Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 237. ze dne 28. srpna 1907.

Sportovní věstník. Athletika a sportovní hry- »Bezcenná« Féděration Interna- tionale. Mezinárodní federaci se často vyčítá, že existuje pouze na papíře. Výtky tyto všechny mají týž pra- men, německé říšské týdenníky sportovní, které jsou plny vzteku na Fédéraci předně proto, že děkuje svůj vznik francouzské iniciativě, podruhé že rozvoj její zklamal předpovědi téže německé žurnalistiky o ne- slavném brzkém konci Fédérace, potřetí že Fédérace loni provisorně a letos definitivně uznala meziná- rodní samostatnost českého národního svazu. Něme- cké listy mají tudíž dosti příčiny nevražiti na F. I. F. A. a snižovati její význam. Trpce však musíme nésti, že i v české žurnalistice se ozývají hlasy, které nejsou než ozvěnou lání německého! Jaky v tom rozum, snižovati význam korporace, jejímž členem jest náš vlastní Svaz? Povídačky o bez- významnosti Fédérace jsou živeny poukazy na ne- švary, které tu a tam se vyskytují a v nichž Fédé- race nezakročila. Jak možno mluviti o slabosti Fédé- race, jejíž sílu nikdo nezkoušel? Kde jsme četli, že v nynější válce mezi Vídní a Peští pro aféru Čricketa—- B. T. C. se některá z rozvaděných stran dovolávala Fédérace? F. I. F. A. má pod svým režimem tak ohromné území, jest v ní zastoupeno tolik různých národů, že jest naprosto nemožno, aby o každé udá- losti věděla. Má-li Fédérace zakročiti, třeba ji o to požádati; kde však není žalobce, nemůže ovšem býti ani soudce.

Naproti tomu jsou do očí bijící důkazy, které už Fédérace podala o svém významu a síle. Čí jest zá- sluhou dosavadní úplná isolace nové Amateur Foot- ball Associacion, ne-li Fédérace? Už pouhá exi- stence její zabránila rozšíření rozkolu, který vypukl v Anglii — z příčin problematické hodnoty — na celý footballový svět. A to prý existuje F. I. F. A. jenom na papíře! Chcete jiný důkaz moci F. I. F. A.? Nuže, zde jest. »Stade. Roubaisien« ujednal na 30.a 31. března matche s Duisburger Spiel V. a Bonner F. V., ale odřekl je 19. března, což mu však neva- dilo, aby v tytéž dny nehrál proti jiným dvěma ně- meckým klubům. Fédérace vyrozuměna o tom něme- ckým svazem (D. F. B.), nařídila francouzské unii athl. sportů (U. S. F. S. A.), aby zakročila. Severní okrsek francouzské federace zkoumal věc, uznal stížnost německého svazu a odsoudil Stade Rou- baisien, aby zaplatil prostřednictvím předsedy zmí- něného okrskového výboru 125 franků odškodnění, jež žádaly zmíněné německé kluby. Výbor mimo to udělil svému klubu přísnou důtku. Současně znovu připomněl klubům, že každý mezinárodní match — jak ve Francii tak v cizině — musí býti v čas ozná- men ke schválení výboru francouzské unie. Aféra poučná korektním postupem a korektním výsledkem; ukazuje jedině správnou cestu, kterou se mají bráti kluby a národní svazy, vymáhajíce za- dostiučinění nebo odškodnění svým členům. Není vinou mezinárodní federace, neděje-li se tak ve všech případech. Evropský západ ukazuje více smyslu pro kázeň a korektnost mezinárodních styků. Zeptejte se ve Francii, Hollandsku, Belgii, Švýcarsku — a dnes i v Anglii — jak smýšlejí o významu Federace. Uvi- díte, že v těchto zemích vzorných svými organisa- cemi footballovými nikdo nemluví o papírové exi stenci mezinárodní federace.

Henry. ** Karlínského memorial roste na udá- lost významu mezinárodního. Podivno, první při- hlášku k soutěži, nesoucí jméno českého athleta a uctívající jeho památku odevzdal Němec — dr. Pavel Weinstein z Halle. Avšak i ostatní cizina se živě zajímá o závody 8. září. Francouzský výborný athlet Choisel by rád pronikl nejdále ze svých athle- tiku pěstujících krajanů na západ. Startem jeho by sice byly pořadatelstvu uloženy jisté oběti, však pořadatelstvo, chtějíc stůj co stůj upraviti už jednou cestu francouzským athletům do Prahy, jest i k těm odhodláno. Pevnému ujednání neschází než pouhé formální potvrzení Choiselovo. — Švédský sportovní list Idrotslif zahájil s redakcí Sportu a Her jednání ve jménu Br. Soederstroema (skok o tyči 3 m. 51 cm.) Z Uher došly přihlášky pp. Erně Kemendyho (Ujpesti T. E.), dra. Nemese Medgyessiho, regulerní přiblášku podal už zná- mý zde Duncker. Rovněž zájem o ostatní čísla meetingu jest zcela pěkný. **S. K. Meteor (Král. Vinohrady) porazil v neděli S. K. »Libeň« 5 : 1 (5 : 0). Hráno na Král. Vinohradech. * Souček má úspěchy ve Frankfurtě. Souček (Sparta) byl prvním ve vrhu míče na řemeni a druhým v disku. Hlavní výsledky byly: 100 m. 1. Ajax 111/ před Wagnerem a Kohlmeyem. — Skok daleký. Mühl (Frankfurt) 6.15. — Putovní cena kor. prince řeckého v disku. 1. Dörr 36.62, 2. Sou člek 35.05. — 1500 m. 1. Lixi Kwieton (Vídeň) 4: 16 1/2, 2. Braun 4: 161/2. — Skok vysoký. Mühí 1.65. — Oštěp. Wagner 50 m. 19. 3 km. štaf. Duisburger (Preussen) 8: 303/6. — Štafeta na 400 a 1000 m. 1.

Berliner Š. C. 95/96 462/% rek., 1: 591/% rek. — Vrh míče na řemeni. Souček (Sparta, Praha) 45.32. ** K mezinárodním zá pasům v Ko- líně n. L. K uveřejněným proposicím dodáváme: Vklad za jedno číslo 2 K. Skvostné ceny zajisté při- lákají četnou konkurenci, takže závody budou spor- tovním požitkem pro kolínské obecenstvo. Přihlášky a dotazy buďtež adresovány na p. Čeňka Macháčka, Havlíčkova třída čís. 159 v Kolíně. Konec přihlášek 8. září. *Footballové mužstvo zeměbrane- ckého pluku čís. 8. porazilo v neděli v Selča- nech S. K. Benešov 5: 2. ** V Berlíně zahájena 25. t. m. sezona mat- chem Berl. Ballspiel-C. s Mittweidou. Berlínští zví- tězili 4: 2. ** Do sezony. Září oficiálně zahajuje foot- ballovou sezonu v Anglii i na kontinentě, kde vlastně kopací míč nemá odpočinku vůbec, ač by to bylo ku prospěchu i hračům samým i sportovní úrovni hry. Příští neděli už bude mnohde dunět »natřísknutý« míč, znít, píšťala soudcova. A nejhorlivější stáli návštěvníci, pozdravujíce se přítel přítele, známý známého budou se ujišťovati navzájem, »že už ne- věděli v neděli, co dělat.« — Včerejší první nedělní training Slavie měl výbornou návštěvu obecenstva, ale malé účastenství hráčů, takže stěží mohly býti sestaveny »osmice«. Hráno nsi hodinu s obrácenými obranami 7 : 5 pro forward druhého mužstva. Jako

vždy na začátku sezony jsme viděli nejpestřejší stupnici formy. Jednotlivci už dnes vydrží úctyhodné tempo; v celku však forma potřebuje hojně a ostré práce. Přehlednosti hry bylo na újmu, že všichni hráči byli oblečeni modrými úbory; jediný p. Horáček ve svém smyslu pro pořádek zvolil bílou košili, aby se ** Normální athlet. Ve spise L' Education physique raisonnée sestavil G. Hěbert tento přehled výkonů, jichž všech má býti schopen zdatný, nor- mál ný však athlet: Skok vysoký s místa . . . 1.15 m, skok vysoký s rozběhem . . 1.40 m, skok daleký s místa . . . . 2.50 m, skok daleky s rozběhem . . 5 m, běh na 100 m . . . . . . 13 vteř., běh na 500 m . . 1 min. 24 vteř., šplh . . . . . . . . . . 10 m, vrh koule . . . . . . . 9 m, zvedání 40 kg (kamene) . . 10 krát, plování na 100 m . . . . 2 min., potápění . . . . . . . . 60 vteř.

Z cyklistského ruchu. ** Řetěz kola vyžaduje více péče než kte- rýkoli jiný díl jeho. Špatný chod stroje často má příčinu jen v tom, že řetěz není řádně namazán, nebo nemá patřičné napjetí. Nezapomínejme, že uží- váním se řetěz opotřebí, takže jest nutno změniti vzdálenost zadní osy od šlapacího ložiska. Příliš napjatý řetěz stěžuje šlapání, je-li řetěz příliš volný, ztrácí se mnoho síly a jest nebezpečenství, že řetěz vyskočí. Změna napjetí řetězu vyžaduje uvolnění matek zadní osy, které upevňují zadní kolo v rámu. Pak třeba matičky na řetězovém napínači tak dlouho buď dotahovati nebo uvolňovati, až řetěz má správné napjetí. Třeba míti na mysli, že při tom se velmi snadno posune kuželík (konus) zadního kola. Aby se tomu zabránilo, třeba nejdříve uvolniti pravou matku (na ose) a dotáhnouti napínač řetězu a pak zase matku zatáhnouti, než uvolníme levou matku. Stejně si počínáme na druhé straně, až vidíme, že pneuma- tika (plná) jest přesně uprostřed vidlice. Křivé posta- vení zadního kola ve vidlici má za následek nejen těžký chod kola, nýbrž šikmo jdoucí řetěz může způsobiti zlomení převodního kolečka, nebo zkrou- cení zadní vidlice. Řetěz nandaváme a snímáme vždy v takové poloze, že spojovací šroubek jest mezi dvěma zuby velkého převodního kolečka. Ztratíme-li spojovací šroubek, nebo přetrhne-li se na cestě řetěz, pomůžeme si nýtkem ze silného drátu, nebo prostě svážeme řetěz drátem, který jsme článkem provlékli.

Jest třeba občas řetěz sejmouti, náležitě jej vyčistiti v petroleji a pak jej ponořiti do mazadla, čímž se namaže řetěz i uvnitř. Abychom jej zbavili přeby- tečného oleje, zejmena na povrchu, kde se na něm usazuje prach, pověsíme řetěz kolmo, aby olej odka- pal. Takto ošetřovaný řetěz má dvojnásobnou trvan- livost a odměňuje péči jezdcovu i úsporou námahy při jízdě. ** Sportovní cyklistika v Americe jest v rozhodném úpadku. League of American Whee- lusen (liga amerických kolařů), která v dobách svého rozkvětu měla na 100.000 členů, živoří dnes se zbyt- kem nějakých 5000. Zánik její nikoho nepřekvapí. Sportovní cyklisté,kteří druhdy v tisících oživovali americké silnice, zmizeli; dnes nikdo více nevzpo- 400 —

V první chvíli domníval se, že to byl sám čert. Péťa vskutku mohl nyní každému připadati jako čertík: obličej jeho zmizel pod spoustou hlíny a bláta, vlasy trčely na vše strany; oděv, ruce a nohy byly stejné barvy s obličejem; ústa, zděšením otevřená, zvednuté ruce a všecka jeho postava, nanejvýš rozpačitá, velice poděsila mužika, jenž odhodiv koště, schoulil se do kouta a kři- žoval se. Zuřivý štěkot psů a škrábání pazoury na plotě teprve mu vše vysvětlily. Běžel, seč mu nohy stačily a popadl koště. »Ach, ty darebáku!... já tě naučím, uličníku! Totě hrůza, co si všecko dovoli!« zvolal, přistoupiv ku Pétovi. »Já za to nemohu, strejčku, na mou věru, nejsem tím vinen!« rychle omlouval se Péťa: »šel jsem kolem, psi se na mne vrhli .. . moc jsem se polekal .. . Já, strejčku . .. já vám spravím střechu . . . opravdu spra- vím vám ji! . . .« »E, to není zdejší,« podotkl mužík, zastaviv sea vypouliv na něho oči, takže nyní polekal se zase Péta. vmBa ne, strejčku, nejsem zdejší... jsem z da- lek. . druhý den již chodím . . .« pravil hoch. »Odkud tedy jsi ?« Tato otázka přivedla Péťu do velkých rozpaků: od- kud je — sám ani nevěděl. »Chodil jsem se žebráky,« vzpamatoval se Péťa; »Byl jsem průvodčím žebráků . .. Ale odešel jsem od nich ... Chtěli mne, strejčku, oči vypálit! .. .« »Aj, aj! . . . ty's tedy tulák ?«

»Ba ne, strejčku, opravdu nejsem !« zvolal chlapec, jenž nejednou slysel, že tuláky sbírají a zavírají do

Pěťa bál se ztráviti noc v roklině: děsil se této temné hloubky, obklíčené hustým lesem. Klopýtaje o ka- mení, vázna v bahně a přeskakuje co chvíli potůček, vi- noucí se v hloubi rokliny, spěchal, aby co nejrychleji dostal se ven. Tam bylo právě tak temno; on však cítil, že ve volné prostoře přec jen je jaksi volněji u srdce. Péťa kráčel dál a dále a roklina neměla konce; táhla se tak dlouho, jako les, kam včera večer se hoch uchýlil. Počínalo svítati, když Péťa zpozoroval, že okraje propasti stávaly se nižšími; zároveň řídl též obklopující ji les a stromy byly nižší. Nohy hochovy klopýtaly úna- vou, byly do krve rozdrásány kamením. Zrychlil tudíž krok, přemýšleje nyní pouze o tom, jak dostal by se co nejdřive do některé vesničky ; trápil jej hlad. Po třech — čtyřech zátočkách nenadále objevila se před nim louka, ozářená šikmým paprskem vycházejícího slunce. Hoch ocitl se uprostřed široké doliny, kteráž s levé strany náhle se zatáčela, zacloněna jsouc svahem; v pravo „Přestěhovalcl.- — 397 —

Čásť Iv

Tulák.