ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1fad8f50-771c-11dc-8c37-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 22, org 10, person 114, work 2
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek II. července 1907.
Praha
3 masthead
Číslo 189.
4 article
Na ranní a odpol. lIstr předplaeí ne v Praze v aáminlatrai ns něs0 . . . . S R —n na čtvrt leta s drojí čenášket nt l4s . . . . 7 k o0 ve slialkich ss měsíc . . . . . . 2 K 30 Poštont sa něsíe tet. . . . ke s drojí zlsilkou n čtrst ata!
Praha
5 article Pohled na Slovany v parla- mentě rakouském r. 1907.
Pohled na Slovany v parla- mentě rakouském r. 1907. Dovoleno-li též při nových sněmovnácl jako při novomanželech mluviti o »době li bánkové«, tož sluší říci, že »líbánky« nové poslanecké sněmovny cislajtánské dopadají nad míru nudně, ba promrzele, tak že ne slibují mnoho slunných dnův dalšímu man želství. Pak ale nebude také tak brzy jasno a slunečno po vlastech národův této říše kteří právem mohli očekávat, že parlamen vzešlý ze všeobecného rovného práva hlaso- vacího, poskytne úrodnější půdu pro brzké vzklíčení vytoužené setby spravedli- vosti a rovnosti mezi národy, nežli skytalo pusté vřesoviště starého kuriátního parla mentu.
Slovan
6 article
Ovšem, doba několika neděl nestačí pro vzájemné poznání se tak neobyčejně velkého počtu poslancův osmi národův, avšak mohla by stačiti přece k navázání stykův a k do- rozumívání se poslancův rodiny slovanské o stěžejných cílech, aby zjistilo se, co máme společného na srdci a na mysli, v čem a pokud tudíž možno nám jíti pospolu a kde opět cesty naše se děli, tak že bude nám různo postupovati. však beze vší trpkosti proti sobě. Mohlo- dojíti ku podobnému dohodnutí se zástupců všech slovanských národů již před 58 lety na prvním říšském sněmu v Kroměříži, mohla-li již r. 1849 býti seřaděna v parla- mentě značná slovanská pravice. mohlo se věru za to míti, že vděk uvědo- mění a pokroku politickému, zatím všude nadešlému, roku 1907 teprv nebude za těžko spořádati a semknouti šiky slovanské vůč společnému protivníku k obraně zájmův po- spolitých. A zatím — podnes nikde známky po dobné krystalisace, ani vidu ani slechu o jakéms organisování se a politickém spole čenstvu jednotlivých zástupů slovanských naopak doposud — jakoby stěny ledové jednu četu slovanskou od druhé dělily ! —— Nešťastná řevnivost mezi Poláky a Ma lorusy haličskými volbami pro první lidový parlament ještě přiostřila se tak, že Němei škodolibě již zapisují dnešní »Rusíny« na říšské radě do matriky svých trabantů !!
Polák Rusín Kroměříž Ma Němei
7 article
Což musilo k těm neblahým koncům mezi oběma slovanskými bratry v Haliči dojíti? Což nebylo doby, kdy na sněmu ha- ličském utvořila se polskorusínská federalistická strana za vedení knížete Jiřího Czartoryského a ná- městka zemského maršalka Lawrowské ho? A nepamatují se již Poláci i Rusové. že v haličské delegaci na rade říšské byla strana ta zastoupena jmény nejslovutnějších předbojníkův: z Po lákův: Smolkou, Smarzewským, Hoszardem, Cserkawským, knížetem Adamem Sapiehou, Weiglem, Torosiewiczem; z Rusův pak Kaszewkou, Zawodowským a jinými. A nevzpomínají, že tato polsko-ruská strana federalistická účastnila se kdys val- ného sjezdu všech proticentralí- stických stran, aby spolupracovala s námi Čechy a Jihoslovany o zá- sadách pospolitého federačníh programu, jenž byl také skutečně vy- pracován a ode všech účastníků sjezdu bez námitek přijat. Nebude snad nezajímavo sděliti dnes s veřejností aspoň vůdčí zásady tohote posledního společného usnesení federalistův slovanských, na nichž měla býti vybudována velká federalistická strana rakouská, k níz však pro nepřízeň dob a vrtkavost lidí nikdy nedošlo .. Vůdčí zásady společného toho programu stran federačních zněly 1. Na venek úctu vzbuzující velmocen ské postavení celé říše pod dědičným rodem panovnickým. Uvnitř: Šmíření nynějších protiv a uznání státoprávníhlo posta vení, jakého požívají země koruny u he ské, uvnitř celé říše. 2. Samostatnost a svépráv nost historicko-politických o sob ností v říši. 3. Svéprávnost a svoboda všech zá konně uznaných společenstev náboženských svobodný vývin každé národ nosti, jakož vůbec organické vyvinováni občanských práv a svobod.
Czartoryský Polák Rus Smolka Smarzewský Hoszard Cserkawský Sapieha Weigl Rusův Kaszewka Čecho Jihoslovan Halič Torosiewicz vyvinovat občanský práv a svoboda
8 article
4. Právo zákonodárství přísluš skutečně a zásadně snémům zemským ve spolku s mocnářem. 5. Uznává se, že kromě záležitostí, kter jsou skrze vyrovnání uherské celé říši spo- lečné, jsou ještě jiné, jichž společné vyřizo vání je potřebné nebo žádoucí. Ke společ nému parlamentnímu vyřizování těchto zále- žitostí povolán je přenešením zákono dárného práva sněmů zemských společný orgán, do něhož sněmy zemské své poslance vysílají. 6. Ve všech záležitostech za společné neuznaných, vykonávati budou zá konodárství sněmy zemské ve spojení s korunou. 7. Správa společných záležitostí svěřena je ministerstvu. 8. Správu záležitostí, které nebudo za společné uznány, obstará vat bude zemská vláda, v radě koruny zastoupená.
9 article
9. Ministerstvo je za správu společnýc záležitostí odpovědno společnému parlament nímu orgánu, vláda zemská za správu zále žitostí nespolečných sněmu zemskému. — Historický ten dokument uvádíme dne na doklad, kterak druhdy dovedli se zástupe národův slovanských bez rozdílu scházet. dorozumívat a dohodnout o velikých pro- gramech státoprávních a ústavních, o spo lečných politických svých cílech, snahách a cestách k nim: kdežto dnes způsobujeme nepřátelům svým blažící podívanou na naši slovanskou nedružnost, rozervanost a neteč- nost i tehda, když jsme shromáždění všichn na jednom kolbišti přímo na dostřel sokův a nepřátel. — Avšak, když snad již za dnešních nepo měrně složitějších a obtížnějších poměrův ve řejných je nesnadnější dohodnout se o veli kých rysech programu pospolitého, jenž by spojoval cíle a životní snahy všech slovan- ských národů této poloviny říše: tož přece snad není nad naše síly — dohodovat se o případu k případu o konkretní důležitost jednoho nebo druhého nás a slíbiti si vzá- jemně dle možnosti účinnou pomoc v zápase Takového svorného působení všech svobody a práva milovných Slovanův ku zveleben práva i života jednotlivých, jako všech na- rodů slovanských, jest, tušíme dnes vůči aggre- sivnímu chauvinismu německému zapotřeb nám více než kdy jindy. Říkáme si to od let za nesčetných příležitostí, na slavnostních
Slovanův
10 article
sjezdech a schůzích, v publicistice svě, na řečništích, všude: ale když dojde ke skutku když na př. 84 poslancův šestimilionového národa českého konečně po čtyřicetiletém marném čekání dovolává se v parlamente vídeňském toho rovného práva pro po slance slovanské, aby řeči jejich proslovené rodným jazykem slovanským byly na roveř řečem německým v plném znění zanešeny do protokolu sněmovního a tím ochráněny před libostí konfiskačních orgánův: — ejhle, tu v rozhodném okamžiku spatříme se slavně — opuštěnými ode všech milých bratří slo vanských! »Pohříchu,« zní zvěst z Vídně v před- večer rozhodnutí vládního, »jsou čeští poslanci ve vymahání rovného práva pr jazyk svůj i ostatní jazyky slovanské ve sně- movně — úplně osamoceni. Kolo polské netváří se toliko lhostejným, ono jest docela pro věc lhostejným. Polšti lidovcijsou vtažni; Slovincia Chorvaté chladni, Rusové pak do- konce nerozpakovali se prohlásiti, že jsou pro zachování stavu posavadního, t.j pro privilej němčiny a pro zůštavení řeči slovanských bez ochrany! Socialní demokrate čeští se sice rozběhli, leč skoku neučinili Následek toho jest, že vláda k české oposic chová se odmítavě a nechce povolit neži tolik co by Němce nepohoršilo !
Chorvat Rus Němec Vídeň
11 article
Možno-liž si pomysliti žalostnějšího sebe poškozování a sebezapominání nad tente drastický příklad slovanské nesolidárnosti Buďtež všem těmto milým Slovanům opustivším nás v příčině tak velké jako spravedlivé, připomenuty hluboké pravdy. jež pronesl před lety německý poli tický myslitel dr. Adolf Fischof o tom co značí pro národ, jedli jazyk jeho plně oprávněným v síni zákonodárné, či je-li vy strčen do předsíně sněmmo vní Ve své proslulé knize: »Rakousko a záruky jeho trvání« — praví v kapitole o »zákono dárství« doslovně: »Národ se svým jazykem se povznášía upadá. Jazyk jest, jak praví nejdůkladnější jeho zpytatel Vilém Humboldt, orgánem myšlenky; jazykem teprv vzni ká myšlení. Vytisknouti národní jazyk někte- rého oboru duševní činnosti jest tedy tolik, jako kaziti národu orgán jeho myšlení. Obor zákonodárství jest ale jedním z nej důležitějších oborů národní čin- nosti myšlenkové. V zákonodárstyí neméně nežli v písemnictví a umění vývinuje se duch národa. Nikde nejeví se živěji, rozmanitěji a pronikavěji. Teprve ve veřejném životě dosahuje jazyk mužné své zralosti. Jako nabývá krásnou literaturou ducha i líbez- nosti, tak nabývá zákonodárstvím
doktor Fischof Humboldt Rakousko
12 article
panováním v životě veřejném důstoj- nosti, síly a povahy. Vytisknou jazyk některého národa z vyš šího oboru zákonodárství, zna- mená vypuditi národ ten z ne bohatších oborů duševní činnosti národní, poslati jej duševně do vyhnanství a proměniti jazykovou jeho domovinu z velké části v neúrodnou pustinu. Proto každý národ, dospěvší k národnímu sebevědomí, hledí zbaviti se jha cizího ja zyka . . Nemusejí liž se cítiti zástupcové jeho vždy uraženými, když vstupujíce do síně, v níž státní občan vykonává nejvyššt funkci, totiž funkci zákonodárce, musejí své rodné jazyky, ať tak dím, zůstaviti v před síni a za to myšlenky a city své zahalovati v roucho cizího jazyka ?!e Tak napsal spravedlivý Němec. A dnes se najde tolik zástupců uvědomělých národu slovanských, kteří zůstanou netečnými, chlad nými, studenými, když národ český zápas za rovné právo jazyků slovanských v parla mentě státu většinou slovanského.-
Němec
13 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 11.) Ve Vídni, dne 10. července. (Původní telef. zpráva »Nár. Listů-.) První čtení zatímního rozpočtu burl d zejtra skoncovšno. Jest úmysl, projed nati luo vládní předlohu ve výboru budžetním v pátek a v sobotu. Vláda nehodlá zasáhnout do vyřízení předlohy té v nynějším stadiu, nýbrž promluviti teprve při čtení druhém. Rokování dnešní bylo klidné a krátké, sotv pětihodinné. Za německé nacionály promluvil dr Stölzl. Frase a parafrase nevinné. Přátele mu k tomu tleskali. Skromní lidé! Působilo komicky, když po každé skoro větě, kterou řekl plácal rukama moravský dr. Oberleithner zůstávaje sám, poněvadž nikdo mu nepřizvu koval. Dr. Viktor Adler není řečníkem a nikd- jím nebyl. Jest výborným organisátorem, obrat ným a vtipným politikem, causeurem, který umí operovati slovními hříčkami, jest znamení tým publicistou, ale oratorem na velikém jevišti jakým jest sněmovna o 516 členech, není nikdy nebude. Také proto ne, že nemá fysi ckých prostředků, jimiž disponují četní jeho ko- legové — pardon: soudruzi — a že nepracuje prostředky všedními a banálními. Jeho dnešn výkon pronesen byl hlasem stlumeným a tem ným. Bylo pozorovati, že se do něho nutí, bylo slyšeti z jeho jasně a srozumnitelně mlu vených slov zcela patrnou stísněnost, kterou du- ševni tento vůdce předlitavské sociální demo- kracie pociťuje při pohledu na to, co se děje kolem něho, bez něho a proti němu Vedení strany sociálně-demokratické vymklo se jeho rukám. Chlácholi, konejší a uklidňuje, když lomoz již propukl. Zabrániti mu předem a vůbec, na to nestačí jeho síly. Soctálně-demo kraličií poslanci přerostli mu nad hlavu nejen počtem, ale také samostatným vystupováním svým, kleré zajisté neodpovidá jeho záměrům třeba je solidárně kryl.
Stölzl doktor Oberleithner Adler Vídeň poslanecký sněmovna
14 article
Dr. Adler jest jako osamělý muž, jdoue lesem a pohvizdujíci si, pojímá-li jej strach Dobre pozoruje, jak v parlamentě všechno — vinou sociální demokracie samě — semklo spojilo se proti ní, a že sociální demokracie není, čím se dělala: všemohoucí stranou, nýbrž že jest s'ranou, která jest velikou jedině v jedné véci, totiž v deklamaci. Ale dr. A dler jast diplomat a vychytralý člověk, i praví s nejne vinnější tváří na svélě: »na to byl jsem — — připraven a to jest. — — — stav přirozený.« Bylo vždyeky chybou socišlně demokratick strany, že sebe samu vyhlašovala za jedinou nositelku svobody, spravedinosti atd. Člověk úsudku zpravidla tak střízlivého jako dr. A dler nezhostil. se té tradicionelní vypínavosti a ob vyklého již u sociálně-demokratické strany veli- kášství, mluvě dnes tak, jakoby všechen lidský pokrok závisel jen a jedině od n Zajisté strana sociálně demokratická, majíe miliony přivrženeů a dosti přizně i v lidu inte-
doktor Adler
15 article
V dvobném pronejí: ranní čísle o sobě . . . za 9h . aa z odpoledni Ve slialkách za venkors ranní čísla. . . . . . . . m0 vdpolední . . . . . 4l Iuserát plati se kotově napře Předplacení a inserty přijímá vdml strace v ařarianske ulici č.e. Tám sacláeejí se t5z rodlavar uskirna a erpešice .Nitodninh l.ita“ Bukopisy as nevraesji.
16 article
ligentním, prahnoucím po zlepšení celého způ- sobu svého života, může k pokroku lidskému přispěti velmi platně. Ale pokrok tu byl již dříve, nežli objevila se na kolbišti strana so- ciálně demokratická, sešikovaná ve velikou ar- mádu, a pokrok jest a bude, nechceme říct proti ni, ale také vedle ní a bez nl. Oplimismus jest také v politice pěkná věe, ba jest tam někdy i nezbytný. Kdo nemá víry v sebe sama, kdo není přesvědčen o vlastní své zdatnosti, nemůže vnuknouti důvěru těm, k nimž mluví a které vede. Proto nezazliváme dru. Adlerovi, že věří, že sociálně demo- kratická strana přijde do příštího parlamentu počtem ještě četnějším, nežli v jakém jest tam teď. Je-li dr. Adler kritickým, nemůže nevi- děti, že na cestě nastoupeně v nové sněmovně poslanecké nedospěje sociálně demokratická strana k žádnému vzrůstu a k žádné větší čí- slici zastoupení, nýbrž že ulrpí, setivá-li v chy- bách dosavadních, a že nebude zvětšen svaz sociálně demokratické strany, nýbrž umenšen.
Adler doktor svaz sociálno demokratický strana
17 article
To mohou říci dru. Adlerovi všichni jeho přátelé, kteří mají dobrý zrak a kteří netají neumlčují, že děly se a dějí se v krátké době, ve kteréž působl sociálně demokratický klubo 87 členech ve sněmovně, jeho politickým postupem prohřešky neodčinitelné a nepromi- nutelné. Srážka mezi vicepresidentem drem. Žá- čkem a drem. Markovem ve včerejší schůzi poslanecké sněmovny měla dnes dohru, která byla stejného rázu, jako bitva hlavní. Poslanec Glébovický reklamoval pro raský jazyk domovské právo v tomto státě a před seda dr. Weiskirchner, na kterého vznesl dotaz, odpověděl mu způsobem obvyklým u ví- deňských semitů: otázkou. Ale jihak prohlásil, že celé presidium sehvaluje postup dra. Žáčka To jest vysvědčení, jež provázeli sice hlučnou pochvalou páni Vasilko, Romančuk Němci na levici bez rozdílu, ale které dru Žáčkovi, tušíme, nemůže býti ani k chvále, ani k slávě.
Adler Markov Glébovický doktor Weiskirchner Žáček Vasilko Romančuk Němec poslanecký sněmovna
18 article
Předseda dr. Waiskirchner zahájil schůzí o 1i. hod. 10 min. Návrhy. Poslanci Unlerkirchner a soudr podali návrh na zřízení komor řemeslnických jakožto oficiálních orgánů samosprávy a vlastního zastoupení zájmů řemeslníků. Dolary podali poslanci: Frasl a soudr. na ministra vnitra o konfiskační praxi v Českých Budějovicích; dr- Ofner a soudr. na ministra kultu a vyučování o udá- jostech při pohřbu ve Chvalči v království českém posl. dr. Winter, Němsc, dr. Soukup a soudr. na mi- nistra spravedlnosti o pasivní resistenci právních praklikantů v Praze (dotaz tento uveřejněn byl v „Nár. L.“ již včera — pozn. red.); posl. šl. Stránský KVšeněmec) na ministra vnitra o poměrech v úrazové pojišťovně pra žské Poslanec dr. Černohorský a soudruzi podávají na ministra vyučování tento dotaz: Notou ze dne 20. dubna t. r. požádalo presidium rady král. hl, ztosta Prahy c. k. okresní školní radu za svolení, by spi- sek (k dolazu přiložený) o zesnulém dru. Eduardu Grégrovi, vydaný nákladem obce pražské, moh býti rozdáván mezi mládež škol obecných a měšťan- ských, po případě s omezením, že jim podělena být má mládež dospělejší C. k. okresní školní rada obrátila se v této věci na c. k. zemskou školní radu pro království české která výnosem ze dne 11. května odkázala okresní školní radu na svůj výnos ze dne 14. března 1906. kterým zakazuje se kolportování literár- ních plodů mezi školní mládeží, resp obchod podomní. Poněvadž však v tomto případě dle povahy vě nejedná se o nižádné kolportování lite- rárních plodů, tím méně pak o podomní obchod. nýbrž jedině o vzpominku na zvěčně- lého veformě poučení mládeze o zivota
doktor Waiskirchner Unlerkirchner Ofner Winter Němsc Soukup Stránský KVšeněmec Černohorský Grégr Český Budějovice Chvaleč Praha rada král Praha c
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Josef Alois Ticháček (Ke stoletým nal ozeninám pěvcovým.) Píše Ad. Piskáček. Jest to zjev skutečně význačný, že s če- skými umělci hudebními setkáváme se po celém světě. Nahlédněte do kterékoli historie hudby setkáte se se jmény českými, zajeďie kamkoli a jistě setkáte se s krajany, stojícími mnohdy v popředí života uměleckého. H storie hudebn zachytila do dnes již řadu českých jmen, k nimž druží se veliké činy umělecké, ba někdy celé vilězné periody vývinu hudebního, ať skladatel- ského, ať virtuosního. Jména Jiřiho a Františka Bendy, Myslivečka, Dusíka, Krumpholze, Sla víka, Lauba, theoretika Rejchy a přemnohýel jiných jsou na rtech celého vzdělaného světa Byl-li náš život hudební v dobách dřivěj ších skoro nepatrný, byl přece životem, avšak život divadelní s produktivní činnosti skladatel- skou a pěveckou ještě ani nekličil. A když na počátku minulého století sbíraly se sily naše na tomto poli kulturním, bylo již dosti českýeh pěvců-umělců. Ti ovšem obraceli se do ciziny lákající i přiležitosti ku práci veliké, radostně vzrušující a umělecky významně. Tak odešelz Čech vynikající barytonista Jan Křtitel Píšek * 1814 ve Mšenu u Mělnika, j jako člen dvorní opery ve Šlutgartě 1873, a před ním již vydal se na pouť do světa Josef Alois Tichá ček, proslavený tenorista a pěvec wagnerovský.
Josef Alois Ticháček Piskáček Benda Mysliveček Dusík Krumpholz Laub Rejcha Jan Křtitel Píšek Josef Alois Čechy Mšeno Mělnik
20 article
Životní dráha jeho jest pestrá a klopotná jako všech velkých umělců, má však tu přednost, že nejhojnější uznání světa sneslo na jejím konci Ticháčkovi k nohám vše, co mohlo dáti: slávu. uznání, vyznamenání a hmotně zabezpečení. Ticháček narodil se 11. července 1807 Teplici u Police v Čechách. Otec jeho by tkadlec a rád by byl viděl syna v jiném posta- vení a zaměstnání, než byla celodenní úmorná námaha při klepajícím stavu. Uvital s povděkem a radosti návrh místního faráře Hermana, jenž slíbil, že synku jeho vymůže zaopatření v kláš- teře broumovském. Slibu svému dostál. Tichá- ček stal se vokalistou na kůru broumovských benediktnů a současně navštěvoval i tamější symnasium. Zpival alt, a jak to bývá skoro pra- vidlem, změnil se po mutaci hlas jeho v tenor který vzbuzoval pozornost velikým objemem zabarvením. Ticháčkovi to bylo lhostejno. Roku 1829 odebral se do Vídně studovat medicinu. Studoval pilně, vytloukaje životní po třeby různým způsobem. Hlavní zdroj jeho příjmů plynul z místa kostelního zpěváka, které zastával v kostele u sv. Michaela. Řuditelem kůru svatomichaelského byl hudebník Wejnkopt. Týž byl i sbormistrem divadla u Korutansk brány a přiměl Ticháčka k tomu, že vstoupi do operního sboru téhož divadla, kde zastáva z počátku místo zcela podřízené.
Ticháček Herman Michael Wejnkopt Čechy Vídeň divadlo u Korutansk
21 article
Poprvé vystoupil Ticháček na jevišti — ovšem ve sboru — 16. ledna 1830. Tim byl o jeho celé budouenosti rozhodnuto. Jeho zna- menité schopnosti hlasové docházely všestranné pozornosti a proto obrátil se k výbornému učiteli zpěvu Vlachu Cicimarovi, aby se u něho vzdělal v umění pěveckém dle přisných pravidel školy italské. Výsledky racionální výchovy Cici- marovy objevily se již za krátko. Hlas jeho mohutněl a nabýval lesku i šlře. Ticháček byl přijat do operního sboru dvorní opery vídeňské a byly mu již časem přídělovány menší partie solově. V té době nepomyslil Ticháček nat to. že by kdysi mohl vystoupiti na dvorní opeře v někleré úloze hlavní, ale tušil to Cícimara. muž zkušený a výchovy žáka svého velice bedlivý. Na radu svých přátel Ticháček za- nechal studia a věnoval se zpěvu úplně. Radil mu k tomu i Cicimara i Weinkopf. R. 1834 vystoupil Ticháček poprvé jak solista na divadle ve Štyrském Hradci. Prvými jeho úlohami byl Jaquino v Beethovenově »F- deliu« a Raimbaud v Meyerbeerově »Robertu dáblu«, obě lyrické partie tenorové. Obecenstvo přivítalo Ticháčka velice laskavě a projevy jeho přízně stupňovaly se po dobu Ticháčkova třl- letého působení stále. Tehdy vystoupil několi- kráte jako host v opeře vídeňské a výkony svými zasloužil si vřelou pochvalu kritiky i obe- censtva. Výsledek toho byl, že dvorní opera v Drážďanech nabídla mu trvalé engagement jež Ticháček radostně přijal.
Vlach Cicimar Ticháček Jaquino Beethovenův Meyerbeerův Robert dáble Ticháčkův Štyrský Hradec Drážďany
22 article
Čienem opery drážďanské stal se r. 1838 povolán jsa nedlouho na to do sboru dvorního katolického chrámu. Nejblahodárnějším vlivem na Ticháčka jako umělce i člověka působili tam dva lidě: slavná dramatická pěvkyně Schröder- Devrientová a Richard Wagner. Přátelským styky svými se znamenitou sopránistkou a ve- likou ženou — R. Wagner sám o ní napsal i nejvzdálenější styk s touto mimořádnou pan dotýkal se mne elektricky — získával Ticháček jako člověk. Nebylo také diva ! Žena, jež z ideální potřeby duše zúčastnila se r. 1849 májové revoluce v Drážďanech, žena, již ruská vláda zakázala hranice své říše, ač pozděj zákaz ten odvolala, žena, která ve Frankfurle 28. března 1849 napsala s odvahou demokra- lismu: Všechno pro národ! Nic přo clsare musila silným vlivem proniknouti slovanskou duši Ticháčkovu a zanechati v ní bezpečn sledy.
Ticháček Schröder Devrientová Wagner R Wagner Ticháčkův Drážďany Čien opera
23 article
Netřeba slov; jeho vlivem stal se Ticháček nejznamenitějším hrdinným tenorem. Podání Ti cháčkovo stalo se pro všechny příští doby smě rodatným. V ztlumočení Ticháčkově bylo dle souhlasných zpráv tehdejších něco v pravdě ge niálního, co uchvacovalo a rekovné postavy, a posledního tribuna římského, ať pěvce milostné touhy a lidské vášně, prokletého a přece k prahu nebe zdviženého, ať rytiře svatého tajemstvi sluhy sv. Graalu, syna Parsifalova, pronikalo hutným životem, prokreslujíc postavy do nej- jemnějších záhybů duševníeh, co činy jejich nejen zdůrazňovalo, ale i zdůvodnilo. Nejvýš ze všech postav Wagnerových stál v podáni Ticháčkově Tannhäuser, kterého zpíval Ticháčel při prvém provedení opery této vůbec v Dráž danech dne 19. října 1845 za řízení samého R. Wagnera. Výkon jeho byl v pravdě veliko- lepý. Wagner nazval Ticháčka »divem mužně krásného orgánu« a »skutečným rhythmickým pěveckým geniem«. Bylo možno, aby Wagnen slova svého nadšení a obdivu ještě stupňoval Zajisté nikoliv. Vždyť právě Ticháčkovo umění spojilo je svazkem přátelství. Že při a telství to bylo ryzí povahy a že prýštilo z Wagnerova obdivu Ticháčkova umění, dosvědčuje dopi
Ticháček Ticháčkův Graala Parsifalův Wagnerův Tannhäuser R Wagner Wagner Netřeba
24 article Wagnerův, Ticháčkoví z Lucernu zaslaný, z
Wagnerův, Ticháčkoví z Lucernu zaslaný, z dne 30 března 1867 — dopis jedná o prove- dení »Lohengrina« v Mnichové, k němuž dosl 16 června 1867 — z něhož uvádím závém k vůlí seznání jich obapolného styku. s e »— Vezmi tím tedy zavděk ! Věř mému upřímnému obdivu svých úžasných (staunens wů digen) schopností, především však mému srdečnému uznání a ocenění svě dobroty a dra- hého přálelství. Ze srdce Té pozdravuje Tvo starý druh Riehard Wagner Avšak nebyly to jen opery Wagnerovy, nichž Ticháček oslňoval svým uměním, aniž to byly výlučně úlohy rázu hrdinného. Ticháček stejně vitézil v partiích lyrických i hrdinných Tyto pronikal svým povznešeným uměním před- stavitelským, vlévaje rekům činu, slova i ocel krve v cévy, k oněm pak klonil se přirozenou svojí povahou, povahou dětsky měkkou. Po krunýřem germánského rylíře nepřestalo nikdy tlouci srdče Slovana! Nejhlavnějšími body Ti- cháčkova repertoiru světového —- ovšem vedl mnoha jiných — byly tyto úlohy: Max, Hyon Adolar, Prorok, Robert, Raoul, Idomeneus, Josef ald. e a ae
Wagnerův Ticháčkový Lohengrin Wagner Ticháček Slovan Max Hyon Adolar Robert Raoul Idomeneus Josef
25 article
Ticháčkovy pohostinské hry znamenaly vždy uměleckou událost velikého významu. Hlas jeho byl nezapomenůtelný, skutečně »fenomenální« »kolosátních prostředků«, »nádherně školený plný, zlatozvuký« atd. atd. Všichni uznával jeho znamenitou rhytmiku, nejpřesnější intonae i v místech nejchoulostivějších a dokonalou pla- stiku slova, bez níž arci nebyly by bývaly možny jeho úspěchy v operách Wagnerových, jako na přiklad v »Tannbäuseru«, kde Tannhäuserove vypravování v III. jednání vyžaduje nejdokona- lejší tvárnosti slova ve všem podajného, slova měkkého i na žulu ztvrdlého. Při tom všem byla hra Ticháčkova přirozená, jednoduchého gesta a pohybu, vyplývající z charakteru osoby jednajicí, tedy hra individualisující. Ticháček nebyl pěvcem ulpivajícím na zevnější stránee úloby, nýbrž hledal její spojitost s vlastní duší. přenášeje se duchem do úlohy nejen dobově. nýbrž i životně. Proto vyvážil ve svém podání vždy reky pravého živola, reky pravdivé, reky přirozené. Vloha jeho charakterisační dostupovala velikých hloubek. ale téch největších, v nichz
Ticháčkův Wagnerův Ticháček
26 article
skoro v děsu lidské duše se ztrácí, nedostoupila, vadila ji v tom měkkost duše, jak jsem se jež výše zminil, měkkost Slovana. Ale ten nepatrný nedostatek jak bohatě vyvážil skvělým uměním pěveckým, nemajícím soupeře a nade všim víté- zíclm. Za své umělecké výkony byl vyznamenán mnohými řády a títuly. Velkovévoda hesenský i král švědský vyznamenali ho zlatou medatli, v den jeho jubilea čtyřicelileté činnosti operní 16. ledna 1870 propůjčil mu král saský ryliřský kříž řádu Albrechtova, císař rakouský řád Fran- tiška Josefa, vévoda koburský rytiřský křiž do- mácího řádu Arnoštova 2. třidy Čienové dvorní opery drážďanské věnovali mu zlatý vavřinový věnec, v jebož lupeny byly vryty názvy jeho vynikajících úloh, jiných darů, básní, připisů, telegramů a pod. došla řada nepřehledná. Týž vačer zpíval Ticháček titulní úlohu v Mozartově opeře »Idomeneus« a slavil velkolepé triumfy, neboť hlas jeho nevykazoval dosud žádných stop únavy a zněl svěže a jaře jako v zenithu jeho slávy- pěvecké.
Slovan Albrechtův Fran Josef Ticháček Mozartův Arnoštov
27 article
Ticháček znal se k svěmu českému původu, a prodléval-li v čas své dovolené v Karlových Varech, zajel někdy do Prahy, aby si pohovořil v kruhu dávných přátel. Stýkal se v Praze zvláště s basistou Karlem Strakatým a jsou ještě dnes pamětníci toho, jak Ticháček v soukromém kroužku zpíval v pražské Měšťanské besedě ně- které české písně. Ku přátelům býval velice la- skav a přes to, že tito pohlíželi na něho s zbožnou úctou, skoro němi obdivem, rozvazoval ústa jejich k stejně srdečným hovorům, jako v dobách bezstarostného mládí a začátků své dráhy umělecké. V mladých letech, než se ještě oženil, ži Ticháček trochu lehkomyslně. Nepřicházel sice ve styk s nepsanými paragrafy morálního zákona, ale za to ve styk tím častější se svými věřiteli. Byl ovšem prvým hrdinným. tenorem dvorní opery drážďanské, což znamenalo tehdy v době, kdy v orchestru jako kapelník vládl Richard Wagner, více než nyní, za to však v ohledu peněžním mnohem méně. Ticháčkovy příjmy byly velice slušné, ale životní potřeby byly většl. Nezbývalo tedy než se časem vydluziti.
Ticháček Karel strakatý Wagner Ticháčkův Karlová Vary Praha