1
masthead
Ročník XXXXIV,
2
masthead
V Praze, ve středu dne 20. dubna 1904.
Praha
4
article
No ranví a odpel. HIsty
předy lácí se
v Praze v aleinistra
na měsíe . . . . . . 2
ss čtrrt ksta . ..
s dvojí čenáškou
sa něve
..R50k
na dtnit leta .
ve stialkšch-
na měsíc . . . . . . 2 K 30h
P'oštowt
a mesíc . . . . .
n čtvrt leta . . . . 9 K o0h
s dvojí zisilkeu
na měsí
::: ke
za čivrt lela
Praha
P ' oštowt
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Ze Seulu, 19. dubna. (C.-B.) Úřadník
civilní správy genzanské oznamuje,
že velká branná moc ruská táhla
jižně silnici podél východního po-
břeží, nedaleko Sučenu. Valný voj
obsadil včera Pukčen, asi 80 mi
severně od Genzanu.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Seul
7
article
Italie o dohodě franko-anglické
Italie o dohodě franko-anglické
Bylo očekávati s naprostou jistotou, že do
hodnutí, zjednané mezi Francií a Anglií a minu-
lého téhodne úřadně prohlášené, vzbudí nepří
jemné pocity hlavně ve dvou zemích evropských.
ve Španělích a v Italii. Tyto pocity vznikly v
každé z obou řečených zemí v jiných kruzích.
Ve Španělích sama vláda nemeškala ozvati
se, že životní prospěchy a potřeby národa a krá-
lovství, jež zastupuje, nejnovějším dorozuměním
se Francie s Anglii jsou vážně ohroženy a už
poškozeny. V Italii tvrdí o své vlasti totéž značná
čásť obyvatelstva. Tu i tam s velikými
cbavami pohlíží se ovšem jen k oněm článkům
dubnové smlouvy franko-anglické, jež týkají se
severního pobřeží afrického. Samy ležíc na
moři Středozemním, Španěly a Italie nemohou
prý zhostiti se starostí, že jmenovanou smlou-
vou budoucnost jejich po stránce politické a ob
chodní jest zachmuřena.
Námitky španělské, třeba vycházely z kru-
hův vládních, nezpůsobily nikde ani nejmenšího
dojmu, ve Francii pak a v Anglii odmítnuty byly
hlubokým mlčením. Nemáť Španělsko od své
poslední zdreující porážky na půdě americké
v diplomacii evropské žádného respektu; lesk
jeho jako státu, jehožto hlasu by nadále někdo
dbal v olázkách mezinárodních, pohasl e zmizel
na dobro.
Španěl
Francie
Anglie
Španělsko
8
article
Jinak mají se věci ohledně Italie. I. jako
člen středoevropského trojspolku, jenž nad ní
rozstírá, ne-li své světlo, aspoň svůj stín, i jako
„ztracený syn“, navrátivší se roku minulého do
otcovského domu rodiny románské, represen-
tované republikou francouzskou, Italie při ře-
šení otázek a sporův mezinárodních těší se ja-
kési vážnosti, tak že projev jejího souhlasu neb
nesouhlasu neodkládá se, po prostu, do koše.
Jisto, kdyby proti ustanovením dohody franko-
anglické, pokud se týkají Marokka a Egypta, byla
s námitkami vystoupila ifalská vláda, že bylo
by se ji už dostalo, ne-li vyhovění, aspoň vlídné.
přátelské odpovědi se strany i francouzské i angli-
cké. Ale italská vláda naopak vystupuje v
obraně nejnovějšího smírného ujednání mezi
oběma velmocemi západoevropskými proti nespo-
kojencům domácím!
Spor, do něhož v té příčině se pustila, jest
nemálo zajímavý v několikeré stránce politiky
ilalské i mezinárodní. V širokých vrstvách lidu
ilslského dohoda franko-anglická byla prohlá-
šena za těžké poškození práv a prospěchův vlasti
a vládě římské učiněna trpká výčitka, že neza-
chovala se dle povinnosti své, přihlížejíc nelečně,
když Francie s Anglií se umlouvaly a umluvily
o nadvládu v moři Středozemním. Není lze po-
přiti, záleži-li některému státu evropskému na
tom, jak se rozdělí severní pobřeží africké, že
jesi to Italie, poněvadž panství v pánvi Středo-
zemního moře podřízeno jest mocnému vlivu,
vycházejícímu ze severního pobřeží afrického.
Středa
tovaný republika
Maroko
Egypt
Francie
Anglie
9
article
Dle úsudku a přesvědčení vlastencův italských,
nespokojených s úmluvou franko-anglickou v pří-
čině Marokka a Egypta, vláda a poručnictví
Středomoří náleží jen Italii; ale nyní zařídí prý
se Anglie v Egyptě a Francie v Marokku navždy
tak pevně, že Italii nezbude než „hrstka much“
v Tripolisu.
Horlení proti vládě římské prodlením něko-
lika dnův rozmohlo se v lidu italském a nabylo
důrazu, že ministerstvo uznalo za potřebi, na
ochlazení vášní a uchlácholení nevole vydati
v úřadním listě obširné vyjádření, jež zní jednak
jako obžaloba zahraničné politiky italské z ne-
dávné minulosti, jednak jako obrana úmlu
franko-anglických vzhledem k budoucnosti.
Římská „Tribuna“ vykládá, kdo nynější
vládě italské zjednání těchto úmluv přičítá za
vinu, že zapomněl, kterak Italie sama už dávno
se vzdala všech prospěchův svých i v Egyptě
i v Marokku. Egypta zřekla prý se nadobro, od-
mítnuvši opětované vyzvání anglické ke společ-
nému zakročení; pro tuto chybu přichází nyn
pozdě litost sebe větší. A v Marokku Italie v lé-
tech minulých zvolna, ale soustavně nechala prý
klesati a hynouti vliv, jehož tam byla nabyla
svými důstojníky, svými loděnicemi, svými zbro
jovkami a zřízením marokkánského loďstva. Ko
nečně pak zřekla se Marokka i úřadně a právně
neboť toto úplné opuštění Marokka bylo pod
minkou, za niž Francie se zavázala, že nesáhno
na Tripolis a Kyrenajku. Jak prý tedy nyní někd
může se diviti, že ani Anglie se už neinteressuje
o Marokko, když v náhrádu za to dostalao
Francie úplnou volnost v Egyptě?
Maroko
Egypt
Anglie
Francie
Tripolis
Kyrenajka
10
article
Tato břitká argumentace úřadního listu řím-
ského nemůže minouti se žádoucím účinkem na
rozjařené mysli domácích nespokojencův s nej-
novějšími úmluvami franko-anglickými. Zvláště,
když „Tribuna“ dále dovozuje, že tyto
úmluvy jsou jen logickým doplň-
kem dohody franko-italské, a zá-
roveň „nejpříznivější události pro
nynější politickou situaci naši.
Se vší jasnosti a upřímností úřadní list řím
ský praví v příčině evropského míru: „Přátele
Anglie jako vždycky, přátelé Francic jako kdysi.
ocíli bychom se na trapných nesnázích, kdyby
nepřátelství mezi oběma bylo trvalo dále. Rtalie
může a musí tedy s uspokojením uvítati úmluvy
kteréž, nedoťýkajíce se prospěchův přímých,
námi dávno opuštěných, zjednávají nám mnohem
větší volnost v našem jednání i s Paříží i s Lon
dýnem, a zbavují nás nebezpečí, že bychom
někdy musili se rozhodnouti buď pro Francii neh
pro Anglii.
Po tomto výkladě příznivých poměrův mezi
národních, jež jsou obecným ovocem nejnovějš
smírné dohody franko-anglické, úřadní list řím-
ský nemohl mínouti vhodné přítežitosti, aby ná-
rodu italskému nevyčetl, není-li spokojen s poli-
tikou své vlády, domácí i zahraničnou, aby tak
rychle neměnil svá hesla nestřídal své státníky,a
svou důvěru v ně. —
Dle všeho bouře, vzniklá v oběanstvu ita
ském proto, že o nadvládu v moři Středozemnín
rozdělily se Francie s Anglií, brzy bude za
žehnána.
Francic
Lon dýn
Anglie
Paříž
Francie
11
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna-
Schůze 249
Z Vídně, 19. dubna.
(Původní a telef. zpráva »Nár. Listů «.)
Nové zasedání, ale celá scenerie jest stará
Jediný jen jest rozdil naproti minulému: dr
Körber tentokráte nepromluvil. Byl si patrně vě
dem, že situace nynější, do krajností bídná, že
nynější rozháranost a všeobecná mízerie, jaké
nebylo ještě, že žalostný stav politických a par
Körber
Vídeň
poslanecký sněmovna
12
article
lamentních věcí nejen nepotřebuje, ale nesnese
žádného projevu, žádného šikmého světla s la-
vice vládní.
Jen časově zahájena kampaň zvláštní
Fakticky jest to pokračování předvelikonoč-
ního sněmování. Nie, pranic nezměnilo se mimo
sněmovnu, nic, pranic nezměnilo se tudíž tak
ve sněmovně. Zůstal neumenšen rozkol a ne-
seslaben boj mezi česko-slovinsko-chorvatsko-
rusko-vlašskou koalicí a vládou, zůstalo vše ne-
napraveno, nepolepšeno a tou chvil
nevidíme v temnotách nižádného paprsku, ne-
vidíme v bludišti ani sebe menší stezky k vý
chodu. Zmatek jest dokonalý, vrehovatý, neko
nečný.
Šest hodin trvala dnešní schůze. Celá
byla vyplněna čtením dotazů a ná-
vrhů. Všichni ministři, vyjma hr. Welsers-
heimba, který do sněmovny nechodí, ale jest za
psán, jakoby byl přítomen, v protokole, byli pří
temni, ale ani jediný nevstal, aby zodpovědě
některou z několika set interpellací, dříve poda-
ných, ke kterým dnes přibyl opět slušný počet
Zejmena upozorňujeme na Pantůčkovua
Baxovu.
Jest možno, že zejtra dojde na pokračován
v rozpravě o pilném návrhu dra. Lad. Dvořák
ve příčině vybudování českých vysokých škol
Pro zbytek debaty staly se dnes lyto disposice
Promluví za Vlachy posl. Lenassi, za Čechy bar
Pražák. Jako generální řečník dvorní rada
Šuklje, naposledy pak ještě jednou navrhovate
sám.
Nově zvolený poslanec za městskou skupin
příbramskou dr. Jaroslav Klumpar uvedl se ob
vyklým státoprávním osvědčením.
Pantůčkovu Baxův
Dvořák
Vlach
Čecho
Pražák
doktor
Klumpar
Šuklje
13
article
Z Vídně, 19. dubna.
Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi o 11.1
hod. a vítá srdečně poslance.
Nově zvolení poslanči hr. Larisch, dr. Kl um
par a Christ skládají slib.
Vláda předkládá císařské nařízení o odvodu n
rok 1904.
Předseda ministerstva žádá přípisem za vyko
nání voleb do delegací a kvotové deputace a pře
seda prohlašuje, že je dá co nejdříve na jednac
pořad.
Okr. soud v Josefově odvolal žádost za vydán
posl. Wolfa, zemský trestní soud za vydání posl
dra. Baxy. Od zemského trestního soudu v Praze
došel přípis v immunitních záležitostech (přestupei
proti čl. 81. tr. zák.), týkající se posl. dra. Baxy.
Posl. Procházka a spol. navrhují změnu
čl. 63. služebního řádu pro zřízence státních dráh
příčině pov šení nižších úřadníků a sluhů do vyšš
třídy platů.
Vetter
Larisch
doktor
Klement um
Wolf
Baxa
Posl
Vídeň
Josefov
Praha
14
article
Tiskem byl rozdán zákon o rozšíření přístavníel
zařízení v Terstu. Na výlohy spojsné s rozšířenín
nynějšího terstského přístavu a nová přístavní zaří
zení v Sv. Ondřeji požaduje se úvěr do 46 mill. k
jenž má býti uhrazen daně prostou, nanejvýše
4proc. zúročitelnou půjčkou, nebo vydáním investiční
renty
Došlé spísy předčítají se doslovně
Poslanec dr. Pantůček a spol. podali dotaz po
průtahu v obsazování uprázdněných míst soudcov
ských:
Již častěji bylo při různých příležitostech k tom
poukázáno, že obsazování míst soudcovských v krá
lovství českém jest správou justiční nad míru po
třebnou protahováno.
Ačkoli nynější správce ministerstva spravedlnost
slíbil nápravu, nestalo se, bohužel, až dosud ničeho
ba naopak nabyla tato »odkládací praxe« v čase p
sledním, zejmena pokud jde o obsazování soudcov
ských míst třídy IX., takové podoby a takového roz
sahu, jaký stává se již povážlivým.
Nechť mluví sama následující, prostá data: Po
slední povýšení auskultantů v království českém do
třídy IX stalo se v březnu roku 1903. Od té doby
uprázdnilo se v Čechách asi 40 adjunklských míst
Pro všechna tato místa byly návrhy a to pro
více jich již před mnoha měsíci podány, však
slavná správa justiční neuznala dosud za dobré
k vyřízení těchto návrhů přikročiti a uprá dněná
místa obsaditi.
Ondřej
doktor
Pantůček
Terst
Čechy
15
article
Nebyl tudíž již 13 měsíců v Čechách ani jediný
auskultant povýšen, po celý tento čas nenprázdnilo
se tudiž také ani jediné adjutum přirozenou cestou
jmenování auskultanta adjunktem.
Nejstarší auskultanti, kteří jsou již přes rok
na řadě k povýšení, vykazují nyní dobu služby
soudní šestiletou a auskullanti, kteří před 20
pravím dvaceti měsíci vstoupilli v Čechách d
služby justiční s nadějí, že obdrží v brzku adjutum
a nebudou na dále břemenem svým rodičům, slouží
ještě dnes beze všeho platu a musí tudiž stále
jako 26leti mužo vé býti vydržování svými příbuznýmn
nebo žíti na úvěr.
Poněvadž ve vzpomenuté 13měsíční době jen
několik málo míst auskultantských resignací uprázd-
něných mohlo býti obsazeno, leží taktéž u vrchního
zemského soudu v Praze nevyřízeny všechny žádost
právních praktikantů, kteří po odbyté šestineděln
praxi o místo auskoltantské zažádali.
Počet těchto žádostí, z nichž mnohé již v
únoru 1903 byly podány a tudíž plných 14 mě-
měsíců na své vyřízení čekají, dostoupil již výše 120.
Následkem tohoto průtahu v obsazování adjunkt-
ských míst při soudech v Čechách jest netolik
značné poškození služby, které vzato jest tolik
nepostrádatelných sil pracovních a nejen vážné
materialní zkrácení oněch úřadníků, kterým zadržo-
vány jsou příjmy vyšší třídy služební, na kterou již
mají nárok, nýbrž i — což snad ještě více na váhu
padá — všeobecná nespokojenost všech, zvláště ale
mladších úřadníků justičních, kteří toto chování se
správy spravedlnosti vůči české justici za
spravedlivé a slušné pokládati nemohou.
Čechy
Praha
16
article
Vzpomeneme-li i toho, že poměry tyto mus
nezbytně vésti k zadlužení soudcovského stavu
v Čechách a tím k ohrožení jeho materialní a s tím
souvislé judicialní samostatnosti, jakož i že špatný
postup všechny lepší síly ze služby soudní vypudi,
nevypočetli jsme ještě všechny nepříznivé následky.
které vylíčená praxe správy justiční má v zápětí.
V zájmu důstojnosti stavu soudcovského a
v zájmu neodvislého soudnictví, jež v každém
právním státě chováno býti musí jako záštita spra
vedlnosti, jíž se politická agitace nedotýká, táží se
podepsaní:
Jest ochoten J. Exc, místa soudcovská, nyn
v Čechách uprázdněná, bez prodlení obsaditi a v bu
doucnosti obsazování takových míst co možno
urychliti?
Posl. dr. Baxa a soudruzi podali dotaz k mini
sterskému předsedovi dru. Körbrovi pro provokativn
činnost vládních orgánů v Praze oproti českému oby
vatelstvu při posledních událostech březnových, vy-
volaných německým studentstvem a rektorem něme
cké university, jakož i samou vládou podporovaných
Dolaz zní: »Dne 6. března 1904 jednalo se v Praze
o to, aby byly provokativní průvody německých stu-
dentů v nejživější ulici pražské Na přikopě zastaveny
aby tím rozjitření obyvatelstva bylo utišeno.
Zeměpanské úřady samy projevovaly náhled, že
by tím nejlépe byl zjednán okamžitě klid, když by
hrstce německých studentů se provokace zakázala
šetřilo se citů ohromné většiny obyvatelstva praž-
ského.
Avšak na rozkaz pana ministerského předsedy
stalo se jinak. Týž nařídil, aby se provokativní prů
vod německých studentů provedl za každo
cenu, ať to stojí co stojí, po případě at
vojsko zakročí na ochranu »práva« německého stu
dentstva v české Prazel
Posl
doktor
Baxa
Čechy
Praha
17
article
Tím stalo se, že došlo ku pražským demonstra
cím. Z české strany nestalo se toho nejmenšího
čím by byl zákon porušen. Ukázalo to důkladné
soudní vyšetřování, při němž se nemohlo nic jinéh
zjistiti, než že se lidé v několikatisícerém zástupe
se nacházející nemohli rozejíti. Mimo ojedinělé zvo
lání »hanba« a podobné výkřiky nedošlo k nižádným
trestuhodným činům.
Panu ministerskému předsedovi však na tom
záleželo, aby ukázal, že v Praze bylo opravdu za
potřebí silného policejního i vojenského zakročení
proto byl cestou neúřadní vládní rada p. Zerbon
důvěrně poukázán, aby sám přihlížel k tomu, ab
proti českému obyvatelstvu bylo co nejpřísněji za
kročeno a aby při nejmenší příležitosti se vojsk
povolalo na ulici.
To učinil také p. Zerboni a to v době, kdy č
ské promenující obecenstvo bylo vyprovokováno ná
silným činem německého studenta, jenž do krv
ztloukl jednoho Čecha. Sám policejní raport to po
tvrzuje, neboť se v něm praví do slova: »Když roz
čilení následkem krvavého poranění jistého Čech
vzrostlo, povolala policie vojsko.
Ale vojsko nebylo povoláno proti německým vý
tržníkům, nýbrž na české obecenstvo za tím účelem
aby se vyklidilo z Příkopu, ačkoli policejní ředite
pan Křikava výslovně dovolil, aby české i německe
V drobném prodeji:
ranní číslo o zobě . . . za 6
odl polední
. . . za 2h
Ve flialkách na venkovs
ranní čhl
ed polední.
mh
Inseráty
plati se hotově napřea
Přeipiaceni a inserty přijímá sdmini-
strace v Masianské ulici č. 3.
Tame nacházejí so též ro dokee
tiskirna a ezpečice „Národnich L.istá-
Rukopky se nevrapsji
Zerboni
Čecho
Křikava
Praha
Čechy
Masianský ulice
18
article
obecenstvo bylo na Příkop pouštěno. Jakým surovým
způsobem si pak policie i vojsko počinalo, bylo již
v naších dřívějších dotazech z března t. r. vylíčeno,
Panu ministerskému předsedovi dru. Körbrovi jednalo
se nyní o to, aby události v Praze byly vykříčeny do
světa jako výtržností českého obyvatelstva. Proto
opětně důvěrným způsobem nařídil panu Zerbonimu,
aby zařídilobratným způsobem u zřízenců policejních,
aby již vyslýchání zatčených české národnosti vedli
tak, by se z toho dal konstruovati trestní delikt. Pro
hanbu celého vládního systému pana ministra Körbra,
na posměch veškeré spravedlnosti a s opravdovým
opovržením konstatujeme tento fakt!
Policejní rada Peška dle rozkazu
důvěrníka páně Körbrova, pana vlád-
ního rady Žerboniho, zavolal si ně-
které konceptní úřadníky c. k. policej-
ního ředitelství a do slova jim pravii
toto: »Poslouchejte, když vyslýcháte
české demonstranty, hleďte, aby z toho
byl vždycky kriminál, to se nesmí tak
lehko brátle
Podobně se měl vyjádřiti také poli-
cejní rada Plo ch.
Úřadníci se rděli nad tímto rozkazem. To bylo
přece přímým vyzváním k zločinu zneužití moci
úřadní.
Zerboni
Körbr
Pešek
Körbrův
Pla
Praha
19
article
Trvám na doslovném znění této zprávy, nebot
rozkaz tento byl tak příšerný, že v prvním okamžiku
z pochopitelného rozčilení dotyční konceptní úřadnici
nedovedli se udržeti a — naučení pana Zerboniho
dostalo se tímto způsobem k doslechu kruhům mimo-
policejním!! Ať to popře pan rada Peška, ať popře
pan Zerboni, že takový pokyn nedal a ať popře pan
ministr Körber, že telefonem z Vídně nedal on sám
takovéto důvěrné ponaučeníi
Jindy by takový ministr nesedě
ani na chvíli na křesle ministra spra-
vedlnosti, nýbrž na lavíci obžalova-
ných
Ale pan ministr dr. Körber se nespokojil pouze
tímto rozkazem.
Když soudní vyšetřování čím dále tím znalelněji
ukazovalo, že při tak zv. výtržnostech není zločinců, že
nebylo nikomu ani na těle, ani na majetku ublíženo
tu teprve poznávali všichni nepředpojatí lidé, že poli-
cejní a dokonce vojenské zakročení ve dnech 6. března
a později stalo se opravdu jen na potupu Prahy a jen
z toho důvodu, aby jednak české obyvatelstvo bylo
opravdu vyprovokováno, jednak aby Praha byla do
světa rozkříčena jako město nepokojů a násilnosti.
Zemský trestní soud musil také téměř šmahem
veškery obžalované obžaloby sprostiti.
Tento úkaz, jenž byl vlastně odsouzením policie
pražské a samotného min. Körbra, mluvil přiliš jasn
o tom, kde jsou vlastně vinníci. A tu p. min. Körber
si zase pomohl a sice opět telefonickou cestou.
Když totiž v novinách bylo konstatováno, že
líčení před zemským soudem končí zpravidla spro-
štěním, podal p. dr. Körber důvěrný dotaz: Jak to
příjde, že čeští soudcové takto so udí?
Zerboni
Pešek
Körber
doktor
Vídeň
Praha
20
article
Tomuto jednoduchému a na pohled nevinnému
dotazu bylo porozuměno a od té doby (od měsíce
dubna) odsuzují radové zemského soudu pro shluk-
nutí téměř šmahem.
Tento telefonický dolaz resp. pokyn jest však
hrubým zločinem proti zákonu i spravedinosti. Jak
vysoko stojí ti chudí obžalovaní pro shluknutí, kteří
se dopustil trestního činu jen proto, že policie ho-
nila chodce po ulici jako zvěř a zatýkala jen dle
vidění, proti zločinu min. Körbra, jenž se neštítí ra-
diti k zneužití moci úřadní, k zavírání nevinných
lidí jen proto, aby měl důkaz pro svoji lež, ž
v Praze byly opravdu takové výtržnosti, že musilo
býti použito vojska !l
A nejen u zemského soudu trestaího, ale také
u okresního soudu pro přestupky odsuzují se lid
na pouhé udání policistů, kteří se dříve na strážnici
uči, jak mají vypovídati.
Bylo opravdu nařízeno, kým, nemohl jsem zji-
stiti — aby policisté — svědci ml uvili
podle policejních raportů a když se
nepamatují, aby jen řekli to, co tvrdi
obžaloba, na nějakém odsouzení pry
nezáležii
A od nějaké doby při hlavních líčeních kon-
troluje vždy revirní inspektor v auditoriu své pod-
řízené, jak svědčí !
Že při takovém stavu daří se soudcům, kteří se
chtějí vyznamenati, netřeba uváděti. V tom ohledu
se stal pověstným soudní tajemník Neuhauser, který
pro nezpůsobilost byl přeložen od civilního soudu
k přestupkovému a který svoji reputaci chce si nyn
napraví i tvrdostí svých rozsudků a přímo do oči
bijící nespravedlnosti
Ministerský předseda Körber nařídil také, aby
veřejný žalobce se z každého osvobozujícího roz-
Körbr
Neuhauser
Körber
Praha
22
article
Konstituční Japonsko.
Konstituční Japonsko.
Nejlepším až dosud ruským spisem o Ja-
ponsku jest dílo býv. ruského konsula v Na-
gasaki de Vollana „V zemi vycházejícího slunce“
De Vollan vynikl také jako belletrista, ztrávi
v Japonsku několik roků a procestoval všechny
jeho ostrovy křížem krážem. Píše nestranně;
haní, co hany zasluhuje a neskrbli chválou, kde
jest něco chvály hodného.
Dnešní čtenáře zajímá především, co týká se
obrození Japonska čili Žipenu.
Dne 20. ledna 1867 zemřel císař Komej a
na trůn vstoupil nynější mikado Mucu-hito
v jehož prospěch zřekl se své moci poslední
šogun Josinobu čili Kejki. Nový mikado na radu
svých přivrženců prohlásil se pro vládu kon-
stituční a tak dne 18. dubna 1869 svoláno bylo
cosi jako parlament, jenž sestával z 275 členů,
většinou dajmiů (feudálů) a samurajů (bojovníků,
drobné šlechty). Ve shromáždění, jež mělo po-
radný ráz, nebylo zástupců měst a selského
slavu. Většinu měla strana konservativná. Shro-
máždění chtělo na př. odstraniti starý japonský
obyčej hara-kiri (rozpárání břicha) a chovali se
nepřátelsky ke křesťanství. Ostatně shromá-
ždění nezasedalo dlouho. Státní rada „daj-
zjo-kvan“ nahražena radou ministrů (sej-in)a
departemetem (sa-in), v němž projednávaly se
různé státní záležitosti. Členové jmenování císa-
řem. Departement později zrušen a nahražen
senátem (genro-inem).
Vollan
Japonsko
Muc
23
article
Než starodávné Japonsko ještě se ozvalo
Když císař dne 18. dubna chtěl odebrati se
z Kiota do Tokia, jeho gardisté, zastoupivše mu
cestu, prosili ho, aby neopouštěl posvátnou resi
denci a neposkvrnil se styky s cizinci. Přesvěd-
čivše se, že císař nechce uposlechnouti, rozhodl
se, že budou ho doprovázeti až do Tokia. Jeliko
jich bylo 2000 mužů, císař musil volky nevolk
scuhlasiti.
V historii každého národa bývají okamžiky
kdy celá třída zříká se svých práv a privílejí. Tak
bylo také v Japonsku, kdy Kido sestavil svůj
Kido
Japonsko
Tokio
24
article
prosluly pamětní spis, podepsaný třemi vládnou.
cími knižaty (Sacuma, Nagato a Tosa), v němž
zřekli se ve prospěch císaře svých feudálníek
práv. Jejich příkladu následovali také ostaln
dajmiové a feudalismus, jenž pretrval věky
sřítil se rázem a navždy.
Rychlost reformy vysvětluje se jak duchem
doby, tak i situací, v níž nacházeli se většinou
feudální knížata. Většina feudálů byla vycho-
vána pod výhradným dozorem žen. Neschopn
k práci a činnosti, i po dosažení plnoletí ubíjeli
čas zábavami a zahálkou. Obklopení krásnýmí
ženami, bavili se hudbou, zpěvem a tanci a měli
všechno, čeho se jim zachtělo. Tak zastihla je
reforma.
Před reformou japonská šlechta dělila se
na dvě třídy: kuge a dajmie. Kuge, spříznění
s císařským domem, vznešeností vynikali nad
dajmie, ale byli mnohem chudší. Někteří daj
miové vydržovali značné vojsko a vládli roz-
sáhlými provinciemi. S novou vládou ztratili svá
práva a výsady. Dajmiové a kuge splynuli v je-
dinou třídy „kazoku“ (šlechtické rodiny). P -
zději, dle evropského vzoru, správcově Japonsk
vymyslili šlechtě japonské tituly, odpovidající ev-
ropským (vévoda, markýz, hrabě, vicomte; baron)
Titul dědí nejstarší v rodině a k uzavření sňatku
třeba svolení císařova.
Peněžité náhrady, vyplacené byvalým feudá-
lům, tituly a řády, jež sypaly se jako z rohu
hojnosti, mohly smířiti šlechtu s novou vládou.
Jinak bylo se samuraji (sizoku), kteří dostali
sice také peněžitou náhradu, která však nijak
nestačila k zahálčivému způsobu života.
Sacuma
Nagato
Tosa
25
article
Roku 1871 bylo samurajům dovoleno cho-
diti beze zbraně; mnozí z nich zachovali si ja-
ponský šat, ale začali nositi evropský klobouk
Roku 1876 dle příkladu Angličanů zavedena ne-
děle. Náboženské snášelivosti použili především
křesťané, kteří i při hrozném pronásledován
v dřívějších dobách, zůstali své víře věrni. Missio-
náři přišli do země ve velikém počtu a začali
působiti zcela otevřeně. Roku 1876 vydán zákaz
nositi zbraň; výjimku tvořily pouze osoby ná-
ležející dvoru, vojsku a policii.
Císařská perioda zakalena byla několik
krvavými episodami, mezi nimiž sacumské po-
stání hraje první úlohu. Reformy prováděly se
tak hladce, celé Japonsko zdálo se tleskati. Ne-
spokojenců bylo však mnoho. Nespokojenost pro-
pukla především mezi lidmi, kteří pracovali pro
restauraci. Mezi odpůrci nové vlády byl také
Sacumský kníže, který při každé vhodné i ne-
vhodné příležitosti dával na jevo svou příchylnos
ke starým obyčejům. Ještě r. 1870 přišel do
Tokia v starodávném obleku v průvodu st
kerajů, ozbrojených dvěma šavlemi.
Dvůr dovedl však uchlácholiti vzpurného
knižete, dav mu vysoký titul a ustanoviv Sa-
cumské k výpravě proti Formose. Jeden z hlav-
ních faktorů restaurace, rádce Sacumského kní-
žete, Sajgo-Takamori, dostal titul vrchního ve
litele.
V době té propukly neshody s Koreou, jež
velice opovržlivě zachovala se ke svému sousedu.
Naděje na válku s Koreou přišla mnohým vhod.
Válečná nálada opanovala celé Japonsko. Avšal
v radě ministrů strana smíru nabyla vrchu a ne-
spokojený s tím Saigo-Takamori odebral se na
své statky, kde se svým pomoeníkem založi
školu, v níž samurajové učili se činské literatuře
a válečnému řemeslu. Takovým způsobem shro-
máždil pod svým vedením 30.000 samurajů.
Angličan
Japonsko
Tokio
Korea
26
article
Hned na to začaly nepokoje v Saga (Hizenu
a vypuzení cizinců bylo heslem nespokojených
Roku 1876 začalo povstání v Cjo-sju. Také tan
žádali revolucionáři, aby cizinci byli vypuzeni
V proklamaci bylo vysloveno politování, že samu-
rajům bylo zakázáno nositi zbraň.
„Nám zbývá pouze jedno,“ bylo řečenov
proklamaci, „a sice, abychom zkusili svou zbran
na těch, kteří chrání eizince.
Všechny tyto vzpoury byly brzo potlačeny
Ne tak brzo byla vláda hotova s povstáním v Sa-
cumě, když v čelo postavil se populární a lidem
milovaný rek Sajgo-Takamori. Boj skončil v ne
prospěch samurajů. Císařské vojsko, po ener
gickém odporu Sacumských, porazilo je v něko-
lika bitvách. Mezi padiými byl také veliký Sajgo
Tisíce navštěvují pomník populárního ge
nerála, jehož duch dle národní pověry přestě-
hoval se na planetu Marsa. V otobě Sajgově za
hynul representant starodávného, feudálního Ja
ponska.
Sacumský
Marsa
Saga
Cjo
27
article
Od posledního výbuchu feudalismu Japon
sko ubíralo se již klidnou cestou reforem, jež
zakončeny byly císařem darováním konstituce.
Po krajním odcizení všemu cizozemskému na
stala doba, kdy reformátorský duch zmocnil se
všech vrstev japonské společnosti. Nové ideje ná-
sledkem styků s cizinci a častých cest Japoneů
do Evropy a Ameriky, a obeznámení s cizími
literaturami, způsobily převrat smýšlení. Střem-
hlav vše předěláváno na evropský způsob. Jako
obyčejně reformátoři přestřelili ve své horli
vosti. Vypravuje se na př. že jistý guvernér vy
stoupil proti národnímu účesu a přikázal všem
svým podřízeným, aby střihli se dle evropského
vzoru. Japonci, zřeknuvší se svého národního
kroje, hezkého a pohodlného, vypadali směšně
v evropském šatě. Komický je Japonec, jenž koná
své novoroční návštěvy ve špatně ušitém fraku
příliš krátkých kalhotách, v japonských sešmat
chaných střevících a staromodním cylindru! Ale
změny nestaly se pouze v malichernostech. Se
zimničním spěchem opatřili si Japonci nová děla
pušky, parníky, železnice a telegraf. Armádaa
loďstvo přetvořeny na evropský způsob za pomoci
cizích instruktorů, kteří propouštěni pak se
štědrými pensemi, když svou práci vykonali.
Japonec
Evropa
Amerika
Střemy
28
article
Pošta, národní školství a administrace byly pře-
tvořeny a dnes viděti výsledky. Tam, kde byly
dříve pouze horské stezky, přístupné souma-
rům, jsou nyní železnice a silnice a nejkrásnější
budovou v každé vesničce jest najisto škola. Př
všeobecné znalosti písma není divu, že časopisy
jinak velice laciné, rozeházejí se v statisícíeh
exemplářů.
„Era cizích novot“ neminula ovšem zcel
hladce. Časem propukl starojaponský fanatismus
a reakce pokaždé vyžádala si několik obětí. Tak
zhynul rukou vrahovou Okubo a Mori a učiněn
vražedný útok na Okumu, když jal se prohlížet
smlouvy a chystal se otevříti zemi cizincům
Avšak přívrženci starých tradic nemohli odolat
útočícím novotám japonské společnosti. A brzy
v době války s Číňany, Japonci přesvědčili se
o prospěšnosti různých novot.
Na počátku panování nynějšího císaře (1870
až 1874) vláda chtěla vrátiti se k tuzemskému
náboženství šinto (ctění předků) a proto vše
možně se přičiňovala o vyhubení buddhismu. Šin-
tcismu vráceny četné chrámy, jež v dřívějších
dobách přešly do rukou buddhistů, kteří ná-
sledkem toho ztratili mnohé důchody. Buddhis-
mus již koncem minulého století ztratil svou ži-
votní sílu a tato rána ho dorazila. Konfuciánství
a šintoismus nemohly ho nahraditi a vláda změ-
nila svůj náhled stran náboženství. V nynější
době možno říci, že v Japonsku není státního
náboženství a že každá sekta těší se stejné
blahovůli úřadů, které žádají jen jedno: posluš-
nost zákonů. Japonská škola jest v nynější době
beznáboženská, tak jako jest jí i škola americká
v Japonsku i Americe může se tudíž každý ne-
chati spasiti dle vlastního svého receptu.
Era
Číňan
Japonec
Šin
Japonsko
Amerika
národní školství a administrace
29
article
Buddhismus ve své čisté formě uznává pouze
nebytí; svět jeví se mu býti snem a v životě
vidí nahodilost bez smyslu a účele. Nic abso-
lutního neexistuje v tomto světě, člověk nemůže
ho pochopiti a proto jest pošetilé mysliti si, že
božství stará se o osud lidi. Všechny pozemské
radosti vzhledem k „nirvaně“ jsou pouhými dět-
skými bludy. Ze strachu před novým životem
(stéhování duší) jednotlivé bytosti mají směřo-
vati k čistotě, aby co nejdříve splynuly s věčností.
Ale kam jíti a jak zaříditi život, když dokázána
jest marnost všeho pozemského a když za hra-
nicemi tohoto světa očekává nás nebytí? Je-li
v předu pouze klid a nirvana, pak má člověk vésti
buď život asketický a trpělivě čekatí na příchod
nebytí nebo trhati všechny květy života, jelikož
za hranicemi tohoto života očekává nás nirvana.
Asketů jest ovšem méně, za to však těch.
kteří plnými doušky vyprázdňují pohár života.
jest mezi praktickými a vypočitavými Japonci
velmi mnoho.
Toť půda, na níž koncem XIX. století za-
čalo se zachycovati křesťanství v Japonsku. Ja-
ponské obecenstvo, vychované v nevěře a in-
differentismu, koncem XIX. století bylo již méně
nácnylným k přijetí křesťanské víry. Také samo
křesťanství přišlo do Japonska v jiné podobě.
V XVI. století hlasateli křesťanství byli výhradně
katolíci a Japonci, přijímajíce křesťanství, ne-
měli ani lušení, že v křesťanství jsou nějaké roz-
díly. Jakmile objevili se protestanti, Angličané
a Holtanďaně, v Japonsku nastala renkce prou
Japonec
Angličan
Japonsko