2
masthead
V Praze, v neděli dne 12. února 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí pe:
v Praze v administrati
na čot lea . . . . 6 K —
s dvoji donáškon
na něse
B dtnt leta . . . . 7 K sok
vo úlislkách
za něsíe . . . . . . 2 K 30
Poštou:
na měsíe.
rr lia . . . . Kani
s dvojí zásilkoe
a slrí
načtrrt leta . . . K so
Kaňa
Praha
5
article
Onešní číslo pro Prahu le o 18 slranách.
Onešní číslo pro Prahu le o 18 slranách.
L. Z Petrohradu, 11. února o 7.55 vod
večerní. (Původní telegraf. zpráva zvláštního
dopisovatele »Národních Listů«.) V obvodu
narvském, kdež se nalezá množství
dílen, vypukla stávka velmi vážná.
Dělníci továren putilovských poznali
za jedné schůzky své dva agenty po-
licejní, mezi ně se vplíživší a za-
bili je.
Car poslal st. tajemníka Bezobra-
zova naproti Grippenbergovi. Má je
požádati, aby se vrátil k armáděa
aby jemu vydal dokumenty, jež z bo-
jiště — jak známo proti spoluvůdcům
— přináší.
Z Varšavy, 11. února. (C.-B.) Ve všec
továrnách byla práce zastavena.
m. Z Kolína n. R., 11. února. (Zvl. tel.
Petrohradský telegram »Köln. Ztgu« potvrzuje,
že skutečně od předvčerejška jevi se opět živé
hnutí mezi dělníky, kteří dle všeho jednají
v plné dohodě. Příčinou jest olázka mzdy, jež,
jak dělníci tvrdí, rozřešena byla k jich nepro-
spěchu. Pro zejtřek čekají se nepokoje
ve větších rozměrech, kdyžtě byli si
dělníci zatím opatřili střelné zbraně
Při společné srážce vojenské moci
jsou prý odhodláni házeti i pumy
ruční. (o
Korrespondent obdržel prý uji-
štění, že nastanou-li nepokoje, tento-
krát vojenská moc nepokoje potlačí
ještě ostřejšími a bezohlednějšími
prostředky. Smýšlení jest proto zde nemál
stísněné. (Ujišťování německého listu, který ji
za války burské přešel za nápadných okolnost
do anglofilského tábora, dlužno ovšem přijmout
s jistou reservou. Pozn. red.)
Köln
Praha
Petrohrad
Varšava
Kolín
6
article
Uhry a Čechy.
Uhry a Čechy.
(V den slyšení Košutova u císaře
a krále.)
Událostí epochální v dějinách no
vodobých Uher nazývají Maďaři dnešní-s ly-
šení Frantiska Kosuta, jakožto vůdce ma-
darské strany neodvislosti u krále uher-
ského J. V. Františka Josefa I. v
dvorním hradě vídeňském. A každý znatel no-
vověkých dějin habsburského soustátí dá jim
za pravdu. Kdo by to byl do nedávna v Ra-
kousku pokládal za možné a pomyslitelné, aby
syn onoho zapřísahlého a nesmířitelného protiv-
níka dynastic habsburské, který raději ve vy-
hnanství život svůj dokonal, »než by se stal
kdy poddaným císaře rakouského«, aby syn té-
hož velikého náčelníka revoluce maďarské, Lud-
víka Košuta, jenž provolal usnešení sněmu
debrecínského z 14. dubna 1849, jímž zbavo-
vána dynastie habsbursko-lotrinská trůnu uher-
ského — byl pozván po 55 letech k trůnu
téhož ještě panovníka kmeta, proti němuž
otec jeho byl válčil a to ne snad jako občan
soukromý v záležitosti soukromě, nýbrž jako
státník a vůdce nejsilnější a nejráznější strany
maďarská v příčině velké záležitosti vlasti uher-
ské a jejího poměru k dynastii i ostatním ze-
mím mocnářství rakouského.
Čecho
Košutův
Uher
Maďar
Frantiska Kosut
František
Košut
Uhry
Josef I
7
article
Věru, toť jen v »říši pravděnepodobnostie
možno!
Však nehledě ani k úchvatnému histo-
rickému pozadí scenerie, má zajisté tato
dnešní rozmluva stařičkého císaře a konstituč-
ního krále uherského Františka Josefa I. pro
Uhry jako pro nás nepopíratelně hluboký
a dalekosáhlý význam vzhledem k budou-
címu vývoji a snad nedalekém
přetvoření státoprávních poměr
celého soustátí habsburského. František Košut
ví, co chce. Jméno jeho jest programem, k ně-
muž o posledních volbách rozhodná většina
maďarského národa se přihlásila. Košut jde do
Vídně, aby vysvětlil konstitučnímu králi uher-
skému, proč Deákovo vyrovnání, zpe-
četěně zákonem uherským ze dne 31. srpna
1867, většině národa maďarského
se znechutilo, kterak nedosta-
čuje více potřebám a tužbám Ma-
darů, prahnoucím po pravé a plné
neodvislosti státní zemí koruny
uherské vůči ostatním královstvím a zemím
pod žezlem dynastie habsburské.
Fr. Košut vynasnaží se dnes zajisté pře-
svědčiti konstitučního krále uherského, kterak
pro budoucnost nejlépe opatří prospěch dynastie
své, vyhovi-li těmto na pevném historiekém právu
založeným nárokům Uhrů a na místě neosvěd-
čivšího se dualismu, který za svého
37letého trvání nepřinesl národům ani míru, ani
požehnání, nýbrž jen vespolnou nedůvěrou, žárli-
vosti a záštím stále jich život otravoval, ž
té i oné polovici vnucené to »manželství« stalo
se nesnesitelným, kdyby tedy na místě zbankro-
tělého dualismu vrátil soustátí habsburské k pů-
vodní historické jeho základně,
na kteréž povstalo jakožte spolek samo-
statných, vzájemně od sebe neodvi-
slých a toliko společnou dyna stii
spojených států, z nichž by žádný
nesměl ve své autonomii podle-
hati druhému, ale za to všickní byli sobě
povinni vzájemnou pomoci a obra-
nou pro připad nebezpečí váleč-
ných.
Košut
Deákův
František
Uher
Uhry
Vídeň
Ma
spojený stát
8
article
Na tomto stanovisku stál také Frantisek
Deák a s ním celý uherský sněm až do bitvy
kralovéhradecké, jakož svědčí jeho proslulá
druhá adresa státoprávní, v níž po fulmi-
nantním jejím protestu proti unitarismu a cen-
tralisaci národomorné takto opakovány základní
zásady slátního práva uherského:
»Pragmatická sankce, již uherský náro
s králem uherským v roce 1723 o posloupnosti
trůnu ze svobodné vůle byl uzavřel, je sku-
tečná státní základní smlouva, která přímé vzá-
jemné závazky v sobě chová. . . Podl
pragmatické sankce není mez
Uherskem a zeměmi dědičný m
jiného svazku než totožno st
panovničího domu a jedině v něm
zakládající se nedilná a nerozlučná držebnost . ..
Uhry jsou dle čl. 10. zákona z roku 1790
zemí svobodnou, a vztahem k celé
zákonité formě vlády své neo-
vislou; nejsou žádné jíné ze mi
nebo národu podrobeny, přísluši
jim neodvislost a vlastní ústa v ,
dle níž spracovány a ovládán
býti maji svým zákonité korunovaným krá-
lem a dle vlastních zákonů svých.«
Stál tedy sám Deák lehda virtuellně s ce-
lým sněmemna stanovisku o sobní unie,
na němž slojí nyní Košutova strana neodvis-
losti. Důsledně proto také tehda ještě přiznával
stejné právo na rovnou neodvis-
lost zemím koruny české, vyjádtiv
se vůči českému poslanci dru. Klaudym
v tom ohledu zcela otevřeně.
Deák
Deák lehda
Košutův
doktor
Klaudy
Uhry
9
article
Avšak pustiv se po bitvě královéhradeck
s Beustem do vyjednávání, chytrý Deák vzhle-
dem k tehdejší nepřipravenosti Uher na úplnou
neodvislost, slevil s osobní unie zatím na
unii reální, ale zajtu oběť vymívil si pro
Uhry vůči Cislajtanii tolik výhod hmotných i po-
litických, že většina Maďarův pro ten zisk na
ten čas oželela svůj ideál a odřekle se samého
protestujícího emigranta Ludvíka Košuta.
Než ani v tomto téžkém, hmotném poško-
zení našich poplatníkův, našich zemědělcův
průmyslníkův nevězelo ostří dualismu, jako
v tom, že nebylo při něm ji ž se strany Uher
respektováno stejně závažný ch
práv a svobod ostatních králov-
ství a zemí, ale že nás hozeno prostě do
pytle „druhé neuherské poloviny
říše“, s kterou chtěly nadále Uhry vyjednávati
jako s celkem rovnoprávným, vymiňujíce
jedině, aby se v té neuherské polovině vládlo
také ústavně.
Uher
Maďarův
Košut
Uhry
10
article
Tak se svolením vládní strany uherské
starobylá koruna česká měla být
roztavena v cislajtanském kotlu a národ český
vydán na pospas německé nadvládě. A křivdu
tu dovršil r. 1871 nepochybně z návodu Bis-
markova tehdejší ministerský předseda uherský
hr. Andrássy, přispěv důrazně ke zmaru
Hohenwartova vyrovnání. Však ke
cti maďarské strany neodvisiosti budiž po pravdě
vzpomenuto, že ona tohda proti bezpráví tomu
v plném sněmu uherském vyvstala a práva na-
šeho vřele, ač ovšem marně, se ujala. Zvláště
nezapomenutelnými pak zůstaly národu našemu
ony dva krásné listy, jimiž starý emi-
grant Košut Ludvík vystoupil proti hraběti An-
drássyovi na obranu zardouseného českého státu
a zvláště lapidární tr slova jeho druhého listu,
psaného v Turině 8. listopadu 1871:
»Mezi právními tituly, na jichž
základě dynastie drži trůn v Uhrácha
v Čechách není toliko analogie, ný brž
úplná totožnost. To platí i ohledně pů-
vodu i času, způsobu, podmínek
zásad až k jejich doslovné m
znění. Země česká není patrimo-
niem, nijakoutak zvanou dědič-
nou, níjským poubým přívěskem Rakouska.
nýbrž zemi, která se může dovolá
vati diplomatických vyjednáván
a oboustranných úmluv;je sťátem
právě tak jako Uhry.«
Nuže, prošlých odtud 33 let, naplněných
tak hrozivým rozmachem národního velikášstv
německého, mohlo stranu Košuto v
věru dokonale, poučit, jakému osudněmu
nebezpečí byly by Uhry v budouenosti vydány,
kdyby nebylo zde národa českého na věrní
stráži pohraničné, kdyby z českých hlav bylo
němectvo momsenovskými argumenty vytlouklo
to vědomi českého státního práva a zlomilo ná
odpor proti německé centralisaci!
Andrássy
Hohenwartův
Ludvík
Košuta
Uher
Uhrách
Čechy
Rakousko
Uhry
11
article
Panská sněmovna.
Z Vídně, 11. února.
(Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.)
59 dědičných, doživotních členů panské
sněmovny — dobře jsme je počitali — schválilo
jednomyslně po nedlouhé, sotva dvouhodinné,
ale zajímavé rozpravě změnu jednacího řádu
obou sněmoven, a tudiž také pro 425 volených
zástupců lidových. Schválili ji s ultimatovým
terminem pro vyřízení předloh vládních, který
jest stanoven na 2. bodinu odpolední. 27. dne
Vídeň
panská sněmovna
12
article
druhého čtení. Ke zvýšení humoristického do-
jmu scházelo jen, že tato 2. hodina jest dle
středoevropského času.
Nepřekvapuje nás u senátu rakouských
peerů ani souhlasné votum, kterým přijato vo-
tum tak vrchnopanské, ani kvap, se kterým
zkoncoval je, ale přece žasneme nad nepocho-
pitelným optimismem, jaký chovají jednotlivé
strany této sněmovny a kterému dal také projev
praktik tak starý a honěný, jakým jest nástupce
dra. Smolky na předsednickém stolei poslanecké
sněmovny, pán na Říkovicích, že totiž posla-
necká sněmovna přistoupí prostě na to, co vel-
možní páni senátoři zástupcům a zvolencům lidu
diktují. To jest osudný klam, to jest povážlivá
slepota, to jest nevyhojitelný nedostatek zoru
pro možnost a skutečnost.
poslanecký sněmovna
13
article
Nežli bylo zahájeno jednání o této „re-
fcrmě“, došlo ke krátkému přerušení. Na pravé
galerii v loži, vyhražené sněmovně poslanecké
ve které seděl bývalý předseda David Abraha
mowicz, původce a zpravodaj reformy jednacího
řádu sněmovny poslanecké, Tyrolan dr. Grab
mayr, dále dr. Lecher a dr. Bedřich Schwarzen-
berg, nalezal se také zástupee V. kurie sociáln
demokrat Rieger. Tento hlasitě protestoval proti
počinu lordů. Podrobnosti tohoto intermezza po-
dáváme v referátu. Poslance tento byl ze svě
skupiny sám. Ruské příslovi praví: Odin
polě, ne vojin. Také v politice. Zdá se nám, že
jednal poslanec za Šumperk a Šternberk o své
újmě. Dole v zasedaci sini byli však jeho po-
hostinským vystoupením polekání do krajní
míry. Prof. Lamasch prchl s tribuny do středu
sálu. Utekl do davu. Na členy poslanecké sně-
movny voláno: Ticho, pokoj, fuj! Bylo to prvé
fuj, jež ozvalo se ze středu peerů; byla to sen-
sace, když, tušíme, před 35 léty nebožtíkp
Greuter svůj soud o konkretním opatření vlád-
ním shrnul v jednoslabičné fuj. Celá poslanecká
sněmovna byla rozhořčena. Dnes toto cito-
slovce nabylo domácího práva ve sněmovně
panské.
Abrah
doktor
Grab
Lecher
Bedřich Schwardit
Rieger
Odin
profesor
Lamasch
Šumperk
Šternberk
14
article
Za každou stranu promluvil člen jeden, za
střední kniže Schönburg, intellektuální původce
celé akce. Mluvil dlouho, ale neřekl nic. Po
něr předseda pravice, bývalý ministorský před-
seda a bývalý místodržitel království českého.
hr. Frant. Thun ujal se slova. Chválil „umirně-
nost a skromnost“ ceiého podniku, dodávaje, že
si přeje dožiti se dne, kdy dospěje k cíli. My
navzájem přejeme hraběti dlouhého věku, my-
slíme však, že toho dne se nadožije.
Pozoruhodnější příspěvek poskytl baro
Chlumecký. Jeho řeč jest bez odporu jasnou.
Byla hlavně výtkou do minulosti, hlavně do
času od r. 1897, kdy sestoupil s křesla před-
sednického sněmovny lidové a byla hlavně vý-
bejnou do budoucnosti. Tento staroliberála
staroústavák bývá jindy diplomatem. Dnes mlu-
vil však zcela nepokrytě. Poprvé, co tento po-
slanec výkročil ze své reservy. Bez obalu snesl
výčitky na své nástupce a na sněmovnu posla-
neckou, jež obviňoval veřejně, že vykládalia
vykládají také zřejmá pravidla jednacího řádu
jen in peius, to jest ve smyslu obstrukčníma
snažil se vzbuditi zdání, jakoby novela, kterou
přijala dnes panská sněmovna a při které byl ve
rýboru sám spoluúčasten, nebyla než „auten-
tickým výkladem“ některých paragrafů jedna
cího řádu, 30 let starého. Snad si nebyl vůdce
německého velkostatku v markrabství morav-
ském ani vědom, že dává se unésti svým tem-
peramentem k obraně práv a principu majority
a že nepřímo tak odsuzuje bohopusté řádění ně
mecké obstrukce z let 1897 a 1899, která zdán-
livě jen byla namířena proti jazykovým výnosům
Badenovým a Gautschovým, fakticky však byla
attentátem na hlavní pílíř systému, represento-
vaného na základě majority. Bezděky namanula
František
Thun
Chlumecký
Badenův
Gautschův
Bezděk
panská sněmovna
16
article
V drobném prodejíi
ranni číslo o sobě . . . za s
.. za 2
odpoladní
Ve fišalkích na venkovš:
ranní čísle. . . . . . . . 10
sdpolední . . . . . . . . Bb
Inserát
platí se hotevé zapřeě
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marlanské ulici č. a.
Tam nacházejí ze též redakee
tiskárns a expedica „Národnich Listů“.
Rukopisy se novracají.
Marlanský ulice
17
article
se otázka, proč tento čelný vůdce německý pro-
jev tak určitý, tak přiostřený učinil teprve dnes
a proč jest mu obrana tohoto základu všeho par-
lamentarismu a veškeré ústavnosti nezbytnou te-
prve nyní.
Zachraňovací společnost 59 lidí ke spáse
dělnosti cislajtanské říšské rady, je-li ješitnou
a má-li záklopky na očich, které ji brání v pravo
i v levo, nechať jest hrdou na dnešní své dílo,
potom však nechať se neoddává klamu, že
dneškem jest rozprava její skončena. Pokračo-
vání v poslanecké sněmovně a dokončení v říš-
ském zákonníku nepřijde.
Z Vídně, 11. února. (C.-B.)
Místopředseda hr. Auersperg zahájil schůzi
o 1/21, hod. odpol. Galerie byly hojně navštíveny;
přišlo tam také několik poslanců: ryt. Abrahamo-
wicz, dr. Grabmayr a sociální demokrat Rieger.
Po přečtení došlých spisů přijata po Ina-
mově referátu poslaneckou sněmovnou přijatá před-
loha o použití dílčích dluhopisů některých
měst a zemí k bezpečnému ukládání peněz a před-
loha o snížených poplatcích za podání
v živnostenských záležitostech a zápis do obchod-
ního rejstříku.
Polom přišla na řadu zpráva zvláštního výboru
pro Schönburgův návrh na změnu zákona
o jednacím řádu říšské rady.
Auersperg
doktor
Grabmayr
Rieger
Schönburgův
Vídeň
Ina
Polom
poslanecký sněmovna
18
article
Jak ref. dv. r. Lammasch ujal se slova
k odůvodaění, zvedl se na galerii sociální demokrat
posl. Rieger, volaje: Protestuji proti tomuto
jednání. To je nezákonné zasahování
do práv poslanecké sněmovny. Vy, pá-
nové, memáte práva jednati o této zá
ležitosti. (Hlučné výkřiky: Ticho ! Ticho!)
Princ Ferd. Lobkovic volá: Vyhoďte toho rušitele
pokojel
Hr. V. Schönborn: To si nedáme libit!
Míslopřed. kn. Auersperg: Galerie buď zticha
dám vyvésti rušitele pokoje hned
stráží. (Hlučná pochvala.)
Posl. Rieger: Nejsem rušitelem pokoje ve sně-
movně! (Hluk.)
Místopředseda kn. Anersperg: Přerušují schůzi.
dokud nebude na galeri pokoj a žádám bureau, aby
rušitel pokoje byl z galerie odstraněn. (Hlučná po-
chvala.)
Posl. Rieger: Zástupce lidu chcete vyhoditi?
Předseda opouští své místo a členové sněmovny
seskupujíce se hovoří o této přihodě.
Zatím přistoupili k posl. Riegrovi dva sně-
movní sluhové ve fraku a bílých ruka-
vičkách, vyzývajíce ho, aby odešel, načež Riege
odbyl je slovy: Jsem poslanec. Nepůjdu
Vyhlásil jsem zde svůj protest a zu-
stanu zdel Dosáhl jsem svého cíle;
jsem hoto.
Sluhové: Jste zde hostem a mále se chovati
slušně. Zde to není tak jako u vás.
Zatím poslali z dola vládního radu sně-
movní kanceláře, aby přiměl posl. Riegra po
dobrém k odchodu z galerie: Když ani to nepomohlo
skočil k Riegrovi ředitel kanceláře panské sněmovny.
dvorní r. hr. Marenzi a pozval ho do své kan-
celáře.
Lammasch
Rieger
Ferd
V Schönborn
Posl
Riegr
Riege
Lobkovice
Hradec
poslanecký sněmovna
sněmovna
panská sněmovna
19
article
Rieger šel, ale když ho Marenzi cestou
dvakrát trochu zhurta popadl za ka-
bát. zvolal: Nedotýkejte se mnel Neza-
pominejte, že máte co dělati se z á-
stupcem lid u
Hrabě Marenzi: Nebojle se, nic se vám ne-
stane! Pojďte jen se mnou do kancelářel
Poslanec Rieger: Vás se věru nebojíml
V kanceláři ožnámil Marenzi Riegrovi, že kníže
Auersperg chce na něm čestné slovo, že nebude již
schůzi rušiti, jinak že by byl nucen gallerii vykliditi.
Poslanec Rieger to slíbil a vrátii se na gallerii.
Místopředseda kn. Auersperg obnovuje schůzi,
pravil: Oznámeno mi, že rušitel pokojně odstranil se
z gallerie a není proč nepokračovati v jednání. Gallerii
žádám, by se chovala pokojně, neboť nedopustím, aby
někdo, buďsi kdokoli, rušil poradu télo sněmovny.
(Hlučná pochvala.)
Dvorní rada Lammasch dovozoval potom, ž
panská sněmovna má právo na podnícení změny a do-
plnění zákona o jednacím řádu řišské rady. Výbor
choval se zdrželivě a nečinil návrhů stran kárné moci
předsednictva. Komu záleží na vývoji parlamentarismu,
bude s radosti souhlasiti s reformními návrhy. Jde
o zabezpečení dělnosti parlamentu, jež třeba zejmena
teď ve chvíli, kdy v druhé části říse podvracují zá-
klady státu.
Rieger
Marenzi
Marenzi Riegr
Auersperg
Neza
Lammasch
panská sněmovna
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 11. února.
B—. (Kronika.) Žáčkové na nižším
gymnasiu mají se čemu smáti, když jim pan
professor dějepisu poprve vypravuje o starjeh
Egypťanech, kteří věřili ve stěhování duší. Po
smrti se vznášet v oblacích jako holub? Z
měsíčné noci výti v poušti jako šakal ? Nosit
břemena jako velbloud? Zviřata že by vlastně
nebyla, než do nového těla přestěhované lidské
duše ? Tuze vtipnél
Camille Flammarion, známý učenec, hvě-
zdář a básník je vědecky zcela přesvědčen
o posmrtném stěhování lidské duše. Ne
sice do těla zvířat zde na zemi, arci! A potom
také, čemu se říká — »vědecky« ! Všecka »vědae
lidská, jaký má vlastně podklad? Chabé dojmy
pěti obmezených smyslů! A podle souhlasného
seznání nejvyspělejších, jak víle, kdo vrchole
všeho »vědění« dostoupil, teprve jasněji začíná
tušit, že vlastně — neví niel
Autor »rozhovorů o Nekonečnu« *) má
svoje přesvědčení. Duše člověka po smrti na-
bývá zvláštního smyslu, neznámého nám do
sud. Je sehopna pronikati zřením do bezed-
ných dálek Vesmíru.
— Jsou snad jiné ještě smysly ve světě
nežli naše, lidské?
— Jsou jiné smysly.
— Jak to?
— Možno na př. viděti ještě jinak
nežli pomocí sítnice a nervu zrakového.
— Jakým právem to možno tvrdit?
— Z poznatků současné vědy, která roz-
šiřuje sféru našich pojmů ..
Myslitel předpokládá u čtenáře ovšem ji-
stou abecedu vědeckých poněli a terminů, zna-
lost některých fysikálných pokusů a hvězdář-
ských definicí.
Objevena analysa spektrálná. Methodickým
* Camilte Flammarion: Lumen, rozhovory o
Nekonečnu. Přeložil Josef Pachmajer. Nakladatelstv
Hejda a Tuček v Praze.
Egypťan
Flammarion
Pachmajer
Nakladatelstv Hejda
Tuček
Praha
Camilte Flammarion
21
article
zkoumáním skromného paprsku světelného roze-
bíráme bezpečně lálky, z jakých složeny jsou
vzdálené hvězdy. Rozeznáváme věci tak bezpečně.
jako bychom je brali do rukou a kladli na ke-
limek laboratoře. Paprsek světla nese tak bez-
pečně, do nekonečných dálek určitou zvěst. Je-
to tak jisto — a je! — jak nepřipustit i mož-
nost smyslu, který donesenou zvěst —
přijímá?
Věc není vskutku nemyslitelna.
— Ale odporuje racionelním pojmům posi-
tivné vědy !
— Nebohá positivná věda! Všecky jeji
»pojmy« mají za příčinu jedině — způsoby po-
hybu. A všecka »věda« není než organické vnl-
mání obmezených — dojmů
Vidíme a slyšíme. Ale svěllo, zvuk jsou jen
různé způsoby pohybu. Vonime, chut
náme! Ale čich a chuť jsou jen dojmy dotyčných
nervů. Myslíme naivně, že vidíme a slyšíme
přírodu a zatím pociťujeme jen někter
z pohybů v atomu zemském. Mimo ty jest však
nekonečný počet jiných pohybů, které
zůstávaji mimo dojem našich smyslů.
Vidím
22
article
— Na příklad
— Na příklad, zvuk! Je tvořen vibra-
cemi vzduchu, jež dostihují blánky našeho bu-
bínku. Člověk neslyší všech zvuků
Jsou-li vibrace příliš zdlouhavé (méně než 40 z
vteřinu, nizké), nebo přiliš rychlé (vlce nez
36.000 za vteřinu, vysoké) sluch je ne vy-
stihne Pod a nad oběma mezemi našeho on-
ganismu existují však jiné ještě vibrace.
pociťované jinými bytostmi, na příklad některý
mi hmyzy ! To je jisté.
Podobně platí o světle a zraku.
Všechny pohyby vlhité ve vesmíru
(mezi číslem 36 tisíců a 458 trillionů vibrací
za vleřinu) nemohou býti lidským zrakem a
sluchem viděny a slyšány, ale existu jí
Současná věda počíná poněkud vnikati v ten
neviditelný svět. Ale methody vědecké jen po-
někud nadzvedají tajemný závoj, nemohouce
zaň proniknouti. Zůstáváme svými pěti skrom-
nými smysly zcela i solováni uprostřed Ne
konečna.
Kdybychom měli jiné struny na lyře své
duše, desel, sto, tisie jiných smyslů, har
monie přírody byla by pro nás úplnější
postibli bychom množství fakt, jež děj! se
kolem nás, aniž máme dnes o nich jen tušení
Smysly ty, nám odepřeně, existuj
však na jiných světech. Vše, co víme.
není ničim vedle toho, co j est.
Skutečno uniká duchu našemu. Žijeme
v zajetí dojmů svých obmezených smyslů, na-
prosto neschopni pochopiti Vesmlr.
23
article
Nevěrci a skeptikové minulého věku popí
rali pojem nesmrtelnosti duše a věč
no s ti.
— Co by si počala duše nesmrtelná
po smrti pozemské? Vždyť by za dalšího věč
ného trvání musila zemříti — nudoul na-
mitali.
Flammarion neobává se posmrtné nu dy
pro duši pozemšťana. Současná věda skytá
mu dosti pokynů, aby si představil, jaká m ož-
nost nekonečné variace požitků dojmo-
vých skryta je v tajemné podstatě Veškerenstva.
Vypravuje duch pozemšťana, Lumen, jenž
na zemi zemřel r. 1864 a ještě v týž dena
hodinu, rychlostí myšlénky, oetl se
v oblastech souhvězdí Capelly, odkud mocí nově
nabytých smyslů nazírá do nesmírných hlubin
Věčnosti. Není tu ovšem pojmů pro storu
a čas u. Ty jsou jen určeny obmezeností na-
šeho pozemského vnímání. Jakmile to ustalo
mizí význam obou pojmů. Nová bytost, moe
nového smyslu nabývá schopnosti, viděti na pří
klad minulost v přítomnostil
— Hřička slov! namítá nedůvěřivě poslu-
chač positivista.
Žáďná hříčka. Vysvětlení pomocí poznatků
vědeckých je po ruce. Známa je rychlost pa-
prsku světelného. Urazí za vteřinu 300 tisíe
kilometrů. Z měsíce k nám dolétne za 144 vte-
řiny, ze slunce potřebuje přes 8 minut, z Úrana
2 hodiny, s Neptuna čtyři. Ale jsou tělesa ne-
beská v Nekonečnu tak vzdálená, že by potře-
boval paprsek světelný léta, staletí a úisícileu.
Flammarion
Capello
Neptun
Úranos 2 hodina
24
article
než by doletěl. Dálky nepředstavitelné, čísl
nezměřitelná našemu ponětí, ale nicméně věde-
cky stvrzená, tudíž j so u cl.
Ze souhvězdí Capelly potřebuje paprsel
72 let, nežli doletl na Zemi a naopak. Dnes
viděn, přináší tedy obraz hvězdy neb věcí, kter
se na ní děly, před — 72 lely-
Lumen, oetnuv se po své pozemské smr
v končinách souhvězdí Capelly, v den své po
zemské smrti, v říjnu r. 1864 a ohlédnu
se nově nabytým svým smyslem na z a d
Zemi, spatří podivuhodné divadlo. Byv na Zem
Pařížanem, pátrá zvědavě po Pařiži a rozeznává
udiven obraz okolností a dějů, jež se odehra-
valy v Pařiži právě před 72 lety, t. j. r. 1793
Obraz děje na Zemi dávno minuléh o, nesen
paprskem světla prostorem světovým, práv
dospěl naznačených končin. Tak všecka mi-
nulost je stále přítomna v Nekonečnu
Všechen děj živola, zachycen paprskem světla,
nesen do nekonečných dálav, zde věčně
trvá. Není tu rozdílu mezi minulostí a přl-
tomností.
Lumen, zemřev jako 80letý pozemšťan
pozoruje nyni obraz pařížského života z r. 1793.
poznává na své překvapení sebe sama jako
osmiletého chlapce, hrajícího si mezi mládež
tehdejší v parku kolem paláce Luxemburského.
Rozeznává postavu své matky, otce a jiné okol
nosti zcela zřetelně vybavující jeho vzpominky
z mládí.
Capello
Pařížan
Luxemburský
25
article
Mijí roky a Lumen vidí zřetelně jiné epi
sody svého života. Spatřuje živě opáčeny nej-
zajímavější výjevy historické, jež za živobyt
jeho na Zemi se odehrály. Však nejen události.
které sám na světě zažil! I jiné, které mu
byly neznámy, vidí a poznává Lumen, ne
vycházeje z údivu.
— A chtěl-li by duch býti svědkem histo
rické neb geologické události z dob dávno mi
nulých?
— Stačilo by pronikavému smyslu jen zvo
liti pravé hledisko, aby mohl uzříti, jak bylo
na zemi, když byla Potopa, Ráj pozemský, věk
bronzový... A ovšem může viděti úkazy i po
divuhodného života na nekonečném počtu —
Světů jiných a
Tak všecka historie Světa pozemského
a všech Světů ostatních u věčném vlnění za-
chována v živém obraze postupuje Nekoneč-
ností. A co mohu jako živé vnímati svým smy-
slem, je živo. A kdyby některý z nazíraných
dějů připadal smyslu Lumenovu tak čarovným,
aby si přál prodloužiti trvání jeho dojmu,
nepotřeboval by než s dolyčným nosičem živého
dojmu, paprskem světelným, shodným postupem
v zdalovati své hledisko . ..
Pohyby éteru, jež rodí světlo, nejsou svě-
telny samy, jak uči věda. Není zapotřebí oka,
aby je postihlo. Duše, jich vlivem vibrující,
snadno je postihne a lépe než organický pří-
stroj oplický. Toť optika psychická.
Lumenův
Nekoneč
26
article
Je zřejmo, jsou v přírodě jiné ještě síly,
než ty, které známe. Snad domaká se lidstvo
bytnosti některých ještě časem. Co vědělo lid-
sívo před tisíci lety o elektřině ? Nemělo o ní
poněti. A nemá poněti o jiných neznámých.
I ty pak, které známe, známe jen, co do jich
účinků, ne co do podstaty. Víme, jak se
jeví elektřina, jak světlo, jak přitažlivost, ale
o podstatě zjevů těch nevíme — nic. J
nám známo, že zvuk, vlna vzduchu, pohybuje
se rychlostí 340 metrů za vteřinu. Co by bylo,
kdyby rychlost byla menší, snad jen několik
centimetrů za vteřinu? Lidé, chodíce, nemo-
hli by spolu hovořiti. Dva přátelé hovoří spolu.
Jeden učiní krok, dva do předu. A na místě,
aby slyšel pokračování věty pronesené,
slyšel by znovu a v pořadu obrácené m,
zvuky, jež tvořily věty — dřívější.
Na jak málu závisí, že by tři čtvrtiny
lidí nemohly vůbec se dorozumětil
Tak obmezeno je všecko vnímání smy-
slů, příměřených zemskému prostředí. Všecky
akty života jsou tak vytvořeny stavem planety.
Tvary člověka, všecko jeho ústrojí mají zde svůj
původ a příčinu. Odtud plyne, že na jiných svě-
tech život organický liší se od našeho života
Lidstva tamější jsou výslednicí s vého okol
J já