Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 322. ze dne 21. listopadu 1900.

Různé zprávy. = O sensačni vraždě domnělé mrs. Ren- nettovy oznamují se z Londýna ještě následující podrobnosti: Velmi tajemný a doposud nevysvětlený jest dvojaký život, jejž vedl zatčený Bennett v po- sledních měsících. Zatím co manželka jeho dosud bydlela v podnájmu u manželky policistovy v Plum- steadu, žil Bennett jako svobodný ve Woolwichu ve dvou pokojích s nábytkem. Pravil majitelce bytu, že jest zaměstnán v krámě tamního zásobního spolku, což také bylo pravda. Avšak jeho domácí bylo ná- padno, že se zdál míti více peněz, než by v tako- vémto postavení mohl vydělat. Mluvil též o své sestřence, jež prý bydlí v Bexley-Heathu a kterou jednou týdně navštěvuje. Tím mínil patrně svoji manželku, jež se tam byla přestěhovala. Tři týdny potom oznámil Bennett své domácí, že je teď zaměst- nán v arsenálu, což rovněž bylo pravda a zatím co od července pracoval ve woolwichském arsenále jako nádenník, vydával se v sousedním Bexley- Heathu, kdež týdně jednou navštěvoval svoji man- želku, za obchodního cestujícího. Tajemná jest okol- nost, že z prádla Bennettova a jeho manželky

veškeré známkování pečlivě bylo odstraněno. Policie má pro to až dosud jen jediný výklad: že Bennett některé kusy nábytku z obydlí své manželky, jejž vesměs byl koupil na splátky, bezprávně zastavil nebo prodal a že pak zároveň udál se tajemný útěk paní Bennettové do Yarmouthu. Minulého čtvrtka odpoledne byla na policii ve Woolwichu tato záleži- tost znovu přetřásána. Přišelť muž rozčileného vze- zření as v prostředních letech, jenž udal, že jest řezník z londýnského Northí leetu, že se jmenuje Clarke a že se chce přesvědčit, není-li zayražděna snad jeho dcerou. Četl sice již v září o vraždé v Yarmouthu, ale neměl až dosud ani tušení, že by to byla mrtvola jeho dcery, jež oné neděle ráno nalezena na pobřeží Yarmouthu. Teprve dnes ráno předčítal mu syn z novin, že jakýs Bennett ve Woolwichu zatčen byl pro podezření z vraždy a to přivedlo jej na do- mněnku, že mladá žena, zavražděná před sedmi ne- dělemi v Yarmouthu, mohla by býti jeho dcerou.

Vyšlo na jevo, že Bennett seznámil se s dcerou Clarkeovou před třemi lety v Northfleetu a zjednal si přístup do rodiny tím, že se učil u ní hře na klavír. Dívka hrála nejen na klavír, nýbrž i na housle a vystupovala také v koncertech. Dal se s ní pak občansky oddat, ačkoliv mu ještě nebylo 18 let. Záhy však nastaly spory s otcem mladé manželky, načež oba manželé odstěhovali se z Northfleetua žili na různých místech a styky mladé paní s pří- buznými skorem úplně přerušeny. Téhož odpoledne dostavila se na policii ve Woolwichu mladá dívka, Fanny Meadowsova, jež chtěla mluvit s Bennettem, udávajíc, že jest jeho nevěstou. Policejní úřadník zpozoroval u ní jehlici, již byla zavražděná nosila v Yarmouthu a záhy vyšlo na jevo, že Bennetjí daroval též šaty své zavražděné manžejky. Dívka neměla potuchy, že Bennett jest ženat. Seznámil se s ní v červnu a slíbil jí, že se s ní do vánoc ožení a vskutku měly býti dne 11. t. m. první ohlášky. Když Bennett poprve vyslechnut před policejním soudem v Yarmouthu, byla celá obec vzhůru a ulice plny lidí, kteří chtěli obžalovaného vidět. Při líčení vyšlo na jevo, že policie při prohlídce bytu obžalo- vaného nalezla v ručním vaku hodinky a řetízek. jež zavražděná nosila v Yarmouthu.

Neštěstí na parníku. Ze Saratova se ozna- muje: Hrozný případ udál se těchto dnů nedaleko odtud na parníku »Christofor Columb«. Na zádi lodi, různým zbožím takřka zatarasené, nalezala se též klec s medvědem z cirku Nikitinova. Krmení šelmy bylo právě skončeno a dozorce odešel pro vodu, při čemž však opomenul připevniti ochranný štít, zakrý- vající mříže. Když desítiletá dceruška strojníka Sv- kova dostala se úzkou uličkou mezi zbožím ku kleci, vztáhl po ní medvěd tlapu, přitáhl nešťastné dítě k sobě a zahryzl se jí zuřivě do nohy. Na pokřik dítěte ihned přikvapili lidé, aby mu přispěli ku po- moci, avšak ani dozorce, bušící zuřivě do šelmy že- leznou tyčí, nemohl dosáhnouti toho, aby svoji ko- řist pustila. Ve svém zoufalství odhodlal se strojník k zoufalému činu a podařilo se mu jediným trhnutím vyrvati dítě z tlamy šelmy. Případ ten způsobil na lodi hrozné rozčilení. Kapitán dal loď ihned obráti a vrátil se do Saratova, kdež těžce zraněnému děv čátku musila býti nožka odňata.

= Manželské drama. Z Paříže se oznamuje Onehdy odpčledne o čtvrt na čtyři hod. přijela hra- běnka de Cornullier, rozená komtesa de Boisdene- metz v elegantním povoze do ulice de Provence za velkou Operou a dala zastavit před domem, v němž bydlel její milenec. Na schodech domu odehrálo se krvavé drama. Hrabě Cornuliier byl sledoval svoji manželku, viděl ji vstoupiti do domu a na schodech střelil třikráte na svoji manželku z vojenského revol- veru. Všechny tři rány ji zasáhly a dáma klesla těžce raněna na schodech. Hrabě dal se na útěk, byl však ještě v domě zatčen. Raněná hraběnka do- pravena byla do nemocnice Laribosire, kdež záhy potom zemřela. Hrabě odveden na komisařství, tázal se, byl-li k jeho manželce povolán duchovní a když k otázce přisvědčili, jevil velké uspokojení. Hrabě de Cornullier jest 45letý. Měl proces o rozvod se svou manželkou. Od několika měsíců věděl hrabě, že manželka jeho má milostné styky s jedním z jeho přátel a došlo i ke srážce, při níž hrabě Cornullier svého soka spráskal jezdeckým bičíkem. Hrabě Cor- nullier, jenž jest jezdeckým důstojníkem na odpo- činku, podal pak žalobu o rozvod od své manželkya opustil se svými třemi dítkami manželský příbytek.

Od té doby dal svoji manželku střežit. Těchto dnu bylo oznámeno, že manželka jeho má dostaveníčko v ulici de Provence a hrabě si na ni počíhal. Udal na komisařství, že neměl v úmyslu usmrtit svoji manželku, avšak jsa rozčilen její nevěrou a hanbou, již způsobila jeho jménu a svým třem dětem, po- zbyl rozvahy. Oči prý se mu zalily krví, když viděl manželku vstupovati do domu milencova a bezděčně prý vytáhl revolver a střelil, aniž mířil. Viděl prý jedva, kam střílí a lituje, že příhoda tak hrozně skončila. Zemřelí v Praze. Dne 15. listopadu 1900: Šťaslná Marie. dcera obuvnického pomocníka, 8 měsíců, 85—III. Brokeš Josef, čalounický pomocník, 61 rok, 186—V Studihradová Terezie, vdova po kamenníku, 65 roků. 216—V. Landa František, syn dělníka, 13/4 roku, 216—V. Malý Jaroslav, syn krejčího, 91/2 roku. 1152—II. Sokolova Žofie, komptoiristka, 19 roků. 1235—II. Popelerová Aloisie, vdova po řezníku

68 roků, 785—VII. Pazourková Marie, vi. obuvníku, 70 roků, 313—II. Kudrna Karel, kustot 44 roky, 74—II. Deml Edvard, c. k. nadstrážník, 34 roky, 312—II. — Ve všeobecné nemoc- nici: Hrouda Josef, realista, 17 roků. Schneiber- gová Emma, soukromnice, 24 roky. — V josefov- ské nemocnici: Zázvorková Anna, posluho- vačka, 50 roků. — U milosrdných bratří: Mlejnek František, čalounický pomocník, 24 roky. Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve středu 21. listopadu. Odpoledne o 3. hod Představení pro lid. Pan ředitel. Komedie o 3 dějstvích od Alex. Bissona a rab. Carré- Přeložil K. Kadlec. Režisér: Jakub Seifert. Ve středu, 21. listopadu 63. hra v předpl 3. čtvrtka. Fra Diavolo. Komická opera o 3 dějstvích. Text napsal E. Seribe. Přeložil J. J. Kolár. Hudbu složil D. F. Auber. Režisér Ad. Krössing. Dirigent Moric Anger. — Po prvním dějství přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec o 1/210. hod.

Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. Ve středu 21. listopadu. Začátek o 1/27. hod. Třicátétřeti lidové představení za poloviční ceny. Sedlák křivopřísežník. Obraz ze života o sedmi odděleních. Die L. Grubra upravil J. J. Staňkovský. 27007

Švandovo divadlo na Smichove Ve středu 21. listopadu. Začátek o 7. hod. Cyklus Jednoty českoslovanské IIi Poprvé na českém repertoiru: Plody osvěty. Veselohra o čtyřech jednáních od hr. N. L. Tolstého. Přeložil Libor Petr a Pavel Papaček. Režisér p. Kubík.

nejlevnějších cenách

J. NOVÁK v Pnaze Vodičkova ulice, „U Štajgrů“.

Trikotové košile trkotové živůtky trikotové spodky trikotové punčo- chy, ponožky, ná- tepničky a veške- ré zboží pletená doporučuje v nej- větším výběrua 3150

a aby jí pak chvátala ku pomoci; neboť ubohá Bretoňka předvídala jen neštěstí. V té chvíli, kdy se Marie de Verneuil ubírala na ples, odehrával se v komnatě markýza de Montauran výjev dosti zvláštní. Mladý markýz dokončoval právě svoji toilettu a připevňoval si širokou rudou šerpu, jež mu měla sloužiti za odznak jakožto nejpřednější osobě v ce- lém shromáždění, když vešel abbé Gudin se znepokoje- nou tváří. — Pane markýzi, pojďte rychle, pravil, jen vy bu- dete moci ukonejšiti bouři, jež se strhla z neznámé pří- činy mezi vůdci. Praví, že opustí službu královu. Myslím, že ten dábel Rifoěl je původcem celého toho povyku. Tyto hádky mají původ svůj vždy v malichernostech. Paní du Gua prý mu vytkla, že se na ples velmi špatně ustrojil, — Ta žena je nejspíše šílená, zvolal markýz. chce-li ... — Chevalier du Vissard, pokračoval abbé, přerušiv náčelníka, odsekl jí, kdybyste prý mu dal peníze, jež jste mu jmenem krále slíbil . .. — Dosti, dosti, pane abbé! Nyní chápu vše. Tento výjev byl umluven, pravda že? A vy jste vyslancem . .. — Já, pane markýzi? zvolal abbé opět jej přeru- šuje; já vás budu vydatně podporovati a doufám, vy mi učiníte, co je spravedlivo, a uvěříte, že opětné vyzdvižení našich oltářů ve Francii a dosazení krále na trůn jeho otcův má pro moje pokorné působení více půvabu než biskupství rennské, jež jste . .. Abbé se neodvážil pokračovati, nebo při těchto slo- vech objevil se na tváři markýzově trpký úsměv. Avšak mladý vůdce zaplašil ihned smutné úvahy, do nichž se

intelligentnějšími než ostatní, jak mají zacházeti se dvěma děly, jež dle všeho byla celým dělostřelstvem budouci armády royalistické. S hlučným křikem byl přivítán pří- chod garsů z Marignay, jež poznali dle jejich praporu. Dík tomuto pohnutí, jež způsobila v táboře tato tlupaa rektoři, mohla slečna de Verneuil bez nebezpečí projítia vstoupiti do města. Vešla do nepatrného hostince neda- leko domu, v němž měl býti pořádán ples. Město bylo tak přeplněno lidmi, že slečně de Verneuil se podařilo teprve po nevýslovných obtížích obdržeti malý neúhledný pokoj. Když se v něm zařídila a když Galope-Chopine odevzdal Francině krabici se šaty její velitelky, stanul chouan u dveří v nevylíčitelné nerozhodnosti a očekávání. V každém jiném okamžiku bývalo by slečnu de Verneuil bavilo pozorovati, jakou bytostí je bretoňský venkovan, octne-li se mimo svoji farní osadu, avšak nyní zrušila kouzlo, vyňavši ze sáčku čtyři tolary po šesti francícha podavší je chouanovi. — Tu máš, pravila Galope-Chopinovi, a chceš-l mi udělati něco k vůli, vrátíš se bez odkladu do Fougěru, aniž půjdeš táborem a okusíš mestu. Chouan, ohromený takovou štědrostí, pohlížel stří- davě na čtyři tolary, jež dostal, a na slečnu de Verneuil; tato však pokynula rukou a on zmizel. — Kterak jej můžete jen poslati zpět, slečno, tá- zala se Francine. Neviděla jste, kterak jest město obklí- čeno! Kterak je opustíme a kdo vás bude zde chrániti? — Nemáš svého ochranče, odvětila slečna de Ver- neuil, houkajíc žertem temně jako Marche--Terre, jehož pohyby se snažila napodobiti. Francine se zapýřila a usmála se truchlivě nad ve selostí svojí velitelky. Chouani. 281-