1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 18. srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přodplácí ne
v Praze v adninísl
s drojí donánko
nnk . .
ro silatrte
a věs . rajtoat
nk čtnnríi noi
drojí slaniie
nt:::
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Tokia, 17. srpna. V Port Arturu
hoři velké skladiště oleje. Japonci
útočí na pevnost stále prudčeji.
L. Z Petrohradu, 17. srpna. V 8 hod.
25 min. (Pův. telegr. »Nár. Listů«). Za dů-
kaz brzkého odplutí eskádry baltické
na dálný Východ pokládají se signály,
vyměněné 13. t. m. Lodi na rejdě
kronštatské poslaly eskádře té signály
tento pozdrav: »Kéž bůh požehná vaší
cestě, nechť přinese tato Ru-
sku, jež ve vás věří, slávu a
čest! Buďte odvážní, silní, odho-
dlaní!e
»Kňaz Suvarov«, na němž vzty-
čena jest vlajka admirála Rožděst-
venského, odpověděl, že upřímně dě-
kuje za pozdrav ten.
Oddělení lodí v přístavu libavském
odplulo za neznámým cílem.
Z Petrohradu, 17. srpna. (C. -B)
»Ruská tel. kancelář« sděluje z Muk-
denu ze dneška: 92 občanů přibylo
sem s rodinami svými z Port Arturu.
Japonci prohlásili, že jest to poslední
zástup, jemuž dovolili obležené město
opustiti. Další lodi s uprchlíky
prý by potopili. Nanejméně by
prý ale loď takovou zbavili stožárů
i plachet a ponechali by ji svému
osudu na širém moři. Počínání
si posádky portarturské je
obdivuhodné. Občané města vstu-
pují do řad vojska.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Artur
Japonec
Suvarov
Tokio
Petrohrad
Rožděst
Port
6
article
Po posledních námořních bojích
rusko-japonských.
Po posledních námořních bojích
rusko-japonských.
Ač již týden uplynul od smělého pokusu
ruského válečného loďstva, opustiti na souši
i na moři těsně sevřený Port Artur, prolomiti
kruh mohutného japonského loďstva a dosíci ši-
rého moře a snad i spojení s loďstvem vladivo-
stockým, přece nelze ani dle zpráv japonského
admirála Toga, ani dle zpráv ruského kontr.
admirála Matuseviče, ani dle ostatních zpráv,
z různých pramenů došlých, dosud učinitis
jasný obraz o tom, jaký byl průběh a výsledek
této opravdu obrovské bitvy námořní.
Ve čtenáři zůstává jen dojem příšerné
hrůzy spoust námořní bitvy, ke jménu nešťast-
něho Makarova přiřaďuje jméno Vitgefta
ostatních, zuřením válečného děsu pohlcených
hrdinů, ale to vše mu nic nevysvětluje, rozhledu
jeho na chod dějů válečných jasnosti nepodává,
ocenění výsledků neumožňuje.
Jedni, známí přátelé japonští, do omrzení
opětují svůj jásot — ruské loďstvo na dálném
Východě jest zničeno, Japonsko jest neobmeze-
ným pánem moře, válka jest pro Rusy ztracena.
Ale zdali podobně nehlásali již ihned po
osmém únoru, když Japonci zrádně přepadli
portarturské loďstvo, a současně v korejském
Čemulpu napadli v neutrálním přístavě dvě
ruské válečné lodi; zdali stejně nejásali po-
zději, když s obrněncem „Petropavlovskem“ za-
hynul též smělý velitel loďstva ruského, admirál
Makarov i s veškerým štábem a mužstvem
Tentokráte ovšem dojem poslední, obro-
vité bitvy námořní ze dne 10. srpna účinkuje n
pozorovatele trapněji, prolože jest o účelu vy-
plutí loďstva portarturského zdánli vě
určitý předpoklad, že bylo „nucen
přístav opustiti, protože trpělo v něm palbou
těžkých oblehacích děl japonských“ a že měle
tudíž pouze volbu, „buď odvážným výpadem se
zachrániti, anebo setkati se s osudem loďstva
sevastopolského!
Artur
Matusevič
Japonec
Makarov
Togo
Japonsko
Petropavlovsk
7
article
K tomu se ještě dodalo, že výpad se stal n
rozkaz admirála Skrydlova z Vladivostoku a tak
vznikla kombinace, že všecko portarturské lod-
stvo mělo uniknouti a spojiti se s vladivosto-
ckým.
Kdyby takovýto záměr byli Rusové měli.
pak výsledek bitvy námořní ze dne 10. t. m. by
oprávňoval k jásotu, jaký strhl žlutý tisk, zvlášte
uváží-li se, že i loďstvo vladivostocké zatím dle
zprávy admirála Kamimury stihla nehoda, ztrá
tou křižáka „Rurika“
Ale proti tomuto pojetí akce loďstva port-
arturského již ihned po námořní bitvě ze dne
10. t. m. ozvala se první námitka, totiž: tři
ruské obrněnce bylo viděti před Port Arturem.
Dle pozdějších zpráv nalezají se mimo poško-
zeného obrněnce „Cesareviče“ všecky obrněné
ruské lodi před tímto přístavem; tak oznamuje
i zpráva telegrafická ze včerejška.
Jsou-li tyto zprávy pravdivé, a vrátily-li s
obrněnci před Port Artur, pak připouští bitva z
dne 10. t. m. i zcela jiný výklad; a sice asi
takovýto:
Dle počtu loďstva, jež do bitvy dne 10.
t. m. vyplulo, bylo patrno, že loďstvo to na
pouhé doplnění obrany přístavu se strany moř-
ské bylo příliš veliké: vypluloť šest obrněnců.
čtyři křižáci a osm torpédoborců. Takové loďstvo
mohlo tedy čásť svých nejrychlejších lodí po-
skytnouti ku posíle loďstva vladivostockého.
kteréž svou pohyblivostí Japonce velmi zne-
pokojovalo.
Skrydlův
Rus
Kamimura
Rurik
Artur
Port
Japonec
Vladivostok
8
article
Když tři křižáci vladivostočtí byly již tal
nebezpeční obchodu a zásobování japonskému,
jak by vzrostlo nebezpečí to posilou z Por
Arturu?
Poskytnouti s přivésti tuto po-
silu mohlo býti tudiž dostatečným účelem vý-
padu ruského loďstva a bitvy, z něho vzníklé.
Velcí obrněnci provázeli rychlé křižáky a ostatn
lodi, aby jim pomohly proniknouti. Jak původní
zpráva admirála Toga, tak i pozdější zpráva
Matusevičova, výslovně rozeznávají dvojí ob-
dobí boje: do proražení japonskéh
bitevního šiku, a po jeho proražení. Ma-
tusevič praví: O 1. hod. podařilo se loďstvu na-
šemu po boji 40minutovém prorazitisi
cestu. Nepřátelské lodi stíhaly nás ze všech
sil. O páté hodině počal boj znovu.
Rovněž admirál Togo mluví o dvojí m boji.
Jak si to vysvětliti? První boj, proraže-
ní japonského šiku se Rusům podařil; druhý
vznikl již z a bitevní čarou japonskou, při stí-
hání unikajících ruských lodi?
Zbývá tudíz otázka: pronikly všee ky
ruské lodi šik japonský anebo pouze čásť nej-
rychleji plujících? Bylo úkolem obrněnců
pomáhati pouze při proražení šiku, anebo unik-
nouti rovněž? Praví-li se pak, že jsou nyní před
Port Arturem, neni-li to spíše doklad, že již
v původním plánu bylo uslanoveno, které lodi
mají dále plouti, prorazí-li se bitevní šik ja-
ponský, a které se vrátí zpět do Port Arturu?
Artur
Matusevičův
Rus
Port
Togo
Ma
9
article
Jinak bychom musili předpokládati, že rušti
obrněnci ještě jednov prorazily bi-
tevní šik Japonců — vítězných!
Ovšem se nepodařilo Rusům přivésti uniklé
lodi do Vladivostoku; byly stihány a jen ně-
kterým se úmysl jejich zdařil, mezi nimi i pro-
slulému křižáku „Noviku“ a oněm torpédo-
borcům, o nichž není jiných zpráv.
Popříti se nedá, že posledními námořními
boji Rusové svou posici proti Japoncům neposí-
lili, jak asi očekávali, ale ani po těchto ne-
hodách nemohou Japonci jásati, že jsou ko-
nečně neobmezenými pány na moři.
Jsou-li před Port Arturem ještě čtyři obr-
něnci, stačí to, aby loďstvo japonské i budoucně
se drželo v uctivé vzdálenosti, vždyť se nesmí
zapomenouti, že značné množství torpédovek
vůbec přístavu dne 10. t. m. neopustilo.
Ovšem budou nyní námořní síly ruské jeste
méně s to, než dosud, zasahovati na dálném Vý-
chodě vydatně do dějstvýí, a nenastane-li jinak ne-
nadálý obrat na pevnině — bude následek posled-
ních nehod ruských na moři prodloužení války
nejméně do jara, protože dle všeho se již nepo-
mýšlí letos na to, vyslati posily z loďstva bal-
tického
Japonec
Rus
Artur
Vladivostok
poslední námořní boj
10
article
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 16. srpna. (Upo zo r něn
těm, kdož se hodlají vystěhovat
do Ameriky.) Ministerstvo vnitra obdrželo
z Ameriky zprávu, že zákony na omezení pří-
livu vystěhovalců provádějí se tam nyní velmi
přísně. Každý vystěhovalec je v Novém York
v přístavě podroben úřadní prohlídce a nemů-
že-li se vykázati, že kromě jízdného do místa.
kam hodlá, nemá na hotovosti aspoň 10 dol-
larů, není mu vstup na pevninu dovolen. Z
držený, nedostane-li do určité doby odněku
peníze, je dopraven nazpět do Evropy.
Z Vídně, 16. srpna. (Cesta K ör bro v
do Haliče.) Ministerský předseda odcestuje
do Haliče příští pátek, 26. t. m. »Neue Freie
Presse«, jež dříve dokazovala, že tato cesta
bude míti politický účel, nyní tvrdí, že dr.
Körber nepojede do Haliče se žádnými zvlášt-
ními politickými plány, nýbrž jen za tím úče-
lem, aby seznal poměry haličské administrace
a justice. Z toho ovšem nenásleduje, že bude
tak, jak »N. Fr. Presse« píše.
Körber
Vídeň
Amerika
Nový York
Evropa
Halič
Neue Frei Presse
11
article
Ze Záhřeba, 15. srpna. (Sehůze s rb
ských voličů.) Dne 12. t. m. konala se
ve Vrginmostě schůze srbských voličů, jež při
jala následující resoluci: Účastníci schůze žá-
dají, aby změněn byl volební řád do sněmu
království chorvatského a slavonského v duchu
volební svobody, aby zavedeno bylo všeobecné
a přímě volební právo s tajným hlasováním.
aby uzákoněna byla obecní samospráva, jakož
i samospráva okresů a žup, úplná svobodat-
sková a shromažďovací, aby byly zmenšeny a
spravedlivě rozděleny státní daně, aby zákonem
byl chráněn nejmenší díl selské půdy od zci-
zení jakýmkoliv způsobem, ať dobrovolným pro
dejem nebo soudní dražbou; aby sněm králov-
ství chorvatského a slavonského postavil se n
stanovisko finanční samostatnosti, až bude de-
bata o obnovení finančního narovnání s Uhramis
schůze nejostřeji odsuzuje krvavé události ve
Sluni, kde srbský lid byl týrán a srbská triko-
lora uražena a žádá, aby srbskému národu
v Chorvatsku a Slavonii bylo za to dáno za-
dostučinění přísným vyšetřováním politických
orgánů i žandarmů, kteří se toho dopustili.
Záhřeb
Sluňa
Chorvatsko
Slavonie
12
article
Z Dubrovníka, 14. srpna. (Hlad
nouze.) »Dubrovník« zahovořil o tom, že
Dalmacii očekává hlad, nouze a drahota. Cele
mocnářství těžko ponese následky letošního
sucha, ale skalnatá, chudobná Dalmacie bude
v tom nejhůře, vždyť Dalmacie i v úrodných
letech rodí jen nepatrnou čásť toho mniožství
obilí, co potřebuje. Za to selští lichváři budou
míti bohaté žně. Jedná se o to, aby pro Dal
macii bylo zrušeno elo na dovoz kukuřice, ale
neděje se to z ohledu na národ, nýbrž na žá-
dost několika velkostatkářů, kteří vládě ukázali
na to, že budou míti nedostatek píce. Národ
nemá naděje, že vláda pro něj něco učiní, ne-
učiní-li toho pro velkostatkáře. Vysoká politika
odňala Dalmacii možnost, aby byla živa z toho,
k čemu ji příroda dala podmínky, učinivší ji
pobřežím západního Balkánu. Tím Dalmacie
byla až do okupace Bosny a Hercegoviny. O
okupace je ztracena.
macia
Dubrovník
Dalmacie
Balkán
Bosna a Hercegovina
13
article
Ze Lvova, 16 srpna. (»Slowo Polskiee
oschůzi panovníků v Marianský c
Lázních.) »Sl. P.« se domnívě, že Anglie
uchází se o přízeň Rakousko-Uhe
ska pro připad války s Ruskem
Anglie se bojí, že Rusko po válce s Japonskem
bude se starati, aby odplatilo za turo válku
Anglii, protože ona vlastně ji spískala, a při-
praví ji překvspění v Indii. Pro ten těžký přípa
ráda by měla z Rakouska spojence. Ale Angli
hrozí ještě bližší nebezpečenství, a to je kon-
kurence Německa na moři, závodění vývozného
obchodu německého s anglickým, vzrůst váleč-
ného loďstva německého. Král Eduard rychle
zakončil válku v jižní Africe, uzavřel rozumný
kompromis s Francil, naklonil Italii k dohodě
s Francii. Nyní mu jde o to, aby také Ra-
kousko Uhersko získal. Zbývá Rusko. Kdyby
Rusko chtělo přistoupiti k této koalici, jež
byla ideou kanciéře Kounice v XVIII. stoleu
obruč byla by hotova. Spojenci ani by nepo-
třebovali hned se vrhnouti na Hohenzollerna.
Sám fakt takové koalice svíral by každé hnutí
Němec a vyssál by jim morek z kostl. Král
Eduard počítá, že dobré poměry vídeňského
dvora k petrohradskému usnadní mu dokonání
této obruče. Od své nebožky tchyně, královny
dánské, Eduard VII. zajisté má nejedno po-
učení, jak si nakloniti ruského cara.
Eduard
Kounic
Hohenzollern
Němec
Eduard VII
Lvov
Anglie
Rakousko
Rusko
Japonsko
Indie
Německo
jižní Afrika
Francie
14
article
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 17. srpna.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 17. srpna.
Makedonic.
Dopis „Nár. Listo“
Z Cařihradu, 12. srpna. V Makedonii nen
lépe. Čety komitů a povstalců pořád po ní rejdí
a srážky jejich s Turky dějí se denně. Všecko
jako bylo před reformami.
Smutné je, že čety komitů zvrhly se v pravé
loupežnické bandy, jež pod maskou „boje za
svobodu“ vymahají od obyvatelstva peníze, za
které dobře žijou, ano někteří se i obohacují.
Ovšem peníze neberou jen tak, nýbrž dávají na
ně kvitance, že obdržely tolik a tolik „vlastene-
cké půjčky“, jež bude splacena po osvobození
Makedonie. Právě jako Japonci v Mandžurii
Kdo půjčku nedá, toho zabijou bez ohledu na
to, že snad patří k jiné národnosti, která si do-
konce nepřeje, aby bulharští komiti zasahovali
do jejího osudu tak ani onak.
Proti zlořádům komitů vystupují už i sofij-
ské listy, jako „Reformy“, „Den“, „Dnevnik“
„Svobodno Slovo“, odsuzujice zejmena řáděn
dvou vůdeů komitských čet, Sandanského
Černopejeva.
Ze všech tří evropských vilajetů docházeji
zprávy, že čety komitů hlavně zase Srby pro-
následují, nutíce je nejen ke složení „vlastene-
cké půjčky“, nýbrž také, aby se odřekli svého
národního jména a eírkve. Srbové, nemajíce ni-
koho, kdo by jich obránil, jsou nuceni brániti se
sami a následkem toho tvoří čety, proti komitům.
Jedna taková četa, vedená Mirkem Krstičem,
porazila komity u Poreče.
Komiti ubijejí už i vlastní lidi, a ještě ja-
kým způsobem! V Prilepu těžko ranili popa
Spasa, když stál v chrámě u oltáře, konaje
službu boží! Učinili to proto, že se zdráhal vy-
platiti „vlasteneckou půjěku“. Pop Spaso byl
sám komitou, ale nedal se k nim proto, aby dával
„vlastenecké půjčky“, nýbrž aby bral. Sám
se neštítil vraždit a r. 1899 zavraždil v službách
komitů srbského popa Todora Antiče.
Turek
Japonec
Srba
Krstič
Spasa
Spaso
Todor Antič
Praha
Cařihrad
Makedonie
Poreč
Sandanský Černopejevo
15
article
Protože krvavé srážky denně se množí,
Porta nařídila, aby žandarmerie kosovského vila-
jetu utvořila nové lovecké čety a tři nové
škadrony jízdné žandarmerie, jichž účelem bude
stíhati komity.
Porta dosud se zdráhá přivoliti, aby byl
zvětšen počet cizích důstojníků při „reformo-
vané žandarmerii“ v Makedonii. Vyjednávání
o to pořád ještě se vede.
Vystupování bulharských komitů znova budí
podezření, že neslouži svému národu, nýbrž ci-
zincům, kteří chtějí na Balkáně loviti země
mezitím, co je Rusko zaměstnáno válkou na Dál-
ném Východě. Každý opravdový vlastenec jiho-
slovanský musí uznávati, že nynější doba není
vhodná k rozdmychování revoluce na Balkáně.
Dojčin.
Anglie a Němiecko.
Náš přítel pan René Henry v »R épu-
blique Frangaise« uvažuje o poměru
Anglie a Německa a komentuje konsekvence
schůzky Viléma II. a Eduarda VII. v Kielu.
Némci a Angličané se zblížili, to je nepopíra-
telné a jejich přátelská dohoda je pendantem
k ventente cordiale« Anglie s Francií. Henry
upozorňuje, že anglické obecenstvo přijalo s le-
dovou lhostejností německé loďstvo, navštívivši
anglické přístavy. Dorozumění Anglie s Něme-
ckem není v Anglii daleko tak populární jako
myšlenka alliance s Francií.
Henry táže se, jakým směrem bude se ub-
rati foreign office, aby sloužil politickým a ho-
spodářským zájmům Anglie. Do nedávna byla
Port
René Henry
Vilém II
Eduard VII
Angličan
Henry
Makedonie
Balkán
Rusko
Anglie
Německo
Kiel
Francie
Nout
16
article
v drobném prodejí:
pslesni. . . . . . . se
Ve alialkách aa venkor
nnídal. . . . . . . . 9e
Inserat,
platí ze hotově sapře
dplacení a inserty přijémná s dmini-
strace v Marianské ulici' č.a.
ram nachizojí se tek rkrstaio
tiskárna a oxpedíce „Národnich Lista“
Rakopkiy se nerracsji
Národnich List
Rakopkia
č . a
17
article
tradicionální zášt Anglie k Francii, jen v ná-
rodu francouzském viděla svého největšího kon-
kurenta a odpůrce. Pak byla též zneklidněna
vzrůstající moci Ruska. Diplomacie anglická do-
vedla často použíti Pruska a Rakouska ke svým
pletichám. Avšak hospodářská rivalita vzbudila
vzrůstající zášť Angličanů i Němců. V Anglii
jsou Němci právě tak málo náviděni jako ve
Francti nebo v zemích slovanských. Anglie udr-
žovala však dobře styky s Německem, chtěla
ho použíti jako spojence proti Rusku. Ale poli-
tika německá v poslední době vyhledává horlivě
přízeň carovu a nemůže sloužiti v tomto směru
Anglii. Rusko žije s Německem ve smíru. Ně-
mecký císař neustává vyjadřovati carovi své
přátelské styky a po smrti Makarova prohlašuje,
že »smutek ruský je smutkem německým«. Ne-
mecká vláda pobouřila všechny svobodomyslné
kruhy svou přílišnou ochotou v pomáhání ruské
policii a proces königsberský byl skandálním
toho dokladem. Jisto je, že soupeřem Anglie
není více Francie, ale Německo. Hospodářsky
Francie neohrožuje Anglii. Ale Německo vy-
užitkovalo všech zkušeností anglického námoř-
nictví. Rozšiřuje svůj export a hledá kolonie.
Hamburg překonal Lieverpool, je prvním pří-
stavním městem evropským. Německé obchodní
loďstvo jde všude hned za anglickým. Roku
1915 německé válečné lodstvo bude silnější
nežli francouzské.
Všechny tyto okolnosti uvádí René Henry
na důkaz, že spojení Anglie a Francie bude
trvalé, neboť Anglie ve své žehravosti proti Ně-
mecku bude chtít si udržeti přízeň Francie.
Prusek
Angličan
Němec
René Henry
Anglie
Francie
Rusko
Rakousko
Franct
Německo
Hamburg
18
article
Vatikán proti Ilalii.
Vatikán proti Ilalii.
Italské listy sdělují, že státní tajemník pa-
pežské stolice Merry del Val vydal vzhledem na
nastávající radostnou událosť v královské rodině
italské pokyn biskupům italským, aby pro pří-
pad, že by dítě bylo mužského pohlaví a že
by obdrželo titul »prince římského«, upu-
stili od všelikých církevních obřadův. Nyní se
praví, že následníku dán byl by titul »prince
piemontského, aby bylo vyvarováno konfli ktu.
Karakteristické jest, že vlivy berlinské a víden-
ské, jež právě u nového papeže nabyly tak
silné půdy a zvláště k zostření rozporu vatikán-
ského s Francií přispěly, k zmírnéní starého
sporu papežské stolice s dynastií savojskou se
neuplatňují
Vatikán
Francie
Merry del Val
19
article
Vévoda Cumborlandský a Hohenzollerové.
Vévoda Cumborlandský a Hohenzollerové.
Nedávno zaznamenali jsme hlas hannover-
ské »Brunonie«, dohledávající se smíru mezi
Holenzollery a věvodou Cumberlandským, dědi-
cem trůnu hannoverského, v r. 1866 Pruskem
skáceného. Soudilo se, že listem tím mluví vé-
voda sám. Nyní prohlašuje se však z okoli jeho,
že on nemá s listem tím žádných styků a do-
dává se, že přejí-li si odpůrci smíru, jimi tolik
kýženého, že by první nabídky musily vyjíti od
Pruska sama.
Bebelova vyhrůžka německé říši.
Doplákem k mezinárodnímu amsterodam-
skému sjezdu socialistickému konal se tam
v pondělí i veliký tábor socialistický pod širým
nebem. Řečnili vždy 4 řečníci najednou na čly-
řech rozích veliké jedné prostory. Vůdce so-
cialistů německých Bubel, jenž řečnil pod veli-
kým rudým praporem, zabýval se hlavně do-
mnělým ohrožením řišského všeobecného práva
volebatho v Némecku. Prohlásil, že soc i ál ní
demokracie nestrpí nikdy zhor-
šení volebního řádu tamníh o.
V den, kdy by se stal pokus v tom
směru, přestane miti dělnictvo —
to prohlašuje prý on slavnostně
již podruhé! — všeliký zájem na
trvání říše. Jen povinnosti a žádná práva
pro massy lidu — to v dnešní době jest již
vyloučeno. Bebel dodal, že německá sociální
demokracie jest prý si dobře vědoma kulturních
úkolů svých a že přes různé neshody v taboře
svém bude tvořiti proti reakci jednotnou falanx.
Cumborlandský
Hohenzollerová
Prusek
Bebelův
Bebel
Prusko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zadv-
Courám se bezůčelně po Praze a potkám sta-
rého známého Floriana Kropáčka, dobrého,
vpřímného Floriánka, kterého jsem — Hospodin
mi račiž odpustiti — tahával za bujnou, uměle-
ckou hřívu! Přátelské stisknutí ruky, půl kopy
olázek důležitých a nedůležitých, a už kráčím p
Ferdinandce. Náhle kdosi zdraví. Smekám rychle
a měřím zdravícího od hlavy k patě. Nepamatuji
se. To jistě zdraví Kropáčka. Skutečně. Flo-
ránek se usmál, uklonil a jdeme dále.
„Panečku, to je žába!“ šťouchinu přitele.
„Slečna Bubáčkova,“ vysvětluje Floriánek
„roztomilá, moje známá, čtyřicet tisíc
Zas honem smekám, pan Kropáček se zas
dvorně usměje, ukloní se.
„Jářku, Floriáne, ty nesmekáš?“ povídám
Přítel pohledne ne právě vlídně, odkašlesi
a spusti jako na podiu básničku
„To je má zásada. Staří Římané také n
smekali. A pak se tím špiní klobouk — stá
palnáct korun — a potom.
„Nu?
„Nu, vůbec má zásada.“
Vrlím hlavou. Divná zásada, záhadná. Tu
na neštěsti a štěstí zavane vítr. Na neštěstí pro
Kropáčka, klobouk se mu k nemalé mrzutosti
vydal na výlet k Národnímu divadlu. Na moji
zase radost (nemáme se sice těšiti z cizí nehody.
sle tu je výjimka), nalezl jsem rozluštění záhady.
Dkrouhlá, v záři sluneční jako Cleyovy diamanty
ne stkvíci Kropáčkova — pleš. Zcela rozumné.
Kropáček
Floriánek
Flo
Bubáčkův
Florian
Říman
Cleyův
Kropáčkův
Praha
národní divadlo
21
article
Pleš se přikryje zásadou nesmekací. Vlásenkáři
běda vám!
Zajdeme do kavárny. Naproti nám u stolu
mladíček, tak oktaván nebo septimán. Mluv
o maturitě, písemky prý opíše, je v pěti zába
ních výborech a konečně má přednášku o zpro-
pitném
„á ze zásad y zpropitné nedávám. Předne
to mají v Hamburku docela zakázáno, za druhé
je pětník jako stvořen pro domovnici, která by
mine jinak do domu nepustila, za třeti nechei
sklepníky urážet, a potom vůbec jednám dle sve
zásady.
Zase zásada! Tuze praktická věc. Diškrece
se jí zaplati. Desetihaléř denně, za rok 36k
60 h. Za to už je pořádný flámek.
Jste už starší generace, ale pořád ještě do
cházejí pozvánky. I na ples. Lakýrky rozbité
rukavičky ne a ne najíti, fraku chybí šos, jeu
jčnadvacátého. Omluvenka jest brzo hotova
„Prosím, lituji, ale ze zásady plesů nenavště
Rádi by chtěli Váš hlas při volbách. Jste od
vislí od různých stran. Volíte-li s jednou, bud
zle, s druhou, bude zase zle. Kudy, kam? Duel
svatý sestoupí na vás-
vuji ..
„Pánové, lituji, ale boje volebního se z
zásady vystříhám. Ještě jednou , lituji, ale roz
umíte, zásada je zásada.
Hamburk
22
article
Pan Břichopásek, majitel čtyř imposantníe
činžáků, oblizuje se po vepřové se zelím. Kdos
klepá. Deputace spolku pro podporu dětí v uza-
vřeném území. Subskripční arch, uctivá prosba.
Pan Břichopásek se ošívá: „No, rozumíte, mám
syna, čeká ho karriéra, nechci mu škoditi, to
ukládá povinnosti, musím býti, jak se říká, ne-
utrálním, mně je dobrý Čech jako dobrý Němee
a pak co se spolkaření týče, mám vůbec zá-
sadu...“ Deputace zkrušena se poroučí. „To
aby pětky jen litaly.“ Cenná věe, náramně cenná.
taková zásada!
I v mravním ohledu prospívá, miti zásady.
Diurnista Suchý by mohl dosvěděiti. Má ženu
a děti, patnáct let už hledá lepší místo, ale
nejde to. Ale potrpí si na reputaci. „Mohl jsem
býti dávno officiálem, ale nechtěl jsem šplhat,
víte, mám zásady...“ A celý dům pohlíží s úctou
na zásadítého malého mužeo-
Někdy to se zásadou sklapne.
„Zlatý Fanoušku, víš, že mám zásadu, ne-
nositi klobouk vyšlý z módy. Paní Kašťáková má
tenhle měsíc už třetí .
Kašťáková
23
article
„Ale drahoušku, víš, ze zásady nevyhazuji
peníze. A od své zásady nemohu upustiti.
Kosa na kámen. Nespojí-li se však s panem
Fanouškem aspoň ještě zásada paní tchyně, do-
padne to s jeho zásadou bledě.
Všecko se zdemokratisovalo, zesocialisovalo,
ba zanarchisovalo. Panu Kryšpínkovi, majiteli to-
várny na obuv (řekl bych ševci, ale mohla by
z toho býti žaloba pro urážku na cti), povstala
hotová revoluce v dílně. „Václave, pokolébej
Tonču a pak doběhní za pět pro kyselé zelí.
Václav: „Já ze zásady nikam nejdu, jsem tu
pro učení, ne pro kolébání a pro kyselé zell.
Pan Kryšpínek na štěstí neztrácí nikdy svých
pět. Popadl potěh, přetáhl revolucionáře a s dů-
razem vzkřikl: „Mordie, u mně musí všechno
poslouchat, to je má zásada.“ Zásada pana
Kryšpínka měla vskutku vyšší kurs, udržela se.
Zásada, stará věc. Už staři měli zásady. Ale
dařilo se jim s nimi špatně. Husa přivedly na
hranici, Havlička do Brixenu. Dnes to se zása-
dami jde, jim to nešlo. Něco jimi chybělo.
Kryšpínk
Václav
Tonča
Kryšpínek
Kryšpínka
Hus
Brixen
24
article
Vypsán konkurs na místo slušně placené.
Žádostí dvaapadesát, vyhlídka jako při ambu
z loterie. Pan rada Kuchyňka sedí doma v teple
pckuřuje a chvílemi líbezně pozdřímne. Venku
kdosi žádá za milostivou audienci. Pan rada za-
kleje a pronese zbožné přání, aby petenta vzal
čert. Vešel mladíček, nesmělý, nemotorná po-
klona a téměř šeptem, aby pan rada ráčil ...
svým vlivem ... a odkázán sám na sebe atd. Roz-
pačitě vytahuje z kapsy vysvědčení. Pan Ku-
chyňka: „Milý příteli, v těhle věcech ze zásady
nepomáhám. Je mi líto, věřím všechno, ale
zásada...“ Sotva se zavřely dvéře, vstoupila
drahá polovice páně radova: „Toníčku, byla tu
paní Potůčková, nechala tu dvě husy a tři za-
jíce. Mladý se hlásí o nějaké místo. Tak...“
Panu radovi spadl kámen se srdce. Pohledne na
svou Apolenu a povídá klidně: „Rozumím.“
Druhého dne dostavil se pan Potůček s pa-
nem synátorem. Pan rada prohlíží vysvědčení
kandidátovo, zamračí se: „Samé dostatečné“
bručí, ale vzpomenuv šťavnaté pečeně, zabere
posu nejdůstojnější a vážně: „Mám zásadu, ni-
komu, rozumíme, níkomu nepomáhati. S vámi
dělám výjimku. Ale ať se drží.“ Pan Potůček
podrží svou ruku poněkud déle v ruce páně ra-
dově a poroučí se s úsměvem na rtech.
Výjimka teprve dodává zásadě ceny. Co je
zeli bez vepřové, je zásada bez výjimky. Obě
jsou cenné, vhod-li se jich uživá.
Jdu s kollegou Vomáčkou po ulici. Vomáčk
ze zásady nekouří, nepije piva ani vína a obědvá
jen doma. Řeknu si: „To si zahraješ na slovan-
skou pohostinnost!“ Za týden potkáme se zase.
Povídám: „Příteli, přijď ke mně dnes k obědu.“
Hádám: Vomáčka ze zásady nepřijme a budu
mti u něho dobré oko za svou pohiostinnos.
Kuchyňka
rada
Roza
Potůčková
Apolena
Potůček
Vomáčka
25
article
Ale chyba lávky! „Víš, já zásadně sice jídám
nejraději doma, ale že jsi to ty, učiním vý-
jimku ...“ A učinil.
Je po patnáctém. Panu Kofroňovi strašlivě
kručí kapsa. Jak si pomoci? Dlužit se, nedovo-
luje zásada. Vyšťourá kdesi poslední viržinku
a na promenádě spatří kollegu. „Servus, Alois,
jak se máš? Dávno jsem tě neviděl. Jsi nějak
zdravější, na mou duši! Kde jsi se toulal?“ Pan
Alois samolibě: „Jedu z Benešova. Byl jsem
vyzvednouti dědietví. Maličkost, ale dobrá věc.
Kdyby tak bylo každý den.“ Pan Kofroň nějak
nejistě: „Znáš mé zásady, kamaráde, ale tuhle
mne potkala nehoda, ta a ta. Nezbývá mi než. ..
A ostatní uhodnete. Pan Alois je v dobré náladě.
Pump dopadl dokonale! A pan Kofroň si mysl:
„Jaká náhoda, potkat člověka, který dědili
Kdyby to tak bylo každý den!“
Mužové zásad ve starých časech neznal
právě výjimek, v tom byla jejich chyba. Za to-
se teď se teď dostávají do tragédií. Za to my
se do nich nedostaneme. protože v tom, jak se
říká, umíme chodit. Ze zásady nepůjčujeme
peníze, neplatíme dluhy, neběháme za sukněmi,
nedáváme zpropitné, nesmekáme a vůbec ze zá-
sady konáme všecky cnosti, které nám jdou tu
chvíli právě k duhu. Nejen elektřina, pára,
Auerovo světlo, radium a jiné síly a látky po-
kračují s duchem času. Za dnešního rozběhu
pokroku možno tušiti, jaké výše hodnoty dospějí
naše zásady — řekněme za padesát let! Budeme
časem zásadami platit všecko i zemské a obecní
přirážky. Ale pohříchu, jakož časem všecko se
odhodnocuje, přijde doba, že i nejpevnější „zá-
sady“ váleti se budou mezi starým haraburdím,
za které už ani zid nedá ničeho. A co pak?
R. Z.
Kofroňův
Alois
Kofroň
Auerův
Benešov