1
masthead
25. ledna 1901. Císlo 25.
4
article
času jsme zprávy podali. Lupič byl v poutech do
praven ke krajskému soudu v Litoměřicích.
— Trestní afféra starosty v Kyjově a jeho
přátel skončena. Z Uherského Hradiště, 24. ledna.
(Zvl. telegr. »Nár. Listů«.) Zdejší státní zastupitelství
ustoupilo od svého odvolání v záležitosti osvobozují
cího rozsudku, týkající se pp. dra. Galuska, dra. Sev
Joklíka, Ant. Novotného, Viléma Kolosice a Josef
Gassermajera. Jak známo, byli tito obžalováni pro
§ 305. tr. zák. proto, že pohostili kyjovské záložníky
slovem »zde« se hlásivší, čímž prý se dopustil
schválování nezákonných činů. Nyní je tato aflér
delinitivně skončena.
— Z Tejnky. (Přednáška.) V sobotu 26. ledna
o 7. hodině večer uspořádá Občanská beseda v Tejnc
v místnostech besedních »na Královce« přednášku
»O samosprávě«. Po přednášce koncertuje Zemanov
kapela slepců.
— Z Turnova. (Koncert.) Jak již oznámeno
pořádal damský odbor Národní jednoty severočeské
v městském divadle v Turnově koncert dne 12. ledna
který se skvěle vydařil. Umělkyně, účinkovavší v něm
totiž sl. M. Čelakovských, virtuoska na klavír, slečna
M. Libenských, koncertní pěvkyně a sl. M. Kohou
tova, dramatická umělkyně, byly odměněny za své
umělecké výkony neutuchajícím potleskem. Dlužno
si přáti, by takovýchto ryze uměleckých večerů byl
v Turnově více.
Příjem Ústřední Matice školské dne
22. ledna: Čtenářský spolek v Temákově 3 K 16 h
z pokl. č. 3 v restaurací p. Vostrovského v Praze
50 K, pp. »Přátelé Matice« v Praze z pokl. č. 145
20 K. Celkem přijato 73 K 16 h.
Joklík
Antonín
Novotný
Vilém Kolosice
Gassermajer
M Čelakovský
M Libenský
M Koha
Litoměřice
Kyjov
uherský Hradiště
Královec
Turnov
Praha
čtenářský spolek v Temákov
Matica
5
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Mesalliance. V nynější době masopustn
nejvíce se rozhodují a uzavirají nejdůležitějsí záleží
tosti v životě člověka, jež končí obřadem na slupníeh
oltáře. Berou se párky mladě i starší, bohaté i chudé
a vesele se koná denně po různých kostelíc
pražských nějaký tucet svateb z lásky i ze spekulace
Lídé se žení a vdávají z nejrůznějších důvodů
Někteři proto, poněvadž nevědí nic vhodnějáíh
k zpříjemnění a zlepšení své existence, jiní učinil
»dobrou partii« heslem a soukromou ctižádostí svého
života, jiní se ožení ze staromládenecké omrzelosti a
nudy, některé slečinky jen proto, aby mohly mí
skvostné toalety a jsou ovšem i lidé, kteří vstupují
do manželství z lásky. A že vedle těch moderníeh
rytířů a amazonek »dobré partie«, kteří maji nyní
největší »kampaň« a mohou si noby utancovati na
lesklých parketách, celé noci prohdí samým skonem
po nějaké výhodné známosti, že vedle těchto so
beckých zápasníků existence jsou i lidé, kteří do
vedou se z lásky brát přes všechny překážky, roz-
díly a rozpory, to dokazují dvě velmi sensační
svatby, z nichž jedna se konala v Nov. Yorkua
druhá ve Vídni. Jsou to dvě »mesalliance«, sňatky
z lásky, uzavřeně mezi dvěma sobě rodem a po-
stavením nerovnými a k sobě puzenými opravdovou
láskou. V jednom případě se vdala dcera amerického
millionáře za chudého učitele a v druhém případě
urozený magnát pojal za manželku dcerušku z děl.
nické rodiny. To jsou ovšem mesalliance, jejich
výstřednost by se dala překonati pouze »mesalliancíe
nějaké dcerušky velkouzenáře či velkopekaře praž
ského s nějakým českým poetou nebo malířem
Vídeň
6
article
Novoyorská mesalliance vyvolala sensaci na obou
březích atlantického oceanu. Slečna Alta Rockefelle-
rova, dcera pověstného »petrolejového krále«, jednobo
z pěti finančních velikánů amerických, provdala se
za učilele nedělní školy baplistů p. Prenlia. Slečna
Rockefellerova přinesla padesát millionů věna svému
ženichovi, který nemá ani pár set svého jinění
Drubá mesalliance je ještě zvláštnějšího rázu. Ve
Vídní se oženil kníže Edmund Bathyany s dcerou
nosiče a švadleny. Kníže Bathyany palří k nejuroze
nější šlechtě a jeho rod je spřízněn s mnoha rody
panovnickými a má ohremné statky v Ubrách. J
ovšem též pravda, že urozený ženich nepatří již
k nejmladším, neboť se narodil r. 1826 a tudíž již
dávno překročil věk Romeův. Před devíti lety
ovdověl. Byl již dvakráte ženat a zachoval si dosu
neobyčejnou svěžest a starý kníže je dosud jedním
z nejelegantnějších aristokratů. Ostatně podobných
mesalliancí se přihází vždy více, tak že již pomalu
přesianou dělat sensaci a v naší demokratické dob
snad nastanou záhy doby, kdy bude zcela přirozeno,
že nějaký brabě s rodokmenem, sahajícím až do
křižáckých válek, bude se ucházeti o ruku nějak
slečny telegrafistky, a kdy nebude snad ani vylou
čena možnost sňatku českého poely neb umělc
s dceruškou pražského naboba uzenářského, pekař
ského neb továrnického.
= Professor Deschanel. Z Paříže telegrafují
Professor Deschanel měl včera poprvé opět od atten
tátu na něj spáchaného přednášku. Byl uvítán bou
livým potleskem studentův. Sdělil zároveň, že stu
dentce, jež při attentátu postavila se mozi něj a úto
nici a sama tak těžké zranění utrpěla, udělena byla
zlatá státní medaille.
Rockefellerův
Edmund Bathyana
Romeův
Deschanel
Vídeň
Paříž
Alt Rockefelle
7
article
= K nemoci Verdiově. Z Milána, 24. ledna.
(C. B.) Ve zprávě dnes o 1/28. hod. ranní vydané se
praví: Při krisi, nastavší o 1/25. hod. ranní, hrozila
smrt. Nyní hrozivé příznaky se zmenšily, ale stav
nemocného jest stále velmi vážný. — Z Milanao
půl 5. hod. oznamuje se, že hrozivé příznaky minulé
noci nezmizely, ale ochably. Nemocný probírá se
chvílemi ze spánku a přijímá tekutou stravu. Jest
mu lépe než ráno, ale jeho stav je stále na pováže-
nou. — Poslední prací Verdiovou byl pokus — mo-
dlitbu královny Markéty za Humberta I. v hudbu
převésti. Pokus fento zůstal ale nedokonán.
= Lavinou zasypaní vojíni. Z Nizzy sdě
lují, že podařilo se zachrániti všechny vojíny 6. pra
poru alpských myslivců, zasypané lavinou.
= Obrovský požár. Z Moutrealu se telegra
fuje: V předměstí, v němž nalezají se velkoobchody
zuří veliký požár. Deset skladiší a budova obchod-
ního ministerstva jsou v plameni. Škoda činí dosu
již milliony.
= Mor. Z Hullu, 23. ledna. (C.-B.) Dnes
zemřel ještě jeden muž z posádky parníku »Friaryo
plicním morem.
= Za bouře. Z Hernöholmenu. (Nordzlg.) 24
Jedna. (C. B.) Dne 22. t. m. zahynulo zde za bouře
34 mužských a jedna ženská. V přistavu potopilo s
60 loděk. Mnoho lidí strachem onemocnělo.
= Dělo se roztrhlo na italské vojenské lodi
»Tesrible« při střelbě. 4 muži zabiti a 4 raněni
Markéta
Humbert I
Mor
Hull
Milán
Nizza
8
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes
hraje se po čtvrté komedie »Zlatos od Jos.
Šmahy (4. Čtvrtka předpl.) za režie auforovy, s pí
Hübnerovou, pí. Danzerovou, pp. Sedláčkem. Vo-
janem, Steinsbergem a Matějovským v hlavních ro-
lích. Zejtra bude se hráti dvakráte: odpoledne v
B hod. o studentském předslavení sehrají se aktcvky
»Zvíkovský rarášek« a »V panském če-
ledníku« od Lad. Stroupežnického, večer opako-
vati se bude Dumasova »Cizinka«. Na nedělní
večer určena je Meverbeerova opera »Proro k
nově vypravená režisérem p. Polákem, řízením ka-
pelníka p. Angra a s p. Burianem v titulní roli
V neděli odpoledne hráli se bude Sardouova vese-
lohra »Madame Sans-Gene«. Obě poslední no
vinky Národního divadla, veselohra »Přítěž« od
Bož. Vikové Kunětické i Massenetova opera » W er
ther, osvědčily při dosavadních představeních ve-
likou působivost. Na veselohru »Přítěž« upozorněna
byla hned po premieře některá německá divadla,
hra překládá se již do němčiny. Z původních prae
činoberních určeny jsou Zeyerova »Sulam i t« na
čtvrtek dne 31. ledna a Štolbova »Mořská panna
na sobotu dne 2. února.
+ Z kanceláře smíchovského divadla
Dnes opakuje se Karlweisova báchorka »Mé milé jáe
v překladě K. Liera. Předprodej lístků ve známých
knihkupectvích.
Šmaha
Hübnerův
Danzerův
Sedláček
Steinsberg
Matějovský
Stroupežnický
Dumasův
Meverbeerův
Prora
Polák
Angra
Burian
Sardouův
Sans
Bož
Massenetův
Zeyerův
Sulam
Štolbův
Karlweisův
K Lier
Jos
národní divadlo
Genus
9
article
Hudba.
Hudba.
Koncertní večer Emanuela Chvály
Uměleckou besedu provází zvláštní zdar od doby
co má své nové místnosti. Večírky její jsou totiž
nyní tak navštěvovány, že jí opět ani ty místnosti
neslačí. Uchyluje se tudíž čas od času do větších
prostor Měsťanské besedy. Ve středu, při večeru
Chválově se však ukázalo, že ani tyto prostory ne-
vybovují jejímu rozkvětu. Takový byl nával ke kon-
certu, že nestačily židle, v namačkaném sále vládla
jižní temperatura a v šatnách bylo k umačkání. Ne-
pamatuji tak brzy v koncertních večerech Umělecké
besedy návštěvy, jaké těšil se čestný večer Chválův
k oslavě padesátých jeho narozenin pořádaný.
O činnosti Chválově promluvili jsme již u pří-
ležilosti zmíněného jubilea, které připadlo na první
den v roce. Můžeme se tudíž nyní jen obmeziti na
konstatování, že program pečlivě byl sestaven
dávat pěkný profil oslavencův jako skladatele písní
hudby komorní a pro solové nástroje. Jedna nad
jiné důležitá stránka jeho tvůrčí činnosti ovšem schá-
zela, skladha orchestrální, ve které právě posledn
dobou Chvála značné výše dostoupil. A což nestálo
za pokus, aby se byla jaksí úvodem přečetla ně-
která z jeho hudebních essayí, jimiž se vlastné nej-
dříve a nejvíce proslavil?
Chvál
Chválův
10
article
Odečteme-li G moli trio a »Starosvětské pí-
sničky«, náležely ostatní hrané skladby ponejvíce
skladatelově mladosti. Svěží její dech a náklounost
k romanlickému snění vane z těch klavírních kusů
tak vkusně přednesených p. Karlem ze Slavkovských
(Rondo z C-moll, Nocturno z Es dor. Silhucila č. 4)
Totéž kouzlo mládí dýše z houslové Romance, kte-
rou cituplně podal prof. Št. Suchý. Oblíbený teno-
rista Národního divadla p. Ot. Mařák zapěl svým
neobyčejně půvabným hlasem nkázky ze »Slarosvět-
ských písniček« a populární »0, jak jsi krásná«, do
níž obzvláště vložil mnoho milostné vřelosti. Tři
trojzpěvy na slova Fr. S. Procházky zapělo damské
trio pěvecké (slč. B. Kacerovská, E. Liškova
O. Hinkova). Dámy jsou očividně pěkně sezpívány
a zvláště vůdkyně jejich má příjemný hlas, dobrý
přednes a náležitou pevnost; ale choulostivost
skladeb. velice uměle při vší zdánlivé prostotě melo-
dicky národního rázu skoro jako nějaký starý madrigal
pracovaných, a pak zajisté i nesnesitelné vedro v sale
účinkovaly nepříznivě na intonaci pěvkvů. Zname-
nité klavírní trio, plné krásných myšlenek i ducha
plné práce, které jsme poprvé slyšeli v komorniae
spolku, sehráno bylo Českým triem, pp. Suchým
Burianem a především Karlem Hoffmeistrem co možní
dnes ještě vyspěleji. Chvála charakterisován jím nej
lépe.
Karel
profesor
št
Otakar
Mařák
S Procházka
B Kacerovská
E Liškův
O Hinkův
Burian
Hoffmeistr
Francie
národní divadlo p
Ronda z Cmoll
11
article
Z literatury.
Z literatury.
Poesie tingl-tanglu.
Dávný je stesk na schátralost našich praž
ských zpěvních síní. Často opakována otázka
zda bylo by pod hodností literátů, chopiti se
věci a přispěti svým způsobem ku povznesen
tohoto zákoutí lidové zábavy. Bohužel myslenka
prozatím pořád ještě zůstává pouhou myšlenkou
A přece má daleko větší význam, než se na po-
hled zdá. Šlo by o povznesení vkusu nejširších
vrstev a tu by přece žádná námahu i odvaha
neměla být pokládána za nemístnou. Chantant
je dnes hojně pěstěná zábava. Mnohý jde radči
tam, než do dívadla. Velkoměšťák nervosní.
těkavý, rozplýlený, neschopný soustřediti svoj
pozornost na tři hodiny souvislého děje v dra-
matě, naladili své nervy na určilý ton, hledá
pestrost, rychlé střidání dojmů a ty nalezá proli
divadlu v šantánu. Připočtéte k tomu pohodl
hlediště, sousedství a sklenice piva a poéhopite.
Mravokárci, pravda, odsuzují chantant nejraděj-
do podsvěti. Ale, co platny klelby, jsou-li bez
účinku! Chantant žije, ba rozmáhá se, třeba
s ním počilat. Ale získati jej umění, povzněst
jej nokud možno na vyšší úroveň, bylo by nutn
A snad i čestno. Co dnes tam namnoze na fzejo
obecenstvu, sahá přečasto pod hodnost vší kri-
tiky. I obsahu i podání uráží vás namnoze bez-
měrná schátralost. Ne příjemně naladěni, » od-
porem a hnusem prcháte z místnosti. Takové
»umění« pohorší i nejhoršího. Vím děcela dobře
že chantant není kostel, kam se chodí vykonávat
večerní pobožnost. Chápu, že jisté obecenstvo
hledá právě a nachází svoji zálibu jen v pikan-
teriích a frivolnostech. Ale to, čemu ve zpěvn.
12
article
síni říkají »pikantnost«, není většinou než nízká
oplzlost. Je to okázné přehrabování šp ny, pro-
tivné hltání nechutností plnými dásněmi. Iehan-
sóny lepšího genru, časové, politické, jsou úžasné
plitké, bez nejmenšíh, záchvěvu uměleckosti. Ze
měla by zasáhnouti náprava! Zde měl by talent
pokusiti se, strhnouti obecenstvo na svou, na
lepší tranu a působiti k jeho obveselení pro-
středky ušlechtilejšími. Že bylo by profana í
psáti popěvky pro chantanty? Proč? Ani nej-
lepší výtvarný umělec nepove žuje dnes za ne-
čestné malovati návrhy na kobe ce, na nábytek,
na dekorativní předmět, a plakáty. Všechno
v životě má být krásno! Proč nemohla by proni-
knouti dobrá lyrika i do tingl-tanglu? Již dnes
dalo by se snad ledacos vybrati, co by se hodilo
k provozování ve zpěvní sí.i. Jsou talenty, kter
mají epopíratelný smysl pro toho druhu potřebu
obecenstva. Neiřeba se obávati, že by chanta
byl sean méně zkbivným, až by byl umělečlější.
Nikomu n napadne, pokoušeti » tu o hlubeké
a ve ké umění. Třeba i tu poukázati na ciz
vzory, na Paříž, matku chantantů, kde uměn
č sového kupletu a k rakt rního monologu při
vede o je na jakýsi skutečný v chol dobové do
konalo ti. Slyšeti tu chansóny veselé, smutné
kuplety pikantní, bujné, koketrí i politické. Pro
gram je nejpestřejši směs, pro každého neco
kzdý je uspo ojez, k. ždý odnáší si nějaký po
žitek ze ztráveného večera. Příle i umění nena-
padne, by nucil obecenstvo svým mrzoutstvín
a zpřál mu v chantanté trochu veselosti, roz
jaře osti, bujnosti. Ani popěvky rozpustilé a pi
ka tní nepotřebují s házet. Al. aby měl popěvek
du ha, pěknou formu, švih vkus, to by byla
jeho — povinno tl
Alfens Breska.
Al
Alfens Breska
Paříž
13
article
České splsy.
* Výbor dramat Calderonových. Pře
klady Jaroslava Vrchlického. II. Kva
Baltasarův. V Praze Grosman a Svoboda
60 h. 1900.
Zaslouží-li naše poesie, aby byla brzy vytažen
z hrozné pobřežní mělčiny, do níž ji zmatky dob
přechodní zavedly, bude to kromě síly starších proud
stále působících a kromě zásluh za utrpení celé vlast
zvlášté láska a přítulnost k veliké, ryzí poesti dra-
matické, ústy sice vždy uznávané, ale prakticky nad
míru slušnosti znevažované a zanedhávané.
Tichá radost se vzmáhá v duši osamělého pozo-
rovatele literárního života, jak se proti dravým prou-
dům nespořádané a divé směsice překladů věcí mod-
ních stále udržuje statný proud překladů, plynoucí
z nezištné a jen ryzí lásky k věci a k pravému
umění. Tu se vyplňují skutečně »mezery«. Tu nád-
herné překlady ze staroklassického, Aeschylos a He-
rondas a j., tu Shakespeare už podruhé, a tu konečně
i Calderon, dosud jen vzácná pochoutka, nyní stroj
celou hostinu neobyčejného svého umění.
»Kvas Baltasarůve! Jaká exotická látka a od
lehlá, a je v ní člověk vůbec, je v ní historický prav-
divý človék, je v ní Calderonův krajan a horoue
katolík. Vše v jednom pospolu, jedna duše, jedno
Napřed kráčí historie. Po polopě prvá říše, ba-
bylonská, modloslužebná. Byla to modloslužba ni-
koli bohů, ale králů, zpupných lidí, plných hrdopýchy
a vyzývavé marností. Na marnost obráceno myšlen
jejich. Pýcha, k tomu ještě rodová, hýří v mysli
Baltasarově. Sláva svělská mu nestačí, chce, aby s
mu pokořily Senarské stráně, svědkové potopy. Vlo-
ženo nádherné, velkolepé líčení potopy.
Calderonův
Vrchlický
Baltasarův
Grosman
Shakespeare
Calderon
Baltasarůve
Pýcha
Praha
Aeschylos a He
14
article
Mimochodem poznámka: Všichní velcí dramati-
kové skvostně ličí a také si u velikých i rozsáhlých
líčeních a vypravováních libují. Sardouova divadelno
musa tolo umění vyhodila s jeviště. Pak máme tolik
divadelních »kusů«, a tak málo dramatického bás-
nictví.
Po potopě stavěli obři z pokolení Kanaan věž
na obranu proti bohům. Ale pomátli se. Věž zpustla
Baltasar se cití povolán, aby ji dostavěl. Cítí sílu
proti bohům. Chce to dokázati i proroku Danielov
a jeho bohu.
K soudu páně (= k Danielovi) se přidruží Sm
a chce Baltazara uchvátit. Daniel ji zadrží. Ne hne
trest, dřiv buď výstraha dána, aby byla možnost dě-
lati pokání. (Než přistoupí člověk = Baltazar k ho-
dům, »ku kvasu«, nebeským, musí se pokáním oči-
stiti.) — Smrt se přihlásí u Baltazara se zápisen
od narození. (Baltazar zde pořád = člověk.) Al
Marnost zažene králi (člověku) myšlenky na smrt
Zase v něm pýcha samostačnosti, božství, zvítězí
Tak člověk v tom klamu zapomíná (spí),. marna
pýcha ho ukolébává.
Nová víra, nové světlo kyne: a on pozná hlou
post myšlenky (lidská myšlenka = Šašek v dramat
světa), že je člověk bohem a pánem světa. Sil
modloslužby padá. Ale místo toho se vzchopí slávy
chtivost a on sahá po nádobách posvátných: Jde
s hříchem k stolu páně (nehodné příjímání Svátostí)
a za to ho stihne smrt duše i těla.
V historické látce vyvinul básník jádro nábožen
ské mystiky i lidské morálky.
Tu si vede Calderon zcela svou, zde je samo
držec absolutní. Shakespeare na tu půdu nevstupoje
ani krokem.
Vbk.
Sardouův
Baltasar
pán
Daniel
Sm
Baltazar
Šašek
Calderon
Shakespeare
16
article
* G. Keler: Lidé Seldwylští. Povídky
Výbor. Přeložil Karel Kamínek. Praha, Jose
Pelcl 1900.
Knihou touto se přihlašuje do překladové litera-
tury naší ukázka umění takové ryzosti vnitřní sily
poclické a takového mistrovství formálního, že pře
jeji tichou září tvůrčí a mírným, skromným úsmě-
vem vítězného sebevědomí poustupují dlouhé řady
jiné bziletrie přeložené i původní.
Jsou to jen maloměstské povídky, ale jak pyšné
formy, a to beze vší jepicové modernosti, beze všech
tajnosli emoční mechaniky; zdravé krve, poctivého
živení v proudu života a tvrdého, pracného vycho-
vání. Všecky ze základu ušlechtile realistické, ale
s přálelským schylem k idealismu lidského snažení.
Zevní svět jest jen k tomu, aby poskytl autoru
látku, z níž by — po nejpřísnějším, velice choulo-
stivé jemném výběru učinii nezbytnou schránu nitra
Všecko další bohatství obsahu jeho povídek jest jen
duše a duše.
Jsou to příběhy duší, obrazy styků a svárů
myšlenek, citů a tužeb, boje povah krutě obmeze
ných přirozenými disposicemí rodu, krve, podnebí.
vychování i tradie vlasti.
G Keler
Kamínek
Jose Pelcl
Praha
17
article
Reprodukce těch duší a povah je nanejvýš při
rozená, živá, nenápadná, jako bezděčná, ukazujíe
zákony nevyzpytatelně hluboké a jen tušené, takové
jakými trvají a žijí právě organismy. Odtud jsou ve-
lice poulavé ty děje a také poučně. Možno čtenáři
chce li a potřebuje li, i psychologické studie pod
nikati zde, což je právé známkou vyššího původu
hlubší podstaty slovesného umění, kde se možnost
laková objevi.
Autor si vede přísně objektivně sice, ale mísly
pronáší poznámky s přizvukem takovým, že se zdá.
jako bychom směli v psychologickém vývoji ličené
duše spalřuvati demonstraci nějaké pravdy rázu na
přiklad vychovatelského.
Jsou povidky člyři, každá z jiného oboru živol
a s jinou duší.
»Pankrác Umíněný« líčí případ neobyčejně silné
vůle, která by se byla nevhodnými poměry zvrhla
málem už v necnost svéhlavosti a v neštěstí. Hoch
takovou vůlí obdařený vychováván v nuzných, úzoun-
kých poměrech, kde se ani myšlení jeho ani citu
potravy nedostalo. Slabá matka a sestra svou pečli-
vostí jen jen převahu vůle jeho podpalovaly v tv-
ranství. Šťastný pud ho vyhnal do svěla a obrousil
Umíněnost se proměnila ihned v neobyčejnou přičin-
livost a dělnost. Jen mužská plachost mu zůstala
neboť přizpůsobovali se citlivestem situací a zjedná-
vati si takt, tomu bránila příkře hranatá jeho indivi-
dualnost. Ale pak podstoupil dvě veliké zkoušky
trpělivosti a sebevlády, jednou skrze ženo, podruhé
skrze lva, a tím přepjetím síla jeho vůle ukrocenaa
on pocítil touhu po zátiší a klidu. V povídce té
vládne nejvíce psychologická drobnokresba.
Pankrác
18
article
»Romeo a Julie na vsie je povídka, za niž duše
mnohého čtenáře a čtenářky autoru vroucně podě-
kuje. Skvostná, ryzí jak pravdou životního hnutí, tak
krásou obraznosti a citu, která pravdu tu realní a
lokálně sylou opalřila výrazem a (ormou, jež po-
vídku tu povznášejí k nejznamenitějším uměleckým
obrazům nadpozemsky vzletné, při tom smrtelně ho-
roucí vášně lásky. Špor rozvaděných otců-sedláků
je podán s důrazem úchvalně tragickým, jak to u nás
ještě nikdo nevyličil, ač máme zlěho sudičství plný
venkov.
»Tři spravedliví hřebenáři« je povídka, v níž
autorova znalost hnutí lidských a jich projevů hýří
drobnokresbou sily neodolatelné. Vlastenecké jeho
slanovisko, věrného Švýcara, proti třem sprostě so-
beckým dobyvatelům, Bavoru, Sasu a Švábu, dodává
jeho humoru, s nimž ubohé jejich pachtění se líčí.
pikantní příchuti škodolibosti a tendenční spravedl-
nosti. Povídka »Ztracený úsměv«, snad nejdůležitější.
ač příliš lokální vůně, zajímá rozsáhlosti otázek
o poměru muže a ženy, náboženství, víry a roz
umu atd.
Vhk.
Kniha vděčně vítanál
Romeo
Julie
Švýcar
Bavor
Sas
19
article
* V. V. Tomek: Tuberosy. Básně. Nákl
vlast. — Sláva Orlický: Napadly hvězdy
Básně. V Praze 1900.
Atd. atd. atd.
Plná ošatka ženiálního požehnání! Má se o tom
zboží psát, či nemá? Kdyby nekynula spása v utě-
šené naději, že ten moderní papír za nedlouho
šťastně shnije a tu hroznou »literatura« spolu po-
chová, vypadalo by to u nás už věra zoufale.
Děvčata, mládenci, všecko to látá verše a vyje
k hvězdám a měsíci kňouravé a zběsilé fráse
A mladí učenci jim tu a tam pomahají.
Nu, kdo má peníze, těžko učiniti, aby ty jeho
madrigaly, kanzony a triolety (Odpusť, Muso !) zú-
staly v rukopise pro soukromou potřebu, ale tu jsou
pokusy do nebe volající, hrozné tak i tak, žertem
míněny (Sotva!) nebo do opravdy a ty nalezly pocti-
vého nakladatelel
Kdo pocestuje do Štamburku, ať si ty Napadlé
hvězdy koupí, pobaví se. Takového přání se člověk
tak hned nedoslyší, jaké má autor dvou lyrickýeh
»knihe:
»Teď přál bych sobě letem okřídlence
svou Duši bídnou v Nebe v nést,
a Bohům strhnout vavřínové věnce
a na své hlavě triumphy ty nést!«
Hvězdy trhat, Zemi rozemlet celou,« to je tenor
teprve »Prologu«, což pak dál! Ani Bohu nedal po-
koje, neboť jaká by to byla modernost? ale ani —
gramatice a pravopisu. Z Hálka opsal dvě písně do
slova, pak zapěl cyklus písní Svatebních, mezi nim
jednu, že prý
»Já chtěl bych ničit zvolna sebe
kus utrhávat, hlavo, z tebe
a srdce vyrvat na konec — —
Po svatebních přijdou teprve písně lásky, a n
konec příšerná kletba zrazeného milence.
Tohle kdyby zpíval Němec od Chomutova,
srdečně bychom nad ním zplakali ! Ale Čech ? 1 —
V V Tomek
Sláva Orlický
bůh
Hálek
Němec
Čo
Praha
Chomutov
Musa
20
article
* Svatopluk Čech: Vzpomínky z cest
a života. Svazek II. Sebrané spisy díl VII. Nakl.
F. Topič. Čtete-li nadpisy jednotlivých kapitol
tohoto svazku: »Několik obrázků z Kavkazue
»Různí židé«, »Vineta«, »Ve stopách královny Dag
mary«, »Příživníci pařížských kaváren«, vybaví se
vám představa skvělého kaleidoskopu živých, sytých
barev, obestřených ovzduším lehkého humorui
teskné melancholie. Obrázky z Kavkazu jsou jednak
nadšeným hymnem na velkolepé krásy tohoto ohdivu-
hodného kraje a zároveň ostrou charakteristikou
tamního pestrého obyvatelstva. A pak zase ta ele
gická nota v líčení krajů při Baltu a zas bujně
humoristická črta »Různí židé« a obrázek z ruchu
moderní Paříže. Kapitola »Z dávných vzpomínek«
jest cenným příspěvkem k poznání našeho života na
počátku let šedesálých.
* Julius Zeyer: Sulamit. Dramatická báseň
o třech jednáních. Druhé vydání. Dramatická díla
sv. IV. Nakl. F. Šimáček. Drama toto při prvním
svém provozování vzbudilo značnou pozornost svou
skvělou poetickou dikcí a poutavým dějem. Tehda
činěny autoru výtky, že dává zasahovati v děj by-
tosti nadpřirozeně; autor poukazuje v té příčině na
příklad Reků, Shakespeara, Calderona a Goetha,
těmto příkladům vskutku nelze upříti váhy. Ostatně
bude zajisté zajímavo, přesvědčiti se, kterak bude
toto drama, jehož poesie získala si interesu čtenář-
stva, že bylo nutno uspořádati nové vydání, působit
při novém předatavení na Národním divadle, jež s
připravuje pro tuto sezonu.
Čo
Julius Zeyer
Sulamit
F Šimáček
Shakespeare
Calderon
Goethe
Vineta
Kavkaz
Balt
Paříž
Drama
národní divadlo
21
article
*Altred de Musset: Se srdcem divno
hrát. (On ne badine pas avec l'amour.) Přeložíl
Miloš Jiránek. S úvodem od překladatele. Světová
knihovna, red. Jar. Kvapil, č. 194. Nakl. J. Otto
Slavné komedie a proverby jednoho z nejduchaplněj
ších autorů francouzských pro naše divadlo dosu
ncexistovaly. A přece literární cena i divadelní
úspěch těchto elegantních her jsou nepopiratelny
svěžest jich průběhem let v ničem neutrpěla a při-
pravuje-li se nyní na Národním divadle nejlepší
veselohra Mussetova »On ne badine pas ave
Tamour«, dlužno se jen tázat, proč se tak nestal
již dávno. Překlad jest velmi dobrý, nejen pěkně s
čte, ale i pěkně se deklamuje.
* H. Lecomte du Nouy: Láska jest
hřichem mým... Román. Nakl. Jos. R. Vilímek.
Roman psychologický, ve formě denníku. Líčí živými
barvami zápas proti lásce pouze smyslné, v němž
hrdinka podléhá a na konec i byne, ačkoli až d
poslední chvíle nenáviděla svůdce, ačkoliv se pro-
vdala z lásky. Avšak manžel, jenž ji miluje, trýzní
ji bezdůvodnou žárlivostí, ba nakládá s nl dokonc
surově a svůdce dovedl vyčkati času, kdy ochablá
podlehla jeho kouzlu. Vrátila se sic k manželi, po-
znavši bezcitné sobectví milencovo, ale hyne ná
sledkem svého poklesku. Román poutá hlavně ličením
živola vznešené společnosti anglické a bystře ply
noucím napinavým dějem.
Jiránek
Kvapil
Mussetův
H Lecomte
Nouy
R Vilímek
Roman psychologický
národní divadlo
Altred jít Musset
22
article
Z českých listá.
23
article
* Před nedávnem ukazovali jsme, jakou důle-
žitost má illustrace v literatuře, jak velkou má účast
na vyvolávání představ a jak silným vlivem působ
na porozumění díla a zálibu pro ně. Dnes můžeme
čtenáře upozorniti na velice poutavý a instruktivní
článek o tomto thematě, otištěný v posledním sešitě
»Českého časopisu historického«, jímž tento naší
historické vědě tak prospěšný lisť zahajuje sv
sedmý ročník. M. Dvořák líčí v něm santické po-
čátky střědověké illustrace« a právě tato historick
stránka předmětu, množství zajímavých dat o nej-
starších illustracích u Reků a Římanů, o illustracích
vědeckých, technických, náboženských atd. velic
názorně a zajímavě poučuje o předchůdcích našicl
nádherně illustrovaných básní a románů a osvěcuje
tím po jisté, pro nás dosti nové stránce jislou čás
vývoje duševní práce a techniky lidské.
Úmrtím dvorního rady Alberta ubyl nám jeden
Z těch tak vzácných pro nás prostředníků naší litera
tury s cizinou. Jeho překlady našich básní, formálně
dokonalé, přispěly velikou měrou k proniknutí české
literatury i k jiným národům. Bohužel, že tak mnohé
z jiných překladů (na př. Raclamově universaln
bibliotěce) přispívají spíš k špatné než dobré pověsti
naší literatury, ani zdaleka nevystihujíce ani ducha
ani formu překládaných spisů. Je tak lěžko nají
někoho, kdo by dokonale ovládal spisovný styl cizi
řeči, do níž chce překládatí, a při tom měl dosti
dobré vůle a porozumění, aby věnoval se nevděč-
nému úkolu překladatelskému, překládal s láskou
při tom sám měl dosti básnického vzletu, aby plně
svatý sedmý ročník
M Dvořák
Říman
Albert
24
article
vystill krásy originálu. Měli bychom tolik polřebí,
abychom vstoupili dobrými překlady v duševní styk
s cizinou, a pokračovali v slibných, ač skromných
začátcích, překladů ruských, polských, francouzských,
angiických i německých. S potěšením vítáme sna
tomto poli každou novou svěží sílu. Před nedávnem
objevila se ve fenilietonu »Politik« serie překladů
z několika českých básníků od J. Wukadinoviče, jež
věrným vystížením myšlenek i dokonalou formou
ukazují na vzácný talent překladatelský. Jak se do-
vídáme, má překladatel přeloženu již celou serii
českých básníků lyrických, národních i umělých,
a chystá se ji vydati ve zvláštní sbírce. Dle slibných
ukázek soudě, bude to výběr opravdu pěkně podaný.
jenž naší literatuře za hranicemi bude ke cli.
* Z každého čísla »Českého lidu« dá se vybrati
z té záplavy drobných článků národopisných hned
několik literarních themat, jež přispívají, třeba úlom-
kovitě, k osvětlení zanedbaně ještě naší literatury
lidové. Tak v posledním čísle Č. Zibrt ukazuje
k starým latinským pramenům žertovné skladby
staročeské (která v podání do dnes se nachází u lidu)
a přináší tím opětný doklad o knižném a cizím
původu našeho lidového podání. Illustrace k českým
pověstem (o sloupu na Vyšehradě, o bezhlavém jezdci
atd.) z r. 1787 ukazují k pronikání tradice ústnía
knižné. Dopisy Krolmusa k Hankovi, Otisk divadelní
hry lidové o selské vojně, podávají zajímavé drobty
literární a dodatky k bibliografii české literatnry
lidové vyhovují aspoň ve svém oboru naléhavé po
třebě, bohužel dosud nesplněné, věcné bibliografie
současné literatury české.
Čtenař.
J Wukadinovič
Hank
Vyšehrad
25
article
Slovanské spisy-
26
article
* Josip Kostanjevec: Iz knjige življenja
U Lavoslava Schwentnera v Ljublane. 1900.
Jeden z mladších spisovatelů slovinských pře
stupuje s prvou soubornou svojí sbírkou novel. Malo-
městská novela slovinská nalezla svého tvůrce ve
slavném Janku Kersnikovi. A Josip Kostanjevec, zdá
se, chce jíti šlépějemi svého velikého vzoru. Jako
učitel malého města má zajisté přímou účast v životě
jeho A život ten se svou pseudomorálkou na straně
jedně, a láska k malému, trpícímu člověku na straně
druhé, poskytuje mu potřebný rámec i látku. Z chudých
rodin maloměsta, z nevlídných domů špinavého před-
městí vyrůstají jeho hrdinové. Sedm novel obsahuje
sbírka. Roža. — List za listom. — Brez službe. —
Najsrečnější poštar. — Skoz. — Zakaj nisi bil mož.
— Zenitna ponudba, to jsou jich názvy. Za nejlepší
pokládal bych črtu: Brez službe (Bez práce) pro
hluboké její pozadí sociální. Nebýti dlouhých, una-
vujících dialogů, mohla by leda Roža (Růže) s ní
soupeřiti o přednost. Ze všech kusů dýše laska
soucit k trpícímu člověku. Realism, který v posledních
létech i u Slovinců se ujal, i Kostanjevce silně
zaujal. Milovníkům jinoslovanské četby doporučuje
se kniha jak obsahem, tak i lehkou příslupností
Ivo.
Kostanjevec
Kersnik
List
službe
Zakaj
Slovinec
Iva
Ljublane
Iza
Lavoslava Schwentner
uno
Breza Probe
27
article
Odborně spisy-
28
article
* Dr. B. Bouček: Rozpravy zdravotnické.
Nákladem V. Hoblíka v Poděbradech. 1900.
Spis chce buditi zájem pro otázky zdravotnické
v lidu, který v tom směru má poučení opravdu za-
potřebí. Ve stati »O výchově mládeže« uloženo jes
mnoho důležilých pravd, které nutno rodičům znáti
máli národu dorůstati statná i šťastná generace
Z pouhé nevědomosti mnozí rodičové na svých
dělech velkých křivd se dopouštějí. Ve statích »O zdra-
votnictví školském«, »O nervositě« i v »Doslovu-
věnuje spisovatel pozornost vlivu moderní školy na
tělesnou i duševní výchovu mládeže. Jako lékař snaž
se dokázati, že »škola moderní velkým počtem vy-
učovacích hodin, objemnou látkou vyučovací, ne
poměrně nedostačující tělesnou výchovou a malým
prázdninami působí škodlivě na vývoj mládeže .
Autor přimlouvá se proto za zdravou opravu školního
systému. Vady jsou dobře známy učitelům, jichž hlas
však dosud oslyšen zanikal. Může míti svou váhu,
pronesou-li i lékařové své mínění. Kniha je psána
jasně, slohem lehko přístupným.
Bouček
V Hoblík
Poděbrady
rozprava zdravotnický
30
article
Z cizích revui.
Z cizích revui.
* Něco z ústavní statistiky švédské. »Riks-
dag« volí krále a účastní se s ním činnosti zákono-
dárné. Zvláštní revisoři volení říšskou radou na rok.
dohlížejí na stav financí a na úřadnictvo soudní a
administrativní. »Riksdag« skládá se ze dvou komor
o zcela rovných právech. První komora má 150
členů, volených na 9 let. Sem mohou býti voleni
mužové více než 35 let staří, mající již nejméně po
tři léta nemovilosti v ceně nejméně 80.000 korun,
nebo platící již po tři léta daň aspoň 4000 korun.
Tedy jakási panská sněmovna. Druhá komora má
230 poslanců (150 za venkov, 80 za města). Volitelným
je, kdo překročil 25 let svého věku. Volební právo
má ve Švědsku každý občan plnoletý (2Iletý), jenž
má buď nemovité jmění v ceně 1000 korun nebo
příjem roční v obnosu nejméně 800 korun (švédské
měny). »Riksdag« schůzí se pravidelně 15. ledna
každého roku v Štokholmu a má právo zasedati po
4 měsíce. Zvláštnost našich dnů: politické diskuse
v parlamentě vedou se vždy s velikou umírněností.
Za celých třicet let — dle svédské statistiky — je-
diný řečník byl volán předsedou k pořádku!
31
article
Mr. Penn.
* V lednovém čísle »Pearsons Magazine« pojed-
nává Stannard Baker o psychologii německého
vojáka. Údaje tím zajímavější, že pocházejí z péra
Angličana, příslušníka národa, který nezná všeobecné
branné povinnosti. S velikou důkladností a podivem
popisuje autor anglickému čtenáři podivuhodné za-
řízení, kde každý zdravý občan musí být vojákem.
Baker vyličuje potom přednosti německélio mužstva,
jeho naprostou poslušnost, taktický výcvik důstoj-
nictva a přesnost, s jakou provádějí se nejnepatrnější
rozkazy. Na konec srovnává německou armádu
s francouzskou a dospívá k závěru: »Každý německý
příslušník je živen myšlénkou, že slouží k obraně
vlasti. Ve Francii je tomu naopak. Tam považujl
armádu za útočnou moc, která, kdykoli by toho
bylo třeba, vykročila by offensivně za hranice své
vlasti«. Tolik usoudil pan Baker. Jiný pozorovate
Ses a m.
mohl by souditi také — opak.
Stannard Baker
Angličan
Baker
Francie
Pearson magazín
32
article
Bibliografle.
* Český časopis historický. Vydávají Jar.
Goll a Jos. Pekaf. Ročník VII. Nakl. Bursíka
Kohout.
Uvádíme jen články: L. Hofmana, »Husitéa
koncilium basilejské v letech 1431 a 1432«, Fr. Pa-
strnka, »Papežská approbace Iiturgického jazyka slo-
vanského«. Sešit obsahuje četné referáty a drobnější
zprávy
* Rozhledy po lidumilství, red. JUC. Fr.
Cyr. V lk. Ročník Ix.
Mimo obrázkovou přílohu H. Schwaigera čtyři
illostrace v textu.
* Český lid. Sborník věnovaný studiu českého
lidu. Redaktor dr. Č. Zibrt. Roč. X. Nákladem .
Šimáčka, 1901.
* Rozhledy. Revue umělecká, politická a soci-
ální. Rediguje a vydává J. Pelci na Kr. Vinohradech.
Roč. X. 1901.
* Nové proudy, měsíčník křesťansko sociální
Redaktor Josef Hovádek. Roč. II. Nakladatel V.
Kotrba. 1901.
* Naše doba. Revue pro vědu, umění a život
sociální. Vydavatel J. Laichter. Redaktor prof. dr.
T. G. Masaryk. Roč. VIII. V Praze, 1901
* Život. List pro výchovu v rodině, škole
společnosti. Vydavatel a redaktor J. Pelcl. Ročník
III. Na Kr. Vinohradech. 1901.
Goll
Jos
Bursík
L Hofman
Husité
František
Cyr
H Schwaiger
doktor
Zibrt
Šimáček
J Pelc
Kristus
Josef hovádko
V Kotrba
J Laichter
profesor
T G Masaryk
J Pelcl
Francie
Praha
33
article
* Živa. Časopis přírodnický. Redaktor dr. Bohu-
slav Raýma n. Nakladatel J. Otto. Roč. XI. V Praze,
* Divadelní listy. Illustrovaný čtrnáctidenník
pro dramatické umění a literaturu. Re-
daktor Otto Faster. Roč. II. Nakladatelská společ-
nost. 1901.
Pěkné přehledy. Hojný obsah.
* Revue socialistická: Akademie.
Roč. V. Redaktoři dr. A. Meisner a F. Modrá-
ček. Nákladem Akademnie. 1901
* Pivovarský kaloudář kapesní na rok
1901. Nákladem redakce pivovarského časopisu
»Kvas« v Praze. Ročník osmý. 1901
Vedle obvyklých statí kalendářních obsahuje
praktické poučky odborné, přehled pivovarů v Če-
chách se jmeny majitelů, nájemcův a sládků, veli-
kost varu a výrobu za poslední rok, přehled zákonů,
pracovní řád pro pivovary, přehled pivovarských
spolkův a ústavů v Čechách, technický zápisník ap.
* Erbenova »Kytice«, »Světové knihovny«
čís. 190 a 191. Nákladem J. Olty v Praze. Erbenovy
pověsti a ballady staly se dávno majetkem národa.
Přítomné vydání bude nejpopuláruějši. Literárně-
historický úvod napsal L. Ouls.
*Ottova Laciná knihovna národní
Roč. XXV. č. 1. Povidky G. Preissové »P. vní
obrázky ze Slovácka«. Nákladem J. Ottyv
1901.
Živa
doktor
bůh
Otta
Faster
A Meisner
Erbenův
L Ouls
Ottův
G Preiss
J Ottyv
Praha
Re
Čechy
Olt
Slovácko
35
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Trojice »velkoobchodníků«.
(Před porotov.)
(Dokončení.)
Z průvodního řízení dlužno uvésti některé po-
drobností. Obžalovaný Stěpán tvrdil, že prý ne-
měl žádný podvodný úmysl a že chtěl objednané
zboží zaplatit. Také Hruška prohlásil, že mu
nešlo o obelstění obchodníků a že prý měl jen so-
lidní obchody na mysli. Třetí obžalovaný Kul-
hánek uvedl, že byl od Hrušky zjednán za agena
pro jeho obchod na provisi a že se obchodů oněch
zůčastnil v této své vlastnosti.
Svědkyně pí. Štěpánová potvrdila, že »velko-
obchodníci« najali »krám« v Dlanické ulicí na Král.
Vinohradech za činži 72 zl. ročně a že složili zá-
vdavek 3 zl. Paní Veselá, u níž Štěpán bydlel,
uvedla, že do bylu Štěpánova bylo přínášeno
množství rozmanitého zboží, které opět brzy
zmizelo.
Obchodník p. Šerák pravil, že objednávku vína
za 55 zl. vyřídil jen proto, že Hruška se podepsal
jako majitel »velkoobchodu s koloniálním zbožím
a komisionářství«. Také ostatní poškození vyprávěli,
jak byli trojící »velkoobchodníků« napáleni
Včera po 1. hod. odpolední ličení proti švín-
dléřům bylo ukončeno. Na základě výroku poroteů
byl Stěpánovi vyměřen trest těžkého žaláře
v trvání tří roků, posty zostřeného. Jeho spo-
lečníci byli odsouzeni do žaláře na pět mněsí ců,
rovněž s příslušnými posty.
Stěpán
Hruška
Štěpánová
Král
Veselá
Šerák
Kula
Dlanický ulice
Štěpánov
36
article
Spor konkursní podstaty Hospo-
dářské záložny na Hélníku.
Již před časem sdělili jsme s veřejností, že kon-
kursní podstata Hospodářské záložny mělnické podala
u zdejšího zemského soudu na bývalé členy zálo-
ženské správy, a mezi těmi také na p. Viléma Kříže,
jako někdejšího člena revidujícího výboru, žalobu
o zaplacení nábrady škody v obnosu 276.816 zl. 15 kr.
Mimo to řízena byla žaloba ta na spravení záznamu
práva zástavního, jejž byl okresní výbor k zajištění
dotčeného náhradního nároku na nemovitostech žalo-
vaných členů bývalé správy v základě svého dohlé-
dacího práva dle §8 48. a 50. zemského zákona ze
dne 30. června 1894 vymohl.
Žalovaný p. Vilém Kříž nepodal ve lhůtě, zem-
ským soudem při prvním roku jemu udělené, odpověd
na žalobu, načež správa konkursní podstaty, zastou-
pená p. drem. Javůrkem, učinila návrh na nalezení
rozsudku odsuzujícího. Než zemský soud v příčině
spravení záznamu práva zástavního žalobu zavrhl
pro nepřípustnost pořadu soudního, pokud se týče
pak žádané náhrady škody v obnosu 276.816 zl. 15 kr.
byla žaloba konkursní podstaty meritorně za-
mítnuta.
Do vyřízení zemského soudu sťěžovala si žalu-
jící konkursní podstata k vrchnímu soudu, jenž nejen
potvrdil nález první stolice ohledně vyslovené nepří-
pustnosti soudu ve příčině spravení záznamu, ale
i rozšířil v usnesení svém nepřípustnost soudu na
druhou čásť žaloby, toiž na náhradní nárok. Do
toho stěžovaly si obě strany a sice žalovaný p. Vi-
lém Kříž prostřednictvím p. dra. J. Vejvara, advo-
káta v Karlíně.
Nejvyšší soud vyhověl oboustranné stížnosti
nalezl, že soud jest příslušným v obou směrech po-
dané žaloby.
Kříž
Javůrek
J Vejvar
Karlín