ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 059645e0-70b8-11dc-96c3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 26 celkem · entity: person 20, place 12, work 1
1 masthead
14. června 1903.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k čislu 161.
3 masthead
Strana 9
4 article Z lékařových zkušeností
Z lékařových zkušeností Časně z rána vstupovali jsme na malé sta nici do vlaku západní dráhy, přijíždějícího o Berouna. Bylo ponděli, Praha volala zas do práce. Ale nikdo z těch oteů a manželů, kteří tu byli čekali na vlak, nejevil valného nadšení pro tu všední robotu, která mu pondělkem nastávala. Bylo zřejmo, jak neradi vstávali s lůžek, na všech tvářích ležela ospalost. Každý tiskl k boku ce- stovní kabelu, splasklou, jako vyždímanou. Až sem pojede v sobotu, bude zas plna všelikých petravin, masa, uzeniny, sýra, zeleniny. To všechno třeba voziti z Prahy, i semenec pro pláky, i koláčky plzeňské hlinky na vypíjení mastných skvrn z podlahy. A kdo měl vak plný, stavěl jej nějak ostýchavě za sebe nebo mu jej nesla služka, od kteréž si jej dal v posledním okamžiku do kupé podati. V takových plných va- cích bývá totiž pravidelně špinavé prádlo — tim se pasažéři neradi chlubí. Dnes vraceli se všichni mrzutěji do Prahy než jindy. Vyjeli si za rodinami na neděli, těšili se na procházky, na posezení v zahrádkách, na večer pod širým nebem, a zatím po celý vče- rejšek lilo se jak z konve. A dnes probouze se nejkrásnější den. Jakoby se jim ta venkovská příroda vysmívala. Není to k zlosti? Jako vždycky, poslal nás konduktor až do posledního vozu. Čert aby vzal to defilé poděl všech vagonů, z nichž vykukuje tolik zvědavých tváří, a na mnohé té tváři se rozestírá něco jako posměšek. Už abychom byli na sedadle. Konečne prslední vůz, poslední kupé. Prázdné. Sláva Ne, v koutě někdo sedí a podřimuje. I hlehle! Pan doktor Záruba. Naším vpádem pretrhl se z dřimoty, vyvalil oči.
Záruba Beroun Praha
5 article
„Pane doktore, dobré jitro! Taky z výletu. z letního bytu? „Taky nemyslíte na nie jiného než na samé zábavy!“ řekl nevrle doktor. „Pravda, z výletu. ale z nuceného. Od nemocného jedu, vlastně už od nebožtíka. Vzpomenou si na člověka v po- slední chvíli. Nikoho včera po celou neděli ne- napadlo zastonat, tak jsem se těšil na pospání. najednou večer telegram: Přijeďte! Ještě jsem zastihl poslední vlak. Ano, přijeďte. Měli mne zavolat před čtrnácti dny, snad jsem mohl pro- spěti, ale jakto měl nemocný duši na jazyku — zavolali mne ke smutnému divadlu. Do rána skonal. A tak se děje pravidelně. To jsou moje výlety, pánové. Doktor Záruba probral se z dřímoty nadobro, již neusnul. A přes to, že noc probděl, jal se vypravovati. Nikdo nepromluvil slova prosto- řekého, ale snad jen pohledem kdosi doktora podráždil, že řekl: „Ano, ano, pánově, dokud vám nic neschází díváte se na lékaře — aspoň mnozí z vás — skoro s tajeným posměškem, vtipkujete, posmí- váte se latinské kuchyni. Dobrá, dokud jste zdrávi. A pak najednou má lékař dělati zázraky Ale kdybyste tušili, jak těžko někdy je být lékařen a člověkem zároveň. Máte konati povinnost strhnete celou rodinu v úpadek. Obchodník Pavelka vyhrkl nějak nedůvěřivě- „Prosím vás — — „Nu vidíte,“ řekl lékař, „všechno aby ván dal na kolku. Tak tedy malý příklad, chcete-li Najednou se rozhlásí, že zas v Praze vypuk tyfus. Není ho víc, než jiná léta, ale všechn je poplašeno a všechna nařízení v příčině epi- demí se znova uvádějí na pamět. Tu mne za velají k pacientu na předměstí, dejme tomu do Vršovic. Přijdu, podívám se, leží otec. Brzy vidím, co je. Střevní tyfus.
Záruba Pavelek Praha Vršovice
6 article
„Nu, lehká pomoc,“ prohodil Pavelk „Dáte jej odvézt do nemocnice. „Jen do které?“ řekl pichlavě lékař. „D které, pane Pavelko? Do pražské ho nevezmou, víte? Platil bych pokutu, kdybych ho dal vézt přes město. Nákaza. Ale do vinohradské ho tak nevozmou. Platil bych vůbec pokutu, kdybych jej naložil do drožky. Člověka tyfem onemoe nělého, to bych si dal.“ „Co s ním tedy počnéte? „Vidile, tím si taky vždycky hlavu lámu Nařízení je zeela jasné v té příčině. Mám učini oznámení. Pak již se ho ujme příslušný zdravotn ouřad. Ale víte, jaké jsou následky? Ten otee je chudý dělník a má šest dětí. Krom těch dět má rodina ještě čtyři nebo pět podnájemníků noclehářů. Přijde komise, dá nemocného od- vezt, ale celá rodina musí z bytu ven a všichn nocleháři musí ven, byt se desinfikuje a zavře Ano, ale kam pak ta rodina? A kam nocleháři kteří vlastně jsou poloviční a někdy i celou vý- živou rodiny! Rozutekou se, rozejdou, někteří jsou i dlužni za minulý týden, za dva. Přijde-li rodina o své nocleháře, znamená to, že opuštěná žena již zítra nebo pozejtří nebude mít ani na chleba pro děti. A to zítra nebo pozejtří — jak bude dále? Chápete, jak těžko tu konat svoji povinnost?. „Pro Pánaboha, co tedy děláte?“ „Ano, co dělám! Až mi z toho bývá horko když všechnu tu tíseň vidím. Nu, nezbývalo mi než říci, jaké nemoci se obávám, a zároveň po- věděti, co mi jest učiniti a jaké budou následky mého oznámení. Ale ještě tedy zítra se přijdu podívat. — Přišel jsem zítra — a pacienta jsem doma nenašel. Bylužvešpitále. A žena vy kuřovala a čistila, zkrátka, konala samodílnou desinfekci, jak jí rozuměla. Byla šťastna, že je muž v ošetřování a že ji nocleháři zůstali. Živo rodiny byl zachráněn.
Pavelka Vidile
7 article
„A kterak se nemocný dostal do nemoe nice? „Kterak? Lidé si někdy dovedou pomoci A tu si taky pomohli, malou lstí. Po měm od- chodu oblékli nemocného a dva z jeho pod nájemníků vydali se s ním z domu, na pro- cházku. Šli, šli, a najednou klesl pacient n dlažbu, jako mdlobou stižený. Rozumite? Ši- kovně to provedli, právě nedaleko policejní hlídky. Rozumí se, strážník po své povinnost přikvapil. ,Co pak se stalo?' — ,Ale tuhle omdle člověk, je nějak nemocný.“ — ,A kdo je to? Od- kud?“ — ,Ano, kdybychom věděli.“ — Strážník stojí, neví, co počiti. A teď se blíží prázdná drožka. „Nejlépe by bylo s člověkem do špitálu, prohodí jeden z „neznámých“ průvodců. „Já tu zlatku obětuju.“ — Strážník mávne rukou, drožkář zastaví, oba „neznámi“ ochotně po- máhají omdlelému do drožky, podají mu zlatku, strážník dá nějaký povel — a němocný jede. Lékuř ho nesmí do drožky posadit, strážník musí, neboť ovšem nevi, oč tu běží. A tak tedy. cc je za platných nařízení a všech okolnosti ne možno lékaři, provedl si nemocný sám a dostal se pod střechu nemocnice. Vidíte, pánové, čeho všeho se dožijete v praxi lékařské a kterak ne- dostačují skutečnému životu a jeho situacín všechna ta zdravotní nařízení, která se dělaji u zelených stolů v kancelářích. A to jest jen je- diná zkušenost. Ale podobných a jiných nastřádá si lékař za čas bezpočtu. Vlak zastavil na stanici vinohradské. Lékai vyskočil se slibem, že nám při nejbližší setkan poví historky jiné. Ypsilon
8 article Smělý vynálezce.
Smělý vynálezce. V záležitosti služební zavítal jsem v létě do kraje táborského a ubytoval se v útulném hostine vesničky . Několikadenní pobyt v místě jinak příjem ném býval pro mne jednotvárným a nudným. zvláště podvečer, nebýti jistého staříka, s nímž jsem se hned druhého dne při sklence piva se známil. V robustní, marciální postavě jeho sji skřícíma očima a osmáhlé pleti, v postavě dýšíc zdravím mladých let žádný by byl nehádal šede sátníka. Byl hovorný a z řečí jeho seznal jsem, že procestoval hezký kus světa. Jak mi sdělil, vrátil se asi před rokem z Ameriky, aby ukoji touhu po své domovině, dodal však, že nemíní zde zůstat — mysl jeho tihne prý zase nazpět de volných stepí texasských, kde většinu svého pohnutého života ztrávil! Horoval nadšeně pro ten volný život stepní a shledav ve mně příjem ného společníka, vyprávěl mi svým zvláštním americkými výrazy promíchaným slohem o svých zkušenostech a dobrodružstvích z dalekého zá- padu amerického; bujná fantasie kouzlila mu před očima zažité příhody mladších let a on se při vyprávění jich v dávné ty doby živě po- hružoval. „Překvapí vás asi, pane inženýre“ — začal jednoho večera — „že jsem se pokoušel též v oboru vynálezů, ale první a poslední můj po- kus, který jsem chtěl hned prakticky provádět. se mi po čertech špatně vydařil. Byl jsem již hezkou řadu let v Americe, tu zaměstnán jsa jako topič na dopravním parníku, na veletoku Mississippi, jindy jako cowboy (jízdný pasák) obrovských stád dobytka na preriích texasských, pak zase jako potulný zvěrolékař, hledě vše- možným způsobem poctivě se protlouci, když na mne jednou uhodily zlé časy a já byl bez práce.
Amerika Mississippi
9 article
Zapadl jsem se svými tinkturami — tehda jsem dělal toho doktora — do malého městečke C .. tam dole na jihu, ale nebylo do čeho píchnout. Lámal jsem si hlavu, co dělat. Náhodou byly tam městské volby, hostince byly plné a řeči točily se jenom kolem politiky. Napadlo mi uchopiti se této příležitosti a pracovati v té volební kampani která několik dní trvati měla, pro jednu nebo druhou stranu jako placený řečník. Well — pár dní to šlo, já řečnil a pil za dva, ale protože jsem toho namluvil příliš mnoho vynadav dle amerického způsobu kandidátům protivné strany co se do nich vešlo, popudi jsem tyto proti sobě a musil jsem toho nechat. To víte, tam dole hraje při volbách revolver velkou úlohu a takovému maléru jsem se chtěl vyhnout. Pár dollarů jsem z toho však přece vytloukl. Přemitaje ve své hospůdce co teď a co potom, vzal jsem do ruky právě došlé číslo novin, zdali bych v nich nějaký pokyn nenašel. Náhodou utkvěl zrak můj na vědeckém článku „o frenologii“. Jak živ jsem o něčem podobném neslyšel ani nečetl, ale nemaje nic kloudnějšího na práci zahloubal jsem se v pojednání to napadlo mi, z toho že bych mohl těžit. Př- mílám co a jak, až jsem připadl na spasnou myšlenku. Ve článku tom se pravilo, že schopnost člevěka vyznačují se na lebce různými hrboli- nami. Každá hrbolina že má svůj význama značí jisté vlastnosti duševní, dobré či špatné. Frenologisté vyzkoumali prý význam každé hrbo- liny na lebee a dali jim dle toho patřičné označení.
Well
10 article
Schopnost pro hudbu, pro obchod, pro řeč atd. značí zvláštní hrboliny, a kdo prý na příklad takovou hrbolinu hudební nemá, nedovedl by prý zahrát ani na flašinet. Článek ten široce o tom pojednával i přišel jsem na myšlénku, zdali by se nedala příroda dle přání každého jednotlivee opraviti, zdali by možno bylo hrboliny, značíei vlastnosti špatné, jako nenechavost, pijáctví, hráčství atd. zatlačiti a oproti tomu hrboliny vlastností dobrých, jakých bychom si přáli, vy- tvořiti. Pyramidální to myšlénka, co? You bet Když jsem úsudek svůj o tom ustálil, šlo mi o to. znopatřiti sobě takový model hlavy, na které by nauka frenologie byla znázorněna, jak ve článku tom je uvedeno. Jak jsem pravil, městečko C... bylo malé, takže nebylo nižádné naděje, že bych potřebný předmět v místě samém nalezl a pak jsem ne- chtěl vzbuditi svým dalekosáhlým projektem předčasně pozornost poptáváním se po takovém modelu.
11 article
Zajel jsem si tudíž hned druhý den do ne- dalekého většího města, kde jsem věděl, že jsou vyšší školy a kde možná bych žádanou věc destal. Po dlouhém běhání a poptávání se sdělil mi v lékárně, že kdysi takovou hlavu měli aže ji mezi haraburdím na půdě vyhledají. Skutečně za malou půl hodinky přinesl lékárníkův fámulu s dychtivostí očekávanou hlavu. Ač jsem tomu ještě moc nerozuměl, shledal jsem přece při povrchní prohlídce, že mnohé z cedulek, ozna- čujících pojmenování těch kterých hrbolin, na dobro scházejí, leč to mi nevadilo, zbylo jich tam ještě dost, a pro mou potřebu to stačilo. Zaplatil jsem tedy požadovanou cenu a odnesl hlavu do hostince. Radost moje byla veliká. V duchu vi- děl jsem se již slavným a bohatým mužem, který smělou myšlénkou svou převrátil veškeré theorie předurčení člověka, k němuž hrnou se zástupy lidu žádoucích přeměny neb sesílení svých vro- zených schopností.
12 article
Toho dne jsem byl více zpit svými vidinami než pivem, ač jsem ho na oslavu své geniáln myšlénky vypil více než by bylo třeba k vy koupání pořádného pudla. Druhého dne zavolal jsem si kováře a ob jednal u něho dle míry lidské hlavy zvláště se- strojené kleště na stojanu. S kleštěmi spojen mě býti nahoře pohyblivý šroub s patkami k vymě- ňování. Představoval jsem si věc asi takto: do těch plochých kleští na stojanu upne se hlava utahováním šroubu při použití patky ploché, budu zamačkávati hrboliny lebky, jež by bylo třeba odstraniti, kdežto k vytvoření určité hrbo- liny měla sloužiti patka s vykrojeným středem. tak aby se vyvodil tlak pouze postranní v jistém kruhu. Kovář sice dobře nechápal co s tím chci, ale slíbil přece, že dle měho návodu vše udělá de večera přinese.
Kovář
13 article
Pustil jsem se nyní do preparování hlavy- Musil jsem jí dáti nový nátěr, jakož i doplnit nejlepším způsobem scházející označení někte- rých hrbolin. Počítaje s místní potřebou, přilepíl jsem tam lístek s názvem „boxování“, jiný „hra v karty“, „hra v kostky“ a podobných více, jal se mi dle místa právě hodilo. K večeru přines kovář objednaný stojan, který se mi zdál troch neforemný, ale jinak vyhovoval mé potřebě. Jsa v městečku C... svým řečnickým vy stoupením již trochu znám, zvláště s předsta veným a jinými hodnosty, umínil jsem si, před vésti vynález svůj nejdříve tamější veřejnosti Vydání na model, stojan, cesty atd. ztenčil moji skromnou hotovost skorem na nullu a v oče kávání výdatného přílivu z projektované před nášky, kvapil jsem ještě téže noci vlakemdo Záhy z rána navštívil jsem mayora a ně kolik pánů radních a vyložil jim svůj epocháln vynález, jakož i úmysl, uspořádati hned druhý den veřejnou přednášku o frenologii s experi menty. Získav při sklence whiskey všechny pr svůj projekt, objednal jsem ihned u tiskaře pla káty, slibiv zaplacení po přednášce, na kterou jsem chtěl vybírati malé vstupné.
Musil boxování
14 article
Byl vám to shon druhý den, když plakáty ohlašující velikými literami mou přednášku, na lepeny byly na rozích ulic, na telegrafních tyčíeh a všude, kde bylo příhodné místo. V takovém malém městě jest přednáška vůbec velkou udá lostí, nad tož přednáška o frenologii se zajíma vými experimenty. Já byl hrdinou dne ji předem. Přednáška konati se měla v tanečním sálo jednolo hostince. Dávno před ustanovenou ho dinou přicházelo zvědavé obecenstvo a já ne postačil vybírati vstupné. Příjem byl skvělý předčil daleko mé očekávání. Nejsem nervosním člověkem — při svých potulkách na prériích dost často jsem měl pří- ležitost ukázati svoji srdnatost, ale první moje vystoupení v tomto oboru, před tak četným obe- censtvem, naplňovalo mne přece jen jakousi ne- známou obavou. Vždyť jsem přístroj svůj nemě ještě vyzkoušený — což kdyby to nešlo? Vystoupiv na improvisované podium, kdež postaviti jsem dal stolek se svým frenologickým modelem a dvě židle, započal jsem svoji před- nášku, předeslav několik uvílacích a lichotivých slov, adresovaných na přítomné hodnosty a vá- žené občany. Vylíčiv v delší řeči obšírně pojem frenologie dle článku, jehož obsah mi výtočně utkvěl v paměti, přikročil jsem po malé pře stávce, ve které sobě obecenstvo model hlavy zvědavě prohlíželo a mínění svá pronášelo, k vy světlení mého dalekosáhlého vynálezu.
15 article
Předeslav, že po namáhavém studiu ně- kolika let se mi podařilo sestrojiti důmyslný při stroj, pomoci jehož mohu hrboliny špatných vlastností zatlačiti, a hrboliny vlastností dobrýeh na hlavě vyvolati, zmínil jsem se — jenom abych větší důvěry pro svůj vynález získal — že vy zkoušen byl nejpřednějšími kapacitami léka skými v Novém Yorku, Bostonu a Chicagu, a n výstavě ve Filadelfii předešlého roku že vzbuze val všeobecný obdiv. Mnozí politikové, finančnie a jiní — dodal jsem — děkují jedině měm vynálezu za své nynější vysoké společenské po stavení. Kdo by z přítomných vážených občano měl nějakou touhu stran přeměny svých vroze ných schopností, pravil jsem povýšeným hlasem nechť přistoupí blíže, v několika minutách za po platek pěti dollarů zatlačím jemu hrbolinu vlast ností špatných, neb vyvodím apparátem za po platek deseti dollarů žádanou hrbolinu vlastnost dobré. Obecenstvo tleskalo, ale dlouho se nikde nehlásil. Konečně povstala v zadu nějaká žen a ptala se, zdali bych ji mohl zvýšiti hrbolinu vý- mluvnosti. Dle hbitosti její řeči seznal jsem, že jest výmluvná až dost, leč pozval jsem ji ke stolu a uvelebil na židli. Makám po její hlavě, kde bych nějakou tu hrbolinu nahmátl, ale zdálo se mi, že vůbec žádně hrboliny nemá. Víte, já v tom nebyl ještě zručný a pak měla žena ta náramně husté vlasy. Sdělil jsem jí, že jí budu musit dřív oholit vlasy že překážejí, k tomu ona ale nechtěla ni kterak svolit a tak z experimentu, na který jsem byl sám zvědav, sešlo!
Nový York Boston Chicago Filadelfie
16 article
Mezitím přihlásil se ale jistý mladík a před staviv se mi jako básník, žádal na mně, abych mu zvýšil jeho lýrické nadání. Podal mi dese dollarů a sedl si odhodlaně na židli. Vjel jsem mu oběma rukama do kučerů, bych nahmátl ně- jakou tu hrbolinu a vzpomínal při tom, zdali n hlavě modelu podobné označení jsem četl. Ko nečně nahmátl jsem na zadní straně hlavy ně jakou bouli, přisunul k milému básníku svůj svě rák a sevřel mu hlavu, že se nemohl ani hnout Usmíval se tak příjemně, jakoby seděl u foto grafa a sledoval počínání mé s klidem obdivu hedným. Nasadil jsem šroub s příslušnou patkou na tu bouli a začal utahovat. Chvilku si to dal líbit najednou však dal se do nehorázného křikua nadávání, což bych u poety nebyl nikdy oče kával. Chtěl vyskočiti, ale nemohl, bylť ke sto jenu hlavou připevněn. Křičel, že ho chci zabit abych ho pustil, že zapovídá si další provádění operace. Obecenstvo jako na povel vyskočilo, vše hrnulo se ke mně, mnozí mávali proti mně re- volvery — i viděl jsem, že věc má jest zde na dobro ztracena. Nechal jsem všeho a skokem byl jsem u nej bližšího okna a venku. Na štěstí byl sál v pří- zemku budovy. Několik kulí z revolverů poslán za mnou jako na pozdrav, na štěstí však mne žádná nezasáhla. Běžel jsem, co mi nohy sta čily a nezastavil se až daleko za městečkem. An jsem si nešel do hospody pro své tinktury prášky, ty jsem jim tam nechal na úhradu svéh účtu za byt a stravu. Nikdy více jsem se frenologií nezabýval aniž vynález svůj dal si patentovat. Měl jsem toho jednoho experimentu dostil J. F. Krči.
Krč
17 article Pryč s masem.
Pryč s masem. Humoreska. Napsal Sipul u sz. Žehnám Pánaboha, že jsem se stal oby vatelem tohohle malého domku ve vnitřním mě stě. Avšak jenom náhodě děkuji, že jsem se tan dostal. Jednoho dne obědval jsem v jakési mal. hospůdce. Naproti mně seděl starý, pěkně oble čený pán, jenž, když jsem se usadil, pojída okurkový salát a hltal svoji polévku s velikým kusy nakrájeného chleba s takovým gustem jakoby to byla šťáva z pečeně. Také já objednal jsem si nejprvé karfiolovou polévku, po ní špinát bez masa, potom ještě jeder špinát bez masa, pak sýr, načež jsem vypi sklenici vody — co jsem měl dělat? Neměl jsen peněz, abych mohl jísti maso. Teď jsem teprve zpozoroval, že onen star pán s okurkovým salátem sleduje skrovné moje hody se živým účastenstvím. Když jsemje ukončil, promluvil na mne — Pán je vegetariánem? — Jsem. (Co jsem mu měl říci. Nebylo mi po chuti vyznati se mu ze své chudoby.) — A proč? (Kdybych jím byl, také bych mu to nedoved odůvodniti, tedy ještě dobře, že jím nejsem.) — Nemohu jisti nic takového, čeho může člověk nabýti jenom zničením nějaké živoue bytosti — řekl jsem konečně po krátké, ale dů kladné rozvaze- — Bravo, mladý muži! A proč pak n pijete víno? — Nesáhám k takovým nápojům, které jsou s to, vzbuditi v člověku špatné žádosti. — Zcela správně! Jste řádný muž. Jaké je vaše zaměstnání? — Jsem městským úřadníkem při bernín úřadě.
Sipul
18 article
— Máte byt? — Mám. — Nechtěl byste se z něho vystěhovati? — Proč se ptáte? — Poněvadž v mém domě lze za nepalrn peníz najati malý pokojíček a kuchyň pro mla dého muže mravného chování. — Co vyrozumíváte mravným chováním Zvláštní vehod ze schodiště? S úžasem na mne pohledl. — Vy asi teprve nedávno jste zanechal je dení masa, že takové věci mluvíte! Co bych tín měl rozuměti? To, aby dotýčný byl vegetariánem — Tedy vy jste jím také? — Já jsem doživotním, čestným předsedou vegelariánů a nejhorlivějším apoštolem této víry Neslyšel jste ještě jméno Tobiáše Müllera? — Vy, vy, že byste byl Tobiáš Müller? Do volte, pane, abych s úctou povznesl svůj pohled na vaše vlasy, sešedivělé v jedení zeleniny. — Jen směle povzneste! Nu, půjdete k mne za nájemnika? — Ano. Kdy mohu jíti? — Hned. — Pojďmel — A vaše věci? — Na své věci nekladu žádné váhy.
Müller
19 article
Za půl hodiny přistěhoval jsem se do toh domu. Byl to pěkný, útulný domeček, s malin- kými, ale čistými byty, v nichž bydlily samé ve- getariánské rodiny. Také můj pokojík byl pří- větivý, pěkným nábytkem opatřený a na jeh stěnách visely podobizny samých neznámýeh lidí: byli to samí apoštolové nejedlíků masa. které snad masožraví barbaři v olejí vařili nel do vřelé smůly namáčeli. Pokoj byl za šest zlatých měsíčně a já jsem si tajně přál, aby všichni domácí páni v Pešti byl vegetariány. Ihned jsem se tu cítil jako doma. Všichn nájemníci přijali mne jako svého bratra, a všichn drželi jsme spolu jako první křesťané v dobác pronásledování. Ráno přineslo mi švarné děvče kakao. T jest nejpříjemnější zoologie: takovýmto způ- scbem zvěděti, že kakao není zvíře. Chtěl jsem tu dívku z vděčnosti políbiti, ale zavčas jsems vzpomněl, že se mám masa zdržovati. — Kdo posílá to kakao? — ptal jsem se suše. — Domácí pán. Každý nájemník dostává je ráno. — Nemusí se za to zvlášť platiti? —— Ne. Bravo! Takovým způsobem se nové nábo ženství velice brzy rozšíří, a továrnici kakaa budou nejzámožnějšími lidmi světa.
Pešť
20 article
Dosud platil jsem za byt třicet zlatých, teď po svém pokřtění na novou víru, zvýšily se tedy mé příjmy o dvacetčtyři zlaté. K čemu by měl ty peníze obrátiti mladý člověk, jenž má mnohem více věřitelů, než aby mohl začíti se splátkami měsíčními? Na zlepšení své stravy? Předplatil jsem se u paní Sziporkové v jedné velmi zastrčené ulici na obědy a večeře za osm náct zlatých měsíčně, a jedl jsem masa, jako ně jaký lev. Ale kdykoliv jsem se setkal s Tobiášem Mil lerem, vždycky jsem se začervenal, poněvadž jsem měl v těle ještě jakýsi cit poctivosti. Pan domácí vrhl na mne ze svých šedých očí ostrý pohled, ale neřekl nie. Pocítil jsem potřebu, abych si svou posi sesílil. Snad mne má v podezřeni? Koupil jsem tedy za jeden zlatý opaprikovanou slaninu odebral jsem se s ní k Müllerovi. — Pane — pravil jsem — můj otec je ven kovan a nová učení nemají u něho vlivu. Marně jsem ho přemlouval, nechtěl jíti za mnou. Ba aby on mne zpět do svého tábora převedl, po sílá mně tuto slaninu, kterou vám zde hned ode- vzdávám na důkaz mé věrnosti a důvěry. V očích Müllerových slzy se objevily. — Děkuji, mladý muži. Se slaninou tout naložíme tak, jako se svým nejúhlavnějším ne- přítelem. Slavnostně ji spálíme. — To nedělejte, pane Müllere, neprobuzujie spící lvy, pomyslete si: pražená slanina, ach, můj bože! . .. A třikráte jsem zamlaskal svým jazykem Müller počítal nahlas počet mlaskotu, načež přísně pravil: — Aj, aj, mladý muži, ve vás se už snad také probudil spící lev? Uchopil jsem ho za ruku. — Pane! — pravil jsem citlivým hlasem — nepřipodobňujte mne k nejmasožravějším obludám. To mne bolí. Probuďte ve mne vel- blouda, vola, kozu, górskokana. . . Ale lva nechte stranou.
Sziporková Tobiáš Müller Müllerův
21 article
— Dobře, mladý muži, já vidím, že jste můj nadšený přívrženec. Tu slaninu položte sem na stůl... a řekněte mi, co je to ten g or- skokan — To je zvíře, které s káče, pročež n- zývá se skokan. — A proč mu říkají g ór Okamžik byl jsem v rozpacích — Protože při skákání křičí „g ór“ — odpověděl jsem s chladnou nestydatostí. — To zvíře tedy mluví — Nikoliv, říká jenom „g ór — A co pak to znamená gór — Na to se račte zeptati toho skokana. Řka to, rychle jsem odešel. Od toho malého zoologického výletu delš dobu jsem se se svým domácím pánem nesetkal. Jednou jsem se rozhodl, že si prohlednu dřevník, k mému bytu patřící. Vzal jsem do ruky hoříe svíci a sestoupil jsem do sklepa Jak (ak kráčím po tichu po měkké podlaze tmavé chodby, co to vidím najednou skrze latě dřevníku? Pan Müller sedí na jednom sudu a s největším apetitem pojídá slaninu. Jedl moji slaninu!
Müller
22 article
— Dobré chutnání, pane Müllere — pravil jsem klidně a posadil jsem se vedle něho. V následujícím okamžiku uřízl jsem si kus slaniny a počal jsem s tváří nanejvýše přirozenou Pan Müller hleděl na mne chvíli ztrnule jako kámen, konečně přišel k sobě a pravil; — Co... cože, vy jíte slaninu? — Ovšem. Když vy ji jíte, pak to nemůže býti nic jiného, než nějaká vegetariánská sla- — Slanina je také nepochybně nepřímo ve gelariánským jídlem. — Jak to — Jest z masa vegelariánského zvířele. — Které je to — Prase. To jí žaludy, otruby, kukuřici, brambory a tykev. Zkrátka, je to náš kollega. — Tak jest, neboť mimo žaludy a otruby, jíme my totéž, co ono. —— Ovšem. Víte-li pak, že pokrokoví veg tariáni značně zmírnili svá dogmataí — Vy jste tedy pokrokář? — Ano, a zvífata, která požívají rostliny a plodiny, nepočítám k masitým jídlům — Dovolíte, abych i já přestoupil k ne ologům. Pan Müller učinil jakýsi rozhodný pohyb. — Eh, vězte všecko. Já jsem vystoupil z sekty jísti,
Müller Slanina
24 article
— Al — Našeho předsedu ranila mrtvice. A to jest důkazem, že vegetarianismus nechrání bez výjimky proti mrtvici, jak až dosud všeobecně bylo hlásáno. A poněvadž jsem já pouze ze strachu stal se vegetariánem, opustil jsem t svoji stranu. Také ve svém domě musím udělat změnu. Od prvního budete též vy platiti za pokoj dvacetpět zlatých. Dobrý dení Druhý den dal ohlásiti svým nájemnikům tuto změnu oběžníkem Od prvního tedy znova jsem se vrátil k květáku a špenátu a stal jsem se vegelariánem ihned, jakmile jsem přestal vegetariánem býti. Z maď. přel B. Košut
Al B Košut
25 article Nepřítel mládí.
Nepřítel mládí. Napsala Marie Starová List přítelkyni. Drahá přítelkynět Proč tak dlouho jsem nevyplnila svého slibu? Protože jsem váhala svěřiti listu zpověd. jež od dlouhé doby svírá mé srdce a již bych ra- ději všeptala v ucho přítelkyně, jakou jsi ty. Ale tvoje prodlužovaná odloučenost pobídla mne abych vyhověla tvému přání. S nevyčerpatelnou zvědavostí lidského srdce chceš věděti, byt i tvá nejlepší přítelkyně byla snížena ve tvých očích. Ach, kdyby věděti bylo chápati, kdyby naše zkušenost mohla sloužiti za záštitu těm, jež milujeme, jistě bychom častěji a lehčeji se odvažovali zdvihati roušku, zahalující smrtělná muka našeho srdce. Ale tato upřímnost ukojila by pouhou zvědavost našich přátel; jejich srdce, které žízní po osobních citech, chce toho zakusiti na sobě samém. Proto moje důvěra nebude snad míti žádný mravní prospěch pro tebe, leda ve chvilích vystřízlivění že se upamatuješ, že i já jsem prošla tím utrpením a že bolest jest vše- obecný zákon, který vychovává srdce a roz- vijí cit.
Starová
26 article
Zůstati vdovou ve třiceti létech, bez děli. bez určitého cíle v životě jest ztroskotání loda na širém moři. Ve starostech o svou svobodu pokoušela jsem se orientovati se v tomto oceánu, jehož zrad jsem neznala, protože jsem prožila nejkrásnější léta svého mládí u lůžka svého cho- rého muže. Slyšela jsem tehdy temně, jak doléhá ke mně vzdálený hluk světa; čítala jsem v kni- hách historie lásky, jež se ve mně probouzely ne- určitou touhu a prudkou zvědavost. Byla jsen jako ti obyvatelé pobřežní, kteří pozorují moře nepokojné a nekonečné, aniž se odvažují vydá- vati se v nebezpečí na něm. Proto jsem jen slabě odpírala naléháni své matky, která na konci měho smutku chtěla mně připraviti nový život. Vstoupi a jsem tedy do zábav uspávajících a příliš slad- kých, v nichž mé srdce, které se sotva bylo pro- budilo z dlouhé letargie, zakoušelo stálou rozkoš, Tak uplynuly dva roky. Zdálo se, že se lid ke mně přibližují s nedůvěrou, protože chudá vdova jest pro ně opravdovým nebezpečenstvím za našich dnů jsou lidé především opatrní; dávali mně cítiti, že můžeme býti spolu jen přátoli,