1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
to lzn lže
poshr oiinbabti
3
masthead
V Praze, v neděli 10. května 1903.
Praha
4
masthead
lnbodatr av ner
6
article
e o
a ranns a v nl. list
přel-lasí au
v rřnze pcaz e
na měsl
.. 6K —k
sa štvrt leta
s dvojí don tžkoe
vs měsíc. . R 50 k
z čtot loet
v istvše
2Km
mě ie .
Poštou s
s ětvrt 1
oj vshora g so
..k en
ttae
km
7
title
Dnsšní číslo pre Prahu je o 18 stranách.
Praha
8
article
Nerozhodnost bude naším
neštěstím.
Nerozhodnost bude naším
neštěstím.
Nemýlili jsme se, když jsme v návratu
Pradově do kabinetu Beckova viděl
zřejmý důkaz, že došlo mezi Němci zdej
šími a ministerským předsedou
po přeháňce malé domáci vojny opět k do
rozumění a smíru — na naš
škodu. Již dne 7. t. m. německo
nacionální svaz kvitoval jmenování
Prada nástupcem Peschkovým resolucí,
že »nutno za nynějších poměrů trvající po
litickou situaci udržeti a tedy
vládě Beckově povoliti zvýšený odvo
zeměbranců«, ovšem že »v té naději,
že vládou slíbený jazykový zá
kon (pro král. české) zdělán bude
jen za vlivu německého ministra-
krajana«. A ostatní kluby německé (az
na 16 radikálů) šmahem daly bar. Beckov
totéž vděčné zaslibení své podpory
jako němečtí nacionálové, tak bu-
dou i němečtí pokrokovci, agrár
nlci, křesíanští sociálové a kle-
rikálové mentinou hlasovati pro z vý
šení břemen vojenských a rozumí
se i pro rozpočet vlády Beckovy » a to
z té příčiny (jak se »Bohemii« z Vídně8.
t. m. píše), poněvadž rozhodné vystou-
pení Němců v otázkách soudni-
ctví a poštovnictví neminulo se
s jistým účinkem« na vládu. »Byti
účinek ten nebyl ještě úplný, tož nic-
méně zachovává se všude statu
quo...« t. j stav jsoucí, jak si Němei
žádali, a ne »status qno ante« (t. j stav
předešlý), jak bar. Beck českým poslan
cům byl slíbil. —
Němec
Peschkův
Němei
Beck
Vídeň
Bohemia
9
article
Aby však »komedie nestála«, tož žaluje
německá strana pokroková za před
sednictví p. dra. Eppingra nieméně touž
dobou, kterak prý zatlačování něme
ekého jazyka z vnitřní služby úřadův
češtinou via facti pořád ještě nen
zastaveno, alébrž i se strany zcela pod
řízených úřadů dále nepokrytým způsobem
se provádí.« Holé to bliktry německých ko
mediantů života, jež nikoho nemohou zmýliti
o skutku, že mezi Němci a bar. Beckem
již je opět »vše v pořádku« — »ruka
v rukávě« a znovu zpevněné př
telství na újmu našeho dobrého práva.
Prostý rozum by dával, že vůči tak
náhlému jako podezřelému obratu
poslanci čeští postojí zamyšlení a řeknou si
»Pozor na vlakl« »Jak vypada
cena, za kterou Prade znovu vstoupi
do kabinetu Beckova, za kterou veškeré ně
mecké strany tak náhle uťaly svůj indianský
řev nedávných dnův a z tygrů proměnili se
v jehňata, povolující šmahem Beckovi zvý
šený odvod k zeměbraně o 5000 mužů
ročně?« — Že není mala, za to ručí věru
báječná panstvíchtivost německých furiantův
našich s dostatek a — podmínka: »roz
hodného vlivu« německého ministra
krajana Prada při tvorbě Němcům slí-
beného jazykového zákona pro
Čechy, dopovídá zřetelně vše ostatní: Prade
patrně již jest zasvěcen v tajemství.
on již zná princip, jadro a vlastní vlip té
Beckovy jazykové předlohy in spe,
Němec
Čechy
Prado
10
article
a shledal ji dobrou býti pro Němce,
kteří na pokyn jeho rázem postavili k noze
zbraň a v dobré naději věcí příštích ochotně
»drží situaci« dále, aby nepřišli o kynoueh
jim výhru. — »Jen aby s české stran
nebyly požadavky přepínány«.
zní dnes německá starost: »jen aby útočivá
chuť Čechů znovu nevzrostla do té míry,
že by z toho vznikly potíže, přesahující
všechno prostředničí umění« (Beckovo).
— »Avšak«, utéšuje dopisovatel » Bohemie
»veškeré strany strachují se velike
vnitropolitické krise a Češi ni-
koliv nejméně.«
Nevíme do té chvíle, jsou-li též oba naši
ministři zasvěceni v tajuplný ten elaborát
jazykového zákona Beckova, než pochybu-
jeme o tom. Ale kterak se může pak
od poslanců národa českého žá-
dati, aby po všem tom, co se nám
dálo a děje v zemích našich,a
vůči tomu svrchovaně podezřelému obratu
Němců k vládě Beckově s neochvějnou dů-
věrou dále přinášeli vládě te
oběti, dále drželi situaci zřejm
již ku prospěchu Němců zvrt-
nutou? —
Z Vídně se zvěstuje, že posl ane
agrárničtí, mladočeští i kleri-
kalní dosud jsou na vahách, jak
mají hlasovat, zda pro vládu či proti
ní a že jeden klub odkazuje na druhý: Az
jak ty se rozhodneš, rozhodnu se také. Tak
prý zejména agrárníci čeští se usnesli
v poradě dosud neukončené, že by šli do
oposice, ale pouze tehda, půjdou- li do
ní též Mladočeši a klerikálové.
Němec
Čecho
Beckův
Čech
Vídeň
Bohemia
11
article
Tito však prý se usnesli nápodobně
že by šli do oposice, ale jen tehda
půjdou-li do ní agrárníci i Mladočeši
Zbývá už jen, aby se pozejtří usnesli opět
Mladočeši, že by šli do oposice, ale jen
tehda atd. Jaká to hra na schovávanou
Nepřipomíná li to číro klasické »souhlasím
s většinou«, jež psali obecní výboři té jisté
Zlamané Lhoty po řadě v odpověď staro-
stovi, když jich nemohl dostati do obecn
hromady a tedy per rollam je vyzval, aby
o určité otázce rozhodli se pro nebo proti.
Tak nejednají mužové politického roz-
hledu a přesvědčení, tak nesluší jednat
zástupcům národa obroženého nejvážnějším
nebezpečím; nýbrž každý z nich má sám
u sebe vážiti svědomitě rozhodnutí své,
každý z nich má na pospolité schůzi
zastávati svě přesvědčení a pak mají všickni
společně hlasovati, aby ukázalo se pro co
jest většina všech. Rozhodnuti této má se
pak podtíditi menšina. Anebo má každý
klub rozhodnouti se pevně tak
neb onak, podle přesvědčení většiny svých
příslušníkův a potom vyjednávati s ostatními.
Ale ne do poslední chvíle haliti sev
plášt diplomatického vyčkávání, až co učiní
ten druhý a třetí.
V tom není statečnosti, v tom není
mužné odvahy, nýbrž opak její a s takovými
stranami má ovšem pak obratný státník
routiny snadnou hru. V Čechách i na Mo-
ravě způsobí zajisté vídeňská tato stínohra
agrárníkův a klerikálův dojem ve-
lice kormutlivý a proto by měli poslanci v » Če-
ském klubu« učiniti ji rázně přítrž svým
rychlým rozhodnutím se pro hlaso-
vání rozhodně oposiční bez ohledu
co učiní agrárníci neb klerikálové potom
To bylo by tím nejlepším rozřeše
ním celé na výsost trapné a zlověstné ny-
nější situace, která jipak povede jen stále
k horšímu a horšímu úpadku české síly
českého ducha a české věci l
Čechy
Zlamaný Lhota
12
article
Pražské dojmy.
Pražské dojmy.
(Pův. a tel. zprávy »Nár. Listů«.)
Z Vídně, 9. května.
Položili jsme několika mimočeským poslan
cům, kteří byli na pohřbu dra. Herolda, otázku
»Jakého dojmu nabyl jste, pan
poslanče, v Praze?«
Odpověděli takto:
Dr. baron Alexandr Hormuzaki:
Smutný byl podnět, který nás spojil př
pohřebních slavnostechi za dra. Josefa Herolda.
nás hosty v krásném hlavním městě královstv
českého, ale povznášejícím a trvalým byl na
druhé straně dojem, který zajistě zůstane v
stálé památce všem účastníkům. Nejenom nad
míru srdečné a laskavé přijetí k tomu přispělo.
nýbrž též pocta, že jsme byli účastní momentu.
po četných stránkách důležitého.
Nebyl to pouze akt zdvořilosti, osvědčili-l
svoji soustrast zástupcové všech národů našeho
mnohojazyčného státu národu českému ve chvili
ve které ztratil nejlepšího svého sýna, nýbrž
byl to projev upřimných sympatií pro tento kul
turní a tak pokročilý národ, ale nemén
bylto také projev solidarity všech
národů této monarchie, kteří do
máhají se za poměrů stejných
anebo snad ještě svízelnějších, kulturní ho
vývoje. Zástupcově národů těch musili spol
pocítiti ztrátu tak čelného a neúnavného bojov
nika za uznání rovnoprávnosti všech národů.
Také, prohlédneme li si jenom zběžně město
Prahu, nemůžeme neviděti ohromný vzrůst a pra
covní sehopnost ve všech oborech. Jak dalek
větší mohl by býti tento rozmach, kdyby mož-
ným stalo se vyrovnání protiv mezi oběma vy
nikajicími národy království českého, kdyby se
podařilo spojiti ke společné kulturní a hmotn
práci mohutné a velké sily, kterými disponuje
tato země!
Hormuzaki
Josef Herold
Vídeň
Praha
13
article
Dr. Enrico Conci:
Dr. Enrico Conci:
K otázce vaší, jakého dojmu jsem naby
předevčírem v Praze, mohu jen odpověděti: na-
prosto příznivého. Byl jsem ve hlavním
městě království českého a zemí koruny svato
václavské ponejpev, a jakkoli vybylo nám času
tolik, že shlédnouti jsme mohli a to lefer nej
důležitější památnosti města, byl jsem nádherou
četných budov, ohromným náměstím Václav
ským, rozkošným pohledem na hrad nanejvýše
překvapen, a můj úžas byl veliký.
Dojem imposantní učinil na mě poton
obrovský projev na počest dra. Herolda. Těšt
jsem se, vida, jak Čechové v nějí slaviti sve
mrtvé velikány, jak všichni se sloučili, bý bez
újmy různosti smýšlení svého uspořádali v nej
úplnější shodě slavnou ovaci pro nebožtlka
vedeni jsouce toliko láskou ke společné vlast
jej oplakávající.
Bylo to smutná, ale povznášející slavnost
svědčící c silné přichylnosti Čechů k národu
k zdeálům jeho a k těm, kdož celou mohutnost
a rozhodností zápasili pro něj.
Jakkoli nejsem znalým jazyka, kterým pra
neseny ponrobné řeči, mohl jsem z toho, co mně
tlumočili kolegové, usouditi, že promluveny
byly tónem umírněným, že nebylo v nich žád
ných útoků na odpůrce národní, nýbrž jen obra
doktor
Enriko Conec
ský
Herold
Čecho
Praha
14
article
na národa vlastního a žádost, aby splněny byl
spravedlivé požadavky jeho.
Obdivoval jsem velkolepé uvítání, které
uspořádáno bylo příchozím a snaze úsilovné.
zpříjemniti jim, pokud možno, krátký poby
v Praze, takže odejeli s nejkrásnější vzpomín-
kou na ušlechtilé pohostinství města Prahy.
Přijel jsem již do Prahy s pocity vděku vůč
zástupcům národa českého, neboť čeští členové
rozpočtového výboru do muže byli s námi v
věci pro nás zásadně veledůležité, podporujíe
nás nejvydatněji v boji proti akci k odnárod.
nění a germanisaci Tridentska.
Přijel sjem s pocity vděku, odejel jsem sji
ným pocitem, s pocitem obdivu čackého národa
českého a jeho krásné metropole na Vltavě.
Praha
Vltava
15
article
Dvorní rada dr. Ploj:
Velice smutná událost, kterou silně eí
Jihoslované s bratrským národem českým, při
vedla nás do Prahy. Byli jsme svědky, kteral
český národ své velikány ctí a to neloliko vnější
sceneril, nýbrž způsobem, nad nějž nemůže byt
v říšském hlavním městě důstojnějšího a krás
nějšího. Smuteční slavnost v Pantheonu učinili
na mě dojem v pravdě zdreující a tento dojen
byl ještě stupňován, když vykročil jsme z mo
numentální budovy musejní na Václavské ná
městí. To je prostor, jakého nemá mnohé říšské
hlavní město.
Vůbec každý, kdo několik let Prahu ne
viděl, velice je překvapen stavebním vývojen
jejím. Židovská čívrt dávno zmizela docela. Na
místě jejím jest zcela moderní městská čtvr
s četnými monumentálními soukromými budo
vami, kterým jsme se v pravdě obdivovali
Stejně velkoměstský, jako je vývoj staveb praž
ských, je také pracovní ruch a život tamějšl
V necelé hodince, kterou jsem jel nejživějším
ulicemi pražskými, viděl jsem ruch a shon
který možno směle srovnávati s vídeňským. C
však naplniti musí srdce slovanské zvláštní ra
dostí, jest faktum, že Praha má nyní rá
zcela český. Kam pohlédneme, kam vkro
číme, vidime jen české nápisy a kde zaslech
neme hovor, slyšíme mluviti jen česky.
doktor
Ploj
Jihoslovan
Praha
16
article
Překvapeni jsme byli zejména srdečným
přijetím, kterého se nám dostalo v Praze. Pře-
svědčili jsme se, že Praha dovede osvědčovat
pchostinstvi způsobem stejně vznešeným, jak
důstojným. Ale také tam, kde český ráz Prahy
jejích funkcionářů všude byl zachováván, stalo
se to způsobem takovým, že žádný z přítomnýe
německých členů říšské rady nebyl tím dolčen
ani dost málo. Ukázalo se, že Praha j s
městem, které také ve světový eh
stycích, zejména vůči veškerém
světu s'ovrnskému zastává rol
nejčelnější, a že její funkcionáři dovedou
způsobem nejskvělejším užívati forem mezi-
národních styků.
Mluvím-li již o našem pobytu v Praze, tež
nemohu opomenouti dáti projev nelíčené svo
chvály a vděčnosti, zejména pak připomenouti.
že čekám od návštěvy té potěšlivý výsledek
úspěch také po té stránce, že i v němeeký ch
kruzích opraven a zlepšen byl po-
statně názor o kráse a dáležitost
Prahy, o její pohostinství a její výši kulturní
Dr P. Ignác Žitnik:
»Vždy zůstal mi nezapomenufelným hluboký
dojem každé sebe kratší návštěvy v tak krásném
městě, kterému nikoliv bez příčiny dali jmén
»Zlatá Praha«. Nevyličitelným účinkem povzná-
šejícím, ba elektrisujícím působil na horoue
duši moji pohled na staroslavné budovy a umě
P Žitnik
Praha
17
article
V drobném prouejit
raní či-le o sobě ..
sdpoledai . . . . . . . za 2 k
Ve allalkách na veskově
zanní čialo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
1nserát
plati se hotově napřei.
Předplacení a inserty přijímá admini-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nacházejí ne táš redlakee
tiskárna a ezpedíce „Národnich Listů“
Rukopisy se nevraceji
18
article
lecké stavby, jakož i smutné vzpomínky na
světodějnou, třebas i různotvárnou minulost
těžce zkoušeného, často v prach zdeplaného,
nikdy však potlačeného národa českého, naopak
vždy opět vlastní silou životní a vlastní železnou
vytrvalosti vzpruženého národa, který se po
každé vzpamatoval ze sebe těžší rány osudu a
s novou sebedůvěrou a plamennou láskou Inu
a lne ke své dobré a spravedlivé věci.
Národ český byl pro nás Slovince od jara
národů rakouských učitelem ve šlechetném
svatém boji za národní, politické, osvětové a
hospodářské povznesení národa našeho, sic
malého, ale vždy sebevědomého. Slovinský náro
a jeho vůdcové vždy také při každé příležitosti
nalezli nejbezpečnější mravní oporu a pomoe
slovem i skutkem u bratrského národa českého,
kulturně i hospodářsky silnějšího, i u jeho zá-
stupců.
Ina
šlechetný svatý boj
19
article
Může-li český národ, usazený ve středu
Evropy, na prahu německého světa, právem
důvodně žádati pro sebe veliký význam nejen
pro Evropu, nýbrž také se zřetelem na habsbur-
skou dynasti a říši považovati se takřka za
její páteř, myslím též, že není neskromnosti,
pokládámli ze stejných a stejně šlechetných
motivů strážcem říše na Adrii národ slovinský,
který ve spolku s českým bratrem stará sea
pracuje o lepší budoucnost svoji i říše.
Vzoram a příkladem těžké práce k usku-
tečnění našeho politického a národního pro-
gramu byl nám zvěčnělý dr. J. Herold, jenž
dlouhou řadu let jako čelný politik a skvělý
řečník stál v první řadě bojovníků za přirozené
i historické právo milovaného národa svého
který však také vždy se stejným nadšením
zasazoval se o naprostou rovnoprávnost všech
národů rakouských
Nad svěžím hrobem jednoho z nejlepších
synů českého lidu, při svěží památce na jeho
lásku také pro slovinský národ mohu oddat
se bezpečně naději, že také nadále v boji za
dobré právo svoje spoléhati můžeme na pomoe
če ského národa do lé doby, až všichni rovno-
právní národové rakoušti jako bratři tvořiti bu-
dou jednu rodinu národů a podají si ruce
k jednotné práci pro blaho společné a blaho
říše.
Adrie
doktor
Evropa
20
article
Dr. Theofil Okuněvský :
»Byl jsem v Praze podruhé. Pokaždé byl
jsem mocně uchvácen demokratickým živolem,
sebevědomím národa českého, zdravým národním
egoismem a pak rychlým rozmachem národa
samého. Ten jest nám přikladem a vzorem, jak
také my, kteří jsme tolikéž národem demokra-
tickým až na kost, pracovati m isíme pro svoj
lid. Imponovala mi a imponuje mi mravenčí
práce v českém museu, kde vše, co česká
země splodila, každý kámen, každý motýla
každý brouček jest uchován. Za skvělou po-
kládám ideu, přenésti mrtvolu muže, který tolik
vykonal pro život veřejný jako dr. Jos. Herold,
ze soukromého bytu do domu národního, čímž
pohřební slavnost nabyla rázu všenárodního.
Zvláštním řízením osudu stalo se, že právě
ve chvíli, ve kleré panovníci říše německé přišli
do Vidně, zástupcové lidu a národů slovanských
za přičinou slavnosti zajisté neohlášené přijeli
do Prahy, do města, ve klerém slovanský ná-
rod vlastní silou, způsobem v pravdě podivu-
hodným se rozmohl; toto faktum jest vyslovenou
výhradou proti jakékoli demonstraci směrem
jakýmkoliy a jen a jedině tulo náhodu vytkl
jsem ve své řeči žofinské a připojil jsem pření
své, aby všichni národové slovanští založili kul
turní svou práci na podkladé lidovém, demo-
doktor
Okuněvský
Jos
Herold
Praha
22
article
V Praze, 9. května.
Praha
23
article
6— (Kronika.) Jednou zase v koutk
s přitelem filologem ! Na Moravě známe Olomoue,
mapa Švýearska vykazuje Ollomont! Není-
jméno vlastné jedno, pojem týž, věc jedna?
— Nesmysl! Takovými nápady se věda
filologická nezabývá! . .
Však, kdyby množství obdob přece jen na
svědčovalo závěru? Co pak
— Holý dilela ntism !
Diletanlism! Dobře! Leč, na koner, zdal
pak každá věda nezačínala, nezačiná a nemusi
vlastně začínat — diletantismem
— Začínat! Buďsi! Ale filologická věda
nemá zapotřebí teprv — začinat ! Má své za-
čátky dávno za sebou! Je dnes hotová, rozvi
nutá věda! Třeba se podřídit její vývodům ! .
Výborně! Třeba se podřídit! A velm
ocholně! Tedy hned olázku, na přiklad!
— Podle jakého zákona se stává, že slo
vanské místní jméno Bystrá, Bystřina, Bystřice
zněmčeno, mění způsobem nejrozmanitějším svoj
podobu? Čteme jednou Bistric, jindy Wüsterei
Wisterschan, nebo Feistrilz, Fürstenau, Finsterau
dokonce i Halbschwert, Walteradorf . .. a pod.
— Nahodilosti! Tak mimochodnými věcm
vážná věda se nezabývál
Přeškoda! Velice by přec záleželo na
přesné odpovědil
— Proč pak?
Protože, kdyby znám byl zákon, byl b
dán klič k záhadám velikých otázek.
— Jakých otázek?
Vědeckých, rozumí se. Na příklad, k otázce
evropského pravěku! Tvary jmén Feistritz
Wüsterei, Fürstenau, Finsterau vyskytují sev
místech, kde Slované do dnes jsou usazeni aneb
kde jejich přílomnost lze historieky dokázati.
Slovanský původ i tvar jména, je známý. Táz
jména však a jiná, podobně nesmyslného tvaru
vyskytují se i v místech, kde nikdo dnes o Slo-
vanech nie neví, kde historická věda někdejší
při ounost Slovanů dokonce popírá. Jak se tam
dostala ta jména? Kdyby dán byl klic. bylo by
Diletanlism
Feistrilz
Fürstenau
Finsterau
Feistritz
Slovan
Morava
Bystřice
Bistrica
24
article
lze tajemství rozřešiti. Bylo by lze bezpečné
prohlásit: historická věda se mýlí! Její psané
prameny jsou nespolehlivé a klamavé. Zde je
přesný zákon a ten vydává svědectví neklamné
Zde v dávnověku seděli Slovaně, ačkoliv historie
o nich nevi. Seděli tu, zbyla tu po nich stopa
jméno! Seděli na příklad v západním cipu Tr-
rolska, jak svědčí jméno známého průsmyku
Finstermünz! Jméno není nic nežli patvar slo-
vanské »bystřice«! Seděli v okoli nejvyšších
vrcholů švýcarských Alp! Zde mimo jiné stopy
i jměno vrehu »Fnsteraahorn« nic jiného nen
než zkomolenina slovanského »bystrá hora « ..
Nesčislné švýcarské »horny« (Faulhorn, Schreck
horn, Wetterhorn ete.) vůbec nejsou žádné ně
mecké »Hoerner«, což nemá žádného smyslu
nýbrž zněmčené zvukem »hory«, »gory«, po všeci
oblastech slovanského života slejně jmenorané
V. kantonu grisonském dokonce najdeš » Gori-
Horn«, jako nacházíme v našem zněmčeném
území na př. Horaberg. Viskadorf, Potogbach
a pod. znamení na věčnou památku
— Chcele klič, který by odmykal tajem-
stva dávných tisíciletí? . . . Takového se nikdy
nedočkátel
Proč zoufat? Světlo pravdy má nekonečnou
pronikavost, Neleká se žádné mezery času
prostoru.
Nemá-li jedna věda vůli či schopnost zjednat
potřebný klič, je-li na to už přiliš » hotova
uzavřena«, což zbývá než obrátit se ke vědé —
jiné? A ta-li je dosud nehotova a nedost vyvi
nuta, netřeba-li, začili s ní, jak začínaly věd-
všecky — s horlivým dilelantismem
Finstermünz
Schreck
Horn
klíčit
Alpy
bystrý hora
Gori
25
article
— Nu a na krásně! Kdyby se i dalo něc
přesně prokázat! Přpusťme na chvíli: v do-
bách předhistorických vskutku tedy seděli Slo
vané na prostřeni mezi Labem a Rýnem! C
u všech všudy záleží na tom vzdáleném.
temném, dávno odsunutém dátu? Co je platno
že tam Slované seděli před dávnými tislci le y
nesedí-li tam už dnes? Proč jako posedlí pást
po každém kořinku slova, které se kde namane ?.
Proč ? . .
Ah. panečku! Nepstrný shluk hlásek a c
se za ním tají! Nelušené světy! Vsecky do
savadní pojmy a představy kulturné minulost
jako moci čarovné formule slaví se před nám
vzhůru nohama! Docela se mění obraz, jaký
jsme měli dosud o někdejším kullurném stavu
dávnověké Evropy s jediným světlem světa.
které prý vycházelo ze starého Řima národům
na severu a východě! Mocí čarovné formule
nový, barvitý obraz vyvstane, pln podrobnosi
životně sylých, přesně dokumentovaných l
— Jakéž pak podrobnosti? . ..
J dinou ukázku, na příklad!
Mistopisem Německa po všem prostranstvu
od Baltu až po Rýn, poblíž řek a vod, naseto
jmén osad někdy patrně kolovou hradbou oper
něných. Osady byly slovanské, jak svědčí dosu
slovné tvary nejrůznějších »Kollnů«, » Kolane
»Kolobřehů«, »Kolců«, »Kelů«, »Náklů«
»Kýlů«, pruským Kolobřehem na Ballu počinaje
až po sám Kolin na Rýně a množství »Kolisek«
a »Kolišť« poděl jeho břehů na jih a kolem
jezer a toků švýcarských
— Pomalu s flintou! Kolin na Rýně je
stará římská osada, známá Colonia Agrippina !..
Slovan
Kolobřeh
Kolc
Kel
Nákl
Ball
Agrippina
Rýn
Evropa
Německo
26
article
Colonia — Coeln — Kolín ! Tuze hezky
Takových »kolonil« založili Římsné množstv
v zemích, které si podrobili. Jména jich pl-
semnou tradicí středověké latinské školy zacho
vána až na naše časy a s nimi představa do-
nesené sem římské kultury! Zajísté!
Však, což! Kdyby tak předslava starýcl
jmén a kulturných pojmů, jsko dědictví po řím
ském podmaniteli z nenadání ukázala se holou
suggescí školské tradice — docela lichou?
A už se vskutku něco ukazůje l
Vezměte bystřeji na mušku románský tvan
slova »colonia«. Slovo značí = osada v cizí.
nabyté zemi. Vzniklo prý ze slova »eolere « = vzdé
lávati půdu. Však výklad uspokojí leda na
povrch. Staří Římané nedobývali cizích zemí
nezakládali tam »kolonie«, aby — vzdělával
půdu. A kdyby už význam slova byl tak opravděn
čím to, že nenazývali Řimané »koloniemi-
místa »vzdělané půdy« v zami vlastní? Proč
jen v eizí, dobyté?
Výklad je zřejmě lichý. Slovo »eolonia« ne
pochází patrně ze slova eolere = vzdělávati půdu.
nýbrž z jiného kořene. Římané zakládal
Zajísta
Říman
Kolín
27
article
v dobyté zemi osady vojenské, co možná dobre
operněné. A dobyvatel řidi svou práci podle
okolností a prostředků, jaké v zemi nalezne
Doma bydleli Řimané v domech a hradbác
kamenných, zde nacházeli les a dřevěné hradby
— domorodců. A, jak už bývá, s novou věc
přijali — nové jméno. Osady domorodců, há
jené kolovými hradbami, slyšeli jmenovat vě
a přizpůsobili slovo svému sluchu a výslov-
nosti. Tak vznikla románská »colonia« ze slo
vanského »kolina« nebo »kolny«. Že slovo nen
románského původu, svědčí jeho osamocenos
v řadě přibuzných tvarů. Olevřete slovník
colonia, columba, colonna a . . . dost! Tre
názvů představ už velmi složitých! A žádní
předsťava nevzniká v duchu — složitá. Buď s
přijímá odjinud hotová anebo vzniká samostatně
ze svých prvků. A kde jsou rom anské prvky
slova
Za to slovanské prvky?
28
article
Jen se rojí příbuzných tvarů a odstinů
kůl, kel, klet, kolec, kolit, klátit, kolna, koliště
kolín! . . . Napřed třeba skolit na koliští strom
otesat kládu, zrobit kůl, nakolit řadu a tepr
hradba kolů kolem osady dá kolnu, kolin —
colonii.
Všerhen postup od prvku díla až po sám
pojem složilého předmětu je slovanský. Kul-
turně záchovná síla vysokého horstva zachovala
nám přes tisícileti jméno prostného obydlí slo
vanského, robeného z kolů. V Tatrách i v Alpách
slovanských dřevěna chata horalů podnes sluje
koliba! A tak po tisíci letech nepstrný shluk
zvuček a hlásek slovanských vydává neklamne
svédectví nenadálému poznatku — vědecké
pravde l
Prítel fiolog vrtí se trochu ve svém
koutku! Jen strpení! Však se hlediska časem
sblíží! Zaherete se do spousty materiálu
když zrak v temnotách poněkud uvykl, roze
znáváte před sebou podivné stopy a slezky
průsvity, jak se sbíhají, protínají a zřeleln
dale splývají v cestu, která pomalu, ale bez-
pečně vzhůru a dále ke světlu se vine. Brz
dáte za pravdu mnohaletému pozorovateli, kter
vám tvrdí věci na oko nesrovnalé.
Kula
Alpy
29
article
— Kost, Kostel, Kostelec, Kosten, Host
Hostýn a pod. byla (za stara) místa těžko při-
stupná, jež bylo lze dobře obhájiti. Podobá se.
že tam všude byla pohřebiště. Čachům dnešní
kostel je za dům boží. Že by slovo bylo
z latinského castellum, nemůže být pravda.
Nachází se výraz po celé Evropě obstoupen
místními názvy rozhodně slovanskými . . . )
A vskutku, nejen slovanské země, ale vše-
eko Německo od Východu až po Rýn hemží se
pamětí starých slovanských Kostenů, Kostelů,
Kostnic, Kostic, Kostřínů (Cüstrin) a pod. Nej-
známější je ovšem památná pro nás Kostnice
na jezeře Bodamskéml
— Hahoj ! Místo slulo Constanlis, dodnes
německy Constanz! Odtud přizpůsubila si če
ština svoji — Kostnici ! . ..
A zase chyba lávky! Tu ji máte, mo
školské suggasce! Tradice lichých pojmů od úst
k ústům, z knihy do knihy přenášena stvrdne
na konec ve vzdornou hradbu domnělého »vě-
dectvi«, které se příčí skutečné — pravdě.
Constanz
Kostelec
Hostýn
Evropa
Německo
Rýn
Kostřín
30
article
Ještě po dobu Lutherovu také v Německu
město na Bodamu slulo — Koslnice.
— . . . All da lässt er sich in öffentli-
cher Disputation hören, wie Magister Johann
Hus anf seinem Weg nach Kostnitz. . .*
— A romanské »castel«, »castrum«, kde
se vzalo? . ..
Není zatim naše starost, jak vidět! Jisto
je, Rýn od Kolina vzhůru, celé Švýcary od
severu k jihu až hluboko do Italie hemží s
místopisnými názvy kořene zjevně slovanského.
V euryšském museu ukazuji krásné modely
dávných kolových osad na jezerech se vším ži-
volem obyvatelstva. Dobu osad páčí na 2000
let př. Kr. Ti dávní obyvatelé byli tvůrci dů-
myslné kultury a byli Slované. Názvoslove
mistopisné vydává tu překvapující svědectví
dějstva na tisiciletí nazad. Tak jako na Bo-
damském jezeře »Constancia« není než ně-
kdejší slovanská »Kostnice«, tak jména nej-
různějších podob na pobřeží jiných vod švýcar-
ských, různé Gollony, Collonges, Colombes,
) M. Žunkovič.
*) M. Johann Matthezius: Martin Lu
thers Leben 1b65.
Lutherův
Johann
Slovan
Colombes
M Žunkovič
M Matthezius
Martin Lu
Leben
Německo
Bodam
Bo