Ročník XXXXIII

V Praze, v sobotu dne 7. března 1903.

Číslo 65

Na ranní a odpol. Histy předpláeí se v Praze v alafnisěra na měsle . . . . . . 2r 6 K — na čtvrt Irta s dvojí donáškou na měst 7K 50 na čtvrt lela . . ve filinlkácht na něsíe . . . . . . 2 K 30 Peštent na štert loia . . . . 9 K 60 sdrají zisilkou na niě natot leta . . . . 11 K a0

Dnešní číslo pra Prahu je o 10 stranách.

Nové návrhy k vyřízení branné předlohy v Uhrách. V Uhrách zápas o brannou předlohu po- kračuje dosud ve sněmovně silou neochabujíeí a ohlas jeho v národě nabývá rázu mohutného vlnění, jež se vtěluje v shromážděních lidu, hromadných deputacích, vysílaných z venkova do sněmovny, největší pak osvědčení obyvatel- stva hlavního města chystá se na neděli, kdy uspořádán bude obrovský průvod, jenž zakončí obchůzku svou v záři tisíců pochodní na pešt- ském nábřeží dunajském — na něž jest přímý pohled z královského hradu v Budíně, jako u nás v Praze z Hradčan na Staré a Nové město. Není pochybnosti, že v tomto zápasu se bude pokračo- vati potud, pokud nenalezne vláda prostředků, jimiž by pohnula opposici, aby boj svůj zastavila. Ku prostředkům těm náleží i hrozba rozpuštěním sněmovny, ale v opravdovost této hrozby nelze prozatím věřiti — poněvadž by bylo rozpuštění to zároveň zahájením nebezpečného boje vnitř- ního v Uhrách, který dle všeho není v této chvíli v zájmu soustátí, jež se účastní smiřovací a re- formní akce na Balkáně, a volební boj by stra- nám uherským také neposkytoval záruky, že přání a požadavky své více by přiblížily prak- tickému jich uskutečnění, než sev tomto okamžiku nalézají.

Nesmí se totiž přehlédnouti, že zás adne opposiční skupiny posavadním bojem již vytla- čily vládní stranu z její posic, tak že vlastně ne- jen sněmovna, ale i celý národ v tom jest za jedno, že v poměrech vojenských, pokud se týče Uher, nějaká změna nadejíti musi. Na doklad toho zaznamenáváme pouze, že jednotliví poslanci z vládní strany nejen vystou- píli, ale že i z těch, kdož v ni zůstali, mnoz mluví pro schválení branné předlohy způsobem tak „přesvědčivým“, že je opposice zasypává nadšeným souhlasem a pochvalou, a že čelne orgány vládní strany žurnalisticky snaží se uva- liti vinu posavadního stavu ve vojsku na oppo- sici, která prý po více než třicet let odváděla po- zernost k jiným otázkám a tím znemožnila vlá- dám liberálním akci na prospěch Uher ve věcech vojenských.

Za takových okolností přece nelze očeká vati, že by Szell opravdu přikročil k rozpuštěn sněmovny a provedl volby proti nejpopulárněj šímu na ten čas požadavku opposice v Uhrách. Také podali politikové maďaršti všech stra dle posavadních zkušeností tak mnoho důkazů že mají smysl pro skutečné, věcné úspe chy politiky praktické, že nelze před pokládati, že by si počínali jinak v olázce nej vážnější, jim všem stejně k srdci přirostlé zvláště když již nyní lze zaznamenati nepochyb né doklady toho, že nevyjdou na prázdno an tentokráte. Zjevy tyto stručně zaznamenáváme. Vládn strana uherská stála příkře proti opposici, doku nebyla schválena branná předloha oběma sně movnami rady říšské a také se nic neproslýchalo tehdy o vyjednávání vlády s opposicí. Sotva všal panská sněmovna ve Vídni vyřídila své pensum spěcbal Szell do Vídně, kdež měl dlouhé slyšení jak u panovníka, tak u následníka trůnu, a v zá pětí na to konala nejsilnější opposiční strana sně movní, Košutovci, poradu, v níž se usnesli oká zale na pokračování v boji a zároveň se ozná milo, že vláda s opposicí nevyjednávala pře tímto usnesením. Avšak toto popírání nelze již dnes opěto vati; nechceme říci, že vládní nabídky, opposie činěné, se polepšily, ale jisto jest, že zatím sám

panovník zavítal do Budína, a dle včerejších zpráv ministr uherský při dvoře, hrabě Szechenyi vyjednává v záležitosti branné předlohy, a nej- nověji se oznamuje, že bude poskytnuta předním poslancům příležitost, aby přednesli panovníkovi své náhledy o sporné otázce. Nevyjednávalo-li se tedy ihned již po ná- vratu Szellově z Vídně, vyjednává se nade všt pochybnost nyni, o čemž svědčí ostatně i úsilí, aby ani ve sněmovně, ani na ulicích peštských nic se nepřihodilo, co by se mohlo nemile do tknouti osoby panovníkovy. A v takovémto okamžiku vyskytují se v předním maďarském časopise, v listě, o němž se říká, že jest blízkým předsedovi ministerstva Szellovi, obšírný výklad ve sporu o brannou předlohu od muže, jenž stojí mimo parlamentni strany a jehož účelem jest: „obrátiti jejich po- zornost na půdu praktické politiky, zmírniti jejich vzájemné zápasy. Čtouce tyto návrhy, pociťujeme, že jsou vý sledkem veliké zkušenosti politické a nechy bíme asi, pokládáme-li je za vládní nabíd- ku, již asi opposice sotva dovede odmitnouti, vždyť ve věci znamená nabídka tato splněni všech podstatných požadavků, vedle nichž „ně mecké velení“ zůstane v uherské části armády pouhou povrchní slupkou, jež sama sebou od- padne. Nabídky tyto jsou tak charakteristické pro postup maďarské politíky, a tak poučné pro ostatní, že je tuto otiskujeme v plném znění: 1. Maďarští důstojníci, vojenští úřadnícia poddůstojníci, přidělení ke sborům a k ústavům neuherským, budou ještě do konce letošního roku přeložení k vojenským sborům a ústavům uherským.

2. Přihližejíc k tomu, že potřeba důstoj- níků, vojenských úřadníků a poddůstojníků ne- bude rázem zcela dostatečně uhražena občany uherskými, budiž zbývající potřeba přechodně uhražena příslušníky rakouskými, pokud možná takovými, kteří znaji maďarský jazyk. Kdož ma- darsky neumějí, ať jsou příslušníky uherskými čili nic, buďtež povinni, ve třech létech doko- nale si osvojiti jazyk maďarský slovem i písmem jinak pozbudou svých míst. 3. Na uprázdněná místa důstojnická, úřad- nická a poddůstojnická buďtež napotom do uher- ských sborů a ústavů dosazováni pouze uheršt přislušníci, a v době přechodní sloužíci ne- uherští příslušníci zjednejtež si do pěti let státn občanství uherské a vykonejtež předepsanou pří- saliu. Takto pomine do pěti let zahanbující stav. vyskylující se jen u národů poddaných, že uher- ským občanům velí občané jiného státu. 4. Vychování důstojníků pro uherskou část armády díli se bude výhradně ve vojenských ústavech, na území koruny uherské zřízených; k tomu účelu se posavadní ústavy náležitě doplní. 5. Všecky předměty ve vojenských ústavech vyjma čistě vojenské (tedy náboženství, jazyky písemnictví, dějiny, zeměpis, počty a pod.) bud tež přednášeny maďarsky, a aby se to umožnil budiž svěřeno vyučování těmto předmětům ob čanským professorům z gymnasií a reálek. 6. Vnitřní službu v nejužším smyslu a ve lení vyjímaje, užívejž vojsko jak oproti vojínům tak ve styku s občanstvem a úřady výhradně ma ďarčiny. Vojenské knihy mužstva buďtež po t léta přechodně vedeny maďarsky a německy, na potom výhradně maďarsky. Nápisy na kasárnách a jiných vojenských budovách buďtež pouze ma darské. 7. Trestní zákon vojenský budiž pořízen na tom základě, aby vojenské osoby v případech trestních povahy nevojenské podřízeny byly soudům občanským.

Návrhy tyto, jak patrno, úplně souhlasí s po savadním postupem Maďarů ve všem jejich dualistickém vývoji a možno tudíž s velikou pravděpodobností očekávati, že maďarská oppo sice sněmovní se dá Szellem — poraziti!

„Česká spořitelna“. Zatím co jsme se obírali klasickým vý sledkem revise a kritikou kuratoria i ředitelstv České spořitelny, narostl zase na spořitelním ti- sku chřást, jejž dlužno poněkud přistřihnouti Zvláště list synů »Bohumila Háze« za tu chvilku. co jsme neměli času k němu přihlédnouti, na tropil mnoho nezbedností, jež mu nehodláme od- pustiti. Osmadvacet millionů z České spořitelny vybraných narušilo jak se zdá Buridanovu při teli v »Bohemii« sedícímu uvažovací mohutnosti. a panika, v níž se spořilelna zmítá již patnácle dni, zachvátila také jeho logiku, tak že se dala úprkem na útěk. Také včera opakuje » Bohemiae své pošetilé pohrůžky nebezpečím, kteréž prý Čechy ze spořitelního runu zachvátí »jedině přiměřenou odpověd Němců«, na kterouž prý »Národní Listy« ne- budou dlouho čekat. Podívejme se! Čechům hrozi nebezpečí a německá města v Čechách, slynnucí nejstrašnějším, nejvražednějším záštím protičeským, pořádají rezoluční závody proti tomulo nebezpečí, Čechům hrozicímu. Plna nej- laskavější péče o blaho českého národa a v ne- změrných úzkostech o jeho bezprostředně na stávající osud, domlouvá městská rada Děčíně lidu našemu, vyslovivš mu nejhlubší opovržení, těmit pohnutlivými slovy: »Městská rada děčínská očekává o vlády a zvláště od c. k. místodržitel- ství v Praze účelné a důrazné zakro- čení na ochranu napadeného ústa v a otřesené důvěry obyvatelstva a nej přísnější opatření proti původcůn a rozšiřovatelům lživých zvěstí, pře- devším pak proti onomu tisku, který nejfrivolnějším způsobem až dosu bez trestu proti spořitelně podněco- vati směl.

Kde se vzala najednou ta tlustá, až rdousivá láska děčínského, karlovarského, mariánsko-lázeň- ského, chomútovského, ústeckého, mosteckého, českolipského a nesčetných jiných městských za- stupitelstvech k českému národu, jejž chtějí za- chrániti nejostřejšími prostředky před jeho národ- ním tiskem?! Což nebylo by účelnější, kdyby se »Bohemis« raději obrátila na německé auto- nomní sbory s proklamací, aby zarazily svou resoluční činnost, že není ohrožena Česká spo- řitelna, ve svých základech přécé »narozborná«, nýbrž vlastně český lid a že zachraňovac akei, kterou pro tento český lid v Praze pod- niká družina tří dobrých geniů českoslovanského plemene a sice »Bohemia«, »Tagblatt« a »Právo Lidu«, jest německými městskými zastupitelstvy a jich resolucemi jenom znesnadňována a vůbe kompromitována ?i »Bohemia«, která, jak viděti, popadla věc za nejlepší konec, neustává za něj tahati a po- ukazujíc na naši včerejší odpolední zprávu. že v Městské spořitelně pražské panuje takový nával lidí do pražské spořitelny vklady přináše- jicích, že se nelze zástupem tímto ani protlačiti. táže se nás proloženým písmem, zda-li ne hodláme takovými zprávami dát pokyn mnohým německým vkla- datelům a zavázati je k povinno sti, aby vypovídali své četné vklady a je vyzdvihovali. Nikoli my, ale »Bohemie« vyslovuje tu po- kyny a nabádá k povinnosti a to nikoli něme cké vkladatele městské spořitelny pražské, ale

české veliké věřitele Spořitelny české k za- kročení, kteréž se patrně stává těmito hroz- bami už nejvčasnějším. Podle našeho vědomí čeká celá řada českých kapitalistů, disponují- eích mnohatisícovými vklady, »až tlačenicev České spořitelně uleví,« stačí jenom, aby ně- mečtí vkladatelé (?) Městské spořitelny — pokud nějací jsou — sám pan ředitelský rada České spořitelny dr. Urban jest u Městské spořitelny zasekán — uposlechli včerejší výzvy »Bohemies a může se přihoditi, že deset mil- lionů korun, Češkou spořitelnou u Rakouské spořitelny vybombar dovaných, splatíme za jediný den. Neboť potom jsou čeští vkladatelé s to, utvořit od České k Městské spořitelně řetěz a podávati své milliony přímo z jedné do druhé. Pakliže na surovou velkohubost spořitelního tisku, kterýž se domníval, že bude moci pouhým spíláním první nával českých vkladatelů od bran »staro- slavného« domu na Ferdinandově třídě, aby- chom tak řekli, »odplivat«, odpovědělo české vkladatelstvo vybráním obnosu, kterýž je ve sku- tečnosti při nejmenším dvakráte tak veliký, než jak Česká spořitelna uvádí, může si »Bohemia« na prstech vypočíst, co se stane, až počne šíře rozvádět heslo a pokyny, s nimiž započíná pohrávat. Prozatím neradíme jí, aby urychlovala tichou likvidaci Če- ské spořitelny pojejí české stra- ně a neukvapovala tempo vkladatelů, jemuž nemůže stačiti píle zlatých rukou pánů poklad- níků spořitelny, a jež sotva stačí upraviti regu- lativ, brzdící pomocí geniálního nápadu policej- ních listků, rozdávaných o půlnoční hodině pře spořitelnou, tak zv. »run« podle libosti a podl stavu — drobných v pokladnáchl

Co čtveračivého »Bohemie« odpovídá dále na naši kritiku poměrů vzájemné lásky a ochoty pánů kurátorů České spořitelny, upřímně s z toho veselíme. Přiklady však, jež nám uvádí o shromaždování bankovních důstojenství na jednotlivých osobách, nemají co činiti s poža- davkem spořitelního regulativu, kterýž má platnost zákona. Naším úkoiem bylo dokázati, že Česká spořitelna, která jako ústav soukromý, naprosto bez záruky, kte- rou mu neposkytuje ani stát, ani země, ani město, ba za kterou ni obmezeně ni neobme- zeně neručí ani ti millionáři v čele spořitelny stojíci, jména spořitelny protizákonným způsobem užívá, s tojí docel mimo zákon. Neboť podrobena jsouc zá- konu, ihned by musila zastaviti svou germani- sační činnost, kterouž vykonává vzdor kurátor- ství c. k. mistodržitele pražského. Nazývá-li pak »Bohemie« český požadavek, aby české vkla datelstvo bylo podle počtu vkladů v členstvu ředitelstvu i kurátorstvu České spořitelny zastou- peno, neustále pošetilým a sdílí-li tento názor také Česká spořitelna sama, pak jedná české vkladatelstvo jenom moudře, že z Če- ské spořitelny odcházl.

Neboť právě numerus clausus 45 něme ckých fanatiků, spravujících ve spořitelně české milliony, stal se jim už pře sp řílis hloupýml Pesstva, jimiž nás zahrnul včera orgán »českoslovanské sociální demokracie« za naše markantní označení jeho chování ve spořitelní afféře, zůstavují nás úplně bez dojmů. Toliko připomínáme lidem těm, že ani nejotřelejší ošusta, pokud v něm nezhasl poslední zásvie pojmu o slušnosti, nepozbyl ohledů k mrtvým. Dáma, jejíž jméno vleče »Právo Lidu« svými sloupci, jest mrtva již několik let. Mohlo se za to míti, že to lidě ti vědí; necht to tedy vezmou dnes na vědomí. Myslíme, z V drobném pra- ranní číslo o sobs cdpolediní . . . . . . . za k a Ve dlialkách na venkovi ranní číslo. . . . . odpolední . . . . . . . . 8h Inserát plati se hotové zapře Přečplscení a inserty přijími sdmniní- stracs v Marianské ulici č. 3. Tam nachárají se t6ž pedakoe tlskárna a expedice „Národních Listš“ Dakeptvy za nevraerji

nejsou tak schátralými, aby pokračovali v ta- kovém nestydáctví, k jakému se včera odvážili! Úhrnný obnos vkladů z České spořitelny vybraných dostoupil včerejškem výše: 28,639.255 korun. Nával vkladatolů do »české« zpořitalny. Manipu- lace ztenčená provedena opět. Do dvorany vpuštěno asi 230 vkladatelů. Výkaz spořitelny zní opět po- vrchně: bylo vyplaceno 1,200.000 korun; určitou číslici sdělíme v dnešním odpoledníku. V poledne bylo rozdáno 150 vstupních lístků pro dnešek, večer pak rozdáno dalších 50.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 210. (Původní a telež. zpráva »Nár. Listů «.) Z Vídně, dne 6. března Pestřejší ještě a zajímavější osudy, nežli knihy mají někdy předlohy v parlamentech. Nežli dostanou se do nich a potom zase, když tam již jsou. Maličký zákon assanační pro Prahu, dnes letmo vyřízený, má svoji historii zvláště pikantní. Nechceme ji zamlčeti veřejnosti již proto, že jest illustrací pravdy: dnes mně, zejtra tobě. Osnova leží ve sněmovně již od loňska. Vy- vlastňovací právo, udělené městské obci pražské r. 1893 za příčinou assanace v Josefově, na Starém a Novém městě, vyprší 7. dubna t.r. Prodlužuje se teď na nových deset roků. Jde tedy o formálnost. Žádali tudíž poslanci čeští, by nekonalo se žádné čtení první a věc přikázala prostě výboru justičnímu. Dr. Gross protestoval však rozhodně, nejrozhodněji, co nejrozhodněji. Veliký ten hřišník obstrukční odporu svého vzdáti se chtěl jen za podminkou jednou: odpří- sáhnou-li Čechové veřejně a slavně — obstrukci. Jak odpověděli Čechové ku provokaci takové, nemusíme připomínati. Odpověděli způsobem nejvýmluvnějším: neuznali provokatéry na straně německé odpovědi hodnými. Před několika dny posl. dr. Menger, panu Grossovi po dvojí stránce blízký, jednak jako zá- stupce téže korunní země, jinak jako člen téhož klubu, přišel k Čechům, řka, že budou podány předlohy o berních polevách pro Moravskou Ostravu, Bílsko a Těšin a prosil, aby se propu- stily do výboru berního, jehož je předsedou dr. Kramář, bez 1. čtení. Pán bůh peče oplatky.

Dr. Kramář sedl si a napsal předsednictvu sně- movnímu protest nejobrněnější- proti- pokusu, ta- kového řízení zkracovacího užiti pro předlohy Konec této historie, vlastně dvou těchto hi- storií je krátkým a lze jej pověděti málo slovy. Páni z levice byli naposledy rádi, když bylo do- saženo kompromissu, dle kterého dány bez1. čtení do výboru všechny čtyři předlohy, s nimi také zákon o činžovní dani v Praze a všechny dnes po krátkém proslově inž. Kaftana schvá- leny pilným způsobem také ve 3. čtení. Případ, který jsme tu vylíčili podle pravdy a skutečnosti, mohl a měl by jim býti výstrahou do budoucnosti a je naučiti rovnému právu, které nám odpírají, přiznati všude průchod a platnost. Pro minoritu je stejnost vždycky největší vý- hodou, a majorita, jí poskytujíc koná největší koncesi. Svět je kulatým a točí se. Kdo dnes na- hoře je, může zejtra býti dole. Kdo ví, zdali český národ, nabude-li síly a moci, bude po ne- výslovně trýzni, způsobené mu samovládei ně- mecké menšiny, ochoten, dopřáti pronásle- dovatelům a vrahům svým rovnoprávnost a moci, již těšily se slavné tanečníce u mocných vládců Orientu. Čítali jsme často o tom. Pravou příčinu teprve dnes jsme ocenili. Přítomní sledují pohyby půvabné tanečnice s napjatou pozorností. Unavena, teď ustalaa zmizela v jiné místnosti. Tam možno spatřiti tance teprve v pravém orientálním provedení. Tanečnice dokonce pak už není tak oblečena, ji ko svrchu vylíčeno. Výstroj omezuje se tu na několik — stříbrných kruhů kolem paží a nohou.

Koněčně opět na svěžím vzduchu! Zpět vra- címe se přes veliké tržiště, zvané Socco. Nebylo tak opuštěno jako ostatní město. Kupci vypravo- vali zde několik karavan. Chtěli časně, ješte před východem slunce, vyraziti. Velbloudi odpo- čívají v dlouhých, nerovných řadách; vedle každého připraveno břemeno (zboží, určené pro Féz). Za několik hodin ponese je ve žhavém upalu slunečním vyprahlým, nehostinným kra- jem, jenž nemá dosud úpravných cest a silnie. Ve světle měsíčném jasně rozeznáváme ohyzdné hlavy, jichž čelisti stále se pohybují. Velbloudi přežvykavci jako náš dobytek hovězí. Měsíc z rána osvětluje nejen koráby pouště, ale i ve- škeru nečistotu vůkol, kde ve prachu a několika- letém hnoji válejí se odpadky ovoce, melounů, ba i rozpadávající se zdechliny psů a koček. Není nikoho, aby o čistotu pečoval. Je na čase, pomýšleti na návrat. Chvilku naslouchali jsme ještě vzdálenému vytí šakala. Pak plni nových dojmů, zvolna vraceli jsme se do hotelu, kde dávno již vše pohrouženo bylo ve hluboký spánek. S balkonu ještě nějakou chvíli kocháme se nádherným obrazem moře a města, a pamětlivi zejtřejšího výletu do okolí Tangeru, uzavíráme okna a jdeme na lože. Ještě při světle svíčky se stočeňým ručníkem obvyklý lev na moskyty. Několik se jich na stěnách usa- dilo v nejlepším úmyslu, pokaziti nám spánek. Komu malí trýznitelé již připravili několik bez- senných nocí, nebude trochu námahy litovati. O jedné s půlnoci spal jsem již v plné záři mě- síce bezstarostným spánkem spravedlivých a snil o smutných osudech krásné, mladičké tanečnice s neodolatelnýma, hlubokýma očima. ony.

FEUILLETON. Noc vTangorí. Marokánské nollurno od Ant. B. Svoj sík a. Šero řečerní snášelo se nad Tangerem, krásný obraz bělostného města halil se v tem- noty. Náhle mocné zvuky lidských hlasů za- zněly s minaretů. Velebnými slovy hlásají mo- dlitbu večerní. Stojíme právě poblíž mešity, jejíž štíhlý minaret, velice podobný světoznámé se- villské Giraldě, jest nejkrásnější ozdobou Tan- geru. Na galerii minaretu zřetelně rozeznáváme postavy obou muezzinů, naklánějících se přes roubení. Z mešity, jen spoře osvětlené, doléhá k uším našim temné odříkávání modliteb; žebráci kteří celý den prosedí na stupních před mešitou, dosud chřestí tam svými velikými růženci. Úzlé uličky vyprázdnily se záhy, hluk a nestrost den- ního života ustoupil klidu a temnotám. Použijeme krásného večera a projdeme se vymřelým mě slem. Není obavy, že bychom zabloudili; orientu- jeme se již dosti dobře, a právě bloudění v kli- katinách uliček arabského města jest plno roman- tiky. Po výtečné večeři ve španělském hotelu „Oriental“ vyšli jsme do ulic, jež vesměs přikře stoupají ke vnitřní, čistě arabské čtvrti. Měsíe mezi tím v úplňkové nádheře vyhoupl se nad holé, vápencové břehy v pozadí a v bohatém jeho jasu kráčíme zvolna po strašlivé zdejší dlažbě. Do některých uzounkých uliček marně prodirají se paprsky luny a tu častěji klopýtáme na nerovné dlažbě, sdělané z velikých kvádrů.

Osvětlení jest nedostatečno, ač procházíme právě obchodní částí Tangeru, jež jediná v těchto kra- jich nevídaného přepychu toho si dopřála. S po- divením poprvé jsme si všimli, že světlo vy- chází ze žárovek, jež tu a tam připevněny jsou ne. zdech a dřevěných sloupech. S nevolí hledíme na tyto staré známé ze severu, jež ruší nám tu plný dojem města černé pevniny. Nutno však uznati, že ta pochybná dobrodějka lidstva, t. zv. civilisace, zplozená kulturou Evropy, neroze- střela zde dosud valně svých křídel. V tom ohledu může býti turista s Tangerem najisto spo- kvýeu. Marokkánee není přítelem novot, zejmena přicházejí-li z ciziny. Ni jediný železný oř ne uháněl dosud požehnanými kraji Marokka skrovné poštovní a telegrafní spojení několika měst je dílem a majetkem Evropanů. Běda tomu kdo s podobnými novotami tuzemcům přijde Vždyť i nynější povstalecké voje rekrutují se hlavně z nespokojenců, kteří vytýkají knížeti vě- řících, emiru el mumenin, že příliš chytá se novot proklaté ciziny. Nynější, absolutně vlád noucí sultán Mulej-Abd-el-Aziz po příkladu svého otce hledí zavésti četné reformy vzoru států našich, leč setkává se u poddaných s hou- ževnatým odporem. Nespokojenci zejmena ne- mohou mu odpustit, že jezdí na automobilu. Pra vili: „Koně známe, již prorok jezdil na koni, ale to, co koupil sultán, je něco nesvatého a jistě přinese zemi zkázu.

Proti nám jako strašidlo kráčí vysoká po- stava, celá zahalena v bílá plátna, s pohybují- cím se světéllem. Klapání trepek záhy vyvede nás z domněnky, že snad setkáme se tu s přísluš- níkem říše duchů a klidně již míjíme statného Maura, jenž vážně kol nás ubírá se k domovu, aniž by nás uznal za hodna, jediného pohledu. Mladý černoch, patrně otrok jeho, nese před ním malou svítilnu. Otroctví v této zemi, ač ne ve- řejně, přece stále ještě trvá. Nové dvě záhadné postavy objevily se nám v cestě. Lehká chůzea zahalené tváře záhy prozrazují příslušnici krás- ného pohlaví, a to právě nejnižšího druhu, jak poznáváme ihned z významných pohledů a po- hybů. S prostitucí, hlízou, od níž nedovede se lidstvo emancipovati, setká se turista všude, at přijde v kterýkoli konec světa, ba najde smutné zbytky její, třeba v Pompejích zabral se v mi- nulá tisíciletí. Volně stoupajíce, došli jsme až ke hradbám jež obkličují hlavní město. Brána, před níž jsme stanuli, je zavřena. Ač bylo nám řečeno, že ne- vpouštějí za nocí cizince do města, přece zakle- pali jsme důkladně na bránu, spoléhajíce pevně na všemohoucí bakšiš. Po několikerém zakle- pání otevřela se vrata, vrátný mumlá nesrozumi- telná slova, prohlíží při světle kahance podaný peniz a patrně spokojen, zavírá za námi ná- padně tiše, zajisté jen proto, aby nevzbudil spíe vejáky a nemusil se s nimi děliti.

Hned za temnou branou jsme stanuli. Kroky naše, budící mnohonásobný ohlas, dozněly kdes v dáli ve hrobovém tichu uliček. Nikdo z nás neodváží se rušiti velebný klid. Jen v korunách palem, jež zeď dvora přečnívají, občas zašume větřík, zanášející sem zvuky hlučného koncertu nesčetných evrčků a cikád. Obraz před očima našima stopen jest nyní ve střibrné záři mě- siční. Nízké domky s rovnými terasami, jako krychle nastavěny tu, kam oko pohlédne, bě- lostné jak padlý sníh. Mezi nimi vinou se úzké uličky, do nichž vrhají bílé krychle stíny černé,

Smělé, podkovité oblouky maurské nade vehody do několika výstavnějších budov, štíhlé sloupoví, pěkné ozdoby arabeskové, kopule me- šity, štihlý, elegantní minaret a nadevším záříci luna přenáší nás v pohádkové světy. Proč ne- mám péra Boccacciova, bych s mistrovstvím jeho dovedl zachytit poesii jižní noci! Nesnadno je vylíčit pocity, jež plní duši za bloudění splete- nými uličkami, stále se zahýbajícími, kde co chvíli musíme se vraceti, neboť nemají pokračo- vání, a vždy znova, aniž bychom věděli jak, se vracíme na totéž místo, odkudž jsme před chvíli byli odešli. Ze tmavých koutů občas vyběhne kočka, neobyčejné velikosti. Jinak nikde stopy života. Uličky místy překlenuté, jsou uzounké, na některých místech neprojdeš s rozpjatýma ru- kama. Šťastný milenec, jenž zbožňuje dívku z protějšího domu! Po prkně snadno přeběhne z okna do okna. Bohužel, málo který domek má okna do ulice. I ta jsou nyní uzavřena okeni- cemi. Ani nejmenší skulinou světlo ven nepro- niká; většina domků obrácena je do ulice zády. Za to na holé stěně, vápnem obilené, vidíme cos jako klícku, bohatě vyřezávanou. Jsou to okénk s mašrebijí, jejichž otvory nudou soužené ženy z harémů pozorují život v ulicích, aniž by samy mohly být spatřeny. V jedné z uliček zaraženi, jsme stanuli Z dáli zalehly ve sluch náš zvuky podivné jaké hudby. Jdouce za zvukem, přišli jsme do nízké, dusné kavárny, četně tuzemci navštívené. Vstup náš nevzbudil valné pozornosti; patrně nejsou

tu Evropané ani v tak pozdních hodinách vzác- rými hosty. Hudbu provozují dva arabští starci, vrásčité, do temna opálené pleti. Jeden foukal na píšťalu plačtivého zvuku jednotvárnou me- lodii, sestávající jen z několika tonů, druhý ticukl zuřivě na dlouhý buben. Poručíme si kávu — mokka. V malém koflíku do polovice usazeno roztlučené kávy, za to ostatek jest výtečný. Pla- time půl pesety za šálek. Nazpět dodává nám v mincích marockých; dodal-li správně, ovšem dodnes nevime, arabským klikyhákům na peně- zích zdejších ani za mák neporozumíš.

Střed místnosti jest volný. Tu produkují se střídavě neb společně dvě arabské tanečnice. Obě oblečeny v pestrá roucha, i hlavu, s níž splývají lesklé, černé vlasy, kryje šátek. Tanee je jich jest pověstný, v Orientu proslavený břišní. Tanečnice pohybuje se malými, téměř neznatel- nými krůčky ku předu a vykonává dolní částí těla na pohled nervosní, škubavé a krouživé po- byby. Hořejší tělo při tom je nakloněno na zad. v rozpjatých rukou drží za zády pestrý šál. Mladší, as 14letá, ale úplně vyvinutá dívka tan- čila jiý tanec, jejž nikdy před tím neměli jsme příležitost spatřit. Když vstoupila pod světlo lampy a naklonila půvabně hlavu na zad, chy- stajíc se k tanci, bylo viděti, že jest to typ pravé jižní krasavice — hluboké oči, ebenový, mírně skadeřený vlas, snědá pleť, tenké rty a bělostné zoubky tvoří ladný obrázek, v němž ani nejpřis- n jší posuzovatel by krom jemného tetování vady nnašel. Není radno tuze opěvat podobná indi- vidua, abychom nebyli snad přivedení v pode- ření. Třeba však po pravdě uznati, mezi t- nečnicemi v kavárnách našli jsme skvostné typy. Fředčí rozhodně ony sirény, jež své řemeslo na ulicích provozují. Tanečnice naše pohybo- vala se sotva znatelně, stále mírně skřižujíe nohy. Tělo, rozpjaté paž, ruce i prsty chvějí se neznámou vášní, krásné, černé oči smyslně vytřeštěny, rty šeptají nesrozumitelná slova. Cí- tíme, že fantasií svou vmýšli se v určité stavy duševní; pohlavní vzrušení jeví se v pohledu i každém pohybu. Dle toho, jak dovede uchvátiti, vašeň líčiti a v diváku vzbuditi, řídí se pověst její, toť také tajemství slávy a oné neomezene