ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0978e350-71e1-11dc-898f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 61, person 78, work 1, org 5
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 18. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 227.
4 article
Na ranní a odpol. list přodplácí ne v Praze v adninísl s drojí donánko nnk . . ro silatrte a věs . rajtoat nk čtnnríi noi drojí slaniie nt:::
Praha
5 article Válka.
Válka. Z Tokia, 17. srpna. V Port Arturu hoři velké skladiště oleje. Japonci útočí na pevnost stále prudčeji. L. Z Petrohradu, 17. srpna. V 8 hod. 25 min. (Pův. telegr. »Nár. Listů«). Za dů- kaz brzkého odplutí eskádry baltické na dálný Východ pokládají se signály, vyměněné 13. t. m. Lodi na rejdě kronštatské poslaly eskádře té signály tento pozdrav: »Kéž bůh požehná vaší cestě, nechť přinese tato Ru- sku, jež ve vás věří, slávu a čest! Buďte odvážní, silní, odho- dlaní!e »Kňaz Suvarov«, na němž vzty- čena jest vlajka admirála Rožděst- venského, odpověděl, že upřímně dě- kuje za pozdrav ten. Oddělení lodí v přístavu libavském odplulo za neznámým cílem. Z Petrohradu, 17. srpna. (C. -B) »Ruská tel. kancelář« sděluje z Muk- denu ze dneška: 92 občanů přibylo sem s rodinami svými z Port Arturu. Japonci prohlásili, že jest to poslední zástup, jemuž dovolili obležené město opustiti. Další lodi s uprchlíky prý by potopili. Nanejméně by prý ale loď takovou zbavili stožárů i plachet a ponechali by ji svému osudu na širém moři. Počínání si posádky portarturské je obdivuhodné. Občané města vstu- pují do řad vojska. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Artur Japonec Suvarov Tokio Petrohrad Rožděst Port
6 article Po posledních námořních bojích rusko-japonských.
Po posledních námořních bojích rusko-japonských. Ač již týden uplynul od smělého pokusu ruského válečného loďstva, opustiti na souši i na moři těsně sevřený Port Artur, prolomiti kruh mohutného japonského loďstva a dosíci ši- rého moře a snad i spojení s loďstvem vladivo- stockým, přece nelze ani dle zpráv japonského admirála Toga, ani dle zpráv ruského kontr. admirála Matuseviče, ani dle ostatních zpráv, z různých pramenů došlých, dosud učinitis jasný obraz o tom, jaký byl průběh a výsledek této opravdu obrovské bitvy námořní. Ve čtenáři zůstává jen dojem příšerné hrůzy spoust námořní bitvy, ke jménu nešťast- něho Makarova přiřaďuje jméno Vitgefta ostatních, zuřením válečného děsu pohlcených hrdinů, ale to vše mu nic nevysvětluje, rozhledu jeho na chod dějů válečných jasnosti nepodává, ocenění výsledků neumožňuje. Jedni, známí přátelé japonští, do omrzení opětují svůj jásot — ruské loďstvo na dálném Východě jest zničeno, Japonsko jest neobmeze- ným pánem moře, válka jest pro Rusy ztracena. Ale zdali podobně nehlásali již ihned po osmém únoru, když Japonci zrádně přepadli portarturské loďstvo, a současně v korejském Čemulpu napadli v neutrálním přístavě dvě ruské válečné lodi; zdali stejně nejásali po- zději, když s obrněncem „Petropavlovskem“ za- hynul též smělý velitel loďstva ruského, admirál Makarov i s veškerým štábem a mužstvem Tentokráte ovšem dojem poslední, obro- vité bitvy námořní ze dne 10. srpna účinkuje n pozorovatele trapněji, prolože jest o účelu vy- plutí loďstva portarturského zdánli vě určitý předpoklad, že bylo „nucen přístav opustiti, protože trpělo v něm palbou těžkých oblehacích děl japonských“ a že měle tudíž pouze volbu, „buď odvážným výpadem se zachrániti, anebo setkati se s osudem loďstva sevastopolského!
Artur Matusevič Japonec Makarov Togo Japonsko Petropavlovsk
7 article
K tomu se ještě dodalo, že výpad se stal n rozkaz admirála Skrydlova z Vladivostoku a tak vznikla kombinace, že všecko portarturské lod- stvo mělo uniknouti a spojiti se s vladivosto- ckým. Kdyby takovýto záměr byli Rusové měli. pak výsledek bitvy námořní ze dne 10. t. m. by oprávňoval k jásotu, jaký strhl žlutý tisk, zvlášte uváží-li se, že i loďstvo vladivostocké zatím dle zprávy admirála Kamimury stihla nehoda, ztrá tou křižáka „Rurika“ Ale proti tomuto pojetí akce loďstva port- arturského již ihned po námořní bitvě ze dne 10. t. m. ozvala se první námitka, totiž: tři ruské obrněnce bylo viděti před Port Arturem. Dle pozdějších zpráv nalezají se mimo poško- zeného obrněnce „Cesareviče“ všecky obrněné ruské lodi před tímto přístavem; tak oznamuje i zpráva telegrafická ze včerejška. Jsou-li tyto zprávy pravdivé, a vrátily-li s obrněnci před Port Artur, pak připouští bitva z dne 10. t. m. i zcela jiný výklad; a sice asi takovýto: Dle počtu loďstva, jež do bitvy dne 10. t. m. vyplulo, bylo patrno, že loďstvo to na pouhé doplnění obrany přístavu se strany moř- ské bylo příliš veliké: vypluloť šest obrněnců. čtyři křižáci a osm torpédoborců. Takové loďstvo mohlo tedy čásť svých nejrychlejších lodí po- skytnouti ku posíle loďstva vladivostockého. kteréž svou pohyblivostí Japonce velmi zne- pokojovalo.
Skrydlův Rus Kamimura Rurik Artur Port Japonec Vladivostok
8 article
Když tři křižáci vladivostočtí byly již tal nebezpeční obchodu a zásobování japonskému, jak by vzrostlo nebezpečí to posilou z Por Arturu? Poskytnouti s přivésti tuto po- silu mohlo býti tudiž dostatečným účelem vý- padu ruského loďstva a bitvy, z něho vzníklé. Velcí obrněnci provázeli rychlé křižáky a ostatn lodi, aby jim pomohly proniknouti. Jak původní zpráva admirála Toga, tak i pozdější zpráva Matusevičova, výslovně rozeznávají dvojí ob- dobí boje: do proražení japonskéh bitevního šiku, a po jeho proražení. Ma- tusevič praví: O 1. hod. podařilo se loďstvu na- šemu po boji 40minutovém prorazitisi cestu. Nepřátelské lodi stíhaly nás ze všech sil. O páté hodině počal boj znovu. Rovněž admirál Togo mluví o dvojí m boji. Jak si to vysvětliti? První boj, proraže- ní japonského šiku se Rusům podařil; druhý vznikl již z a bitevní čarou japonskou, při stí- hání unikajících ruských lodi? Zbývá tudíz otázka: pronikly všee ky ruské lodi šik japonský anebo pouze čásť nej- rychleji plujících? Bylo úkolem obrněnců pomáhati pouze při proražení šiku, anebo unik- nouti rovněž? Praví-li se pak, že jsou nyní před Port Arturem, neni-li to spíše doklad, že již v původním plánu bylo uslanoveno, které lodi mají dále plouti, prorazí-li se bitevní šik ja- ponský, a které se vrátí zpět do Port Arturu?
Artur Matusevičův Rus Port Togo Ma
9 article
Jinak bychom musili předpokládati, že rušti obrněnci ještě jednov prorazily bi- tevní šik Japonců — vítězných! Ovšem se nepodařilo Rusům přivésti uniklé lodi do Vladivostoku; byly stihány a jen ně- kterým se úmysl jejich zdařil, mezi nimi i pro- slulému křižáku „Noviku“ a oněm torpédo- borcům, o nichž není jiných zpráv. Popříti se nedá, že posledními námořními boji Rusové svou posici proti Japoncům neposí- lili, jak asi očekávali, ale ani po těchto ne- hodách nemohou Japonci jásati, že jsou ko- nečně neobmezenými pány na moři. Jsou-li před Port Arturem ještě čtyři obr- něnci, stačí to, aby loďstvo japonské i budoucně se drželo v uctivé vzdálenosti, vždyť se nesmí zapomenouti, že značné množství torpédovek vůbec přístavu dne 10. t. m. neopustilo. Ovšem budou nyní námořní síly ruské jeste méně s to, než dosud, zasahovati na dálném Vý- chodě vydatně do dějstvýí, a nenastane-li jinak ne- nadálý obrat na pevnině — bude následek posled- ních nehod ruských na moři prodloužení války nejméně do jara, protože dle všeho se již nepo- mýšlí letos na to, vyslati posily z loďstva bal- tického
Japonec Rus Artur Vladivostok poslední námořní boj
10 article
Politické zprávy domácí. Z Vídně, 16. srpna. (Upo zo r něn těm, kdož se hodlají vystěhovat do Ameriky.) Ministerstvo vnitra obdrželo z Ameriky zprávu, že zákony na omezení pří- livu vystěhovalců provádějí se tam nyní velmi přísně. Každý vystěhovalec je v Novém York v přístavě podroben úřadní prohlídce a nemů- že-li se vykázati, že kromě jízdného do místa. kam hodlá, nemá na hotovosti aspoň 10 dol- larů, není mu vstup na pevninu dovolen. Z držený, nedostane-li do určité doby odněku peníze, je dopraven nazpět do Evropy. Z Vídně, 16. srpna. (Cesta K ör bro v do Haliče.) Ministerský předseda odcestuje do Haliče příští pátek, 26. t. m. »Neue Freie Presse«, jež dříve dokazovala, že tato cesta bude míti politický účel, nyní tvrdí, že dr. Körber nepojede do Haliče se žádnými zvlášt- ními politickými plány, nýbrž jen za tím úče- lem, aby seznal poměry haličské administrace a justice. Z toho ovšem nenásleduje, že bude tak, jak »N. Fr. Presse« píše.
Körber Vídeň Amerika Nový York Evropa Halič Neue Frei Presse
11 article
Ze Záhřeba, 15. srpna. (Sehůze s rb ských voličů.) Dne 12. t. m. konala se ve Vrginmostě schůze srbských voličů, jež při jala následující resoluci: Účastníci schůze žá- dají, aby změněn byl volební řád do sněmu království chorvatského a slavonského v duchu volební svobody, aby zavedeno bylo všeobecné a přímě volební právo s tajným hlasováním. aby uzákoněna byla obecní samospráva, jakož i samospráva okresů a žup, úplná svobodat- sková a shromažďovací, aby byly zmenšeny a spravedlivě rozděleny státní daně, aby zákonem byl chráněn nejmenší díl selské půdy od zci- zení jakýmkoliv způsobem, ať dobrovolným pro dejem nebo soudní dražbou; aby sněm králov- ství chorvatského a slavonského postavil se n stanovisko finanční samostatnosti, až bude de- bata o obnovení finančního narovnání s Uhramis schůze nejostřeji odsuzuje krvavé události ve Sluni, kde srbský lid byl týrán a srbská triko- lora uražena a žádá, aby srbskému národu v Chorvatsku a Slavonii bylo za to dáno za- dostučinění přísným vyšetřováním politických orgánů i žandarmů, kteří se toho dopustili.
Záhřeb Sluňa Chorvatsko Slavonie
12 article
Z Dubrovníka, 14. srpna. (Hlad nouze.) »Dubrovník« zahovořil o tom, že Dalmacii očekává hlad, nouze a drahota. Cele mocnářství těžko ponese následky letošního sucha, ale skalnatá, chudobná Dalmacie bude v tom nejhůře, vždyť Dalmacie i v úrodných letech rodí jen nepatrnou čásť toho mniožství obilí, co potřebuje. Za to selští lichváři budou míti bohaté žně. Jedná se o to, aby pro Dal macii bylo zrušeno elo na dovoz kukuřice, ale neděje se to z ohledu na národ, nýbrž na žá- dost několika velkostatkářů, kteří vládě ukázali na to, že budou míti nedostatek píce. Národ nemá naděje, že vláda pro něj něco učiní, ne- učiní-li toho pro velkostatkáře. Vysoká politika odňala Dalmacii možnost, aby byla živa z toho, k čemu ji příroda dala podmínky, učinivší ji pobřežím západního Balkánu. Tím Dalmacie byla až do okupace Bosny a Hercegoviny. O okupace je ztracena.
macia Dubrovník Dalmacie Balkán Bosna a Hercegovina
13 article
Ze Lvova, 16 srpna. (»Slowo Polskiee oschůzi panovníků v Marianský c Lázních.) »Sl. P.« se domnívě, že Anglie uchází se o přízeň Rakousko-Uhe ska pro připad války s Ruskem Anglie se bojí, že Rusko po válce s Japonskem bude se starati, aby odplatilo za turo válku Anglii, protože ona vlastně ji spískala, a při- praví ji překvspění v Indii. Pro ten těžký přípa ráda by měla z Rakouska spojence. Ale Angli hrozí ještě bližší nebezpečenství, a to je kon- kurence Německa na moři, závodění vývozného obchodu německého s anglickým, vzrůst váleč- ného loďstva německého. Král Eduard rychle zakončil válku v jižní Africe, uzavřel rozumný kompromis s Francil, naklonil Italii k dohodě s Francii. Nyní mu jde o to, aby také Ra- kousko Uhersko získal. Zbývá Rusko. Kdyby Rusko chtělo přistoupiti k této koalici, jež byla ideou kanciéře Kounice v XVIII. stoleu obruč byla by hotova. Spojenci ani by nepo- třebovali hned se vrhnouti na Hohenzollerna. Sám fakt takové koalice svíral by každé hnutí Němec a vyssál by jim morek z kostl. Král Eduard počítá, že dobré poměry vídeňského dvora k petrohradskému usnadní mu dokonání této obruče. Od své nebožky tchyně, královny dánské, Eduard VII. zajisté má nejedno po- učení, jak si nakloniti ruského cara.
Eduard Kounic Hohenzollern Němec Eduard VII Lvov Anglie Rakousko Rusko Japonsko Indie Německo jižní Afrika Francie
14 article Politické zprávy zahraničně. V Praze, 17. srpna.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 17. srpna. Makedonic. Dopis „Nár. Listo“ Z Cařihradu, 12. srpna. V Makedonii nen lépe. Čety komitů a povstalců pořád po ní rejdí a srážky jejich s Turky dějí se denně. Všecko jako bylo před reformami. Smutné je, že čety komitů zvrhly se v pravé loupežnické bandy, jež pod maskou „boje za svobodu“ vymahají od obyvatelstva peníze, za které dobře žijou, ano někteří se i obohacují. Ovšem peníze neberou jen tak, nýbrž dávají na ně kvitance, že obdržely tolik a tolik „vlastene- cké půjčky“, jež bude splacena po osvobození Makedonie. Právě jako Japonci v Mandžurii Kdo půjčku nedá, toho zabijou bez ohledu na to, že snad patří k jiné národnosti, která si do- konce nepřeje, aby bulharští komiti zasahovali do jejího osudu tak ani onak. Proti zlořádům komitů vystupují už i sofij- ské listy, jako „Reformy“, „Den“, „Dnevnik“ „Svobodno Slovo“, odsuzujice zejmena řáděn dvou vůdeů komitských čet, Sandanského Černopejeva. Ze všech tří evropských vilajetů docházeji zprávy, že čety komitů hlavně zase Srby pro- následují, nutíce je nejen ke složení „vlastene- cké půjčky“, nýbrž také, aby se odřekli svého národního jména a eírkve. Srbové, nemajíce ni- koho, kdo by jich obránil, jsou nuceni brániti se sami a následkem toho tvoří čety, proti komitům. Jedna taková četa, vedená Mirkem Krstičem, porazila komity u Poreče. Komiti ubijejí už i vlastní lidi, a ještě ja- kým způsobem! V Prilepu těžko ranili popa Spasa, když stál v chrámě u oltáře, konaje službu boží! Učinili to proto, že se zdráhal vy- platiti „vlasteneckou půjěku“. Pop Spaso byl sám komitou, ale nedal se k nim proto, aby dával „vlastenecké půjčky“, nýbrž aby bral. Sám se neštítil vraždit a r. 1899 zavraždil v službách komitů srbského popa Todora Antiče.
Turek Japonec Srba Krstič Spasa Spaso Todor Antič Praha Cařihrad Makedonie Poreč Sandanský Černopejevo
15 article
Protože krvavé srážky denně se množí, Porta nařídila, aby žandarmerie kosovského vila- jetu utvořila nové lovecké čety a tři nové škadrony jízdné žandarmerie, jichž účelem bude stíhati komity. Porta dosud se zdráhá přivoliti, aby byl zvětšen počet cizích důstojníků při „reformo- vané žandarmerii“ v Makedonii. Vyjednávání o to pořád ještě se vede. Vystupování bulharských komitů znova budí podezření, že neslouži svému národu, nýbrž ci- zincům, kteří chtějí na Balkáně loviti země mezitím, co je Rusko zaměstnáno válkou na Dál- ném Východě. Každý opravdový vlastenec jiho- slovanský musí uznávati, že nynější doba není vhodná k rozdmychování revoluce na Balkáně. Dojčin. Anglie a Němiecko. Náš přítel pan René Henry v »R épu- blique Frangaise« uvažuje o poměru Anglie a Německa a komentuje konsekvence schůzky Viléma II. a Eduarda VII. v Kielu. Némci a Angličané se zblížili, to je nepopíra- telné a jejich přátelská dohoda je pendantem k ventente cordiale« Anglie s Francií. Henry upozorňuje, že anglické obecenstvo přijalo s le- dovou lhostejností německé loďstvo, navštívivši anglické přístavy. Dorozumění Anglie s Něme- ckem není v Anglii daleko tak populární jako myšlenka alliance s Francií. Henry táže se, jakým směrem bude se ub- rati foreign office, aby sloužil politickým a ho- spodářským zájmům Anglie. Do nedávna byla
Port René Henry Vilém II Eduard VII Angličan Henry Makedonie Balkán Rusko Anglie Německo Kiel Francie Nout
16 article
v drobném prodejí: pslesni. . . . . . . se Ve alialkách aa venkor nnídal. . . . . . . . 9e Inserat, platí ze hotově sapře dplacení a inserty přijémná s dmini- strace v Marianské ulici' č.a. ram nachizojí se tek rkrstaio tiskárna a oxpedíce „Národnich Lista“ Rakopkiy se nerracsji
Národnich List Rakopkia č . a
17 article
tradicionální zášt Anglie k Francii, jen v ná- rodu francouzském viděla svého největšího kon- kurenta a odpůrce. Pak byla též zneklidněna vzrůstající moci Ruska. Diplomacie anglická do- vedla často použíti Pruska a Rakouska ke svým pletichám. Avšak hospodářská rivalita vzbudila vzrůstající zášť Angličanů i Němců. V Anglii jsou Němci právě tak málo náviděni jako ve Francti nebo v zemích slovanských. Anglie udr- žovala však dobře styky s Německem, chtěla ho použíti jako spojence proti Rusku. Ale poli- tika německá v poslední době vyhledává horlivě přízeň carovu a nemůže sloužiti v tomto směru Anglii. Rusko žije s Německem ve smíru. Ně- mecký císař neustává vyjadřovati carovi své přátelské styky a po smrti Makarova prohlašuje, že »smutek ruský je smutkem německým«. Ne- mecká vláda pobouřila všechny svobodomyslné kruhy svou přílišnou ochotou v pomáhání ruské policii a proces königsberský byl skandálním toho dokladem. Jisto je, že soupeřem Anglie není více Francie, ale Německo. Hospodářsky Francie neohrožuje Anglii. Ale Německo vy- užitkovalo všech zkušeností anglického námoř- nictví. Rozšiřuje svůj export a hledá kolonie. Hamburg překonal Lieverpool, je prvním pří- stavním městem evropským. Německé obchodní loďstvo jde všude hned za anglickým. Roku 1915 německé válečné lodstvo bude silnější nežli francouzské. Všechny tyto okolnosti uvádí René Henry na důkaz, že spojení Anglie a Francie bude trvalé, neboť Anglie ve své žehravosti proti Ně- mecku bude chtít si udržeti přízeň Francie.
Prusek Angličan Němec René Henry Anglie Francie Rusko Rakousko Franct Německo Hamburg
18 article Vatikán proti Ilalii.
Vatikán proti Ilalii. Italské listy sdělují, že státní tajemník pa- pežské stolice Merry del Val vydal vzhledem na nastávající radostnou událosť v královské rodině italské pokyn biskupům italským, aby pro pří- pad, že by dítě bylo mužského pohlaví a že by obdrželo titul »prince římského«, upu- stili od všelikých církevních obřadův. Nyní se praví, že následníku dán byl by titul »prince piemontského, aby bylo vyvarováno konfli ktu. Karakteristické jest, že vlivy berlinské a víden- ské, jež právě u nového papeže nabyly tak silné půdy a zvláště k zostření rozporu vatikán- ského s Francií přispěly, k zmírnéní starého sporu papežské stolice s dynastií savojskou se neuplatňují
Vatikán Francie Merry del Val
19 article Vévoda Cumborlandský a Hohenzollerové.
Vévoda Cumborlandský a Hohenzollerové. Nedávno zaznamenali jsme hlas hannover- ské »Brunonie«, dohledávající se smíru mezi Holenzollery a věvodou Cumberlandským, dědi- cem trůnu hannoverského, v r. 1866 Pruskem skáceného. Soudilo se, že listem tím mluví vé- voda sám. Nyní prohlašuje se však z okoli jeho, že on nemá s listem tím žádných styků a do- dává se, že přejí-li si odpůrci smíru, jimi tolik kýženého, že by první nabídky musily vyjíti od Pruska sama. Bebelova vyhrůžka německé říši. Doplákem k mezinárodnímu amsterodam- skému sjezdu socialistickému konal se tam v pondělí i veliký tábor socialistický pod širým nebem. Řečnili vždy 4 řečníci najednou na čly- řech rozích veliké jedné prostory. Vůdce so- cialistů německých Bubel, jenž řečnil pod veli- kým rudým praporem, zabýval se hlavně do- mnělým ohrožením řišského všeobecného práva volebatho v Némecku. Prohlásil, že soc i ál ní demokracie nestrpí nikdy zhor- šení volebního řádu tamníh o. V den, kdy by se stal pokus v tom směru, přestane miti dělnictvo — to prohlašuje prý on slavnostně již podruhé! — všeliký zájem na trvání říše. Jen povinnosti a žádná práva pro massy lidu — to v dnešní době jest již vyloučeno. Bebel dodal, že německá sociální demokracie jest prý si dobře vědoma kulturních úkolů svých a že přes různé neshody v taboře svém bude tvořiti proti reakci jednotnou falanx.
Cumborlandský Hohenzollerová Prusek Bebelův Bebel Prusko
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Zadv- Courám se bezůčelně po Praze a potkám sta- rého známého Floriana Kropáčka, dobrého, vpřímného Floriánka, kterého jsem — Hospodin mi račiž odpustiti — tahával za bujnou, uměle- ckou hřívu! Přátelské stisknutí ruky, půl kopy olázek důležitých a nedůležitých, a už kráčím p Ferdinandce. Náhle kdosi zdraví. Smekám rychle a měřím zdravícího od hlavy k patě. Nepamatuji se. To jistě zdraví Kropáčka. Skutečně. Flo- ránek se usmál, uklonil a jdeme dále. „Panečku, to je žába!“ šťouchinu přitele. „Slečna Bubáčkova,“ vysvětluje Floriánek „roztomilá, moje známá, čtyřicet tisíc Zas honem smekám, pan Kropáček se zas dvorně usměje, ukloní se. „Jářku, Floriáne, ty nesmekáš?“ povídám Přítel pohledne ne právě vlídně, odkašlesi a spusti jako na podiu básničku „To je má zásada. Staří Římané také n smekali. A pak se tím špiní klobouk — stá palnáct korun — a potom. „Nu? „Nu, vůbec má zásada.“ Vrlím hlavou. Divná zásada, záhadná. Tu na neštěsti a štěstí zavane vítr. Na neštěstí pro Kropáčka, klobouk se mu k nemalé mrzutosti vydal na výlet k Národnímu divadlu. Na moji zase radost (nemáme se sice těšiti z cizí nehody. sle tu je výjimka), nalezl jsem rozluštění záhady. Dkrouhlá, v záři sluneční jako Cleyovy diamanty ne stkvíci Kropáčkova — pleš. Zcela rozumné.
Kropáček Floriánek Flo Bubáčkův Florian Říman Cleyův Kropáčkův Praha národní divadlo
21 article
Pleš se přikryje zásadou nesmekací. Vlásenkáři běda vám! Zajdeme do kavárny. Naproti nám u stolu mladíček, tak oktaván nebo septimán. Mluv o maturitě, písemky prý opíše, je v pěti zába ních výborech a konečně má přednášku o zpro- pitném „á ze zásad y zpropitné nedávám. Předne to mají v Hamburku docela zakázáno, za druhé je pětník jako stvořen pro domovnici, která by mine jinak do domu nepustila, za třeti nechei sklepníky urážet, a potom vůbec jednám dle sve zásady. Zase zásada! Tuze praktická věc. Diškrece se jí zaplati. Desetihaléř denně, za rok 36k 60 h. Za to už je pořádný flámek. Jste už starší generace, ale pořád ještě do cházejí pozvánky. I na ples. Lakýrky rozbité rukavičky ne a ne najíti, fraku chybí šos, jeu jčnadvacátého. Omluvenka jest brzo hotova „Prosím, lituji, ale ze zásady plesů nenavště Rádi by chtěli Váš hlas při volbách. Jste od vislí od různých stran. Volíte-li s jednou, bud zle, s druhou, bude zase zle. Kudy, kam? Duel svatý sestoupí na vás- vuji .. „Pánové, lituji, ale boje volebního se z zásady vystříhám. Ještě jednou , lituji, ale roz umíte, zásada je zásada.
Hamburk
22 article
Pan Břichopásek, majitel čtyř imposantníe činžáků, oblizuje se po vepřové se zelím. Kdos klepá. Deputace spolku pro podporu dětí v uza- vřeném území. Subskripční arch, uctivá prosba. Pan Břichopásek se ošívá: „No, rozumíte, mám syna, čeká ho karriéra, nechci mu škoditi, to ukládá povinnosti, musím býti, jak se říká, ne- utrálním, mně je dobrý Čech jako dobrý Němee a pak co se spolkaření týče, mám vůbec zá- sadu...“ Deputace zkrušena se poroučí. „To aby pětky jen litaly.“ Cenná věe, náramně cenná. taková zásada! I v mravním ohledu prospívá, miti zásady. Diurnista Suchý by mohl dosvěděiti. Má ženu a děti, patnáct let už hledá lepší místo, ale nejde to. Ale potrpí si na reputaci. „Mohl jsem býti dávno officiálem, ale nechtěl jsem šplhat, víte, mám zásady...“ A celý dům pohlíží s úctou na zásadítého malého mužeo- Někdy to se zásadou sklapne. „Zlatý Fanoušku, víš, že mám zásadu, ne- nositi klobouk vyšlý z módy. Paní Kašťáková má tenhle měsíc už třetí .
Kašťáková
23 article
„Ale drahoušku, víš, ze zásady nevyhazuji peníze. A od své zásady nemohu upustiti. Kosa na kámen. Nespojí-li se však s panem Fanouškem aspoň ještě zásada paní tchyně, do- padne to s jeho zásadou bledě. Všecko se zdemokratisovalo, zesocialisovalo, ba zanarchisovalo. Panu Kryšpínkovi, majiteli to- várny na obuv (řekl bych ševci, ale mohla by z toho býti žaloba pro urážku na cti), povstala hotová revoluce v dílně. „Václave, pokolébej Tonču a pak doběhní za pět pro kyselé zelí. Václav: „Já ze zásady nikam nejdu, jsem tu pro učení, ne pro kolébání a pro kyselé zell. Pan Kryšpínek na štěstí neztrácí nikdy svých pět. Popadl potěh, přetáhl revolucionáře a s dů- razem vzkřikl: „Mordie, u mně musí všechno poslouchat, to je má zásada.“ Zásada pana Kryšpínka měla vskutku vyšší kurs, udržela se. Zásada, stará věc. Už staři měli zásady. Ale dařilo se jim s nimi špatně. Husa přivedly na hranici, Havlička do Brixenu. Dnes to se zása- dami jde, jim to nešlo. Něco jimi chybělo.
Kryšpínk Václav Tonča Kryšpínek Kryšpínka Hus Brixen
24 article
Vypsán konkurs na místo slušně placené. Žádostí dvaapadesát, vyhlídka jako při ambu z loterie. Pan rada Kuchyňka sedí doma v teple pckuřuje a chvílemi líbezně pozdřímne. Venku kdosi žádá za milostivou audienci. Pan rada za- kleje a pronese zbožné přání, aby petenta vzal čert. Vešel mladíček, nesmělý, nemotorná po- klona a téměř šeptem, aby pan rada ráčil ... svým vlivem ... a odkázán sám na sebe atd. Roz- pačitě vytahuje z kapsy vysvědčení. Pan Ku- chyňka: „Milý příteli, v těhle věcech ze zásady nepomáhám. Je mi líto, věřím všechno, ale zásada...“ Sotva se zavřely dvéře, vstoupila drahá polovice páně radova: „Toníčku, byla tu paní Potůčková, nechala tu dvě husy a tři za- jíce. Mladý se hlásí o nějaké místo. Tak...“ Panu radovi spadl kámen se srdce. Pohledne na svou Apolenu a povídá klidně: „Rozumím.“ Druhého dne dostavil se pan Potůček s pa- nem synátorem. Pan rada prohlíží vysvědčení kandidátovo, zamračí se: „Samé dostatečné“ bručí, ale vzpomenuv šťavnaté pečeně, zabere posu nejdůstojnější a vážně: „Mám zásadu, ni- komu, rozumíme, níkomu nepomáhati. S vámi dělám výjimku. Ale ať se drží.“ Pan Potůček podrží svou ruku poněkud déle v ruce páně ra- dově a poroučí se s úsměvem na rtech. Výjimka teprve dodává zásadě ceny. Co je zeli bez vepřové, je zásada bez výjimky. Obě jsou cenné, vhod-li se jich uživá. Jdu s kollegou Vomáčkou po ulici. Vomáčk ze zásady nekouří, nepije piva ani vína a obědvá jen doma. Řeknu si: „To si zahraješ na slovan- skou pohostinnost!“ Za týden potkáme se zase. Povídám: „Příteli, přijď ke mně dnes k obědu.“ Hádám: Vomáčka ze zásady nepřijme a budu mti u něho dobré oko za svou pohiostinnos.
Kuchyňka rada Roza Potůčková Apolena Potůček Vomáčka
25 article
Ale chyba lávky! „Víš, já zásadně sice jídám nejraději doma, ale že jsi to ty, učiním vý- jimku ...“ A učinil. Je po patnáctém. Panu Kofroňovi strašlivě kručí kapsa. Jak si pomoci? Dlužit se, nedovo- luje zásada. Vyšťourá kdesi poslední viržinku a na promenádě spatří kollegu. „Servus, Alois, jak se máš? Dávno jsem tě neviděl. Jsi nějak zdravější, na mou duši! Kde jsi se toulal?“ Pan Alois samolibě: „Jedu z Benešova. Byl jsem vyzvednouti dědietví. Maličkost, ale dobrá věc. Kdyby tak bylo každý den.“ Pan Kofroň nějak nejistě: „Znáš mé zásady, kamaráde, ale tuhle mne potkala nehoda, ta a ta. Nezbývá mi než. .. A ostatní uhodnete. Pan Alois je v dobré náladě. Pump dopadl dokonale! A pan Kofroň si mysl: „Jaká náhoda, potkat člověka, který dědili Kdyby to tak bylo každý den!“ Mužové zásad ve starých časech neznal právě výjimek, v tom byla jejich chyba. Za to- se teď se teď dostávají do tragédií. Za to my se do nich nedostaneme. protože v tom, jak se říká, umíme chodit. Ze zásady nepůjčujeme peníze, neplatíme dluhy, neběháme za sukněmi, nedáváme zpropitné, nesmekáme a vůbec ze zá- sady konáme všecky cnosti, které nám jdou tu chvíli právě k duhu. Nejen elektřina, pára, Auerovo světlo, radium a jiné síly a látky po- kračují s duchem času. Za dnešního rozběhu pokroku možno tušiti, jaké výše hodnoty dospějí naše zásady — řekněme za padesát let! Budeme časem zásadami platit všecko i zemské a obecní přirážky. Ale pohříchu, jakož časem všecko se odhodnocuje, přijde doba, že i nejpevnější „zá- sady“ váleti se budou mezi starým haraburdím, za které už ani zid nedá ničeho. A co pak? R. Z.
Kofroňův Alois Kofroň Auerův Benešov