Strana2.

NÁRODNÍ LISTY

25. června 1905.

Císlo 172.

bude při tom činiti obtíží, aby se dvě nejnaleha- vější obehodní smlouvy, s: Švýcarskem a Bul- barskem, vyřídily aspoň provisorně a také se postará o to, aby Uhry dodávaly společné vládě peníze, jež by měly platiti, kdyby kvota obvyklým dosud způsobem byla prodloužena. O to, aby Uhry mohly dostáti své povinnosti vzhledem ke společnému ministru financí, po- staral prý se bývalý uherský finanční ministr, dr. Lukacs, jenž svému nástupci odevzdal po- kladní hotovost asi 120 millionů korun. Poně- vadž vláda bude během léta míti dosti hojné příjmy z nepřímých daní a různých regalií, bude prý s to vyhověti až do podzima všem svým zá- vazkům. Také o dorozumění s koalicí bar. Fejér- váry se „stará“. Jednal v té věci s předsedou peslanecké sněmovny Justhem a požádal jej, aby byl prostředníkem mezi ním a koalicí.

Justh však z pochopitelných důvodů úlohu pro- středníka odmítl. Pravil bar. Fejérvárovi, že koalice má pevný program, v němž se nedá pra- nic změniti. Na základě tohota programu většina jest každý okamžik ochotna převzíti vládu, ji- nak však ne. Proto bylo by zbytečno zahajovati v té věci nové vyjednávání, které by musilo být bezplodné. Z Lublaně, 22. června. (Slovins ký úspěch v Korutanech.) V Slov. Plaj- berku v Korutanech konaly se dne 20. t. m. obecní volby, při nichž Slovinci zvítězili v 3.a 2. sboru. Tím ohec ta po dloubých létech do- stává opět správu slovinskou. Ze Zadru, 22. června. (Společná akee poslanců jihoslovanských.) Zejtra měla se konati ve Splitu porada všech chorvat. ských poslanců z Dalmacie a Istrie, aby zaujala stanovisko vzhledem k vyzvání záhřebských op- pesičních poslanců, domáhajících se společné akce proti Uhrám. Porada však odročena jednak proto, že říšští poslanci jsou nyní zaměstnáni na říšské radě, jednak i proto, že lo společné schůze dle usnesení záhřebského měli býti po- zváni jen opposiční poslanci z Chorvatskaa z Rakouska, pouze Chorvaté a Slovinci, kdežto dalmatští poslanci si přejí, aby do schůze byli pozváni všichni jihoslovanští poslanci, tedy také národní strana v Choryatsku a Srbové dalmatští i chorvatští. Schůze bude se moci konati asi až na podzim.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 24. června. Napjetí francouzsko-německé. Přes všechny chlácholivé zprávy vycházejíe z vládních kruhů, přes umírněný ton žurnálů blízkých zahraničnímu ministerstvu, nemůže se veřejné mínění ve Franeii uklidniti. Je to nervos- nost, jež sice má daleko ku panice, ale jež vzbu- zuje pessimistickou náladu. Tak znenáhla marocká otázka, stále se protahující, vzrostla v nejdůle- žitější konflikt evropské politiky a zatlačuje do pozadí i události ve východní Asii. Zdrojem všech rozporů, týkajících se v první řadě Ně- mecka a Francie, je loňská smlouva francouz- sko-anglická, kterou Delcassé chtěl triumfovati proti Německu, jež vedle upevnění a udržení alliance s Ruskem měla býti dovršením díla jeho: osamocení Německa. A plodem této poli- tiky mělo býti Marokko ponechané Francii, po- dobně jako Anglie dosáhla Egypla. Avšak smělý podnik Deleasséův, energicky inscenovaný, stro- skotal se. Německá diplomacie, jejíž sebevědom stoupá čím více Rusko upadá, klesá pod pohro- mami války i ochabuje vnitřní rozháranosti, po- stavila se rázně proti plánům francouzským proti Anglii a prohlásila, že neupustí v Marokku od zásady »otevřených dveří«.

Nota Rouvierova situaci mezi Berlínem a Paříží nezlepšila, ale zdá se též, že ji nezhor- šila. Němcům nestačí. Neznamená pro ně nijaké rozřešení záležitosti. S francouzské stranyse ujišťuje, že i kdyby potrvalo nynější nedoroz- umění, že není obav vážných, poněvadž je stále pevná naděje ve smírné urovnání věci, již proto, poněvadž Francie se nevyjádřila zásadně proti konferenci. Anglie hraje v této afféře důležitou roli. Proti ní je především namířena nelibost Německa, proti ni z tisku císařství ozývají se ostřejší hlasy nežli proti Francii. Anglie pak má nepopíratelný vliv na francouzskou politiku. Není nepravdě- podobna domněnka, že konservativní vláda B i fourova chce si dobyti svou zahraniční politikou popularitu a příznivou půdu před nastávajícím volbami. Znepokojení Francie, jež vzrůstá aždo fantastických pověsti o mobilisaci, o stahován hotových peněz ze všech filiálek do banky fran- couzské atd., je částečně vzbuzeno chováním se Anglie. Francie má dobrou snahu konflikt brzo a v pořádku urovnati, a tomu je na překážku anglická diplomacie. Rouvier, jak jsme včera zaznamenali, upo- kojil poslance ujištěním, že jednání pokračuje normální cestou a tak s větším klidem se oče- kává odpověd německá na jeho notu, jež má být zaslána v ponděll.

Nabývá převahu mínění, že teď, kdy zahá- jena byla přímá výměna názorů mezi Berlínem a Paříží, jen vzájemná rozvaha a umírněnost při- spěje k tomu, aby Francie přistoupila na kon- ferenci, když byl její program ustanoven po výměně not s Německem a když se jí do- stane ujištění, že Německo ne- bude klásti požadavky Franicii ne- přijatelné. Nelze předpokládati, že z ma- rocké otázky vyvine se osudná záplelka, jež by ohrožovala mír. Francie ani Německo nemaji důvodů k bojechtivosti, naopak zdá se, že na obou stranách je spíše sklon k povolnosti. O francouzské notě píše berlínský dopisovatel »Neue Freie Presse«, že byla v Ber- líně odevzdána 23. t. m., nikoliv 22. t. m., jak se tvrdilo. Nota hájí stanovisko Deleasséovo, ale je velmi smířlivého znění. Podmínkou přijetí konference je předehozí dorozumění se s Ně- meckem. K notě jest připojena též úmluva franeouzsko anglická ve příčiné Marokka, jež tak poprvé je sdělena s Německem. Tím odstraněna opět jedna z příčin napjetí, neboť Německo ne- libě neslo, že jí nebylo nie o této úmluvě oznámeno. Francouzské obavy, že Německo od- povi na notu, i když se nesrovnává s jeho zájmy, odmítavě nebo dokonce, že by pron přerušilo další jednání, jsou nemístné. V Berlíně nepomýšlí nikdo na přerušení vyjednávání s Francií S největší rozhodnosti popíraj

se s německé strany válečné úmy- sly. Pro Marokko nenapadne prý Německu vésti válku. O nějaké mobilisaci a přípravách k nepřátelství není ani řeči. Z Berlina se dále oznamuje, že říšský kaneléř Bülow přijal včera francouzského vyslance Bihourda v delší rozmluvě. »Nationalzeitung“, patrně na pod- nět z vládních kruhů, píše o marocké otázce ; »Nynější zprávy musí sesíliti dojem, že vy- jednávání mezi Německem a Fran- cií neučinilo pokrok a že trvají zásadní rozpory náz orů. Slav tento asi potrvá dále, neboť Německo, přijavšio sultána vyzvání ke konferenci, nepřistoup před ní k nijakému zvláštnímu, předběžnému ujednání a přenechá rozřešení věci jen konferenci.« »Börsen-Courier« praví, že se nedá dnes předpokládat, jak se vyrovná rozpor i př nejlepších přátelských úmyslech, neboť Anglie podporuje Francii v její opposici proti návrhům německým. Rozmluva, konaná posledně mezi německým vyslancem v Londýně hr. Wolfem- Metternichem a lordem Lansdov nem, nenasvědčuje sice, že by Anglie byla jakkoliv předpojata, avšak chování její je velmi zdrželivé. Anglický ministr zahraničných věcí prohlásil, že Anglie jen tehdy přistoupl v konferenci, když si toho bude Francie přáti V Paříži nastalo utišení. V diplomatických kruzích nesdílejí obavy, rozčilující veřejnost, novi- nářské a bursovní kruhy. Pobuřující zprávy prý jsou šířeny nepřáleli republiky, aby její vládě byly způsobeny obtíže. Vnitřní politika hraje v této agitaci velkou roli. Opposice chce proti vládě popudit veřejnost, poněvadž v době. kdy Francie je ohrožena, není dostatečně po- staráno o její sílu a ochranu východní hranice.

Podle názorů jistých diplomatů není správná ani prospěšná cesta, vyříditi konflikt pomocí not. V zájmu Francie doporučovalo by se rychlejšt zakročení. A tomu by nejlépe odpovídalo oka- mžité přijetí konference. Je prý s podivením. že Rouvier se ještě zdráhá. Konference byla by nejlepším prostředkem k odstranění napjetí a všech obav. Rouvier se pro ni v zásadě vyslovil. Její svolání zamezí další pobuřující agitace. Z Londýna se oznamuje: Sultán ma- rocký předložil shromáždění notáblů projek úpravy přístavu a zařízení lelegrafu v Bori- saidě, ležící těsně u hranic alžírských. Práee má býti svěřena německé firmě na účet ma- rocké vlády a zaplacena z výnosu přistavního cla. Projekt byl jednohlasně přija t. Dle zpráv z Fezu rozloučili se členové Tattenbachova poselství slavnostně se sultánem a jsou na zpá- teční cestě do Tangeru. Hr. Tattenbach ostal však se svou chotí, tajemníkem a tlumoč- níkem ve Fezu a zařídil se na delší pobyt. Zpráva o svěření přístavních praci v Bori- saidě německé společnosti, způso- bila překvapení v Paříži, jež je tím větší, poněvadž Borisaida má se státi počáteční stanicí příštího telegrafního spojení s Fezem. Francie nemůže prý podati legitimní protest, ale může se odvolati na smlouvu z roku 1904, jež podobné podniky vyhražuje francouzským zá- vodům. Zvláště se poukazuje ve francouzských kruzích, že Borisaida se nalezá v bezprostřední blízkosti alžírských hranic.

Z parlamentních výborů. Z Vídně, 24. června. (C.-B.) Projednávání zatímního rozpočtu na druhou polovinu tohoto roku stalo se skoro velkou de batou politiekou. Dr. Kramář vytkl stanovisko českých poslanců po prohlášení barona Gautsehe jako vyčkávavé, prohlásil však důtklivě, že nesmí býti na tuto reservu lidu českého hřešeno a že tento chce viděti konečně skutky hotové. Ve smyslu včerejšího usnesení českých poslaneů moravských pravil, že druhá universita česká nemůže býti jinde leč v Brně. Vyjádření bar. Gautsche postrád lo nových momentů. Bylo toliko osvěd- čením — dobré vůle . .. Posl. Robič a dvorní rada Vukovi stěžovali si do zanedbávání Slovineů a Chor vatů vládou. Onen naléhal na zřízení university lublaňské, tento na hospodářskou pomoc pr Dalmacii. Odpověď drem. Hartlem Slovineům dnes udělená jest posilivnější nežli dřivější. Slovinská právnická fikulta, ovšem s některými přednáš kami německými jest na dozoru. Podle dra. Schalka máme my Čechove z království zabrána všechna místa úřadnická Jak tomu však jest ve skutečnosti, ukázal posl dr. Ladislav Dvořák. Bar. d'Elvert zůstal na justamentu Němeů brněnských proti české universitě. Podivní to patroni! Krajina dává několik set tisíc na slovin- skou universitu, město Terst nabízí stejnou sumu na vlašskou universitu, nedává se jim. Brno však nenabízí a nedává ani haléře a vláda chce tam zříditi university dvě, kterým by ročně dostalo se do hlavního města moravského milliony peněz.

Ne a ne! Mluvte s nimi, když jsou — Němci Roztrpčeni vyšli dnes z výboru rozpočtového Vlachové. Ze dvou příčin: jednak že nezačala rozprava o vládní předloze o zřízení vlašské fakulty právnické v Roveredě, jednak že dr. Hartel o vlašských postulátech ani slovem se nezmínil. Proslýchá se, že ministerstvo vyučování nabíz Vlachům vlašskou fakultu právnickou v Tridentě. anebu slovinsko chorvatsko-vlašskou fakultu práv- nickou v Kotoru. Vlachově obé zamilají. Mohl by s Čechy zpívati: »Pořád mně dávají, co se mně nelibí, pořád mně dávají, co já nechei!« Rozpočtový výbor rokoval o prozatím- ním rozpočtu. Posl. dr. Kramář vytkl stanovisko své strany Musí býti uznáno — pravil — že vláda ve svých prohlášeních vystovpila ze všeobecného ujišťování blahovůlí k národu českému a vyjádřila se ve dvou hlavních otázkách, které národu českému leží na srdci, určitěji, než dosud se dálo. Čechové vítají zejmena, že vláda místo ujišťování, že uznává jejich kulturní a hospodářský význam, konečně učinila určité prohlášení, že zřídí na Moravě univer- situ a podá příslušnou předlohu ještě během tohoto zákonodárného ohdobí. Při té příležitosti musí býti konstatováno, že čeští poslanci nemohou uznati jiné rozřešení otázky, než že universita bude zřízena v Brně. Arciť jsou v Německu malá města, v nichž nalezají se university a musí se doznati, že v mno- hém ohledu malé město hodí se pro ně lépe než veliké. Ale sociální poměry našeho studentstva jsou zcela jiné a proto není u nás možná zříditi v měste

zcela malém universitu českou neb německou. Sou- hlasíme s vládou, že universita musí zůstati jedině ústavem kuiturním. Nechceme provozovati s univer- sitou nějakou propagandu, ale aby mohla plniti svůj kulturní účel, musí býti zřízena v městě, kde jsou k tomu potřebné podmínky. Ostatně zůstavuji brněn ským živnostníkům samým, je li jim lhostejna ztráta jednoho millionu ročně a ztráta 5—6 mill, na uni versitní stavby, nepřijde-li universita do Brna. Doufá, že tato olázka při lepším porozumění a snad také v debatě se zástupci obou národů dá se rozřešita ujišťuje, že jeho strana bude trvati s největším dů- razem na splnění daného slibu. Stanovisko vlády v jazykové otázce řečník shle dává pochopitelným, neboť bar. Gautsch prohlásil ve svých jazykových nařízeních výslovně, že mají pla- titi jen zatím až do zákonné úpravy. Bylo by zajisté nejrozumnějším, kdyby poměry jazykové upravily se zákonem a to tak, aby oba národové mohli při tom pokojně žíti. Ale arciť nesmíme se klamati; do t doby je cesta trnitá a kluzká a sotva lze očekávati schválení takového zákona. Tak jsou i Čechové tomto ohledu odkázáni opět na vyčkávání, které ne- může je uspokojiti. Arci musí se uznati, že vláda uznala jejich nároky na vnitřní úřadní řeč jakov ústavě odůvodněné a Mladočeši musí tudíž očeká- vati, že poukazy vlády úřadům budou také přísn prováděny, ne snad ve smyslu omezení jejich práv. nýbrž ve smyslu rovnoprávnosti ústavou jim za- ručené.

Postavení jeho strany je tudíž dáno. Na pouhé sliby, třeba sebe určitější, nemůže z mě niti své postavení. Chceme přiznati, že prohlášení vlády netlačí nás do postavení, které by nás nutilo užívati nejostřejších zbraní a jest takové, že přímo ukládá nám vyčkávati. Ale při tom budiž hned prohlášeno, že toto vyčkávání nesmí trvali dlouho, nejen proto, že český národ nabažil se již vyčkávání, nýbrž hlavně proto, že krise v celém mocnářství to nedovoluje. S konsolidováním poměrů nesmí se dlouho otáleti. Bylo by smělostí předpovídati, jak se věci v Uhrách vyvinou. Arci netroufá-li si tak zvané ministerstvo »silné ruky« rozhodnout o kvotě, bude pochopitelno, že velká masa národa je přesvědčena, že to neskončí, jak obyčejně, povolností. Zapomíná se však, jak se podobá, že povolnost dotýká se nejen Uher, ale také Rakouska, neboť jak poměry staví se, nezdá se býti bezpečným, že některá vláda v tomto nebo příštím parlamenlě rakouském dosáhne v tom vělšiny. Na tuto komplikaci otázky se dle všeho málo dbalo. Mluví se pouze o Uhrách a ne o této polovici říše, ač zejmena na její hospodářské zájmy měl by se míli svrchovaný zřetel. Jedná se o veledůležitou, velkou hospodářskou otázku a konsolidování rakou ských poměrů je nalehavou nutností. Tu nesmí se žádati mírnost pouze na jedné straně, zvlášť pokud týká se českého národa, jenž považuje již mírnost svých zástupců za přílišnou.

Nevyslovujeme státoprávní otázku nechtějíce siluaci ještě více kompli kovat, čímž přinášíme spolače nství nebo společným hospodářským zájmům největší oběť, již vůbec při- něsti můžeme. Avšak za to musíme žádati, by také jiné strany i vláda konaly svou povinnost. Nemáme žádné chuti a také nebudeme pouze svou povolností hájiti společné zájmy a jejich zachování, dokud hoví se na- šemu ústavně zaručenému právu na rovnoprávnost v úřadech a škole pouze sliby a ujišťováním. Musíme usilo v at, aby naše formální vládou uznaná práva byla uskutečněna. Až široká ve- řejnost uvidí, že rakouský parlament jest ochoten konsolidovat poměry na základé stejného ohledu navšecky ná- rody, bude možno při dobré vůli a ustoupí-li se s převládajícího mali- cherného stanoviska, mnohem lepší řešení poměrů, než si kdo nyní myslí. Vše záleží na vládě a dobré vůli stran, aby se tak stalo. My jsme ochotni spolupůsobit, ale nemáme chuti přinášet oběti spo- lečenství jen sami. Budou-li Němci i Čechové hájili své zájmy, pokud jsou společny a jsou jimi zejmena hospodářské, uvidí se, že není třeba kned ztráceti hilavy, vyskytnou-li se s některé strany po- žadavky, jež za konsolidovaných poměrů i ve své nepatrnosti vyskytnouti by se musily. Řečnikova sírana nebude dělati zatímnému roz počtu nesnáze, ale bude hlasovati proti němu.

Poslanec d'Elvert poznamenává, že je v šir- ších kruzích veřejnosti i v parlamentě postřehnutým faktem, že strany, jež súčastněny nejvíce na ne- snadných politických otázkách, o nichž se zmíni ministerský předseda ve svém prohlášení, při prvním čtení zatímního rozpočtu nevytkly své slanoviště avšak z toho nesmí souditi se, že německé strany by ono prohlášení bývaly podceňovaly nebo bývaly spokojeny s jeho podstatou. Německé strany chovalyse zdrželivě, protože velice nesnadná situace zostřená posledními událostmi v Uhrách ohrožovala dělnos sněmovny, kdyby se rozvinuly důležité národní otázky se svými možnými důsledky. K odstranění všeho ne dorozumění sluší konstatovati, že vládní pro hlášení nebylo vydáno ve shodě a na- nejméně ve srozumění s Němci. Pouze vláda je za ně zodpovědna. V politických kruzích vy slechli s povděkem, že vláda chce vyříditi zmíněn záležitosti pouze zákonodárskou cestou. Proto a z uve- dených politicko taktických příčin nic nenutká Němce aby rozbírali dopodrobna prohlášení ministerského předsedy. Čas k tomu přijde, až vlastní úmysly nabudou určilé formy. Němci trvají tak jako dr.

Kramář se svou stranou v jazykov i universitní otázce na svém často vytčeném stanovišti, že tak důležite olázky mohou se rozřešiti pouze po dohodě s nimi, zvlášť universitní otázka až bude věcného předpokladu jejího uskutečnění, smí rozřešiti se bez ujmy národních zájmů německých. bez poškození a ohrožení národního rázu jejich a převahou německých měst. Proto odmítají rozhodně drem. Kra- mářem žádané řešení české universitní otázky, ž mohla by se zříditi pouze v Brně. Prohlásil-li předešlý řečník schválení obecního volebného řádu brněnského za ústupek spojený se zabezpečením německého rázu Brna, třeba poukázati k tomu, že zákon ten obsahuje přičlenění IV. kurie, a vůbe rozšíření volebního práva, jež prospěje zvláště če skému obyvatelstvu. Prohášení dra. Kramáře o mír- nosti a j. s ohledem na statní zájmy, nemůže se oceňovati tuze vysoko. Posl. Starzyňski litoval, že nebylo možno vyříditi rozpočet zavčas, pozastavoval se nad množ- stvím prodlonžených úvěrů a vyslovil povděk nad ohlášeným 25 mill. úvěrem pro vysoké školy. Poku jde o státoprávní a finanční vyrovnání s Uhrami právní stav nesmí se provésti jednostranně, nýbrž rakouskými a uherskými zákony. Nelze mysliti si žád- nou rakouskou vládu ani žádné lidové zastupitelstv rakouské, jež by o té věci mohlo býti jiného mínění Poměry v Uhrách nebývaly by tak daleko dospěly kdyby rakouský parlament po 8 let od r. 1897, by val stále dělným.

Poslanec Schalk soudí, že rozpočet na r. 190 stihne týž osud jako letošní, nezmění-li vláda své disposice a svolá parlament až v říjnu. Polemisuje s drem. Kramářem a tvrdí, že Čechové posuzovali zřízení české university vždy se stanoviska národ- ního výboje a proto Němci nemohli svoliti ke zřízení české university v německém městě. Jazykový mí nastane jen, až němčina bude ustanovena státní řečí; potom teprve Němci budou moci vyhověti jazy kovým požadavkům jiných národnosti. Vyčítá vytla čování Němců ze státních úřadů a nalehá na ustano- vení /4—3/ poméru úřadnictva v Čechách, nebo jinak na pouhé sliby pomíjející vlády Němci nemohli by se zúčastniti prací na českém sněmě. Vyčítá vládě, že dle hesla divide et impera štve národnosti proti sobě a tak znemožňuje mír. Tato politika způ- sobila také slabost, pro niž Rakousko nemohlo vy- vésti důsledky z uherských událostí. Posl. dr. Lad. Dvořák prohlašuje, že tvrzení dra. Schalka o nepříznivém zastoupení Němeů úřadnickém sboru království českého nesrovnává se s pravdou. Jest tedy nucen číselně dokázali pravý opak, jakkoliv si vyhražuje ještě na jiném místě ukázati křivdu na českém národu zejmena u státníeh úřadů správních páchanou. Rečník ciferně dovozuje kterak u jednotlivých úřadů II. stolice, u všech mini- sterstev a u nejvyššího soudu Čechové jsou zkraco- váni a uvádí, že český poslanec u mnohých úřadů v Praze, kde jest 90 procent obyvatelstva českého. s některým úřadníkem ani česky se nesmluví, poně- vadž úřadníci tam nejsou dostatečně jazykově kvalifi- kováni. Tak vypadá poměr v hlavním městě králov- ství českého, kde dle dra. Schalka vede se prý Němcům tak, jako by byli v zemi Čechy vybojované.

Posl. Staněk praví, že min. předseda d Gautsch nesmí se diviti, že se jeho slibům neuvěří dokud nebudou splněny. Troufá, že předseda mini sterstva proti Schalkovu přání bude zachovávat zákon také pokud týká se zasedání sněmů. Pouka- zuje na sliby dané v celním výboru, zejmena o pod poře Inářství. Posl. ryt. Vukovič vylkl zevrubný program dalmatských požadavků. Ministerský předseda bar. Gautsch konstatuje že vláda — jak se rozumí samo sebou — přijímá úplnou zodpovědnost za své prohlášení. Neopírá s při tom o žádnou stranu a trvá při tom, že vláda snese sama zodpovědnost za svá prohlášení i jednání. Schalkova výčitka, že rozpočet není dosud ustanoven. netýká se nynější vlády. Státní rozp čet bývalé vlády byl předložen již loni v říjnu a nynější vláda držela sněmovnu pohromadě, dokud to poméry dovolovaly. Přestávka za příčinou zasedání, zejmena českého sněmu, byla oprávněna a vláda vynasnaží se, že dá sněmovně dosti příležitosti, aby mohla se vyslovit o jejích požadavcích v oboru státního rozpočtu. Každé vládě záleží na tom orientovati se o smýšlení a ná- zorech sněmovny stran jednotlivých otázek. Nynější vláda nedrží se hesla »Divide et impera!« a nedopu- stila se ničeho, aby se ji mohlo vyčílati, naopak ve všech svých prohlášeních a skutcích vynasnažovala se všemožně, aby nejen vzhledem k nesnázím a vážné situaci, ale také pro rakouské zájmy měla způsobilý parlament.

Vybídla strany nejednou k přátelské rozpravě o některých záležitostech a troufá, že tento systém nebyl tak neúčinný. Soudí, že tak mnohá nesnadná otázka může odstraniti se vzájemnou, přímou roz- pravou, aspoň a se nezhorší. Se svých slibů ohledně Dalmacie vláda ničeho neodvolává, ale jsouc teprve půl leta v úřadě, nemohla rozřešiti všecky otázky. Ministr vyučování dr. Hartel poukazoval na obecné uspokojení s minster. předsedovým prohlá- šením o úpravě vysokých škol a aby se nemyslelo, že doposud ničeho se v tom ohledu nestalo, vypočí“ tává, co se všecko za posledních 20 let pro univer- sity učinilo. Nové stavby v Praze, Vldni a Lvově nelze hned provésti pro velkou nouzi o pozemkya přepjaté často požadavky professorů. Annuitní princip zůstane na dále základem podnikání. Vláda vypracuje během léta program, aby vyho- věla nejnalehavější potřebě. Množení se mimoněme- ckých středních škol vzbuzuje přání po zřízení ná- rodních universit, což je zcela přirozeno. O národní intoleranci nechce se zmiňovati. Stran slovinské university doufá ministr, že v dohledné době bud moci předstoupiti s konkretními návrhy. Ministr financí dr. Kosel odpovídá na dotan po opělném prodlužování úvěrů v zatímném roz počtu vzdor refundacím, že mezi těmito dvěma věcmí není žádného spojení a učinil prý opatření, abyse úvěry zbytečně neprodlužovaly. Ministr obchodu bar. Cal! omlouval změnu dvou položek ve svém rozpočtu na stavbu telefonů a pro lloydové plavby do východní Afriky. Dál prohlásil, že možná na podzim předloží novou smlouvu s Lloydem. Po dalších řečech poslanců Steinwendr a dra. Kramáře byl zatímný rozpočet přijat a zpra- vodajem zvolen p. dr. Baernreither, načež schůze skončena.

Denní zprávy. — Jeden za všechny a všichni za jed- noho!« volá dobrovolně vládní list vídeňskýa zve všechny národy rakouské ke spolku bojov- nému naproti Maďarům. A listu tomu sekundují tytéž žurnály, jež na první straně svolávají nás do společného tábora proti uherskému odbojia dokazují, že marně namáhati se budou Maďaři, narazí-li na odpor spojených Němců s Čechya na druhé se zpupným tónem a s obvyklou ži- dovskoněmeckou drzosti nám ohlašují, že r- ději všechno ve Vídni rozbijí, než by připustily. aby bez uzákonění německé státní řeči byla za- vedena v českých okresích česká vnitřní řeč úřadní a aby česká universita zřízena byla v Brně. A žel, že u nás již se také vyskytli politikové, kteří lákají nás do cislajtanské besídky »svornosti« a k vůli tomu, abychom se na okamžik zalíbili vídeňským kruhům, zapomínaji na trpká naučení, jichž se nám prů- během boje za národnost v této říši dostalo.

Nemluví z nás snad onen přemrštěný radika- lismus, který zásadně tarasí všechny cesty ve- doucí ke shodě a smíru s těmi, s nimiž nuceni jsme zápasiti, tím měně nalezáme zálibu v una- vujícím boji, jejž tak dlouho již vedeme a jenž nám brání oddati se tak, jak bychom chtěli, práci kulturní a hospodářské. Naopak: šťastni bychom byli, kdybychom odložiti mohli konečně zbraně a nad námi zalesklo se slunce míru, však k opatrnosti v taktice oproti nepříteli, jehož konečný cíl je dnes jako byl před věky nás národně vyhladiti, nuti nás bolestivá zkušenost, která nedovoluje národu, co do- volí jednotlivci, jenž snadno dá se oklamati ve styku s odpůrci konvencionálními zdvořilostmi a lahodným slovem, která nedovoluje, abychom zbraň obrácenou dosud na obranu před odvěkým ne- přítelem obrátili pojednou proti třetímu. Národnfod půrci naši, vidouce, že tak snadno přece s námi to nepůjde a že se nedáme jen tak zhola vřa- diti do bataillonů, určených ku postupu prot

Maďarům, nařikají, jak málo prý v nás vědomí státního i dokazují nám, že maďarskou rozpí- navostí ohrožen ne pouze německý, nýbrž i nás prospěch. Státní vědomí v národě rakouském Či zapomněli pánové z druhého táboru a při- sluhující jim officiosové, jak toto státní vědomí v nás pěstili a vychovávali? Zapomněli na Schmorlinga, na Beusta, na Herbsta a Auers- perga, na Körbra ? Zapomněli na to, co na posilnění tohoto státního vědomí stalo se nám dne 17. října 1899? Zapomněli na to, co nám odpovídají k tomu, když chceme, aby v ohledu jazykovém zachovával se v této zemi zákon? Zapomínají na to, že odhodláni jsou rozdmýchati požár v této říši, opováží-li se vláda zřídit universitu českou v hlavním městě země, v níž tři čtvrtiny obyvatelstva hlásí se k národu našemu? Či snad utvrzovali v nás vědomi státní velikými i malými stavy obležení, stanným právem, žaláři a pokotami? Anebo ím, že vyloučili ze státních ústředních úřadů všechny české úřadníky, až na nepatrné vý- jimky, ba že i ve vyšších úřadech zemských jsou Čechové v menšině? Zapomněli vůbec n to, že zástupci národa českého vstoupili do ví- deňského parlamentu jen s vý- hradou a s protestem, že tedy právní existenci tohoto státu vů- bec neuznáváme? Jestli ozývají se hlasy i mezi námi, že jest povinností naší pomáhat ně- meckému státu proti Maďarům, poněvadž Maďaři utiskuj! tamější národy, tážemese my, zdali Němci cislajtánští k vůli dvěma millionům svých vlastních soukmenovců

Uhrách prstem hnuli, když o to šlo, rozdělii panství v této monarchii mezi Němce i Maďary? A nebo máme snad ustavičně jen po celém světě trousit své sympatie, aniž bychom mohli náro- dům bratrským pomoci činem a při tom zapo- mínat na zájmy vlastní? Varujeme před poli- tikou, jež nás k tomu angažovati chce, abychom za Němce tahali z maďarské výhně kaštany tážeme se, kolikrát nás Vídeň ještě napáliti musí. abychom zmoudřeli? — Kdo zneužívá vysokých škol jako pro- středku k národnostnímu boji?! Jedno z mís prohlášení předsedy ministerstva, levicí co nej- hlučněji přijatých, znělo: »Vláda neopomene dbáti toho, aby vysokých škol oněch nebylo zneužito za prostředek k národnost- nímu boji.« Baron Gautsch měl na mysli ovšem vysoké školy, jež Čechům a Němcům na Moravě právě byl slibil, a poněvadž Němci za naprosto samozřejmo pokládají, že německí universita s boží a vládní pomocí nikam jinam nesmí položena býti než do Brna, kdežto českou strpěti hodlaji někde ve Val. Mezíříčí anebo nejvýše v Prostějově, jásali nad těmito slovy předsedy ministerstva tony nejvyššími. Nejspráv- nější odpověď na toto vládní prohlášení a ně- mecký souhlas s ním dali v pátek moravští po- slanci naši svou brněnskou resolucí, v niž ukazují, kterak nesmyslno jest, chtiti universitou přenárodniti její sídlo, právě na Praze, nebot tu český ráz nemůže změniti německá universita ani s německou technikou dohromady. V krá- sném svém usnesení, vysoko vyniklém nad všechny německé projevy universitní, oplýva- jící rvavostí a hesly politického násilí, prohla- šují čeští poslanci universitu za záležitost čistě kulturní a nikoli politickou, požadujíce prostě, aby česká byla na Moravě zřízena tam, kde jsou všechny podmínky jejiho zdaru, i odmitajíce naprosto námitku odpůreů, jakoby se jednal

Čechům o to používati university jakožto po- můcky národnostní politiky. (Viz o tom i debatu ve včerejší schůzi poslanecké sněmovny.) Že jsou to jedině Němci, kteří vysoké školství své snižují právě v zemích koruny české na helý instrument svých neúkrotných nacionálních aspi- raci, ukázali právě téhož včerejšího dne, kdy tisk český uveřejnil brněnskou resoluci. Včera otiskly německé listy v Čechách leták asi tohoto znění: »K německým abiturientům v Če- chách, kteří zamýšlejí pokračovati ve studilch svých na universitě nebo technice, obrací se ně- mecký Volksrat s naléhavou prosbou, aby za s studijní misto vyvoli!! Prahu. Nehle k různým příjemnostem, jež studium v Praze po- skytuje, prokážou tak německé věci velkou službu, neboť tím posilní němectví v Praze, zviáště pak německou universitu a německou techniku.« Vida Michla, šklebícího se z pece, do nii by rád vstrčil Vaška! V Brně nesmí býti zřl- zena česká universita, poněvadž by prý zname- nala posílení tamního češství, jež znamená 50 proc. všeho obyvatelstva brněnského, ale ně- mectví pražské, zeschlé na symbolickou sed- mičku procent obyvatelstva, smí, ano musí byti podporováno vysokými školami jakožto »pre- středkem národnostního bojele Že se jedná v první řadě o národnostní boj a potírání českého rázu Prahy, o tom jiný do- kument. pfame před sebou provolání vynoru »Lese- u. Redehalle der deutschen Studenten i Prag« ke skomilitonům«. Několik vět z této pu- pírové vějičky na získání členů proti konkurenční

»Germanii« stačí. Hned na příklad první: »Německému studentu, vstupujícímu n půdu pražské vysoké školy, vzrůstá n- zbytná povinnost, vstoupiti do řady be- jovníků v zápase za národnost naši a takto svou národní přináležitost zjevně osvěd- čiti... »Německý duch a německá věda nesená německými studenty, měly b nemožným učiniti, aby z nejstar německé university stala se nej mladší slovanská .. .« Náš spolek udrže se od politického vzepjetí německého lidu ažd dnes, překonávaje měny dob a bouří; po celou řadu let neuchýlil se ani na krok o své zásady, zkárati slovanskou svévoli, pravé němectví hájiti a podpo re- vati . .. Má zapotřebí J. E. pan bar. Gautsch zř telnější definice k svému řečnickému obrat o vysokých školách, jakožto prostředku nára nostního boje nad tento nejautentičtější citi Včerejší »Bohemia« vypočítala zevrubně, co př padne německému vysokému školství v Praz z 25 mil. úvěru, Gautsehem na podzim obláš- ného. Máť obdržeti německá universita a ně- mecká technika v Praze na stavbu nových ústavů neméně než sedm a půl milionu ko- run a sice hned na prvním místě vládního rozvrhu, již vypracovaného. (Univer s ita vybudování ústavů hygienického, farmakolog- ckého a farmakognostického na Slupi, dále kolejn budovy, adaptaci Klementina a Karolina = 3. mil. korun. Technika; Vybudování ústavů chemického, fysikálního, elektrotechnického mechanického, zřízení hlavní hudovy a knihovny =4 mil. K.) K vadnoucímu a teničkému aslo- delu němectví v pražském německém květináči, ze spod mrvenému Českou spořitelnou, s hora zavlažovanému vládní přízní, pořizuje se tak nová nádherná — tyčka za 7 mil. korun, snad schřadlá květinka pozdvihne svou hlavinku chrpové barvy . . . Ale česká universita do Brn nesmí!

— Čeští radové v obchodní komoře li- recké? Úmrtím kom. radů Gärtnera a Gebhardl uprázdnila se v obchodní komoře liberecké dr místa, jedno ve 4. vol. sboru sekce průmyslové druhé ve 3. sboru sekce obehodní. Ježto v obo sekcích získali češti kandidáti týž počet hlat jako němečtí, s nimi na řadu náhradniekou př- cházející, bylo nutno přikročiti k losování, př čemž vylosováni čeští kandidáti pp. Františei Pitro, knihař v Liberci a Boh. Matoušek starosta města a materialista v MI. Boleslin »Deutsche Volkszt.« sděluje událost tutoa slzou žalu v jednom a škodolibé radosti v dru hém oku: Po 15 letech jsou to zase první Čai kteří do obch. komory liberecké vstupují, dt famosnímu volebnímu řádu komornímu, na štěsn však ne na dlouhou dobu, ježto koncem t.r nastávají opětně nové volby do obchodní k- — Péče c. k. školních úřadů o české školy ve zněmčených obcích. Píše se nám: Časa slýcháme stesky a žaloby na brutální se chorání německých obcl proti českým školám. Avšak ne jen německé obce, nýbrž i školní úřady nevedou si lépe. Toho nejpádnějším důkazem je, jak s chová c. k. okresní školní rada v Mostě k čssk mory.