Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXIII

2

V Praze, v neděli dne 19. července 1903.

Praha

3

Číslo 195.

4 article

Na ranní a odpol. listy před, lácí sei v Praze v ažulnístraei a měsíc B dtvrt lsts . . . . d K — s drojí čonáškou na něsíe B dtrit leta . . . . 7 k 50h s něsíe . . . . . . 2 K 90 h Pošton: za měsíe kei atnrě lels . . .: s drojí zásilkos na měníe n čtvrt leta . . . HI K eo

Praha

5 title

Dnešní číslo pro Prahu Je o 18 stranách.

Praha

6 article Říšská krise.

Říšská krise. V podobných těžkostech jako nyní, nevázly současně snad nikdy ještě vlády obou polovin rozpoltěné říše habsburské. Kdyby dnes starý panovník povolal oba řídící státníky k sobě do Islu a vyzval je, aby mu pověděli, jak troufají si do nedalekého podzimu překonati veškery překážky a vybřísti z bařiny obtíží, v nichž vládní káry s těžkým nákladem rakousko- uherského vyrovnání a revise branného zákona až po nápravy vězí zda by mu dovedli jeden nebo druhý dáti uspo kojivé, neklamné jistoty? Zda by dovedli na rýsovati strategický svůj plán, slibující pravdě podobný úspěch? Zda by dovedli ukázati moe- náři bezpečnou dráhu, vedoucí k vytknutému cíli, spolehlivé prostředky, vedoucí k ozdravění? Pochybujeme rozhodně. Utěslivých, nadějnýeh slov by snad oba našli dosti, Khuen jak Körber, avšak positivních, konkretních plánů a koncepcí spasitelných pro šťastné rozuzlení nebo rozetnutí gordiekého uzlu nynější cís- i trans- lajtánské krise nemá té doby zajisté ani jeden ani druhý z obou výtečníků.

Utěslivý Körber

7 article

Či snad spolehá dr. Körber na pomoc své německé levice a na pomoc Polákův? Dejme tomu, že na krásně charakterní ten čtyřspolek Luegrových antisemitů s pokrokáři semitoflly německých nacionálů s ústaváckými feudály za přáhne se mu do káry jeho svými 134 muž- skými silami, leč může dnes spoléhati také na polské kolo s tou jistotou jako dřive Neslyší ten praskot z Haliče? Ani starý služebník Jaworski není všemohoucím. Nastřá daná nespokojenost v lidu polském ohlašuje s co den hlubším repotem, propukává v neodvis- vem vsku i na shromážděních voličův polských napořád hlasitěji a ostřeji. Tarnopolská schůze již vyzněla heslem: boj proti Körbrovi po boku Čechův a list tak rozvážný, jako Ivovská »Ga- zeta Narodowa«, sestavila přímo zdreující bi- lanci systému Körbrova: »Spor českoněmecký« — píše — »trvá na témže bodu zeměpisné šiřky, jako dříve při nastolení vlády Körbrovy.

doktor Körber Polákův Luegrový Jaworský Čechův Halič Körbrov

8 article

Jen že jsou státní pokladny prázdny že rovnováha v rozpočtu je ohro žena, že v parlamentě jsou velke strany rozhořčeny a mimo parlament všickni národové, Češi jako Němei, Slovinei jako Vlachové a Chorvate jako Poláci a Rusíni roztrpčení a ne- spokojeni. Všickni eilí se zhlamáni ve svých tužbách a nadějích ve splnění požada ků svých. Leč i kdyby 5e podařilo dru. Körbrovi uchlácholit poznovu dobrými slovy nebo skutky »kolo polské«, tak že by mohl spolehat na pod poru jeho 66 hlasů »pro všechny případy«o měl by pořád teprv pro své velké akce pouhých 134 + 66 = 200 hlasů. Scházelo by mu tedy vždy ještě 13 hlasů do nadpoloviční většiny. o něž by se musil snažiti buď u tyrolskýeh klerikálů, nebo u Vlachů, nebo u naší šlechty- Možno, že by je našel; možno, že si stluče sežene oddanou většinu pro své » státní nutnostie ad hoc v síle nějakých 224—230 mužů: však co mu to vše prospěje proti vytrvalé české ob- strukci, která svými 50 hlasy věru stačí zmařio parlamentní projednání obsáhlých předloh vy- rovnacích, nadtož nový branný zákon- kdyby neodpovidal právům, požadavkům a po třebám národa našeho. Slovem: nedovede-li dr. Körber do svolání parlamentu uspokojit národ český poctivým vy plněním jeho známých nejspravedlivějších poža davků národních a kulturních — má zatara senou cestu na dobro a nedostane se z bařiny

Čech Vlach Chorvat Polák Rusín doktor Körber hlas

9 article

ani o krok ku předu, jako jeho kollega Khuen Hederváry. Tu nepomohou žádné nové volby ani v Uhrách, ani v Čechách, žádné přiostřen jednacího řádu, žádně sex lex« a žádný § 14 nýbrž tu zbývá jediná rada a jediná pomoe vyhověti slušně obecnému přání a požadavku nespokojených národů, usmířiti jejich roztrpče nou mysl skutkem a důkazem dobré vůle ochoty. — Dle nejnovějších zpráv z Pešti chce prý se vskutku již tak vyjíti Maďarům — vstříe! Podobá se tomu dle ladění ně- meckých polovládních listů videňských, které do včíra ještě hromovaly proti nestoud- ným požadavkům košutoveů po vlastní maďarské armádě, avšak dnes náhle již obracejí na cele čáře, prohlašujíce, že prý je to jednomyslná. neodbytná tužba všeho národa maďarského o pyšných sídel magnátských až do poslední czardy na pustě uherské ...

Khuen Maďar Uhry Čechy Pešť

10 article

»Ano« — volá dnešní vídeňská »Volk zeitung« »tam za Litavou práhne dne skoro každý v srdei svém po samo statné uherské armáděl« I nebylo-liž by prý čirým nerozumem rozpouštět uherský sněm a novými volbami appellovat na náro maďarský, aby se vyslovil proti této své srdečné národní tužbě? »Možno volat národ k rozho- dování o olázkách politických, kulturních, ho- spodářských nebo eírkevních, avšak nebezpečné a zpozdilé bylo by, vyzývati národ k rozhod- nutí v záležitosti, která všem občanům stejně na srdci leží, nejtajnějšími vzněty duší zachvívá a všecky mysli sjednocuje. Nebezpečno obra- ceti se na lid se žádosti, aby vzdal se svých tužeb národních.« Tak zbabéle obrací, hle, vídeňský tisk. jenž do včíra přímo zuřil při pomyšlení, že by sa mohlo vyhověti požadavkům Košutův a Ba- rabašův po rozchvácení jednoty rakousko- uherské armády. Dnes už to není jen »dobro- družná obstrukce« Barabašův a Polonyův — dnes už je to jednomyslný požadavek celého maďarského národa, přes nějž nelze přejíti k jednacímu pořadu, jejž nelze odpravit ani novými volbami, ba ani obětováním nynějšího ministerstva Khuenova a nahražením ho koalič ním ministerstvem z »nejlepších mužů« maďar ských, jako prý byli na př. Štěpán Tisza, Ap ponyi, Julius Andrassy a Weckerle.

Košutův Barabašův Polonyův Štěpán Tisza Apa Julius Andrassy Weckerle

11 article

Nikoliv, ani to prý by nerozřešilo krisi uher- skou, která vzrostla již na krisi říšskou. Nýbrž spása jediná záleží prý v tom, vyho víli se do jisté míry národním požadav- kům Madarstya v otázce armádní, píše dnes již pešťěký doplsovate! vládní »Neue Eraie Pressa« a sdéluje k tomu zároveň tyto sensační novinky: »V rozhodujících kruzích mon a rchie připravují se již od delší dob k tomu, aby v dané chvili, i aniž by k tomu byli z venči donuceni, dobrovol ně poskytli (Maďarům) některé národn koneese v armádě; i jest maďa- ským poslaneům známo, že již od mnoha měsícův konány v té příčině co nejhorlivější studie. Jinak by nebylo bývalo ani vládě Szellově možno, aby byla směla takovéto koncesse při- slibovati k době, až dojde na revisi bran- ného zákona.« — »Nuže,« přimlouvá se »Neue Freie Presse« — »kdyby se již dne aspoň čásť těch koncessí povolila, bylo by obstrukci maďarské možno, aby se cti a s poukazem na dosažený úspěch ihned upu- stila od oblchání parlamentu. Obstrukce však ani toho nepožaduje,« — domlouvá charakterní vídeňský orgán ústaváků rozhodujícím kruhům dále: »aby se ji účet vyplatil hned hotově nýbrž spokojila by se pro tu chvili dokonce i jen autoritativním slibem, směnkou na několikaměsíční lhůtu asi do revise bran ného zákona.« — Nuže dobrá: Maďarům bude dle všeho vyhověno. Dostanou v novém branném zákoně, oč se jich Košut, Polonyi, Barabás i Apponyi tak houževnatě zasazují. Avšak nechť ví se v rozhodujících kru- zích vojenských již dnes, že co- koliv se u vojště v ohledu národ- ním povoli Maďarům, musí také býti přiznáno ostatním histo- rickým národům této monarchie zejmena nám Čechům a Polákům — nebot stejná břemena, stejná prával

Maďar Košut Polonyi Barabás Apponyi Čecho Polák Neue Eraie presso Neue Frei Presse

12 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 18. června. (O poměru dra Körbra k ministru dru. Rezkovi vypravují »Podvysocké Listy«: Nejsilnější z bo jovných výprav Němců proti ministru dru. Rez kovi odehrála se v lednu r. 1901 těsně pře svoláním říšské rady. Tehda ministr dr. Rezek silně vystoupil proti Körbrovu návrhu n vložení Němeům odpovídajícího a pro ně přl- znivého místa o státní něměině do trůnní řeči a tehdá také následkem toh hrozila krise Rezkova a spolu krise celého mini- sterstva. A tehdy uveřejněn byl v » Neue Freie Presse« zuřivý článek, který v politických kru- zíeh způsobil značné vzrušení. V elánku vyčítáno dru. Rezkovi, že prospivá pouze Čechům, nikoli vládě a že ruší vnitřní jednotu ministerstva, jse překážkou volného jeho pobytu. Bylo velice ná- padno, že na obranu dra. Rezka neozval s žádný list, který měl spojení s kruhy vládními Soukromým pátráním bylo pak zji štěno, že tehda za bouřlivým tim úlokem »Neue Freie Presse« proti dru. Rezkov stál sám dr. Körber Dle úsudku »Podvysockých Listů« dr. RRezek stál bedlivě na stráži českých zájmů a pracoval pro ně, jak sám za nejlepší uznával. Domohlse také mnohého běžného úspěchu, často od vrátil leckteré zařízení, jež v některém obor chtěla prověsti vláda vděk té nebo oné německé nebo byrokratické kolerii. Vším tím a jinými ještě zjevy byla činnost ministra dra. Rezka nám přízniva. Ale ve mnohém byla z a se podporou toho kterého dočasného úspěchu dra. Körbra. Bez dra Rezka nebyl by dr. Körber dostal loni na př. roz- počet. Mnohé a cenné byly pro dra.

Rezek Podvysocký Němec Rez Körbrův Rezkův Čecho Körber doktor RRezek Praha Neue Frei Presse Neue Frei Presse

13 article

Körbra služby, jož dr. Rezek mu prokázah Po stránceosobní tedy je odcho dra. Rezka z ministerstva projevem Körbrova nevděku vůči českému ministru-krajanu; po- liticky znamená další, nový příklon nynější vlády k Němeům, ale při tom a tím pro dra. Körbru slížení poměrů, neboť na cestě k zástupcům če ského národa, na cestě, na kterou se vydati musí, nebude míti prostředníka, jakým byl ministr dr. Rezek. Polské a němeché slovo cli. Německý profassor kreslení na realce ve Lvově, jmenem Suchanek, upíral v posledních dnech semestru jistému žáku vyššího oddělení že sám kreslil předložený výkres, a nechtěl ho přijmouti. Žák jej ubezpečoval čestným slovem že sám kreslil, načež professor: „U nás Němeů čestné slovo Polákovo nic neznačí“. Žáci, sly šice tato slova odebrali se k řediteli a stěžoval si na urážku, kterou jejich národnosti učinil Su chanek. Reditel ústavu ihned svolal konferenci jež vyslýchala professora Suchanka i žáky. Su- chanek se dokládal svým „čestným slovem“, že zmíněného výroku neučinil, avšak byv usvědčen nabídl se, že výrok učiněný před celou třídou

doktor Rezek Něme Suchanek Polákův Lvov

14 article

odvolá. Tak se stalo. Zemská školní rada ne meškala a přeložila Mommsena Suchanka do Tarnopolu. Dr. Franko Potočnjak. Dr. Potočnjak jest jedna z nejjasnějšíe hlav, jedno z nejlépe vlastenecky cítících srdcí jeden z nejstatečnějších politiků národa chor- vatského. S těmito vlastnostmi nemohl býti mi- láčkem bana Khuena Hedervarského, a také ban Khuen mohl v něm najíti pouze rozhodného od půrce. Loni dr. Potočnjak několikráte proti ba novi vystoupil tiskem a vypočítával jeho těžká provinění proti chorvatskému národu. Byly t zejmena: brožura „Ze země bezpráví a demo- ralisace“, vytištěná v Lublani v „Národní t skárně“ 1902; „Otevřený list“, jejž dal tisknout v časopise „Narodna Missno“ dne 7. dub. 1898 č. 10 v Záhřebě; maďarská brožura „A magya orszag gyules“, vyšedší v Pešti“. Pro tyto tiskové projevy proti banu Khue novi dr. Potočnjak byl banským stolem od scuzen k ztrátě práva hájiti ve věcech trestných a k vymazání ze seznamu obhájců. Dr. Potočnjal se odvolal k „stolu sedmeřice“, jež tyto dni roz- sudek prvé instance potvrdila. Rozsudek je dán v Záhřebě dne 15. července. Podepsán M. p Šibeník.

Mommsen Suchanek doktor Franco Potočnjak Potočnjak Khuen Potočnjmout Tarnopol Lublaň Záhřeb Pešť Šibeník Narodno Missno

15 article

Kontraki o Vavel. Polské listy velmi se radují tomu, že krá- lovský hrad krakovský, Vavel, byl vykoupen od c. k. vojenského eráru a přešel v majetek země Význam přičítají tomu, že smlouva byla pode psána ve výroční den bitvy grunwaldské, dne 15. t. m. Země zaplatí za tento „dar“ c. k eráru 3,200.000 K, kterážto suma bude obrá- cena na pořízení budov a opravy hradu, jež jsou nevyhnutelny k jeho přizpůsobení za občasnou císařskou residenci. Odevzdání hradu i adaptace protáhne se na několik let. Historická část hradu, t. j. hrad sám s dvorem odevzdán bude za 2 leta; části přilehlé, t. j. garnisonní soud, kolny na děla a skladiště — r. 1906; z nemocnice domu rekonvalescentů vojsko ustoupí r. 1909. Z kupní sumy vyplaceno bude 1,600.000 K ve dvou letech, ostatek bude zaplacen po částech r. 1907, 1908 a 1909. Náklad na obnovení po- čitá se na 5 mill. K, ale myslí se, že může dostoupnouti až výše 8 mill. K.

16 article Politické zprávy zahraničně

Politické zprávy zahraničně V Praze, 18. července. Srbšti napredňáci za nových poměrů. Dop. „N. L. Z Bělehradu, 15. července. I napredňáei začínaji ukazovati známky života, ale ne jak organisovaná strana, nýbrž jako skupina lid stejného v něčem smýšlení, kteří si navzájem nebráni, být v něčem smýšlení různého. Napredňáckou stranu rozpustil nebožtíl Milutín Garašanín r. 1896. Učinil to ve sroz- umění s ostatními členy strany a každému z nich zůstavil na vůli, aby zůstali neutrálnými, anebo aby se přiďali k libovolné straně druhé. Mnozí dokazují, že Garašanin, dotud austrofil, rozpusti svou stranu jen proto, že nechtěl, aby napred- ňáci i dále sloužili králi Milanovi v protinárodní a krkolomné politice. To se potvrzuje tím, ž Garašanin z kořen změnil své smýšlení o Ra- kousku a z austrofila stal se rusofilem právě jako jeho přítel, nynější hlava napredňáků, učený Stojan Novakovič, poslanec při dvoře petrohrad- ském. Za svého vyslancování v Paříži Stojan Novakovič obeznámil se se snahami ruské poli- tiky, poučil o nich Garašanina, a oba upustili o svého austrofilství. List, který Garašanin před svou smrtí na

Dop N L Garašanin Milan Novakovič Praha Bělehrad Paříž Milutín Garašanín

18 article

psal svým politickým přátelům, je zjevnou roz- tržkou s politickou minulostí napredňáků, jimž radil, aby se zblížili s radikály. Od té doby na- predňáci mají zahraničnou politiku radikálů, kteříž přejí si, aby se utvořila federace balkán- ských států pod ochranou Ruska a ničeho ne- chtějí podnikati bez Ruska. Na tom základě r. 1901 na jaře utvořila se dohoda mezi napredňáky a radikály Pádem Vujičovy vlády v říjnu loňského roku tato dohoda přestala, ale pouze formálně, neboť věcně napredňáci zůstali spojenci radi- kálův a nebožtík král marně se pokoušel, toto spojenství rozbiti. Vůdcové jejich prohlásili tedy v „Dnevníku“, že každý upřímný napredňák musí v národě rozšiřovati zásady radikálů, jež jedině odpovídají potřebám a domokratickému duchu srbského národa.

Vujičův Rusko

19 article

Po svém příchodu z Petrohradu do Běle- hradu Stojan Novakovič, jejž napredňáci nyní považují za svou hlavu, sešli se tyto dni přední mužové bývalé strany napredňácké a usnesli se, že se ještě nezorganisují jako strana, nýbrž roz- vinou prapor svobodomyslného konservatismu; budou hájiti svobodomyslnou ústavu a zákoni- tost, ale i národní samobytnost, jež u starých na- predňáků nebyla ve vážnosti. V tom smyslu Sto- jan Novakovič sepsal a svým stoupencům roze- slal otevřený list. Doporučuje jim, aby byli věrni národním závětem, v otázkách politickýcha samosprávných aby se vždy připojovali k té silnější straně, která má program, národu nej- prospěšnější, avšak aby si vyhražovali právo samostatného rozhodování o tom, co považují za nejnárodnější a národu nejprospěšnější. Z toho se soudí, že napredňáci při volbách do skupštiny budou hlasovati s velkou stranou radikálnou. Podobně se myslí, že frakce tak zv. samostatných radikálův a sociálných demokratů hlasovati budou s liberály. Že velká radikálná strana obdrži velikou většinu mandátů, je ne- pochybno. Místa ve státní radě, z nichž se poděkovali Vujič a Pašič, zůstanou neobsazena. Proslýchá se, že ani gen. Sáva Grujič nezůstane předsedou státní rady, nýbrž vrátí se za vyslance do Caři- hradu, a předsedou státní rady že bude jmeno- ván Dimitrij Radovič, naprednák. Srb-Slovan Dědictví po králi Alexandrovi. Matka zavražděného krále srbského Alex- andra, bývalá královna Natalie, přihlásila se bělehradskému státnímu soudu o dědictví po svém synu a žádá, aby jí bylo vydáno.

Novakovič Vujič Pašič Grujič Radovič Srb Alexandrov Alex Petrohrad Běla carhrad Slovan zákonitost

21 article

V Port-Arthuru vycházející ruský časopi „Nový Kraj“ uveřejňuje z officiálního pramene pocházející odpověd na stižnosti, pronášené evropským (anglickým) a japonským tiskem na pobyt ruského vojske v Mandžursku. List uji- šťuje, že od polovice června není v Mukdenu kromě několika kozáků, zanechaných v něm pro služby ruského vojenského komisaře a diploma- tických úřadníků ani jediný ruský vojín. Chce-li Japonsko neústupně vyklizení Jukonu, bude Ru- sko žádati především vyklizení Čemulpa, Mo- sampa a Hinanpa. Také Evropa zapomněla již zásluh Ruska, jichž si ziskalo stavbami dráha při vyprostění vyslanectev v Pekině a štve Činu, by na dobře míněné podmínky Ruska nepřistu- povala. Rusko zahájilo však mezitím již effekliv využitkování území, na něž má vliv. Založena již velká společnost s mohutným kapitálem, která zřídí paroplavbu na Laóhu, vystaví elektrické dráhy a zřídí elektrické osvětlování v Mukdenu a Charbině, těžiti bude z rozsáhlých ložisek uhl pro železné dráhy a ruské loďstvo a využitkuje

Arthur Mukden Japonsko Evropa Rusko

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 18. července.

Praha

23 article

5— (Kronika.) Velmi vřele rozhovoři se o známě čtenáři Radičově knížce »Slovanská politika«, professor Zdziechowski v Krakově. — Vůči dnešnímu stavu věcí je sice R dičova »Slovanská politika« pouhým snem, však mějme na paměti, praví, rozebrav podrobně spisek, i sny (marzenia) mívaji svůj význam v dějinách *).. Polský kritik rozchází se ovšem ve mnohém s názorem chorvatského publicisty, ale přiznává jeho spisku »vysokou úroveň tužeb, ušlechtilý idealism záměrů a hluboké pojetí idey slo- vanské.« Stojí za povšimnutí, že právě z polské strany přichází tak vřelý ohlas. Professor Zdziechowski znám je odlišným hlediskem svého slovanofilství. Je idealista svého druhu. Prozatím všichni myslitelé o věcech slovanských jsou idealisty a nemají v té věci jeden druhému co vyčíiati. Radié vztyčuje západnímu Slovanstvu veliký úkol, proti ostatní Evropě prosáklé du- chem násilnosti. Leč postup Slovanstva na zá- padě nedovede si mysliti jinak, nežli ve shodě s mocným státem na slovanském východě. Ten smírný názor autora Jihoslovana vůči světu ruskému »dotýká« se zas nemile kritika Po- láka. Kulturnímu poslání Slovanstva by rád rozuměl, ale Slovanstva — bez Ruska. Radié po způsobu českých slovanofilů pohlíží mu na Rusko »mlhou svých brejli,« nevidí, že Rusko jako dědie ducha byzanekého není o nic méně »prosáklé militarismem a byrokratismem« než ostatní Evropa, dědie ducha starořímského. — A ten duch bysancko-německý, mili- tárný i byrokratyčný, podmaniv si vládu ruskou a zahrnuv i široké kruhy společenské (rozuměj ruské), jest právě krajním opakem snášelivě svobodomyslného demokratismu slovanského .. *) Nowe hesžo sřowviaňiskie.

Radičův Zdziechowski Jihoslovan Krakov Evropa Rusko

24 article

Proto slovanský názor česko-chorvatský připadá polskému slovanofilu bludným. Nám Čechům a Jihoslovanům, jak známo, připadá bludným zase — polský názor. A zde pro- zatím jsme se všim slovanofilstvem. Považujeme jeden druhého za bludaře. Mezi theoretiky už jinak nebývá. Všecko »slovanství« je prozalím samá theorie. Duch Slovanstva chce býti duchem »pra- vého křesťanství«, duchem svobody, lidumilnost a rovnoprávnosti. Pravda. My Slované na zá- padě máme sebe za pravé Slovany. Ale vizm také, kam jsme to se svým »pravým slovanským« duchem také přivedli! Bezvládni, skoleni ležime Čechové, Poláci, Chorvatě, Srbově, cizím ideám a záměrům služebni, neschopni dáti svému du chu tělo i výraz vlastní. Dovoláváme se svého ducha, zápasíme za svoji »ideu« českou, pol skou, slovanskou! Však, co znamená idea — bez síly? Jediný slovanský kmen tu stojí nepokořen silný! Rusko! Vetřelo se síce mnoho »ně- mecko-byzanekého« živlu *) do jeho tělesa pravda! Však za to je Rusko mocný stát schopný skytati oporu myšlenkám budoucnosti A slovanská idea! Není to idea — bu doucnosti? Jedno je jisto: slovanská politika nedá s mysliti, dokud nejsou vyrovnána obě nejbližš sobě slovanská hlediska: polské a české.A k tomu zbývá ještě kousek cesty! Jsou prozatím body, kterých se mezi sebou nesmíme ani dotýkati. Poláci mají známou svoji citlivost pro jisté otá ky. My Čechové zase velm se proto durdíme. Překáží to našemu pojímán slovanské myšlenky!

Čecho Jihoslovan Slovan Polák Chorvata Srbův Rusko duch svoboda

25 article

*) Prý Rusové nejsou »čislí« Slované, mají v sobě »finské« živly ! Jaké dělinství ! Což v životě ná- rodních těles rozhoduje ještě nějaká »krev« a ne — idea? Nejsou Prušáci vlastně »smíšená« krev — slovanská? A nejsou dnes nositeli německé i dey ti poněmčení — Slované brandebursko pomo fat šlír — Poláci měli by si odvyknouti svoji ci livost ! říkáme. Vlastně však nemáme nejmenšího práva tak se vypínati. Nevíme a nemůžemo ručit, jak bychom cílili sami, kdybychom byli na jejicl místě. Stejným právem oni zazlívají nám nedo statek smyslu pro hledisko jejich. A takový je zatím náš poměr vzájemný. Stojíme proti sobě plni platonického zaujetí pro společnou ideu, ale úplně zparalysováni vzájemnou nedůvěrou ohoustranných, spolu nesrovnatelných hledisk. — Kdyby český národ byl roztržen a jedn jeho část byla zbavena práv sebeurčení — co byste činili, vy Čechové? Jistě byste se domáhali sjednocení, doufali byste v ně, živili byste sobě jeho víru a obraceli k tomu svojí snahu! Jak tedy smíte žádati, abychom lho- stejně přihlíželi ke svému osudu my, Poláci?. Ale my Čechové vlastně ani nežádáme, aby Poláci byli k osudu svých bratří lhostejní ! Žá dáme leda, aby o tom přemýšleli, který způso chování spíše jich záměrům prospěje . .. T by nebyly protivy tak nesrovnatelny Větší rozpaky jsou na druhé straně. Co Poláci žádají a očekávají — od nás.

Rus Slovan Prušák Polák Čecho

26 article

—- Vy, Čechové, zápasíte o svoje právo sebeurčení. Poláci v Rusku jsou toho práva zbaveni. To nemůžete jako svobodomyslný ná rod schvalovati. A co neschvalujete, musíte od- souditi. Je-li tedy vaše smýšlení s námi Poláky slovansky upřímné, nechcete-li provozovati lico měrnost, musíte ruskou politiku proli Polákům odsouditi, musite Rusko ze svých slovanských sympatil — vyloučiti .. Tu je žahadlo našeho poměru ! Nemůžeme v té věci Polákům vyhověti. Zde je pramer všeho nedorozumění mezi námi. Proč nemůžeme vyhověti? Je to vlastně tak jednoduché! Nemůžeme nikoho odsuzovati. Nemáme před sebou vinníka. Dnešní rusko-polský spor nezavinili ani dnešní Rusové ani dnešní Poláci ani dnešní ruská vláda. Spor je historieký, má své kořen, * mi nulosti. Na moudrostí obou dnešních stran sejo- aby spor na obecný prospěch spolu rozřešily Nikdo, kdo není zúčastněn a dobře smýšli nemá práva do sporu se míchat, svévolným po čínáním prolivy přiostřovat. A druhá přičina! Nemůžeme odsuzovat protože vůbec nejsme ani povolanými soudei Nedostává se nám potřebné autority. Mohli bychom řici — Rusko polský spor má své kořeny minulosti. Dobře! Leč přílomnost ať napravuje budoucnost! Dnešním Rusům, jako silnějším, by slušelo podle práva a spravedlnosli zachovat se k Polákům, na prospěch slovanské my- šlenky . ..

Čecho Polák Rus Rusko

27 article

Nic snadnějšího, než dávati moudré rady Však Rusové vůči nám měli by lehkou odpověd — A co pak vy, Čechové, v přítomnost tolik chytrého provádite, abyste — napravil chyby svých předků? Kde jsou vaše dívy »sebe- zapření a prozíravosti« v zájmu Slovanstva do kázané ?. A byli bychom se svým úsudkem soudeov ským hotovi! A nikomu bychom neprospěli. Ani sobě, ani slovanské myšlence. Leda nové zášti bychom přiživili. Propagandu idejí nejlépe vždy — u sebe začínati! Ne radou, zle skutkem dokazovati Hlásat někomu »slovanství«? Buďme Slovaný skutkem dříve — sami! Bratři Poláci nejeví dosud mnono poroz umění pro náš způsub pojímání otázky. Ne smíme jim však tuze vyčitati ten nedostatek. Je víme snad v těch věcech sami nějaký — nad bytek? Jak soudí naši vlastní lidé o potřebách slovanských? Nedávno byla řeč o slovanské politice S patra hned se ozval velmi sonorní, své reso nance si velmi jistý hlas: — O těch věcech »mezi seriosními pol tiky« nemožno mluvit ! . .. Bravo, Figaro! Slovo znamenitě osvětluje siluaci. Slovanská politika u slovanských poli- tiků neplatí za »seriosní«! Co pak je vlastně »seriosni« politika? Po dlouhá desitileti postu- povati od nesnáze k nesnázi, od zklamání k zklamání, od porážky k porážce: je v tom snad seriosní politika? Anebo je snad seriosní ta po- litika, která sleduje cíle, jichž dosáhnouti se jí — nedostává sil? Anebo je seriosní politik, který pořád jen doufá, že se nad jeho pro- gramem konečně přece ustrne jeho — odpůrce? A z pouhého pocitu — »práva a spravedl- nosti« že mu odpůrce dopomůže k vílězství?

Rus Čecho Figaro

28 article

Co vidíme v naší smutné slovanské situaci? Vidíme, jak Čechové, Poláci, Chorvaté, Slovinci sleduji každý nějakou »svoji« zvláštní politiku, již prosaditi však — nikomu z nich nedostává se sil. Jeden Slovan vytýká druhému, že nepodporuje jeho »program« a jeden ne- může podporovat druhého, protože program druhého je mu cizí, protože nemá při něm při- mého zájmu a protože každý je cele zaujat jen svým vlastním užším programem, jejž nedovede prosaditi. Dohromady obraz ubohé, nekulturné, protože svých cílů, cost a prosiředků si nevě- domé massy, zcela důsledně leda podělkujícív hanebném podruží čipernější — menšiny. Říkají správně: v politice nerozhodují »city«, nýbrž »interessy«, ale nechápou, že první interess každého národa je, zjednati svému živlu onu váhu, která mu ve státě patří a že je to právě onen »interess«, který je všem slo- vanským národům společný. Ale Slované nedovedou si jej opatřiti, protože považují pro- zatím za »seriosní« politiku, za společným cí- lem — nepostupovati společně. Nikoliv proto, že by společný program pro společné interessy nebyl předmět hodný diskusse, nýbrž prostě proto, že také v politice nejjedno- dušší pravdy nejdéle potřebují nežli proniknou a že je druh moudrosti, který se nedá získat, leda za cenu nejtrpčích zkušeností. A těch pa- trně pro Slovany nebylo ještě — dost.

Čecho Polák Chorvat Slovan