Ročnik XXXXI

V Praze, ve středu dne 19. srpna 1903.

Číslo 225.

Na ranní a odpol. 1I9ty přodlpliásí v i v Praze v administrael na měsle . . . . . za čtvit leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsle na čtvrt leta . . . . 7 K 50h ve fliskách: 2 K non na měsín . . Poštou: n drrt uea . . . : 9 R oi s droji záellkeu aněsk . . . k eo n Btrrk 1eks

Mohutnost myšlenky národní. Odpůrci nynějšího společenského řádu před dvaceti lety domnívali se, že nejlíp poslouží své věci, když odstřelí v každém národě řádlefh prý chauvina a bůžkovi nacionalismu, když za drhnou kolem krku provaz a vláčeti je budou za vítězným vozem sociální revoluce. Nepřátelé myšlenky národnostní nemohli se již dočkati, až bude tato potupně degradována a panství nad národy až uchvátí sociální ho spodářské hnutí a ze všech koutů i stran ozý- valy se již tlumené z počátku, později hlasi tější pozdravy červánkové nové doby, jež se- třese ze sebe úzkoprsé názory měšťáckéa prohlásí, že nestojí za to rozčilovati se k vůli různosti jazykové a k vůli jistým zvláštnostem z nichž uhnětl čas přívlastky národní, z nichž mnohé jsou pěkné, jiné ohyzdně a odporně. Měli již, jak se říká, na prstech spočítáno, kdy myšlence národní bude odzvoněno. A co zatím se stalo, jak vyvinuly se po- měry? Splnilo se, co věstili falešní prorocia postupoval vývoj kulturní a společenský dle re- ceptu nepřátel myšlenky národní? Právě naopak. Rozhlédněmež se vůkol a zejmena po řa dách těch, kteří nedávno ještě domnívali se nejlíp prospěti věci své persiflováním pojmu vlasti a kteří u nás, aby lišili se od těch, kteři úpěli ještě ve kletbě názorů šosáckých,ve paškvil obraceli píseň naši »Kde domov můj«.

Co spatřite dnes všude, kam zrak váš doletí Hromadný ústup sociálně demokratických řad ze tvrze národní. »Nejsme a nechceme býti bez národnosti! — volají dnes — internaci- onální má býti pouze hnutí naše, poněvadž jinak marně bychom se namahali o vítězství!« Porovnejme na příklad stanovisko, jež za- ujímali naproti národní myšlence německé pů- vodně Hassenteufel, Liebknecht atd. — aniž by- chom dovolávali se v anarchismu utonulého Mosta — ke dnešní národní konfesi německých sociálních demokratů! U ostatních národů so ciálně- demokratická secesse vůbec tak příliš neodtrhla se od vědomi národního, aby byla krev svou zapřela. To stalo se jen u nás. Jen u nás vykrystalisovala se myšlenka so ciálně demokratická bez jakéhokoli národníh zbarvení.

Udrží se ale ve své ze stanoviska našeho po- litováníhodně posici, když všechen ostatní soci- álně-demokratický svět je z něho na celé čáře na ústupu? Asi sotva. Myšlenka národnostní silnou dosti i u nás, aby zbudovala sociální demokracii bezpečný most k čestnému vstupu řady národní. Když ne dnes, tedy později. I druhá velikolepá instituce internacionální doká- zala opělně, že přes všechno zapírání je jedno- stranně národní a nikoli internacionální. Katolická církev. Dokázala opětně a na novo, že není vše světová, nýbrž národně italská, neboť nejen, že zvolen byl opět Ital za papeže, mezi kandidáty vůbec nebylo jiného kardinála než Itala, A což u nás. Bylli kde který stát, jenž sváděn démonem zla, byl od svého téměř vzniku, nejúhlavnějším nepřitelem myšlenky národní, bylo to Rakousko Povrhnuv povinnostmi, jež byl převzal na základě určitých, po dnes právoplatných smluv, naproti národům svým a přilnuv později k té tak zvané tereziánské tradici, jež vrcholív myšlence jednolného německého Rakouska, ja se soustavně všechny ostatní národy potlačovati.

Jak při tom pochodil, je známo. Silný, zdravý stát, z mladých neporušených národů, plných inicialivy a odvahy, stručně ře- čeno, stát z nejlepšího materiálu a opatřen vším v nadbytku, co jej učiniti mohlo velikým a moe- ným když vstoupil na dějiště světové. A jaký obraz poskytuje dnes? Kam zabloudil strážný jeho genius, jenž o to pečoval aby osud této říše vždy se příznivě utvářil, tak že říše Habs- burků po věky ostatnímu světu byla symbolem štěstí! Od té doby co utkala se monarchie talo v zápasu se světovou ideou národnostní, geniu monarchie té nezjevil se víc. A od okamžiku toho jakoby kletbou stihána byla. Porážka za porážkou, ztráta za ztrátou. V boji proti myšlence národnostní pozbyla v roce 1859 Lombardska, v roce 1866 Bená- tek a své privilegované posice ve »svaté něme- cké říši«, v roce 1867 kapitulovala před Ma- dary, jimž vrátila stát i s vojáky, v roce na to nucena byla z německé kalkulace vypustiti Halič Nás ale svírá ještě zbytkem síly své, kře čovitě jako zmírající lakomec svůj poklad. Ne jednou se zdálo, že i nás pustí a že konec bude oné nešťastně periodě, jež zahájena byla osud- ným zrušením české dvorní kanceláře, však hned tu byli zlí duchové, již vlekou říši tu ve zkázu a těm dosud pokaždé se podařilo zvrátiti ř ditele osudův této říše od úmyslu dobrého zdravého. Neněmecký Voltairian Bedřich druhý zalo žil mocné Prusko a nástupce jeho Vilém prvn nechav se uchvátiti německou myšlenkou ná rodní založil mocné jednotné Německo. Dynastie malého italského království v dobrém porozumění aktuálních proudů zasvětila se myšlence národní a vypudivši z apeninského poloostrova Rakou sko, třicet malých polentátů, jež tam zanechal středověk, ba i samého papeže, jako panovník světského, etablovala tam jednotný národní stát.

Jménem myšlenky národní osvobozeni slovanšt národové na Balkáně a tam kde cizí tlak dust syny národa jiného; všude boj se vede pod standartou národní. Tak jako volnost individua byla velikým heslem veliké doby, dnes heslem každého, kdo zasvětil své služby myšlence spra- vedlnosti, osvobození národa, jenž dosud v pou tech úpí. Není státu, který by nebyl připjal k praporům svým tuto stuhu mimo — Rakousko- Pardon ! Učinili tak i ono. Jenom že uznalo hodnými volnosti jen dva národy, jež v něm žijí, Němce a Maďary. Ostatní ponechalo na indexu zkázy, či trpí, aby vyžili se v marastický konec. Mezi národy těmi jsme Němci a Maďaři podali si v roce 1867 ruce, aby pod patronátem Vídně rozpoltili tuto říši a dekrelovali, že na onom břehu řeky Li- tavky výhradně budou pány potomci Hunův Avarův, na tomto břehu Němei. Vítězství myšlenky národnostní, jenomže ne oné ideje čisté a neposkvrněné, jež trochu má vůle každému národu bez rozdilu dopřáti plné svobody a všeho, čehož zapotřebí má ke svému vývoji, nýbrž vítězství hříšné národní nadvlády, vítězství surového násilí, které slab šiho na potkání dáví a rdousí. Mohou-li ale dvě neřesti vedle sebe provo zovati dílo zhouby, může-li trpěti neporušená myšlénka národní, aby jmenem jejím konány byl zločiny, jež se dějí tu a tam Nikoliv. Stalo se, co konečně státi se musilo. Ma ďarské násilnictvo utkalo se s německým. Do dietví otce Deáka neslačilo bývalému tygrovi Tiszovi. Odkaz tohoto, zatím zkrotlého dravee nestačil vrstevníkům a Košutovi a s čím Košut se spokojil, to nebylo vhod Barabášovi. Kde v boji vyhraje?

Maďaři jako vždy a ve všem. A proč »Neue Freie Presse« dokazuje, že proto, poně vadž my čeští Barabášové vzpíráme se vytrhnout říšské radě z úst roubík, kterým jsme ji odsou dili k osudnému mlčení. Kdybychom prý chtěli, jinak by boj s Ma ďarstvem dopadl. V našich rukou je tedy roz hodnutí? Velice zvláštní doznání a neopomenieme z něho na vhodném místě a v příležitou dobu vyvoditi důsledky; prozatím ale litujeme, že komplimenty nedáme se vylákati ze své bezpečné posice. Prozatím ovšem nemáme přičiny se zmí něným roubíkem se rozčilovati. Tak sebou pohrdávati nedáme Chcete-li abychom jinak oproti vám se za chovali, zřekněte se především tradicionální po litiky své a nepoškozujte naše práva národní n volný národní náš vývoj. Až tolik bude v našich rukou, nebude za potřebí vašich pobídek, abychom hájíli vlast své proti kterémukoli škůdci. Až do té doby zůstaneme třeba českým Barabáši, trvajícími v pevné víře, že i nám udeří hodina osvobození a vy že těžce zodpoví dati se budete z toho, že vaší vinou zatím tolil zanedbáno a ztraceno. Věříme v mohutnost myšlenky národní jdouce po jejích stopách, stále a stále utvrzo váni jsme v přesvědčení, že jen v myšlence tétc spočívá spása Rakouska. Dnes jest říše tato na rozcestí Buď přemění se ve spolek šťastných volnýel národů, aneb nebude.

XV. letní řádná valná hromada Ustřední jednoty českých lékařů království českém, markrabství mo- ravském a vévodství slezském v Tře- bíči na Moravě ve dnech 13., 14. a 15. srpna 1903. (Původní zpráva »Nár. Listů«.) Lékaři všech korunních zemí českých sjel se ke svému letošnímu letnímu sjezdu v morav ské Třebíči. Sjezd byl velice četně navštiven, přes sto účastníků z Moravy, Čech i Slezsk pobylo v horském moravském městě Třebičí p tři dny. Ve čtvrtek, dne 13. t. m. o 5. hod odpolední byla prohlídka nové třebíčské Městské nemocnice. Ústav tento trvá teprve rok, je mo derně zařízen a veden primářem drem. Bake šem, posledním asistentem nebožtika prof Alberta. Pan primář prováděl lékaře všemi místnosími nemocnice a demonstroval jednotlivé zajímavější případy. Za šest měsíců bylo prove deno v třebíčské nemocnici 403 operací, z nichž bylo 15 úmrti. Menší operace nejsou v tomto počtu čítány. Dr. Bakeš operuje podl nejmodernějších method a je přívržencem ope- rativního zakročení v každém případě. V nemocnici jím vedené je čisto a všude útulno. Mimo primáře působí v nemocnici ještě tři sekundáři; postelí je sto. Od hlavní budovy je oddělena budova, kde bydlí primář s lékat a správcem. Mimo tyto dvě budovy je zvláštn pavillon věnován nemocem infekčním a v mal poměrně budově bydlí domovník a jsou umístěny mrtvolna a pitevna. O osmé hodině večerní téhož dne konán v měšťanské besedě třeblěské representační v- čer na počest lékařského sjezdu. Při něm účin- kovala výstavní kapela, složena z ochotníků řízená p. učitelem Máchalem, dále damský zpěvácký spolek »Vesna« a panský »Lumír«.

Při animovaném večeru promluvil starosta Ústřední jednoty českých lékařů pan dr Erazím Vlasák, primář okresní nemocnice na Král. Vinohradech. Řeč jeho byla přijata o shromáždění s všeobeeným potleskem. V pátek, dne 14. t. m. konala seo 9. hodině ranní valná hromada v místnostech besedních. Za účastenství více jak sto lékařů zahájil tuto starosta jednoty dr. Vlasák udělil slovo purkmistru třebičskému p. Kube- šovi, jenž několika srdečnými alovy uvílal všechny lékaře, přitomné na sjezdu. Totéž učinil po něm pan Dostál, předseda organisačníh výboru výstavního. Jim poděkoval v delší řeč p. dr. Vlasák, uváděje na paměť veřejnou činnost lékařů českých, z nichž mnohý byl ve svém působišti buditelem národnim. V Třebíč žil podobný buditel-lékař dr. Haně!; pamětní deska, kterou zasadili vděční potomci na domě, kde žil a zemřel, hlásá těmto i přištím věkům národní práci velkého, zasloužilého vlastence.

V dalším vzpomněl předsedající všech členů jednoty lékařské, kteři v roce právě minulém zemřeli. Jsou to pánové dři.: Suk, Vodo chodský, Libovický, Vokoun a prof dr. Maydl. O zásluhách tohoto posledního promluvil dr. Vlasák hluboce procítěnou řeč kterou vyslechlo celé shromáždění stoje a usnesl se, aby celá pohrobní vzpomínka o všech ze mřelých zanesena byla do protokolu sjezdového Na to sledovala přednáška primáře dra Bakeše: »Chirurgie a gynaekologie v třebíčské nemocnici za pryn rok.« Více jak 114 hodiny trvající zajímavý výklad p. primáře byl přijat se všeobecným souhlasem. Dr. Janota, pražský okresní lékař jednatel jednoty, přednesl na to jednatelskou zprávu. Z ní vyjímáme V době, minulé od poslední zimní valné hromady, dvě věci zaujaly na delší dobu pozor- nost českého lékařstva a byly předmětem ča stějších porad v užším výboru ústřední jednoty českých lékařů. Byly to: říšský sociální lékařský sjezd a strannické obsazování míst lékařskýeh v nemocnici Milosrdných bratří. Kdežto o říšského sjezdu očekávalo se alespoň společné

projednání četných otázek sociálně lékařských dohodnutí se na společném postupu ke zlepšen nynějšího stavu, hájílo české lékařstvo akc proti bezohlednému obsazování míst primářských v nemocnici Milosrdných bratří, pražskou lékař skou župou započatou, věc spravedlivou v mezích stanov jednoly. V obou záležitostec nabyli češti lékaři smutných zkušeností. Na zimní valné hromadě, 18. prosince 1902 v Praze konané, rozhodnuto zúčastniti se řiš- ského sociálního sjezdu lékařského ve Vídní zároveň jmenováno 6 delegátů jednoty, k nimž měli se přidrůžiti delegáti jednotlivých žup. Při tomto rozhodnutí učinila si jednota dvě výhrady: 1. Každému delegátu mělo býti volno mluviti v jazyku mateřském a 2. v předsednietvu sjezdovém měli býti zastoupeni lékaři všech rakouských národů. Sjezdový výbor přistoupil na požadavky českých lékařů. Vše bylo nám zabezpečen ústně i písemně. Toto rozhodnuti sjezdového výboru roz poutalo vřavu ve vídeňských politických i ně kterých odborných listech proti českým lékařům celá řada přihlášených německých lékařských spolků odřekla se sjezdu súčastniti a to jen z té příčiny, že mělo býti dovoleno českým lékařům mluviti na sjezdu česky. Nejvíce s vyznamenal německý spolek lékařský v Čechách. který napřed souhlasil s požadavky našimi v poslední chvili se postavil proti nim, js pamětliv, že žádný příslušník komory pro krá lovství české nesmí vystupovati proti svému kollegovi v ohledu národním a náboženském Čeští lékaři neudali a nedenuncovali německ lékaře u lékařské komory.

Jednáním německých lékařů v Čechách zmařen socialní lékařský sjezd; němečti lékat dali pádný doklad toho, že s nimi ani v otáz- kách čistě stavovských není možna dohoda. Ještě trapnějších zkušeností nabyli češtíl kaři při hájení svých práv a stavovských zájmo ve věci druhé. V protestu proti jednání konventu Milosrdných bratří v Časopise lékařů českých uveřejněném a ústřední jednotou českých lékař poděpsaném vytknuto stanovisko českých lékařu Ti loho nežádali, aby stávající místa primářská v držení německých lékařů byla těmto odňata a českým lékařům zadána, čeští lékaři chtěl jenom, aby vedle primaristů stávajících zřízen byla ve stejném počtu nová místa primářů pr lékaře české. Následek této spravedlivé žádost byl, že v německém táboře povstala veliká zu řivá agitace proti všemu českému a němect lékaři v Čechách chovali se hůře ještě, nežl v otázce říšského sjezdu. Udali české lékaře u lékařské komory, která o věci jednala dne 13. června 1908 ve svém představenstvu a toto uznalo, že není kompelentním v této věci z hájiti čestné řízení, ale vyslovilo přece své po litování nad vystoupením českých lékařskýeh spolků proti nemocnici Milosrdných bratři v Praz a v usnesení svém, jehož znění z Časopisu lé kařů českých i z časopisů českých vůbec jes všeobecně známo, označila české lékařské ko porace jako rušitele míru (Hanba !) Usnesen to podepsáno je i členy české sekce lékařs komory pp. dry. Frankenbergrem, M chalem, Schererem a Steppanem

(Hanba jim!) Proti tomuto výnosu ohradil se spolek če ských lékařů ve své schůzi dne 23. června t. zvláštním prohlášením, kterým se politování napomenutí představenstva lékařské komory slušně, ale rozhodně odmítá. Na schůzi širšíh výboru Ústřední jednoty českých lékařů, konan dne 16. července t. r. za hojného účastenstv delegátů všech žup, po delší debatě, když zád ných jiných námitek proti odpovědi spolku če ských lékařů přijaté nebylo, leč, že stylisae téže je mírná, usneseno jednohlasně k prohl šení tomuto v plném rozsahu se připojiti a je spolupodepsati.

V tomto boji v mezích stanov jednoty ve deném bylo výboru jednoty po ráně, utržen výnosem komory, 4 českými lékaři spolupode psaném, útěchou, že spravedlivé požadavky če ských lékařů uznala celá česká veřejnost, všeck česká žurnalistika bez rozdílu stran a pře svěd čení a že, jak od delegátů župních na schůz širšího výboru jsme slyšeli a jak jsme i vždý doufali, stojí za námi veškeré české lékařstvo V drobném prodejis nětlě o sobě . . . n odpelstsí . . . . . . . a zh Ve allalkách na venkovs zanní čialo. . . .. adpelední . . . . . . . . 3h Inserát plalí re hotově vspře Předplicení a inssrty přijiná z dmini- strace v Marianské ulici č. Tam v zcházejí se ték ro dlake tiskárgn a rapečica , Nštodmich Listae Lukopisy se nevrnesji

(Hlasy: Stojí a bude stát! Vyzvete ty čtyři ry tiře české, aby se vzdali a šli hájiti zájmů ně- meckých lékařů, českých neháji !) Po utišení velkého vzrušení všech účast- níků valné hromady pokračuje dr. Janota v své zprávě dále a líči obšírně všecku činnos jednoty za minulé období, jakož i činnost všech žup. Na konec uvádí, že konečně jsou povoleny stanovy podpůrné nemocenské sekce Ústřední jednoty českých lékařů a že tato sekce vejde co nejdříve ve skutek. (Výborně !) Jednatelská zpráva schválena jednohlasně. Podle zprávy pokladní, kterou přednesl taktéž dr. Janota, má jednota jmění 2822 k 65 h. Zprávu revidovali a účty v pořádku nalezli revisoři účtů pp. dři. Janke a Ježe k. Zpráva pokladní schválena jednohlasně. Při volbách na to následujících zvoleni jednohlasně pp. dři.: starostou Eraz. Vlasák (Král. Vinohrady); I. místopředsedou Václav Kallmůnzer (Mělník); II. místopředsedou Frant. Procházka (Praha). Výbory pp. dři.: Otakar Janota (Praha), Frant. Kotýnek (Žižkov). Joseť Pavlík (Tábor), prof. Matěj Pešina (Praha). Jan Semerád (Praha), Josef Skalička (Praha). Antonín Zeman (Hostouň). Náhradníky výboru pp. dři. : Václav Bartoniček (Brno), Jan Kolofi (Opava), Josef Žižka (Praha). Účetními dozorci pp. dři.: Zikmund Janke (Praha), Jan Ježek (Praha).

Potom podával zprávu dr. Vlasák o pod- půrné nemocenské sekci při ústřední jednotě če- ských lékařů a vyzval všechny přítomné, aby známost o sekci šířili mezi svými kollegy sami stali se členy této sekce. Ve volných ná- vrzích projednáno několik návrhů o změně stanov jednoty a o novém způsobu očkování a hono- ráři za ně. Na konec přečteny telegramy, které zaslalii dr. Dreuschuh za moravskou lékařskou ko- moru, dr. Frankenberger za lékařskou komoru pro král. české, dále dři.: Mrá zek z Olomouce, D vořák z Červ. Peček, V acek z Jaroslavy, Peňáz z Brinice, Vese lý z Luhačovic, Votoček z Police, Kv asni čka z Prahy, docent Haškovec z Prahy, Bohdan z Ivanovic, Pučálka z Blovie, Kolofík z Opavy. Odpoledne o 3. hod. navštívili lékaři kor- porativně třebíčskou krajinskou výstavu. Jedno- hlasný jich úsudek o ní byl, že je krásnou že je pěkným dokladem úsilovné činnosti če- ského obyvatelstva Třeblče i jejího dalekého okolí. Zvláštní pozornost věnovali oddílu »Zdra- votnictví a sociální poměry«. Zde vystavují: Dr. Method Svoboda, městský lékat v Třebíči, díagramy: Meleorologické poměry v Třebíči. Úmrtnost absolutní v Třebíči 1893 až 1902. Úmrtnost průměrná v jednotlivých mě- sících v Třebíči od r. 1893—1902. Pohyb nakažlivých nemocí v okresu třebíčském 1893 až 1902. Onemocnění a úmrtnost na spálu.

Onemocnění a úmrtnost na tyfus. Onemocnění a úmrtnost na diphterii. Léčení serem diphte- rickým dle dne vstřiknutí. Léčení serem diphte- rickým dle stáří dítěte. Počet blbých, slepých, choromyslných a hluchoněmých v okr. třebíčském od r. 1893—1902. Přebytky z porodů. Počet sňatků v okresu třebíčském. — Mapy: Geo- logické poměry v okresu třebíčském. Map úmrtnosti vůbec na Moravě dle jednotlivých okresů 1893. Mapa úmrtnosti vůbec na Moravě r. 1902. Mapa alkoholiků na Moravě. Úmrtnost na tuberkulosu na Moravě r. 1902. Mzdové potěry dělnictva továrního na Moravě r. 1901. Výsledek odvodu na Moravě r. 1902 dle jednot- livých okresů. Mapa úmrtnosti dětské do 5. roku na Moravě r. 1092. — Fotografi e Humanitní ústavy v městé Třebíči (včetně Pod- klášteří i židovská obec). Dr. Jaroslav Bakeš, primář: Foto grafie z veřejné nemocnice efs. Františka Josefa l v Třebiči. Diagram činnosti v nemocnici o jejího otevření. Eduard Venhuda, zvěrolékař měst- ský: Folografie z městských jatek. Tabulky diagramy činnosti veterinářské. Antonín Jakubec a Boh. Sefr magistři farmacie: Rozbor vod v různých stud ních v Třebiči (prof. Červenka a Jakubec, lé kárník). Léčivé rostliny, rostoucí v okresu tře-

FEUILLETON. V Bolzánu. Podává K. Semerádová. Jako kouzlem přenešení, opustivše staniei ve Franzensfeste na trati průsmyku brennerského v Tyrolsku, kde v uzlu horském pevnost téhož jména hlídá vstup do oblasti horské, octli jsme se v jiném kraji. — Jako přelud zmizely bílé vrchole nebetyčného horstva, zmizely i černavé lesy. Údolí se šíří a v pozdrav kyne bujné rost. linstvo. Jehličí ustoupilo trnovniku, mišpulím, meruňkám, místy vtroušena i oliva a jedlý ka štan. Stráně zdobí bohatá zeleň vinné révy. Tvár ovívá lehký vánek teplého vzduchu. První po- zdrav jižního Tyrolska! Provází nás až do Bol- zana. Město rozloženo malebně při vtoku Tal fery do Eisaku, spojeno je mostem s klimati- ckým Griesem, jenž neobyčejně rychle vzrostl na lovém břehu Talfery. Blízké zelenavé hory ovijejí město jako zelenavý věnec a chrání je před drsnou povětrnosti. V Bolzanu jsou horku zvykll. Okna větších domů a hotelů uzavřena jsou žaluziemi; v parných hodinách denních si pan- stva hovi. Vrátný hotelu se opřel o zeď, odbý vaje také svoji siestu. Trochu závidíme dobrému muži ! Nám jes v tom srpnovém vekle teprve konati obvyklou procházku městem! Uchází to ještě ulicí »V pod- loubí«, kde chráněny jsme aspoň trochu před paprsky slunečními. Staré domy v mnohém při pomínaly bývalá podloubí našich náměstí a trhů. Škoda, že bývalá! Co malebnosti jimi u nás zmizelo! I tady v podloubí řada obchodů krámků! Na ovocném trhu se zálibou prohlí- žíme krásné ovoce, pěkně k prodeji připravené.

Jsme v požehnaném kraji ovocném, ale ovoce tu levné není. Dovedou je dobře zpeněžiti nejen čerstvě, zvláště zavařeniny. Prohlédly jsme si velký zasílatelský závod známého jména, jehož zavařeninami zdobili i naši lahůdkáři své výkladní skříně, dokud nepracovala »naše třebe nická«. Ostatně kompotu, bolzánské to raritě. ani nejmlsnější jazyk ničeho nevytkne. Byl nám doporučen již na cestě starší dámou: » Jen si dejte předložiti kompot!« připomínala. »Vzpo- menete na mne!« a chudák stará vykládal o kompotu s takou důležitostí, až se jí všechny vybledlé růže na staromodním klobouku třepotaly. Nápadny jsou kryté přístavky na střechách domů, »Dachhauben«. Jimi vniká do domů světlo i vzduch. Staré domy s arkýři ve stich- lých ulicích a na Janském náměstí nasadily si též takové »čepce«. Mají v nich vzhled hodně starosvětský. Přednější restauranty na Janském náměstí mají stoly i na ulici. V žáru odpoledním se tu ovšem nikdo na slunéčku neopěká, ale večen obsazeno do posledního místečka. Pod elektri- ckými lampami rozevřeny jako mísky bílé slu- nečníky. Chrání hosty před hejny jepic a ko márů, k světlu se slétajících. Zmámený hmyz padá tak do nastražených slunečníků a to je rozhodně lépe, než aby padal hostům do skle- nic. O komáry není tu ostatně nouze. Z pro cházky v sadech odnášíme si na památku mnohé bodnuti.

Velké městské sady zdejší jsou skutečně krásné. Jsou tu mandloně, magnolie, cypřiše pinie, limby, vavříny, ba i papíros a kobercové záhony ladně spořádané. Je volný přístup i de vyhlášených zahrad soukromých. Jaká tu boha tost a nádhera květeny ! Před sklenníkem skvostná palma pyšní se obrovským hroznem květů ve sklenníku je háj nejvzácnějších rostlin exo- tických. Břečťan silného kmene přimkl se ke stromu a plazí se po větvích až do špice koruny, vzbu- zuje představu liany pralesů. Popinavá růže vy šplhala se po omšelé zdi šerého paláce až ke střeše. Drobné její květy houpají se ve vzduchu jako čarovní ptáci a zvědavě nahlížejí do oken paláce, jakoby se pláti chtěly: »Kvetou tam uvnitř také růže?« Okna paláce, zastřena nádhernými záslonami, zůstávají mlčelivá. Palác je opuštěn, horko vypudilo majitele z města Tak aspoň vypráví hovorný zahradník: »Šťastné panstvo,« dodává, »jede si do hor a já tu mám pracovat od rána do večera. Aspoň kdyby bylo čím žízeň hasit !« Porozuměli jsme narážce a přispěli něčím k hasičskému výkonu. Zdálo se, že muž as

často a důkladně hasí. Alespoň jeho zahradni cká latina vykazovala stopy toho druhu či Za to průvodčí ve hlavním farním chrámo velmi vážně a odměřeně vykládal o pěkné go tické stavbě a zdál se jako zosobněným Cerb rem Mají tu znamenité reliefy. To umění po chytili od Italů. Nejvíce libil se nám relief bílého mramoru na pěkném pomníku v oltářovém slohu gotickém, v malém sadě za farním ko stelem. Relief předvádí Petra Mayera, statečného komandanta střelců, jemuž čest byla nad zlato. Před chrámem na Janském náměstí jiný pěkný pomník »středověkého pěvce sladkýeh tužeb« — Walfera z Vogelweide. Byl nejen pěvcem lásky, ale i politickým veršovcem. B l- zano s hrdosti hlásí se k svému rodáku. Na levém břehu Eisaku dvorec Vokelweidhof po kládá se za básnikovo rodiště. Uslechtilá postava pěvcova, pěkně modelo vaná hlava, klidná pósa a rozměry okoli přimě řené, mile se zamlouvají. Básník byl přílelem ptáků a ptáci důvěrně i k jeho soše přilétaji. Z hejna holubů, jež sbírají si tu potravu, vzlétla bílá holubice. Usedla nejprv na rámě sochy. pak na hlavu a růžový zobáček otírala o bily mramor, jako by se lichotila básníkovi. Neboj těšila naše pozornost ? Snad, aspoň očka vesele na nás pohlížela ! Malá koketka Stanuly jsme k večeru na novém mostě nad Talferou. Valně zakalené vody řinou se

nosti. prudce řečištěm. Ta řeka asi dovede bouřiti Mohutné valouny nanesla po obou stranách. K východu rozvírá se pohled na »Dolomity«, jichž bílé srázy ostře na obzoru vystupují. Se slunce západem začíná po jich plochách kou- zelná hra světla a stinu. Hned polévá je záře zlatožlutá, hned nádech růžový, jenž mžikem přechází do purpurova a tmava. Slunce klesá hlouběji, růžový nádech bledne, bledne, až ko- nečně mlhy podvečera ponenáhlu zahalily hory zvané »Růžovou zahradou«, Škoda, že tak krátce potrval ten krásný zjev! Jako ze sna probuzeny vracime se do skutečnosti. Vlastně byly jsme probuzeny drsnými štulci. Dělníci spěchají z práce, z Griesu vrací se houf lidí z procházky. Zastavily jsme jim tu na mostě cestu. Chtěj nechtěj strkají do nás. Proud nás strhl, vracíme se do města, jež nyní k večeru oživlo. Janské náměstí je ozářeno elektriekými lampami. U stolů před hostinci kavárnami je neobyčejně živo. Jiskrné oči, usmě- vavé tváře, tichý bruk melodie, smích, žert, vtip, ruch a šuml Pravý obraz jižního podvečera v městě Světlo elektrické mírnou září oblévá bě- lostnou sochu Walterovu, jehož klidná tvá shlíží do shluku bavících se krajanů. Snad srovnává, jak se tu bavívali za jeho dob a jak se ty časy s osvětlením měníl