ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 1e26d850-70c6-11dc-9115-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 38 celkem · entity: person 66, place 42, org 11, work 6
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
15. srpna 1903.
4 masthead
Císlo 222.
5 article
„Nu, co ty se tak nad tím mračíš?“ ptal se tatík náhle dcery. „Ach, táto, my se měli s Jáchymem tk hrozně rádi,“ odvětila žaluplným hlasem Eva. „Hrozně, hrozně — Zavzlykala poznovu a zastřela si na smrt zbledlý obličej vlhkýma rukama, třesouc se všecka jako v návalu zimnice. „Čeho „Přece jsem ti to sama už několikrát řekla, vmísila se do řeči stařena, dusíc se kašlem, „že se mi to s nimi nelíbí. Jen že ty's k tomu vždy mlčel. A tak je s tebou hotová potíž. Teď to tu máš. Pak aby se něco — tento — Eva pocitila hořkost na duši. „To je strašné, strašné!“ zvolal stařík a kolena se mu při tom podlamovala. „O život člověka svévolně připravit, je to rozum? Ne, to je hrůza, to je hrůzal Docela pot mu vystoupil na spáneích. „Což pak není žádné naděje?“ tázals sklíčeným hlasem. Ze mlýna ozývalo se bolestné úpění, jež roz rývalo srdce, jako zoufalé volání, jako naříkavé výčitky. Hrůza Evou zatřásla až do kostí. „Táto, jděte se tam podívat?“ zasténala prosebným hlasem, jakoby šlo o její život. Kře- čovitě se opírala o židli, sklíčena dušev ním bolem, s očima polozavřenýma od nesmírných duševních muk. Jestě okamžik a byla by klesla pod tíhou nesnesitelné strázně. „Člověk umírá — půjdu,“ pravil tiše stařik Odkašlal si, utřel oči rukávem košile a vyšel z chaloupky. Eva padla tváří na hliněnou podlahu a hořce zaplakala. Celé její tělo křečo- vitě se zachvívalo, šíje jen jen se zdvihala.
Jáchym Eva Hrůza Eva zatřást Kře
6 article
„Proč — ach, proč se to stalo, ukřižovaný Ježíši?“ vzlykala v duši své, z níž prchalo štěstí, nikdy se nevracející. A srdce ji zalévala hořkost a smutek hluboký. „Ach, jak tam prosil: Co se to se mnou stalo — nikomu jsem nic zlého neudělal — proč mám umřít? — Pomozte, ach, pomozte — ne- dejte mně umříti — jsem ještě tak mlád — světa jsem posud neužil — — Smrt však toho nedbala, do dveří se drala. Eva vstala a sedla na truhlu malovanou, smutna a zlomena, jako bouři vyvržena, na pustý břeh. „Jak mi bude?“ lkala usedavě. „A co se stane se mnou? Co se stane se mnou ubožkou? — Pro mne je všechno ztraceno! Tesknota mn utrápí. V jejím srdci zdálo se, že teprve nedlouho zrodil se onen nový, neočekávaný cit — lásk a již tak záhy bylo jí za něj pykati. Vždyť lásk pro každý věk má své útrapy — — — Po chvíli stařík vrátil se domů. „Už dokonal,“ pravil chvějícím se hlasem „Ten šeredný pták na podzim ve včelině byl smrt. Vyhlídla si Jáchyma.“ V obličeji byl bled a nebyl s to, udržet dolní čelisť, která sebou třásla jako v horečce. „Umřel,“ dodala stařena sípavým, plačti- vým hlasem, sepnuvši vyhublé ruce. Evě zatočila se hlava; stěny točily se kolem ní. V návalu křečovitého zoufalství sevřelo se ji hrdlo, zatajil se jí dech, nohy jí podkleslya ona svalila se jako bezvládná hmota bez smyslů na zemi. Tvář její byla bleda jako plátno.
Ježíš Eva Jáchym
7 article
Stařena namáhavě křísila dceru, co zatím stařík složiv ruce své na prsa, svěsiv hlavu a těžce vzdychaje, mlčky stál před obrazem Ukřižova- ného; potom poklekl na kolena a modlil se: „Pane, propůjč síly své lidem slabým dobr vůlel“ Jasně pociťoval, jak mu horké slzy tekou po studených lících. Sténaje, vstal; věděl, že se všecek chvěje a srdce mu zmírá. Eva otevřela oči. Tvář její byla teď už bílá a nehybna. Třásla se jenom dolejší její část. Cítila pojednou závratný bol. V tomto okamžiku umíralo v jejím mladém srdci ono „minulé“ kteréž se nemělo nikdy více navrátiti — — — Vánoce se překlonily, zima nastala tuhá. Stará Mědílková byla všecka nemocna a zoufalá nad dcerou. „Něco se s tebou děje, holka,“ pravila j kdysi důtklivě. „Tak se ti divně mění obličej- Co je ti, mluv, mluv!“ „Neřeknu, neřeknu, i kdybyste mne, mámo. zařízla, neřeknu,“ doložila smutně. „I kdybyste mne pálila, ničeho neřeknu. I kdybych sebe více trpěla, ode mne se toho nedovíte, ani vy, an „Když tak, tak ať je to tak,“ řekla stařen mrzutě. „Ale povím to tátovi. A řekla mu to. „Tu to máme!“ zavzdychal stařec, zůsta na okamžik jako zkamenělý. Potom podržel se pelesti postele, aby rozechvěním neupadl. Hnědé jeho oči jaksi divně se zaleskly, husté brvy se vraštily, rty se mu zatřásly, všechny rysy v obli- čeji přešly v pohyb a trhly sehou. Sám on všecek se chvěl a z nenadáni dal se do tichého vzlykotu jako děcko, že nemohl promluviti ani slova. Od svého odchodu z rodného statku ne- plakal tak, až dnes. Konečně se vzpamatoval ze svého ztrnutí.
Eva
8 article
„Tu to máme!“ pokračoval v duchu. „Ta- kové jsou tedy okolnosti zde. Co počíti, bože? Juké to neštěstí! To mne dorazí. Podepřel u stolu hlavu o ruku a po vrásčité líci, jakoby se honily chmurné stíny. I ty oči, jež tolik bídy a zla v životě viděly, zesmutněly. Předtucha něčeho hrozného, strašného, zkázy- plného byla v těchto slovech. V týž okamžik obstoupil ho jakýsi přízrak. Zřel u vrat hřbitov- ních na Bohušině dceru svou Evu, hubenou a bledou státi na pranýři jako — „padlou“ Lid kolemjdoucí upírá na ni své zraky, něčí zraky soucitné, jiné posměšné a farizejské. „Padlá — padlá —“ zahořekoval stařík hlasitě. „Co musím ještě na stará kolena sná- šeti? Co? Hanbu svého počestného jména, ne- štěstí svého života. Jakýsi ošklivý pocit zmocnil se pojednou celé jeho roztrpčené bytosti „Jsem vinna, nezlobte se, táto!“ ozvala se Eva prosebným hlasem, v němž tkvěla naprostá odevzdanost. Měla červené, vlhké oči a celý obličej jeji byl opuchlý od pláče. „Ale před kostelem na pranýři stát ne- budu — — —“ A zamávala záporně rukama. „Jsme všichni hříšni,“ odpověděl po chvíl stařec truchlivě. „Buď vůle tvá, o Panel Ne- suďme a nebudeme souzeni. Z vyprahlých prsou jeho draly se těžké vzdechy, ozývaly se přerývaně a přece v utrpení pokorné jeho vzlyky a v kalné zřilelnici strha- ných očí jeho leskly se slzy dobrodějky. Potom lidé.“
Eva Eva prosebný Lido
9 article
se uklidnil. Chápal cele lásku Evinu, její bol, stud a lítost — — — „Udělej kříž, dcero, a vzpamatuj se! Ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého! Amen! To byla jeho poslední slova v této trapné záležitosti. Od toho dne už o tom nemluvili a čekali příštích věcí. Eva dobře věděla, že přišla k neštěstí, k trápení, že se to ani vypovědět nedá. Zdálo se jí ve své opuštěnosti, že nebe musí býti vymřelé a prázdné. A tak ztratila oporu a bylo jí v životě a ve světě náhle nevýslovně smutno. Dorazil ji život a pojal ji k němu hnus. Stud byl prodán a život zmrhán. Když první lípy u mlýna počaly kvéstia v jejich vonných květech bzučelo tisíce včeliček pracovnic, lidé vytáhli Evu krátce před osudným, očekávaným okamžikem z řeky nad mostem utopenou —
Evin Otka Eva
10 article Bože, abe decke tak belo! Obrázek z Hané. Napsala Krista Nevšímalová.
Bože, abe decke tak belo! Obrázek z Hané. Napsala Krista Nevšímalová. V řeckých bájích čteme o síláku Milov který žil v Krotonu, že pěstí zabil vola a v jed- nom dni že ho celého snědl. Dle Ovida snědl Erisichthon celý home- rický oběd, jenž byl pro padesát osob připraven. Artidames, král z Lidie, snědl prý za je- diný den šedesát liber masa, tolik též chleba vypil na to patnáct džbánů vína. A o císaři Aurelianu se vypravuje, že mu působilo největší rozkoš, když mohl přihlížeti večeři jednoho ze svých důstojníků. Tento hrdina jedlík prý za tři hodiny snědl divokého kance a ještě potom krásně do růžova upečené jehně a na konec po labužnicku si pochutnával na chrustajícím celém selátku. A potom prí tuto skvostnou a bohatou večeři zalil třiceti šesti láhvemi výtečného vína. Při čtení podobných bájí obyčejně nedůvě řivý úsměv přelétne naši tvář, anebo si myslíme inu, tehda žili na světě obři, kteří jednou rukou vytrhli mladý dub a opírali se oň! — A přece na Hané v K. ještě za našich dob žil člověk, který by byl mohl v zápas vejiti se starým Milem i Artidamem.
Krist Nevšímalová Ovid Erisichthon Artidames Aurelianus Artidam Haná Milovy
11 article
Ale ať si nikdo nemyslí, že budu vypravovati o holešovském Frantovi, který před léty svou obrovitou postavou a svým jedlictvím uváděl v úžas celou Evropu. Ten snědl k obědu jenom celou husu a nějakou telecí a skopovou —a to bylo k jeho postavě docela v poměru. — — Jedlík, o kterém já chci vypravovati, byl pokřtěn kdesi ve Vídni na jméno Norbert. Avšak v K. toho jména nikdo nedovedl vysloviti. Tam slul Nolbertem anebo Norbeltem, jak se komu povedlo. Jeho matka, Maryša Fojtíkova, „dež tatič- kovi dale gront na boben“, odešla do Vídni na složbo, abe ošla haňbě. Službu brzy našla a také jejím boubelatým lícím nescházelo obdivovatelů, najmě, když se ve svém šumném kroji objevila na ulicích vídeň- ských, který oblým formám jejího těla nádherně slušel. A tak Maryša brzo zapomněla i na gront i na boben i na haňbo.
Jedlík Norbert Fojtíkův Maryša Evropa Vídeň
12 article
„Šak só tade taky ledi — a co belo, bel — včel jož néni,“ říkávala a žila vesele. Netrvalo to ani půl roku, a do K. přilttla zvěsť, že se bude Maryša vdávati ve Vidni za bohatého pána. Lidé v K. jí všichni záviděli, tak že stará Oploščelka vyhrkla: „Tož tak, promárňa tade kde co, ešče nand lepši ščesti než tá něhodňéši. Potom na „Maryšo“ zapomněli, a nikdo on hrubě ani slovem nezavadil, až když přišel „na obec“ Nolbert, Maryšin syn, šestiletý chlapee. který byl někde u nesvědomitých lidi na vy- chování, protože matka jeho, davši mu život, ho- řem nad zpronevěrou svého „pána“ zemřela. Proto starosta jednoho dne sósedom v hro- madě ohlašoval: „Tož nám mili sósedi z Vídn poslale na krk chlapčesko po Maryše Fojtikové má pré ho obec ževit, protože k nám patři. A protože obcó zme me, tož ho mosime mět každé jeden deň. Mosime ho naučet dělat, abe zadarmo nejedl. Do škole chodit nemosi, chebi mo tade (starosta ukázal na čelo) a potom Něm- česko ani řeče našé nerozomi. Zdá se mně, že neomi nic, leda jest, maja žalódek až po kolena, šak ovidite a naše hospodeně bodó mět radost.“ Od té chvíle počal Norbert jísti a pracovat v čísle prvém. Z počátku dávali mu práce lehčí: pásl husy, nosil vodu k piti, nosil dříví do ku- chyně atd. Za nějaký rok dali mu už do ruky motyku, kosu, cep — hlavně tento. „Ať mláti chlapčesko selny. A chlapčesko opravdu rádo všecku práci vykonalo, jen když mu dali najísti. Chutnalo mu Panímáma Bošenka řikavale: „Ale, senko. spiš be člověk dva krmce nasetil, než tebe, det se jak bezedné!“ A když v jeho útrobách zmi zela mísa polévky, hrnec zemáků a asi dese buchet, tázali se ho se smíchem: „A máš dost, chlapče?“ „Ja“, říkával z pravidla, ale bylo na něm znáti, že by ještě jedl.
Maryša Maryšin Fojtiková Norbert Německo
13 article
Když dospěl, míval hlad ještě větší, protože vyrostl do výše i do šíře. V létě býval přiblblý Nolbert ještě rád vl- dán. Pracoval bez reptání, co mu kdo svěřil pracoval za čtyři jiné. Hůře bývalo v zimě Když ráno zaklepal na dvéře, jak bývalo jeho zvykem, každý hned věděl, že to je Nol bert. „Jož se zas tade, te ejipská kobelko? oslovili ho na přivítanou. Norbert se jen přiblble usmál a hned se tázával: „Co bodeme, panimámo, dělat?“ Bál se aby mu nevyčítali jídlo. Trpival hrozný hlad, protože nemohl dokládati ani ovocem ani vodnicí. Často býval překvapen, jak si pochutnával na bramborech, které vybíral z krmi, jež stála v síni připravena pro štětináče. Když mu bylo čtrnácte let, kdo nechtěl, ne- musil ho najímati do práce, Mnozí by byli rádi viděli, kdyby byl chtě jíti „do světa“. Norbert se však k tomu neměl. Vždyť ani nevěděl, že za žírnými lány polí, n kterých v potu tváři si vydělával to své jídlo, jest také ještě svět. Panímáma Bošenka mívale s ňém čtrpnosť. řikávaja: „Deť je to taky člověk k obrazo božimo stvořené.“ Proto se Norbert nejvice zdržoval v jejich statku. Bylo o žních. Slunce ohnivým svým dechem ožíhalo bujné klasy pšeničné, až praskalya v kruhy stáčelo osinaté klasy ječmene, které se až k zemi skláněly pod tíhou buclatého zrní Zvonily srpy, řinčely kosy. Muží sekli a děvčata
Nol Norbert
14 article
v lehounkých rukávcích s rozpálenými tvářemi odebírala a pokládala bohatou úrodu. Na roli Bošenové zabrousil si kosu Nolbert Dvě odběračky nestačily pokládati obilí, které padalo pod jeho kosou. Byl ve slavnostní náladě. Panímáma m dnes slibile koláčů, co jich sní. Ani hlavy ne- zvedal, jen občas rukávem své konopné košile stíral si s čela bohaté krůpěje potu a hasil žízeň, která mu jazyk i hrdlo vysušovala vodou z „če- pálka“,) který stál obalen čerstvým jetelem v brázdě. Konečně zazvonilo poledne. Namáhavou praci t horkem zemdlená těla ženců žádalasi zcela energicky odpočinku a občerstvení. Proto chvatně odhodili všichni srpy i kosy a chvátali do chládku, kde se kolem dlouhého stolu po- sadili, aby si pochutnali na velikých hanáckých Er ičích, které panímáma již od rána s jednou dívkou?) ve chlebové peci na dlážce pekla.
Bošenová
15 article
Koláčů, které v průměru dobře měřily čtvrt metru, stálo na stole narovnáno, až se prohýbal A pantáta Bošena, podepřev si boky, postavil se k Nolbertovi a pravil: „A tož bech, Nolberte, dnes rád zvěděl, kolek jich skrótiš, tož jez.“ — Norbert se usmál labužnicky a požehnav se křížem, vroucně se modlil: „Chlib náš vezděši dé nám dnes!“ Dokončiv, začal jísti. A pantáta si popřál potěšení, obdivovati se virtuositě, s ja- kou „sókal“ Norbert koláče. Obyčejně se počítá na dobrého jedlika jeden koláč. Proto se pantáta postavil za trám a počital: „Jeden, dva, tři. čtyři — — no, holešovské Franta jož be bel mě dosť — — kuckal se pantáta. „A Nolberte, jenom jez!“ pobízel. „Pet šest, sedn — cakra, senko, abech nemosel dnes pro dochtora, něni hdy — — osn, devět, deset!“ „No máš dost?“ „Lebo chtěl bes ešče nečeho?“ — „Keške?) zapit, pantáto.“ — Přeneste meji z látko,3) velel pantáta. Vypiv mléko až na dno, zvolal vděčně: „Zaplať pánbu, pantáto, tak dobře sem se, co so žev, nenajedl“ a opět si stíral rukávem veliké krůpěje s čela, které mu tam za jídla vy- vstaly. A pohladiv si pak břicho, vzal kosu a vesele kráčel k „Čihadlům“, kde na něj čekal celý lár praskající pšenice. Po cestě si jen zbožně opakoval: „Bože, abe decke tak belol“
Bošen Norbert Norbert koláč Franta Peto Leba
16 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Čiuská Johanna d'Are. Záhadné pověsti kolují po Číně. Počínáť se tamní lid znovu jitřit a nenávist k „zámořským dáblům“, sahajícím na celistvost země i jeji bohatství, opět hrozivě se vznáší nad hlavam bezstarostných Evropanů. Jakým způsobem pro- budí se tentekráte tento starý, tajemný svět? Jaké formy nabude jeho protest? Kdo vezme na sebe iniciativu budoucího povstání a na- lezne-li mezi čínským lidem samým vůdce, způ- sobilé, postavit proti civilisovaným nepřátelům bezpečnou, mravní sílu heroa, nalézající se na výši daných poměrů a vlasteneckého nadšení? A tu pojednou těchto dnů rozhlásí se p Evropě překvapující pověsť: v Číně objevila se hrdinka. Přibyla do San Franciska v říjnu minu- lého roku, aby se seznámila s ohromně vyspělou civilisací „bělochů“, ale nikoliv proto, uby se povýšila na vrub svých žlutých sester a překonala krajany a cizince, nýbrž za vznešeným cílem. přiučit se vědomostem „zámořských ďáblů““, aby jejich zbraněmi opřela se proti nenáviděným ná- silníkům. Tato rázná čínská dívka jmenuje se Si- Kin- Kin, jest jí teprve osmnácte let. Narodila sev Macau aneb v Kantoně. Si-Kin-Kin jest deerou bohatého kupce Chiš-Co-Checana. Již za útlého mládí vynikala svými schopnostmi, čilým vtipem a bystrým duchem. Otec, jenž ji nad míru milo- val, nechával ji volně růst a vyvíjet se. Události r. 1900 učinily na mladou Si-Kin-Kin, jako vů- hec na mládež velkých měst, hluboký dojem. Pořádány schůze, kde mnoho a s velkým zá- palem debatováno a řečněno. Ačkoliv nedospěly k nijakému výsledku, přece neustále protestovaly proti evropskému násilí. Budoucnost Číny jevila se jim ve chmurných barvách, když rok potom na jedné z těchto schůzí ve svém rodném městě zjevila se dívka velmi mladá, skorem ještě dítě.
Johann d ' ar Evropan Čína Evropa San Francisko Macao
17 article
Si-Kin-Kin. Záhy vzbudila pozornost a neohro- ženě užívala slov. Možno si představiti úžas přílomných př takovémto nebývalém dosud smělém jednání ženštiny, neboť Číňanka nemívá ve zvyku opouštěti úzký rodinný kruh. Již vystoupit ve shromáždění mužů, zdálo se čímsi neslýchaným. Mluvila přesvědčivě, připomínala občanům ne- zbytnost odporu proti oběma úhlavním nepřále lům vlasti, vnějšímu, nenáviděným, lakotným ci zincům a vnitřnímu čínské ztrnulosti, předsud- kům a nehybnosti. „Chtěli byste dopustit,“ pravila, „aby nán pojednou odňali celé kraje, dědictví našich předků? Lépe zemřit, než vydati kus po kuse naši zemi vlkům, kteří nás chtějí pozřít!“ Čilá obraznost Východu záhy obetkala jméno Si-Kin-Kin poetickými legendami a oby- vatelstvo počalo jí přičítat vlastnosti bojovného vlastenectví, prodchnutého vzpomínkou na otčinu, potlačenou cizozemci. Si-Kin-Kin chtěla se nejprvě připravit ke svým hrdinným činům. Odebrala se do Ame- riky, aby se poučila o evropské kultuře. Žije tam nikoliv jake Číňanka, nýbrž jako čistokrevná Američanka, osvojujíe si evropské způsoby na- učila se anglicky a horlivě navštěvuje školya university Nového světa. Není krásná, toliko její jiskrné oči překvapují svým bleskem. Evropsky vzdělaní Číňané nazývají Si-Kin- Kin Johannou d'Arc Východu. Avšak přiznají-li ji tuto vlastnost, ba i její jsoucnost úřadní osob- nosti nebeské říše, pověřené v Evropě? O tom hodlal se přesvědčiti známý žurnalista, spolu- pracovník puřížského časopisu „Eelair“. Bavil se dlouho o Si-Kin-Kin s tajemníkem vyslanectva. jenž mu vypravoval historii této pozoruhodné dívky, ale co se týče jejích řečí na shromáždě ních, není prý na vyslanectvu ničeho známo. 4) veliká Eamenná nádola s úzkým hrdlemí. služkou sedlé mléko asj krájč
Američanka Číňan ame Evropa kinokino Johanna d ' arkus východ
18 article
Čínský diplomat nepopírá „nových proudů“ jevících se v čínské společnosti, ba vykládal o nich velmi podrobně. Emancipace žen? Proč ne? Toť velmi možné, tím spíše, kdyby sama císařovna-vladařka postavila se v čelo tohoto hnutí. Její nařízení, jímž se od nynějška za- kazuje mrzačiti nohy malým dívkám, v tak přísně konservativní zemi, jako Čína, má ohromný význam právnický a sociální. A před nedávnem přijala u sebe dvě dcerušky bývalého vyslance v Paříži, jenž se oženil s Američankou, dívky, vychované v Paříži a skutečné Pařížanky a zasypala je milostmi. „Mimochodem řečeno, jest pravda, že se jedná u vás o odstranění copů u mužských?“ „Prosím, tomu nevěřte. Vše, co se o tom mluví a píše, jest na ten čas neuskutečnitelno. Zachováme si svoje copy a nepomýšlíme na to, odstraniti tento obyčej. Ani pokročilá Si-Kin-Kin nepovažuje to za nezbytnost a soudí, že zvyk. nosit cop, nikterak nepřekáží pokroku. Milostivý náš císař nepotřebuje copu, ale potřebuje hlavy, doložil na konec asijský diplomat.
Američanka Čína Paříž
19 article
Od těhož bystroduchého diplomata dovědě se žurnalista, že Si-Kin-Kin není mezi svými sestrami jedinou výjimkou. Vidíme, že v Číně byla již heroina, jež činem dokázala svoji způso- bilost k mužským činům. Meu Len, jež žila v době dynastie Changor, zachránila vlast od vpádu bojovných Chinů. Nu Meu Len byla pa- stýřkou. Otec její, rolník, odebral se na vojnu. Tu Meu Len opustila svoje stádo, přestrojila se za vojáka a přidala se k vojsku, táhnoucímu de boje. Bila sc znamenitě, dosáhla za své hrdinství a překvapující duchapřítomnost neustálých po- výšení, až se stala generálem. Genrál Meu Len zuhnal nepřátelské pluky až za hranice Číny a te- prve, když dívka osvobodila vlast, zjevila svoje skutečné jméno a přiznala se, že jest žena. Pak se Meu Len vrátila do své obce, pravdala sea stala se matkou četného potomstva.
Meu Len Čína
20 article
= Umělec zlodějem. Těchto dnů zatčen byl pa chatel dohrodružné krádeže, spáchané minulého mě síce u pařížského obchodníka s ozdobnými papíry Magueta, v ulici de la Paix. Šlo tu o zcela jemné přepychové zboží v ceně 60.000 franků, jež pozne- náblu z obchodu odvlečeno. Podezření padlo na jed- noho ze zřízenců, jehož policie bedlivé střežila a do- padla jej, když chtěl se vzorkovým vakem plným kradeného zboží opustit sevarní nádraží. Zátčením zřízence objeven teprve pravý zloděj. Jest to jakýa Charles Pabot, malíř dosti značného talentu, jenž byl po nějakou dobu přislušníkem slavné krajinářské školy v Barbizonu. Byl již jednou zatčen a strávil pět let ve vězení v Melonu Po čas své vazby zho- tovil velmi krásný obraz tohoto vězení, jejž při svém odchodu zanechal tam na památku. Pařížská policie považuje Pabota za nebezpečného zloděje ze zvyku, jenž každé chvíle mění svoje jméno a je mu stejně volně v ženských šatech jako v mužském kroji. Pro toto přestrojování má ve zlodějských kruzích pře- zdívku »černá panna«. = 28.000 kilomstrů na kolech urazili dva an gličií policisté, stihající zlečince. V Pitlsburguv Transvanlu vydán zatykač na jakéhos Jamesa Peals- lva, jenž byl obviněn, že padělal bankovky v sumě 1500 lib. st. Oba detektivové sledovali stopy pacha- telovy Kanadou, Filipinskými ostrovy a Australií. v tom se dověděli, že v Buluvaju v zemi Matabelů zdr- žuje se jakýs Pealsly, avšak když tam přibyli, shle- dali, že tento Pealsly není hledaným zločincem. z
Maguet Paix Pabot Matabele Barbizon Pitlsburguv Transvanl Kanada Austrálie James Pealslev černat panna
21 article
Buluvaja konečně se odebrali do Johannesburgu a zde dověděli se neunavní stihatelé, že v Piltsburgu, odkud vyjeli, žije jakýs White, jenž se těší velké vážnosti a na něhož se hodí popis stihaného zločince. Ihned se vrátili co nejrychleji do Pittsburgu a tu se jim po- dařilo zjistit, že onen White jest skutečně padělatel bankovek Pealsley, jekož konečně zatkli, když byli vykonali půl cesty kolem světa. =Žehrající bůsník. Z Paříže se oznamuje Muž, jenž již po mnoha let byl považován za ne- hožtíka, básník Germain Nouveau, objevil se těchto dnů opět v Paříži. Příšel pěšky z Aix v Provenci, bez jediného centimu v kapse. Život jeho jest po- divný román. Byl úřadníkem v kanceláři minisleria osvěty, když počal psáti verše, jež jeho přátelé vy- nášeli do nebe; vítali jej jako »slavného básníka budoucnosti.« Avšak záhy se oddal mysticismu, duch jeho propadal pomatenosti, pobožnost jeho změnila se v přepjatost a nás edkem svého chorob- ného stavu musil se vzdát úřadu. Napsal velmi krásné verše, jež však v záchvatu nespokojenosti spálil. Konečně opustil Paříž, aby jinde žil podle učení Kristova a odebral se do Aix, svého rodiště.
White Kristův Johannesburg Pittsburg Paříž Aix Provence Germain Nouveau
22 article
Zde od časného jitra až do pozdního večer sedával přede dveřmi blavního chrámu a pro- sil mimojdoucí o almužnu. Konečně obtě žoval věřící tou měrou, že se dostal do sporu s ducho- venstvem a dostal rozkaz, aby opustil místo před chrámem. Ve své tísni vzpomenul si žebrající básník na své kollegy ve spolku spisovatelů a vydal se na pouť do Paříže, kde se odebral do místnosti spolku spisovatelů a ohlásil se řka: »Jsem Germain Nouveau«. Poznali jej, dali mu malou podporu a opa- třili mu byt v hotelu Garni posledního řádu, kdež žije pospolu s otrhanými žebráky. Ale tato společ- nost není mu nikterak proti mysli, neboť pravío sobě: »Znám všecky kličky žebráckého řemesla . .
Paříž spolek spisovatel Germain Nouveau Garni
23 article
Nejsem přestrojený žebrák z frašky !« = Radium v lékařství. Slavný elektrotech- oik a první vynálezce telefonu, očinil k otázce. lze-li hojovati proti rakovině pomecí paprsků ra- diových důležitý návrh. Novoyorská »Science« uveřejňuje následující dopis slavného badalele. »Do- vídám se, že paprsky Rönlgenovy a paprsky vysí- lané radiem jeví dle nejnovějších pokusů patrný lé- čebný účinek na povrchní novotvary rakoviny, že však tento účinek na bujení rakoviny nalezající se hloub nebyl uspokojivý. Tento neuspokojivý výsledek těchto pokusů bezpochyby se vysvětluje faktem, ž paprsků užito bylo zevně, tak že musely projít zdra- vým tkanivem různé tlouštky, nož se dostaty k ra- kovině. Roura vysílající Rönígenovy paprsky jest příliš veliká, aby mohla být vpravena do s tředu ra- koviny, ale uení nijakého důvodu, proč by malý kousek radia v tenké skleněné rource neprodyšní uzavřené nemohl býti vpraven v samý střed rako- viny, tak že by mohl účinkovat bezprostředně na ochuravělé buňky.« — Adresát dopisu, vynikající americký lékař, prohlásil, že to myšlenka velmi cenná a vyslovil názor, že poslechne-li se této rady. bude snad možno vyléčiti mnohé případy rakoviny, kde doposud léčení se nedařilo. — V poslední dob konají se pokusy s rozpoznáním plicních chorob po- mocí Röntgenových paprsků a slibují úspěch. = Loď Wikingů nalezena byla těchto dnů Norsku blíže Toensbergu. Známý archaeolog prof. Gustafson prohlašuje, že loď částečně vykopanáz předhistorického hrobu jest loď Wikingů. Jest rovněž velká a rovněž stará jako světoznámá loď Goksladská, kterou chová univeraita v Christianii. Poněvadž roční doba jest nyní nepříznivá, bylo vykopání lodě pro- zatím zastaveno a započně opět na jaře. Vykopaná již záď lodě byla opět pečlivě příkryla.
Rönígenův Röntgenův Gustafson Wiking Norsko Christiania Rönlgenův Goksladský Wiking
24 article
= Slavba tunciu Simplonského. V jižní štole tu- nelu Simplonského na italské straně nastaly nové nesnáze. V čele tunelu vyrazil horký pramen skorem 40° Ca v síle 100 litrů za vteřinu. Tím zvýšila se beztoho již značná temperatura v tunelu tou měrou, že na další práce v plném rozsahu nelze pomýšlet. Podnikatelé zamýšlejí, učiniti obsáhlá opalření aby pramen zachytili do rour a ochlazovali jej. Prozalím bylo mechanické vrlání zastaveno. K úplnému do- končení tunelu zbývá loho času 31.45 m. = Guillolina v Siamu. Král siamský hodlá v své říši zavést guillotinu, poněvadž se přesvědčil, ž poprava guillotinou způsobuje odsouzenci menší bo- lesti než kterýkoli jiný způsob popravy. Siamský vy- slanee dal na rozkaz svého velitele zholoviti guillo- tinu a zaslal ji již do Bankoku. Zločinci byli dosu v Siamu popravováni mečem. Odsouzenec poklekne s nacbýlenou hlavou a kat mu ji setne jedinou ranou totiž podaří-li se mu to. Jest těžce pochopitelno, kle rak buddhistický monarcha může srovnat s přednisy své víry, dáti člověka popravit. Neboť anglická vláda uznala krále siamského úřadně hlavou náboženství Buddhova, když mu před několika lety vydala ostatky Buddhovy. M žná jest, že král vůbec popravy přímo nenařizuje. Aspoň se vypravuje, že v Birmě, jež jest rovněž buddhistská, bývá obžalovaný sic uznám vin- ným, ale rozsudek smrti se nepronese. Druhého dne ráno však táže se král neb guvernér: »Jest ten neb onen ještě zde?« Načež odpoví tázaný úřadník: »K službám, vaše veličenstvo, není ho již tu!« — Byl zalím sťat. Tímto způsobem zachová se fikce, ža zásady buddhistické víry, jež přísně zakazuje, usmrlit kteréhokoli tvora, nebyly porušeny.
Buddhův Siam
25 article
= Ošizený reportér. Z Nového Yorku se ozna- muje: Pracovali pro »Žlulý Žurnál«, jehož hlavním oborem jsou sensační zprávy, není maličkost, jakož dokazuje následující příklad. Jakémus mladému re- portéru uložil redaktor lokální rubriky, aby opatřil pro zejtřejší číslo illustrovaný článek, znázorňojící nmbulanční lékařku Governer hospitálu dr. Emil Duningovu při práci. Text věc vedlejší, obraz hlavní věc. Reportér odebral se s folografem do nemocnice, ale velmi hezká lékařka rozhodně odmítla stát. Co počít? Reportér měl nápad. Sešel s lotogralem k East Riveru a pravil: »Skočím do vody a dám se vy- táhnout. Dr. Emily Dunningova, jež má nyní službu, při- jede s ambulancí Governer hospitálu a zatím co bude kolem mne kutit, zhotovíš snímky ambulanční lékařky v plné činnosti. Já pak vyléčím pocity pa- cienta lékařky.« — Reportér skočil do vody a hna za nim policista. »Sebevrah« vzpíral se sice svému zachraniteli, ale ten ve své služební horlivosti při- měl jej několikerým důkladným rýpnntím, aby se dal vyvléci na břeh. Podle programu přijela ambu- lance Governor hospitalu s ostrým cinkotem, sval- natý mladý lékař seskočil s povozu, vytlačil zby- tečnou vodu z těla reportéra a poslal jej pak pro pokus sebevraždy na policejní komisařství. Než došla telefonická zpráva o pokuse sebevraždy na ambulanci, byla dr. Emily Dunningova vystřídána svým kollegou. Policejní soudce propustil reportéra s otcovským napomenutím. Lokální redaktor, méně milotivý, propustil jej též a sice — pro neschopnost. od 50 kreje. až do zl. 11.35 za metr, ve všech barvách. Vyplacené a již vyolené dodá se do domu. Bohatý výběr vzorků obratem. Hennebergova továrna na hedváhi v Curyohu- 1730
doktor Duningův Dunningův Hennebergův Nový York East Rivera Curyoha Governer HOSPITÁLU Žlulý žurnál