2
masthead
Praze, v pondělí dne 17. června 190.
Praha
4
article
Na ramt n odpal. Alst
přitohahí Naučnýor v
středu a „lorári lku
v pátekapřešzlaci es
Praze v edtinistraoř
pa miěsíe
ns čtvrt leta . . . . . 6 K. —
s dvojí denážko
na měsje
na čtvt leta
7K 5ok
ve silsikáíchs
2 K 80n
Poštous
za měslo
na maěsie . . . . . .
na čtvrt leia . . . .
s dvojí zižilkou
Beo člvrki le
na měsí
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu Je o B stranách.
Praha
6
title
Císař a král v Praze.
Praha
7
article
Panovník v dómě svatovitském.
Panovník v dómě svatovitském.
V průvodu svých generálních pobočník
hr. Paara a šl. Bolfrasa a nejvyššího hofmistra
kníž. Montenuova včera po 6. hodině rann
císař přišel do velechrámu svatovitského, aby
byl přítomen tiché mši, již celobroval kardiná
v přítomnosti kapitoly a členů výboru spolku
pro dostavění dómu svatovitského. Po mši pro-
hlížel císař vnitřek chrámu, jsa provázen kardi-
nálem a proboštem msg. Horou. Potom panovník
odebral se špalírem dělníků, při stavbě zaměst-
naných, do novostavby, kde byli přítomni čle-
nové ředitelstva spolku pro dostavění dómu
s předsedou hr. Fr. Thunem, jakož i někteří
členové výboru. Jmenem spolku hr. Fr. Thun
mocnáře uvítal a týž odvětil, že přišel milerád,
aby seznal, jak stavba pokročila. Panovníkovi
byli představeni členové ředitelstva a zejmena
stavitel chrámn p. Hilbert. Když při pro-
hlídce chrámu přistoupil clsař k jižnímu vý-
chodu »porta aurea«, upozornil jej hr. Thun
na korunní komoru, v níž uloženy
jsou kornnovační klenoty české. Cisa
pokynul při tom hlavou. Po zevrubné prohlídee
chrámu představen byl císaři nejstarší zedník
Tomáš Vlček a kamenický polír Karel Bureš
Za výdatného deště nastoupil císař po zevrubne
prohlidce stavby návrat do královského hradu.
Paar
František
Thun
Hilbert
Vlček
Bureš
Thun
královský hrad
spolek pro dostavěný
8
article
Císnř na Smíchově.
Průmyslové předměstí pražské, Smíchov
včera odpoledne s náležitou oslavou uvitalo pa
novníka. Zevnější ráz města byl oděn v roucho
slavnostní a ulice poskytovaly mimořádný obraz
Po obou stranách byly chodníky naplněny obo-
censtvem a špalír tvořily školní dítky a četné
spolky smíchovské. Uvítání císaře bylo ustano
veno na rozhraní obce pražské a smíchovské
naproti vstupu do Kinského zahrady a do Karlovy
třidy. V těch místech byla nákladem smichovské
obce postavena slavobrána, velmi dovedně vy-
pracovaná a dekorací barev národních opatřená
na níž zlatými písmenami skvěl se nápis: » Vítei
císaři a králi náš !«
U slavobrány shromáždili se členové městské
rady a obecního zastupitelstva se starostoup.
Smíchov
Karlov třida
9
article
Elhenickým v čele, členové okresního vý-
boru se starostou p. drem. Koldínským.
posl. Kaizl, který je zvolen poslancem z
město Smíchov. Na protější straně postavili se
úřadníci okresního hojtmanství, okresního soudu
berního úřadu, pošty, finanční stráž, vedle brány
pak zaujali místo členové professorského sboru
smíchovského reál. gymnasia s ředitelem panem
Douchou, professoři německého gymnasia smí
chovského a duchovenstvo.
V Karlově třídě tvořilo špalír žactvo če
ského vyššího reálného gymnasia, české mě
šťanské školy chlapecké a ostatních škol chla-
peckých a divčích. V ulici Švédské shromáždi
se u slavobrány zástupcově 62 obci a míst
okresu smíchovského. Každá obec byla zastou-
pena třemi delegáty. Slavobrána vystavena ná-
kladem okresu smíchovského a znázorňuje
římskou bránu s jonickými sloupy, vyčnívajícím
v koruny svatováclavské. Uprostřed je zlatá tyč
s drahocennými perskými koberci; bordový plyš
s iniciálkami F. J. doplňoval vrchní dekorae
slavobrány. Na sloupech jsou emblemy země-
dělství, obchodu, průmyslu a umění. Na pod
stavcích před sloupy jsou lvi, držicí znak říšský
a iniciálku. V loubí uprostřed exotiekých květin
na vysokém podstavci postaveno poprsí pa-
novníka.
Přesně dle ustanoveného programu přijel
císař se svojí družinou ve dvorním kočáře, pro-
vázen místodržitelem, ke slavobráně. Příjezd
jeho provázen provoláváním slávy a intrádam
heroldů, stojících na slavobráně a hudba zahrála
císařskou hymnu.
Jakmile císař vystoupil z kočáru, přistoup
k němu okresní hejtman p. Pokorný a před-
stavil panovníkovi starostu města Smíchovap.
Elhenického, jenž oděn ve fraku, takto mocnáře
oslovil:
»Vaše c. k. apoštolské Veličenstvo, Nej-
milostivější eísaři a králi náš! Okamžik toužebně
Elhenická
Koldínský
Kaizl
Doucha
Pokorná
Elhenický
Smíchov
Karlov třída
Smíchovaponsko
berní úřad
10
article
očekávaný, přešťastný, nadešel obyvatelstvu města
Smíchova, kdy se srdcem radostí a blahem pře-
kypujícím pozdravuje ve svém středu posvátnou
osobu Vašeho Veličenstva a v otcovskou, lásky
plnou tvář hledí svému nejmilostivějšímu země
pánu. Jménem plesajícího obecenstva města Smí
chova vítám v nejhlubší pokoře a oddanost
V. V. v městě našem a ujišťuji V. V. v oka-
mžiku tak povznášejícím, tak šťastném, nezvratnou
láskou a věrností veškerého obyvatelstva k nej
jasnějšímu trůnu V. V., tlumočím spolu nej
vroucnější díky za nejvyšší vyznamenání a nej-
skvělejší důkaz otcovské přízně a lásky, jakou
vznešenou a milostivou návštěvou V. V. město
Smíchov bylo poctěno. Bůh všemohoucí posilňuj
a opatruj V. V. a žehnej všem krokům a činům
ke zmohutnění říše, k rozkvětu naší drahé vlasti
a ku blahu a míru všech věrných oddaných ná-
rodů směřujícím. Jeho Veličenstvu, našemu nej
milostivějšímu a nejjasnějšímu cisaři a králi
Františku Josefu I. Sláva !« (Shromáždění pro-
volalo trojnásobné Sláva !)
Panovník, nasadiv skřipec, odvětil na
oslovení: »S velkou radostí a srdečným díkem
přijímám váš vlastenecký pozdrav, který jes
mně potěšitelným důkazem, že město i oby
vatelstvo mně i domu měmu jest věrně oddáno
Zachovám rád ujištění vaší oddanosti v mile
paměti «
Na to byl panovníkovi představen okresn
starosta p. dr. Alois Koldínský, jenž cisaře
uvítal tímto oslovením: »Vaše Veličenstvo, nej
milostivější císaři a králi ! Dovoluji si jako
okresní starosta s okresním výborem na Smí
chově jmenem zastupitelského okresu smíchov-
ského V. V. co nejsrdečněji uvítati s ujištěním
o věrné oddanosti naší samosprávy k Nejvyš-
šímu trůnu Vašeho cís. a královského apoštol-
ského Veličenstva, jemuž provoláváme „Sláva!“e
doktor
Koldínský
Smíchov
král František Josef I . Sláva
11
article
(Shromáždění zvolání toto trojnásob opakovalo.)
Císař odvětil: »Těším se, že se zde se-
tkávám se zástupci okresu a jsem přesvědčen
o upřímnosti a loyálním smýšlení obyvatelstv
a okresu, jehož rozvoj s vřelým zájmem sleduji.«
Slečna Miroslava Bečkova, deera měst-
ského rady a stavitele, předstoupila a císaři ode-
vzdala kytici vzácných libovonných květin s timto
oslovením: »Vašemu Veličenstvu podávám kytici
jménem žactva smíchovských škol.« Císař kytic
převzal a tázal se dívky: »Jste také ze Smí-
chova?« a když obdržel kladnou odpověď, po-
kynul hlavou, načež následovalo představování.
Kanovník Švehla, člen zastupitelstva, pravi
po svém představení německy: »Bůh žehinej
Vašemu Veličenstvu!« Cisař tázal se, zda je
na Smíchově velký kostel. Kanovnik odvětil;
»Ano, a V. V. má o to velikou zásluhu.« St
rosty p. Elhenického pial se císař česky
»Smíchov je velké město?« Pan Elhenický
»V posledních letech velice vzrostlo, v minulém
desetiletí skoro o polovici.« Císař (česky)o
»Máte dosti práce?« Pan Elhenický: »V
stavením ruchu nastala sice stagnace, ale nyn
se to již zlepšilo.
Dále byl panovnikovi představen nejstarší
člen městského zastupitelstva p. dr. Štěpnička.
Cisar tázal se (česky): »Jste dlouho v zastu-
pitelstvu?« Dr. Štěpnička: »Třicet dv
roky.« Dále byli představeni císaři: měst. rad:
p. Krupka, jenž jest členem 21 rok, měst.
rada p. Tykač, dale radové pp. Linhart
Cuřín a Potůček.
Bečkův
Švehla
Cisař
Elhenický
Elhenická
doktor
Štěpnička
Krupka
Tykač
Linhart Cuřín
Potůček
Smíchov
12
article
Pojednou spozoroval císař býv. ministra p
dra. Kaizla, jenž měl odznak hodnosti taj-
ného rady. Císař přistoupil k němu a pravil;
Vy jste také zde na Smíchově? Dr. Kaizl
Veličenstvo, zastupuji město Smíchov na říšské
radě. Dále p. dr. Kaizl poděkoval mocnáři,
že Smíchovu prokázal čest návštěvou. Cís at
vlídně pokynul hlavou.
Po představení ředitele technické kanceláře
p. Duchoně a ředitele obecního úřadu p
Krejčího představil okresní starosta p. dr.
Koldinský císaři členy okresního výboru pp.
ředitele Kolenského a stav. Gablera.
Po představení těchto tázal se císař sta-
rosty p. dra. Koldinského: Kolik náleží obe
k okresu? Dr. Koldinský: 62. Císař
Kolik je mezi nimi měst? Dr. Koldinský
Tří, a sice Smíchov, Košíře a Roztoky. Cisař
Kolik čítá okres obyvatelstva? D. Koldinský
115.000 duší. Cisař: Jakou máte v okresu
industrii? Dr. Koldinský; Nejen ve městech,
ale i ve venkovských obeích kolem Prahyje
velký průmysl, továrny a cihelny. Císař: T
musíte mít mnoho práce.? Dr. Koldinský
Práce je velmi mnoho, agenda okresu je veliká.
Císař: Ano, to je veliký okres; přeji mu,
aby zkvétal a aby se mu dobře vedlo. Dr. Kol-
dinský: Děkuji, Veličenstvo.
Na to byl panovníkovi představen ještě
ředitel vyššího realného gymnasia p. Doucha
a někteří úřadníci. Z odpovědi ředitele p. Douchy
a ředitele německého gymnasia p. Schimka zvěděl
panovník, že v české střední škole je 286
v německé 180 žáků.
Na to vsedl panovník do kočáru a odje
Karlovou třídou do ústavu hluchoněmých.
Kaizl
doktor
Duchoň
Krejčí
Koldinská
Kolenský
Gabler
Koldinský
D Koldinská
Doucha
Schimek
Smíchov
Košíře
Roztoky
Karlová třída
obecní úřad
13
article
Slavnosť položení základního ka
mene k ústavu hluchoněmých.
Po uvítání na hranici města Smíchova odjel
císař ke staveništi ústavu hluchoněmých, které
se nalézá za Kinského zahradou u kláštera Be-
nediktinek. Provisorní konstrukce budovy byla
vkusně dekorována. Uprostřed na podlaze, ko-
berci pokryté, byl postaven hranol jemně hla-
zeného sliveneckého mramoru, zpracovaný p.
Holubem ze Smíchova. Vedle kamenu postaven
byl stolek s pozlaceným kalamářem a perem,
dále s pamětní listinou v pouzdru z rudého
plyše. Kolem staveniště bylo postaveno přes
300 hluchoněmých dítek, chovancu ústavu
bývalých i nynějších. Za nimi stálo množství
obecenstva.
Před 1 hod. odp. přijel kardinál kníže
arcibiskup baron Skrbenský s prelátem
Hornsteinerem a kanovníky Doubravou a Man-
dlíkem, aby vykonal církevní obřad posvěcení
základního kamene. Jménem ústavu pro hlucho-
němé uvítal jej dvorní rada p. dr. Ott. Vysvě-
cení byli přítomni i nejvyšší zemský maršálek
kníže Jiří Lobkovie, starosta král. hlav. měst
Prahy dr. Srb, kníže Alfred Windischgrätz, hr.
Vojtěch Schönborn, vicepresident Zabusch, hr.
Fr. Thun, vicepresident Dörfl.
Záhy potom přijel císař se svojí družinou.
Kardinál jej uvítal a pak vykonal obřad vysvě-
cení. Sbor pěvců Národního divadla zapěl při
tom chorál »Svatý Václave«. Po té císař pode-
psal latinskou pamětní listinu, na pergamenu
psanou, prohlédl plány i obraz budovy. Dále
byli představeni panovníkovi dvorní rada dr.
Ott, členové ředitelstva, ředitel Kmoch, který
již 36 let zastává úřad ředitele ústavu hlucho-
němých, pak učitelé a jeptišky-opatrovnice. Vy
ptav se na některé podrobnosti ústavu, odje
cí ař ku prohlídce ústavu
Skrbenský
Hornsteiner
Doubrava
doktor
Ott
Jiří Lobkovie
Srb
Windischgrätz
Schönborn
Zabusch
František
Thun
Dörfl
Václav
Kmoch
Smíchov
Praha
národní divadlo
Benediktinek
14
article
Francisco Josepheum.
Hluchoněmé dítky mávaly šátky, když císař
opouštěl budouci jejich přístřeší. Panovník jel
podél kláštera »de Saere Coeur«, kde jeptišky
byly shromážděny u vchodu a pěly cisařskou
hymnu. Císař dal zastaviti, sestoupil z kočáru,
přijal kytici a pak opět odjel.
Cesta k ústavu slepců, založeného Českou
spořitelnou, byla vroubena špalírem spolk
z Košíř a okolí. Budova ústavu byla obkličena
černožlutou dekorací. K uvítání císaře dostavil
se členové ředitelstva a chovanci ústavu. Vrchní
ředitel České spořitelny Theumer panovník
uvítal a pravil mimo jiné: Ze skrovných po-
čátků povstala Česká spořitelna a po dobu svého
trvání vyspěla v onen rozkvět, v němž se dne
jako nejlépe založený ústav svého druhu v Ra-
kousku jeví, čímž může nyní v bohaté míře
činiti zadost oné části svého statutárního půso-
bení, která zahrnuje věnování prostředků pro
veřejné a dobročinné účely. O
svého založení věnovala 16 mill. korun. Z toho
povstalo Rudolfinum, ústav slepců, útulek pro
rekonvalescenty v Tuchoměřicích, dům něme-
ekých studentů v Praze a byla Česká
spořitelna v šťastném postavení, že mohla pro-
vésti rozsáhlé předběžné práce pro zaopatřování
pitné vody Praze i předměstím a dáti hotový
projekt obci pražské.«
Císař v odpovědi své uvedl, že spořitelně
za tak četná a významná humanitní zařízení
vyslovuje dík a nejúplnější uznání. Na to vy-
stoupil do prvého pstra budovy. Na kůru za-
pěli chovanci císařskou hymnu. Po představen
a oslovení některých členů ředitelstva odje
Francisco Josepheum
Saere Coeur
Císař
Košíře
Tuchoměřice
Praha
Český spořitelna
Theumer
Rudolfinum
ústav slepec
15
article
panovník se svojí družinou na záPadní ná-
draží.
Odjezd do Karlova Týna.
Na půl třeti hodinu odpolední byl uslano-
ven odjezd císaře ze západního nádraží smíchov-
ského do Karlova Týna. Nádraží bylo zté
příčiny vkusně ozdobeno. Nad vstupem do
chodby nádraží byl zřízen slavnostní stan na
způsob baldachýnu, velice vkusně vyzdobený
ve stropě žlutou látkou dekorovaný. Ze stanu
vedl vstup do dvorního salonu, po obou stran-
nách libovonnými a vzácnými květinami naplně-
ného. Koberec těžký natažen byl ze dvorního
salonu na příč perronu až ke kolejím, na kte-
rých byl připraven k odjezdu zvláštní dvorn
vlak. Baldachýn na perronu byl rovněž dekoro
ván, zde však více vynikala barva červenobílá.
Svéží zeleň květin doplňovala ladný celek deko-
rační.
Po 2. hod. odp. shromáždili se na perronu
tito pánové: starosta měst pražských dr. Sr
s oběma náměstky drem. Fričem a inž. Neuber-
tem, členově tří výborů ke uspořádání slavnosti
pp. Novák, Hudl, Jahn, prof. Petrlik, Hubáček
Rus, Voitl a dr. Kühn. Po obou stranách vstupu
do dvorního vlaku stálo mnoho obecenstva.
Dvorní vlak sestával z jednoho vozu rek-
visitního, salonního vagonu, který byl zřízen
pro bývalého ministerského předsedu. Badena,
jednoho rychlikového vagonu 1. a 2. třídy
konečně obyčejného vagonu těchže tříd.
doktor
steradián
Frič
Ing
Neuber
Novák
Jahn
profesor
Petrlik
Hubáček
Rus
Voitl
Kühn
Baden
Karlov Týn
16
article
Krátce před půl třetí hodinou přijel císař.
V průvodu jel především starosta másta Smi-
chova p. Elhenický, který panovníkovi poděkoval
za návštěvu města. Císař odebral se pak v prů-
vodu dvor. rady p. Pally do dvorní čekárny
odtud na perron, kde shromážděnými byl hlučně
uvítán. Mocnář promluvil několik vět s nejvyšším
maršálkem a pak s hr. Buquoyem. Když pak
dvor. rada p. Palla oznámil, že vlak je připra-
ven k odjezdu, císař, ukloniv se shromážděným
vstoupil do salonního vagonu a pozval k sobě
nejv. zemského maršálka kníž. Jiř. Lobkowicze.
za tímto vstoupil do vagonu generální adjutan
hr. Paar, dále ministerský předseda dr. Körber
starosta dr. Srb a místodržitel. Ve dvorním vlaku
pak jeli: generální adjutant šl. Bolfras, křídeln
pobočníci major Pitlik a major Apor, ordonanční
důstojník setník Margutti, tělesný lékař dr. Kerzl
kontrolor dvorní výplatny Mader a účetní oficiá
Mareš; dále ministři dr. Rezek a dr. Hartel
přísedieí zem. výboru Adámek, hr. V. Schö
born a dr. Urban a dvorní rada Palla.
Na lokomotivě nalezali se vrchní inspektor
Karel a inspektoři Chládek a Appel od státních
drah. Jakmile poslední účastník vyjíždky vstou-
pil do vagonu, dáno znamení k odjezdu a vlal
dvorní za provolávání slávy hnul se ku předu
Doba jízdy stanovena byla ze Smichova na Kar-
lův Týn na 35 minut.
Elhenická
Palla
Buquoy
Lobkowicz
Paar
doktor
Körber
Srb
Pitlik
Apor
Margutti
Kerzl
Mareš
Rezek
Hartel
Adámek
Urban
Karel
Chládek
Appel
Madera
Kara
17
article
Návštéva Karlova Týna.
Včerejší odpoledne po návštěvě Smíchova
odjel panovník se svým průvodem k prvé své
návštěvě posvátného místa, k mohutným zdem
hradu Karlova, které po věky bylo národu na-
šemu královskou svatyní a svědkem nejslav-
nějších dob českého národa, ale s nímž zažilo
i dob nejtruchlivějších a kleslo v úpadek,
z něhož se nyní za mohutného národního roz-
voje našeho znovu hlásí ke své staré pýše
a slávě.
Jestliže slavnosti předešlých dnů za ná
vštěvy mocnářovy soustředily se v král. hlavním
městě Praze a jeho nejbližších předměstích,
přeneseny byly v neděli odpoledne na český
venek, který objevil se při nich v plné sve
srdečnosti a upřímnosti, jakou vyznamenávás
ve své dobrotě a důvěřivosti náš bodrý český
lid. Obyvatelstvo z dolního povodí Berounky
použilo prvé návštěvy mocnářovy na nádherný
Karlův Týn, aby uspořádalo mu vjezd, jaký
vídán byl do něho jen za doby jeho slávy,
vjezd triumfální.
V celém širém hejtmanství hořovickém,
k němuž okres berounský s Karlovým Týnem
přísluší, nikdo nedbal včerejší nepohody, která
za ranního prudkého deště jevila se býti hro-
zivou a kdo kde mohl, chvátal i z nej-
vzdálenější vesnice pod Karlův hrad, jenž sám
včera ovšem nebyl mu přístupen.
Karlův
Smíchov
Praha
dolní povodit Berounka
Karlův Týn
Karlová Týn
Karlův hrad
Návštév Karlov Týn
18
article
V drobném prodejit
raerí čpile o selě . . . se sh
sdipele cni
. . . . a 2
ve dlialkich sa venkovt
raení čislo. . . . . . . . 10 h
sspolední.
. . . . . . . 3 h
Inserá ty
platí se hetově pepře
Předplacení a inerty přijínné zdminl-
strace v Marlansa e ulicá č. s.
Tam rschézejí se ták redak
tiskarna a szpedice „Národsich Lists“,
Iukogisy ae nevracvji.
Inserý
Národsich List
19
article
Prví účastníci slavnosti přibyli do Buďnan
již v časných hodinách ranních a po celé pak
dopoledne, zejmena však v hodinách poledních
cesty, vedoucí do Budňan, pěkného to městyse
pod hradem, ani se netrhly. Spolek za spolkem,
hudba za hudbou přecházely most přes Be-
rounku a každý ubíral se na určené místo, jež
obklopovaly již zástupy obecenstva. A příchozí
vítaly již z dálí mohutné prapory, které vztý-
čeny byly na stožárech, zatknutých na temenech
vrchů, hrad obkličujících. Tak na př. osobám
přijíždějícím od Prahy označoval eil cesty velký
prapor na Plešivci, příchozí z horního toku Be-
rounky a z jihu vítaly prapory »Na vrších«,
z nichž čtyry obklopovaly na svahu k Berounce
obráceném obrovské začáteční písmeny »F. J. I.«
utvořené čerstvě zasazenými bujnými sazenicemi
jehličnatých stromů.
Vkusně a bohatě vyzdobena byla také cesta
od nádraží, až ke hradu, po které postaveny
byly všude stožáry s prapory barev zemských
a říšských. Před mostem vypínala se do výše
brána, postavená okresem berounským, znázor-
ňující věrně bývalou pražskou bránu v Berouně
a opatřená z předu slovy Jar. Vrchlického:
»Kéž bůh žehnáním Té zastíní před koruny
naší svatyní«, nad kterým vypínala se velká
koruna svatováclavská. Na pravo nad piliřem
zvedalo se cimbuři, pod kterým umístěny znaky
české koruny, v levo pak zřízen byl dřevěný
ochoz. Na druhé straně brány byl nápis: »Hrad
Karlův nezborný, to Tvojich Čechů věrnost!«
pocházející od tajemníka okresu berounského
p. Macháčka, který byl duší celého uspo-
řádání včerejší slavnosti.
Ze železného mostu za branou, vyzdobe-
ného bohatě chvojí, vyjímaly se pěkně stožáry
s prapory, postavené na levém břehu Berounky
do značné dálky podél berounské silnice,
jejichž prapory odrážely se malebně ve vlnách
Vrchlický
Čecho
Macháček
Be
Praha
Plešivec
Berounka
Beroun
Hrad Karlův nezborný
20
article
Cesta za mostem ke hradu probíhá dále
Budňany, jež oděly se k uvítání panovníka
v háv slavnostní. Se všech budov, ozdobených
pletenci a kvítím, vlály prapory v barvách zem-
ských, kdežto na stožárech podél silnice, na
kterých připevněny štíty střídavě se znaky říš-
skými a zemskými, jakož i svatováclavskou
korunou a korunovačními klenoty, až ke hradu
byly barvy národní promíseny říšskými. Hrad
Karlův Týn, jak přirozeno, byl při svém bohatém,
malebném rozčlánkování vyzdoben střízlivé pra-
pory i pletenci. Hlavní jeho věž opatřena byla
čtyřmi prapory v barvách zemských a říšských,
mezi nimiž při přijezdu panovníka do hradu
vztýčena císařská vlajka.
Bohatě vyzdobeno bylo také karlovotýnské
nádraží, na kterém zřízena po pravé straně
dvorní čekárna s postranními nápisy »Salve«,
»Vivat«, nad jejímž vehodem zavěšeno reliefové
poprsí mocnáře. Také nádraží smichovské,
chuchelské, radotínské, černošické, nádraží
v Dobřichovicích a Řevnicích i čekárny ve
Všenorech a Třebáni byly vyzdobeny prapory
a pletenci, na dobříchovickém kromě toho umí-
stěno před perronem poprsí mocnáře v háji
palem.
Dobřichovice
Řevnice
Všenory
Třebáň
Karlův Týn
21
article
Jak již podotknuto, dostavilo se do Budňan
k uvítání panovníka obyvatelstvo z nejširšího
okoli, zvláště z hejtmanství hořovického, z něhož
zastoupeny byly pod Karlovým Týnem všechny
vrstvy obyvatelstva a téměř všechny spolky.
Největší účasť byla ovšem z Berouna, z něhož
dostavily se zejmena spolky: Občanská beseda,
dámský spolek »Ludmila«, společenstvo obchod-
níků a výčepníků, Klub cyklistů, Řemeslnická
beseda, Spolek divadelních ochotníků, Jednota
řemeslných dělníků, Hospodářský spolek pro
kraj berounský, Zpěvácký spolek »Slavoj«,
Spolek spojených femesel, Jednota českých
střelců, vysloužilci, krajská organisace vyslou-
žilců, Spolek zřízenců dráh a jiné.
Ve špalíru, který utvořen po obou stra-
nách od nádraží až ke bráně hradu, nalezali
se dále z Hořovic: Hospodářský spolek, Spolek
absolventů hosp. školy, Spolek paní a dívek
»Vlasta«, Občanská beseda, Spolek živnostníků
oděvních, Hasiči, Učitelská jednota »Budeč«,
Společenstvo řezníků, Společenstvo smíšených
živností a Zpěvácký spolek »Slavík«, z Budáan
Živnostenský spolek a Řemeslnicko- živnostenský
spolek, z Cerhovic Živnostenské společenstvo,
Ludmila
Vlasta
Karlová Týn
Beroun
brána hrad
Hořovice
Budeč
Cerhovice
spolek : občanský beseda
spolek divadelní ochotník
spolek pro kraj
zpěvácký spolek
Slavoj
spolek spojený femesel
spolek zřízenec dráh
hospodářský spolek
spolek absolvent hospodářský
spolek paní a dívka
spolek živnostník oděvní
Budáany živnostenský spolek a řemeslnickýživnostenský spolek
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Mravoučná povídka.
Z »kostrbatých obrázků« Fr. Holu ba.
Honzík Šamanů míval odjakživa »oko« na
Kačenku Filkukovic. Nic nedbal, že mu všichná
zrazovali, aby si nebral Káču. Každá Káča je
zlá a je prý také každá znamenaná: horní po
nebí v ústech prý má černé. Ale nic platno!
»Žádný neví, co je láska,
kdo jí nezkusí.
Ať je starý nebo mladý,
zbláznit se musl.«
A Šamanů Honzik byl už pomalu blázen
— aspoň mu už mnoho nescházelo ! Jednou
zakoukal se, jda cestou, do spanilé Kačenky Fi
kukovie tak, že si kus palce u levé nohy ura-
zil. (Nutno ovšem poznamenati, že Honzik chodí
v botách jen do »božího kostelička«. Ve všedni
dny chodí v létě bos, v zimě v obrovských
dřevěných santálech, kterým také eufemisticky
někdy říká »saflánky«.)
Ale což — ať si chodí, v čem se mu li
— nám na tom po čertech málo záleži! Pr
nás je jen důležito věděti, že byl Honzík do
Kačky až po uši zamilován.
Lásku prý je těžko definovat — a já se
tu o to ani nechci pokoušet — ale prozradím
vám neklamnou známku, podle níž poznáte
snadno zamilovaného. Je to pěkná rýmovačka
a pravdivá:
Hol
Šaman
Honzík
Francie
24
article
»Honza neji, nepije,
máma nevi, co mu je.
Ale my to už víme. Inu — božínku —
je zamilovaný! Honzík Šamanů také tak. Chodil
jako vrtohlavý, jídla se skoro ani nedotkl, led
že se v něm trochu povrtal. Ani ta kořalinka,
která mu vždy tak na jazyku sládla, mu už
pomalu nechutnalal
Byli spolu na poli, Honzik a Kačka. Hon-
zík šel okolo Kačky a dal jí do zad pořádný
»bouchanec«. Když potom šli s pole domů
strčil Honzík Kačku cestou do louže. Kačka po
chopila, že jí tak Honzík »vyznal lásku«. O
té doby počala se jejich »známost«.
O pouti zavedl Honzík Kačku k pernikář
ské boudě a koupil jí obrovské srdce s nápi
sem: »Z lásky«. Kačka koupila si tam u kra
máře prstýnek. Věděla napřed, že jí to Honzík
sebere, ale vždyť ona ho právě proto koupila
aby ji ho mohl sebrat!
Večer u muzíky tancovali pořád a pořád
kolečko za kolečkem, jenom spolu. Báby, sedle
kolem na soudných stolicích a hnedato zpozoro-
valy, sestrčily hlavy dohromady druhý den
šla už jako na bubně od úst k ústům hrozná
novina:
»Honzík s Kačkou se chcou !«
Honza
Šaman
Honzík
Kačka
Honzík Kačka
Báb
25
article
Toto »chtění« dovedlo oba až k oltáři.
Slibili si věrnost a lásku manželskou až do
smrti zachovati a mnohé jiné hezké věcí. Ono
se to sice pěkně slibuje, ale velmi zřídka plní
Za čas po svatbě i našeho Honzíka ten »srdečn
zápal« dosti brzo pominul.
Zvykl si pomalu šlapat zase cestičku k ho
spodě na »čtvrtáček šedé«, která tak zázračně
člověka občerství a-potom tak mile hřeje ...
Z počátku odběhl sem tam někdy jen
úkradkem, později začal chodit už veřejně. Ka-
čenka to nerada viděla, domlouvala mužovi, ale
ten nedbal. Že prý je svým pánem a že ne-
hodlá ženě přepustit kalhoty, aby sám pak mu-
sil chodit v sukních.
Kačenka by byla přála mužovi nějaký ten
hlt na posilněnou, jenom že Honzík nevěděl.
když se dal do pití, kdy má přestat. Přišel
mnohokrát domů až po půlnoci a vždycky
spitý »pod obraz«. Nejhorší však u něho bylo,
že ho v takovémto stavu vždycky chytla zuři-
vost. Dělával hrozný rámus, půl vesnice pokaždé
zbouřil, aby všichni věděli, že Honzík už je
zase »v tahu«.
Byl by pak nejraději s každým na potkání
se rval, ba už mnohokráte chtěl se dát do »své
drahé Kačenky« a ze samě lásky jí nabít. Ale
Kačenka uměla být i Káčou. Uměla se postavi
a že prý se nedá.
»Jen se opovaž a udeř mě! Co popadnu
do ruky, tím dostaneš přes hlavu !«.
Tato výstraha na Honzika účinkovala, po-
něvadž neměl ani nejmenší pochybnosti, že by
»drahá Kačenka« hrozbu svou nespinila.
Honzík
Ka
26
article
Ženu tedy nebil.
Ženu tedy nebil.
Ale jednou při hodné sopici« vzal s po-
stele peřinu a nesl ji ven. Kačenka myslila, že
se půjde prospat někam na půdu a nechala ho
jít. Honzik odnesl peřinu na dvůr, položil ji na
špalek a rozsekal ji sekerou na nudle. Peří byl
plný dvorek. Litalo až přes vrata. Kačenka byla
však resolutní osoba, odnesla si svoje peřiny
k mamince, a mužovi nezbyla než holá postel
»To jsou moje peřiny, abys věděl! Ty já
si od tebe zmařit nedám! A taky ode dneška
můžeš si lihat na čem chceš. Peřiny už nedo
staneš !«
Honzík se na to »dopálil« a začal si vylé-
vat zlost na nádobí. Popadl hrnek a bác s ním
Kačenka nemeškala, popadla druhý a taky bác
s ním. Honzík chytl mísu a uhodil jí o zem,
Kačka druhou a uhodila jí taky o zem. A tak
svorně spolu roztřiskali všecko nádobí. Honzík
lehl si pak na holou slámu na posteli, Kačka
šla spat za maminkou.
Ale nešla »na vandr«, jak se běžně říká
na venku, uteče-li na čas žena od muže. Ráno
přišla zase, uklidila střepy, poklídila si po svět-
nici a šla po své práci. Honzík vstal mlčky.
zapálil si svou fajfčičku a šoural se ven. Še
pěkně naštípat dříví a přinesl ho dnes náruč až
k peci, což jindy nebývalo jeho zvykem.
Pak si sedl za stůl a bafčil pomalu, ja
koby na něco čekal.
Kačenka přiběhla do světnice a zase o
běhla a nic. Nepromluvila ani slova.
Když to Honzíkovi už dlouho trvalo, začal
Honzík
Peřina
Kačka
27
article
sám: »Tak jestli pak už se dočkám jaké sní-
daně?.Co dnes tak dlouho neděláš oheň?«
»Což je mi platno dělat oheň, když nemám
v čem vařit! Hrnce jsme včera rozbili, tak jakž
ti mám uvařit snídani !«
Honzík zůstal, jako když hrom vedle něho
uhodi. Opravdu — police prázdná — nikde ani
hraku ani misky ! A on sám byl všim vinenl
Kačka šla zas, jakoby nic, po své práci.
Honzik po chvíli se vytratil, šel po návsí kolem
hospody, ale nestavil se tam. Šel dále za ves,
k blízkému městu. Na večer se vrátil a při-
nesl ženě ranec nového nádobí. Usmířili se
spolu, žena uvařila večeři a bylo zase dobře.
Mír zavládl opět v domě . ..
Čekáte morálku?
Ve svato-josefském kalendáři byste ji svato-
svatě našli. Není ani možno, aby poslední věty
nevyzněly v tento smysl:
»A od té doby se Honzík dal na pokání.
Už nepije, ani hrnce netluče. Oba manželé žijí
teď ve svornosti a lásce manželské . . «
Jsem sám nerad, že nemohu takto pěkně
skončit, poněvadž bych musil lhát.
Ve skutečnosti Honzík píje statečně dále,
rozbil už ženě asi čtyři garnitury nádobí a druhý
den jde dobrovolně do města koupit zase
nové . ..
Honzík
blízký město