2
masthead
V Praze, v sobotu dne 30. června 1900.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. ltst,
přodplaeí se
v Praze v sdnlnisln
měste
na vk iet
měno “ droli čoalik,
n měso ve alalkieh
čtrre kot
dvojí zlsllno
Praha
5
article
Opět článek 14.
Opět článek 14.
Včerejší úřadní vídeňské noviny vysy
paly roh hojnosti opatření dle čl. 14. stát.
zákl. zák., aby stroj státní — počátkem to-
hoto měsíce uzavřením rady říšské parla-
mentního pohonu zbavený — pravidelně
zpracovával běžné nezbytnosti.
Císařské nařízení ze dne 24. t. m. čís.
99. říš. z. týká se nevyřízeného rozpočtu
státního a zmocňuje vládu, aby vybírala
přímé i nepřímé daně k uhražení státních
potřeb v druhé polovině letošního roku, t.j-
od 1. července do 31. prosince 1900; týmž
nařízením se zmocňuje finanční ministr, aby
k úhradě nejnutnějších a nejneodkladnějších
investic a ku rozmnožení hotovosti ve státn
pokladně si opatřil jako zálohu 50,000.000 K
vypočítávají se úvěry, jichž do konce r. 190
může se použiti v oboru ministra vnitra, mi-
nistra kultu a vyučování, ministra financí,
dále obchodu, železnic, orby, spravedlnosti,
rovněž určují se investiční úvěry, jichž lze
použiti do konce letošního roku v oborech
týchž ministerstev. Jiné císařské nařízeníz
téhož dne týká se zvýšení melioračního fondu
z 1.500.000 K na 2,000.000 K, a následující
ještě další nařízení jsou rázu místního.
Současně úřadní noviny uveřejňují nej-
vyšší panovníkův list, kterýmž se upravuje
příspěvek na společné záležitosti na další
jeden rok, t. j. na dobu od 1. července 1900
do konce června 1901 v témž poměru, jak
letos
6
article
Předem uvedená císařská nařízení upra
vují nevyřízené finanční záležitosti této po
loviny říše, a list panovníkův nevyřízený f-
nanční poměr obou polovin říše ku spo
lečným záležitostem, t. zv. kvotu.
Veškeré tyto otázky zasahují sice hlu
boko do poměrů veřejných, náležejí jaksi
přede všemi ostatními do oboru ústavních
práv, na nichž si státy starokonstituční nej-
více zakládají — vždyť povolování daní zá
stupci národa všude se pokládá za nejvý-
značnější ústavní vymoženost či svobodu,
ale v této polovině říše se na záležitosti f-
nanční skorem nikdy nehledělo se stanovisk
poplatníků, národů, ale skorem vždy se sta-
noviska vlád
Proto také již nikoho nepřekvapuje, že
od r. 1897 stalo se skoro již pravidlem, že
běžné potřeby státní vláda opatřuje ve smyslu
čl. 14 st. zákl. zák., kdežto pp. poslanei
zatím používají nucených svých prázdnin.
Možná dost, že z leckteré strany s
očekávalo, že úřadní noviny vídeňské uve-
řejní spolu ještě jiná opatření podle čl. 14.-
— ale prozatím se jich nedočkaly. U nás
ovšem není nikdy radno chváliti den pře
večerem, a proto okolnost tuto pouze zazna-
menáváme, a to tím spíše, že v posledních
dnech každá ministerská schůze, poradaa
audience byla provázena poplašnými zprá-
vami a výklady — jež dnešní obsah
úřadních novin prozatím nikte-
rak neodůvodňujel
Takovýto postup také úplně souhlasí se
zdejší zvyklostí, kteráž nečiní nic více, než
čeho jest třeba k ukojení okamžitých ne-
zbytností. A opatření, jež se stala, nemohla
se již dále odkládati, vždyť jsme přímo pře
1. červencem, do kteréžto lhůty poměry
vzpomenuté byly upraveny.
Proto se nám zdá, že trefně vystih
7
article
situaci v této polovině říše říšský německý
list, kterýž praví: Uplynuly již tři neděle.
co v Rakousku uzavřena byla rada říšská.
a politický svět se domníval všeobecně, že
stojíme v předvečer velikých událostí. Roz-
puštění rady říšské, suspendování ústavy.
oktrovování jazykových zákonů, nový volebn
zákon, nové volby, jiný jednací řád pro říš
skou radu — a bylo možno si z hojnosti
této vybrati, co si kdo pro nejbližší okamžik
přál. Nestalo se však nic, naprosto nic,
mimo to nabyli jsme jistoty, že se nic ne-
stane. Rovněž jest známo, že státní nezbyt-
nosti, jež jsou na řadě, podle čl. 14. budou
uspořádány.
Až potud prognosa říšského německéh
listu osvědčila se na dobro.
Tim ovšem není nikterak řečeno, že
nastaly opětně normálné, pravidelné poměry
V národech samých události z počátku červn
účinkují dále, jak zřejmo z odmítání někte
rých německých poslanců výstředně nacio-
nální německou propagandou, jak patrno
jednomyslného osvědčování našeho lidu
jeho sborech zastupitelských i na schůzích
veřejných a neméně i z pozoruhodných pro-
jevů časopisů polských, kteréž dokazují, že
poslední kroky kola polského či p. Javor-
ského nedošly v Haliči ohlasu.
Ale vládě jest již pomoženo tím, že
době nynější velmi zajímavé situace mezi-
národní — dle »Berl. Tagbl.« způsobila
mezi diplomaty »poprask«, dle lorda Wol-
seleve pak »hrozí těžkými zápletkami na
Východě« — může obejíti se bez spolupůso-
bení parlamentu, který ji uváděl z jedné ne-
snáze do druhé. Ve vnitřní politice jsme
tedy asi opět v taaffovském »vuřtlování«,
v zahraničné parlament vůbec nikdy nehrá
priml
Berl
Wol
Rakousko
Halič
východ
8
article
Politické zprávy domací.
Politické zprávy domací.
V Praze, 29. června. (Zatímný roz-
počet na druhé půlletí 1900
kvota na další rok.) Dnešní vídeňské
úřadní noviny přinášejí opět celou řaduci
sařských nařízení, vydaných na základě § 14.
Prvé nařízení, dané dne 24. června t. r., týče
se zatímného rozpčtu na druhé
půlletí roku 1900. Nařízení záleží z
čtyř paragrafů, z nichž prvý stanoví, že vláda
se zmocňuje vybírati dle platných předpisů
přímé daně i nepřímé dávky od 1. července do
31. prosince roku 1900. § 2. praví, že výdaje
v témž období mají se uhraditi dle potřeby n
účet úvěrů, jež se mají ustanoviti finančním
zákonem pro rok 1900. § 3. zmocňuje ministra
financí, opatřiti si v případě potřeby, jako zálohu
částku 50 millionů korun na uhražení nej-
nutnějších a neodkladných výdajů investičních,
jakož i na rozmnožení hotovosti státní pokladny.
při čemž se má dbáti ustanovení zákona ze dne
10. června 1868. Konečně v § 4. vypisují s
úvěry, povolené na rok 1899, ale dosud ne-
vyčerpané a nařizuje se, že se jich může užit
až do konce roku 1900.
Jiným nařízením, vydaným dle § 14. dne
24. června t. r., prodlužují se na dalších pět
let (do 2. července 1905) berní úle vy
pro novostavby v Lublani
v jiných místech v Kraňsku a Štyrsku, jež byly
roku 1895 postiženy zemětřesením.
Podobného obsahu jest další nařízeníz
dne 25. června t. r., jímž se mocí § 14. osvo-
bozují od kolků všechny právní listiny, potřebné
při opravných stavbách a převodech majetnosti
v obci Klapém, postiženém sesouváním půdy.
Praha
Lublaň
Kraňsko
Štyrsko
Klapý
9
article
Čtvrtým nařízením ze dne 28. června zvy
šuje se státní příspěvek meliora
nimu fondu z 1.5 millionu korun, jak
stanoveno zákonem z roku 1891, na 2 milliony
korun. Výdaje z toho fondu mají se díti na
účet prelimináře, jenž bude přijat pro r. 1900.
Současně úřadní noviny uveřejňují vlastno-
ruční list císařův, daný dne 27. června minist
presidentu dru. Körbrovi, jímž se s ta no v
kvo ta na dobu od 1. července r. 1900 do
30. června 1901. Ve vlastnoručním listě sdě-
luje se, jak obvykle, že zákonodárné sbory ra-
kouský a uherský se parlamentní cestou nedo-
hodly o příspěvku na společné polřeby říšsko.
a proto panovník na základě zákona ze dne
21. prosince 1867 stanoví, že na tyto společné
potřeby má příspěti předovším Uhersko 293, za
bývalou Vojenskou Hranici, na ostatek pak při-
spějí Uhry 333/49 proc., Rakousko 6645/4a proe.
Uherský příspěvek spolu s 29 za Vojenskou
Hranici obnáší 34.4 procenta vší potřeby, tak
že na Rakousko připadne 65.6 proc. vší po-
třeby, t. j. právě ta kvota, na níž se sjednotily
kvotové deputace.
Vládní korrespond. kancelář rozesílá kom-
munikát, jímž se ospravedlňuje užití § 14. pri
výše uvedených císařských nařízeních. Poku
se týče zatímného rozpočtu, uvádí vláda, že
parlament předložený mu rozpočet neprojedn l.
opatření stran zatímného rozpočtu neučinil,
proto že státní hospodářství váznouti nemůže,
provádí se nyní v době, kdy říšská rada jes
uzavřena, rozpočet cestou nařízení. Rozpoče
drží se prý přesně v mezích, vytčených v pře-
loze ministra financí, jen od vydání renty n
investice upuštěno, poněvadž by se tím na stát
uvalilo břímě, čehož nelze činiti mocí § 14.
Pok
Uhersko
Rakousko
10
article
Ministru financí dovoluje se tedy jen opatřiti si
v připadě potřeby zatím zálohu 50 mnillionů
korun na nejnutnější investice.
Z Pešti, 27. června. (K sňatku are-
knížete Františka Ferdinand
z Este.) Ačkoli právní následky sňatku arci-
knížete Ferdinanda z Este s hraběnkou Sofl
Chotkovou jsou jasny a nelze z té příčiny oče-
kávati nijakých zápletek vzhledem k následnictví
na trůně rakouském i uherském, přece Košu-
tova strana v Uhrách vytlouká z tohoto sňatku
kapitál, tvrdíc, že se prisaha arciknížete dotýká
státního práva uherského a proto jest třeba svo-
láni uherské sněmovny, aby sama rozhodla
v této otázce. Vláda uberská sotva vyhoví přání
Košutovců, ale v říjnu, až se uherská sněmovna
opět sejde, předloží jí k inartikulaci zákon o pří-
saze areiknížete, jenž ve smyslu domácího řádu
habsburského potvrzuje, že jest si vědom všech
následků, jaké jeho morganatický sňatek bud
míti pro jeho manželku i děti, jež snad vzejdou
z tohoto manželství. »N. Pester Journal«, po-
jednávající o následnictví dle státního práva
uherského, má inartikulaci arciknížecí přísah
za nutnou, poněvadž slavnostní akt, jenž se o-
bude ve videňském dvorním hradě, zahrnuje
v sobě skutečnou změnu v následnictví na trůně.
pokud se týče Uher, neboť v Uhrách dle taměj
ších zákonů mohla by i morganatická manželk
králova býti královnou a její děti mohly by býti
otcovými nástupci na trůně. Teprve inartikulaeí
přísahy za souhlasu uherské sněmovíív stanes
přísaha ta platnou i pro Uhry. Bez tohoto zá-
kona mohlo by v budoucnosti vzniknouti nikol
zcela bezdůvodné mínění, že potomci arciknižete
František Ferdinand
Ferdinand
Sofl Chotkův
Koša
N Pester
Pešť
Est
Uhry
Est
uherský sněmovna
11
article
Frsntiska Ferdinanda mají nároky na tran, po-
něvadž pocházejí z řádného manželství, jsou
náboženství katolického a jsou děti oprávněného
nástupce trůnu, po případě samého krále uher-
ského. Rakouské domáci zákony nebyly v Uhrách
uveřejněny a nemají tam tedy platnosti zákona.
Musí se tedy nyní dbáti, aby se v náložité formě
vyhovělo požadavkům pragmatické sankce, aniž
by se ublížilo uherské ústavě a právům uher-
ského obyvatelstva. Koruny rakouské i uherská
jsou dědičny v domě habsburském a mohou
v tutéž dobu vloženy býti jen na jednu hlavu.
Nutno tedy odstraniti vše, z čeho by jednou
mohly vzniknouti pochybnosti o právu násled-
nickém. Z toho důvodu je třeba, aby uherská
sněmovna přísahu arciknížete projednala aji
uzákonila též pro Uhry.
Ferdinand
Uhry
uherský sněmovna
12
article
Ze Lvova, 27. června. (Požadav ky
haličských Rusů.) Tyto dni konala s
v Torkách voličská schůze, při níž red. Mon-
čalovský promluvil o politické situaci, načež
přijata resoluce, vyjadřující požadavky haličsko
ruské. V resoluci žádá se především, aby
haličské a bukovinské okresy, obydlené Rusy,
byly sloučeny ve zvláštní správní oblasťs
samostatnou správou a svým sněmem. V této
ruské oblasti má býti ruština jazykema úřadním;
volby do sněmu, do okresních i obecních vý-
borů mají býti tajné, přímé a všeobecné, při
čemž všeliké kurie mají býti zrušeny. Církev
má býti úplně samosprávná a úřady světské
nemají se vměšovati ve věci církevní. Národ
sám má rozhodnouti, jakým ruským jazykom
chco mluviti, jakého pravopisu užívati při psaní
ve všech obcich převahou ruských mají býti
zřízeny školy s vyučovacím jazykem ruským
v celé oblasti zřízeno tolik ústavů učitolských.
aby nebylo nedostatku učitelů pro ruské školy.
Země i stát mají se starati o povznesení země-
dělství a domácího průmyslu; má se založit
rolnická banka, jež by rolníkům skýtala lacin
úvěr; železnice, naftové a kamenouhelné doly
pojištování, kořalka a sirky mají býti postátněny
všechny nynější daně mají býti nahrazeny po
stupnou daní z příjmů s vymezením nejmenšího
daně prostého důchodu.
Rus
Lvov
13
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 28. června.
Čisti svati.
»Informationu« píšou z Bělehradu:
Dvůr a mitropolit Innokentij znesnadnili se
Za pobytu králova v Kňaževci předseda mini
sterstva Vladan Dorděvič, dostatečně známý
zeměplaz před králem, zapomněl se tak,že
o hostině krále Alexandra prohlá-
sil za svatého () a to za svatého vyššího
tádu, za světce, který je třikrát větší, než sv.
Jiří, jeden z největších světců srbských a ru-
ských. Podle referátu úřadního listu ministn
pravil do slova: »Tázal jsem se právě pana
arcipopa, je-li sv. Jiří proto svatým, že potrel
draka, a on mi odpověděl, že ano. Je-li tak,
pak je náš nejmilostivější král třikrát svatý
svatého Jiří, neboť on zničil tři saně, čímž sobě
zasloužil posvátné úcty, které se mu od národa
srbského již také dostává« atd. (Viz »Cpnere
Hoe« č. 122.) Mitropolit, aě sám veliký
podlec, viděl se nucena vystoupiti proti tak ne-
slýchanému rouhačství. I osmělil se a vyžádal
si slyšení u krále i rozkrále a vyložil jim, ž
taková hyperloyalná přirovnání, jakých užil před-
seda ministerstva, jsou kaciřstvím, jež zejmena
v Rusku učiní veliký dojem. Král Alexandr,
Dorděvič
svatý . Jiří
Jiří
Cpnere Hoe
Praha
Bělehrad
Rusko
svatá svatý Jiří
14
article
V drobném prodejí
sdpoladnk.. ! . . z
Ve slialkách na veskor
psledni. . . . . : .
Insoras
platí se hotově zapl
sracev risrtě plme pdmlsl-
Tan nachánají sa ti redstee
Uskárna a ezpedice , Národnich Llskě
Eekoplu se nevnan
Tana
15
article
jemuž prohlášení za svatého nad míru zalicho-
tilo, citil se výkladem mitropolitovým hluboce
uražena, a ukázal mu dvéře, řka, aby si hleděl
svého, že je v Srbsku mitropolitem a nikol
advokátem sv. Jiři. Naproti tomu generallissi-
mus, jenž od některého času pod nábožností
prohýbá, mitropolitovi zcela přisvědčil a prosil
jej, aby Vladanu Dorděviči odpustil, však ze
zná toho starého tlachala, jehož slova nikdy
nesmějí být pojímána vážně. Mitropolit se touto
omluvou uspokojil.
Aby historie byla celá, dodáváme, že Milan
byl už Vladanem Dorděvičem také za svatého
prohlášen, a to letos o slavnosti sv. Sávy, srb-
ského prvosvětitele. Vladan Dorděvič usoudil, ze
Milan je světější nad sv. Sávu a Milan jej
tehdy nenazval »starým tlachalem«. Je zřejmo,
že král i rozkrál jsou na svou svatost řevnivi.
svatý . Jiř
Dorděvič
Milan
svatý . Sáva
16
article
K ruskému pochodu do Číny.
Známý ruský sinolog Markov, člen anglické
zeměpisné společnosti, měl onehdy v Lonidýně
přednášku o čínských věcech. Markov velmi
chválil čínskou civilisaci, jež podle něho stojí
nad evropskou. Dopisovatel »L' Indépendance
Belge« navštívil Markova, žádaje, aby mu toto
tvrzení odůvodnil. Markov, jenž mluví čínsky
jako rodilý Číňan, pravil:
»Je velké neštěstí, že Evropané jsou při-
nuceni užiti násili proti Čínanům. Tím položení
jen se zhorší. Všechna bída vězi v tom, že my
Čiňany považujeme za barbary, ale oni nás
také. Oni opovrhují válkou a pohližejí nani
jako na důkaz barbarství. Čím více s nimi
budeme bojovati, tím více je budeme přesvědčo-
vati o svém barbarství a tím více nás budou
nenáviděti. Válka má tu nebezpečnou stránku,
že může probuditi bojovnou mysl mohamedán-
ských Číňsnů, tak že by se ujali vedení válk
za Činu naproti Evropě. Všichni jsou šestistop
chlapi, obdivuhodní vojáci a všichni jsou
fatalisté.«
»Avšak evropská armáda snadno zvítězi
nad Čínany, ať nad povstalci, nebo pravidelným
vojskem.«
»Nepochybuji, avšak tato vítězství věc ne
rozhodnou. Obsazením Pekinu Evropané ne-
stanou se pány Číny a neskoncují válku. Nesmí
se zapominati, že Čina není stát zcentralisovaný.
Markov
L Belge
Číňan
Evropan
Čína
Evropa
Peking
17
article
To jest ohromný spolek 400 millionů lidí.
Podrobíte-li si 50 mill., zbude 350 mill., jež
ještě zbude přemoci.«
»Co tedy dělat ?e
»To, aby Evropa zůstavila u spo
kojeni Číny Rusku, jež by toho do-
kázalo cestou diplomatickou. Rusko jest jediý
stát, ku kterému Čínané nechovají nedůvěru.
»Proto, že Rusové nemají naproti nim
žádných předsudků, ano hnusu, jenž naplňuje
Evropany, zvlášť Angličany. Rusové patří na
Číňany jako na bratry. Konečně i to je důležito,
že Rusko nikdy neposlalo do Číny svých misslo-
nářů. Pravoslavná víra nikdy se neutikala k pro-
pagandě. Ona sama sobě brání vměšovati sa
v duchovné záležitosti jiných národů. Kdy by
ostatní víry a státy byly také tai
snášelivy a zdrželivy, nynějšíh
povstání »Velké pěsti« by nebylo,
neboť ono je namířeno výhradně naproti cizin-
cům, avšak ne jako proti takovým, nýbrž jako
proti vetřeleům, kteří přišli brát Číňanům jejich
staré náboženství a zřízení. Proto je Rusko
v Číně tak oblibeno. Missionáři, kteří ke všemu
prou a trou se spolu a dělají si vzájemnou
konkurenci, zdají se Čínanům hnusnými samo-
Rus
Evropan
Angličan
Číňan
Evropa
Čína
Rusko
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jižní magnetická točna.
Podává J. w.
19
article
V době, kdy s napjetím sledovala všeck
veřejnost vzdělaného světa zprávy o krvavých
událostech na jihu Černé pevniny, sotva že n
vědomí přijata zvěsť o velevýznamném objevu,
jenž za cenu jediného lidského života byl vy-
koupen. Telegrafická zpráva zaslaná z počátku
dubna z Bleffu na Novém Zealandě, oznamo-
vala krátce: »Výpravě Borchgrevinkově podařilo
se určiti polohu jižní magnetické točny. Zoolo
Mikuláš Hansen z Christlansundu zemřel, ostatní
zdrávi.« Bolestná byla ztráta mladého, před-
časně utraceného života učence, ale docílený
úspěch stál za oběť. Uvážíme-li, že všechny
parníky i plachetní lodi, brázdicí vody oceánů
a udržující spojení mezí nejvzdálenějšími ná-
rody, řídí se výhradně kompasem, pak pocho-
pime, jakého významu nabývá fakt přesnéh
určení jedné z magnetických točen. Především
poslouži přesnosti map a tudíž i bezpečnost
plavby a usnadní mořské spojení mezi národy.
Z toho vyplývají ovšem další ještě důsledky, jež
vypočítávati by unavilo.
Hansen
20
article
Historie antarktických cest jest velice krátká
a jednoduchá. Po Jamesu Cookovi, prvním muži
jenž pronikl za jižní polární kruh r. 1773 a po
ruské výpravě na šalupách »Vostok« a »Mirnýe
za vedení Bellinghansena a Lazareva, kteří od
kryli r. 1821 první souš, ostrov Petra Velikého
uvnitř tohoto kruhu, jižní polární končiny skoro
do polovice XIX. století nespatřily ani jediné
vědecké výpravy. Jen velrybolovci různých ná
rodů, kteří časem objevovali se v jižním Ledo-
vém oceánu, odkryli různé země, na př. zemi
Grahamovu, Palmera, Enderha a j., jimž dlouho
připisoval se neobyčejný rozsah, které však po
nejnovějších odkrytích proměnily se v archi-
pelagy nevelikých ostrovů. Konec let třicátých
a počátek čtyřicátých může býti nazván »velikou
epochou« v historii prozkoumání jižních polár-
ních zemí. Za dobu tu končiny tyto byly na-
vštíveny třemi vědeckými výpravami: francouz-
skou, anglickou i americkou. Taková hojnost
současných antarktických výprav nebyla pouhou
náhodou, ale byla výslodkem nauky o zemském
Cook
Lazarev
Petro Veliký
Grahamův
Palmer
Enderh
Vostok
21
article
magnetismu. A ta byla příčinou, že její adepi
obrátili svoji pozornost k zemským točnám
přiléhajícím k nim končinám. V ohledu tom
zvláštních zásluh získal si Alexandr Humbol.
Jeho popudem anglická vláda vyslala výpravu,
sestávající ze dvou lodí, »Erebus« a »Terrore
za velení Jamesa Rossa a Crosiera. Lodi byly
svěřeny zkušeným rukoum. Ačkoli J. Rossovi
nebylo ještě piných 40 let, byl přece již zku-
šeným polárním plavcem. V r. 1819 až 1825
zúčastnil se tří výprav Edvarda Parra, načel
za velení svého strýce Johna Rossa ztrávil za
sebou čtyři zimy (1829—1833) v bludišti ostrovů
a poloostrovů polární Ameriky, při čemž n
jednom z nich pod 70° 5 sev. 8. objevil se-
verní magnelickou točnu.
Dřive nežli výprava Jamesa Rossa, vypra-
vovaná s velikým nákladem a tedy pomalu,
opustila břehy Anglie, vody, obklopující jižní točnu,
byly navštiveny dvěma jinými vědeckými výpravami,
francouzskou Dumonta d' Urville a americkou
Wikesovou. Obě byly vypraveny na několik le t-
za příčinou rozřešení celé řady vědeckých záhad
v různých oblastech zeměkoule; v antarktických
končinách měly zdržeti se jen tak mimochodem.
Humbol
J Ross
Parr
John Rosso
Amerika
Anglie
James Rosso
francouzský Dumont d ' Urville
Wikesova
22
article
Řídíce se výpočty tvůrce současné theorie zem-
ního magnetismu, götingského professora Gaussa,
jenž na základě theoretických předpokladů
umístil jižní magnetickou točnu pod 66° již.š.
a 146° vých. d. (od Grýnviče), Dumont d' Úr
ville a Wilkes použili první příležitosti, ab
zaměřili k známému bodu. Počátkem r. 184
objevili pod touto šířkou celou řadu zemí, které
až dosud na mapách byly známy pod zvučným
jmenem »antarktické pevniny«, ačkoliv sanrotná
existence jich (aspoň některých z nich) zdá se
býti pochybnou, avšak samotná magnetická
točna dle jich pozordvání zdála se býti jižněji
položena. James Ross dověděv se o tomto ob-
jevu a chtěje vyhnouti se řadě »pevninek«, le-
žících proti Australii a zahražujících přístup
k magnetické točně, umínil si, že zvolí si cestu
východnější, aby je pokud možno obešel z týla.
Za příčinou tou vypravil se na jih poděl pole-
dníka Nového Zélandu a proraziv pás plovou-
cích ker, narazil dne 10. ledna 1841 na vysoký
mys Ader, na němž po 58 letech přezimovala
výprava Borchgrevinkova. Mys ukázal se býti
nejvýchodnějším výběžkem rozsáhlého břehu
táhnoucího se v rovné čáre v délce celých šest
stupňů šířky. Pod 7714° j. š. zahýbá se bře
na východ a na úpatí dvou majestátních sopek,
pojmenovaných Rossem jmeny jeho lodí »Erebus
a »Terror«, skrývá se za obrovskou ledovou
stěnou, podél níž Ross urazil celých 800 kilo-
metrů, aniž se dostal ke konci. V této oblasti
Země Viktorie (jak nazval Ross nově objevenou
sopečnou zemi) dosáhl r. 1841 78° 4“ j. š.
roku následujícího 78° 10 j. š., která do Borch-
grovinka zůstávala nejvyšší jižní šiřkou, jak
kdy člověk dosáhl. Borehgrevinkovi podařilos
však dosáhnouti 78° 50 .
Gaussa
Grýnvič
Wilkes
James Ross
Borchgrevinkův
Ross
Borehgrevink
Austrálie
Nový Zéland
Erebus
Viktoria
Dumont d ' Úr ville
23
article
Takovým způsobem jsou dnes Norové
»prvním národem« ve svém poměru k oběm
pólům zeměkoule. Nejvyšší severní šírky 86° 14
dosáhl Nansen, nejvyšší jižní 78° 50° Boreh-
grevink.
Země Viktorie zahrazovala přístup k jižní
magnetické točně od východu, podobně jak
»antarktická pevnina« Wilkesova od severu ; p
marném pokusu obejíti Velikou ledovou stěnu
opakovaném roku následujícího, James Ross byl
nucen zřici se smělého plánu a ponechal slávu
objevu druhé magnetické točny příštím pok-
lením. Po Rossovi nespatřila země Viktorie pře
50 let ani jediného člověka a možná že dodne
nacházela se v temnotě zapomenutí, kdyby ne-
bylo zvláštní náhody bývalo.
V záři r. 1894 odcházela z Melbournu
v Australii do jižního ledového oceánu velry-
bářská lod »Antarctic«, náležející známému nor-
skému velrybolovci Svenu Foinovi, jenž vynalezl
děla, která ubíjejí velryby harpunami. Na pa-
lubě této lodi nacházel se mladý norský přírodo-
zpytec Egeberg Borchgrevink. Touže nesmírně
po pobytu uvnitř tajemných antarktických krajin,
chtěl vstoupiti nejdříve na »Antarelie« jako ce-
stující, když však kapitán nechtěl přivoliti, stal
se obyčejným námořníkem. Po 38denním pobytu
v plovoucích ledových krách a při pátrání po
velrybách »Antaretic« dne 14. ledna 1895 dostal
se do otevřené vody a za dva dni okouzlený
mladý námořník spatřil mys Ader. Do 22. ledna
loď plula k jihu podél břehu, když však dostala
se k ostrovu Kulmanovu, kapitán rozhodl se-
k návratu, jelikož velryb zde vůbec nebylo.
Tato krátká návštéva země Viktoriiny uči-
nila ohromný dojem na celý učený svět. Na
zeměpisném kongresu v Londýně r. 1895 otázk
o antarktických krajinách zaujala první místo
Noro
Wilkesův
James Ross
Ross
Sven Foin
Borchgrevink
Kulmanův
Viktoriin
Melbourne
Austrálie
Londýn
Viktoria
° Boreh
24
article
mezi řadou jiných vědeckých záhad a Borch-
grevink stal se hrdinou dne. Jeho úspěšná plavba
byla popudem k sesilení agitace v Anglii i Ně-
mecku ve prospěch vypravení dvou velikých
antarktických výprav, podobných výpravě Ros-
sově, ale mezitím co sbíraly se potřebné pro-
středky, osobní podnikavost přispěla na pomoc
antarktickému bádání. Jistý majitel velikého an-
glického žurnálu vypravil na svůj náklad ant
arktickou výpravu s tou podmínkou, že popi
její otištěn bude v jeho žurnále. Majitel listu
svěřil řízení výpravy Borchgrevinkovi, k němu
přidružilo se šest mladých učenců. Aby výprav
byla zabezpečena, koupil majitel listu pevnou vel-
rybářskou loď, již nazval »Southern Crosse
(Jižní kříž), a opatřil ji nejdokonalejšími věde-
ckými přistroji.
Borchgrevink dostal se šťastně se svými
soudruhy do země Viktoriiny, přezimoval tam
a nedávno se odtud vrátil.
Viktoriin
Anglie
Southern Cross
25
article
Ještě několik slov o Zemí Viktoriině. Územt
to vyniká hlavně jistými body, jež značně na
hladinu mořskou vystupují. Podél břehu táhne
se nepřetržitý řetěz hor. Nejvyšší z nich jest
hora Melbourne. Všechny tyto hory pokryty jsou
bílým sněhovým příkrovem a ledem, jenž spoušt
se z nich do úzkých pobřežních zátok, připomí
najících norské fjordy, v podobě velkolepých
ledovců. Zlomky ledovců, stojící často na měl-
čině u břehů i přihnané k ním plovoucí ledové
kry úplně zatarasují přistup k zemi, kromě jedi-
ného místa, kde podařilo se Borchgrevin kovi
vystoupiti. Byl to záliv Robertsonův u mysu
Ader. Od severu i jihu k břehům Země Viktorie
přimykají se ledové stěny, které vystupují do
výše 30—40 sáhů nad hl. m. t. j. jsou vyšší,
nežli stožár korábu, takže není možno viděti,
co nachází se za nimi. Hory Země Viktorie
mají vesměs kuželovitý tvar, z čehož lze sou-
diti, že jsou to sopky. Ross i Borchgrevink na
některých ostrovech za příznivého počasí sbl-
rali horniny a tu vyšlo na jevo, že jsou vesměs
sopečného původu, mezi nimi přední místo
zanjímal čedič. Jistý ostrůvek byl dvakráte na-
lezen prostý sněhu a pokrytý hustou vrstvou
guana, pocházejícího od četných tučňáků, hní-
zdicích na ostrůvku. Na skalách nalezl Borch-
grevink jediný druh lišejníku, jako zástupce chudé
antarktické květeny. Na ostrůvku jsou také dva
kuželovité vrcholkv. Ostrov Franklinův popisuje
Viktoriin
Robertsonův
Adra
Ross
Franklinův
Melbourne
Viktoria
26
article
Ross jako nadvodní část podmořského sopeč-
ného hřbetu, přistupujícího k ostrovu od severu
i jihu v podobě mělčin nažloutlé barvy, jež se-
stávají patrně z pemzy. Dle udání Borehgrevin-
kova aspoň nejbližší okoli zálivu Robertsonova
nachází se dosud ve vulkanické činnosti ; na
jednom ledovci, jichž v okoli mysu Ader Borch-
grevink napočetl 20, vrstvy ledu střídaly se
s vrstvami lávy. Nejvyšší hora Země Viktorie,
hora Melbourne, tvarem svým neobyčejně při-
pomíná Etnu. Konečně na nejjižnějším konci
pevniny, objevené Rossem, Borchgrevink narazi
na sopku Erebus, právě když byla v plné čin-
nosti. Překvapující divadlo poskytoval tento
obrovský kužel, bíiý od vreholu do paty, chrlíc
kotouče páry a popela, na jichž půdě, jako zát
vzdáleného požáru, odrážela se roztavená láva,
klokotající v krateru. Erebus, jenž dosahuje
značné výšky, jest z nejvyšších sopek země-
koule. Soused jeho, hora »Terror«, jest taká
sopkou, neboť ačkoliv Ross neviděl ji chrliti,
přece pobočné kratery, jež u velikém množství
pokrývají její boky, ukazují bezpečně na vulka-
nickou povahu.
Ross
Robertsonův
Borchgrevink
Melbourne
Erebus
Adra Research
Viktoria
27
article
Pozoruhodno jest, že v archipelagu ostrovů,
ležících u polárního kruhu k jihu od Ameriky,
nacházejí se také vulkány. Toť povzbuzuje
k domněnce, že sopky Země Viktorie jsou části
onoho vulkanického kruhu, jenž vroubi Tichý
oceán. A je-li tomu tak, hory Země Viktoriiny
jsou pokračováním hor Nového Zeelandu, na
jehož poledníku také leží. Je-li to skupina
ostrovů či břeh pevniny třeba dosti rozsáhlé,
toť otázka, kterou mapa Rossova nijak nelust:
možná, že udané na ní fjordy a zálivy ukážou
se býti průlivy, dělicími ji na množství ostrovů.
Tuto otázku rozluštit měla především výprara
Borchgrevinkova. Druhým, neméně vážným
úkolem bylo přesné určení magnetické točny.
K dosažení obou těchto účelů bylo nutným pře-
zimování, jež samo sebou mělo veliký význam
pro vědu, ježto až dosud nikdo nepřezimoval
uvnitř jižního polárního kruhu.
»Southern Cross« opustil Anglii v srpnu
r. 1898, zaméřiv k Novému Zeslandu a odtud
k Zemi Viktorie. Na počátku své plavby na jih
dne 30. prosince Borchgrevink, podobně jako
za první dvě plavby, dostal se do plovoucích
ledových ker, v nichž ztrávil 6 neděl, zmařiv
bez úspěchu největší část léta v zápasu s po-
Viktoriin
Rossův
Borchgrevinkův
Amerika
Zeeland
Anglie
Viktoria
Southern Cross
Borchgrevink