2
masthead
V Praze, v neděli dne 20 května. 1900.
Praha
4
article
Ha ranní a odpol. listy
přodplácí se-
v Praze v adninisira
a měs
n ävr j . ..
s drojí donáško
ve ailanat
na měsle . .
Poštoui
dvojí sásln
n nnk i.ia
:::12i
Praha
8
title
Dnsšní číslo pre Prahu je o 20 stranách.
Praha
9
article
Nedali jsme se a nedáme se!
Nedali jsme se a nedáme se!
První dějství obstrukčního zápasu našeho
na půdě vídeňského parlamentu jest ukon-
čeno a — dobře ukončeno; od8.
května t. r. až do dneška držel houfec
našich poslancův celý ten slavný cislajtánský
rajchsrát v šachu a přesvědčil vládu i zpupné
německé odpůrce národa českého, že po
zlém s námi ničeho nepořídí, že to bez nás
a proti nám nejde, byť i šest sedmin parla-
mentu stálo proti nám s vládou veškerou
mocí ozbrojenou a hrozili nám, nevíme ja-
kým peklem na zemi. Opět jsme se jednou
nedali a ukázali v pravou chvíli patřičnou
troufalost a sílu.
Zahanbení a hryžíce se v malomocném
vzteku hubují a láteří lonští němečtí
— obstrukčníci na celý svět: n
vládu, na Poláky, na klerikály.
na feudály, že v těch jedenácti dnech
neudolali a nerozdrtili »opovázlivou« českou
obstrukcí na padrt
A přece byli hrdinové — při tom
Proč pak silou svých 130 hlav nevymyslili
pro vládu a parlament aspoň nějakou »do-
brou radu?« Přece mají v předsednictvu
sněmovny svého pana Prada, proč pak
ten nás neráčil rozdrtit? Snad není napo-
sled i sám p. Prade —tajným naším
přítelem, snad nehraje naposled i on
sám tu komedii a falešnou hru, z jaké ob-
viňuje dnes ve svém libereckém orgánu
»Deutsche Volkszeitung« svého kollegu v pre-
sidiu, předsedu sněmovny dra. Fuch sa?
Polák
Prado
Deutsche Volkszeitung
10
article
Ba, není-liž to podívaná pro bohy
První místopředseda parlamentu zcela ve-
řejně coram publico ve svém denníku na-
padá předsedu parlamentu (tak
dobrého Němce), po jehož boku sedí, jemuž
kollegiálně ruku tiskne, doslova takto: »Ob-
strukci Čechů bylo by lze zcela snadno
zlomit, kdyby předně pan Körber vy-
vinul konečně již trochu ráznosti-
(snad aby dal české poslance pozavírat.
nebo co?) a za druhé, kdyby Poláci a kle-
rikálové i s předsedou Fuchsen
s milými, přemilými Mladočechy neměi
svých tajných spádův a všickn
dohromady nehráli komedii. Ani
jim ve snu nepřipadá Čechy osamotit a na
holičkách nechat; veškeré ty pokusy pp.
Němec
Čecho
Körber
Polák
Ob
Čechy
11
article
Jaworského a Kathreina nejsou než holé
manevry a frašky, jichz účel jest zcela prů-
zračný: nahoru chtějí si ti pánové hráti na
hodné, vezdy loyální dětičky, s Čechy ale
nechtějí si to nikterak zkazit, poněvadž jim
Češi nahnali děsné hrůzy před strašidlem
německého panství.«
»Toto komediantství ukázalo se také ku
konci dnešní schůze, kde dr. Fuchs nejprv
učinil jakýs rozběh, ale ihned zase před Mlado-
čechy zalezl, jakmile tito naň ostřeji dorážeti
počali. Hned bylo po předsevzetí protáhnout
schůzi až přes půl noc. Klam a hra, lež a
šalba při stranách pravice a žalostně ubohá
netroufalost a slabost na straně p. Körbral-
V tak špatném rozmaru vrací se pan
Prade ze svého místopředsednického křesla
na svatodušní prázdniny ve svůj Liberec.
Jsme přesvědčeni, že tomu sám nevěří,
co dává ve svém listu psáti. Žaluje na klam
a šalbu a zatím klame a šálí svůj německý
lid sám, když mu namlouvá, že by bylo
snadno vládě i pravici naši obstrukci zlomiti
»s trochou energie, kdyby se jen do opravdy
chtělo.
Zatím ví dobře, že by pan Körber, jako
pan Fuchs, jako pan Jaworski, do opravdy
chtěli a že by jim také na té »trošce energie
nikterak nescházelo, kdyby jen věděli, k u dy
na suk, aby pila zůstala celá. Však
o to právě jdel
Němečtí hegemonové, ať ústaváčtí, at
nacionální, jsou vzhledem k nám všichn
stejni. Vzdy pro násilné »lámání« na-
šeho odporu, kdykoliv nám nejhůře
ukřivdili. Giskra a Herbst chtěli »lámat
naši státoprávní opposici »krok za krokem«,
až se polámali sami.
Jaworský
Kathrein
Čech
Fuchs
Körbral
Prade
Körber
Gisker
Herbst
Liberec
12
article
Plener nám hrozil, že budeme »roz-
drceni«, neustaneme-li ve svém odporu proti
jeho punktačnímu »Machtausgleichu «. Türk
nám hrozil pruskými děly a bodáky, nepře-
staneme-li se vzpirat velkoněmeckým plánům
s Rakouskem, dnes zuří opět Prade, že
vláda nevyvinuje dosti energie a pravice
dosti opravdové vůle ku »zlomení« naší ob-
strukce. Ale když ona bývá s tím »lámá-
ním« opposice české, jak zkušenost půlstoletá
učí, vždy svízelná potíz a dosti nebezpečná
manipulace: neboť tu nejde o zlomení pouhé
jednotlivé politické strany, alébrž o zlo-
mení vůle, snahy a úsilí celého
značného národa, kterýž tvoří čtvrtinu
populace říše a opřen o velikou historii svoji
bojuje za své dobré a jasné právo s nechab-
noucím zápalem déle půl století a roste
svatým životním zápasem tím tak, že síly
řady jeho zápasníků přes všechna utrpení o
desítiletí k desítiletí se množí a rozmáhají
zatím co Rakousko hříšně zpozdilou tou
válkou svého německého centra-
lismu proti státu a národu če-
skému právě tak osudně chřadne a vadne-
jako trpělo a chřadlo svou německo-centrali
stickou vojnou proti státnímu právu uher-
skému.
Kdyby se bylo roku 1867 vyrovnalo tak
poctivě s národem a královstvím
českým, jako se tehda vyrovnalo s náro-
dem maďarským a státním právem uher-
ským, — kdež by dnes bylo! Jak skvělé
a mohutné by dnes stálo v radě velmocí
evropskýchl
Plener
Rakousko
13
article
Třicet tři leta bídy, svárů a zmatků
mohlo mít uspořeno a Němcům jeho nebylo
by ani vlasu zkřiveno, ani atomu jejich ná-
rodního práva vzato. — Dnes však nemůže
ukázati ani na jedinou spokojenou vlast, ani
na jediný spokojený národ svůj, vždyť hle,
ani ti vítězní, nasycení Němci nejeví se byti
nikterak s osudem svým spokojenými
všechny ty oběti nesmírné, které jím byly
z našeho těla vládami vídeňskými učiněny
posud nikterak jim nestačí, Sybaritům chut
přichází při jídle, lačnost jejich jeví se ne-
dosytnou: žádají a touží jako »minimum«.
aby Rakousko přelilo se do formy jejich
monstrósního svatodušního programu, to jest,
aby stalo se státem německým, aby schy-
lilo svou většinu slovanskou pode jho státn
němčiny, rozdělilo české království hrani-
cemi vnitrozemskými a zřídilo v něm Něm-
cům »ryze německou zemi«, v níž by smělo
dosazovati pouze úřadníky německé národ-
nosti, kteří by tvořili zvláštní úřadnick
těleso, ze tří čtvrtin českou Moravu aby
odsoudilo na dále ku vnitřní německé správě
státní, převahou slovanské Slezsko pak aby
úplně obětovalo germanisaci. —
A dnes leží na stole vídeňskéh
parlamentu tré vládních před-
loh jazykových zákonů pro království české
a markrabství moravské, které
skoro všechny tyto nezřízené
pretense a choutky německých hege-
monů splňují, které se místy čtou jako pouhý
opis jejich svatodušního programu. Proto
jest všechen český národ bez vy-
minky proti tomuto nebezpeči.
hrozícímu životnímu jeho zájmu.
dnes vzhůru; a poněvadž ví, že pohřích
ani poslanci polští, neřku němečtí klerikálové
Němec
Rakousko
Německo
Morava
Slezsko
14
article
z alpských zemí, nejsou ochotni a odhodlání
za tento náš životní zájem solidárně s námi
proti vládě Körbrově tasiti zbraň ku boji
opravdovému na život a na smrt, poněvadž
naopak má důvod strachovati se, že tito naši
spojenci dopustí, aby proti všemu
zákonu parlameni cislajtánsky
osobil si moc, rozhodovati o na
šem národním průvu v naši ch
vlastech a tak sáhl na právo na-
šeho sebeurčení, na právo na-
šeho českého sněmu, tak sáhl na
zemské paše zřízení a uchvátil novou
trofeji pro zásadu centrali smu:
pro národ náš a rovné právo naše ještě
osudnější, než bylo oloupení sněmů zem-
ských roku 1873 o právo, obesílati říšskou
radu: proto vysáhl národ čes ky
(nikoliv snad jen jedna politická strana) ku
zbrani obstrukční, jakožto jediné
která mu zbyla v daných kormutlivých po
měrech stran pravice na radě říšské. Nebyl
by k ní sáhl, kdyby celá pravice byla
mu řekla: »Pokládám spravedlivou věc tvoji
za věc svou a půjdu s tebou, národe český.
15
article
svorně a věrně do rozhodné opposice proti
každé vládě, pokud nebude ti dáno zadost-
učinění za příkoří ze dne 17. října 1899
pokud nezmizí předlohy jazy ko-
vých těchto zákonů se stolu par
lamentu vídeňského. Trvám s tebou
národe český, pevně při zásadách naší po-
spolité adresy a proto nikdy nedop-
stím tomuto chystanému útoku
na autonomii království a zem
děj se co dějl-
Kdyby takto byla se nám pravice zaru-
čila, nebylo by potřebí pro nás sáhnouti ku
zbrani obstrukce. Ale, jakmile němečt
klerikálové zřejmě se prohlásili pr
vládu Körbrovu a její program, jakmile Po-
láci se rozhodli »přinésti státu oběť« a sp-
chati zradu na svém přesvědčení autonomi-
stickém tím, že přivolí, aby víden-
ský parlament se svou nahodi
lou cizokrajnou většinou smě
nám království českému a ma
krabství moravskému dávati zá-
kony o tom, jak a kde máme býti
my Čechové ve svých vlastech trápeni ně-
meckým úřadováním, ačkoli nám zem-
ské naše zákony dávno přiznaly úplnou
rovnoprávnost jazvka ve veškere
veřejné správě zemí našich s tu věru životní
zájem národa našeho ukládal poslancům
našim prostě a přímo za povinnost sáhnouti
ku zbrani obstrukce, aby překazili všechnu
činnost parlamentu a tím donutili vládu, aby
nám netoliko vrátila právo naše,
ordonancemi ze 14. října 1899
nám odňaté, alébrž, aby vzala
též ony tři své neblahé předlohy
zákonů jazvkových pro Čechy
Moravu ze stolu vídeňského par
lamentu zpět. Toť cíl boje a zápasu
našeho národa, od něhož nedáme a nemůžeme
se dát odvrátit ani po dobré m, a ni po
zlém! —
Čecho
Morava
16
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze padesátá pátá.)
Ve Vídni, 19. května.
(Telet. a telegr. zpráva »Nár. Listů-.)
Dnes tomu jsou čtyři měsíce právě, co by
nastolen kabinet dra. Körbra. Facit jeho dosa
vadní působnosti jeví se v poslanecké sněmovně.
Byv povolán, aby o dvrátil obstr u k
českou, přivodil ji. Bylo uloženo mu
zjednati normální poměry v parlamentě.
Jsou a bnormální. Jeho vinou. Mohl za-
bránit odboji českého poselstva. Neměl však
energie ani obratnosti. In magnis voluisse sak
non est. Tak i dle slov českého básník
»pouhý nápad k epigramu nestačí«. Dr. Körbe
kde by měl jednati — vzdychá. Kde by se měl
rozhodnouti — naříká. Kde by se měl vzcho-
piti sám k činu — apeluje na jiné.
Českou obstrukci má ukliditi mu pravice
Možno-li, po dobrém — ne-li tak, tedy po zlém.
V přeneseném oboru činnosti. To jest vykonati
práci za něj — pro nj-
Schůze pozdě začala. Dílem proto, že z
sedal sociálně-politický výbor, dílem z té přl
činy, že nemohlo býti dlouho sehnáno 100 po-
slanců, k usnášení potřebných. Celých pět hodin
trvala opět lektura došlých spisů. Došlo zaní
k několika intermezzům, buď veselým, bud
hlučným. Pan Now ac k, který byl by zůst l
světu nepovědom, kdyby za německé revolty neby
křičel, seč hrdlo jeho stačilo, volal totiž na prae-
sidium: neslyšíme ničeho l nerozumíme ničemu
Z české strany voláno naň: Ano, neruzumít
nic! Pan Nowac k pokračoval : Nevíme ničeho
co se děje ! Jemu tvrdil muziku posl. Grö s sel
který zaloval, že se vyhazují diety pro nie
za nic.
doktor
Körbe
Now
Nowac
Vídeň
poslanecký sněmovna
17
article
Je úžasno věru, jak stali se pánové na le-
vici starostlivými a citlivými pro výdaje státu
dělného lidu. Půl třetiho roku svým pustým
řáděním měnili sněmovnu v neplodný úhor; al
sotva že trvá odboj českých poslanců šest do n
parlamentních, sotva že ukázala se jenom ob-
strukce v české miniatuře, neznají ve svém
hněvu mezí.
Nepociťují, jak jsou při tom neskonal
směšnými.
Za německé obstrukce, jak povědomo, z-
pisovatelé levice vzdali se svě hodnosti a naš
a polstí musili za ně čísti celé dni, neděle
měsíce. Nyní je levice hrdou paní, před níž s
pokořil kde kdo a žádá se, aby robotili za jej
zapisovatele čeští. Němečti prostě dělají pecivály-
Dnes měli službu P. Karlon z katolické strany
lidové a pan professor Pfersche. Onen odeje
včera domů, tento vůbec se k dílu nedostavi
Když však z německých lavic byly činěny výtk
posl. dru. Štlenému, který »dne« neměl
stál dnes 12. hodiny před správním soudem,
který však nicméně vypomohl jedině z ochoty
posl. Hořicovi samosamému, — že sedí, hodil
akty a odešel z presidia na své místo.
Sněmovna byla v tě chvili bez zapisovateli.
Vicepresident Prade, ktérý právě předsedal, dal
zvoniti po všech prostorách parlamentní budovy.
Pfersch
Štlený
Hořica
Prade
18
article
Přiběhli poslanci valným počtem, mezi nimi též
poslanec za Ústí n. L. Čechové jej uvítali hla-
sitým jásotem. To se mu stalo dnes v životě
ponejprv a naposled. Pan dr. Funke rozzloben.
že dr. Pfersche povolil nátlaku Čechů a ještě
více, že si ku čtení také sedl, naparovala
houpal se v křesle m istopředsedy dr
Žáčka tak, až se s ním překotil. Na levici jedn
se lekli, myslíce, že se starému pánovi něeo
přihodilo, druzí se chechtali volajíce: »Česk
viceprosident jest svržen !«
Po 4. hodině byly došlé spisy vyřízeny
Pak odbyla se rychle a bez jakékoliv episod
2 hlasování dle jmen zbylá ze schůze čtvrteční
Odchodem českých poslanců praesence úžasně
klesala: při prvním na 109, při druhém na
105 hlasů, t. j. kontingent všech stran mimo
českých nepřesahal 5 mužů přes parlamentn
minimum.
Presidium mohlo nyní — bylo již po5
hodině — čestně skončiti schůzi bez jakéhokoli
přímého úspěchu české obstrukce, bez porážk
ostatní sněmovny. Avšak vášnivá touha, způ-
sobiti Čechům aspoň nějakou příhanu a doká-
zati jim aspoň nějakým skutkem silu, která je
prý pohotově k jejich zdolání, zaslepila naše
odpůrce v pravo i v levo docela. Pan Jaworski
a dr. Kathrein umínili si, že Čechům stůj co
stůj musí býti připraven osud Burů a proto
L Čecho
doktor
Funke
Pfersch
Čecho
Jaworský
Kathrein
19
article
vydán dnes odpoledne povel, že se bude sedět
celou noc, až dojde se k pořadu, t. j. k prv-
nímu čtení zatímného rozpočtu, nebo že se vy-
nutí zvláštní večerní schůze věnovaná této věci
a že se tato potom promrská na ráz. Již b l
ustánoven také pohlavár polsko-německé koalice
pan Kaiser, aby udělal takový návrh. Ale se-
lhalo pánům důkladně. Padli do jámy, kterou
kopali Čechům, zase tak hluboko, že zahan-
beni odešli.
Posl. Hořica navrhl o petici na postát-
nění moravsko-ostravského českého realného
gymnasia dvojí hlasování dle jmen. Ani jedno
se nemohlo provésti právoplatně. Vyšlo toti
na jevo, že presence se zmenšila ještě více, n
98 poslanců. President dr. Fucha k volkému
zármutku »společnosti k záchraně parlamentu«,
zakládané panem předsedou katolické strany
lidové, ukončil schůzi. Příští svolá písemně.
Uznal tím zároveň postup svého druhého ná-
městka dra. Žáčka, který předevčírem potíral
co nejurputněji, správným a dal jemu a českým
poslancům ho hájícím úplnou satisfakci.
Zmařeny tedy všecky tajné plány, radya
úskoky, jimiž měla druhý týden česká obstrukce
skončiti, ne-li jejím zlomením, tož aspoň jejím
nalomením a skloněním.
Kaiser
Čecho
Posl
Hořica
doktor
Fuch
20
article
Dr. Körber nebyl již svědkem této bla-
máže svých věrných. Odešel několik minu
dříve, jako by byl tušil, že den a týden do-
padnou špatné pro něj.
Čeští poslanci opouštěli radostně sněmovnu
a Vídeň, aby lidu českému pověděli, že dosud
nezviklán stojí jejich voj a že jsou odhodláni
po lotnicích pokračovati neústupně a nepovolně
v zápasu sobě vnucenému.
Tak sobě vláda, tak sobě naši protivníci
nepředstavovali situaci za zahájení české ob-
strukce. Myslili, že utlačí a bezbranným učiní
houfec poslanců českých. Do té chvíle však
je vítěznou věc jejich a věc českého národa.
Kdyby dr. Körber byl rozmyslným stát-
níkem, kdyby vzal si naučení jedině možné
jedině rozmyslné z dosavadních úspěchů české
obstrukce a osvědčil dobrou vůli především
odčiněním křivdy ze 17. října mi-
nulého roku a odvoláním svých
jazykových předloh, zabránil by hor-
šímu po svátcích svatodušních. Avšak v Ra-
kousku již je bohužel zvykem, že noděje se,
co je na snadě a co je samozřejmo.
doktor
Körber
Vídeň
21
article
Předseda dr. F uchs zahajuje schůzi o 11. hod.
35 min
Na křeslech minístorských : Rezek, Call. Lože
galerie jsou skrovně navštiveny
Čtou se došlé spisy
Poslanec dr. Čelakovský podává osm petie
obchodního gremia, řemeslnické besedy, společenstva
maloobchodníků, společenstva živností oděvních, spo-
lečenstva obuvníků, společenstva živnosti stavebních,
společenstva řezníků a spol. mlynářů na Kladně prot
jazykovým osnovám Körbrovým.
Návrhy podali poslanci: Kittl a spol. n
důkladnou opravu zákonodárství ve prospěch země-
dělství (návrh byl dostatečně podporován teprve po
předsedově poptávce); — Kaiser a spol. na změnu
zákona ze dne 25. října 1896 o přímých daních
osobních.
Čte se interpellace posl. Bělského na dra.
Körbra ve příčině připojení pražských předměstí
k městské obci pražské. Interpellace je obsáhlá.
Čte ji dr. Stojan. Po chvíli vystřídává jej
posl. Hořica: později posl. dr. Šílený. Když byl
nějaký čas četl stoje, usedl a četl dále. (Křik
v leve.
Hlasy na levici: Zapisovatel ať vstane
Posl. kK aiser: To je frivolnost
Posl. Grössel: To je skandál! Styďte se
(Hluk v levo.
Místopředseda Prade: Prosím za pokoj! At
se neruší klid sněmovny! (Veselost.)
Posl. Maštálka: Posl. dr. Šílený dnes není
vlastně zapisovatelem! Pánové dr. Pier sich e, Me-
runowicz a Kern mají dnes službu; ti ať čtou
Místopředseda Prade (pohlédnuv do jednacího
pořadu): Prosim zapisovatele dnešního dne pp. po-
slance Hořicu, Kerna, Merunowiczea
Píer sch a, by převzali četbu
Poslance Maštálka: Kde jsou zapisovatelé
doktor
Call
Čelakovský
Körbrův
Kaiser
Stojan
Posl
Maštálek
Kern
Prade
Hořica
Merunowicze
Píer
Kladno
Pier sich e
Kittl a společenský
Irunowicz
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 19. května.
Nechť mluví dnes někdo jiný za mne. N
snad proto, že bych měl už zapotřebí subst-
tula, ale z té příčiny, že stane se na konec
ten nejklidnější a nejpříjemnější člověk — ne-
dělá-li mi komplimenty jiný, dělám si je sám
— fádním, když vám po více než dvacet le
ukazuje v určitých pausách svou tvář. To je také
chybou našeho divadla, že slečinka, které jsme
jako hoši záviděli, že smí na jeviště a odříkávat
tam dětskou úlohu, putuje s námi — my po
dláždění a ona na prknech — po celý život,
až se s ní jako s komickou stařenou rozloučíme.
Nechť mluví za mne dobrý muž, jakých
v dnešní době, kdy v nově zřízené dražební
síni marně se namáhají prodat fundus instructus
zbankrotělého idealismu, je málo a který v boho-
rovné naivnosti následující mně zaslal list
»Velectěný pane redaktore
Odpusťte, že utíkám se k Vám o radu, al
řeklo se mi, že máte dobré srdce a že mi ne-
ukážete dvéřo, odvážím-li se na ně zaklepati.
Uvažoval jsem dlouho o bojích za práv
našeho slovanského jazyka, o neblahém osudu
národa našeho, jenž od věků tak krutě zápasili
musí za právo nejpřirozenější: ve vlasti svě
svým mluviti jazykem. Uvažoval jsem o tom,
kde že bychom mohli býti, kdybychom sílu du-
ševní i fysickou, kterou nucení jsme mařii
abychom zůstali těmi, jimiž jsme svým původem
svou vůlí, svým horoucím citem, byli věnovali
jakékoli jiné práci kulturní! Měli bychom snad
v boji ustati?
Třeskot nepřátelských zbraní a výbuchy
jejich nepřátelského vzteku, pojednou mne vy-
burcovaly z uvažování.
Ne, ne ! Jen dále, dále, dále ! Slabost osvěd-
čiti v tomto okamžiku, couvnouti, bylo by jistou
naší záhubou. Což jsou nám oběti, což hrůzy
Praha
23
article
boje, jen kdyby nezhasla nám hvězda na obzoru,
věštící, že na konec přece jen zvítězíme.
Však dle povelu marseillaisy: Aux armes,
citovens ! Do zbraně, občané
Jak ale všechny získat pro národní armádu
jazykových obráncův ? Jak i z chladných, lh
stejných a nevědomých udělati bojovníky za právo
jazyka mateřského ?
Nesmějte se mi, pane redaktore, neboť my
šlénka moje není ani dost málo originální. Na
opak je až příliš všední. Tak všední, že stydím
se až, veřejně se s ní vytasiti. Však poslyšte
Mám na mysli veliké ryze národní sdruženl
jehož účel byl by jediný, hájit všude ve veřej
ném i v soukromém životě a za všech okolnost
neporušenost jazyka našeho a jeho práva. Ob-
rovské sdružení, v němž by bylo místo pro
všechny syny a dcery národa našeho, již by
tvořili millionový sbor bratří a sester, kteří si
podali ruce a přísahali, že nedopustí, aby v ně-
čem jazyku našemu děla se újma. Obrovsk
taková stráž, která by všude byla, všude měl
oko a zakročila bezohledně, kde by jazyku na
šemu bylo křivděno.
Organisace mohla by býti jednoduchá
dvacetičlenný výbor v Praze, jehož volba konal
by se vždy 16. května, a který by pro každý
okres v zemích českých jmenoval několikačlenný
výbor důvěrníků, jenž by zájmy velikého sbor
na zřeteli měl ve svém menším oboru působnosti
Nic víc
Myšlénka sebe čistší a vznešenější sam
by nedospěla k platnosti, kdyby neměla obligát-
ního průvodčího a pomocníka: — spekulant
na lidskou slabost.
Ti, kteří založili řád svobodných zednářo
a pečují o jeho udržení a rozkvět, velmi dobř
vědí, že podstata obřadů, v jakých se činnos
tohoto řádu pohybuje, nemá jiné ceny než alle-
gorické, však přes to lpí na obřadech těch
houževnatě a s bezpříkladnou bdělostí je pře
úrazem chrání. Proč? Poněvadž dobře vědí, že
Ob
Praha
Aux arme
24
article
jímž jsou zastřeny, je mocným
magnetem, kterýmž se stoupenci získávají. N
veliký filantropický účel sám o sobě, ale snah
státi se adeptem tajů, jež v sobě franemaco-
nismus skrývá, je kouzlem, jež nezasvěcence
v jeho řady svádí. Odejmete svobodnému zed-
nářstvu mystické obřady a ono v nivec se roz-
padne. Je-li u svobodných zednářů magnetem
tajuplnost, musí býti u našeho řádu — řekněm
třeba u »řádu svatováclavských rytířů« — mag-
netem četnost a velkost. Jak ale zvědí členové
že jich obrovské množství a co vzníti v nich
hrdé vědomí, že jsou členy statísícové organisace
Což jiného, než odznak.
Biločervená růžice v knoflíkové dirce nek
na prsou, kterou bychom se při slavnostníc
příležitostech ozdobili všichni do jednoho, muž
i ženy, která by nás sjednocovala v určitém
cíli a byla zároveň kontrolou, že všichní jsme
vykonali svou povinnost, přihlásivše se k velkému
národnímu sdružení.
svatováclavský rytíř
25
article
Růžice prostičká a jednoduchá, tak aby
nestála víc než dva krejcary, by se každý rol
vyměňovala. Jiným slovem po pěti krejcařích
prodávala, tak aby členem státi se mohl i ten
nejmenší a nejchudší. Což jest pět krejcarů
Oběť taková požadovati se může u nás věru
i od toho, kdo na silnici tluče kamení. Všal
o to právě mi jde, aby spolek měl nejširš
základ demokratický, aby v něm byl každy.
aby si rozetku připjal v národní sváteční der
šlechtic právě tak, jako jeho kočí na kozliku, to-
várník jako poslední jeho dělník, dáma z nej-
vznešenější společnosti jako šička z podkrovn
světničky. Aby to bylo, stručně řečeno, viditelné
znamení, že láska k mateřštině a vůle hájiti
její práva, nás všechny, všechny do jednoho
pojí v obrovský kruh.
Toť se ví, že rozetka by ukládala kaž-
dému z jejích majitelů určité povinnosti. A sie
povinnosti, jakým má dostáti každý poctivý
člověk oproli jazyku, jemuž ho naučila matka.
26
article
mysticism,
Na povinnosti ty byl by každý člen upozorněn
v malé miniaturní knižečce, kterou by mu dů
věrník řádu za krejcar při přihlášce odevzdal
a v níž by slovy stručnými a lapidárními bylo
uvedeno, čeho třeba mu činiti, aby stal se
hodným členem spolku či řádu.
Však třeba též něčeho, co by povzbu-
zovalo ku činnosti, pokud možná, nejhorlivější
v hájení jazvkových práv. A tu opět třeba
účtovati s marnivostí lidskou. Se ctižádostí, třeba
že ušlechtilou. Domnívám se, že by ku
nadšené práci povzbuzovalo, kdyby rok za rokem
v každém okresu jmenováno bylo pět či deset
nejzasloužilejších mužů a žen členy vyššího
řádu a kteří by též zvláštním byli vyznamenán
odznakem, kdežto výboru ústřednímu by byl
ponecháno jmenovati každého roku určitý počet
členů kategorie ještě vyšší. Tak, že by stou-
penci dělili se ve tři stupně.
A což s penězi?
Mám za to, že při náležité horlivosti by-
chom v zemích koruny české a vůbec tam, kde
27
article
Čechové žijí 500.000 členů sehnali. Byl byto
sice ohromný počet, ale což by to bylo ne-
možno, aby aspoň každý desátý z nás stal s
členem tohoto sdružení
Roční příjem obnášel by v tomto případ
25.000 zl. Z toho by se vydalo asi 10.000zl
za odznaky a 5000 zl. počitám na správu
tiskopisy a jiná věcná vydání. Zbylo b
10.000 zl. Navrhují, aby z těchto peněz každý
rok uděleny byly po 3000 zl. tři čestné ceny
a sice jedna tomu, kdo by získal si o jazyí
český největší zásluhy vědoeké, druhá tomu.
kdo nejvíce přispěl k zušlechtění našeho jazyka
tvorbou uměleckou a třetí, kdo nejvíce
vynikl v hájení práv jazykových na kol bi št
veřejném — politickém.
To je všecko. Nu, co říkáte této mé m-
šlence, pane redaktore? Mám za to, že by se
velmi dobře provést dala a že by stačilo deset
energických lidí, aby ve skutek uvedli, co tuto
jen zběžně a ve hrubých črtách naznačeno.
Čecho
28
article
Dobrý a hodný muži. Myšlenka vaše má
zdravé jádro, však zároveň tu velkou chybu, ze-
vás nenapadla před třiceti lety. Dnes není už-
moderní.
Kdo chce být slavným dnes, nezavřese
do komůrky, aby konal jazyková studia, aniž
se vypraví na bojiště veřejné, aby tam háji
práv jazyka svého, nýbrž vyjde si prostě na
vetnou, aby tam » kopal«. To je snadnější,
když i ne snad lacinější způsob, dospěti ku
slávě. Napište z materiálu, který jste sbiral po
celý život, tlustou a při tom cennou knihua
nikdo si toho ani nepovšimne. Ale udělejte do
branky odpůrcovy za odpoledne tři goaly a jste
slavným mužem.
Dnes ostatně již národ vi o tom, co chcet
i uvidíte, jak se k vašemu plánu zachová.
Svěřil jsem se s vaším návrhem dvěma přátelům,
jež oba právem pokládám za muže rozumné.
Jeden z nich nazval ho dětinským, druhý byl
jim unesen. Tak vidíte.
Dnes v noci ostatně se mi zdálo, že jsem
byl jako velkokněz vašeho národního řádu vy-
slán do Paříže na kongres zástupeů malých
národů e že usnesli jsme se založiti velkou
ligu, která by čelila hrabivým velikánům, kteří
mají namířeno na naši existenci.
Po kongresu zavedl jsem účastníky n
výstaviště do nádherné budovy království českého,
s níž hrdě vlál bíločervený prapor a kterouž
střežil u imposantního vchodu ohromný český
lev z tepaného stříbra. Uvnitř byla připravena
skvělá hostina, kterou na počest kongresu uspo-
řádal královský český generální komisař výstavní
a při níž koncertovala královská dvorní kapela
česká za řízení páně Šeborova.
Bavil jsem se tam celé dvě hodiny, až mně
snícímu připadalo to tak hloupé — že jsem se.
probudil.
Šeborův
Paříž