1
masthead
14. června 1903.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k čislu 161.
4
article
Z lékařových zkušeností
Z lékařových zkušeností
Časně z rána vstupovali jsme na malé sta
nici do vlaku západní dráhy, přijíždějícího o
Berouna. Bylo ponděli, Praha volala zas do práce.
Ale nikdo z těch oteů a manželů, kteří tu byli
čekali na vlak, nejevil valného nadšení pro tu
všední robotu, která mu pondělkem nastávala.
Bylo zřejmo, jak neradi vstávali s lůžek, na všech
tvářích ležela ospalost. Každý tiskl k boku ce-
stovní kabelu, splasklou, jako vyždímanou. Až
sem pojede v sobotu, bude zas plna všelikých
petravin, masa, uzeniny, sýra, zeleniny. To
všechno třeba voziti z Prahy, i semenec pro
pláky, i koláčky plzeňské hlinky na vypíjení
mastných skvrn z podlahy. A kdo měl vak plný,
stavěl jej nějak ostýchavě za sebe nebo mu jej
nesla služka, od kteréž si jej dal v posledním
okamžiku do kupé podati. V takových plných va-
cích bývá totiž pravidelně špinavé prádlo —
tim se pasažéři neradi chlubí.
Dnes vraceli se všichni mrzutěji do Prahy
než jindy. Vyjeli si za rodinami na neděli, těšili
se na procházky, na posezení v zahrádkách, na
večer pod širým nebem, a zatím po celý vče-
rejšek lilo se jak z konve. A dnes probouze
se nejkrásnější den. Jakoby se jim ta venkovská
příroda vysmívala. Není to k zlosti?
Jako vždycky, poslal nás konduktor až do
posledního vozu. Čert aby vzal to defilé poděl
všech vagonů, z nichž vykukuje tolik zvědavých
tváří, a na mnohé té tváři se rozestírá něco jako
posměšek. Už abychom byli na sedadle. Konečne
prslední vůz, poslední kupé. Prázdné. Sláva
Ne, v koutě někdo sedí a podřimuje.
I hlehle! Pan doktor Záruba. Naším vpádem
pretrhl se z dřimoty, vyvalil oči.
Záruba
Beroun
Praha
5
article
„Pane doktore, dobré jitro! Taky z výletu.
z letního bytu?
„Taky nemyslíte na nie jiného než na samé
zábavy!“ řekl nevrle doktor. „Pravda, z výletu.
ale z nuceného. Od nemocného jedu, vlastně
už od nebožtíka. Vzpomenou si na člověka v po-
slední chvíli. Nikoho včera po celou neděli ne-
napadlo zastonat, tak jsem se těšil na pospání.
najednou večer telegram: Přijeďte! Ještě jsem
zastihl poslední vlak. Ano, přijeďte. Měli mne
zavolat před čtrnácti dny, snad jsem mohl pro-
spěti, ale jakto měl nemocný duši na jazyku —
zavolali mne ke smutnému divadlu. Do rána
skonal. A tak se děje pravidelně. To jsou moje
výlety, pánové.
Doktor Záruba probral se z dřímoty nadobro,
již neusnul. A přes to, že noc probděl, jal se
vypravovati. Nikdo nepromluvil slova prosto-
řekého, ale snad jen pohledem kdosi doktora
podráždil, že řekl:
„Ano, ano, pánově, dokud vám nic neschází
díváte se na lékaře — aspoň mnozí z vás —
skoro s tajeným posměškem, vtipkujete, posmí-
váte se latinské kuchyni. Dobrá, dokud jste
zdrávi. A pak najednou má lékař dělati zázraky
Ale kdybyste tušili, jak těžko někdy je být lékařen
a člověkem zároveň. Máte konati povinnost
strhnete celou rodinu v úpadek.
Obchodník Pavelka vyhrkl nějak nedůvěřivě-
„Prosím vás — —
„Nu vidíte,“ řekl lékař, „všechno aby ván
dal na kolku. Tak tedy malý příklad, chcete-li
Najednou se rozhlásí, že zas v Praze vypuk
tyfus. Není ho víc, než jiná léta, ale všechn
je poplašeno a všechna nařízení v příčině epi-
demí se znova uvádějí na pamět. Tu mne za
velají k pacientu na předměstí, dejme tomu do
Vršovic. Přijdu, podívám se, leží otec. Brzy
vidím, co je. Střevní tyfus.
Záruba
Pavelek
Praha
Vršovice
6
article
„Nu, lehká pomoc,“ prohodil Pavelk
„Dáte jej odvézt do nemocnice.
„Jen do které?“ řekl pichlavě lékař. „D
které, pane Pavelko? Do pražské ho nevezmou,
víte? Platil bych pokutu, kdybych ho dal vézt
přes město. Nákaza. Ale do vinohradské ho tak
nevozmou. Platil bych vůbec pokutu, kdybych
jej naložil do drožky. Člověka tyfem onemoe
nělého, to bych si dal.“
„Co s ním tedy počnéte?
„Vidile, tím si taky vždycky hlavu lámu
Nařízení je zeela jasné v té příčině. Mám učini
oznámení. Pak již se ho ujme příslušný zdravotn
ouřad. Ale víte, jaké jsou následky? Ten otee
je chudý dělník a má šest dětí. Krom těch dět
má rodina ještě čtyři nebo pět podnájemníků
noclehářů. Přijde komise, dá nemocného od-
vezt, ale celá rodina musí z bytu ven a všichn
nocleháři musí ven, byt se desinfikuje a zavře
Ano, ale kam pak ta rodina? A kam nocleháři
kteří vlastně jsou poloviční a někdy i celou vý-
živou rodiny! Rozutekou se, rozejdou, někteří
jsou i dlužni za minulý týden, za dva. Přijde-li
rodina o své nocleháře, znamená to, že opuštěná
žena již zítra nebo pozejtří nebude mít ani na
chleba pro děti. A to zítra nebo pozejtří —
jak bude dále? Chápete, jak těžko tu konat
svoji povinnost?.
„Pro Pánaboha, co tedy děláte?“
„Ano, co dělám! Až mi z toho bývá horko
když všechnu tu tíseň vidím. Nu, nezbývalo mi
než říci, jaké nemoci se obávám, a zároveň po-
věděti, co mi jest učiniti a jaké budou následky
mého oznámení. Ale ještě tedy zítra se přijdu
podívat. — Přišel jsem zítra — a pacienta jsem
doma nenašel. Bylužvešpitále. A žena vy
kuřovala a čistila, zkrátka, konala samodílnou
desinfekci, jak jí rozuměla. Byla šťastna, že je
muž v ošetřování a že ji nocleháři zůstali. Živo
rodiny byl zachráněn.
Pavelka
Vidile
7
article
„A kterak se nemocný dostal do nemoe
nice?
„Kterak? Lidé si někdy dovedou pomoci
A tu si taky pomohli, malou lstí. Po měm od-
chodu oblékli nemocného a dva z jeho pod
nájemníků vydali se s ním z domu, na pro-
cházku. Šli, šli, a najednou klesl pacient n
dlažbu, jako mdlobou stižený. Rozumite? Ši-
kovně to provedli, právě nedaleko policejní
hlídky. Rozumí se, strážník po své povinnost
přikvapil. ,Co pak se stalo?' — ,Ale tuhle omdle
člověk, je nějak nemocný.“ — ,A kdo je to? Od-
kud?“ — ,Ano, kdybychom věděli.“ — Strážník
stojí, neví, co počiti. A teď se blíží prázdná
drožka. „Nejlépe by bylo s člověkem do špitálu,
prohodí jeden z „neznámých“ průvodců. „Já tu
zlatku obětuju.“ — Strážník mávne rukou,
drožkář zastaví, oba „neznámi“ ochotně po-
máhají omdlelému do drožky, podají mu zlatku,
strážník dá nějaký povel — a němocný jede.
Lékuř ho nesmí do drožky posadit, strážník
musí, neboť ovšem nevi, oč tu běží. A tak tedy.
cc je za platných nařízení a všech okolnosti ne
možno lékaři, provedl si nemocný sám a dostal
se pod střechu nemocnice. Vidíte, pánové, čeho
všeho se dožijete v praxi lékařské a kterak ne-
dostačují skutečnému životu a jeho situacín
všechna ta zdravotní nařízení, která se dělaji
u zelených stolů v kancelářích. A to jest jen je-
diná zkušenost. Ale podobných a jiných nastřádá
si lékař za čas bezpočtu.
Vlak zastavil na stanici vinohradské. Lékai
vyskočil se slibem, že nám při nejbližší setkan
poví historky jiné.
Ypsilon
8
article
Smělý vynálezce.
Smělý vynálezce.
V záležitosti služební zavítal jsem v létě do
kraje táborského a ubytoval se v útulném hostine
vesničky .
Několikadenní pobyt v místě jinak příjem
ném býval pro mne jednotvárným a nudným.
zvláště podvečer, nebýti jistého staříka, s nímž
jsem se hned druhého dne při sklence piva se
známil. V robustní, marciální postavě jeho sji
skřícíma očima a osmáhlé pleti, v postavě dýšíc
zdravím mladých let žádný by byl nehádal šede
sátníka.
Byl hovorný a z řečí jeho seznal jsem, že
procestoval hezký kus světa. Jak mi sdělil,
vrátil se asi před rokem z Ameriky, aby ukoji
touhu po své domovině, dodal však, že nemíní
zde zůstat — mysl jeho tihne prý zase nazpět
de volných stepí texasských, kde většinu svého
pohnutého života ztrávil! Horoval nadšeně pro
ten volný život stepní a shledav ve mně příjem
ného společníka, vyprávěl mi svým zvláštním
americkými výrazy promíchaným slohem o svých
zkušenostech a dobrodružstvích z dalekého zá-
padu amerického; bujná fantasie kouzlila mu
před očima zažité příhody mladších let a on se
při vyprávění jich v dávné ty doby živě po-
hružoval.
„Překvapí vás asi, pane inženýre“ — začal
jednoho večera — „že jsem se pokoušel též
v oboru vynálezů, ale první a poslední můj po-
kus, který jsem chtěl hned prakticky provádět.
se mi po čertech špatně vydařil. Byl jsem již
hezkou řadu let v Americe, tu zaměstnán jsa
jako topič na dopravním parníku, na veletoku
Mississippi, jindy jako cowboy (jízdný pasák)
obrovských stád dobytka na preriích texasských,
pak zase jako potulný zvěrolékař, hledě vše-
možným způsobem poctivě se protlouci, když na
mne jednou uhodily zlé časy a já byl bez práce.
Amerika
Mississippi
9
article
Zapadl jsem se svými tinkturami — tehda jsem
dělal toho doktora — do malého městečke C ..
tam dole na jihu, ale nebylo do čeho píchnout.
Lámal jsem si hlavu, co dělat. Náhodou byly tam
městské volby, hostince byly plné a řeči točily
se jenom kolem politiky. Napadlo mi uchopiti se
této příležitosti a pracovati v té volební kampani
která několik dní trvati měla, pro jednu nebo
druhou stranu jako placený řečník.
Well — pár dní to šlo, já řečnil a pil za
dva, ale protože jsem toho namluvil příliš mnoho
vynadav dle amerického způsobu kandidátům
protivné strany co se do nich vešlo, popudi
jsem tyto proti sobě a musil jsem toho nechat.
To víte, tam dole hraje při volbách revolver
velkou úlohu a takovému maléru jsem se chtěl
vyhnout. Pár dollarů jsem z toho však
přece vytloukl.
Přemitaje ve své hospůdce co teď a co
potom, vzal jsem do ruky právě došlé číslo
novin, zdali bych v nich nějaký pokyn nenašel.
Náhodou utkvěl zrak můj na vědeckém článku
„o frenologii“. Jak živ jsem o něčem podobném
neslyšel ani nečetl, ale nemaje nic kloudnějšího
na práci zahloubal jsem se v pojednání to
napadlo mi, z toho že bych mohl těžit. Př-
mílám co a jak, až jsem připadl na spasnou
myšlenku.
Ve článku tom se pravilo, že schopnost
člevěka vyznačují se na lebce různými hrboli-
nami. Každá hrbolina že má svůj význama
značí jisté vlastnosti duševní, dobré či špatné.
Frenologisté vyzkoumali prý význam každé hrbo-
liny na lebee a dali jim dle toho patřičné
označení.
Well
10
article
Schopnost pro hudbu, pro obchod, pro řeč
atd. značí zvláštní hrboliny, a kdo prý na příklad
takovou hrbolinu hudební nemá, nedovedl by prý
zahrát ani na flašinet. Článek ten široce o tom
pojednával i přišel jsem na myšlénku, zdali by
se nedala příroda dle přání každého jednotlivee
opraviti, zdali by možno bylo hrboliny, značíei
vlastnosti špatné, jako nenechavost, pijáctví,
hráčství atd. zatlačiti a oproti tomu hrboliny
vlastností dobrých, jakých bychom si přáli, vy-
tvořiti.
Pyramidální to myšlénka, co? You bet
Když jsem úsudek svůj o tom ustálil, šlo mi o to.
znopatřiti sobě takový model hlavy, na které by
nauka frenologie byla znázorněna, jak ve článku
tom je uvedeno.
Jak jsem pravil, městečko C... bylo malé,
takže nebylo nižádné naděje, že bych potřebný
předmět v místě samém nalezl a pak jsem ne-
chtěl vzbuditi svým dalekosáhlým projektem
předčasně pozornost poptáváním se po takovém
modelu.
11
article
Zajel jsem si tudíž hned druhý den do ne-
dalekého většího města, kde jsem věděl, že jsou
vyšší školy a kde možná bych žádanou věc
destal.
Po dlouhém běhání a poptávání se sdělil
mi v lékárně, že kdysi takovou hlavu měli aže
ji mezi haraburdím na půdě vyhledají. Skutečně
za malou půl hodinky přinesl lékárníkův fámulu
s dychtivostí očekávanou hlavu. Ač jsem tomu
ještě moc nerozuměl, shledal jsem přece při
povrchní prohlídce, že mnohé z cedulek, ozna-
čujících pojmenování těch kterých hrbolin, na
dobro scházejí, leč to mi nevadilo, zbylo jich tam
ještě dost, a pro mou potřebu to stačilo. Zaplatil
jsem tedy požadovanou cenu a odnesl hlavu do
hostince. Radost moje byla veliká. V duchu vi-
děl jsem se již slavným a bohatým mužem, který
smělou myšlénkou svou převrátil veškeré theorie
předurčení člověka, k němuž hrnou se zástupy
lidu žádoucích přeměny neb sesílení svých vro-
zených schopností.
12
article
Toho dne jsem byl více zpit svými vidinami
než pivem, ač jsem ho na oslavu své geniáln
myšlénky vypil více než by bylo třeba k vy
koupání pořádného pudla.
Druhého dne zavolal jsem si kováře a ob
jednal u něho dle míry lidské hlavy zvláště se-
strojené kleště na stojanu. S kleštěmi spojen mě
býti nahoře pohyblivý šroub s patkami k vymě-
ňování. Představoval jsem si věc asi takto: do
těch plochých kleští na stojanu upne se hlava
utahováním šroubu při použití patky ploché,
budu zamačkávati hrboliny lebky, jež by bylo
třeba odstraniti, kdežto k vytvoření určité hrbo-
liny měla sloužiti patka s vykrojeným středem.
tak aby se vyvodil tlak pouze postranní v jistém
kruhu.
Kovář sice dobře nechápal co s tím chci, ale
slíbil přece, že dle měho návodu vše udělá
de večera přinese.
Kovář
13
article
Pustil jsem se nyní do preparování hlavy-
Musil jsem jí dáti nový nátěr, jakož i doplnit
nejlepším způsobem scházející označení někte-
rých hrbolin. Počítaje s místní potřebou, přilepíl
jsem tam lístek s názvem „boxování“, jiný „hra
v karty“, „hra v kostky“ a podobných více, jal
se mi dle místa právě hodilo. K večeru přines
kovář objednaný stojan, který se mi zdál troch
neforemný, ale jinak vyhovoval mé potřebě.
Jsa v městečku C... svým řečnickým vy
stoupením již trochu znám, zvláště s předsta
veným a jinými hodnosty, umínil jsem si, před
vésti vynález svůj nejdříve tamější veřejnosti
Vydání na model, stojan, cesty atd. ztenčil
moji skromnou hotovost skorem na nullu a v oče
kávání výdatného přílivu z projektované před
nášky, kvapil jsem ještě téže noci vlakemdo
Záhy z rána navštívil jsem mayora a ně
kolik pánů radních a vyložil jim svůj epocháln
vynález, jakož i úmysl, uspořádati hned druhý
den veřejnou přednášku o frenologii s experi
menty. Získav při sklence whiskey všechny pr
svůj projekt, objednal jsem ihned u tiskaře pla
káty, slibiv zaplacení po přednášce, na kterou
jsem chtěl vybírati malé vstupné.
Musil
boxování
14
article
Byl vám to shon druhý den, když plakáty
ohlašující velikými literami mou přednášku, na
lepeny byly na rozích ulic, na telegrafních tyčíeh
a všude, kde bylo příhodné místo. V takovém
malém městě jest přednáška vůbec velkou udá
lostí, nad tož přednáška o frenologii se zajíma
vými experimenty. Já byl hrdinou dne ji
předem.
Přednáška konati se měla v tanečním sálo
jednolo hostince. Dávno před ustanovenou ho
dinou přicházelo zvědavé obecenstvo a já ne
postačil vybírati vstupné. Příjem byl skvělý
předčil daleko mé očekávání.
Nejsem nervosním člověkem — při svých
potulkách na prériích dost často jsem měl pří-
ležitost ukázati svoji srdnatost, ale první moje
vystoupení v tomto oboru, před tak četným obe-
censtvem, naplňovalo mne přece jen jakousi ne-
známou obavou. Vždyť jsem přístroj svůj nemě
ještě vyzkoušený — což kdyby to nešlo?
Vystoupiv na improvisované podium, kdež
postaviti jsem dal stolek se svým frenologickým
modelem a dvě židle, započal jsem svoji před-
nášku, předeslav několik uvílacích a lichotivých
slov, adresovaných na přítomné hodnosty a vá-
žené občany. Vylíčiv v delší řeči obšírně pojem
frenologie dle článku, jehož obsah mi výtočně
utkvěl v paměti, přikročil jsem po malé pře
stávce, ve které sobě obecenstvo model hlavy
zvědavě prohlíželo a mínění svá pronášelo, k vy
světlení mého dalekosáhlého vynálezu.
15
article
Předeslav, že po namáhavém studiu ně-
kolika let se mi podařilo sestrojiti důmyslný při
stroj, pomoci jehož mohu hrboliny špatných
vlastností zatlačiti, a hrboliny vlastností dobrýeh
na hlavě vyvolati, zmínil jsem se — jenom abych
větší důvěry pro svůj vynález získal — že vy
zkoušen byl nejpřednějšími kapacitami léka
skými v Novém Yorku, Bostonu a Chicagu, a n
výstavě ve Filadelfii předešlého roku že vzbuze
val všeobecný obdiv. Mnozí politikové, finančnie
a jiní — dodal jsem — děkují jedině měm
vynálezu za své nynější vysoké společenské po
stavení. Kdo by z přítomných vážených občano
měl nějakou touhu stran přeměny svých vroze
ných schopností, pravil jsem povýšeným hlasem
nechť přistoupí blíže, v několika minutách za po
platek pěti dollarů zatlačím jemu hrbolinu vlast
ností špatných, neb vyvodím apparátem za po
platek deseti dollarů žádanou hrbolinu vlastnost
dobré.
Obecenstvo tleskalo, ale dlouho se nikde
nehlásil. Konečně povstala v zadu nějaká žen
a ptala se, zdali bych ji mohl zvýšiti hrbolinu vý-
mluvnosti. Dle hbitosti její řeči seznal jsem, že
jest výmluvná až dost, leč pozval jsem ji ke stolu
a uvelebil na židli. Makám po její hlavě, kde
bych nějakou tu hrbolinu nahmátl, ale zdálo se
mi, že vůbec žádně hrboliny nemá. Víte, já v tom
nebyl ještě zručný a pak měla žena ta náramně
husté vlasy.
Sdělil jsem jí, že jí budu musit dřív oholit
vlasy že překážejí, k tomu ona ale nechtěla ni
kterak svolit a tak z experimentu, na který jsem
byl sám zvědav, sešlo!
Nový York
Boston
Chicago
Filadelfie
16
article
Mezitím přihlásil se ale jistý mladík a před
staviv se mi jako básník, žádal na mně, abych
mu zvýšil jeho lýrické nadání. Podal mi dese
dollarů a sedl si odhodlaně na židli. Vjel jsem
mu oběma rukama do kučerů, bych nahmátl ně-
jakou tu hrbolinu a vzpomínal při tom, zdali n
hlavě modelu podobné označení jsem četl. Ko
nečně nahmátl jsem na zadní straně hlavy ně
jakou bouli, přisunul k milému básníku svůj svě
rák a sevřel mu hlavu, že se nemohl ani hnout
Usmíval se tak příjemně, jakoby seděl u foto
grafa a sledoval počínání mé s klidem obdivu
hedným.
Nasadil jsem šroub s příslušnou patkou na
tu bouli a začal utahovat. Chvilku si to dal líbit
najednou však dal se do nehorázného křikua
nadávání, což bych u poety nebyl nikdy oče
kával. Chtěl vyskočiti, ale nemohl, bylť ke sto
jenu hlavou připevněn. Křičel, že ho chci zabit
abych ho pustil, že zapovídá si další provádění
operace.
Obecenstvo jako na povel vyskočilo, vše
hrnulo se ke mně, mnozí mávali proti mně re-
volvery — i viděl jsem, že věc má jest zde
na dobro ztracena.
Nechal jsem všeho a skokem byl jsem u nej
bližšího okna a venku. Na štěstí byl sál v pří-
zemku budovy. Několik kulí z revolverů poslán
za mnou jako na pozdrav, na štěstí však mne
žádná nezasáhla. Běžel jsem, co mi nohy sta
čily a nezastavil se až daleko za městečkem. An
jsem si nešel do hospody pro své tinktury
prášky, ty jsem jim tam nechal na úhradu svéh
účtu za byt a stravu.
Nikdy více jsem se frenologií nezabýval
aniž vynález svůj dal si patentovat. Měl jsem
toho jednoho experimentu dostil
J. F. Krči.
Krč
17
article
Pryč s masem.
Pryč s masem.
Humoreska. Napsal Sipul u sz.
Žehnám Pánaboha, že jsem se stal oby
vatelem tohohle malého domku ve vnitřním mě
stě. Avšak jenom náhodě děkuji, že jsem se tan
dostal.
Jednoho dne obědval jsem v jakési mal.
hospůdce. Naproti mně seděl starý, pěkně oble
čený pán, jenž, když jsem se usadil, pojída
okurkový salát a hltal svoji polévku s velikým
kusy nakrájeného chleba s takovým gustem
jakoby to byla šťáva z pečeně.
Také já objednal jsem si nejprvé karfiolovou
polévku, po ní špinát bez masa, potom ještě jeder
špinát bez masa, pak sýr, načež jsem vypi
sklenici vody — co jsem měl dělat? Neměl jsen
peněz, abych mohl jísti maso.
Teď jsem teprve zpozoroval, že onen star
pán s okurkovým salátem sleduje skrovné moje
hody se živým účastenstvím. Když jsemje
ukončil, promluvil na mne
— Pán je vegetariánem?
— Jsem.
(Co jsem mu měl říci. Nebylo mi po chuti
vyznati se mu ze své chudoby.)
— A proč?
(Kdybych jím byl, také bych mu to nedoved
odůvodniti, tedy ještě dobře, že jím nejsem.)
— Nemohu jisti nic takového, čeho může
člověk nabýti jenom zničením nějaké živoue
bytosti — řekl jsem konečně po krátké, ale dů
kladné rozvaze-
— Bravo, mladý muži! A proč pak n
pijete víno?
— Nesáhám k takovým nápojům, které jsou
s to, vzbuditi v člověku špatné žádosti.
— Zcela správně! Jste řádný muž. Jaké je
vaše zaměstnání?
— Jsem městským úřadníkem při bernín
úřadě.
Sipul
18
article
— Máte byt?
— Mám.
— Nechtěl byste se z něho vystěhovati?
— Proč se ptáte?
— Poněvadž v mém domě lze za nepalrn
peníz najati malý pokojíček a kuchyň pro mla
dého muže mravného chování.
— Co vyrozumíváte mravným chováním
Zvláštní vehod ze schodiště?
S úžasem na mne pohledl.
— Vy asi teprve nedávno jste zanechal je
dení masa, že takové věci mluvíte! Co bych tín
měl rozuměti? To, aby dotýčný byl vegetariánem
— Tedy vy jste jím také?
— Já jsem doživotním, čestným předsedou
vegelariánů a nejhorlivějším apoštolem této víry
Neslyšel jste ještě jméno Tobiáše Müllera?
— Vy, vy, že byste byl Tobiáš Müller? Do
volte, pane, abych s úctou povznesl svůj pohled
na vaše vlasy, sešedivělé v jedení zeleniny.
— Jen směle povzneste! Nu, půjdete k
mne za nájemnika?
— Ano. Kdy mohu jíti?
— Hned.
— Pojďmel
— A vaše věci?
— Na své věci nekladu žádné váhy.
Müller
19
article
Za půl hodiny přistěhoval jsem se do toh
domu. Byl to pěkný, útulný domeček, s malin-
kými, ale čistými byty, v nichž bydlily samé ve-
getariánské rodiny. Také můj pokojík byl pří-
větivý, pěkným nábytkem opatřený a na jeh
stěnách visely podobizny samých neznámýeh
lidí: byli to samí apoštolové nejedlíků masa.
které snad masožraví barbaři v olejí vařili nel
do vřelé smůly namáčeli.
Pokoj byl za šest zlatých měsíčně a já jsem
si tajně přál, aby všichni domácí páni v Pešti byl
vegetariány.
Ihned jsem se tu cítil jako doma. Všichn
nájemníci přijali mne jako svého bratra, a všichn
drželi jsme spolu jako první křesťané v dobác
pronásledování.
Ráno přineslo mi švarné děvče kakao. T
jest nejpříjemnější zoologie: takovýmto způ-
scbem zvěděti, že kakao není zvíře. Chtěl jsem
tu dívku z vděčnosti políbiti, ale zavčas jsems
vzpomněl, že se mám masa zdržovati.
— Kdo posílá to kakao? — ptal jsem
se suše.
— Domácí pán. Každý nájemník dostává
je ráno.
— Nemusí se za to zvlášť platiti?
—— Ne.
Bravo! Takovým způsobem se nové nábo
ženství velice brzy rozšíří, a továrnici kakaa
budou nejzámožnějšími lidmi světa.
Pešť
20
article
Dosud platil jsem za byt třicet zlatých,
teď po svém pokřtění na novou víru, zvýšily se
tedy mé příjmy o dvacetčtyři zlaté. K čemu by
měl ty peníze obrátiti mladý člověk, jenž má
mnohem více věřitelů, než aby mohl začíti se
splátkami měsíčními? Na zlepšení své stravy?
Předplatil jsem se u paní Sziporkové v jedné
velmi zastrčené ulici na obědy a večeře za osm
náct zlatých měsíčně, a jedl jsem masa, jako ně
jaký lev.
Ale kdykoliv jsem se setkal s Tobiášem Mil
lerem, vždycky jsem se začervenal, poněvadž
jsem měl v těle ještě jakýsi cit poctivosti. Pan
domácí vrhl na mne ze svých šedých očí ostrý
pohled, ale neřekl nie.
Pocítil jsem potřebu, abych si svou posi
sesílil. Snad mne má v podezřeni? Koupil jsem
tedy za jeden zlatý opaprikovanou slaninu
odebral jsem se s ní k Müllerovi.
— Pane — pravil jsem — můj otec je ven
kovan a nová učení nemají u něho vlivu. Marně
jsem ho přemlouval, nechtěl jíti za mnou. Ba
aby on mne zpět do svého tábora převedl, po
sílá mně tuto slaninu, kterou vám zde hned ode-
vzdávám na důkaz mé věrnosti a důvěry.
V očích Müllerových slzy se objevily.
— Děkuji, mladý muži. Se slaninou tout
naložíme tak, jako se svým nejúhlavnějším ne-
přítelem. Slavnostně ji spálíme.
— To nedělejte, pane Müllere, neprobuzujie
spící lvy, pomyslete si: pražená slanina, ach,
můj bože! . ..
A třikráte jsem zamlaskal svým jazykem
Müller počítal nahlas počet mlaskotu, načež
přísně pravil:
— Aj, aj, mladý muži, ve vás se už snad
také probudil spící lev?
Uchopil jsem ho za ruku.
— Pane! — pravil jsem citlivým hlasem
— nepřipodobňujte mne k nejmasožravějším
obludám. To mne bolí. Probuďte ve mne vel-
blouda, vola, kozu, górskokana. . . Ale lva nechte
stranou.
Sziporková
Tobiáš
Müller
Müllerův
21
article
— Dobře, mladý muži, já vidím, že jste
můj nadšený přívrženec. Tu slaninu položte sem
na stůl... a řekněte mi, co je to ten g or-
skokan
— To je zvíře, které s káče, pročež n-
zývá se skokan.
— A proč mu říkají g ór
Okamžik byl jsem v rozpacích
— Protože při skákání křičí „g ór“ —
odpověděl jsem s chladnou nestydatostí.
— To zvíře tedy mluví
— Nikoliv, říká jenom „g ór
— A co pak to znamená gór
— Na to se račte zeptati toho skokana.
Řka to, rychle jsem odešel.
Od toho malého zoologického výletu delš
dobu jsem se se svým domácím pánem nesetkal.
Jednou jsem se rozhodl, že si prohlednu dřevník,
k mému bytu patřící. Vzal jsem do ruky hoříe
svíci a sestoupil jsem do sklepa
Jak (ak kráčím po tichu po měkké podlaze
tmavé chodby, co to vidím najednou skrze latě
dřevníku? Pan Müller sedí na jednom sudu a
s největším apetitem pojídá slaninu. Jedl moji
slaninu!
Müller
22
article
— Dobré chutnání, pane Müllere — pravil
jsem klidně a posadil jsem se vedle něho.
V následujícím okamžiku uřízl jsem si kus
slaniny a počal jsem s tváří nanejvýše přirozenou
Pan Müller hleděl na mne chvíli ztrnule
jako kámen, konečně přišel k sobě a pravil;
— Co... cože, vy jíte slaninu?
— Ovšem. Když vy ji jíte, pak to nemůže
býti nic jiného, než nějaká vegetariánská sla-
— Slanina je také nepochybně nepřímo ve
gelariánským jídlem.
— Jak to
— Jest z masa vegelariánského zvířele.
— Které je to
— Prase. To jí žaludy, otruby, kukuřici,
brambory a tykev. Zkrátka, je to náš kollega.
— Tak jest, neboť mimo žaludy a otruby,
jíme my totéž, co ono.
—— Ovšem. Víte-li pak, že pokrokoví veg
tariáni značně zmírnili svá dogmataí
— Vy jste tedy pokrokář?
— Ano, a zvífata, která požívají rostliny
a plodiny, nepočítám k masitým jídlům
— Dovolíte, abych i já přestoupil k ne
ologům.
Pan Müller učinil jakýsi rozhodný pohyb.
— Eh, vězte všecko. Já jsem vystoupil z
sekty
jísti,
Müller
Slanina
24
article
— Al
— Našeho předsedu ranila mrtvice. A to
jest důkazem, že vegetarianismus nechrání bez
výjimky proti mrtvici, jak až dosud všeobecně
bylo hlásáno. A poněvadž jsem já pouze ze
strachu stal se vegetariánem, opustil jsem t
svoji stranu. Také ve svém domě musím udělat
změnu. Od prvního budete též vy platiti za pokoj
dvacetpět zlatých. Dobrý dení
Druhý den dal ohlásiti svým nájemnikům
tuto změnu oběžníkem
Od prvního tedy znova jsem se vrátil k
květáku a špenátu a stal jsem se vegelariánem
ihned, jakmile jsem přestal vegetariánem býti.
Z maď. přel B. Košut
Al
B Košut
25
article
Nepřítel mládí.
Nepřítel mládí.
Napsala Marie Starová
List přítelkyni.
Drahá přítelkynět
Proč tak dlouho jsem nevyplnila svého
slibu? Protože jsem váhala svěřiti listu zpověd.
jež od dlouhé doby svírá mé srdce a již bych ra-
ději všeptala v ucho přítelkyně, jakou jsi ty. Ale
tvoje prodlužovaná odloučenost pobídla mne
abych vyhověla tvému přání. S nevyčerpatelnou
zvědavostí lidského srdce chceš věděti, byt
i tvá nejlepší přítelkyně byla snížena ve tvých
očích. Ach, kdyby věděti bylo chápati,
kdyby naše zkušenost mohla sloužiti za záštitu
těm, jež milujeme, jistě bychom častěji a lehčeji
se odvažovali zdvihati roušku, zahalující smrtělná
muka našeho srdce. Ale tato upřímnost ukojila
by pouhou zvědavost našich přátel; jejich srdce,
které žízní po osobních citech, chce toho zakusiti
na sobě samém. Proto moje důvěra nebude snad
míti žádný mravní prospěch pro tebe, leda ve
chvilích vystřízlivění že se upamatuješ, že i já
jsem prošla tím utrpením a že bolest jest vše-
obecný zákon, který vychovává srdce a roz-
vijí cit.
Starová
26
article
Zůstati vdovou ve třiceti létech, bez děli.
bez určitého cíle v životě jest ztroskotání loda
na širém moři. Ve starostech o svou svobodu
pokoušela jsem se orientovati se v tomto oceánu,
jehož zrad jsem neznala, protože jsem prožila
nejkrásnější léta svého mládí u lůžka svého cho-
rého muže. Slyšela jsem tehdy temně, jak doléhá
ke mně vzdálený hluk světa; čítala jsem v kni-
hách historie lásky, jež se ve mně probouzely ne-
určitou touhu a prudkou zvědavost. Byla jsen
jako ti obyvatelé pobřežní, kteří pozorují moře
nepokojné a nekonečné, aniž se odvažují vydá-
vati se v nebezpečí na něm. Proto jsem jen slabě
odpírala naléháni své matky, která na konci měho
smutku chtěla mně připraviti nový život. Vstoupi a
jsem tedy do zábav uspávajících a příliš slad-
kých, v nichž mé srdce, které se sotva bylo pro-
budilo z dlouhé letargie, zakoušelo stálou rozkoš,
Tak uplynuly dva roky. Zdálo se, že se lid
ke mně přibližují s nedůvěrou, protože chudá
vdova jest pro ně opravdovým nebezpečenstvím
za našich dnů jsou lidé především opatrní; dávali
mně cítiti, že můžeme býti spolu jen přátoli,