprávněných volica, v některých okruzíeh
ještě více«.
Matka Viléma II. zemřela.
Proti všemu nadání a proti všem zkuše-
nostem s omluvami úřadními se tentokráte tvr-
zení, že Vilém II. z rodinných ohledů vy-
hnul se uvítání Walderseeova ukázalo se správ-
ným a nebylo pouhou jen záminkou. Pravdou
bylo úřadní doznání, že stav matky jeho, jež
od měsíců již trpěla vážnou chorobou ledvi-
novou, náhle se zhoršil. Zhoršení bylo dokonce
rázu tak akutního, že dnes již kol 6. ho-
dině večerní matka německého
cisaře dokonala. Zesnulá, býv. císařovna
německá a královna pruská, Viktorie, narodila
se 21. listopadu 1840 jakožto nejstarší dcera
anglické královny Viktorie. Roku 1858 provdala
se za pruského prince Bedřicha Viléma, jenž
Dnevnike
Vilém II
Walderseeův
Bedřich Vilém
Praha
Bělehrad
Viktoria
15
article
r. 1861 stal se korunním princem a 9. března
1888 německým císařem. Po smrti manžela
svého 15. června 1888 uchýlila se ovdovělá
císařovna úplně do zátiší, kteréž trávila ponej
více na svém zámku Cronbergu, dílem pak
i v Anglii u svojí matky. Zesnulá císařovna
všímala si — i za krátké doby vlády své
toho, čeho tak mnohý dvůr zanedbává, umění
písemnictví a uměleckého průmyslu. Sama po-
koušela se o maliřství. Uznání vzbudila svědo-
mitá péče o chorého manžela jejího, k němuž
přivolala, proti odporu Bismarkovu, ještě když
manžel její byl korunním princem, lékaře an-
glické. Zamezila také vlivem svým na chot
svého, že tento nevyhověl přání Bismarkovu, by
pro těžkou chorobu zřekl se nároků na trůn.
Anglie
16
article
Vstoupiv na tento Bedřich III. — jak zval se
pak někdejší korunní prine Bedřich Vilém —
vykonával vládu ovšem pouhé tři měsíce. Však
ještě před vládnutím jeho byla Viktorie ve stálém
sporu se »železným kaneléřem«, tento vzpíral se
anglickému vlivu, jejž dcera královny Viktorie I.
u dvora německého a pruského podporovalaa
odvolával se při tom na to, že Německo musí
jíti v politice mezinárodní jen za ryze sobeckými
vlastními cíly bez ohledu na dvorní styky
a sympatie. Liberálové němečtí zachovají však
zesnulé císařovně vděčnou vzpomínku, jelikož
vyrostši v tradicích anglického národa, nadržo
vala vždy volnějším směrům v politice pruské
a německé a přála skutečné ústavnosti a lido-
vému zákonodárství, pro kteréž stanovisko ne-
jednou rozcházela se v názorech i se synem
svým, zvláště když tento ujal“ se vlády. Viktorie
měla pět dítek: syny Viléma (II.) a Jin-
dřicha, jenž jest admirálem německého lod-
stva a jehož části velel i v čínských vodách
odkudž se právě vrací, a dále dcery Viktori
Charlottu, jež provdala se za Bernarda kní
žete sasko-meiningského; Markétku, jejíž
manželem jest Bedřich Karel, prine hessenský.
a Žofii, jež provdala se za korunního prince
řeckého, Konstantina, a přestoupila u příleži-
tosti té proti vůli císařského bratra svého na
pravoslavl.
Bedřich
Bedřich Vilém
Vilém
Jin
Charlotta
Bernard
Markétka
Bedřich Karel
Žofie
Konstantinos
Německo
Viktoria
anglický národ
17
article
Waldersee v Alžíru.
Listy alžírské i oranžské oznamují, že
obyvatelstvo hlavního města nejdůležitější osady
francouzské, Siu, nedemonstrovalo proti návštěvě
německého maršálka, ale že se zachovalo úplně
klidně a reservovaně. Hrabě při svém příchodu
byl uvítán podprefektem a jeho úřadníky, po
něvadž Alžír pro tento okamžik svého prefekta
nemá. Jedině vojenští delegáti uvítali vrchního
velitele bojišť čínských. Francouzské listy bez
rozdílu stran zaznamenávají, že i ostatní strojeno
zdvořilosti ničeho neznamenají.
Ještě k změnám v Elsasko-
Lotrlnsku.
Odchod páně Puttkamerův, tato výhradně
elsaská olázka zaměstnává obzvláště nacionali
stické kruhy franeouzské. Tak čteme ve »Dra
peau«: Jak známo, císař Vílém žádal na elsa
ském sněmu povolení úvěru 2 millionů marek
které byly k tomu určeny, aby starý a památný
hrad »Hochkönigsburg« byl znovu restaurován.
Hrabě
Puttkamerův
Vílý
Waldersee
Alžír
Elsasko
18
article
Sněm přese svoji obvyklou ochotnost váhal, až
státní sekretář, muž ve věcech národnostních
velmi spravedlivý, nabídl neochotné majoritě
koncesi velikého dosahu, totiž tu, že povolí-
sněm v otázce hochkönigsburské, vláda odvolá
beze všech výhrad tak zvané zákony výminečné
až posud platící pro Elsasko a Lotrinsko. Jak-
mile císař o této koncesi zvěděl, ihned doža-
doval ospravedlnění u vládnoucího místodržitele,
knížete z Hohenlohe, jenž se odvolal na svého
prvního sekretáře, svob. pána z Puttkamerů
Ovšem ospravedlnění bylo těžké, poněvadž státn
sekretář jednal o své vůli, a tu prý císan
Vilém ve svém hněvu podepsal dekret, jímž
svrehu jmenovaný úřadník býl se svého úřadu
sesazen. Jedině formality vyžadovaly toho, aby
státní sekretář zažádal za svůj odpočinek.
Jak se dovídá zpravodaj »Paris Nouvelles«, pan
z Puttkamerů bude miti 10.000 marek pense
jak se ve Štrasburku vypravuje, jeho jmění se
páčí na více než 21s mill.
Nyní se proslýchá, že také místodržite
elsasko-lotrynský kníže Hohenlohe odstoupí a že
na jeho místo dosazen bude — hr. Waldersee
Soudí v Berlině, že lze také proti Fran-
couzům v obou anektovaných zemích užit
»civilisačních« prostředků, jakými se hrabě
Waldersee v Čině — vyznamenal ?
Slavnostní řeč professora dra.
Vilém
Hohenlohe
Fran
Waldersee
Lotrinsko
Hohenlohe
Štrasburk
Berlín
Paris Nouvelle
19
article
J. N. Woldřicha,
pronešená při slavnosti odhalen
pomníku prof. dra. Jana Krejčího
v Klatovech dne 4. srpna.
Téměř před devatenácti lety rozlehla se
po vlasti naší následující slova nadšená:
»Byv pozván od vás, čilé studující mlá-
deže jihočeské, ku dnešní slavnosti, duševn
sváteční, odložil jsem ochotně kladivo země-
zpytné a spěchal od skal a vreholů lesnatých
do středu vašeho, abych s vámi v rozho-
voru srdečně přátelském opět jednou se po-
vznesl k výši našich ideálů, bych mezi vám
okřál a omládl, neb i já jsem Jihočech, krajan
váš, i jako vy i já pocházím z toho lidu pod-
šumavského, tak měkce slovanského, pracovi
tého, skromného, trpělivého, avšak i tak důmy-
slného, hloubavého a k nejvyššímu duševnímu
povznesení schopného, jsem z toho lidu, v jehož
lůně se zrodil za starých časů náš Štítný
Hus, Chelčický, Čelakovský, Ja-
blonský.
Jestli dobrý genius národa našeho s bolným
výrazem tváře se odvrací od jeviště dějin oněch
smutných dob, tak tentýž genius zrakem mi-
lostně vyjasněným, nadéjně ozářeným, pohliz
na ony velebné postavy mužů, jejichž vznešený
vzlet myšlenek, ryzost mravní a neúmorní
snaha po dostížení dokonalosti na duševním ži
votě, zachránily národu našemu podstatu toho
co jej činí vůbec vyššího života duševně schop-
ným a tudíž i co člena lidské společnosti na
dráze pokroku spolupracovníkem oprávněným.
Woldřich
doktor
Krejčí
Jihočech
Hus
Chelčický
Čelakovský
Klatovy
20
article
Témito upřímnými, vlasteneckými slovy za
hájil dne 13. srpna 1882 slavnostní sjezd aka-
demického spolku »Štítný« v Jindř. Hradci ko-
naném prof. Jan Krejčí, drahý, vzácný
přítel můj a slovutný předchůdce na vysokém
učení Karlo-Ferdinandově. Zlatá slova tato.
jakož i celá řeč slavného badatele a vzorného
syna národa, zavzněla ryzým, stříbrným hlasem
svým až k nám Čechům, tehdáž osudem na
Dunaj zavátým. Ano, novymizela nikdy z paměti
přátelské styky s Krejčím prohloubily a upevnily
se navždy.
A co hlásají slova uvedená? Vyobrazuj
nám předovším celý ryzí charakter vynikajíeíh
učence českého, upřímného národovce, přítele
lidu a zejmena přiznivce a osvědčeného otce
mládeže akademické, mezi níž a k jejíž slav
nosti vlastenecké, odloživ odborné kladivo
s upřímnou láskou tak rád zavítal. Slova ta.
obsahující výraz národní lásky, národního vě
domí, lásku k lidu, z jehož lůna pocházel
lásku k vlasti milé a vroucí lásku k Pošumaví.
kde v tomto slavném městě světlo spatřil. Slova
ta poukazují na ideální cestu, již se akad.
mládež bráti má by vyhověla národnímu úkolu
svému, sloužila pokroku všestrannému jak na
poli vědeckém, tak i na poli prostonárodní vzdě-
lanosti a vlastenectví vůbec. Během řeči tě do-
poručil Krejčí mládeži, by se přidržela trí
idel: idey pravdy, idey práva, a idey krásy a
bujará mládež ta, tehdy ještě, bohudík, bez vý-
jimky národně ryzí, nadšená, přijala, jakož
i všechen shromážděný lid, slova ta s upřímným
povděkem, zaryla je do svého srdce a řídila s
jimi po život svůj.
Štítná
Jindřichův
profesor
Krejčí
Čecho
Hradec
Dunaj
Pošumaví
vysoký učený KarlaFerdinandov
21
article
Ano, slova ta zachovala se i v srdci na-
dšené akademické mládeže dočasné, jejíž učite-
lem zůstal Krejčí prostředím žáků a přáte
jeho; pochopila ideální povahu, vážnost, pocti-
vou snahu a vykonané, vynikající odborné práce
zvěčnělého, starajíc se jako vděčný a zdárný
dorost národa o zbudování památky muži tomu.
o slavnost dnešní, svědčící neobyčejně vynikají-
címu pracovníku na poli vlasteneckém; s ní
spojila se slavná rada tohoto starobylého, o
věku českého, král. města, spojili se žáci
přátelé a ctitelé jeho.
V drobném prodejít
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolední
. . . . za 2 b
Ve slialkách na venkověi
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 8h
Inserá ty
platí se hotově napřel
Pledplacení a inserty přijímná sdminl-
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nackézejí se též redakre
tlskárna n ezpodica „Národních Listá“.
Bukopšny se nsvraceji
Krejčí
národní Listat
22
article
Sám pak vykonal jsem jen velmi milou
národní povinnosť svou, jako nástupce jeho
a též jako Šumavan, když převzal jsem
předsednictví slavnostního výboru výkonného,
jejž zvolil r. 1888 čilý akademický spolek
»Úhlava«.
Jan Krejčí narodil se 28. února 1825
v Klatovech a zemřel dne 1. srpna 1887
v Praze, dosáhnuv 62 leta 5 měsíců státí
svého namáhavého, neúmorvého a zdárného
života. Otec jeho »Vilém sloužil dlouhá
léta u vojska, zúčastniv se bitvy napoleonské
u Lipska, čemuž svědčí medaille, jíž si byl syn
Jan tak velice vážil; matka jeho »Kateřin
Machová« pocházela z rodiny lesnické z Nýrska;
zdědil tudíž mladý Jan jednak kázeň a přesnost
při vykonávání povínností od otce, jednak ná-
klonnosť a lásku k přírodě od matky, lásku se-
sílenou tím, že zažil malý Jan prvé dojmy ži-
vota svého v malebném, přírodními krásami
oplývajícím Pošumaví; ztrávilť prvních pět let
v Klatovech, ač za docela chudých poměrů,
načež odebral se s matkou do Karlina, kde
otec jeho zastával místo dozorce silničního.
Šetrný otec, úplně povinnostmi svými zaujat,
jen málo se mohl starati o syna svého, pročež
výchova jeho připadla zejmena matce sta-
rostlivé, pilné a pracovitě. Něžná láska matčina
přispěla k ideální náladě syna. Prvního vzdě-
lání dostalo se Janovi v soukromé škole pro
děti poddůstojníkův a vysloužilců v Karlíně.
Krejčí
Vilém
Jan
Kateřina Machová
Klatovy
Praha
Lipsko
Nýrsko
Pošumaví
Karlin
spolek » Úhlava
23
article
Jelikož jevil hoch neobyčejné nadání k studiu,
vypravila jej matka r. 1836 na gymnasium
piaristů v Praze, odkudž přestoupil po dvou
letech na gymnasium akademické, kde dospíval
rychle vlivem jasného ducha Jungma nno va,
k němuž přilnul nejvřelejší uctivosti. Matka ži-
vila jej prací rukou svých. Odbýv tehdejší
filosofický kurs, přestoupil na polytechniku
pražskou, kde věnoval se zejména studiu věd
přírodních až do r. 1848. Živil se tu sám, ze-
jmena kondicemi, podporován blahočinou rodinou
Náprstkovou a vyučoval též v rodině hr.
Kaunice. R. 1845 zemřel otec 20letému aka-
demikovi, podporujícímu na to i matku svou.
Vnímavý a pro přírodní vědy nadšený mladík
zalibil se záhy předním tehdy přírodozpytcům
J. S. Preslovi a Fil. Max. Opicovi; ob-
cováním s nimi tužil síly své k vědeckému
a vlasteneckému snažení svému. Nejmocněji pů-
sobil však na ducha Krejčího vynikající, národa
českého si vážící učenec německý Fr. K. Zippe,
který byl později ve Vídni i učitelem a upřím-
ným příznivcem mým, kde rád se mnou česky
pohovoříval. K muži tomu Inul Krejčí oddanou
vděčností.
V pohnutém r. 1848 stal se Krejčí asi-
stentem Zippeho při mineralogiekých sbírkách
musejních v Praze a rok na to jeho nástupcem
a kustodem při museu král. českého. Téhož
r. 1849 nastoupil učitelskou svou dráhu při nové
vyšší reálce české, řízené J. Wenzigem a rok
na to supploval též po dvě léta professuru mine-
ralogie na německé technice pražské. R. 1851
se oženil.
Náprstkův
Kaunic
Presl
Max
K Zippe
Krejčí
Zippe
J Wenzig
Praha
Vídeň
Opic
24
article
Spisovatelská, jakož i vynikající způsobilost
učitelská Krejčího přiměla zastupitelstv
města Písku k tomu, že jej povolalo r. 1860
k zařízení a spravování české reálky, kterémuž
úkolu znamenitě vyhověl. V Písku seznal nedo-
statek škol průmyslových a pokračovacích a sna-
žil se zaříditi při reálce i odbornou školu pr
život praktický. Reformatorská činnost tato ne-
srovnávala se ovšem s vyučovací kostrou tehdej-
ších reálek, ano i některým měšťanům se neza
mlouvala novota tato, předčasná a teprv později
k platnosti dospívající.
Krejčí vycházel si často i do okolí píse-
ckého, poučuje lid přednáškami populárními. No-
vola tato nelíbila se zase okresnímu hejtmanovi,
předpokládajícímu, že tím lid pobuřuje.
Nabyv trpkých zkušeností vrátil se Krejčí
v březnu 1862 opět do Prahy. Venkované i obe-
censtvo písecké dopravilo jej s velkou ovací
daleko za město. Za pobytu svého na Pisecku
dobyl si Krejčí po venkově tolik přízně, že r.
1861 jmenovali jej venkovské obce okresu pí-
seckého, jakož i města Netolice, Husinec, Lhe-
nice a Vlachovo Březí čestným občanem svým,
a že téhož roku byl rolniky okresu prachati-
ckého a netolického zvolen za poslance na sněm
zemský, jehož členem zůstal až do smrti své.
R. 1862 vyslán byl Krejčí obcí pražskou
na světovou výstavu do Londýna a na cestu po
Německu, Belgii a Franeii, by konal studia ze-
jména v oboru školství průmyslném.
Krejčí
Písek
Praha
Netolice
Lhe
Vlachův Březí
Londýn
Německo
Belgie
25
article
Ve spise svém, o cestě té vydaném roku
1863 podal návrhy na zřízení škol průmyslo-
vých. Téhož roku habilitoval se na české tech-
nice, kde byl pak roku 1864 jmenován profes-
sorem mineralogie a geologie a zvolen rektorem
r. 1871 a 1877. Zde působil do r. 1882, jsa
povolán na řádnou stolici geologie palaenthologie
na universitě české a zvolen r. 1883 dékanem
fakulty filosofické. Jako professor universitní
zemřel ve své zamilované vile »Šemiku« pod
Vyšehradem předčasně v plném proudu prací
svých.
Nálady byl Jan Krejčí potěšené, zejména
v letech mladších, miloval zpěv, byl příjemným
společníkem, důvtipným žertům přístupným. Občas
byl i poeticky naladén, o čemž svědčí některé jeho
výkony belletristické pod pseud. »Prokop Rudný«
uveřejněné. Byl nezištným až na vlastní újmu
prospěch všeobecný stál mu vždy blíže, nez
prospěch vlastní. Pro lidumilnost svou chovají
venkované paměť Krejčího až podnes v uetivé
upomínce. Měl celkem 9 dětí, z nichž 2 v útlém
věku zemřely; výchova a zaopatření zbylých
7 dětí, o něž otcovsky pečoval, způsobila mu
nemalé starosti, jež překonal namahavou prací
duševní. Sám byl v požitcích svých nejskrom-
nější. Maje útěchu v práci své, dosáhl uznání
nejen u kollegů a v odborných kruzích národ-
ních, nýbrž i za hranicemi českými. Vládního
uznání se Krejčímu podobně jako i mnohému
Krejčí
Prokop
Vyšehrad
Šemik