ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 1f5a3f30-771c-11dc-afa4-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: work 5, person 45, place 23, org 1
1 masthead
7. července 1907.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná přiloha , Národních Listů“ k č. 185.
3 masthead
Strana 9.
4 article Ven! Ven!
Ven! Ven! (Smutné rozjímání o veselé věci) Nastává doba letního či ferialního cestován — totiž všem šťastným, kteří při plném zdrav na delší dobu uprázdniti a potřebným „fondem zásobiti se dovedou. Některým už začala, ale to jsou ti zvláště již nedočkaví, anebo spekulanti. kterým je hlavní sezona buď méně pohodlnou. aneb příliš drahou. Pravi letní gourmandi zůstá- vají zde, dokud kukačky kukají, užívají zde roz- košné doby pokročilého jara s prvním počátkem léta a vydávají se na objíždku za ferialními po- žitky teprve, když zde začíná býti krutě parne a tedy již málo příjemno.
5 article
Potom, když u nás ve vysokém znoji obil začíná zráti a žirné kraje své šťavnatě zelen roucho zlatem hojně promitají, když žhavý úpa vycházky do přírody stěžuje a jenom večery žá- doucí ochlazení přinášejí, tu teprve přichází ku plné platnosti veselá, nadějně povznešená výzva „Ven, pryč! Do hor! K mořským břehům! K je zerům!... Na cesty!“ Nic nemůže býti v létě svůdnějšího a nie lákavějšíhe, než tento lahodně vzrušující „pe plašný signál“. Krásný a milý je z pravidla po byt v nějakém letním sídle, „na blízku lesa a živé vody“, pravda, svatá pravda; půvabnějšía lahodnější je několikanedělní „kůra“ v malebně položených, vším pohodlím opatřených moder ních světových lázních, s čistým, chladným hor- ským vzduchem a pestrou, z celého světa svátou společností — které tak celkem mnoho neschází ponejvíce jenom osvěžení a lehké, příjemné roz- ptýlení nebo ukonejšení mysli ve hravých, stří- davých zábavách — zejména když se dvoje troje lázně za sebou navštíviti mohou, ale ko runou všech letních požitků, kteréž se dle l- bosti prodlužovati dají, je cestování, cestování, pro osvěžení a utužení nervů, cestování pro zotaveni se v proměnách zdravého, sílivého vzduchu, cesto- vání pro vyjasnění ducha a zaplašení chmur všedních starostí, cestování pro povznesení mysl a rozšíření myšlenkového obzoru, jejž povolán a stavovské povinnosti vždy více súžují, cesto- vání pro požitek, jejž poskytují krásy přírody. zejména nové půvaby krajů, kterých jsme dosud neznali .
svatá pravda
6 article
Prostí lidé říkají tomu: cestování pro zá- bavu. Dejme tomu, neboť na slovu, na jménu nezáleží. Ano cestování o letních prázdninách je zábavou, ale ono je více ještě: je posiloua rozkoší zejména lidem, kteří jinak celý rok na jednom místě tráviti musí a při svém zaměstnáni buď nudou jednotvárné agendy, anebo zase štva- nicí neklidné, stále rozčilující práce utýrání jsou. Snad nic neslučuje tak harmonicky „uži- tečné s příjemným“, jako letní cestování a ta kevéto mísení prospěchu s požítkem považuje se od věků — a snad nikoli neprávem — za vreho praktické moudrosti. Ale teď už dosti té moudrosti či toho mudro váníl praví asi netrpělivý už čtenäř... Dobrá tody dosti. Ano: cestovat, cestovat! Ale k cestování je potřebí dvou věcí, kteréž Angličanům po jedné stránce totožnýmí jsoue u Rusů aspoň obdobně se zastupují. Angličané říkají, jak obecně až přiliš známo jest: „Time is money“, kdežto naši pravoslavní bratř na sevoru a východu, kteří jakožto obyvatele ohromných zemí ve všem také „obšírnějšími“ jsou, rozvláčněji ujišťují: „U nás inagdá vrémě děngi byvájut — u nás druhdy časem peníze bý vají“... Zajisté, také u nás! Velmi často! Ale také u nás jsou, jistě jako též u Rusů, lidé a to velmi moudří lidé, kterým okolnosti ukládají. aby čas od peněz přesně rozlišovali. Vlastně není to nie příjemného, ale jest tomu už tak. Zejména, když přichází doba prázdnin.
Angličan Rus Tim be money
7 article
Tak leckdo z nás, kteří jsme cenu a požilek ce- stování vystihli, by konečrě čas — úřadně ře- čeno: dovolenou, třeba sebe delší dovolenou — si vymohl, ale to druhé, money, děngí!... Jak vidno a konečně od jakživa povědomo, nejsou čas a peníze přece jenom pojmy totožné. Znám lidi, kteří mají času až nazbyt, ale čím více času, tím méně peněz. A naopak — či ne! Na- opak nikoli! Nebot že by člověk, který má hojně „děněch“, času získati a pokdy učiniti si neda- vedl, nesrovnávám se svým rozumem ani se svými zkušenostmi. Slýchám arci, že jsou ta- ková postavení a takové okolnosti — někdy. proč pak ne? ale celkem a vůbec? ... Nevěřím. Mám-li pravdu, jako že mám, pak uplatňuje se zajímavá logicky-nelogická formule: 1. čas jsou peníze; 2. peníze jsou čas; 3. čas nejsou (vždy tuké) peníze a peníze nejsou (vždy také) čas 4. čím více času, tím více peněz (u nezaměst- naných boháčů) a také tím méně peněz (u ne- zaměstnaných živnostníků a dělníků); 5. čím více peněz, tím více času — vždyeky, jenom když člověk chce, a tak dále. Ale vraťme se k cestování. Věčná škoda, že k cestování není potřeh jeno n času, nýbrž jako za hraběte Monteceu cola k vedení války, také peněz, a to mnoha peněz!... Ted jsem se přistih! při zastaralém názoru, při šosáckém zpátečnictví, a já přece šosákem býti nechei!
8 article
Novodobé pokolení začalo i tu dělat objevy začíná i zde přokonávati staré předsudky. A pro tož já nížepsaný, kterýž od dávna hlásám, že „mládež má vždycky pravdu“ a kterýž dosu jsem nadser pre velké revoluční heslo, jež hlása nejkrásnějši hymnus katolické liturgie, velk lepá píseň „Pange lingua“ v závěrečném verš. druhé sloky: „Et antiquum documentum no v cedat ritui — a staré učení ať novému ustoupí vyznání!“... nechtěje zůstati v žádném směru zpátečníkem, věnuji náležitou pozornos i těmto novotám. Tak tedy: mladší generace, která jako po- hádkový princ s divotvorným mečem starým předsudkům hlavu za hlavou uráží nedbaji hloupé okolnosti, že ty nlavy namnoze vždy znovu, opět a opět staré hydře narůstají, snaží se povaliti také přežilou prý maximu, že je k ce- stování pro zábavu potřebí hojně peněz. Laskavý i méně laskavý čtenář prmatuje se zajisté, že podnikány — jako nejmodernější z tak zvaných sportů, skoro jako vrchol čili „sporl všech sportů“ — různé, přesně vymezené cesty beze všech peněz, „do Paříže bez halíře“ a tak dále, ba i cesty kolem světa beze všech ražených a tištěných pomůcek, jakoby skutečně „čas“ všude vyměňovati se mohl za tamějsí
Paříž
9 article
čili místní denáry, a on se milý čtenář také pa- matuje, že tyto moderní podniky — na sázky i bez sázek — pokud novinám známo — dosud vždy také více nebo méně slavně byly prove- dony. Ale navzdor tomu čili přes to všechno se nová cestovní methoda hrubě neujala, ačkoli smělým cestovatelům při jich odchodu i návratu hlučně tleskáno bylo lidmi, kteří se pro vše nové „snadno a rychle“ — nadechují („na- dechují“ je také nové, pravda-li? ale správné). Platí snad také zde stará zkušenost, že každá zenialní novota jenom zvolna a s velkými potí- žemi průchod si zjednává? Snad, možná, ale učenci a mudrcové starších sportů vysvětlili m tu záhadu, jak následuje. Při všestranném oceňování věci vyšlo na jevo, že cestování „do Paříže bez halíře“ a tak dále je vlastně už vynález velmi starý a že jej učinili před tolika a tolika věky světoběžní sy- čáci babylonšti, asyrští, egyptští, feničtí, řečti římšti, germánští a slovanští a že nejušlechtilej- št, středověkou a novodobou, formou tohoto vy- nálezu bylo — nyní snad již docela z módy vyšlé vandrování řemeslnických tovaryšů a že tento domněle nový sport od nepaměti lidské provozují a věčně snad provozovati budou po- budové a tuláci, kteří ke zpáteční cestě druhdy čili namnoze používají také urychlené bezplatn státní dopravy, čili tak zvaného postrku.
Paříž
10 article
Ať je tomu jakkoli, ukázalo se, že prozatím aspoň ani nejmodernější generace — vůbec čil celkem — docela bez peněz cestovati nechce. Bylo tedy na snadě, aby se vynalezl způsob ce- stování s málem peněz. A tento způsob je prý už vynalezen a chystá se také, jak pozoru- jeme, zahájiti výbojnou propagandu. Všichni lidé dobré vůle provázejí tuto snahu a tento úmysl zajisté přáním nejhojnějšího zdaru, ale nevím, nevím... Ostatně: qui vivra, verra — kdo se dožije, uvidí! Na světový knižní trh vržena docela nedávno mnohoslibná knižka, jejíž lákavý titul zni: „Jak lze lacino cestovati? Praktický průvodce pro všechny, kteři s nepatrnými vydaji rozkošnou cestu i de nejslavnějších krajů vykonati chtěji“... Tedy rozkoše plné či vlastně „na po- žitky bohaté“ cestování s nepatrnými vydaji — objevitel této skvostné methody, jehož jméne zatím budiž pominuto, je asi lidumil zlatého srdee, neboť kdo nechtěl by konati veselou, ra- dostnou cestu i do nejslavnějších krajin, aniz by k tomu potřeboval mnoho peněz? Kolika asi smutným čtenářům těchto řádků dělají se laskominy při tak krásné vyhlídee Nuže, nechť stane se ten skvostný vynález obec- ným majetkem také u nás, s prominutím tax za knížku a poštovné ..
11 article
Dobrodinec a veliký vynálezce laciného přece požitků plného cestování je Němec — to se rozumí vlastně samo sebou již, neboť všechny veliké vynálezy pocházejí od Němců, tedy také tento. Jmenuje se Max Bruch. Lipský tento filan- trop tedy ujišťuje, že procestoval již křížem krážem celý svět a že praktické zkušenosti, n těchto cestách sebrané, ochotně sdilí s ostatním člověčenstvem. A jeou to opravdu zkušenosti skvostné. Zna- menitý tento muž ví o nádherných výletnícha pobytových místech v rozkošném jižním Tyrol sku, kdež prý se za 80 haléřů dobře dá přenoco vat; se 150 zlatými dá prý se čtyři neděle cesto vati po Švýcarsku, kamž jenom velmi bobatí lide jinak se odvažují, ba se 180 zlatými lze prý při- jemně cestovati plné čtyři neděle i po Italii o kteréž se tvrdí, že tam tutisty „drou bez nože“ a těm, kteří se takto dřiti nedají, že prostě hrdl řežou... ovšem je prý k takovémuto cestování potřebí jakéhosi „umění“. A o toto umění právě jde. Náš lidumil dává je k obecnému dobru takto: „Předně necestujte v hlavní eestovní době čili sezóně, nýbrž teprve v září a v říjnu“ —
Němec Bruch Tyroly Švýcarsko
12 article
Tedy nemáme cestovati v době, když horkoa dusno nás z měst vyhání ven do vzdušných a chladných výšin horských nebo ku břehům ob- čerstvujících proudů vodních, ani když plně roz- vitá nádhera přírody mocným kouzlem do svého lůna nás vabí, nýbrž teprve až nastanou krátké dni s ranními mraziky a mlhavými večery, ne boť potom už je všude volno a tedy lacino. Tedy ictní cestování — na podzim! A jakožto druhou hlavní zásadu doporučuje náš dobrodinec: ce stujte se svojí ženou!... To je ovšem pravidle svou novostí zrovna ohromující. Náš dobrodinec vykládá, že je cestování se ženou předně lidu- milnější, za druhé příjemnější a za třetí laci- nější, než bez ženy, t. j. manželky... Uva- žujme: je cestování se ženou lidumilnější, než bez ní? Snad, někdy. Je příjemnější? HIned po svatbě, vždycky, to jest: nevzala-li si ta neh ona strana za muže nebo za ženu jenom penize Ale lacinější že je, cestují-li dva, než jeden? To je početní úkol poněkud choulostivý. Jak s asi představuje Max Bruch, že je ženina nepřl- tomnost dražší, než její přítomnost? Páni sociologové: mluvte!... A potom: jak má tedy lacino cestovati muž nebo mužský, který žádné ženy nemá? Další některá z velikých zkušeností našeho autora odvozená pravidla jsou už méně záhadna.
Bruch
13 article
„Nebeřte si na cestu mnoho zavazadel.“ Zeela moudré! — „Kufr“ nebo tlumok budiž jenom tak veliký, aby se vešel do síťky ve vn- gonu a nemusil býti odevzdáván do nákladu“ — nic nového, to provádí, bohužel, už veliká část cestujících na úkor ostatních spolupasažerů .. A také prý, aby si cestující mohl svoje věci sám nosit a nemusil používati nosičů — nu: co na nosičích kdo uspoři, za to asi daleko nedojede ale konečně může se šetřit i na sirkách. Dále doporučuje autor, aby si cestovatel nakoupi hned doma pohlednic ze všecl míst, jež navští viti hodlá, aby jich nemusil kupovati teprve na místech samých prý za drahé peníze v hotelich a t. d. O tom by se dalo přemýšleti, avšak lepší radou bylo by snad: nekupovati a neposilati po- hlednic vůbec!... Potom prý je opatrné moudré, aby se pro zábavu cestující člověk po- jistil pro připady železničních nehod a neštěstí. Jsou prý svědomiti a pečliví lidé, kteří na ce stách s jakousi rozkoší vypočítávají, co by jim nebo jejich rodinám vyneslo, kdyby se tal vlak s náspu sřítil aneb s jiným vlakem srazil . To už je snad to nejvyšší labužnictví na světě vypočítávati s rozkoší, mnoho-li by musila úra- zovna zaplatiti, kdyby... To přece musí velko lepě zvýšiti požitek ferialního cestování! O dá- vání zpropitného náš genialní vynálezce lacinéh
Kufra
14 article
cestování skoro ani nemluví — čtenář se za- jisté v tom ohledu sám již dovtípí! Pro používání hötelů sestavil autor knihy třiačtyřicet pravidel. Jakého směru a ducha tato pravidla jsou, sezná trpělivý anebo snad již ne- trpělivý čtenár z ukázky. „Zařízení hotelové ne považuj nikdy za svůj majetek, neboť nakláda bys jim snad příliš šetrně, a obchodníci s ná- dobím a nábytkem chtějí také žíti, a jest poža- davkem doby, aby hotely svůj mobilár častěj obnovovaly“... To je do turistiky přeložená maxima: „Z cizího krev neteče“ a týká se je nom hostinských. Poněkud překvapujícím jes toto ponaučení: „Nemůžeš-li v hostinském po- koji nějakou věe, zejména nějaký šperk ihned nalézti, spusť veliký poplach, žaluj, že ti byla věc uzmuta a setrvej na tom, i když se ukázalo že byla věc jenom založena, neboť a t. d. . . Zde schází jenom ještě rada: dej si zaplatit skvělou náhradu — vždyť cestuješ pro potěšeni!
15 article
Tyto ukázky každému zajisté stačí. Bru- chův „system“ nalezne snad hojně následovní ků, ale on je také již dávno překonán různým staršími, ovšem jenom částečnými soustavam laeiného cestování. Jsou lidé, kteří si stůj co stů dovedou vždy opatřiti jízdu zadarmo, a to nikol jako „slepí pasažeři“, nýbrž na lístek V někte- rých zemích dávají se „eestující pro zábavu“ bezplatně dopravovati ve vozech se zavazadly neboli s „bagáží“, ba i pospolu s dobytkem,a noviny zaznamenaly již mnoho přikladů, že ten či onen přítel dalekého cestování se dal „anga- žovat“ jako sluha na parnicích, na expresso- vých vlacích a t. d, jenom aby si lacino svě mohl prohlédnouti. Ale za vrehol praktičnost považuje pisatel těchto řádků, co tu a tam s ne malým požitkem provádějí zejména mladší inte ligenti: putují dle úřadních seznamů od stra- vovny ke stravovně, najedí a vyspí se všude, ježto takověto veřejné stravovny ve většině ovropských zemí už zavedeny jsou, procestuj za prázdniny s nejmenším možným nákladen několik říší. A mají prý při tom zábavy více. než kdyby prošli všechny alpské a lázeňské ho tely, tak že prý vším právem mohou a směj- hlásat: také my cestujeme pro zábavu! Ví o tom autor shora jmenované knihy? Jiste neví, neboť jinak byl by asi svůj třebas již ho tový spis hodil po zásluze do pece.
Br
16 title
Zubr.
17 article Naptal P. Fink
Naptal P. Fink V příjemné, horské kotlince, poblíž ml dého, libě vonícího tesa, nesměle krčila se chatka Malinká jen a nuzná, neuměle sroubená a jak věčným klidem zahnilá, se dvěma píďovým okénky pod pocuchanou doškovinou. Bylo te spíše doupě než přibytek lidský k němuž jediný jeho obyvatel hodil se výborně Tomuto říkali krátce „zubr“, pravým jmé nem však Korenda a útočiště jeho překrtil rovněž ve „vilu“. Byl. pravda, stejně příslušníkem blízké obce a bývalým spoluobčanem všelikých těch vysměváčků, bydlíval kdysi také trochu „p lidsku“, tomu však bylo již dávno, ach, tuze dávno. Tenkráte býval ještě chlapík jako hora silák jako pravý zubr, kypící přímo nezkrotnou touhou bujarého mládí. Bez něho nebývalo v vsi jediné snad kratochvíle a, jak ovšem samo zřejmo, také nikoli pranice. Zubr býval první všude, dnem i nocí po- hotově, uměl se rváti s chaseu, až babky šma- hem omdlévaly, dovedl však i zatančiti,až děvčeti v kole přecházel zrak. Práci rovněž se nevyhýbal a byl proto u lid v „dobrém oku“, jež tak rádo a shovívavě pře- hlížívá nějakou tu nahodilou chybičku. Nerad vzpomínal občas Korenda, jak býva! jako ptáče, odkázán pouze na ty svě ruce a n lásku hezké Barušky. A chodilo tak dlouho, jako tiše plynoucí vo dička, až přišlo do vsi osudné to posvícení, na něž tenkráte pamatovala téměř celá dědina.
P Fink
18 article
Nejvíce ovšem Korenda. Iloši se podle zvyku k půlnoci opět seprali jenom že tehdá šlo až příliš do tuhého. Necelou hodinku trvala strašlivá ta mela, leč plně stačila převrátiti útulnou hospůdku vzhůru nohama. Na bojišti kromě všelikých tretek a malič kosti, jako: různých součástek zničených ná strojů hudebních, rozbitých lahvi, sklenic i lam polámaných židli a stolů zůstal i mladý Vraštil jediný dědic největšího statku ve vsi a chloub starých rodičů. Bohužel byl to i odmítnutý kdys nápadník Korendovy Barušky a to plně stačilo aby na šťastnějšího soka v plné míře zanevřel Nebýti hrozné síly, jakou Korenda vynikal byl by účty své s ním zajisté dávno již vyrovnal Co však nešlo mocí, mohlo zdařiti se úskokem a bylo třeba vyčkati jen, až se přiležitost na skytne. O prožluklém posvícení vyrovnali se s do statek, ovšem že tak, jak snad nikdo z nich se nenadál. Bylo rázem po veselí. Borci se rozprshlia Korenda zůstal uprostřed rozlícených sousedů se svou cbětí samoten. Však nikoli samoten — ještě kdosi třetí malomocně ruce k nebi spínající a s očima do krve vyplakanýma byl smutným svědkem hroz- ného neštěstí. Byla to sličná Baruška, pro nia Korenda rval se již snad bezpočtukráte a kterou právě svojí neohrožeností tak pevně k sobě při- poutal. Dozvuky krvavého posvícení dopadly pr Korendu dosti tragicky.
Vraštil Korendův Baruška Korenda
19 article Poseděl si dlouhá tři léta, prý pro zločin
Poseděl si dlouhá tři léta, prý pro zločin zabití a za takovou dobu se přemnoho ve světě změní. A změnilo se mnoho i v Korendově rodne vísce. Nikdo ko „kriminálníkovi“ nechtěl se hlá siti, každý viděl v něm prašivého psa a lotra. děvčata zřejmě se ho stranila, kluci naň po- směšně pokřikovali, práce bylo pomalu —co tedy dále? Korenda zanevřel na celou ves, ba na celý svět, šel lidem s oči a slátal si u lesa zmíněnou chaloupku. Od těch dob zdráhal se pracovati, i když mu práce sama do klína padala a pracoval pouze tolik, aby hlady nezemřel. Stal se skutečným morousem, rozervancem — zubrem. Kluci jej tak pokřtili a název ten s ním srostl. Tak daleko přivěsti může člověka zlý osud. posilněný nevraživostí spoluobčanů. Dlouho-i potom třeba k tomu, aby vyprchal z těla po- slední záchvěv síly a zdraví? A byť bylo zdravi to přímo železné jako Korendovo, povoluje zvol- na jako obruč za obručí, až celá nádoba v trosky se rozvalí. Kdysi v letní podvečer vrátil se Korend do chatrče zpit hůře než jindy. Poslední dobou uchytil se totiž kořalky a utápěl v ní kde jaký vydělaný groš. Těžko pověděti, co dělal, aneb jak se stalo — leč v malé chvíli z omšelé stříšky vyštehl zhoubný plamen a než se lidé seběhli, ztrávil požár celou chudou chaloupku i s jejím opilým obyvatelem. Našli již toliko zuhelnatělou mrtvolu, nad níž kdosi veškerý svůj soucit projevil odměřenou větou: Jaký život, taková smirt. A Baruška? Ta bývalá Korendova láska dávno již provdaná Baruška — ani ta nesnažila se pocítiti u srdce něcb vřelejšího, vždyť byí to dnes již odporně páchnoucí kořala a ona vždy tak nerada slýchala, když jí kdo připomenul, že „zubr“ chodival kdysi za ní ...
Korenda Korendův
20 article Mir.
Mir. Napsal dr'V. M . ravec. Kdo zajede si do Solné Komory, této malé ale pěkné ukázky rakouských Alp, projede se také po Halistattském jezeru a navštíví nejstarš místo tohoto zajímavého zákoutí: Hallstatt sám Neupoutá ho tam pouze malebné okolí s pře- krásnou přírodou, ale město samo chová v sobě zvláštní pamětihodnost: nálezy z doby keltické, V městském museu tamějším uvidíš jich po- učnou ukázku. Ale nejvíce tě zaujmou z nich dvě skleněné rakve. Jsou umistěny v malé jizbě podél protilehlých sobě stěn, a vzdálenost sotva ti metrů dělí je od sebe. V jedné z nich uložena jest kostra Římana, v druhé kostra Kelta. Obě dobře zachovalé vynikají rasovou zvláštností náležely asi mužům v plné síle. Zalétneš v mysli mimovolně do minulosti. Dnes je lhostejno, zda tento Kelt zde patřil již čackým četám Bello- vesovým, když pronikaly z Francie jihovýchodně, vše si podmaňujíce, podobně jako družiny Sigo- vesovy směrem k Rýnu v lesy hercynské. Lhostejno také dnes, zda Kelt tento ži právě za doby největšího rozkvětu moci keltické. jež sahajíc na jedné straně z krajů těchto pře Dunaj do Makedonie pronikla Hellespontem až do Malé Asie, kdežto na druhé straně rozprostí- rala se od Rýna přes Čechy až k Odře a Visle.
ravec Říman Kelt Bella Hellespont Alpy Hallstatt Francie Rýn Makedonie Asie Čechy Odra Visla
21 article
Lhostejno též, zdali Kelt tento viděl teprve úpadek moci svého národa, kdy rodáci jeho byl tlačeni na severu Germány, na východě Slovany ale hlavně na jihu ničeni a hubeni Římany. Nám připomíná zde v té rakvi svůj zdatný kmen, jenž v těchto krajích po sta let vládl a jich statečně hájil. Jich pád byl právě tak slavný, jako slavno bylo vítězství jich opovědného nepřítele: Ří- manů, kteří brzy po jich přemožení ovádli celý tehdy známý svět. Příslušník těchto odpočívá nyní také zde v rakvi. Možná dost, že oba dva zahynuli, stojíce proti sobě v nelítostné seči. možná také, že dosti dlouhá doba dělila živo jich od sobe. Nieméně byli oba členy dvou ne- přátelských rac, potírajících bez milosti jedna druhou až do vyhubení. Ale dávno již ustaly krvavé války mezi jieh kmeny, dávno již utichl tresk zbraní z kruty ch jich bojů: zanikla dávno jak mocná říše keltická tak světová říše římská. Zde máme toliko dva jedince obou uchovalé v kostře jako na ukázku. Leži nyní klidně vedle sebe, v stejně prosté rakvi, pod stejnou střechou. Nie nevyruší jich z naprostého klidu, tím méně občasný ruch ná- vštěvníků musea, jichž většina prolétne jizbou lhostejna k jich bývalému významu. Smrt cbě- ma stejně osudem určená srovnala je úplně. Čeho nebylo lze dosáhnouti za jich života,t uskutečnilo se snadno po jich smrti po sta- letích: naprostý klid panuje nyní mezi nimi, vznošená posvátnost míru naplňuje celou světnici
Kelt Germán Říman Ří
23 article Sama!
Sama! Chtěla bych býti sama! Snad den — sna několik chvil... Jen míti plné vědomí: „Sama. zcela -ama!“ Jak dlouho již jsem si těch slov nemohle říci! Kdy naposledy? Navím, jak minula t chvíle a nechápu, proč mi nezůstala v paměti když nyní tak toužím po jejím návratu. I když mám kolem sebe osoby mne milu- jící a ty, bez nichž býti nemohu — přece chtěla bych chvíli plně okusiti samoty. Jest to žízeň jakási, jež duši zachvacuje Sama moci se proběhnouti krásným jarem, ssát mladou vůni zeleně a nasytiti se svěžím orose ným ránem. Sama viděti bílá poupata magnolif, jež če kají na žhoucí paprsky slunco, aby rozkvetla Sama dýchati sladkou vůni akátů, které báje duši šeptá, hladiti jemné modříny a zahýbati břízou, aby roje jejích droboučkých lístků do výše vzlétly A proběhnouti prudce, jak jenom dech stačí, širou plání louky, natrhati kytici jasných barev — unavena opříti se pak o mladý peň, kterým teplý vítr houpá — sama, sama! Musím silně zavříti rty, abych potlačila vý- Chtěla bych býti sama ve množství. Ať by to byl dav zvědavý, hrozící, nebo jásající. Vno řiti se do proudu, v němž nikoho nerozeznávám kde není tváří, postav, bytosti, jenom hučie massa, která kolem mna proudí a prochází. Ne splývám s ní, jenom unášeli se nechávám s vě domím své úplné trpnosti. To jsou toužené chvíle samoty, na ktere přelétavě vzpomínám, než oči večer uzavru. A vdím místa nezodpovězených otázek kudy musím projiti, cesty, které do daleka ve dou, kde modré vody šumí a lesy skrývají ne známo, kde rudý přísvit padá na zoraná pole. Tam všude chtěla bys má duše? Tam půjdu — dychtiva — až budu sama křik.
Sam
24 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Podivné závěti. Bývalý majitel hutí, jenž na- byv značného jmění, žil v soukromí, zemřel před ně- kolika dny ve svém rodném městě Lyonu. Své jmění v obnosu dvnu milionů franků odkázal v závěti své manželce s výslovnou podminkou, že smí nastoupiti dědictví jen tehdy, dá-li si vyříznoutí jazyk. Kdyby se této malé operaci nechtěla podrobiti, má celé jmění případnoutí veřejným dobročinným ústavům, kdežto vdova se musí spokojiti s měsíčním důchodem 100 franků. Jaká muka asi nešťastná dědička svým jazy- kem manželu připravila? Nedoví se toho nikdo, nebot zemřelý, n ně hovorný než jeho chot, vzal tajemstv s sebou do hrobu. Toto zvláštní ustanovení v závěti povede zajisté k procesu, neboť vdova bude žalovati na uznání neplatnosti podmínky. Při té příležitosti připominají se různé americké testamenty s podivným ustanovením. Tak připojil jistý bohatý lakomec ke svě závěli kodicil: „Zakazuji, aby se projednávání
Lyon
25 article
pozůstalosti svěřovalo notáři X.: ten chlap je přiliš drahý.“ — Bohatý statkář odkázal své jmění dámě, své sousedce, se kterou v životě nikdy nepromluvi ani slova. V závěti napsal: „Prosím paní B., aby při- jala mě celé jmění, které daleko nestačí, aby ji od- měnila za pocity, jež mi po tři léta půšobilo poze- revání jejího božského nosu.“ — Jiná poslední vůle zněla následovně: „V uvážení, že mne stihlo ne- štěstí, míti za manželku Alzbětu M., která mne o počátku našeho manželstv. všemožně mučila, která, nespokojujic se tím, že mi ve všem odporovala, činila co mohla, aby mi způsobila trápení, kterou patrně nebe na tente svět poslalo, aby mne z něho poku možná brzy vyhnalo, která měla tak zvrhlou po- vahu, že ani síla Samsenova, ani genius Homerův, ani moudrost Augustova, ani trpělivost Jobova, an obezřelcst Hannibalova by ji nedevedly změniti. v uvážení všech těchto okolností odkazují řečené Alzbětě M. — jenen sou.
Homerův Augustův Jobův Hannibalův
26 article
= Zdvořilost čínského redaktora. Ať mají Číňané jakéxoli národní chyby, nezdvořilost mezi nimi není. Důkazem toho jest dopis čínského redhiktora, jenž vrátil jiterární zásilku s následující omluvou: „Vele- vážený bratře slunce a měsíce! Hle, Tvůj sluha leží uctivě u Tvých nohou! Prosím, aby milost Tvá mi dovolila žiti a mluviti Tvůj rukopi, jsem obdržel. S blahými pocity jsem jej četl. Nikdy před tím ne- měl jsem příležitost čísti takový pathos, takový hu- mor, tak vznešené myšlenky. S chvěním a váháním vracím Ti Tvou práci. Kdybych ji otiskl, prohlásil by ji císal za vzor dokonalostí a nařidil by, že žádná jiná práce nesmí již býti vytištěna, která by seji cenou vyrovnala. Protože vím, že v nejbližších 10.000 letech nemůže býti nic tak cenného napsáno, posílám Ti rukopis nazpět. Hle, moje hlava leži u Tvých nohou! Sluha Tvých sluhů: Redaktor. = Moderní krysař. Pověstný krysař z Hamelnu nalezl moderního nástupce. Jmenuje se Melom Tyler a žije v Lopansportu. Liší se od svého legendárníh předchůdce tím, že dovede myši a krysy vylákati z děr nikoli tóny pišťalky, nýbrž zvuky houslí. Jeho kouzelná moc je tak veliká, že hudbymilovní hlodavci. jakmile se jeho melodická hra ozve, zcela bez bázně k němu přiběhnou, provádějice různé divoké skoky. a některé zvláště odvážné vylézají mu dokonce na ramena, aby jim ani jediný tón neušel. Melom Tyler žil již dlouhou dobu v Lopansportu jako houslista. nemaje tušení o zvláštní moci své hry. Poznal ji ná- hodou. Housle ho nemohly uživiti a proto si opatř místo skladníka ve sklepní místnosti. Od svých houslí se však neodloučil. Jednoho dne vzal je s s bou do sklepa, ab se v prázdné chvíli nobavil hrou.
Číňan Vele Melom Tyler Hameln
27 article
Sotva že počal hráti, přiběhla krysa, zastavila se jako okouzlená před houslistou a posloucbala. Po ní přišla druhá, třetí, čtvrtá a pak celé hejno. Mohl je chytiti, žádné by byla neutekla, ale Tyler jim ne- ubiížil. Každý den jim uspořádal ve sklepě malý kon- cert, po němž krysy opět prchly do svých děr. Přítel. kterému své dobrodružství sdělil, vyprávěl o něm dále a brzy se o případu dovědělo celé město. Ná- hedou jest Lopansport pravým hnízdem krys a oby- vatelé chtěli kouzelného umění Tylerova použiti k vy- hubení těchto tak málo oblíbených zvířat. K tomu však se moderní krysař nepropůjčil. Ne, že by se bál, aby jej otcové města neošidli o honorář, jak se stalo jeho předchůdci v Hamelnu, ale nechtěl, aby na jeho houslích lpěla krev, třeba jen krev ubohých krys. A proto je Lopansport posud celý krysami prolezlý jako dříve, pokud Melom Tyler nevěděl o kouzelněm účinku své hry.
Tyler Tylerův Melom Tyler Hameln kouzelný uměný
28 article
= Nejstarší svatební zmlouva. V berlínském museu nalézá se papyrus z nejstarší posud známou svatební smlouvou z r. 493 před Kristem a byla uza- vřena v zemi faraonů. V oné době byl Egypt pod vrchní vládou perských králů, ale jen nominálně egyptský kulturní život zůstal nezměněn po všechna století, mravy, zvyky a právní poměry nebyly do- tčeny cizím vlivem. Z řečené svatební smlouvy vy- svitá vládnoucí a možno říci matriarchální postavení. jaké proti jiným východním státům žena v Egyptě zaujímala a polvrzuje se tim zpráva Diodorova, jež byla tak často brána v pochybnost, že v Egyptě ve středhich a nižších třídách žena vládla nad mužem. Smlouva zní v překladě: „Roku 30. (měsíce) thota, krále Daria. Mluví žena Isis, dcera Choachyta z údolí Chapochrata a Jeseamonneby k Choachytovi z údolí Jarteerova, synu Pšotefnachla a Henunuby: Činíš mne manželkou a dáváš mi desetinu litého stříbra z klenotnice v Plahu jako můj manželský dar. Jestliže tě jako manžela propustím, budu-li tě nenávidětia jiného více milovali, dám ti 1/2 desetiny stříbra z oné deseliny, klerou jsi mi dal, jako zmíněný manželský dar. Přenáším na tebe vše, co s tebou získám, aniž bych s tebou nějak písemně vyjednávala. Psáno Hla- ryothesem, synem Harpechrata.“ Na zadní straně jsou čtyři vlaslnoruční podpisy svědků. Že zde neběží o mimořádný připad, dokazuje druhý papyrus, jenz byl z majelku Eduarda Drummonda Ribbeve darován museu v Toledu (v Ohiu) a jest o 160 let později se- psán, ale s oním starším skoro do slova se shoduje. Vynikající postavení ženy brzy pominulo. S výboj- nými výpravami Alexandra Velikého a proniknutím řeckého ducha a práva do Egypta změnilo se také sociální postavení ženy a v podobných listinách z pozdějších dob se sice ona formule podržuje, ale klade se do úst muži.
Krist Diodorův Dario Isis Choachyta Pšotefnachl Hla Harpechrata Drummond Veliký Egypt Toledo Ohio údolí Chapochrata údolí Jarteerův
29 article
Obojživelný automobil. Jules Ravallier, sla- vitel motorových vozů v Paříži, sestrojil obojživelný aulomobil. První jizda na zkoušku s podivným vo- zidlem konala se nedávno v Paříži na ulicích av Sekvaně. Stroj dosáhne na zemi velké rychlostia vjede pak bez nejmenš. přípravy nebo změny do vody, v niž docílí rychlosti 18 uzlů za hodinu. Vůz má podobu motorového člunu, z něhož vyčnívají čtyři kola. Masivní přední kola slouží na zemi i ve vodě k pohybu a řízení, zadní kola mohou při jízdě po vedě zůstati v klidu, dle potřeby však mohou býti uvedena v pohyb. Automobil vjždí do vody přímu ze suché země a potřebuje k tomu jen šikovného sklonu nebo nakloněné roviny. Na zemi i na vodě jest prý stejně bezpečny. „S tímto obojživelným automobilem,“ míní vynálezce, „možno přejeti každou řeku a každý záliv bez ohledu na mosty a přívozy a jednotvárnost dlouhé pozemní jízdy přerušiti jízdou po vekách a jezerech. Ve válce bude míti toto vozidl veliký význam; což nahlédla i francouzská vládaa chystá proto pokusy s různými typy obojživelného automobilu, zbudovanými vhodně pro vojenské účely. V krajinách bohatých na vodu možno podniknouti výlet jednou po zemi, podruhé po vodě. Tak zdá se býti rozřešen problem, míti zároveň yachtu i auto- mobil a nové vozidlo zaujme zajisté namnoze misto nynějšího motorového vozu, jehož lze použíti jen na suche zemi.“ Také Američané zmocnili se již nového vynálezu a za krátko mají se v Novém Yorku konati pokusné jízdy, při nichž tento chojživelník pojede střídavě po silnici a po jezerech. Někde však se při- jímají tylo zprávy s nedůvěrou a pronáší se obava, aby se k „obojživelníka“ nevyklubala vlaslně — kschna —ová.
Jules Ravallier Američan Paříž av Sekvana Nový York