ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 13631cb0-7686-11dc-9901-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 20, work 6, person 122, org 15
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, v úterý 10. prosince 1907.
Praha
3 masthead
Číslo 34I.
4 article
Na ranní a odpol. IIst předplácí sat v Praze v administraei n trr et. . . . s K E s dvojí donáško n nt 14a. . . . 7 K 50k ve flIalkšeh . 2 K 30 na měste . Peštort n . . . : ki s dvají zásllkou tta . . . . 1i K eok
Praha
5 title
Dnežní číslu pre Prahu le e 10 stranáck
le e 10 stranáck
6 article Na obhájení našeho stano viska.
Na obhájení našeho stano viska. II
7 article Pon dr. K. Kramář a usnesení strany.
Pon dr. K. Kramář a usnesení strany. Motto : Amicus Plato sed magis amica voritas. V nedělním svém článku dokázali jsme z citovaných usnesení národní strany svo- bodomyslné, že stanovisko naše jest vlastně stanoviskem strany a že poslední taktický obrat delegace strany na radě říš- ské stal ze proli těmto usnesením. Původcem tohoto obratu a obhájcem jeho jest p. dr. K. Kramář a tu mohlo by se soudit, jelikož citovaná usnesení jsou v odporu s jeho dnešním nazíráním, že snad dosud nesouhlasil se stanoviskem, jež strana zaujala ve svých usneseních, že jeho mí- nění bylo jiné, než mínění většiny naší strany. Domněnka tato jest nesprávnou neboť všecka citovaná usnesení strany po sledních let stala se za součinnosti p. dra Kramáře a namnoze z jeho podnětu. O tom, za jakých podmínek bychom mohli vstoupit do vládní většiny, vyslovils p. dr. Kramář zcela určitě již v roce 1897. Stalo se tak na schůzi voličů v Jičíně dne 7. března následujícími slovy »Poslanci čeští mají velmi sílící vědomí, nebot musí hleděti na oposičního ducha českého lidua nesmí si proto ani v sebe menším zadati a vysta- viti se výtce, že příliš lacino a lehko jeho oposici prodali. To jest přesvědčení všech poslanců a také příčinou jejich sebedůvěry.
K Kramář doktor Kramář Jičín Amicus rada říše
8 article
Kdyby se však podařilo prosadit hlavní požadavky, jako rovnocennost a rovnoprávnost českého jazyka ve všech třech korunních zemích, osa- mostatnění království a zemí, rozši řování kompetence sněmů a působ- nosti samosprávných úřadů, posta- vení financí na vlastní nohy, vrácení zemědělského zákonodárství zemím, kdyby onaše kulturní potřeby bylo plnou měrou postaráno, pak pokládal bych se za nesvědomitého, kdybych neradil, aby český národ opustil oposici a postavi se do strany vládní; vždyť fo nezavazuje na věčnost. Ovšem vláda musila by dáti dostatečné záruky, že to provede. V roce 1904 byl p. dr. Kramář nejen pro oposici proti vládě, jež se vzpírala splnit naše dva zakladní požadavky: vnitřní řeč úřadní a českou universitu na Moravě, nýbrž pro rozhodnou obstrukci. Pravil mezi jiným na schůzi důvěrníků národní strany svobodomyslné v Mladé Boleslavi dne 12. června 1904: »Situace stojí nyní ve znamení otázky, má-li se prováděti obstrukce nebo nemá-li se prováděti. Já jsem pro rozhodnou, vytrvalou ob- strukci. Jest však třeba věděti, proč obstrukci provozujeme, proč v ní dle mého mínění musíme vytrvati, a jak dlouho v ní musíme vytrvati . . .« »Tento boj náš jest nyní zápasem o znovuzavedení vnitřní úřadní če-
doktor Kramář Mladá Boleslav český univerzita na Morava
9 article
na Moravě. V zápase tomto nesmíme učiniti co chlějí Němci, toliž kapitulovati.« »Kdyby národ český nechtěl vydržeti zápna, ve kterém nyní tak dlouho již trvá, bylo by lo pro lid český strašné znamení. Kdyby nastaly nové volby a jimi český národ chtěl rozhodnouti, že se má vládě ustoupiti, pak my mladočeští po- slanci bychom se k takové kapitu- laci nepropůjčili. »Toto německé veto je příčinou, pro musíme provozovati obstrukci a proč v ní musíme vytrvati potud, poku soustava německého veta nebude odstraněna«... »Odstraniti vládu to- hoto veta jest jedním z hlavních úkolů české obstrukce.« Tento výrok p. dra. Kramáře jest velice poučný a jest dokladem k tomu, kde se ocitlo vedení národní strany svobodomyslné po 3 pouhých letech. Vnitřní řeč úřadní nevydobyta, česká universita na Moravě nebyla zřízena, veto německé nebylo odstraněno — a přece o obstrukce bylo upuštěno a tím se kapitu- lovalo. Dnes pak za jednu z hlavních příčin obratu se uvádí, že prý národ při volbách se odvrátil od národní strany svobodo- myslné. Pan dr. Kramář slíbil r. 1904, že i v tom případě se poslanci mladočeští ne- propůjčí ke kapitulaci — a přece kapi- tulovalil Na krajském sjezdu důvěrníků národní strany svobodomyslné v Německém Brodě dne 18. prosince 1904 prohlásil pan dr Kramář:
Němec Kramář doktor Morava německý Brod český univerzita na Morava národní strana svoboda
10 article
»Při všem zachování celého našeho principiál ního státoprávního přesvědčení a snah o konečné jeho vyplnění můžeme přece jen jíti v před po- litikou positivní práce a tou nemůže býti jiná, než-li politika volné ruky na všechny strany, nahoru i dolů, politika spravedlnosti ke všem národům, svobodomyslná a opravdu lidová. Dá-li se stát na cestu sprave- dinosti k nám, jsem přesvědčen, že také český národ dá státu, co stát potřebuje, pokud to bude lze srovnati s hospodářskými silami českého národa.- Správa státu trvá dosud na stejně ne- přátelském stanovisku vůči nám, jako v roce 1901 a vždy před tím. Vládní systém vzdor dvěma českým ministrům zůstal stejně nám nepřátelským, stejně německým a stejně cen tralistickým, v ničem nám nebylo vyhověno. nic nám nebylo slíbeno — a vzdor tomu odhodlali se poslanci národní strany svobodo myslné podporovat tuto vládu a pomoci ji z těžké krise hlasováním pro rakousko uherské vyrovnání. Dr. Kramář pravil na schůzi v Polne dne 12. června 1905: »Přispějeme ke konsolidování říš ale první naší podnínkou jest, že musí býti nčlněno zadost našim požadav- kům.« .Jest to naprosto nemy-litelno abychom se dali na cestu positivni politiky a pracovali na sesílení státu dříve, nežli splněn bude aspoň funda- mentální požadavek rovnoprávnosti v úřadě a ve škole. Pak nebude možno mluviti o »luogo di trafico«: chceme, aby vláda otevřeně a loyalně prováděla politiku spravedlivou ke všem národům, politiku, ochotnou všechno udě- lati, pokud její síly stačí, by stát byl pevný a silný a byl nám záštitou proli nebezpečí vnějšímu i oporou v hospodářském boji, ve kterém se n cházlme. S pocitem, že se mně děje křivda, že se na mne mluví česky, ale jak se za mnou dvéře zavrou, ž
doktor Kramář národní strana svoboda
11 article
píše se již německy, e pocitem, že se v tomt státě na mne pohlíží jako na člověka druhého řádo, ač platím více daní nežli jiný, s pocitem, že vělšina na Moravě nemá university, ač Němei mají jich 5 a Poláci 2, že jsem považován za pří- slušníka národa, který nemá práva jako jiné ná- rody, není možno, aby se dělala posi tivní politika.« »A jest třeba říci také druhou stránku: zrovn tak, jak jsme ochotní pracovati, postavíme s s veškerou energil proti každé poli tice polovičatosti, slibů azbytečných experimentůl Nedáme se uspokojiti sliby, kterých máme dosti, ale chceme skutky.« Své politické credo uložil pan dr. K Kramář v »Poznámkách o české politice« (r. 1906). Ve spise tom pro hlásil za jedině správnou »politi ku volné ruky.« »Pro poměry normální, s kterými přece hlavně musíme počítati, zejména v budoucnu, až budeme míti říšskou radu, volenou všeobecným právem hlasovacím, zdá se mně tudiž, že jiná cesta vede k naším posledním cílům, cesta sice také dlouhá. ale ne suchou pouští odříkání se všech výhod parlamentární politiky, nýbrž taková, která by nás sílila kulturně a hospodářsky, abychom bez strachu a bázně mohli hleděti v budoucno, i kdyby histo- rické události přivedly nás v poměry nové, kde by se jednalo především jenom o udržení naš ná- rodnosti. Nebudu to blíža vykládati. A cesta ta je politika volné ruky, politika. ochotná podporovatí každou vládu. která k nám je spravedlivou, a od- hodlaná každou potírati, která ne vyplňuje povlnnosti státu k národu českému, politika síleni politického, kulturníh a hospodářského vlastní prácí i pomocí všeho toho co dáti může moderní stát. A politicky silným můžeme se státi jen tebdy, staneme-li se takovým činitelem ve státě, jakým máme a můžeme by podle své početnosti a podle svého významu pr celý stát.
doktor Kramář Morava
12 article
To ovšem znamená, že nesmíme se z obavy o svou státoprávní politi ku báti, bude-li nutno pod- porovati nějakou vláda vídeňskou, hlasovati pr potřeby státní, třeba nepopulární, jako jsou ná- klady vojenské, ovšen pod tou podmi nkou, že budeme mít účast na státní moci a cela politika státní že vedena bude duchem stejné spravedlnosti ke všem národům (Poznámky o české politice str. 43, 44.) Uvedené doklady snad stačí ku poznání, jaké stanovisko zaujímal pan dr. K. Kramar v různých obdobích politiky národní strany svobodomyslné. On byl příčinou nejednoho obratu. Muž neobyčejně nadaný, neobyčejné pracovitý a vzdělaný měl vždy dosti vlivua síly, by přesvědčil stranu o nutnosti obratu — bobužel neměl dosti vytrvalosti by pro- vedl též důsledky každého obratu, by stranu změněnou taktikou přivedl k cíli. Každý obrat, k němuž dal podnět anek při němž spolupůsobil, energicky hájil- avšak netrvalo dlouho a hledány byly nové cesty, a výsledkem hledání byl nový Všichni pamatujeme onu dobu, kdy p zrušení jazykových nařízení Gautschových vydáno bylo heslo »zadostučinění za zru- šená jazyková nařízení«. »Žádný smír s vla- dou, vždy jen boj, dokud opět jazykovýel nařízení nedobudeme«. V krátku k poža davku restituce jazykových nařízení přidružen obrat.
doktor K Kramar Gautschův
13 article
nový: česká universita na Mo- ravě. K dobytí obou jsme dělali obstrukci Celé-veřejnosti bylo jasno, že obstrukci ne- smíme prohrát — o to, aby toto vědomí všude proniklo, nemalou zásluhu měl právě pan dr. Kramař. Tehdy hlásal, že hlavním důvodem k obstrukci jest odstranění něme- ckého veta. Němci obstrukcí dosáhli zrušení jazykového nařízení — nuže aby Němcům toto vítězství, jehož následky na- stolením německého veta mohou býti nedo- zírné, bylo vyrváno, budeme dělat obstrukc tak dlouho, až vedoucí kruhy budou kapitu- lovat a vrátí nám tu část práva, v jazyko- vých nařízeních obsaženou, již dobrovolně nám již jednou daly. Pravda, naše obstrukce byla jednou z příčin pádu Körbrova — avšak vlastn účel obstrukce dosažen nebyl. — «Hlavní a základní chybou naší politiky bylo« — praví pan dr. Kramář v »Poznám- kách o české politice« (str. 28), »že jsm po zrušení jazykových nařízen neukázali přímo elementárný odpor.« Ano, bylo to hlavní chybou příčinou porážky naší i při zrušení nařízení Badenových i Gautschových. Kdo však byl příčinou, že jsme se neodhodlali k tomute elementárnímu odporu?
doktor Němec Kramář Badenův Gautschův
14 article
Po zrušení Badenových nařízení byl to pan dr. Kramář, neboť na místě aby se byl rozjel po Čechách a burcoval kde koho k boji proti vládě, jež nám jazyková naří zení vzala, vyjednával o nová nařízení s Gautschem Poslanecký klub prohlásil sice dne 29 ledna 1898; »Oproti různým zprávám časopiseckým bylo na základě opětných sdělení autenticky znovu konsta továno, že ani parlamentní komise, an jiní členové klubu poslaneckéh s vládou bar. Gautsche neučinili žádného do- hodnutí v příčině zásad a obsahu ob- mýšlených nových jazykových nařízení, že také text těchto jazykových nařízení dosud poslancůn českým není ani znám a že klub trvá při usne- sení sjezdu důvěrníků ze dne 19. prosince 1897 zejména pak při zásadě nedlinosti krá- lovství českého a úplné jazykov rovnoprávnosti.« Po letech však přiznává se pan dr Kramář: »Já rád se přiznám, že v jednání o nařízen bar. Gautsche pro království české měl jsem velmi živé účastenství a ješté jednou tvrdím že zdají se ma býti alespoň pre Čechy nejlepším rozřešením jazy kové otázky, takovým, s kterým oba národy mohou býti spokojeny a kterým také expeditivnos státní správy není poškozena . . .« (»Poznámky o české politice« str. 22. a 23.) Pan dr. Kramář měl tedy »vel m živé účastenství« na Gautschových nařízeních, jež výkonný výbor od soudil, neboť jednomyslně prohlásil, že nevyhovují našim požadavkům a že budeme se starati, aby cestou zákonodárství zemského uskutečnily se zásady návrhu dra. Herolda a dra. Pacáka, a o nichž pravil dr- Kaizl na schůzi říšské rady dne 8. listo padu 1898:
Badenův doktor Kramář Gautsch Gautschův Herold Pacák Kaizl Čechy
15 article
V drobném pronejí: ranní čísle o sobě . . . s vdpelední . . . . na žk Ve Elialkách na venkovš- ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 4b Inserát platá se hotevě napře Přečylacení a inserty přijimá admini- straoe v Marianské ulicl č. 2 Tam nacházejí se též redakee tiskárna s ezpadice „ Národnich Listá“ Rakoplay se nevraceji
Národnich Rakoplay
16 article
»Jazyková nařízení, vydaná hr. Badenem, kteráž byla příčinou veliké nespokojenosti německých zá- stupců, byla zrušena a nahrazena jinými, která tehdejším německým požadavkům zcela vyhovovala . .. »Byla provedena zásada s německe strany propagovaná, aby jazykové okresy byly ohraničeny. Pravice ve svém projevu po odročení říšské rady dne 12. června prohlásila ». . . jazykové výnosy na prospěch ně- meckého obyvatelstva změněné byly nejvíce zúčastněnou stranou majority strpěn bez oposice.« (Srb, Polit. dějiny národa če- ského Il. str. 454.) Osudná chyba spočívala v tom, že místo »elementárního odporu« pustil se pan dr. Kramář do jednání o nová nařízení a v nich bez souhlasu strany, ano přímo proti usne- sení strany a proti jejímu zásadnímu stano- visku koncedoval neobyčejné ústupky Ném- cům. Tak jsme dělali politiku! Od státo- právní politiky a od boje na po- valení centralistického systému jsme upustili, za Kaizla jsme dělali politiku etapovou, při níž jsme byli ve vládní většině, v pravici, za Koerbra jsme dělali obstrukci, jež se nesměla prohrát — ale prohrála, dě- lali jsme politiku vyčkávací, politiku volné ruky, politiku positivní za určitých výhrad, a konečně máme dělat politiku positivní bez vládních skutků a bez výhrad — politiku vládní. Doufejme, že takto oportunistická politika dospěla na poslední stupeň žebřiku, neboť ve smyslu jaké politiky by se mohl udělat další obrat — a tak nám bezpochyby nezbude, nežli opět po příčkách žebřičku se- stupovat dolů. Žadný obrat neměl výsledků a nebude míti ani obrat poslední — nebot nezapomínejme, že když nás potřebovali pro rakousko uherské vyrovnání za Thuna, povo- lali Kaizla a nyní povolali dra. Pacákaa
Srb doktor Kramář Kaizl Thun Baden
17 article
Fořta a nebýti rozháranosti v českém táboře, zajisté by oba dosud měli portefeuilly. Místo nich přišli prof. Fiedler a Prášek — ti vy- rovnání pomohou pomocí českých hlasů pro- vést — a pak nám budou opět moci dát nějakého Clarya nebo Koerbra. Ta- kovým způsobem nabýváme politieké moci. Až i tato poslední fáse oficiální politiky ná- rodní strany svobodomyslné bude odbyta — posteskne si opět po letech pan dr Kramář: »tehdy jsme udělali chybu«. Po tolika ne- úspěších, po tolika chybách, po ztrátách, jež následkem nesprávné politiky utrpěla naše strana — p dr. Kramář zavádí českou delegaci do vládní většiny a má dosti odvahy přijetím funkce předsedy Národního klubu převzit i zodpovědnost za politiku, již bude provádět Národní klub, v němž zasedá pouze 14 mladočeských poslanců mezi 67 poslanci. Do vládní většiny však pana dra Kramářeca stranu »Národní Listy« následovati nemohoua nebudou. Proč, a z jakého důvodu at k této etapě české politiky »Národní Listy« šly dosud se stranou — o tom příště.
Fiedler Prášek doktor Kramář Kramářeca národní klub národní List
18 article
štiny a o zřízení české universit
19 title
FEUILLETON
20 article Hudba.
Hudba. + Koncerty. V posledních dnech slyšeli jsme trochu francouzské moderní hudby v Praze, kam obyčejně jen dovoz německé tvorby převládá. Český spolek pro komorní hudbu umožnil poslech Debus syova smyčcového kvartetu op. 10, Česká jednota pro orchestrální hudbu uvedla Cé-ara Francka sym- fonickou básní »Les djinns« a Charpentierovu sym fonii drama »Život básníkův«. Tti různé individuality tři svérázné hlavy byly nám tu představeny. Mezi nimi jest César Auguste Franck, do nedávna nechapaný a veřejnosti mrazivě, stoupenci vášnivě příjimaný průbojník nových směrů ve Francii, pode zíraný z wagnerovství v dramatu i do veškeré ostatní tvorby přenášeného, skoro již klasikem, porovnáme-li jeho solidně a jasné budované koncepce, spíše chtěné a učené nežli inspirované, s náladovými mížinami Debussyovými, nebo s bohémskými nápady Gustava
Franck Charpentierův César August Debussyový Gustav Praha Francie Les djinn
21 article
Charpentiera. Franck je ve své symfomcké básní pro klavír a orchestr »Džinnové« podobnější Lisztovi než Wagnerovi. Pochybuji, že při jeho »Džinnech- mysliti smíme na báseň Hugovu, psanou na způsob janičárských pochodů a blídek, z dáli se blížicích a v dálce opět zanikajících, ale proslulá báseň Hu- gova rozhodně zdomácnila ony arabské skřítky duchy ve světě francouzském, takže skladatel muže s nimi počitati jako se známou jednotkou. Franckovi běželo v díle o vystižení skřítkovitosti těchto geniů ne o jich mravní podstatu, brzy jako duchů dobrých, skoro andělů, brzy zlých, jakýchst běsů a dable vykládanou, ani o určitější nějiký program. Jebo džinnové počínají si jako praví skřitci, trochu škodo- libí, rozmarní, ale vždy zvláště rythmicky čilí, ne- posední a škádliví. Potměšilost, vyzírající z prvých, energicky se zařezávajících rylhmů, jimiž se vzletně stoupající základní motiv nese, brzy roztaje ve čtve- račivých úsměvech, ba uprostřed skladby přejde úplně v citovou, něžně a vřele se rozvíjející melo- dickou větu. Klavír, ač na mnobých místech domi- nuje a dosti virtuosně je vyšperkován, v podstatě zastává přece jen obligátní, nikoli solově koncertujíeí hlas. Jest jednou mezi mnoha barvami, jimiž instru- mentační paleta skladalelova štědří. Báseň Franckova nema těch kouzelných tónů, jimiž Mendelssohn opředl svůj svět elfů a skřitků, avšak i jeho džin- nové jsou rozmarné bytůstky, jichž roje a reje vás příjemně zabaví.
Charpentier Franck Liszt Wagner Hugův Hu Franckův Mendelssohn
22 article
Smyčcový quatuor Debussyův stojí již na zcela jiném poli moderního vývoje hudebního. U Césara Francka možno mluvití o pokračovateli Berlioza,o průkopníku Wagnera a Liszta v hudbě francouzské Jest článkem, třeba podružným, onoho hlavního smě- ru vývoje, jímž bere se liudba XIX. století v době poklasické. Achille Claude Debussy jest na- proti tomu čímsi jedinečným. Krajní individualista a impresionista. Dosti osamocen-li stojí v hudbě, co se týče předchůdců, — soudím dle písní, symfonické- ho preludia k „Odpoledni Faunovu“, dle suity „Jaro i přílomného díla, — není osamocen, co se týče po všechných duševních proudů na rozhraní dvou sto- letí. Debussy přenáší zásady a prostředky moderny básnické přímo v hudbu. Odtud snad lze vysvětliti že nežli cechovním hudebníkům, je bližší básníkům kteří chápou jeho snahy po nuancích nuancí, po symbolech, zvukových obrazcích, nadchnutých jake pára, jemných jako závoj, trhajících se jako mlhy odplývajících jako oblaka, kteří cítí s jeho heslem poněvadž to jest nebo bylo jejich heslem: náladd barva a zase barva, nálada! Jeho smyčcový kvartel neuhýbá od toho hesla. Barva, nálada je tu vším
Franck Wagner Liszt Achilles Claud Debussy Debussy Debussyův
23 article
Přes všecku formál. vyspělost, hraničící až na závrat virtuositu formy a faklury hudebního zpracování vů- bec, není to již moment plastický, architektonika, je by tu byla vůdčím principem, jako u klasiků kvartet- ního geňru, vždy více méně monumentálních, i kde jsou roztomilí, vždy s železnou logičností budu- jících své zvukové útvary, mající základy, z nic se vyvíjející a rostoucí, konečně vyvrcholující v směle vypjatou a všechny linie v jednotný celek svým ohloukem spojující klenbu. U Debussye jest vše plynulé a těkavé, jako zvuk a básnické slovo samo Vše jest rovnocenné, souřadné, chce být jen poesii a hudbou, nanejvýše ještě malbou, ber plastiky a bez architektoniky. Proto snad nejvíce zklame nás po- slední věta, od níž čekáme právě ono vyvrcholení usmíření všech vytyčených linií zcelující klenbou. Po odvaze a živosti prvé věty, po rythmnickém bohatství a skoro kejkliřské virtuositě, s níž vykořistěno tu výrazových prostředků daných nástrojů, po hluboké náladě andante působí umirněné finale nikoli smírem všech pled tím vyvolaných nálad a podrážděných ci- tů, nýbrž jako ochabnutí potence. I hra nálad má své meze. Obě střední věty zůstávají ovšem perlami nového tohoto impresionistního umění. Co druhá věta, zastupující scherzo, podává ve svých pizzicatech a učiněné honbě drobivých motivků na živosti a pi- kantnh okořenění rythmů, na novotě zvukových kombinací, co třetí volná věta skýtá něhy a slad- kého citu, vše v průsvitavém oparu nejčistší poesie. náleží k nejoriginálnějšímu, co v náladovosti přinesla moderní kvartetní tvorba
24 article
Jiným jest opět Charpentier. Kořenem tkv ještě pevněji nežli Debussy, v půdě čistě francouzské hudby, vztahy s poesií má sice také, ale jiné a vol- nější. Na Debressyho, možno říci, působila moderní lyrika, symbolická pcesie Verlainů, Mallarméů, Kah- nů, Maeterlincků. Na Charpontiera spíše moderní ro- mán a drama. Debussy jest hudebníím symbolistou Charpentier naturalistou. Z romantiků mají při tom oba mnoho ve své krvi, jako obě zmíněně školy bás- nické. Charpentiera při tom osobně ještě rozlišuje je- ho láska k Montmartru a k bohémě, která se stává u něho až manií, a co je horší, také již manýrou. Svou originální „Louisu“ čerpal z toho ovzduší (1900), ale ta byla již vrcholným článkem; ji před- cházela symfonie-drama „la Vie du Poěte“ (v kon- servatoři pařížské 18. května, v Opeře 17. července 1892) a symfonická báseň „le Couronnement de la Muse“ (1898). Obě díla poskytla hudební a z část též obsahový materiál „Louise“. Poznávajíce „Živo básníkův“ teprve po „Louise“, jdeme tedy opáčnou cestou, nežli se ubíral skladatel. Od koruny sestupu- jeme ke kořenům. Rozvrh prvopočáteční myšlenky jest jednoduchý. Jde o zápasy básníkovy, jeho nad- šení, sny, nejistoty, vysílení; volný život bohémský láká a opíjí jej lchkostí svého nazlrání a svobodou. smavé rtíky dívčí stávají se mu jedinou útěchou A zní výčitkou hlasy minulosti, ať povzbuzením hlasy budoucnosti, steskem a povzdechem hlasy nítra, pr
Charpentier Debussy Verlain Mallarmé Kah Maeterlinck Louisa Louis Živa básníkův Montmartre Couronnement jít le Musa
25 article
své divčici s Montmartru básník vytrvá, ještě cho- její smích, její rly a svůdné zraky do svých snů! Lát ka tato, nebohatá a nenová, zbásněná samým skla- datelem do veršů dost bohémského pozlátka, rozdě- lena do tří jednání a čtyř obrazů. Prvé, Nadšení, m tři výjevy: Rozjímání, Vzývání a V krajině snů. Dru- hé (Pochyby) má v I. výjevu rozhovor Hlasů noci, ve druhém rozhovor Básníka a Noci. Třetí jednán rozloženo ve dva obrazy, z nichž Vysílení (Impuis- sance) po orchestrálním úvodu prvé scény dává slovo ve scéně druhé Hlasům pomsty, ve třetí zápasu básníkově s poetickou agonií. Druhý obraz náleži skladatelově zamilovanému Monlmartru. Je to Opo jení (Ivresse) mládím, svobodou, láskou, slávou. Bás- ník (výjev první) na okamžik se ještě vzpírá bohém- skému životu a jeho falešnosti a touží po někdejší čisté poesii tiché noci. Ale smích svůdného děvčet stane se mu novým domnělým zdrojem poesie (výjev druhý, Básník a dívka), v němž utone jeho nadšení za truchlých vzdechů svědomí. A toť onou tragedi Charpentierovy symfonie-dramatu. Básník „Louisy je tu již celý. Nejen methoda, i přimé hudební citáty přešly z této symfonie do jeho opery. Charpentier pracuje samým detailem, jeho symfonie, jako jeho epera, jest mosaikou motivů, která však přese vše dává mohutnou výslednici pravdivého, poněvadž pravdivě procitěného a skutečně prožitého života.
Lát Charpentierův Charpentier Montmartre Louis tichý noc
26 article
Není tu velkých myšlenek, ale ty drobné jsou vždy tak mistrně na vhodné místo a v pravém osvětlení zosazeny, že nemíjejí se účinku. Všechny ty detaily mají relief, jsou rázovitě kombinevány, a nechy jich složení a postupu gradace. K tomu vyznás Charpentier v připravování nálady a v instrumentáln barvě, jako málo kdo, zná efekt kontrastu a pro ori- ginální zbarvení neštítí se ani banálnosti, jakouje na př. slavnost na Montmartru, v polkovém pohyb a v obsazení našich tureckých muzik, řekli bychom skoro ,kutálka“. Na štěstí skladatel dovede práv opět novým kontrastem z ušlechtující oblasti citov takovým výstřelkům ulomiti zavčas hrot. Tak jeví s jeho dílo venkoncem zajímavo, samorostlé a ohni- vým temperamentem svého původce zažehující. Proě úlohu básníka přiděluje nejprve sopránu, pak tenoru posléze barytonu, lze snad vysvětliti — poněvadž tex nedá souditi na změnu osoby — jedině tím, že muž- něním hlasu mínil snad sklaďatci naznačiti duševní uzrávání svého reka — či vlastního já Z jednotlivostí vyniká líčení kraje snů a čarovne noci, z drobných detailů zvláště přirozeně zachycený smích děvčete. Ale rozhodně z nejmohutnějších parti díla jest Vzývání, kde sbory nabývají velké mohut- nosti. Jsou vedeny tak směle a dovedně, mají takový zvuk a vzlet, že již za ně zasluhuje si Charpentien titul mistra — i s prominutím taxy za jeho bo- hémství.
Charpentier Montmartre
27 article
Seznání díla Franckova a Charpentierova vdě- číme České Filharmonii, Debussyova Š ev- číkovu kvartetu. Toto podalo je znamenitě, zvláště výkon ve scherzu vypulerován byl do nej menšího záchvěvu. Ševčlkovo kvarteto roste ve svěm uměleckém významu, jeho souhra stává se stále vy- broušenější a sladěnější, pojímání se prohlubuje. Dokázali to pp. Lhotský, Procházka, Moravec a Vá- ška téhož večera ještě harfovým kvartetem Beethove novým, kde nejvíce adagio a závěrečné variace se jim dařily, a v polyfonně bohatém i národními ná- zvuky svěžím kvintetu Chválově z B-dur, kde př- družil se k nim umělecky procítěným a neobyčejně praecisním, až v úhozu poněkud ostrým přednesem prof. Karel Hoffmeister v klavírním partu. »Džinny« a »Život básníkův« dirigoval ředite fiharmonického spolku »Besedy brněnské« p. Rudoli Reissig. Pražanům dosud známější jako virtuos na violu d' amour, nežli jako dirigent. Uvedl se i v télo funkci, v níž nabyl za léta svého působení v Brně velikých zkušeností, co nejvýbodněji. Duri- guje klidnou, pevnou rukou, dovede skladbu prostu- dovati do podrobna, nepostrádá smyslu ani pro jemné odstíny, ani vzletu a síly. Kromě zmíněných novinek provedl jestě reprisu Wagnerovy zduševnělé »Faustov- ské ouvertury«, kterou filharmonikové již delší dobu nehráli, a v definilivním vydání symfonickou bůseř Vílězslava Nováka »V Tatrách«, jež působila opět mohutně Orchestr Filharmonie byl všude na výš svého úkolu. Velkou obělavost příjezdem svým zdalnost svými výkony v symfonii — dramatu Char pentierově, osvědila »Beseda brněnská«. Postavila -bor vydalný, svěžích hlasů a výborné kázně uměle- cké. Ze solistů vyníkli v Charpentierovi pl. Musilov a pp. Lazar a Němeček, v symfonii Césara Francka pan Heřman vigurosním podáním účinného klavír- ního partu.
Franckův Charpentierův Lhotská Procházka Moravec nový Chválův profesor Hoffmeister Rudoli Reissig Pražan Wagnerův Vílězslava Novák Charpentier Lazar Němeček Franck Heřman Bdur Brno Český filharmonie Debussyov Š ev Chara pentierov V tatra
28 article
Pěknou domácí slavnost měla Česká Filhar- monie v neděli: od založení instituce sty popu lární koncert symfonický. K oslavě zvolen účeln Smetonův cyklus »Má vlast«, jímž dokončeno sou- borné provedení všech symfonických básní mistro vých. Filharmonikové mohou s oprávněným zad ost- učiněním rozhlédnouti se po vykonané práci. Uhinili mnoho pro šíření dobsé hudby, výchovu oberenstva Žel jen, že jeden slín stale se mísí do všeho počí- nání naší Fllharmonie: není stále ještě zabezpečen hmotně tak, jak by si bylo přáti, aby zbavena byla xisleněních starostl. Koncert sám kolidoval s hlaholským. Můj zá slupce podal mi zprávu, že filbarmonikové hráli s nadšením a na úrovni své obvyklé.
Smetonův Český Filhar
29 article
Prvý sezon( řádný koncert Hlaholu věnovat svůj pořad výhradně drobné tvorbě vokální, ledy svému nejvlastnějšímu a nejbližšímu oboru. Celou řadu novinek pojal do svého studia, ať již novinek pro spolkové prod kce samy, jako na příklad výlečné sbory Foersterovy op. 16 (»Rodné brázdy«, »Skři vánek«, »Jaro«) cámé a ceněné již odjinud, či no vinek vůbec, jak Jiudřichovu krasně vypracovanou »Píseň jarní« pro smíšený sbor. Mladý skladatel ukázal v ní nejen hladkou fakturu, ale i pěknou po tenci tvůrčí. Sukův smíšený sbor »Stasa čarodějnice« jeví umělou ruku svého původce, který nač sáhne vše zušlechti a zde i při vešveré vybroušenosti práce přece dovedl udrželi náležitý lidový tón a humor nejroztomilejší v části střední, charakterisující účinky černých očí Stasiných i na pana správce. Mužským sborem široce založeným, v hlasech a zvuku mistrne vyvedeným a mobutně stupňovaným je Josefa Klieky »Náš zpěv« na báseň Vítězslava Halka. Ušlechvila melodika pojí se tu s dokonalým a odvážným umě- ním harmonickým i polyfonním v celek silného dojmu, vyvrcholeného pohnutým fugatem při líčení bouře, i mohutným klidem závěrečných akkordů. z starších zásob osvěžen Rozkošného mužský sbon »Opuštěný«, jedna z nejkrasších skladeb našeho Ne- stora mezí skladateli, pěkným výběrem vzpomenuto ženských dvojzpěvů Fibichových na slova Gosthova
Sukův Stasa čarodějnice Josef Klieka Halko Foersterův op . 16
30 article
Chamissova i Srbova, rázovilých Norských tanců Griegových, zvláštností rythmu i harmonie dráždících (spíše než uspokojujících), dále Knitlových čtyřhlasých ženských sborů »Výmluva« a »Otazky«, milých svou nehledaností a melodie zcela na moderním základě jen z deklamovaného slova čerpajících, konečně Zvo- nařovy druhdy dosti populární ballady pro smíšené hlasy »Bradlec«. Zpíváno bylo vesměs velmi zdařile, jak jsme tomu při Hlaholu zvykli tradici, kterou snergický sbormistr spolku, p. Ad. Piskáček, udržuje a zvele buje Z drobnějších koncertů především přísluší po- chvala snahám naší akademické mládeže. Hudební jednota posluchačů vysokých škol pražských, s níž splynul Akademický orchestr. projevila svým třelím symfonickým koncertem jak ve směru vokálním, tak v orchestrálním svou neutuchá- vající vykonnost. Dirigent p. Wendler dobře rozumí, jak disciplinovati hlouček nadšených diletantů. Schu- bertova symfonie c moll (stragická«) a doprovod ostatních čísel pořadu byl toho svědkem co do orche- strální zdatnesti, provedení mužských sborů od J. B. Foerstra, Suka i Picky, ženského sboru v kantátě Griegově »Před branou klášterní« a smíšeného sboru v baladě Zychově opět co do svěžesti vokálního tě- lesa. Zychova balada »Pátý hrobeček« není věc bez talentu psaná, ale vadí jí rozvláčnost textu. Sychrova Fantasie pro varhany s průvodem orchestru obratné manipuluje s thematy, jimž schází jen větší prae- gnantnost, aby dojem skladby trvaleji podchytila. Pěkně vydařil se pořadatelům representační veče »Spolku úřadnictva časopisů českých« v Národním domě na Král. Vinohradech. Seznali jsme v něm nad anou a pro prkna divadelní jako stvořenou zjevem i temperamentem novicku koloratur- ního zpěvu, či spíše oboru koloraturní subrety, slč.
Chamissův Srbův Griegův Knitlův Ada Piskáček Wendler Foerstr Suk Picek Zychův Sychrův národní dům na Královský bertův symfonie c moll
31 article
Elsu Laušmannovu, neť a žákyni nezapomenuteln subrely Prozatímního divadla i prvních let Národ- ního, slč. Marie Laušmannovy. Ma sylý, příjemný hlas a nelze pochybovati, až se ještě ustálí a vy- brousí, že se zní stane čiperné páže z »Hugenotůs jehož arii přednesla, A také vydatný barytonista se nám tu představil, p. Jaroslav Holevský, jenž za- zpíval Wolframa, Hlas zdravý a mocný, spíše baso- vého zrna, zpěv, jak se z ukázky zdá, zcela vkusný. Virtuos na housle, hrabě Larking, zvolivší si umě- lecký pseudonym Arturo Tibaldi, žák Ševčíkův, má všechny technické přednosti proslulé této školy 1 krásný přednes a lahodný tón. Deklamatorkou jas- ného a rozněcujícího slova ukázala se sl. A. Smo- lova, žákyně Želenského, jež jmenovitě přednesem vřele cítěné básně O. M. Vyskočilovy »Černová« jejíž závěr dovedla náležitě vyzvednouti, nadchla své posluchače. Z cizinců zavítal do Prahy opětně Willy Bu- mestr. jenž má tu již svůj kmen obecenstva. Sou- středí se stále více na interpretaci klasíků a je v n nejšťastnější, ať llumočí Besthovenovy sonáty (tento- krát hrál třelí, Es-dur), ať své dobře volené a obratn pro housle zpracované mimatury z polozapomenu- tých aril, menustů a gavot. Mezi lěmi osvěžil tento krát velmi roztomilé piécy z Pergolesia, Haydna, Bacha. Gosseca i Kuhlaua. Virtuositě vzdal hold Wieniawského koncertem dmoli a Paganiního varia- cemi ve vlastním zpracování. Ma i pro ně úcty- hodnou techniku, ale nejmilejší jest nám v klasicích, jež přednáší způsobem prvého řadu. I v nich lzese
Laušmannův Holevský Wolfram Larking Tibaldi Ševčíkův A Smo Želenský O M Vyskočilův Černová Besthovenův Haydn Bach Wieniawský Ma Praha Pergolesia