teěm mdijj

noi zpelitem

ss suneo

o sasd motstieolsj me

pall k

V Praze, ve středu dne 21. listopadu.

NARUDNI LISII

Nla »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administ raci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20b s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Před volbami. Z Vídně, 21. listopadu. Z Krňova sem oznamují, že schůze voličů, na kter hodlab mluviti německo-radikální kandidát Türk, byla sociálními demokraty rozbi ta. Z Brna, 21. listopadu. Kandidát ná- rodního dělnictva za volební okres V. kurie brněnské, Frant. Adamíra, chtěl přede včírem mluviti v Bučovicích. Asi čtvrt ho- diny před začátkem schůze obsadili sociální demokraté celou místnost. Svolavatelé byli zbiti a násilně vytlačeniz mlístnosti. Potom sociální demokrat Hy- beš podával zprávu o nastávajících volbách do říšské rady. Postup sociální demokracie mezi Němci. Z Vídně, 21. listopadu. » Arbeiter- zeitung« oznamuje ze Štyrského Hradce: Při volbách do obecní rady ve III. sboru zvo- leni byli tři kompromisní kandidáti něme- cko-nacionálně-liberálně-klerikální. Do užší volby přijde sedm socialistů. Protože při této volbě zadají se 4 mandáty, musejí na- nejvýše tři sociálně- demokratičtí kandidáti projíti. Boj povede se zvláště o mandát čtvrtý. Z Vídně, 21. listopadu. Z Mariboru oznamuje »Arbeiterzeitung«, že tam zúčast- nili se obecních voleb ve III. sboru sociální demokraté a že celá jejich kandi- dátní listina zvítě zil la. Dr. Pfersche zase na obzoru. Z Vídně, 21. listopadu. Z Teplic sem oznamují, že na schůzi okresního vo- lebního výboru pro městskou skupinu ústecko- teplickou opět jmenován jednohlasně kandi- dátem prof. dr. Emil Pfersche. Z Tyrol.

Z Vídně, 21. listopadu. Po složení mandátů ve velkostatkářské skupině tyrolské na sněm zemský došly obšírné telegramy, kterými se původní zpráva opra- vuje. V té bylo sděleno, že Vlachove svou resignací donutili Němce, aby jednali stejně. Tomu není tak.Věc je stručně tato Podle kompromisu z roku 1885 zůstavili Vlachové, sami provozujíce abstinenci, svých 5 mandátů Němcům liberálním, tak že tito jich měli 10. Protože nyní pro volby do říš- ské rady liberálové uzavřeli kompromis s konservativci, reklamují Vlacho vé pro sebe svých 5 mandátů, které jim podle onoho kompromisu náležejí, zá- roveň prohlašujíce, že je budou vykonávati, a že na sněm tyrolský půjdou. Liberálové následkem toho byli donu- ceni všichni, počtem 10, vzdát se svých mandátů. Při nové volbě mu- sejí podle kompromisu liberálové hlasovati pro Vlachy. Tento kompromis je však plat- ným jenom do konce nynějšího šestiletí ty rolského sněmu, které vyprší podzimem bu- doucího roku. Doplňovací volby provedou se tak, aby nově zvolených 5 vlaských poslanců a nově zvolených 5 německo-liberálních mo- hlo se zúčastniti nastávajícího zasedání sně- mu tyrolského.

O mandát bar. Dipauliho. Z Vídně, 21. listopadu. O volbách volitelů v Kalternu, v sídle bar. Dipauliho provedených, se sděluje: Učastenství bylo značné. Z 917 oprávněných dostavilo se jistě přes polovice volitelů. Pro volební akt však určena pouze jedna hodina. Začal o 15. hod. večer. Mnozi voličové, myslíce, že ještě na ně nedojde, odešli na krátko. Když však se vrátili o 16. hod., byly již dvéře volební místnosti zavřeny. Nikdo pak už nevpuštěn dovnitř. Dva četníci s nasazenými bodáky stáli u dvéří. Nekolik set lid prý takto musilo odejíti s nepo- řízenou. V místnosti samé bylo tou dobou jen asi 30 osob. Jakkoli dvéře již o 126. hod. zavřeny, volební akt prohlášen skončeným teprve o 128. hod. Liberálové hlasovali s kře- sťanskými sociály. Bar. Dipauli byl od po- čátku voleb do konce ve volební místnosti.

o imnhožis se vobid K číslu 322. čisle v Praze za 21 s na venkově za 3u Předplacení. a inseráty přijímá administrac v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Opozděná sensace. Z Brusselu, 21. listopadu. Zdejší »Messager« ve stati o nezbytnosti reformy armády belgické odhaluje faktum, že 29. června r. 1895 belgický vyslanec v Pa- říži bar. Anethan telegrafoval vládě bel- gické, že generál Zurlinden (ministr vo- jenství) odůvodňoval ve vojenské komisi francouzské komory nezbytnost dalšího trvání tříleté služby presenční tvrzením, že je blízka válka s Německem. Členové komise dostali od žurnalistů slib, že toto prohlášení nebude uveřejněno. Následkem tohoto sdělení belgi- cký ministr vojenství připravil ve vší tajnosti mobilisaci. Osobní. Z Vídně, 21. listopadu. Adjunkt hlavní tabákové továrny v Jihlavě Frant. Reit- ter jmenován kontrolorem tabákové továrny ve Steinu.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 20. listopadu. (C.-B.) »Wie- ner Zeitung« oznamuje: Císař udělil diplomem skutečnému tajnému radovi, pol- nímu zbrojmistru na odpočinku Alexandru rytíři Holdovi stav baronský s predikátem Ferneck. Z Brusselu, 20. listopadu. (C.-B.) v dnešní schůzi sněmovny interpelloval posl. Van der Welde (socialista) ve příčině belgicko-francouzské úmluvy stran vydání nezletilých a prohlásil, že strana jeho uznává trestnost činu Sipidova, ale popírá, že jest právoplatnou smlouva, na základě které byl Sipido vydán. Vláda prý tím zadala národní hrdosti. Ministr spravedlnosti van den Heuvel odvětil, že vláda byla v zájmu veškeré společnosti povinna žádati za vydání Sipida. Nestává sice žádné smlouvyo vydání, ale existuje docela obyčejná úmluva v té příčině, jež nevyžaduje schválení sně- movny Debaty o této záležitosti zúčastnilo se ještě několik poslanců, načež navrhl Van der Velde denní pořádek, v němž se vy-

FEUILLETON. Před továrnou . ..

Sedával tam skrčen každý den — bylo-l jen trošku hezky — a čekal mžouraje zakrvave ným zrakem a cumlaje v bezzubých dásních krátkou dýmčičku, až se ozve v továrně proni- kavý hvizd píšťaly a až vyjdou ze zčernalých dveří dlouhé řady mužů práce . . Byl starý — velice starý! Plných padesá let zde v té továrně pracoval. A jak pracoval Toť viděti na celém jeho strhaném těle ! a co z toho má? — Nic! Dostával ovšem bídnou svou mzdu, ale t nestačila! Ba ne, nestačila. Prosím vás! Kvar- tál, uhlí, šaty a konečně i ta kůrka chleba, to stojí peněz! A věru: kdyby byla nebožka žena nepomáhala vydělávat, špatně by to s nimi bylo dopadalo. Ne že by býval snad pil nebo hrál karty. Ne, to ne ! Ale bída, bída, to je to Málo peněz — mnoho hladu Teď — pravda, nescházi mu nic. Más hezky. Ale co to stálo potu, co práce a často i hladu! Pane! Pět kluků vychovat a vyživit — toe není maličkost! Nu, a pomalu, pomaloučku přece to doká zal .. . Ale co! Co to jest? Co to značí vzhle- dem k těmto obětem, které přinesl? Co jsou jeho děti? Co! Zase otroci toho molocha, v je hož útrobách to vře a duní jako vzdálený hrom! Zase ubožáci ! . .. A hořkost se starochu šedivému vkrádá do srdce . .. Ale jen chvilku — chvilenku

»Co on, starý blázen! co on bude roz- umovat! Však oni si to již nějak vypořádají Ba! Co by se již o ně staral! Vždyť jsou ně- jakými chlapíky! Chlapci sakulenští — jak to umějí! Seberou se hezky dohromady a beze všeho strachu, beze všeho, jenom řeknou: Pane fabrikante, tak a tak — — Nu, a nebojí sel Ne! Chacha — jak říkám — chlapíci saku- lentští tihle chlapci! Kdepak za našich časů! Kdepak tohle Kdepak! — — A mají pravdu! Jen se nebát nic — a hezky to těm pánům vyložit! Vždyt to takhle nic není! Copak jest do toho!« A staroch pokyvuje hlavou a nacpávaje si dýmčičku brumlá si pod bílá vousiska. Co bych měl — na příklad — teď já, kdyby moji kluci .. . Co? Nic, nie! Eh ! někde bych hlady pošel! ba ba! Ale tak, to je něco jiného! Ten dá něco, ten, nu a na tu trochu toho jídla, na skleničku pivka nebo kořalkya »páček« vojanského přece se sejde . . . Tak, A staroch pokuřuje, pokuřuje a vyhřívá na slunéčku ty své stuhlé, zdřevěnělé údy. A hnedle byl by počal již i dřímati, kdyby se nebyl ozval vřeštivý zvuk tovární píšťaly. Vzduchem rozhlaholila se polední hudb zvonů a z továrny braly se zástupy moderních otroků. Nejprve vyběhla skotačivě děvčata, za nimi hoši a za veselého pokřikování a škádlení se tropili různé čertoviny a valili se jako bujná bystřina celou šíří chodníku. Div, že našeho dědouše neporazili! »No — no,« brumlá. »No no! Počkejte počkejte! Však i vy zkrotnete! Hříbata bujná Div to člověka neporazí !« tak.«

A staroch durdě se pohlížel s úsměvem z odcházející tou cháskou. Pak vyšli mužové a ženy. Těžkým sice, ale pevným krokem brali se ku předu a bystrým svým okem hleděli do dálky, jakoby stále čekali, brzo-li jim vyjde slunko lepších, volnějších dob . . . Zde již na- cházel náš starouš tu a tam známé, potřásal jim mozolnaté ruce, vyptával se, jak je a stý- skal si — čtverák! — na zlé časy. A než se nadál odešli muži a ze vrat továr- ních vycházeli mlčky a těžce starci — veteráni práce. K těm i on náležel. Zde byl mezi svými Hned se k nim přidal, vždyť to byli jeho ka- marádi! Mezi nimi bylo málo hovoru — jen tu tam slovíčko prohozené. Jakoby je už i to mlu- vení unavovalo. Šli tiše, mlěky, jako stádo utýraných do- bytčat, vlekouce zvolna své kostnaté údy. »Brachu, brachu,« ozval se jeden,« zl je, zle !« »Ba že je,« přisvědčili všichni »ovšem, jak by nebylo !« »Což vám!« stěžoval si dále, »což vám Ale já! Já! — Syn darebák nezdárná, pije, pije, krejearu nemá a žena jeho a děti nemají co jíst! Bída, bída! Dal jsem jim ráno vše, co jsem měl, ani domů nepůjdu ! Což pak já . . .« A ubožák se rozslzel . . . »A víš co?« na to náš dědouš, »víš co, brachu, pojď se mnou, pojď! Víš, nemám mnoho, nemám! Ale syn dá, druhý dá také, nu a hladu není! Nu, půjdeš, viď! . . . Pojd, pojď!« . .. A celý průvod ztýraných těch bytostí za- hnul za roh . .. Jarosl. Havlíček.