1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek II. července 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIstr
předplaeí ne
v Praze v aáminlatrai
ns něs0 . . . . S R —n
na čtvrt leta
s drojí čenášket
nt l4s . . . . 7 k o0
ve slialkich
ss měsíc . . . . . . 2 K 30
Poštont
sa něsíe
tet. . . .
ke
s drojí zlsilkou
n čtrst ata!
Praha
5
article
Pohled na Slovany v parla-
mentě rakouském r. 1907.
Pohled na Slovany v parla-
mentě rakouském r. 1907.
Dovoleno-li též při nových sněmovnácl
jako při novomanželech mluviti o »době li
bánkové«, tož sluší říci, že »líbánky« nové
poslanecké sněmovny cislajtánské dopadají
nad míru nudně, ba promrzele, tak že ne
slibují mnoho slunných dnův dalšímu man
želství. Pak ale nebude také tak brzy jasno
a slunečno po vlastech národův této říše
kteří právem mohli očekávat, že parlamen
vzešlý ze všeobecného rovného práva hlaso-
vacího, poskytne úrodnější půdu pro
brzké vzklíčení vytoužené setby spravedli-
vosti a rovnosti mezi národy, nežli skytalo
pusté vřesoviště starého kuriátního parla
mentu.
Slovan
6
article
Ovšem, doba několika neděl nestačí pro
vzájemné poznání se tak neobyčejně velkého
počtu poslancův osmi národův, avšak mohla
by stačiti přece k navázání stykův a k do-
rozumívání se poslancův rodiny slovanské
o stěžejných cílech, aby zjistilo se,
co máme společného na srdci a na mysli,
v čem a pokud tudíž možno nám
jíti pospolu a kde opět cesty naše se
děli, tak že bude nám různo postupovati.
však beze vší trpkosti proti sobě. Mohlo-
dojíti ku podobnému dohodnutí se zástupců
všech slovanských národů již před 58 lety
na prvním říšském sněmu v Kroměříži,
mohla-li již r. 1849 býti seřaděna v parla-
mentě značná slovanská pravice.
mohlo se věru za to míti, že vděk uvědo-
mění a pokroku politickému, zatím všude
nadešlému, roku 1907 teprv nebude za těžko
spořádati a semknouti šiky slovanské vůč
společnému protivníku k obraně zájmův po-
spolitých.
A zatím — podnes nikde známky po
dobné krystalisace, ani vidu ani slechu o
jakéms organisování se a politickém spole
čenstvu jednotlivých zástupů slovanských
naopak doposud — jakoby stěny ledové
jednu četu slovanskou od druhé dělily ! ——
Nešťastná řevnivost mezi Poláky a Ma
lorusy haličskými volbami pro první lidový
parlament ještě přiostřila se tak, že Němei
škodolibě již zapisují dnešní »Rusíny« na
říšské radě do matriky svých trabantů !!
Polák
Rusín
Kroměříž
Ma
Němei
7
article
Což musilo k těm neblahým koncům
mezi oběma slovanskými bratry v Haliči
dojíti? Což nebylo doby, kdy na sněmu ha-
ličském utvořila se polskorusínská
federalistická strana za vedení
knížete Jiřího Czartoryského a ná-
městka zemského maršalka Lawrowské
ho? A nepamatují se již Poláci i Rusové.
že v haličské delegaci na rade
říšské byla strana ta zastoupena
jmény nejslovutnějších předbojníkův: z Po
lákův: Smolkou, Smarzewským, Hoszardem,
Cserkawským, knížetem Adamem Sapiehou,
Weiglem, Torosiewiczem; z Rusův pak
Kaszewkou, Zawodowským a jinými.
A nevzpomínají, že tato polsko-ruská
strana federalistická účastnila se kdys val-
ného sjezdu všech proticentralí-
stických stran, aby spolupracovala
s námi Čechy a Jihoslovany o zá-
sadách pospolitého federačníh
programu, jenž byl také skutečně vy-
pracován a ode všech účastníků sjezdu bez
námitek přijat.
Nebude snad nezajímavo sděliti dnes
s veřejností aspoň vůdčí zásady tohote
posledního společného usnesení federalistův
slovanských, na nichž měla býti vybudována
velká federalistická strana rakouská, k níz
však pro nepřízeň dob a vrtkavost lidí nikdy
nedošlo ..
Vůdčí zásady společného toho programu
stran federačních zněly
1. Na venek úctu vzbuzující velmocen
ské postavení celé říše pod dědičným rodem
panovnickým. Uvnitř: Šmíření nynějších
protiv a uznání státoprávníhlo posta
vení, jakého požívají země koruny u he
ské, uvnitř celé říše.
2. Samostatnost a svépráv
nost historicko-politických o sob
ností v říši.
3. Svéprávnost a svoboda všech zá
konně uznaných společenstev náboženských
svobodný vývin každé národ
nosti, jakož vůbec organické vyvinováni
občanských práv a svobod.
Czartoryský
Polák
Rus
Smolka
Smarzewský
Hoszard
Cserkawský
Sapieha
Weigl
Rusův
Kaszewka
Čecho
Jihoslovan
Halič
Torosiewicz
vyvinovat občanský práv a svoboda
8
article
4. Právo zákonodárství přísluš
skutečně a zásadně snémům zemským
ve spolku s mocnářem.
5. Uznává se, že kromě záležitostí, kter
jsou skrze vyrovnání uherské celé říši spo-
lečné, jsou ještě jiné, jichž společné vyřizo
vání je potřebné nebo žádoucí. Ke společ
nému parlamentnímu vyřizování těchto zále-
žitostí povolán je přenešením zákono
dárného práva sněmů zemských
společný orgán, do něhož sněmy
zemské své poslance vysílají.
6. Ve všech záležitostech za společné
neuznaných, vykonávati budou zá
konodárství sněmy zemské ve
spojení s korunou.
7. Správa společných záležitostí svěřena
je ministerstvu.
8. Správu záležitostí, které nebudo
za společné uznány, obstará vat
bude zemská vláda, v radě koruny
zastoupená.
9
article
9. Ministerstvo je za správu společnýc
záležitostí odpovědno společnému parlament
nímu orgánu, vláda zemská za správu zále
žitostí nespolečných sněmu zemskému. —
Historický ten dokument uvádíme dne
na doklad, kterak druhdy dovedli se zástupe
národův slovanských bez rozdílu scházet.
dorozumívat a dohodnout o velikých pro-
gramech státoprávních a ústavních, o spo
lečných politických svých cílech, snahách
a cestách k nim: kdežto dnes způsobujeme
nepřátelům svým blažící podívanou na naši
slovanskou nedružnost, rozervanost a neteč-
nost i tehda, když jsme shromáždění všichn
na jednom kolbišti přímo na dostřel sokův
a nepřátel. —
Avšak, když snad již za dnešních nepo
měrně složitějších a obtížnějších poměrův ve
řejných je nesnadnější dohodnout se o veli
kých rysech programu pospolitého, jenž by
spojoval cíle a životní snahy všech slovan-
ských národů této poloviny říše: tož přece
snad není nad naše síly — dohodovat se o
případu k případu o konkretní důležitost
jednoho nebo druhého nás a slíbiti si vzá-
jemně dle možnosti účinnou pomoc v zápase
Takového svorného působení všech svobody
a práva milovných Slovanův ku zveleben
práva i života jednotlivých, jako všech na-
rodů slovanských, jest, tušíme dnes vůči aggre-
sivnímu chauvinismu německému zapotřeb
nám více než kdy jindy. Říkáme si to od let
za nesčetných příležitostí, na slavnostních
Slovanův
10
article
sjezdech a schůzích, v publicistice svě, na
řečništích, všude: ale když dojde ke skutku
když na př. 84 poslancův šestimilionového
národa českého konečně po čtyřicetiletém
marném čekání dovolává se v parlamente
vídeňském toho rovného práva pro po
slance slovanské, aby řeči jejich proslovené
rodným jazykem slovanským byly na roveř
řečem německým v plném znění zanešeny do
protokolu sněmovního a tím ochráněny před
libostí konfiskačních orgánův: — ejhle, tu
v rozhodném okamžiku spatříme se slavně —
opuštěnými ode všech milých bratří slo
vanských!
»Pohříchu,« zní zvěst z Vídně v před-
večer rozhodnutí vládního, »jsou čeští
poslanci ve vymahání rovného práva pr
jazyk svůj i ostatní jazyky slovanské ve sně-
movně — úplně osamoceni. Kolo
polské netváří se toliko lhostejným, ono
jest docela pro věc lhostejným. Polšti
lidovcijsou vtažni; Slovincia
Chorvaté chladni, Rusové pak do-
konce nerozpakovali se prohlásiti, že
jsou pro zachování stavu posavadního, t.j
pro privilej němčiny a pro zůštavení řeči
slovanských bez ochrany! Socialní demokrate
čeští se sice rozběhli, leč skoku neučinili
Následek toho jest, že vláda k české oposic
chová se odmítavě a nechce povolit neži tolik
co by Němce nepohoršilo !
Chorvat
Rus
Němec
Vídeň
11
article
Možno-liž si pomysliti žalostnějšího sebe
poškozování a sebezapominání nad tente
drastický příklad slovanské nesolidárnosti
Buďtež všem těmto milým Slovanům
opustivším nás v příčině tak velké jako
spravedlivé, připomenuty hluboké pravdy.
jež pronesl před lety německý poli
tický myslitel dr. Adolf Fischof o tom
co značí pro národ, jedli jazyk jeho plně
oprávněným v síni zákonodárné, či je-li vy
strčen do předsíně sněmmo vní
Ve své proslulé knize: »Rakousko a záruky
jeho trvání« — praví v kapitole o »zákono
dárství« doslovně:
»Národ se svým jazykem se povznášía
upadá. Jazyk jest, jak praví nejdůkladnější
jeho zpytatel Vilém Humboldt, orgánem
myšlenky; jazykem teprv vzni ká
myšlení. Vytisknouti národní jazyk někte-
rého oboru duševní činnosti jest tedy tolik,
jako kaziti národu orgán jeho myšlení. Obor
zákonodárství jest ale jedním z nej
důležitějších oborů národní čin-
nosti myšlenkové. V zákonodárstyí
neméně nežli v písemnictví a umění vývinuje
se duch národa. Nikde nejeví se živěji,
rozmanitěji a pronikavěji. Teprve
ve veřejném životě dosahuje
jazyk mužné své zralosti. Jako
nabývá krásnou literaturou ducha i líbez-
nosti, tak nabývá zákonodárstvím
doktor
Fischof
Humboldt
Rakousko
12
article
panováním v životě veřejném důstoj-
nosti, síly a povahy. Vytisknou
jazyk některého národa z vyš
šího oboru zákonodárství, zna-
mená vypuditi národ ten z ne
bohatších oborů duševní činnosti
národní, poslati jej duševně do
vyhnanství a proměniti jazykovou jeho
domovinu z velké části v neúrodnou pustinu.
Proto každý národ, dospěvší k národnímu
sebevědomí, hledí zbaviti se jha cizího ja
zyka . . Nemusejí liž se cítiti zástupcové
jeho vždy uraženými, když vstupujíce do
síně, v níž státní občan vykonává nejvyššt
funkci, totiž funkci zákonodárce, musejí své
rodné jazyky, ať tak dím, zůstaviti v před
síni a za to myšlenky a city své zahalovati
v roucho cizího jazyka ?!e
Tak napsal spravedlivý Němec. A dnes
se najde tolik zástupců uvědomělých národu
slovanských, kteří zůstanou netečnými, chlad
nými, studenými, když národ český zápas
za rovné právo jazyků slovanských v parla
mentě státu většinou slovanského.-
Němec
13
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 11.)
Ve Vídni, dne 10. července.
(Původní telef. zpráva »Nár. Listů-.)
První čtení zatímního rozpočtu burl d
zejtra skoncovšno. Jest úmysl, projed
nati luo vládní předlohu ve výboru budžetním
v pátek a v sobotu. Vláda nehodlá zasáhnout
do vyřízení předlohy té v nynějším stadiu, nýbrž
promluviti teprve při čtení druhém.
Rokování dnešní bylo klidné a krátké, sotv
pětihodinné. Za německé nacionály promluvil dr
Stölzl. Frase a parafrase nevinné. Přátele
mu k tomu tleskali. Skromní lidé! Působilo
komicky, když po každé skoro větě, kterou řekl
plácal rukama moravský dr. Oberleithner
zůstávaje sám, poněvadž nikdo mu nepřizvu
koval.
Dr. Viktor Adler není řečníkem a nikd-
jím nebyl. Jest výborným organisátorem, obrat
ným a vtipným politikem, causeurem, který
umí operovati slovními hříčkami, jest znamení
tým publicistou, ale oratorem na velikém jevišti
jakým jest sněmovna o 516 členech, není
nikdy nebude. Také proto ne, že nemá fysi
ckých prostředků, jimiž disponují četní jeho ko-
legové — pardon: soudruzi — a že nepracuje
prostředky všedními a banálními. Jeho dnešn
výkon pronesen byl hlasem stlumeným a tem
ným. Bylo pozorovati, že se do něho nutí,
bylo slyšeti z jeho jasně a srozumnitelně mlu
vených slov zcela patrnou stísněnost, kterou du-
ševni tento vůdce předlitavské sociální demo-
kracie pociťuje při pohledu na to, co se děje
kolem něho, bez něho a proti němu
Vedení strany sociálně-demokratické vymklo
se jeho rukám. Chlácholi, konejší a uklidňuje,
když lomoz již propukl. Zabrániti mu předem
a vůbec, na to nestačí jeho síly. Soctálně-demo
kraličií poslanci přerostli mu nad hlavu nejen
počtem, ale také samostatným vystupováním
svým, kleré zajisté neodpovidá jeho záměrům
třeba je solidárně kryl.
Stölzl
doktor
Oberleithner
Adler
Vídeň
poslanecký sněmovna
14
article
Dr. Adler jest jako osamělý muž, jdoue
lesem a pohvizdujíci si, pojímá-li jej strach
Dobre pozoruje, jak v parlamentě všechno —
vinou sociální demokracie samě — semklo
spojilo se proti ní, a že sociální demokracie
není, čím se dělala: všemohoucí stranou, nýbrž
že jest s'ranou, která jest velikou jedině v jedné
véci, totiž v deklamaci. Ale dr. A dler jast
diplomat a vychytralý člověk, i praví s nejne
vinnější tváří na svélě: »na to byl jsem — —
připraven a to jest. — — — stav přirozený.«
Bylo vždyeky chybou socišlně demokratick
strany, že sebe samu vyhlašovala za jedinou
nositelku svobody, spravedinosti atd. Člověk
úsudku zpravidla tak střízlivého jako dr. A dler
nezhostil. se té tradicionelní vypínavosti a ob
vyklého již u sociálně-demokratické strany veli-
kášství, mluvě dnes tak, jakoby všechen lidský
pokrok závisel jen a jedině od n
Zajisté strana sociálně demokratická, majíe
miliony přivrženeů a dosti přizně i v lidu inte-
doktor
Adler
15
article
V dvobném pronejí:
ranní čísle o sobě . . . za 9h
. aa z
odpoledni
Ve slialkách za venkors
ranní čísla. . . . . . . . m0
vdpolední
. . . . . 4l
Iuserát
plati se kotově napře
Předplacení a inserty přijímá vdml
strace v ařarianske ulici č.e.
Tám sacláeejí se t5z rodlavar
uskirna a erpešice .Nitodninh l.ita“
Bukopisy as nevraesji.
16
article
ligentním, prahnoucím po zlepšení celého způ-
sobu svého života, může k pokroku lidskému
přispěti velmi platně. Ale pokrok tu byl již
dříve, nežli objevila se na kolbišti strana so-
ciálně demokratická, sešikovaná ve velikou ar-
mádu, a pokrok jest a bude, nechceme říct
proti ni, ale také vedle ní a bez nl.
Oplimismus jest také v politice pěkná věe,
ba jest tam někdy i nezbytný. Kdo nemá víry
v sebe sama, kdo není přesvědčen o vlastní
své zdatnosti, nemůže vnuknouti důvěru těm,
k nimž mluví a které vede. Proto nezazliváme
dru. Adlerovi, že věří, že sociálně demo-
kratická strana přijde do příštího parlamentu
počtem ještě četnějším, nežli v jakém jest tam
teď. Je-li dr. Adler kritickým, nemůže nevi-
děti, že na cestě nastoupeně v nové sněmovně
poslanecké nedospěje sociálně demokratická
strana k žádnému vzrůstu a k žádné větší čí-
slici zastoupení, nýbrž že ulrpí, setivá-li v chy-
bách dosavadních, a že nebude zvětšen svaz
sociálně demokratické strany, nýbrž umenšen.
Adler
doktor
svaz sociálno demokratický strana
17
article
To mohou říci dru. Adlerovi všichni jeho
přátelé, kteří mají dobrý zrak a kteří netají
neumlčují, že děly se a dějí se v krátké době,
ve kteréž působl sociálně demokratický klubo
87 členech ve sněmovně, jeho politickým
postupem prohřešky neodčinitelné a nepromi-
nutelné.
Srážka mezi vicepresidentem drem. Žá-
čkem a drem. Markovem ve včerejší
schůzi poslanecké sněmovny měla dnes dohru,
která byla stejného rázu, jako bitva hlavní.
Poslanec Glébovický reklamoval pro raský
jazyk domovské právo v tomto státě a před
seda dr. Weiskirchner, na kterého vznesl
dotaz, odpověděl mu způsobem obvyklým u ví-
deňských semitů: otázkou. Ale jihak prohlásil,
že celé presidium sehvaluje postup dra. Žáčka
To jest vysvědčení, jež provázeli sice hlučnou
pochvalou páni Vasilko, Romančuk
Němci na levici bez rozdílu, ale které dru
Žáčkovi, tušíme, nemůže býti ani k chvále,
ani k slávě.
Adler
Markov
Glébovický
doktor
Weiskirchner
Žáček
Vasilko
Romančuk
Němec
poslanecký sněmovna
18
article
Předseda dr. Waiskirchner zahájil schůzí o 1i.
hod. 10 min.
Návrhy.
Poslanci Unlerkirchner a soudr podali návrh
na zřízení komor řemeslnických jakožto oficiálních
orgánů samosprávy a vlastního zastoupení zájmů
řemeslníků.
Dolary
podali poslanci: Frasl a soudr. na ministra vnitra
o konfiskační praxi v Českých Budějovicích; dr-
Ofner a soudr. na ministra kultu a vyučování o udá-
jostech při pohřbu ve Chvalči v království českém
posl. dr. Winter, Němsc, dr. Soukup a soudr. na mi-
nistra spravedlnosti o pasivní resistenci právních
praklikantů v Praze (dotaz tento uveřejněn byl v
„Nár. L.“ již včera — pozn. red.); posl. šl. Stránský
KVšeněmec) na ministra vnitra o poměrech v úrazové
pojišťovně pra žské
Poslanec dr. Černohorský a soudruzi podávají na
ministra vyučování tento dotaz: Notou ze dne 20.
dubna t. r. požádalo presidium rady král. hl, ztosta
Prahy c. k. okresní školní radu za svolení, by spi-
sek (k dolazu přiložený) o zesnulém dru. Eduardu
Grégrovi, vydaný nákladem obce pražské, moh
býti rozdáván mezi mládež škol obecných a měšťan-
ských, po případě s omezením, že jim podělena být
má mládež dospělejší
C. k. okresní školní rada obrátila se v této věci
na c. k. zemskou školní radu pro království české
která výnosem ze dne 11. května odkázala okresní
školní radu na svůj výnos ze dne 14. března 1906.
kterým zakazuje se kolportování literár-
ních plodů mezi školní mládeží, resp
obchod podomní.
Poněvadž však v tomto případě dle povahy vě
nejedná se o nižádné kolportování lite-
rárních plodů, tím méně pak o podomní obchod.
nýbrž jedině o vzpominku na zvěčně-
lého veformě poučení mládeze o zivota
doktor
Waiskirchner
Unlerkirchner
Ofner
Winter
Němsc
Soukup
Stránský KVšeněmec
Černohorský
Grégr
Český Budějovice
Chvaleč
Praha
rada král
Praha c
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Josef Alois Ticháček
(Ke stoletým nal ozeninám pěvcovým.)
Píše Ad. Piskáček.
Jest to zjev skutečně význačný, že s če-
skými umělci hudebními setkáváme se po celém
světě. Nahlédněte do kterékoli historie hudby
setkáte se se jmény českými, zajeďie kamkoli
a jistě setkáte se s krajany, stojícími mnohdy
v popředí života uměleckého. H storie hudebn
zachytila do dnes již řadu českých jmen, k nimž
druží se veliké činy umělecké, ba někdy celé
vilězné periody vývinu hudebního, ať skladatel-
ského, ať virtuosního. Jména Jiřiho a Františka
Bendy, Myslivečka, Dusíka, Krumpholze, Sla
víka, Lauba, theoretika Rejchy a přemnohýel
jiných jsou na rtech celého vzdělaného světa
Byl-li náš život hudební v dobách dřivěj
ších skoro nepatrný, byl přece životem, avšak
život divadelní s produktivní činnosti skladatel-
skou a pěveckou ještě ani nekličil. A když na
počátku minulého století sbíraly se sily naše
na tomto poli kulturním, bylo již dosti českýeh
pěvců-umělců. Ti ovšem obraceli se do ciziny
lákající i přiležitosti ku práci veliké, radostně
vzrušující a umělecky významně. Tak odešelz
Čech vynikající barytonista Jan Křtitel Píšek
* 1814 ve Mšenu u Mělnika, j jako člen dvorní
opery ve Šlutgartě 1873, a před ním již vydal
se na pouť do světa Josef Alois Tichá
ček, proslavený tenorista a pěvec wagnerovský.
Josef
Alois
Ticháček
Piskáček
Benda
Mysliveček
Dusík
Krumpholz
Laub
Rejcha
Jan
Křtitel
Píšek
Josef Alois
Čechy
Mšeno
Mělnik
20
article
Životní dráha jeho jest pestrá a klopotná jako
všech velkých umělců, má však tu přednost, že
nejhojnější uznání světa sneslo na jejím konci
Ticháčkovi k nohám vše, co mohlo dáti: slávu.
uznání, vyznamenání a hmotně zabezpečení.
Ticháček narodil se 11. července 1807
Teplici u Police v Čechách. Otec jeho by
tkadlec a rád by byl viděl syna v jiném posta-
vení a zaměstnání, než byla celodenní úmorná
námaha při klepajícím stavu. Uvital s povděkem
a radosti návrh místního faráře Hermana, jenž
slíbil, že synku jeho vymůže zaopatření v kláš-
teře broumovském. Slibu svému dostál. Tichá-
ček stal se vokalistou na kůru broumovských
benediktnů a současně navštěvoval i tamější
symnasium. Zpival alt, a jak to bývá skoro pra-
vidlem, změnil se po mutaci hlas jeho v tenor
který vzbuzoval pozornost velikým objemem
zabarvením. Ticháčkovi to bylo lhostejno.
Roku 1829 odebral se do Vídně studovat
medicinu. Studoval pilně, vytloukaje životní po
třeby různým způsobem. Hlavní zdroj jeho
příjmů plynul z místa kostelního zpěváka, které
zastával v kostele u sv. Michaela. Řuditelem
kůru svatomichaelského byl hudebník Wejnkopt.
Týž byl i sbormistrem divadla u Korutansk
brány a přiměl Ticháčka k tomu, že vstoupi
do operního sboru téhož divadla, kde zastáva
z počátku místo zcela podřízené.
Ticháček
Herman
Michael
Wejnkopt
Čechy
Vídeň
divadlo u Korutansk
21
article
Poprvé vystoupil Ticháček na jevišti —
ovšem ve sboru — 16. ledna 1830. Tim byl
o jeho celé budouenosti rozhodnuto. Jeho zna-
menité schopnosti hlasové docházely všestranné
pozornosti a proto obrátil se k výbornému
učiteli zpěvu Vlachu Cicimarovi, aby se u něho
vzdělal v umění pěveckém dle přisných pravidel
školy italské. Výsledky racionální výchovy Cici-
marovy objevily se již za krátko. Hlas jeho
mohutněl a nabýval lesku i šlře. Ticháček byl
přijat do operního sboru dvorní opery vídeňské
a byly mu již časem přídělovány menší partie
solově. V té době nepomyslil Ticháček nat to.
že by kdysi mohl vystoupiti na dvorní opeře
v někleré úloze hlavní, ale tušil to Cícimara.
muž zkušený a výchovy žáka svého velice
bedlivý. Na radu svých přátel Ticháček za-
nechal studia a věnoval se zpěvu úplně. Radil
mu k tomu i Cicimara i Weinkopf.
R. 1834 vystoupil Ticháček poprvé jak
solista na divadle ve Štyrském Hradci. Prvými
jeho úlohami byl Jaquino v Beethovenově »F-
deliu« a Raimbaud v Meyerbeerově »Robertu
dáblu«, obě lyrické partie tenorové. Obecenstvo
přivítalo Ticháčka velice laskavě a projevy jeho
přízně stupňovaly se po dobu Ticháčkova třl-
letého působení stále. Tehdy vystoupil několi-
kráte jako host v opeře vídeňské a výkony
svými zasloužil si vřelou pochvalu kritiky i obe-
censtva. Výsledek toho byl, že dvorní opera
v Drážďanech nabídla mu trvalé engagement
jež Ticháček radostně přijal.
Vlach Cicimar
Ticháček
Jaquino
Beethovenův
Meyerbeerův
Robert dáble
Ticháčkův
Štyrský Hradec
Drážďany
22
article
Čienem opery drážďanské stal se r. 1838
povolán jsa nedlouho na to do sboru dvorního
katolického chrámu. Nejblahodárnějším vlivem
na Ticháčka jako umělce i člověka působili tam
dva lidě: slavná dramatická pěvkyně Schröder-
Devrientová a Richard Wagner. Přátelským
styky svými se znamenitou sopránistkou a ve-
likou ženou — R. Wagner sám o ní napsal
i nejvzdálenější styk s touto mimořádnou pan
dotýkal se mne elektricky — získával Ticháček
jako člověk. Nebylo také diva ! Žena, jež
z ideální potřeby duše zúčastnila se r. 1849
májové revoluce v Drážďanech, žena, již ruská
vláda zakázala hranice své říše, ač pozděj
zákaz ten odvolala, žena, která ve Frankfurle
28. března 1849 napsala s odvahou demokra-
lismu: Všechno pro národ! Nic přo clsare
musila silným vlivem proniknouti slovanskou
duši Ticháčkovu a zanechati v ní bezpečn
sledy.
Ticháček
Schröder
Devrientová
Wagner
R Wagner
Ticháčkův
Drážďany
Čien opera
23
article
Netřeba slov; jeho vlivem stal se Ticháček
nejznamenitějším hrdinným tenorem. Podání Ti
cháčkovo stalo se pro všechny příští doby smě
rodatným. V ztlumočení Ticháčkově bylo dle
souhlasných zpráv tehdejších něco v pravdě ge
niálního, co uchvacovalo a rekovné postavy, a
posledního tribuna římského, ať pěvce milostné
touhy a lidské vášně, prokletého a přece k prahu
nebe zdviženého, ať rytiře svatého tajemstvi
sluhy sv. Graalu, syna Parsifalova, pronikalo
hutným životem, prokreslujíc postavy do nej-
jemnějších záhybů duševníeh, co činy jejich
nejen zdůrazňovalo, ale i zdůvodnilo. Nejvýš
ze všech postav Wagnerových stál v podáni
Ticháčkově Tannhäuser, kterého zpíval Ticháčel
při prvém provedení opery této vůbec v Dráž
danech dne 19. října 1845 za řízení samého
R. Wagnera. Výkon jeho byl v pravdě veliko-
lepý. Wagner nazval Ticháčka »divem mužně
krásného orgánu« a »skutečným rhythmickým
pěveckým geniem«. Bylo možno, aby Wagnen
slova svého nadšení a obdivu ještě stupňoval
Zajisté nikoliv. Vždyť právě Ticháčkovo umění
spojilo je svazkem přátelství. Že při a telství to
bylo ryzí povahy a že prýštilo z Wagnerova
obdivu Ticháčkova umění, dosvědčuje dopi
Ticháček
Ticháčkův
Graala
Parsifalův
Wagnerův
Tannhäuser
R Wagner
Wagner
Netřeba
24
article
Wagnerův, Ticháčkoví z Lucernu zaslaný, z
Wagnerův, Ticháčkoví z Lucernu zaslaný, z
dne 30 března 1867 — dopis jedná o prove-
dení »Lohengrina« v Mnichové, k němuž dosl
16 června 1867 — z něhož uvádím závém
k vůlí seznání jich obapolného styku. s e
»— Vezmi tím tedy zavděk ! Věř mému
upřímnému obdivu svých úžasných (staunens
wů digen) schopností, především však mému
srdečnému uznání a ocenění svě dobroty a dra-
hého přálelství. Ze srdce Té pozdravuje Tvo
starý druh Riehard Wagner
Avšak nebyly to jen opery Wagnerovy,
nichž Ticháček oslňoval svým uměním, aniž to
byly výlučně úlohy rázu hrdinného. Ticháček
stejně vitézil v partiích lyrických i hrdinných
Tyto pronikal svým povznešeným uměním před-
stavitelským, vlévaje rekům činu, slova i ocel
krve v cévy, k oněm pak klonil se přirozenou
svojí povahou, povahou dětsky měkkou. Po
krunýřem germánského rylíře nepřestalo nikdy
tlouci srdče Slovana! Nejhlavnějšími body Ti-
cháčkova repertoiru světového —- ovšem vedl
mnoha jiných — byly tyto úlohy: Max, Hyon
Adolar, Prorok, Robert, Raoul, Idomeneus,
Josef ald.
e a
ae
Wagnerův
Ticháčkový
Lohengrin
Wagner
Ticháček
Slovan
Max
Hyon Adolar
Robert
Raoul
Idomeneus
Josef
25
article
Ticháčkovy pohostinské hry znamenaly vždy
uměleckou událost velikého významu. Hlas jeho
byl nezapomenůtelný, skutečně »fenomenální«
»kolosátních prostředků«, »nádherně školený
plný, zlatozvuký« atd. atd. Všichni uznával
jeho znamenitou rhytmiku, nejpřesnější intonae
i v místech nejchoulostivějších a dokonalou pla-
stiku slova, bez níž arci nebyly by bývaly možny
jeho úspěchy v operách Wagnerových, jako na
přiklad v »Tannbäuseru«, kde Tannhäuserove
vypravování v III. jednání vyžaduje nejdokona-
lejší tvárnosti slova ve všem podajného, slova
měkkého i na žulu ztvrdlého. Při tom všem
byla hra Ticháčkova přirozená, jednoduchého
gesta a pohybu, vyplývající z charakteru osoby
jednajicí, tedy hra individualisující. Ticháček
nebyl pěvcem ulpivajícím na zevnější stránee
úloby, nýbrž hledal její spojitost s vlastní duší.
přenášeje se duchem do úlohy nejen dobově.
nýbrž i životně. Proto vyvážil ve svém podání
vždy reky pravého živola, reky pravdivé, reky
přirozené. Vloha jeho charakterisační dostupovala
velikých hloubek. ale téch největších, v nichz
Ticháčkův
Wagnerův
Ticháček
26
article
skoro v děsu lidské duše se ztrácí, nedostoupila,
vadila ji v tom měkkost duše, jak jsem se jež
výše zminil, měkkost Slovana. Ale ten nepatrný
nedostatek jak bohatě vyvážil skvělým uměním
pěveckým, nemajícím soupeře a nade všim víté-
zíclm.
Za své umělecké výkony byl vyznamenán
mnohými řády a títuly. Velkovévoda hesenský
i král švědský vyznamenali ho zlatou medatli,
v den jeho jubilea čtyřicelileté činnosti operní
16. ledna 1870 propůjčil mu král saský ryliřský
kříž řádu Albrechtova, císař rakouský řád Fran-
tiška Josefa, vévoda koburský rytiřský křiž do-
mácího řádu Arnoštova 2. třidy Čienové dvorní
opery drážďanské věnovali mu zlatý vavřinový
věnec, v jebož lupeny byly vryty názvy jeho
vynikajících úloh, jiných darů, básní, připisů,
telegramů a pod. došla řada nepřehledná. Týž
vačer zpíval Ticháček titulní úlohu v Mozartově
opeře »Idomeneus« a slavil velkolepé triumfy,
neboť hlas jeho nevykazoval dosud žádných stop
únavy a zněl svěže a jaře jako v zenithu jeho
slávy- pěvecké.
Slovan
Albrechtův
Fran
Josef
Ticháček
Mozartův
Arnoštov
27
article
Ticháček znal se k svěmu českému původu,
a prodléval-li v čas své dovolené v Karlových
Varech, zajel někdy do Prahy, aby si pohovořil
v kruhu dávných přátel. Stýkal se v Praze
zvláště s basistou Karlem Strakatým a jsou ještě
dnes pamětníci toho, jak Ticháček v soukromém
kroužku zpíval v pražské Měšťanské besedě ně-
které české písně. Ku přátelům býval velice la-
skav a přes to, že tito pohlíželi na něho s
zbožnou úctou, skoro němi obdivem, rozvazoval
ústa jejich k stejně srdečným hovorům, jako
v dobách bezstarostného mládí a začátků své
dráhy umělecké.
V mladých letech, než se ještě oženil, ži
Ticháček trochu lehkomyslně. Nepřicházel sice
ve styk s nepsanými paragrafy morálního zákona,
ale za to ve styk tím častější se svými věřiteli.
Byl ovšem prvým hrdinným. tenorem dvorní
opery drážďanské, což znamenalo tehdy v době,
kdy v orchestru jako kapelník vládl Richard
Wagner, více než nyní, za to však v ohledu
peněžním mnohem méně. Ticháčkovy příjmy
byly velice slušné, ale životní potřeby byly
většl. Nezbývalo tedy než se časem vydluziti.
Ticháček
Karel strakatý
Wagner
Ticháčkův
Karlová Vary
Praha