1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v úterý 10. prosince 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. IIst
předplácí sat
v Praze v administraei
n trr et. . . . s K E
s dvojí donáško
n nt 14a. . . . 7 K 50k
ve flIalkšeh
. 2 K 30
na měste .
Peštort
n . . . : ki
s dvají zásllkou
tta . . . . 1i K eok
Praha
5
title
Dnežní číslu pre Prahu le e 10 stranáck
le e 10 stranáck
6
article
Na obhájení našeho stano
viska.
Na obhájení našeho stano
viska.
II
7
article
Pon dr. K. Kramář a usnesení
strany.
Pon dr. K. Kramář a usnesení
strany.
Motto : Amicus Plato
sed magis amica voritas.
V nedělním svém článku dokázali jsme
z citovaných usnesení národní strany svo-
bodomyslné, že stanovisko naše jest vlastně
stanoviskem strany a že poslední
taktický obrat delegace strany na radě říš-
ské stal ze proli těmto usnesením.
Původcem tohoto obratu a obhájcem
jeho jest p. dr. K. Kramář a tu mohlo
by se soudit, jelikož citovaná usnesení jsou
v odporu s jeho dnešním nazíráním, že snad
dosud nesouhlasil se stanoviskem, jež strana
zaujala ve svých usneseních, že jeho mí-
nění bylo jiné, než mínění většiny naší
strany.
Domněnka tato jest nesprávnou
neboť všecka citovaná usnesení strany po
sledních let stala se za součinnosti p. dra
Kramáře a namnoze z jeho podnětu.
O tom, za jakých podmínek bychom
mohli vstoupit do vládní většiny, vyslovils
p. dr. Kramář zcela určitě již v roce 1897.
Stalo se tak na schůzi voličů v Jičíně dne
7. března následujícími slovy
»Poslanci čeští mají velmi sílící vědomí, nebot
musí hleděti na oposičního ducha českého lidua
nesmí si proto ani v sebe menším zadati a vysta-
viti se výtce, že příliš lacino a lehko jeho
oposici prodali. To jest přesvědčení všech
poslanců a také příčinou jejich sebedůvěry.
K Kramář
doktor
Kramář
Jičín
Amicus
rada říše
8
article
Kdyby se však podařilo prosadit
hlavní požadavky, jako rovnocennost
a rovnoprávnost českého jazyka ve
všech třech korunních zemích, osa-
mostatnění království a zemí, rozši
řování kompetence sněmů a působ-
nosti samosprávných úřadů, posta-
vení financí na vlastní nohy, vrácení
zemědělského zákonodárství zemím,
kdyby onaše kulturní potřeby bylo
plnou měrou postaráno, pak pokládal
bych se za nesvědomitého, kdybych neradil, aby
český národ opustil oposici a postavi
se do strany vládní; vždyť fo nezavazuje
na věčnost. Ovšem vláda musila by dáti
dostatečné záruky, že to provede.
V roce 1904 byl p. dr. Kramář nejen
pro oposici proti vládě, jež se vzpírala splnit
naše dva zakladní požadavky: vnitřní
řeč úřadní a českou universitu
na Moravě, nýbrž pro rozhodnou
obstrukci. Pravil mezi jiným na schůzi
důvěrníků národní strany svobodomyslné
v Mladé Boleslavi dne 12. června 1904:
»Situace stojí nyní ve znamení otázky, má-li se
prováděti obstrukce nebo nemá-li se prováděti.
Já jsem pro rozhodnou, vytrvalou ob-
strukci. Jest však třeba věděti, proč obstrukci
provozujeme, proč v ní dle mého mínění musíme
vytrvati, a jak dlouho v ní musíme vytrvati . . .«
»Tento boj náš jest nyní zápasem
o znovuzavedení vnitřní úřadní če-
doktor
Kramář
Mladá Boleslav
český univerzita na Morava
9
article
na Moravě. V zápase tomto nesmíme učiniti
co chlějí Němci, toliž kapitulovati.«
»Kdyby národ český nechtěl vydržeti zápna, ve
kterém nyní tak dlouho již trvá, bylo by lo pro
lid český strašné znamení. Kdyby nastaly nové
volby a jimi český národ chtěl rozhodnouti, že se
má vládě ustoupiti, pak my mladočeští po-
slanci bychom se k takové kapitu-
laci nepropůjčili.
»Toto německé veto je příčinou, pro
musíme provozovati obstrukci a proč
v ní musíme vytrvati potud, poku
soustava německého veta nebude
odstraněna«... »Odstraniti vládu to-
hoto veta jest jedním z hlavních
úkolů české obstrukce.«
Tento výrok p. dra. Kramáře jest velice
poučný a jest dokladem k tomu, kde se
ocitlo vedení národní strany svobodomyslné
po 3 pouhých letech.
Vnitřní řeč úřadní nevydobyta, česká
universita na Moravě nebyla zřízena, veto
německé nebylo odstraněno — a přece o
obstrukce bylo upuštěno a tím se kapitu-
lovalo. Dnes pak za jednu z hlavních
příčin obratu se uvádí, že prý národ při
volbách se odvrátil od národní strany svobodo-
myslné. Pan dr. Kramář slíbil r. 1904, že
i v tom případě se poslanci mladočeští ne-
propůjčí ke kapitulaci — a přece kapi-
tulovalil
Na krajském sjezdu důvěrníků národní
strany svobodomyslné v Německém Brodě
dne 18. prosince 1904 prohlásil pan dr
Kramář:
Němec
Kramář
doktor
Morava
německý Brod
český univerzita na Morava
národní strana svoboda
10
article
»Při všem zachování celého našeho principiál
ního státoprávního přesvědčení a snah o konečné
jeho vyplnění můžeme přece jen jíti v před po-
litikou positivní práce a tou nemůže
býti jiná, než-li politika volné ruky na
všechny strany, nahoru i dolů, politika
spravedlnosti ke všem národům, svobodomyslná
a opravdu lidová. Dá-li se stát na cestu sprave-
dinosti k nám, jsem přesvědčen, že také český
národ dá státu, co stát potřebuje, pokud to bude
lze srovnati s hospodářskými silami českého
národa.-
Správa státu trvá dosud na stejně ne-
přátelském stanovisku vůči nám, jako v roce
1901 a vždy před tím. Vládní systém vzdor
dvěma českým ministrům zůstal stejně nám
nepřátelským, stejně německým a stejně cen
tralistickým, v ničem nám nebylo vyhověno.
nic nám nebylo slíbeno — a vzdor tomu
odhodlali se poslanci národní strany svobodo
myslné podporovat tuto vládu a pomoci ji
z těžké krise hlasováním pro rakousko
uherské vyrovnání.
Dr. Kramář pravil na schůzi v Polne
dne 12. června 1905:
»Přispějeme ke konsolidování říš
ale první naší podnínkou jest, že musí
býti nčlněno zadost našim požadav-
kům.« .Jest to naprosto nemy-litelno
abychom se dali na cestu positivni
politiky a pracovali na sesílení státu
dříve, nežli splněn bude aspoň funda-
mentální požadavek rovnoprávnosti
v úřadě a ve škole. Pak nebude možno
mluviti o »luogo di trafico«: chceme, aby vláda
otevřeně a loyalně prováděla politiku spravedlivou
ke všem národům, politiku, ochotnou všechno udě-
lati, pokud její síly stačí, by stát byl pevný a silný
a byl nám záštitou proli nebezpečí vnějšímu
i oporou v hospodářském boji, ve kterém se n
cházlme.
S pocitem, že se mně děje křivda, že se na mne
mluví česky, ale jak se za mnou dvéře zavrou, ž
doktor
Kramář
národní strana svoboda
11
article
píše se již německy, e pocitem, že se v tomt
státě na mne pohlíží jako na člověka druhého
řádo, ač platím více daní nežli jiný, s pocitem, že
vělšina na Moravě nemá university, ač Němei
mají jich 5 a Poláci 2, že jsem považován za pří-
slušníka národa, který nemá práva jako jiné ná-
rody, není možno, aby se dělala posi
tivní politika.«
»A jest třeba říci také druhou stránku: zrovn
tak, jak jsme ochotní pracovati, postavíme s
s veškerou energil proti každé poli
tice polovičatosti, slibů azbytečných
experimentůl
Nedáme se uspokojiti sliby, kterých
máme dosti, ale chceme skutky.«
Své politické credo uložil pan dr. K
Kramář v »Poznámkách o české
politice« (r. 1906). Ve spise tom pro
hlásil za jedině správnou »politi ku
volné ruky.«
»Pro poměry normální, s kterými přece hlavně
musíme počítati, zejména v budoucnu, až budeme
míti říšskou radu, volenou všeobecným právem
hlasovacím, zdá se mně tudiž, že jiná cesta vede
k naším posledním cílům, cesta sice také dlouhá.
ale ne suchou pouští odříkání se všech výhod
parlamentární politiky, nýbrž taková, která by nás
sílila kulturně a hospodářsky, abychom bez strachu
a bázně mohli hleděti v budoucno, i kdyby histo-
rické události přivedly nás v poměry nové, kde by
se jednalo především jenom o udržení naš ná-
rodnosti. Nebudu to blíža vykládati. A cesta ta
je politika volné ruky, politika.
ochotná podporovatí každou vládu.
která k nám je spravedlivou, a od-
hodlaná každou potírati, která ne
vyplňuje povlnnosti státu k národu
českému, politika síleni politického, kulturníh
a hospodářského vlastní prácí i pomocí všeho toho
co dáti může moderní stát. A politicky silným
můžeme se státi jen tebdy, staneme-li se takovým
činitelem ve státě, jakým máme a můžeme by
podle své početnosti a podle svého významu pr
celý stát.
doktor
Kramář
Morava
12
article
To ovšem znamená, že nesmíme se z obavy
o svou státoprávní politi ku báti, bude-li nutno pod-
porovati nějakou vláda vídeňskou, hlasovati pr
potřeby státní, třeba nepopulární, jako jsou ná-
klady vojenské, ovšen pod tou podmi nkou,
že budeme mít účast na státní moci
a cela politika státní že vedena bude
duchem stejné spravedlnosti ke všem
národům
(Poznámky o české politice str. 43, 44.)
Uvedené doklady snad stačí ku poznání,
jaké stanovisko zaujímal pan dr. K. Kramar
v různých obdobích politiky národní strany
svobodomyslné. On byl příčinou nejednoho
obratu. Muž neobyčejně nadaný, neobyčejné
pracovitý a vzdělaný měl vždy dosti vlivua
síly, by přesvědčil stranu o nutnosti obratu
— bobužel neměl dosti vytrvalosti by pro-
vedl též důsledky každého obratu, by stranu
změněnou taktikou přivedl k cíli.
Každý obrat, k němuž dal podnět anek
při němž spolupůsobil, energicky hájil-
avšak netrvalo dlouho a hledány byly nové
cesty, a výsledkem hledání byl nový
Všichni pamatujeme onu dobu, kdy p
zrušení jazykových nařízení Gautschových
vydáno bylo heslo »zadostučinění za zru-
šená jazyková nařízení«. »Žádný smír s vla-
dou, vždy jen boj, dokud opět jazykovýel
nařízení nedobudeme«. V krátku k poža
davku restituce jazykových nařízení přidružen
obrat.
doktor
K Kramar
Gautschův
13
article
nový: česká universita na Mo-
ravě. K dobytí obou jsme dělali obstrukci
Celé-veřejnosti bylo jasno, že obstrukci ne-
smíme prohrát — o to, aby toto vědomí
všude proniklo, nemalou zásluhu měl právě
pan dr. Kramař.
Tehdy hlásal, že hlavním důvodem
k obstrukci jest odstranění něme-
ckého veta. Němci obstrukcí dosáhli
zrušení jazykového nařízení — nuže aby
Němcům toto vítězství, jehož následky na-
stolením německého veta mohou býti nedo-
zírné, bylo vyrváno, budeme dělat obstrukc
tak dlouho, až vedoucí kruhy budou kapitu-
lovat a vrátí nám tu část práva, v jazyko-
vých nařízeních obsaženou, již dobrovolně
nám již jednou daly.
Pravda, naše obstrukce byla jednou
z příčin pádu Körbrova — avšak vlastn
účel obstrukce dosažen nebyl. —
«Hlavní a základní chybou naší politiky
bylo« — praví pan dr. Kramář v »Poznám-
kách o české politice« (str. 28), »že jsm
po zrušení jazykových nařízen
neukázali přímo elementárný
odpor.« Ano, bylo to hlavní chybou
příčinou porážky naší i při zrušení nařízení
Badenových i Gautschových. Kdo však byl
příčinou, že jsme se neodhodlali k tomute
elementárnímu odporu?
doktor
Němec
Kramář
Badenův
Gautschův
14
article
Po zrušení Badenových nařízení byl to
pan dr. Kramář, neboť na místě aby se byl
rozjel po Čechách a burcoval kde koho
k boji proti vládě, jež nám jazyková naří
zení vzala, vyjednával o nová nařízení
s Gautschem
Poslanecký klub prohlásil sice dne 29
ledna 1898;
»Oproti různým zprávám časopiseckým bylo na
základě opětných sdělení autenticky znovu konsta
továno, že ani parlamentní komise, an
jiní členové klubu poslaneckéh
s vládou bar. Gautsche neučinili žádného do-
hodnutí v příčině zásad a obsahu ob-
mýšlených nových jazykových nařízení, že také
text těchto jazykových nařízení dosud poslancůn
českým není ani znám a že klub trvá při usne-
sení sjezdu důvěrníků ze dne 19. prosince 1897
zejména pak při zásadě nedlinosti krá-
lovství českého a úplné jazykov
rovnoprávnosti.«
Po letech však přiznává se pan dr
Kramář:
»Já rád se přiznám, že v jednání o nařízen
bar. Gautsche pro království české měl jsem
velmi živé účastenství a ješté jednou
tvrdím že zdají se ma býti alespoň pre
Čechy nejlepším rozřešením jazy
kové otázky, takovým, s kterým oba národy
mohou býti spokojeny a kterým také expeditivnos
státní správy není poškozena . . .«
(»Poznámky o české politice« str. 22. a 23.)
Pan dr. Kramář měl tedy »vel m
živé účastenství« na Gautschových
nařízeních, jež výkonný výbor od
soudil, neboť jednomyslně prohlásil, že
nevyhovují našim požadavkům a že
budeme se starati, aby cestou zákonodárství
zemského uskutečnily se zásady návrhu dra.
Herolda a dra. Pacáka, a o nichž pravil dr-
Kaizl na schůzi říšské rady dne 8. listo
padu 1898:
Badenův
doktor
Kramář
Gautsch
Gautschův
Herold
Pacák
Kaizl
Čechy
15
article
V drobném pronejí:
ranní čísle o sobě . . . s
vdpelední
. . . . na žk
Ve Elialkách na venkovš-
ranní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 4b
Inserát
platá se hotevě napře
Přečylacení a inserty přijimá admini-
straoe v Marianské ulicl č. 2
Tam nacházejí se též redakee
tiskárna s ezpadice „ Národnich Listá“
Rakoplay se nevraceji
Národnich
Rakoplay
16
article
»Jazyková nařízení, vydaná hr. Badenem, kteráž
byla příčinou veliké nespokojenosti německých zá-
stupců, byla zrušena a nahrazena jinými, která
tehdejším německým požadavkům
zcela vyhovovala . ..
»Byla provedena zásada s německe
strany propagovaná, aby jazykové
okresy byly ohraničeny.
Pravice ve svém projevu po odročení
říšské rady dne 12. června prohlásila
». . . jazykové výnosy na prospěch ně-
meckého obyvatelstva změněné byly
nejvíce zúčastněnou stranou majority strpěn
bez oposice.« (Srb, Polit. dějiny národa če-
ského Il. str. 454.)
Osudná chyba spočívala v tom, že místo
»elementárního odporu« pustil se pan dr.
Kramář do jednání o nová nařízení a v nich
bez souhlasu strany, ano přímo proti usne-
sení strany a proti jejímu zásadnímu stano-
visku koncedoval neobyčejné ústupky Ném-
cům. Tak jsme dělali politiku! Od státo-
právní politiky a od boje na po-
valení centralistického systému
jsme upustili, za Kaizla jsme dělali politiku
etapovou, při níž jsme byli ve vládní většině,
v pravici, za Koerbra jsme dělali obstrukci,
jež se nesměla prohrát — ale prohrála, dě-
lali jsme politiku vyčkávací, politiku volné
ruky, politiku positivní za určitých výhrad,
a konečně máme dělat politiku positivní bez
vládních skutků a bez výhrad — politiku
vládní. Doufejme, že takto oportunistická
politika dospěla na poslední stupeň žebřiku,
neboť ve smyslu jaké politiky by se mohl
udělat další obrat — a tak nám bezpochyby
nezbude, nežli opět po příčkách žebřičku se-
stupovat dolů. Žadný obrat neměl výsledků
a nebude míti ani obrat poslední — nebot
nezapomínejme, že když nás potřebovali pro
rakousko uherské vyrovnání za Thuna, povo-
lali Kaizla a nyní povolali dra. Pacákaa
Srb
doktor
Kramář
Kaizl
Thun
Baden
17
article
Fořta a nebýti rozháranosti v českém táboře,
zajisté by oba dosud měli portefeuilly. Místo
nich přišli prof. Fiedler a Prášek — ti vy-
rovnání pomohou pomocí českých hlasů pro-
vést — a pak nám budou opět moci dát
nějakého Clarya nebo Koerbra. Ta-
kovým způsobem nabýváme politieké moci.
Až i tato poslední fáse oficiální politiky ná-
rodní strany svobodomyslné bude odbyta —
posteskne si opět po letech pan dr Kramář:
»tehdy jsme udělali chybu«. Po tolika ne-
úspěších, po tolika chybách, po ztrátách,
jež následkem nesprávné politiky utrpěla
naše strana — p dr. Kramář zavádí českou
delegaci do vládní většiny a má dosti odvahy
přijetím funkce předsedy Národního klubu
převzit i zodpovědnost za politiku, již bude
provádět Národní klub, v němž zasedá pouze
14 mladočeských poslanců mezi 67 poslanci.
Do vládní většiny však pana
dra Kramářeca stranu »Národní
Listy« následovati nemohoua
nebudou. Proč, a z jakého důvodu at
k této etapě české politiky »Národní Listy«
šly dosud se stranou — o tom příště.
Fiedler
Prášek
doktor
Kramář
Kramářeca
národní klub
národní List
18
article
štiny a o zřízení české universit
20
article
Hudba.
Hudba.
+ Koncerty. V posledních dnech slyšeli jsme
trochu francouzské moderní hudby v Praze, kam
obyčejně jen dovoz německé tvorby převládá. Český
spolek pro komorní hudbu umožnil poslech Debus
syova smyčcového kvartetu op. 10, Česká jednota
pro orchestrální hudbu uvedla Cé-ara Francka sym-
fonickou básní »Les djinns« a Charpentierovu sym
fonii drama »Život básníkův«. Tti různé individuality
tři svérázné hlavy byly nám tu představeny. Mezi
nimi jest César Auguste Franck, do nedávna
nechapaný a veřejnosti mrazivě, stoupenci vášnivě
příjimaný průbojník nových směrů ve Francii, pode
zíraný z wagnerovství v dramatu i do veškeré ostatní
tvorby přenášeného, skoro již klasikem, porovnáme-li
jeho solidně a jasné budované koncepce, spíše chtěné
a učené nežli inspirované, s náladovými mížinami
Debussyovými, nebo s bohémskými nápady Gustava
Franck
Charpentierův
César
August
Debussyový
Gustav
Praha
Francie
Les djinn
21
article
Charpentiera. Franck je ve své symfomcké básní
pro klavír a orchestr »Džinnové« podobnější Lisztovi
než Wagnerovi. Pochybuji, že při jeho »Džinnech-
mysliti smíme na báseň Hugovu, psanou na způsob
janičárských pochodů a blídek, z dáli se blížicích
a v dálce opět zanikajících, ale proslulá báseň Hu-
gova rozhodně zdomácnila ony arabské skřítky
duchy ve světě francouzském, takže skladatel muže
s nimi počitati jako se známou jednotkou. Franckovi
běželo v díle o vystižení skřítkovitosti těchto geniů
ne o jich mravní podstatu, brzy jako duchů dobrých,
skoro andělů, brzy zlých, jakýchst běsů a dable
vykládanou, ani o určitější nějiký program. Jebo
džinnové počínají si jako praví skřitci, trochu škodo-
libí, rozmarní, ale vždy zvláště rythmicky čilí, ne-
posední a škádliví. Potměšilost, vyzírající z prvých,
energicky se zařezávajících rylhmů, jimiž se vzletně
stoupající základní motiv nese, brzy roztaje ve čtve-
račivých úsměvech, ba uprostřed skladby přejde
úplně v citovou, něžně a vřele se rozvíjející melo-
dickou větu. Klavír, ač na mnobých místech domi-
nuje a dosti virtuosně je vyšperkován, v podstatě
zastává přece jen obligátní, nikoli solově koncertujíeí
hlas. Jest jednou mezi mnoha barvami, jimiž instru-
mentační paleta skladalelova štědří. Báseň Franckova
nema těch kouzelných tónů, jimiž Mendelssohn
opředl svůj svět elfů a skřitků, avšak i jeho džin-
nové jsou rozmarné bytůstky, jichž roje a reje vás
příjemně zabaví.
Charpentier
Franck
Liszt
Wagner
Hugův
Hu
Franckův
Mendelssohn
22
article
Smyčcový quatuor Debussyův stojí již na zcela
jiném poli moderního vývoje hudebního. U Césara
Francka možno mluvití o pokračovateli Berlioza,o
průkopníku Wagnera a Liszta v hudbě francouzské
Jest článkem, třeba podružným, onoho hlavního smě-
ru vývoje, jímž bere se liudba XIX. století v době
poklasické. Achille Claude Debussy jest na-
proti tomu čímsi jedinečným. Krajní individualista a
impresionista. Dosti osamocen-li stojí v hudbě, co
se týče předchůdců, — soudím dle písní, symfonické-
ho preludia k „Odpoledni Faunovu“, dle suity „Jaro
i přílomného díla, — není osamocen, co se týče po
všechných duševních proudů na rozhraní dvou sto-
letí. Debussy přenáší zásady a prostředky moderny
básnické přímo v hudbu. Odtud snad lze vysvětliti
že nežli cechovním hudebníkům, je bližší básníkům
kteří chápou jeho snahy po nuancích nuancí, po
symbolech, zvukových obrazcích, nadchnutých jake
pára, jemných jako závoj, trhajících se jako mlhy
odplývajících jako oblaka, kteří cítí s jeho heslem
poněvadž to jest nebo bylo jejich heslem: náladd
barva a zase barva, nálada! Jeho smyčcový kvartel
neuhýbá od toho hesla. Barva, nálada je tu vším
Franck
Wagner
Liszt
Achilles Claud Debussy
Debussy
Debussyův
23
article
Přes všecku formál. vyspělost, hraničící až na závrat
virtuositu formy a faklury hudebního zpracování vů-
bec, není to již moment plastický, architektonika, je
by tu byla vůdčím principem, jako u klasiků kvartet-
ního geňru, vždy více méně monumentálních, i kde
jsou roztomilí, vždy s železnou logičností budu-
jících své zvukové útvary, mající základy, z nic
se vyvíjející a rostoucí, konečně vyvrcholující v směle
vypjatou a všechny linie v jednotný celek svým
ohloukem spojující klenbu. U Debussye jest vše
plynulé a těkavé, jako zvuk a básnické slovo samo
Vše jest rovnocenné, souřadné, chce být jen poesii
a hudbou, nanejvýše ještě malbou, ber plastiky a bez
architektoniky. Proto snad nejvíce zklame nás po-
slední věta, od níž čekáme právě ono vyvrcholení
usmíření všech vytyčených linií zcelující klenbou. Po
odvaze a živosti prvé věty, po rythmnickém bohatství
a skoro kejkliřské virtuositě, s níž vykořistěno tu
výrazových prostředků daných nástrojů, po hluboké
náladě andante působí umirněné finale nikoli smírem
všech pled tím vyvolaných nálad a podrážděných ci-
tů, nýbrž jako ochabnutí potence. I hra nálad má
své meze. Obě střední věty zůstávají ovšem perlami
nového tohoto impresionistního umění. Co druhá
věta, zastupující scherzo, podává ve svých pizzicatech
a učiněné honbě drobivých motivků na živosti a pi-
kantnh okořenění rythmů, na novotě zvukových
kombinací, co třetí volná věta skýtá něhy a slad-
kého citu, vše v průsvitavém oparu nejčistší poesie.
náleží k nejoriginálnějšímu, co v náladovosti přinesla
moderní kvartetní tvorba
24
article
Jiným jest opět Charpentier. Kořenem tkv
ještě pevněji nežli Debussy, v půdě čistě francouzské
hudby, vztahy s poesií má sice také, ale jiné a vol-
nější. Na Debressyho, možno říci, působila moderní
lyrika, symbolická pcesie Verlainů, Mallarméů, Kah-
nů, Maeterlincků. Na Charpontiera spíše moderní ro-
mán a drama. Debussy jest hudebníím symbolistou
Charpentier naturalistou. Z romantiků mají při tom
oba mnoho ve své krvi, jako obě zmíněně školy bás-
nické. Charpentiera při tom osobně ještě rozlišuje je-
ho láska k Montmartru a k bohémě, která se stává
u něho až manií, a co je horší, také již manýrou.
Svou originální „Louisu“ čerpal z toho ovzduší
(1900), ale ta byla již vrcholným článkem; ji před-
cházela symfonie-drama „la Vie du Poěte“ (v kon-
servatoři pařížské 18. května, v Opeře 17. července
1892) a symfonická báseň „le Couronnement de la
Muse“ (1898). Obě díla poskytla hudební a z část
též obsahový materiál „Louise“. Poznávajíce „Živo
básníkův“ teprve po „Louise“, jdeme tedy opáčnou
cestou, nežli se ubíral skladatel. Od koruny sestupu-
jeme ke kořenům. Rozvrh prvopočáteční myšlenky
jest jednoduchý. Jde o zápasy básníkovy, jeho nad-
šení, sny, nejistoty, vysílení; volný život bohémský
láká a opíjí jej lchkostí svého nazlrání a svobodou.
smavé rtíky dívčí stávají se mu jedinou útěchou A
zní výčitkou hlasy minulosti, ať povzbuzením hlasy
budoucnosti, steskem a povzdechem hlasy nítra, pr
Charpentier
Debussy
Verlain
Mallarmé
Kah
Maeterlinck
Louisa
Louis
Živa básníkův
Montmartre
Couronnement jít le Musa
25
article
své divčici s Montmartru básník vytrvá, ještě cho-
její smích, její rly a svůdné zraky do svých snů! Lát
ka tato, nebohatá a nenová, zbásněná samým skla-
datelem do veršů dost bohémského pozlátka, rozdě-
lena do tří jednání a čtyř obrazů. Prvé, Nadšení, m
tři výjevy: Rozjímání, Vzývání a V krajině snů. Dru-
hé (Pochyby) má v I. výjevu rozhovor Hlasů noci,
ve druhém rozhovor Básníka a Noci. Třetí jednán
rozloženo ve dva obrazy, z nichž Vysílení (Impuis-
sance) po orchestrálním úvodu prvé scény dává slovo
ve scéně druhé Hlasům pomsty, ve třetí zápasu
básníkově s poetickou agonií. Druhý obraz náleži
skladatelově zamilovanému Monlmartru. Je to Opo
jení (Ivresse) mládím, svobodou, láskou, slávou. Bás-
ník (výjev první) na okamžik se ještě vzpírá bohém-
skému životu a jeho falešnosti a touží po někdejší
čisté poesii tiché noci. Ale smích svůdného děvčet
stane se mu novým domnělým zdrojem poesie (výjev
druhý, Básník a dívka), v němž utone jeho nadšení
za truchlých vzdechů svědomí. A toť onou tragedi
Charpentierovy symfonie-dramatu. Básník „Louisy
je tu již celý. Nejen methoda, i přimé hudební citáty
přešly z této symfonie do jeho opery. Charpentier
pracuje samým detailem, jeho symfonie, jako jeho
epera, jest mosaikou motivů, která však přese vše
dává mohutnou výslednici pravdivého, poněvadž
pravdivě procitěného a skutečně prožitého života.
Lát
Charpentierův
Charpentier
Montmartre
Louis
tichý noc
26
article
Není tu velkých myšlenek, ale ty drobné jsou vždy
tak mistrně na vhodné místo a v pravém osvětlení
zosazeny, že nemíjejí se účinku. Všechny ty detaily
mají relief, jsou rázovitě kombinevány, a nechy
jich složení a postupu gradace. K tomu vyznás
Charpentier v připravování nálady a v instrumentáln
barvě, jako málo kdo, zná efekt kontrastu a pro ori-
ginální zbarvení neštítí se ani banálnosti, jakouje
na př. slavnost na Montmartru, v polkovém pohyb
a v obsazení našich tureckých muzik, řekli bychom
skoro ,kutálka“. Na štěstí skladatel dovede práv
opět novým kontrastem z ušlechtující oblasti citov
takovým výstřelkům ulomiti zavčas hrot. Tak jeví s
jeho dílo venkoncem zajímavo, samorostlé a ohni-
vým temperamentem svého původce zažehující. Proě
úlohu básníka přiděluje nejprve sopránu, pak tenoru
posléze barytonu, lze snad vysvětliti — poněvadž tex
nedá souditi na změnu osoby — jedině tím, že muž-
něním hlasu mínil snad sklaďatci naznačiti duševní
uzrávání svého reka — či vlastního já
Z jednotlivostí vyniká líčení kraje snů a čarovne
noci, z drobných detailů zvláště přirozeně zachycený
smích děvčete. Ale rozhodně z nejmohutnějších parti
díla jest Vzývání, kde sbory nabývají velké mohut-
nosti. Jsou vedeny tak směle a dovedně, mají takový
zvuk a vzlet, že již za ně zasluhuje si Charpentien
titul mistra — i s prominutím taxy za jeho bo-
hémství.
Charpentier
Montmartre
27
article
Seznání díla Franckova a Charpentierova vdě-
číme České Filharmonii, Debussyova Š ev-
číkovu kvartetu. Toto podalo je znamenitě,
zvláště výkon ve scherzu vypulerován byl do nej
menšího záchvěvu. Ševčlkovo kvarteto roste ve svěm
uměleckém významu, jeho souhra stává se stále vy-
broušenější a sladěnější, pojímání se prohlubuje.
Dokázali to pp. Lhotský, Procházka, Moravec a Vá-
ška téhož večera ještě harfovým kvartetem Beethove
novým, kde nejvíce adagio a závěrečné variace se
jim dařily, a v polyfonně bohatém i národními ná-
zvuky svěžím kvintetu Chválově z B-dur, kde př-
družil se k nim umělecky procítěným a neobyčejně
praecisním, až v úhozu poněkud ostrým přednesem
prof. Karel Hoffmeister v klavírním partu.
»Džinny« a »Život básníkův« dirigoval ředite
fiharmonického spolku »Besedy brněnské« p. Rudoli
Reissig. Pražanům dosud známější jako virtuos
na violu d' amour, nežli jako dirigent. Uvedl se
i v télo funkci, v níž nabyl za léta svého působení
v Brně velikých zkušeností, co nejvýbodněji. Duri-
guje klidnou, pevnou rukou, dovede skladbu prostu-
dovati do podrobna, nepostrádá smyslu ani pro jemné
odstíny, ani vzletu a síly. Kromě zmíněných novinek
provedl jestě reprisu Wagnerovy zduševnělé »Faustov-
ské ouvertury«, kterou filharmonikové již delší dobu
nehráli, a v definilivním vydání symfonickou bůseř
Vílězslava Nováka »V Tatrách«, jež působila opět
mohutně Orchestr Filharmonie byl všude na výš
svého úkolu. Velkou obělavost příjezdem svým
zdalnost svými výkony v symfonii — dramatu Char
pentierově, osvědila »Beseda brněnská«. Postavila
-bor vydalný, svěžích hlasů a výborné kázně uměle-
cké. Ze solistů vyníkli v Charpentierovi pl. Musilov
a pp. Lazar a Němeček, v symfonii Césara Francka
pan Heřman vigurosním podáním účinného klavír-
ního partu.
Franckův
Charpentierův
Lhotská
Procházka
Moravec
nový
Chválův
profesor
Hoffmeister
Rudoli Reissig
Pražan
Wagnerův
Vílězslava Novák
Charpentier
Lazar
Němeček
Franck
Heřman
Bdur
Brno
Český filharmonie
Debussyov Š ev
Chara pentierov
V tatra
28
article
Pěknou domácí slavnost měla Česká Filhar-
monie v neděli: od založení instituce sty popu
lární koncert symfonický. K oslavě zvolen účeln
Smetonův cyklus »Má vlast«, jímž dokončeno sou-
borné provedení všech symfonických básní mistro
vých. Filharmonikové mohou s oprávněným zad ost-
učiněním rozhlédnouti se po vykonané práci. Uhinili
mnoho pro šíření dobsé hudby, výchovu oberenstva
Žel jen, že jeden slín stale se mísí do všeho počí-
nání naší Fllharmonie: není stále ještě zabezpečen
hmotně tak, jak by si bylo přáti, aby zbavena byla
xisleněních starostl.
Koncert sám kolidoval s hlaholským. Můj zá
slupce podal mi zprávu, že filbarmonikové hráli
s nadšením a na úrovni své obvyklé.
Smetonův
Český Filhar
29
article
Prvý sezon( řádný koncert Hlaholu věnovat
svůj pořad výhradně drobné tvorbě vokální, ledy
svému nejvlastnějšímu a nejbližšímu oboru. Celou
řadu novinek pojal do svého studia, ať již novinek
pro spolkové prod kce samy, jako na příklad výlečné
sbory Foersterovy op. 16 (»Rodné brázdy«, »Skři
vánek«, »Jaro«) cámé a ceněné již odjinud, či no
vinek vůbec, jak Jiudřichovu krasně vypracovanou
»Píseň jarní« pro smíšený sbor. Mladý skladatel
ukázal v ní nejen hladkou fakturu, ale i pěknou po
tenci tvůrčí. Sukův smíšený sbor »Stasa čarodějnice«
jeví umělou ruku svého původce, který nač sáhne
vše zušlechti a zde i při vešveré vybroušenosti práce
přece dovedl udrželi náležitý lidový tón a humor
nejroztomilejší v části střední, charakterisující účinky
černých očí Stasiných i na pana správce. Mužským
sborem široce založeným, v hlasech a zvuku mistrne
vyvedeným a mobutně stupňovaným je Josefa Klieky
»Náš zpěv« na báseň Vítězslava Halka. Ušlechvila
melodika pojí se tu s dokonalým a odvážným umě-
ním harmonickým i polyfonním v celek silného
dojmu, vyvrcholeného pohnutým fugatem při líčení
bouře, i mohutným klidem závěrečných akkordů. z
starších zásob osvěžen Rozkošného mužský sbon
»Opuštěný«, jedna z nejkrasších skladeb našeho Ne-
stora mezí skladateli, pěkným výběrem vzpomenuto
ženských dvojzpěvů Fibichových na slova Gosthova
Sukův
Stasa
čarodějnice
Josef Klieka
Halko
Foersterův op . 16
30
article
Chamissova i Srbova, rázovilých Norských tanců
Griegových, zvláštností rythmu i harmonie dráždících
(spíše než uspokojujících), dále Knitlových čtyřhlasých
ženských sborů »Výmluva« a »Otazky«, milých svou
nehledaností a melodie zcela na moderním základě
jen z deklamovaného slova čerpajících, konečně Zvo-
nařovy druhdy dosti populární ballady pro smíšené
hlasy »Bradlec«. Zpíváno bylo vesměs velmi zdařile,
jak jsme tomu při Hlaholu zvykli tradici, kterou
snergický sbormistr spolku, p. Ad. Piskáček, udržuje
a zvele buje
Z drobnějších koncertů především přísluší po-
chvala snahám naší akademické mládeže. Hudební
jednota posluchačů vysokých škol
pražských, s níž splynul Akademický orchestr.
projevila svým třelím symfonickým koncertem jak ve
směru vokálním, tak v orchestrálním svou neutuchá-
vající vykonnost. Dirigent p. Wendler dobře rozumí,
jak disciplinovati hlouček nadšených diletantů. Schu-
bertova symfonie c moll (stragická«) a doprovod
ostatních čísel pořadu byl toho svědkem co do orche-
strální zdatnesti, provedení mužských sborů od J. B.
Foerstra, Suka i Picky, ženského sboru v kantátě
Griegově »Před branou klášterní« a smíšeného sboru
v baladě Zychově opět co do svěžesti vokálního tě-
lesa. Zychova balada »Pátý hrobeček« není věc bez
talentu psaná, ale vadí jí rozvláčnost textu. Sychrova
Fantasie pro varhany s průvodem orchestru obratné
manipuluje s thematy, jimž schází jen větší prae-
gnantnost, aby dojem skladby trvaleji podchytila.
Pěkně vydařil se pořadatelům representační veče
»Spolku úřadnictva časopisů českých«
v Národním domě na Král. Vinohradech. Seznali
jsme v něm nad anou a pro prkna divadelní jako
stvořenou zjevem i temperamentem novicku koloratur-
ního zpěvu, či spíše oboru koloraturní subrety, slč.
Chamissův
Srbův
Griegův
Knitlův
Ada
Piskáček
Wendler
Foerstr
Suk
Picek
Zychův
Sychrův
národní dům na Královský
bertův symfonie c moll
31
article
Elsu Laušmannovu, neť a žákyni nezapomenuteln
subrely Prozatímního divadla i prvních let Národ-
ního, slč. Marie Laušmannovy. Ma sylý, příjemný
hlas a nelze pochybovati, až se ještě ustálí a vy-
brousí, že se zní stane čiperné páže z »Hugenotůs
jehož arii přednesla, A také vydatný barytonista se
nám tu představil, p. Jaroslav Holevský, jenž za-
zpíval Wolframa, Hlas zdravý a mocný, spíše baso-
vého zrna, zpěv, jak se z ukázky zdá, zcela vkusný.
Virtuos na housle, hrabě Larking, zvolivší si umě-
lecký pseudonym Arturo Tibaldi, žák Ševčíkův, má
všechny technické přednosti proslulé této školy
1 krásný přednes a lahodný tón. Deklamatorkou jas-
ného a rozněcujícího slova ukázala se sl. A. Smo-
lova, žákyně Želenského, jež jmenovitě přednesem
vřele cítěné básně O. M. Vyskočilovy »Černová«
jejíž závěr dovedla náležitě vyzvednouti, nadchla své
posluchače.
Z cizinců zavítal do Prahy opětně Willy Bu-
mestr. jenž má tu již svůj kmen obecenstva. Sou-
středí se stále více na interpretaci klasíků a je v n
nejšťastnější, ať llumočí Besthovenovy sonáty (tento-
krát hrál třelí, Es-dur), ať své dobře volené a obratn
pro housle zpracované mimatury z polozapomenu-
tých aril, menustů a gavot. Mezi lěmi osvěžil tento
krát velmi roztomilé piécy z Pergolesia, Haydna,
Bacha. Gosseca i Kuhlaua. Virtuositě vzdal hold
Wieniawského koncertem dmoli a Paganiního varia-
cemi ve vlastním zpracování. Ma i pro ně úcty-
hodnou techniku, ale nejmilejší jest nám v klasicích,
jež přednáší způsobem prvého řadu. I v nich lzese
Laušmannův
Holevský
Wolfram
Larking
Tibaldi
Ševčíkův
A Smo
Želenský
O M Vyskočilův
Černová
Besthovenův
Haydn
Bach
Wieniawský
Ma
Praha
Pergolesia