ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 17def240-66ab-11dc-89b9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 38, place 4, org 1, work 1
1 masthead
20. května 1900.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k číslu 108.
3 masthead
Strana9.
4 article „Et kompaný.“
„Et kompaný.“ Jsou jisté chyíle, jež naprosto se nehod k tomu, abychom se s novými lidmi seznamo- vali, představovali se nebo byli představováni. neb abychom staré a téměř zapomenuté zná- mosti obnovovali a osvěžovali. K takovým oka- mžikům na příklad a bez odporu náleží clou- manice, jež nastává v kuloáru divadelním po skončeném představení. Ještě nedopadla opona po pátém jednání a již se to řití ze všech vý- chodů a před pultem šatny nastává rvačka kabáty, klobouky a deštníky. Bylo-li deštivé po- časí a máme-li tam někde dole taky kaloše. pak může člověk mluvit o štěstí, vyvázno-li se všemi svými svrchky a se zdravými údy Šťastně jste se dostali do pravého rukávu zim- níku nebo svrchníku, hledáte levý, ale pozoru jete s úzkostí, že tento levý rukáv se uskřípl mezi trupy sražených a potácejících se sousedů diváků, že vám uniká a stahuje za sebou nejen ostatek roucha, ale i vás, trčící v rukávu pra- vém, že jste neodolatelně navinováni na těla jiná, že ztrácíte půdu pod nobama — již to praská ve švech, již se pod ivámi láme něčí deštnik — — a pomyslete si, že by teď někdo vědle vás promluvil: »Račle dovolit, abych vám představil přítele...« A vy nevite, kde máte ruce a kde máte noby! A nevite, bude- te-li v nejbližším okamžiku miti tolik dochu, abyste řekli: »Těši mne, že mám potěšení . ...
5 article
Ač může-li se v takové chvíli vůboc mluvit o potěšení. Je pravda: pan Vendelin Kapusta nemá vždy po ruce nějakého přítele, aby vám ho představil, ale pan Vendelín Kapusta, dopadne-li vás v takové, chvíli, aspoň na metr vzdálenosti, vzepře se vší silou rozkaceným aživlům«, ne- dbaje praskotu a hekání kolkolem, napřáhne ruku, masitá a těžká jeho dlaň položí se vám přes hlavy ostatních na rameno a zdravý hlas jeho přehlučí všechen jekot; »Nazdárek, vašnosti, jak se račte vyna cházet ! To jsem vás dlouho neviděl !
Vendelin Kapusta Kapusta
6 article
Zraky všeho toho lidského příboje, jejž na okamžik stavil, zuřivě ho probodávají, ale pan Vendelín Kapusta nedbá toho, lépe řečeno, ani neluší, že se svým pozdravem přišel nevčas Má tak upřímnou radost, že zas viděl známého. A přec má tolik, tolík známých, že byste ne- uvěřili, kterak vůbec takové náhodné' setkání mu působí nějaké potěšení. Popadl mne v takovém okamžiku a nepu- stil mne dříve, dokud mi skutečně v mačkanici neutrhli napolo rukáv. A teprv pak, věnovav mi ještě nejpřívětivější svůj pohlod a výzvav mne. abych se u něho »zas brzy zastavil«, plynul dále s proudem se schodů do vestibulu — již zas tam dole ozýval se jeho mocný, upřímný hlas: »I nazdárek, vašnosti, jakse račte — — Abys nohy polámal! Konečně mne zlatý dům vychrlil na chodnik a zde teprv jsem po- padl dechu a vzpamatoval se, abych si prohléd ránu na kabátě, zaviněnou nešťastným Vendelí nem Kapustou. No, bodejť! Rukáv vytržen — na štěstí právě ve švu — ale příjemné to není. Zlatku mi za to krejčí započítá — věru, ani za polovičku mi nestálo to setkáni.
Kapusta
7 article
Snažím se nějak uepati zející a naprost zbytečnou ventilaci pod paždím, když se ozývá přítel, který se v tom podivadelním poprask potácel vedle mne a vypadl z divadla zároven se mnou »Ty se znáš taky s panem Eikompaný? »Etkompaný?« opáčím, ale již taky se roz pomínám. »Ba znám, je to Vendelin Kapusta — majetník brašnářského závodu — ostatně jsem ho již deset let neviděl.« 20 je, ztrácíš Prahu z evidence,« řek přítel. »Kdy pak už není brašnářem! Teďje společníkem závodu řezbářského.« Řezbářského? No tak řezbářského, pro mne a za mne. Je mi to jedno. Ale zcela určitě jsem si vzpomněl, kterak před lety mne došla oran- žová, přimo ohnivě planoucí obálka s dvoukrj- carovon známkou a v obálee tištěné oznámení že pánové »Vendelín Kapusta et comp.« otevřeli »hojně zásobený sklad veške rého zboží brašnářského a kufrářského, cestov ních potřeb a všech jiných, v obor ten spada- jíeích předmětů v bohatém výběru,« a že ten sklad je spojen s vlastní výrobnou ve vel- kém i pro jednotlivé, sebe menší zakázky správky.
Eikompaný Etkompaný Vendelin Kapusta Kapusta Praha
8 article
Chefem závodu byl pan Vendelin Kapusta a tím set comp.« byl jeho bratranec, taky Ka- pusta, který právě byl vyučeným brašnářem kufrářem. Neboť — pokud jsem věděl — pa Vendelín Kapusta byl kupcem. Seznámi jsem se s ním dávno a dávno v »Merkuru«. spolku českých obchodníků. Tehda byl to are mladíček zcela mlaďoučký. A když jsem po letech, to jeho oznámen- čell, vzpomněl jsem si, kterak už jako mladý pomocník se nám svěřoval s jistým svým zá- měrem, jejž tak často opakoval, až jsmeto pokládali za směšnou libůstku, neřku-li z »Až já někdy otevru,« vykládával nám. »bude na tabuli Vendelin Kapusta e com p.1 Jenom tak je to obchodní firma. A vida, uskutečnil tedy svůj záměr. Oran žová obálka pyšníla se lapidárním záhlavím Kapusta et comp., a cirkulář jeho byl podepsán věrným snímkem rukopisu páně Ven- delínova, v dřevorytu, i se vzletným »manu- propria«, na němž si tolik zakládával. A již nemá brašnářský ten závod? Bylo tomu tak, jak řekl přítel. Přesvědči jsem se o tom brzy po onom osudném setkání v divadle, jda Rolničkovou ulicí. »Závod řezbárský a sochařský Celestýna Votýpky« trčelo tu nad por tálem vyzývavými pismeny. Byl bych šel mimo bez povšimnutí, alez skleněnými dveřmi ukláněla se postava bodréh Vendelína Kapusty. Již taky otevřel do kořán a zval mne do vnitř. »Nepodíváte se na nás? Teď jsen v tomhle.« Vstoupil jsem. Věru, pěkný sklad. Zboží dost, rámců sošek, konsolů, karnýzů, ozdůbek Přece mi nedalo, abych se nezeptal:
Vendelin Kapusta Kapusta Votýpka Oran rolničkový ulice
10 article
»A co, že jste nechali toho brašnářstvi?« Pan Vendelin Kapusta mávl rukou. »Eh, ševcovina ! Vite, zmejlil jsem se. O byl dobrák, bratranec Vojta, ale myslil, že všecko záleží v tom, když sedí u svého ver- pánku. Smolil se s tím — a nebyl k obsluze. Já nemoh' být pořád v krámě, to chápete. Musil jsem udržovat spojení se světem, s obe- censtvem, chodit, shánět, dělat nové zná- mosti — — Skutečně jsem si vzpomněl v tom oka- mžiku, že jsem tehdáž vídal pana Vendelina Kapustu velmi často za okny plzeňských pivnic. kaváren, vináren, kdykoli jsem vyšel z domu a šel kamkoli. Sedával tam vždy v horlivén hovoru s lidmi, před plným pohárem — někdy arci taky hrával v karty. Inu, člověk mus všemi způsoby »dělat nové známosti«, aby prospěl obchodu. Potřebujedli kdo cosi, jde pai jistě ke známému. »A dopadlo to podle toho!« povídal pan Vendelin Kapusta. »Když jsem nebyl v krámě, neprodávalo se — bratranec Vojta motal se tám jak nebožlík Pytlík a neuměl s lidmi. Neslo to. Ještě že jsem tak zachránil svých pár zlatých — a rozešli jsme se. Pan Vendelin Kapusta odkašlal, poodstoupi za pult, sáhl pod něj, vytáhl sklenici s pivem. napil se řádně, útřel ústa a pokračoval: »Teď jsem v tomhle — jsem tichým spo- lečníkem, nechci mít žádné velké risiko. A později, jak se to ukáže — dáme si na firmu Votýpka et kompaný. Ale zatím to prohlížím.
Vendelin Kapusta Vojta Musil Pytlík Votýpka
11 article
Teprv půl roku— já byl dříve společníkem lahůdkáře Čalouna. Ale Bože, to byl koňas Vinárna šla dobře — tu jsem měl já na sta rosti, nehnul jsem se tamodtud, ale v krámě. čert ví, co Čaloun dělal. Ne se dopočítat. Ješte že jsem včas utekl — zavřel to pak — víte. takový úpadeček. Má teď někde na Vinohradech obchod s potravinami.« Pan Vendelin Kapusta si oddechl a sáhnuv pod pult, vytáhl odtud mohutnou kost šunko vou, ukrojil si, ukousl slaného rohlíčku a žvý kaje, hovořil dále: »Nebyl to žádný obchodník, Čaloun. Právě jako Pavelec — s tím jsem byl dva roky — měli jsme sklad vína a koňaku. Jo, ale Pave lec neměl dost kapitálu ! Takový žabař to by — s pěti tisici svět se nepotrhá ! Ten by me byl strhl, kdybych to nebyl v čas prokouk Jak jsem vytáhl paty, byl na hromadě. Nikd by neřekl, jak těžko je najít člověka spolehli vého, víte, aby se tak jeden o druhého hřbetem opřel — pak se to udrží. ..« Pan Vendelín Kapusta již před chvilkou byl vysrkl zbytek ze sklenice a teď sáhnuv pod pult vytáhl druhou, plnou, se žlutavou stuhlou pěnou.
Čaloun Bož Vendelin Kapusta Pavelec Kapusta
12 article
Otíral okazováčkem okraj a pronášel s uznáním: »Plzenina — tuhle z vedlejška, od K houtka. Má lokál jako šnek, ale himotu sprave dlivá. Míně to slouží žaludku, já měl kata jako dům! — a zbavil jsem se ho. Jind všude to neřádi cmírají, ale Kohoutek je takový poctivý bambula. Já to mám po jedenácti. Nen V tom okamžiku jsem neměl právě žízen a tlustý okazováček páně Kapustův byl tak špinavý. Rozloučil jsem se, slíbiv panu Vendelínu Kapustovi, že zas co nejdříve se u něho stavím. Bohužel, nějak jsem na to zapomněl a když jsem po měsících šel Rolničkovou ulici připadalo mi, že tam něco schází. Ale bodejť — kde pak je firma pana Celestýna Votýpky :.í Před týdnem jsem se octl za lijáku v na- mačkaném voze tramvaje. Sotva jsem vstoupil vztáhla se po mně přes hlavy a ramena n moklých pasažerů silná, masitá ruka a zazně hlaholivý hlas: »A nazdárek, vašnosti! Kam pak?« Pan Kapustaí Procpal se ke mně a vyhrábnuv ze záprs cenník podával mi jej. »Vašnosti — nějaké kolečko až budek potřebovat — jsme k službám ! Tuhle — va- ňourek et kompaný — byli dva, starší umřel — já vstoupil jako tichý společník — ale vlastn jsem duší závodu. Zboží anglické, německé domáci. Výtečná práce ! A lacino, lacino A kdybyste takhle nějakou reklamku, vaš nosti — — padesát procent srážky. Navštivt libo ?
Mína Kohoutek Kapustův Kapusta Votýpka Kapustaí
13 article
nás . . « »Což pak pan Votýpka, pane Kapusto? otázal jsem se neprozřetelně. Pan Kapusta svraštil obočí Ten to dostonal — málem by mě by udolal. Jen tak tak že jsem vylez' — — Na nejbližší zastávce seskočil. Nebylo mu nějak do hovoru. A když zmizel za rohem, přiklonil se k mně konduktor, zkušený muž, a tak důvěrn mi řekl : »Chudák Vaňourek! Je ono to s ním taky juž asi bledé, když to dotrhi na pana Etkom paný!«
Votýpka Kapusta Vaňourek Etkom
14 title
Maska.
15 article Napsal Gug de M a u pa s s a nt
Napsal Gug de M a u pa s s a nt V prostranných dvoranách Řlysée- Mont martre konal se večera toho maškarní ples. Bylo to v středopostí a jak vodní proud v otevřený splav vlnilo se nesčetné obecenstvo v osvětlenou chodhu, jež vede k tanečnímu sálu. Hřmotný zvuk orkestru, mohutný jak hlahol bouře, pro chvíval stěnami i krovy, rozlehal se v okoli v sousedních ulicích a domech budil neodola- telnou touhu po křepkém roznícení a vesel jež dřímá v nitru každého lidského tvora. Obvykli návštěvníci místní, lidé všech tříd kteří si libují v rozmařile slušné a bujné zá bavě, scházeli se se všech stran do Paříže, Byli to úřadníci, kapitalisté, dělníci, ženštiny všemožných úborů od brubé bavlny až do jem ného kmentu, povadlě, nafintěné a vyšperkovan fifleny i prosté svěži a mladé dívčice šestnácti- leté, planoucí dychtivostí seznámiti se s muži oddat se rozkošem a plýtvat penězi. P'ánové elegantních černých fracích, s ohném dosavad- ních záletů, pídící se po novém porušeném sice. ale libém zjevu zenském, nepřetržitě za kvapu
Paříž ŘlyséeMont
16 article
a šumu promýkali se rozjařeným oním množ- stvím, kdežto masky zaujaty se zdály především shonem po kratochvíli Zvlášt význačňé skupiny kadrilové shro mažďovaly kol prostupů svých četné shluky di- váků. Volný okruh, vlnitá směs žen a mužů, jenž obklopoval vždy čtyři a čtyři tanečníky. vinul se kolem jako had, brzo bliž a brzo dál dle úkonů těch, kdo zúčastněni byli v poskoč- ném reji. Obě ženy, jejichž dolní končinys zdály k trupu připjaty kaučukovými spruhami. prováděli nohama úžasné pohyby: vyhazovaly je v povětři takou silou, že div úd po údu ne- létal ke stropu, načež zširoka je roztahovaly posunuvše jednu vpřed a druhou vzad, p rychlém obratu, pitvorném a odporném zároven středem jich se náhle dotýkaly podlahy. Kava- líři jejich nadnášeli se a nadskakovali chodidly, otáčeli se na vše strany a jak bezpečnými křídly kol sebe mávali vysoce vytaženými pa- žemi a pod škraboškami jejich zřejmo bylo lze tušit upachtěný jejich děch.
17 article
Jeden z nich, jenž byl v zastoupení taneč- ního jakéhos virtuosa, místo zaujal v nejzname- nitější z kadrilových skůpin a vyrovnat se sna- žil neúnavnému svému protitanečníku, prováděl tak podivné promyky a výkruty, že vůkol hla- holila ironická veselost. Byl sthlý a po švihácku oděný s hezkou lakovanou maskou nakroucených knírů na tvát a s rusou kadeřavou parukou na hlavě. P - dobal se voskové figuře Grévinova musea bizarrně fantastické karrikatuře švarného ml dého muže modního rázu a tančil s úsilnou přesností, ale neobratně a s komickým jakým nadšením. Vůči ostatním, jichž skočné pohýb se pokoušel napodobit, jevil se malátným a ne- motorně mdlým se zdál, jak tarač hrajícís so chrty. Úsměšná pochvala povzbuzovala jej k dal šímu tanci. A roznicen horlivostí, křepčil s takým zá- palem, že náhle v třeštivém úchvatu svém hlavou vrazil v okruh diváctva, jež rozestou- pilo se, aby mu poskytlo průchod a pak se opě sevřelo kol nehybně na bok dopadlého těl omdlelého tanečníka.
Grévinův
18 article
Několik mužů jej zvedlo a zamířilo s ním z plesové síně. »Lěkař !« voláno odevšad. »Lékař !« Nahodil se mladý jakýs velmi elegantn pán v černém úboru s velikými perlami, z- tknutými ve bělostné náprsence. »Jsem professorem na fakultě !« podotkl skromně. Úvolnil si změteným shlukem cestu a vešel do malé místnosti, jak kancelář obchodního agenta přeplněné krabicemi, kdež zastal stále bezvědomého tanečníka, uloženého na židlich. Lékař mínil mu nejprve sundat škrabošku ale seznal, že byla složitě připjata množství drobných kovových vláken, jež ji těsně pojil s okrajem paruky a celou hlavu obklopoval pevným jakýms olbím, jehož rozovření byl podřízeno zvláštní-melhodě: i samo hrdlo bylo objato padělanou pokožkou barvy pletové, jež se vzhůru vydouvala v bradu a dolů splýval pod límec košil. Bylo třeba chopit se ostrých nůžek a když tak byl lékař učinil a od ramene ke skrán prostřihal dlouhý průryv a škraboškový oba rozevřel shledal v něm starou, vyzáblou, bledou a vrasčitou tvář mužskou. Úžas těch, kdož byli mladou masku tu při nesli, byl takový, že nikdo se neozval úškleb- kem a nehlesl slovem: všickni upjatě zírali n trudnou onu lícpřimknutých očí, zastíněnou bílými s čela splývavými vlasy a šedými, z brady vy rážejícími vousy, vedle níž na rákosové židl malá hezká lakovaná a svěží škraboška stál byla samý úsměv.
Lěkař Nahodil
19 article
Dlouho zůstav bez vědomí, konečně se sebral omdlelý z mrákoty, ale jevil se tak chu- ravým a slabým, že se lékař obával nebezpe čné jakés komplikace. »Kde bydlite ?« tázal se. Podobalo se, jakoby starý tanečník několil okamžiků pátral ve své paměti, načež si vzpo mněl a zašeptal jmeno ulice, o niž nikdo ne- měl tušení. Bylo pak nutno dotázat se ho ješt na podrobnosti v příčině městské čtvrti. Uda i ty s nesmírnou námahou, zdlouhavostí a n snází, jež prozrazovaly zmatek jeho myšlonek. Lékař doložil: »Doprovodím vás zám!« Bylať se ho zmocnila dychtivost zvědět kdo kromobyčejný tento šašek a kde nemén podivný jeho by. A v brzku fiakr unášel oba na druhou stranu montmartreských svahů. Vůz stanul před vysokým domem nuzného vzhledu, k jehož dveřím vedlo několik zabláce- ných stupňů: byla to jedna z oněch budov stále nedostavěných, četně prorvaných okny trčících mezi pustými výmoly, kde přebývá množství zearaných a bídných tvorů lidských. Přidržuje se zábradli, dřevěné kol osy oto- čené tyče, na niž se lepila ruka, lékař až do čtvrtého patra podpíral zmámeného starce, je- muž se znenáhla vracely síly. Dvéře, na něž zaklepal, se otevřely a na prahu se objevila stará, čistotně oděná žen s bílým nočním čepcem na kostnaté hlavě drsně dobrosrdečných a vážných rysů, jaké bývaji význakem pilných a věrných příslušnic dělnéh psilo
Udo
20 article
stavu. Zvolala polekaně: »Bože můj, co se stalo?« Událost ji byla stručně vyložena, načežs skonejšila a upokojila i lékaře doložením, že příhoda podobná se již byla sběhla často. »Třeba s ním jen do postele, nic jinéh pane, prospí se a zejtra bude zas dobře.« Lékař namitl: »Vzdyť nemůže ani mluvit !« »Oh, nic nedělá, doušek vody a vše bude v pořádku ! Aby nepozbyl lehkosti, ani neoběd val, a aby si dodal hbitosti, vypil dva kalíšk absynthu. Ten mu v pružnosti udržuje nohy ale odnímá myšlenky a slova. U věku svém by již měl tance zanechat. Věru, k zoufání t ale nemám naděje, že by kdy ještě přišei k rozumu.«. Lékař opáčil užasle »A proč na stará kolena tak vášnivo tančí ?«
21 article Pokrčila rameny a zarděla se rozhořčením.
Pokrčila rameny a zarděla se rozhořčením. jež se jí znenáhla počala zmocňovat. »Ah, ano, proč! Pouze z toho důvodu aby se v masce svě zdál mladým, aby jej ženy pokládaly ještě za hejska a do ucha mu na šeptávaly necudné svoje šprýmy a aby se při tírat mohl k silnému jejich tělu, páchnoucímu pomádou, voňavkami a pudrem. Ah, toť h nebno! A hleďte, pane, takový život s ním trv už čtyřicet let. .. Třeba však jej nejprve ul žit, aby snad skutečně nebylo zle... Neráči byste mi laskavě pomoci ? . .. Ve stavu tom bych stěží co s ním pořídila sama. Staroch byl posazen na postel: lie jeh byla tupě umdlená a dlouhé jeho bílé vlasy splývaly mu až ku bradě. Družka jeho dívala se naň zraky tklivým a hněvnými zároven Pokračovalaa »Oh, pohledte jen, nemá-li na věk. svů- krásnou hlavu ! A třeba mu přestrojovat se tatrmana, aby pokládán byl za mladého K pláči, věru, k pláči! Krásnou má hlavu pane, pravda-li? Ale počkejte, nežli jej uložím ukážu vám ji v pravé její podobě. Přikročila ke stolku, na němž se nalezal toiletní náčiní, vzala kartáč, načež se vrátil k lůžku a veškery scuchané vlasy starochov přehrnuvší vzad, v několika okamžicích mu do- dala jakoby malířského modelu s vlnivými, dlouze na šíji splývajícími kadeřemi. Potom ucouvla nazpět, aby se lépe na rozhlédla a tázala se: »Že vypadá na věk svůj dobře?« »Velmi dobře!« přisvědčil lékař, jenž a počínal příjemně bavit.
22 article
Pokračovala: »A kdybyste ho byl znal, když mu byle pětadvacet let!.. Ale třeba s ním do postel nebo dokoná jinak absint svoje dílo . . . Hled pane, chtěl byste mu pomoci z kabátu Za rukáv, prosím . . . táhněte . . výš . . výš tak . . tak . . dost .. Nyní kalhofy . . Počkejte sundám mu napřed boty . . . Dobře, dobře l A ted ho zvedněte, abych mohla odestlat Hotovo !.. Položme ho . .. A mínite-li, žes pohne, aby mi učinil místo, klamele se velice Kam já se poděju, je bez významui. Nestará o to a nezáleží mu na tom. Jdiž, světáku jdiz !e Jedva že se pocítil uloženým v peřinách staroch zamhouřil oči, opět je otevřel a znova přimkl a v celé jeho uspokojené tváři zobrazil se pevné rozhodnutí, oddat se spánku Se zájmem stále rostoucím naň pohlížeje tázal se lékař: »Hraje si tedy v maškarních plesích n mladého muže ?« »Ve všech, pane, a vracívá se mi z rána ve stavu, jejž sotva si lze představit. A, hledt litost a jedině lítost jej pudí do tančíren k tomu, že si na tvář klade škrabošku. Ano prostě to stesk, že není již takovým, jakým býval a že nemá již štěsti.« Staroch se zabral v dřímotu a počinal chrápst.
23 article
Pohlizela naň se soustrastným výrazem pokračovala: »Ah, muž ten míval štěstí opravdu! Ani byste nevěřil, pane. A větší štěstí míval nežl kterýkoli vznešený kavalír, ba nežli všichni t- noristé a generálové dohromady.- »Je-li možná?« opáčil lékař. »A jak že to ? »Oh, divno vám to, ale proto jen, poněvadz ste ho neznal za mladých jeho let. Když jsem a se s ním setkala . . . bylo to rovněž na plese, neboť tančírny navštěvoval vždy . . . na prv slovo jeho jsem zabrala jak rybka na udici Byl tak sličný, pane, že nebylo možno naň po hledět bez toužebnosti: kadeřavých vlasů, čer ných jak havran a tmavých očí, velkých jak okna. Ab, ano, byl to švarný jonák ! Seznámil jsem se s ním důvěrně ještě téhož večera a o té chvile jsem ho neopustila ni dnem a navzdor všemu, čím mi krušně trpčil život.« Lékař se tázal »Jste spolu oddáni ? Odpověděla prostě »Ano, pane. Jinak by mne byl opustil jak ostatní. Byla jsem mu ženou a služkou a vším co mu jen bylo libo. A nesčetně jsem k vůl němu prolila slz, jež krom toho bylo mi pře ním skrývat. Vždy mi podrobně vykládal o mi lostných dobrodružstvích . . . mně, pane, mně aniž chápal, jak bolestno mi bývalo při tak vémto poslouchání.« »Jaké však bylo vlastně jeho zaměstnání?e »Pravda, zapomněla jsem vám to říci. B val prvním tovaryšem u Martela, ale takým jakého nebylo před ním a nebude po něm umělcem průměrně s deseti franky za hodinu. »U Martela ?« podivil se lékař. » Kdo je to, Martel ?« »Vlásenkář, pane, proslulý vlásenkář velk opery, jehož zákaznicemi byly vesměs herečky. A stařena se dala do souvislého, vyprá- vění.
Martel
24 article
Ano, kde jaká znamenitá herečka, každá dávala upravovat vlasy Ambroisem a dařívala jej odměnou, z níž si znenáhla nastřádal značno jmění. Ah, pane, všecky ženy jsou stejny všecky! Zalibi-li se jim nějaký muž, oddají se mu bez výhrady. Tak prosté a přece jen ne- snadno k pochopení ! Svěřoval se mi se vším neboť nedovedl a nebyl s to mlčet. Věci takov působí mužům potěšení a větší snad ještě slově nežli v skutku. Kdykoli jsem jej spatřila večer domů se vrátit s tváři poněkud přibledlou, výrazem spo- kojeným a zrakem jiskřícím, vždy jsem mínil u sebe »Zase si nějakou nadehnal !« Jímala mne krutě palčivá žádost dotázat se ho a neméně vroucí touha nezvědět ničeh a kdyby začal, zabránit mu v řeči. A dívali jsme se na sebe. Věděla jsem dobře, že nebude mlčet až dříve neb později přejde k věci. Předvídala jsem to z celého jeho úsměvného vzezření, jež mi zřejmě dávalo na srozuměnou: rozkošn dobrodružství, Madeleino ! Stavěla jsem se, jak bych neviděla a netušila a prostřela jsem stůl. načež jsem přinesla polévku a usadila se na- proti němu.
Madeleina
25 article
V okamžicích takových, pane, bývalo mi, jakoby cos balvanem mi spočívalo na duši ničilo v srdci mém k němu veškeren cit. A těžce jen sbírala jsem sílu, abych snóst mohla další své pokoření. On však nechápala nevěděl ničeho: měl potřebí se vyhovořita pochlubit a ukázat, jak milován, ale vykládat, pohřichu, neměl komu mimo mne. Tak dlužno bylo řeč jeho poslouchat a okoušet jako jed. Nabral si několik lžíc polévky a po- dotkl: »Zase jedna, Madeleino!« Povzdechla jsem si pro sebe »Vzdyť jsem to věděla ! Bože můj, jakýto člověk! Že jsem se s ním kdy setkala !«. Pokračoval: »Zase jedna a rozkošnál« A byla to buď naivka z »Vaudevillu« neb z »Varietés« či kterákoli z předních a známých divadelních primadon. Udával mi jejich jmena a popisoval jejich ložnice, a líčil vše, ano, vše, pane. Podrobno- sti, že mi usedalo srdce. A stále se vracel k témuž a opakoval historku svoji od začátku do konce, s takým uspokojením, že jsem byl nucona k úsměvu, abych nevzbudila jeho Snad vše to nebylo pravdou. Vychloubal se tak rád, že byl schopen věci podobné si vymýšlet. Možná však, že to byla i sku- tečnost. Za nocí takových zdál se unavenýma přával si ulehnout hned po večeři: večeřívali jsme o jedenácté hodině, pane, neboť za příčinou večerních účesů dříve se nevracel nikdy. Dopověděv svoje dobrodružství, zapálil s cigaretu a jal se procházet jizbou.
Madeleina Bož
26 article
Byl tak švarný chlapík s nakroucenými svými kníry a kučeravými svými vlasy, že jsem mínila pro sebe: »Oh, přece jen vše pravda, co vyprávěli Jsem-li já do něho sfantěna, proč by se n- třeštily po něm i jiné? Ah, nešťastný m osude !« Bývalo mi do pláče a do křiku a zmoc- ňovala se mne žádost, dát se na útěk a vrhinout se oknem, a vše to, co jsem sklízela se stolua co stále kouřil cigaretu. Pak zival na celá ústa, aby mi dal n jevo, jak umdlen a dva či třikráte podotkl nežli se odebral na lůžko: »Bože, jak se mi to bude spát !« Nehorším se naň, neboť potuchy neměl, jak mne sužoval a trýznil. Nikoli, ni nejmen- šího nemohl mít o tom zdání! Honosil se mi- lostnými svými úspěchy jako páv chvostem svým rozstiraným na odiv. A dospěl až k tomu stupni domýšlivosti, že se domníval, jakoby kde jaká žena jen pro něho měla svůj pohled a jen k němu upinsla svoji touhu. Tim trapnějšími byly poměry ty, co přiše do let. - Oh, pane, když jsem spatřila prvý jeho bílý vlas, ohromením se ve mně zatajil dech ale v zápětí jsem popítila radost, šerednou sie, ale blahodárnou celému rozpoložení mé mysli. »Konec všemu!« soudila jsem. » Všemu konec.« A zdálo se mi, jako bych bývala propu- štěna ze žaláře: nebudou-li ostatní o něj stá, pak náležet bude výhradně mně! Bylo to kteréhos jitra ve společném našem lůžku. Posud spal a přiklonila jsem se k němu, bych jej vzbudila polibkem, když jsem uzřela v kadeřích jeho na skráni drobné vlákno, jež se skvělo jak stříbro. Zůstala jsem zmámen úžasem. Nechtěla jsem tomu ani uvěřit. Nej- prve jsem hodlala je vytrhnout, aby ho n- spozoroval, ale přihlednuvši lépe, poněkud výše jsem spatřila druhý. Bělely mu vlasy ! Srd mi prudce zabušilo a na čele mi vyvstal pot, ale přes to jsem byla v nitru svém utěšeně spokojena.
27 article
Smýšlení takové bylo arci ošklivé, ale jitra toho jsem obstarala domácnost svoji s rozma- rem téměř veselým. Nebudila jsem ho a když konečně procit sám, pravila jsem »Vísli pak, nač jsem přišla, co's spal?e »Ne.« »Že máš bílé vlasy !« Jakoby uštknut, vzpřímil se v posteli, hro- zivě na mne upřel svě zraky a opáčil zlostně: »Není pravda !e »Ano, na levé skráni, celkem čtyři!« Ses očil s lůžka a přikročil k zrcadlu, ale v rozechvělém zmatku svém nebyl s to ničeho nalézt. Ukázala jsem mu prvý dolení vlas, změtený v ostatních a doložila »Při zivotě, jaký vedeš, není to nic div- ného a za dva roky budeš bilým docela !« A věru, pane, děla jsem pravdu: dva roky potom nebyl k poznání. Jak se člověk rychle mění! Byl stále ještě švarný muž, ale pozbýval své svěžesti a ženy oň již nedbaly. Ah, v době té byl mi život krušnýma svízelů jsem vytrpěla nesčetně. Nic mu nebylo vhod, pranic ! Zanechal svého zaměstnání a za- řidil si obchod s klobouky, s tím však jen vý- sledkem, žo prodělal mnoho peněz. Na to se chtěl stát hercem, ale zůplna se opět minul s úspěchem. Pak se jal navštěvovat veřejné plesy. Konečně tak dalece se ohlásil u něho zdravý rozum, že zbytek jmění svého, z něhož. žijeme, uložil do spořitelny. Není toho sice mnoho, ale jakž takž to stačí přece. Smutný to obrat, pováží-li se, že měl jeden čas takřka bohatstvíl Co nyní tropí, vidíte sám. Utkvělá myšlenk jej posedla zuřivosti: mermomocí chce být mlád a s naličenými a nastrojenými ženami hýřit dál. Ubohý můj drahý stařík
29 article
Všecka tklivě rozrušena až k pláči, pohlí- žela okamžik na starého svého manžela, jenž supivě oddychoval v spánku, načež tiše k němu pokročila a zlehka jej polibila na čelo. Lékař se vzchopil a nemaje, co by dále řídil u podivné těto manželské dvojice, zamíři k odchodu. Stařena jej doprovodila ke dveřím. »Ráčil byste mi udat svoji adressu ?e ozvala se. »Kdyby mu bylo někdy hůře, přišla Přeložil V. Dvořák. bych pro vás!«
V Dvořák