ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0580e920-70b8-11dc-827d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 55, person 70, org 6, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXIII
2 masthead
V Praze, v neděli dne 14. června 1903
Praha
3 masthead
Číslo 16l.
4 article
Na rauní a odpol. listy před plácí se v Praze v admlnistrani na miěstn na čtvrt let s dvojí čenáško n. . . 7 K 50h Ba měsíe . . . . . . 2 K 30h Poštou: a nse . . . . . . 3 K na čtvst lela s dvojí zlallkou na měat čtrí teta . . . . 11 K So
Praha
5 title
Dnešní číslo pro Prahu je o 18 stranách.
Praha
6 article Katastrofa bělehradská a ně mečtí „mravokárci“!
Katastrofa bělehradská a ně mečtí „mravokárci“! Obdivuhodný klid a pořádek, s jakým ná- rod srbský od krvavé exekuce z noci 10. června pohliží řádně volbě nového krále vlasti své vstři — nevýslovně dráždí a hněvem rozpaluje všecky ty ušlechtilé duše v německo-centralistickém tá- boře zdejším, jež by ničeho vroucněji si ne- přály, než aby Bělehrad byl dnes v plamenech a v bouři nejkrutější občanské války, aby tim byla dána »policii evropské« zá- minka a příčlina k nejráznějšímu zakro- čení a spořádání »divokého toho národa « jiho- slovanského, jejž napadá dnešní »Neue Freie Presse« s takou zuřivostí, že snad ani před sto léty anglický tisk vášnivěji nezuřil proti kralo vrahům a Jakoblnům veliké revoluce francouzské. »Jaký to národ!« křižuje se pokrytecky vídeňská pověstná pachtýřka mravnosti a lidskosti. »O plesá, když vrahové vycházejí z královského paláce; on dává zahráti vítězoslavnou fanfáru, když spatří jejich krví rudé ruce; on necít hrůzy z prolité krve, on nemá soucitu pro zasloužený a přece strašný osud. Náchyl- nost k ukrutnosti za naší doby sice všude vzrostla, ale nálada v Bělehradě jest od těto novodobé náchylnosti naprosto rozdílna; tam jest rozkoš z ukrutenství ještě samorostlá, kul- turou nezkrocená, společenskými způsoby sotva ještě pozakrytá. Bělehradští občané se smáli jako oni versaillstí sansculotti a jako ty pařížské zelenářky vůči sťaté hlavě francouzského krále Ludvika XVI. Národově s takovouto zvláštní ve- selosti, kteři se rozradují, když jejich králové zastřeleni na zemi leží, když mrtvoly z oken litají a ženy se ubodávají: národové taci těžko dají se ovládati! Ještě málo knížat srbských zemřelo v posteli a nový král Petr Kara- dorděvič zatouží asi ještě častěji ve svém krví ztřisněném a kletbou stíženém konaku běle hradském po tichosti jezera Ženevského.« —
Ludvik Petr Kara Bělehrad Neue Frei Presse královský palác
7 article
Ano, tu vězí příčina všeho toho mravokár ného rozhorlení spanilomyslné »Neue Fr. Presse«, která sama od jakživa byla i jest prosla všeho soucitu lidského pro utrpení národův slovan- ských, když je vyhlazují němečtí hakatisté způ- sobem nejpodlejším, která sama s takou radost otiskla pověstný fanatický list Theodora Momm- sena, vyzývající Němce zdejší k ranám do lebek českých; — původ Všeho toho rozhor- lení vězí v tom, že národ srbský klidem svým šťastně uhájil si svou svobodu, svou integritu vlasti, své právo volného sebeurčení, tak že ho nemohou Němei dostat pod svou kuratelu ve chvíli, kdy rozhodujeo svých dalších osudech volbou nového krále srbského, jímž bude dle všeho asi kníže Pet Karadorděvič, uvědomělý to, bystrý, vzdě- laný a věrný patriota srbský, o jehož státnickou způsobilost a ryzost charakteru nefroufá si an pošklebná zášť »Neue Freie Presse« zavadi. Po králi slabochu a loutce přijde na trůn srbský opět celý muž a úetyhodný charakter — tak doufá veliká většina národa srbského. A toho nemůže interes německý v Srbsku potřebovati. »Hine illae lacrimae!« Odlud ten zuřivý vzlek »Neue Freie Presse« proti Srbům; proto hledi ještě v poslední chvíli odstrašovat nejvážnějšího nápadníka trůnu srbského, aby prý z krvi po třisněných rukou vrahů nepřijímal koruny srbské, proto maluje Petru Karaďorděviči veškerou čern své tiskárny ty hrůzy, jaké prý ho čekají onom klelbou stíženém a krví prosáklém konaku
Neue Momm Němec Srba Karadjordjevič Francie . Presse Srbsko Neue Frei Presse Peto Karadorděvič
8 article
bělehradském, až ho v nocech bezesných děsit budou stíny zavražděných tu Obrenovičův atd. atd. Nuž, dějin znalý Petr Karaďorděvič sotva se asi těch strašákův vídeňské mravokárné Frýny zalekne! Kolik že evropských říší na- lezlo by se, jež by po Bělehradě směly hodi kamenem ? Kde by všude musilo podle spiritismu »Neue Freie Presse« v sídlech královskýeh strašit! Kdyby se nevěrecký bursovní ten orgán nečinil tak hloupě směšným, alebrž prostě do znal, že mu jest klidně a hladké nastolení no vého krále srbského za obecného ticha velmoe evropských proti mysli, že si přál jiný vývoj věcí v Srbsku, plný zmatků, plný občanskýcha vojenských bouři, plný slovanské nesvornosti krve. To by byla »voda« na německé mlýny ne ta imposantní kázeň politická, jakou doposu osvědčuje národ srbský. Příliš rychle se orkán vybouřil a příli záhy nastal klid, vůči němuž nelze žádně moe cizinské »brachiální silou« zakročit: to je s jediné, co hněte a páli všechnu tu mravnost hořekující v táboře německých levičákův, takže peskují i svého Körbra, proč prý tak blaho- volně sliboval všem příštím vládám srbským šetrnost a neutralitu Rakouska pokud neosvědčí se Hakousku nepřátelskými. »Körber vyjel z kolejí!« naříká dnešní »Bohemie«, »on takměř již předem uznal vládu Petra Karaďorděviče, což nikterak neodpovida citům německé levice !« Jak zeela jinak a nepoměrně politicky roz umněji vedou si vůči katastrofě bělehradské po litikové maďarštl!
Obrenovičův Karadjordjevič Körber Petro Karadjordjevič Bělehrad Srbsko Rakousko Neue Frei Presse Bohemia
9 article
Místo všeho pokryteckého nářku a morali sování píše čelný vládní list uherský, »Pes ťer Lloyd«, na úvodním místě dne 12. t. m doslovně: »Instinkt lidu měl pravdu. Onoho dne, kdy král Alexandr srbský ohlásil národu svému proklamací svůj sňatek s Dragou Luně- vieovou, nikdo neprorokoval sňatku tomu do brého konce, nýbrž každý tušil, že to dopadne zle. A předtucha ta nikdy nezmizela Proto dnešní krvavá událost překvapila je dině pro ukrutné své provedení, ale jinak by! národ na svržení krále Alexandra všude takřka připraven. Nešťastná žena, klerá mladého 26letého panovníka uvrhla v záhubu, ovšem uspíšila spo- lečný konec smělou svojí hrou, jakouž protežo- váním svých bratrův a ostatních příbuzných milců zahnizďovala ve vojště nepoti s m. Srbské vojsko se jí za to kruté odemstilo a b srbský při vší své hrůze před ne- zbytnými krvavými činy přijal odvelu s jakous důvěrou, ba téměř se zadostučiněním. Jest mu sice srdečně líto nešťaslného 26letého krále, který se nemohl na tom světě vyznat ani jako dífě, ani jako muž, ani jako syn, ani jako král: avšak každý uspokojuje se tím, že musilo k tomu dojíti a ž těžce zkoušená vlast má zlou, ne snesitelnou epoch u za seboul« Tím je prostě a správně vystižena a vy- světlena celá ta psychologická záhada o klidném uspokojeni všeho národa srbského vůči kata- strofě tak srdcelomné a hrozně. »Nemohlot jinak skončit — musilo k tomu dojíti« — oddychnul si srbský národ z hluboka po ráně z noci 10. června, jako si oddychuje pacient po přestálé těžké, ale spasné operaci. Byla bolestnou, vyteklo mnoho krve, ale nebylo jiné pomoci, měk-li národ býti zachráněn od zhynut. A on chce se uzdravit, on chce žíti a m doufáme také pevně, že bude žít a šťastněji žlt, přese všechnu zlobu nepřátel svých.
Lloyd
10 article Krvavý státní převra
Krvavý státní převra v Srbsku.
Srbsko
11 article První kroky zatímné vlády.
První kroky zatímné vlády. Zvláštní čtvrteční vydání orgánu srbské r dikální strany „Odjeku“ podává zprávy o prvýcl kroeích Avakumovičovy vlády, jež se ustavil hned po katastrofě bělehradské. Známý manifest v němž se stručně sděluje o smrti královskýeh manželů a obnovění ústavy z r. 1901, jakož o svolání staré skupštiny a senátu na pondělek rozeslán ihned telegraficky všem okružním ná čelníkům s rozkazem, aby jej sdělili občanstvu a všem úřadům a zároveň aby udrželi pokoj. Pak se dodává: „Sdělte všem poslancům a senatorůn rozpuštění národního zastupitelstva, aby v před- večer 2. (15.) června byli v Bělehradě.“ e Druhým dílem zatímné vlády byto sesazen městského stárosty bělehradského Maršičanino a jmenování starostou plukovníka Bohdana Damja- no viče. Nový starosta vydal ihněd vyhlášku k ob- čanstvu, v níž opakuje obsah vládního manifestu a vyzývá občanstvo, aby pomáhalo vládě udržet v městě pořádek a bezpečnost. Vzhledem ké svo- lání skupštiny zapovídají se v Bělehradě všeliké veřejně schůze.
Damja Bělehrad
12 article
Předsedou kasačního soudu stal se opět D mitrij Radovič, jenž byl nedávno toho míst zbaven. Všichni účastniei demonstr ae zedne 23. března, kleří se nacházeli dosu ve vyšetřovací vazbě, byli propuštěni n svobodu, když se vážení měšťané za ně za- ručili, že se nevyhnou dalšímu vyšetřování Ostatně vláda učinila skupštině návrh, aby byla udělena amnestie všem politickým provinileům. V redakční stati píše „Odjek“: „Národn zastupitelstvo, které se sejde dne 15. t. m. uvede spořádané poměry do země, tak aby Srb- sko bylo skutečně právním a ústavním státem důstojným členem evropské společnosti. Očeká- váme od všeho srbského národa, že nalezne prav slovo a pravý skutek v těchto těžkých, osudných chvilích. Srbsko dokáže před celým světem, jak mu záleží na právním, pokojném a zákonitém stavu. Přejeme si, aby po celé zemi zavzněl dnen radostný výkřik: Ať žije svoboda a svobodno Srbsko! Ať žije národ, ať žije vojsko!
Radovič Srb Srbsko ať žít svoboda
13 article Zatimná vláda a cizí státy
Zatimná vláda a cizí státy Ministr vnějších věcí Kljevič sdělil zástup cům tisku, že těměř všechny státy vzaly již na vědomi zprávu o utvoření zatímné vlády v Srb- sku, notiftkovanou prostřednictvím srbských vy slanců. Zvláště dobrý dojem učinilo prý pro- hlášení hr. Goluchowského, že Rakousko po kládá volbu nového krále za vnitřní věc srb- skou. Rumunsko a Bulharsko vzalo také již na vědomí utvoření se zatímné vlády. „Pesler Lloyd“ o katastrolě. Vynikající pešťský list píše na čelném místě „Instinkt lidu měl pravdu. V týž den, kdy krá Aloxandr ve své proklamaci oznamoval národu své zasnoubení s Dragou Luněvicovou, nebylo nikoho, kdo by tomuto sňatku předpovídal co do- brého. Každý tušil neštěstí a předtucha tato ni- kdy od té doby nezmizela. Dnešní krvavá udá- lost překvapila tedy jen svým ukrutným prove- doním; jinak byl každý ve všech vrstvách srb- ského lidu připraven na sesazení krále Alexandra. Nešťastná paní, jež 26letého krále uvedla v zá- hobu, jen urychlila společný konec smělou hrou. jíž zavedla nepotismus v srbském vojsku, pod porujíc své bratry a jiné příbuzné a své chrá
Srb Lloyd Aloxandr Alexandr Rakousko Rumunsko Bulharsko
14 article
něnce. Srbské vojsko se jí za to krutě pomstilo kdežto těžce zkoušený srbský národ přijal tuto pěmstu přese všechnu ošklivost k nezbytnému krveprolití klidně a s jakýmsi skoro zadost učiněním. Jeví se ovšem pochopitelná sou- strast k nešťastnému králi, jenž byl po celý živo nešťasten a nenacházel svého pravého místa na tomto světě ani jako dítě, ani jako muž, ani jako syn, ani jako král. Všichni však souhlasí v tom že to musilo tak býti a je uspokojení, že těžce zkoušená země má již za sebou hroznou. ne snesitelnou epochu. Pozdě došlý věnec ku pohřbu královny Dragy Teprve včerejšího dne uvolněna byla poně kud poštovní doprava zásilek a předmětů do Bělehradu a odtud po Srbsku; telegrafní spojen jest stále pod kontrolou. Včera dopoledne o de- sáté hodiné doručena byla městskému. úřadu bedna větších rozměrů, daná k dopravě jakous Olgou Kalevičovou v Zemunu. Když bedna ote- vřena, nalezen v ní velký, drahocenný věnec se stuhami, v barvách červeno-medro-bílé, za- střených černým tylem, s nápisem: „Ne- šťastné paní“. — V přiloženém dopise prosí neznámá Olga Kalevičová velmi snažně, aby na rakev nešťastné královny, která prokázala jí kdysi veliké dobrodiní, položen byl onen věnee. Ovšem žádosti této nebylo již možn vyhověti, protože rakev s ostatky Dragy nalezal se již pod zemí; věnec však dopraven byl n hřbitov u sv. Marka a zde na rov královských nmanželů položen. Stuhy s nápisem byly však sňaty a ponechán pouze u věnce smuteční tvl. Z tajů žalářů a podzemních kobek povnostnicl v Srbsku.
Kalevičová Drag Marek Bělehrad Srbsko
15 article
Oběti politických rejů a ohavné „justice“ Milana i jeho Sášy, jednak již trouchnivějí, jed nak — z doby novějších náhlých soudů — opustili po krvavém převratu na trůně srbském na záruku danou žaláře a věznice, tato černá místa a ponuré brlohy, určené pro propsané veli- činy srbské. Je až hrůzno, vzpomínati události ohavných a neronského řádění Milanova. Ale v době, kdy celý svět obrací své zraky k Běle hradu, rozechvěn tím, co se stalo a co bude následovat, vyvstávají jako zjevení hrůzná man z mysli všechny ty oběti pustého dobrodruha. zplozence pekel, Milana Obrenoviče, zlého dé- mona Srbska... A současně ke zjevu tomu tvoří příšerné pozadí obrysy bělehradských pev ností, jichž žaláře a díry sťraší svým zjevem Jest tomu 36 lef, co zmizel půlměšíc s cimbuř tvrze bělehradské, ale tolik ukrutenství za tu rěcké díktatury nebylo tam napácháno, jako z tuto dobu.
Milanův Obrenovič Běla hrad
16 article
Obrenovičové s nepohodlnými lidmi dělal krátké processy. Nebezpečnější tajně odpravili jiné uvěznili. Furor Milanův nejzlopověstněji pro slul v roce 1899, kdy od 6. července, t. j. od attentátu Djury Kneževice na Milana do konce roku zatčeno bylo 376 osob, 281 vyhnáno ze Srbska, mezi nimi bývali ministři srbšti Sáva Grujič, Michal Vujič, Milovan Milovanovič a Mi- chal Djordjevič; přes 200 jich dobrovolně ze Srbska prchlo; okolo 20 osob úplně zmizelo 71 psob ztratilo státní službu, pensi a pod. Všeeh dohromady 950. Z těch čtyři usmrceny (mez nimi Kneževič zastřelen), dva zešíleli (mezi nim protopop Milan Djurič, kmet, odsouzený ne vinně k 20letému žaláři v okovech). Šedesát čtyři osoby byly odsouzeny ke ztrátě svobody úhrnem na 411 let, většina z nich pro „urážku Milanova Veličenstva“ Toť jen malá ukázka jeho neblahého ř dění. Nejvíce otřásly celou Evropou zprávy hanebném zardousení uvězněných žen Marko vičové a Knižaninové v žalářích bělehradských.
Obrenovič Milanův Grujič Vujič Milovan Milovanovič Djordjevič Kneževič Djurič Srbsko Evropa
18 article
Pro politické, uměle způsobené a křivými žalobci dokázané přečiny měli poslední dva Obrenovi- čevé nejtěžší žaláře nebo popraviště; pro zloděje a sprosté vrahy měli káznice. V bělehradské pevnosti, hluboko pod hla- dinou Dunaje byla místa, kamž dostal se ne- jeden srbský vlasteněc, aby nikdy více odtud ne- vyšel. Zemřen-li smrtí „přirozenou“, totiž zadu- šením nebo hladem, či dopřáno-li mu milosti, aby se napil z poháru, naplněného jedem, či byl-li zardousen — kdož to ví. Zkrátka, zmizel a kdo by se byl po něm pídil, zmizel též. Právě naproti budově pevnostního velitelství vedou ne- smírně hluboké sehody do podzemi, snad do studně, pocházející ještě z římských časů, jejíž dno jest hluboko pod hladinou Dunaje. To byla Milancva lidomorna. Bělehradské kasematy a ještě temnější brlohy pro politické zločince v Požárevci ne- jsou nejhoršími místy utrpení. Ranko Tajsič, tento „selský tribun“, kterého král Alexandr jednou vyznamenal řádem červeného orla, byl rád, že nepotkal jej horší osud, než několika- nedělní věznění v pověstné takové komůrce. Byla to místnost tak úzká, že mohl zde pouze státi na dvou postranních výstupeích; pod ním rozevírala se smrdutá kanálová stoka. Když po několika nedělích odtud vyšel, tente obr a vtělené zdraví, byl skelettou vysehlou, se zdravím úplně zničeným. Vasa Pelagič zemřel v pevnosti požá- rovecké — napiv se z kalichu otráveného vína. . A tak hrůzná řada obětí obou Obrenovičů dlouho marně volala o pomstu, až přišla hrůzná, v noci na 11. červen.
Ranko Tajsič Vasa Pelagič Dunaj
19 article
Prsten od zavražděné královny Dragy Charakteristický obrázek smýšlení žen srh- ských, které za jedno jsou s muži, sděluje se z Bělehradu přes Zemuň. Jedna z předních he- reček srbských obdržela přede dvěma léty jako čestný dar za umělecký výkon na jevišti krásný hrillantový prsten. Až po den, ve kterém roz- nesla se zpráva o zavraždění královských man želů nosila prsten ten na ruce. Včera dopoledne v průvodu několika svých kollegyň odebrala se na břeh Dunaje a hodila prsten do vody se slovy. že nechce míti ani jedinou upomínku na krá- lovnu, která přinesla Srbsku neštěstí. Zpráva o činu této uvědomělé ženy záhy roznesla se po městě a v podvečer uspořádány pod okny jejího bytu ovace. Skon generála Cincara Markoviče. Z Bělehradu, 13. června. (Zvl. tel.) K udá- lostem, které předcházely smrt bývalého před- sedy ministerstva, generála Cincara Markoviče, vyprávějí se teď podrobné, proti dřívějšku od- chylné zprávy. Setník s několika vojíny byl vyslán výborem spiklenců vykonat krv a v ou exekuci na Markovičovi a došelo 91. hod. noční k jeho paláci. Stráž, která stála před palácem, vyběhla příchozím vstříc, ale nemohla jim již zabrániti vpád do domu. Markovič, zaslechnuv lomoz, vyšel na práh svého bytu a tázal se selníka zhurta; »Čeho si přejete?« — Důstojník: »Pri- cházím ve jménu krále Alex- andral« Markovič: »Lžete! Nepřichá- zíte ve jménu krále Alexandra!e Důstojník: »Nuže, přicházím ve jménu moci vyšsí!« Markovič: »Co cheete tedy?« V okamžiku tom přiblížila se ke skupině choť ministrpresidentova, odešla však za oka- mžik, majíc za to, že jde o záležilosti vojen- ské. Markovič, jat neblahou před- tuchou, hleděl důstojníka při- měti aspoň ke svolení, by cho jeho směla z domu odejíti na ná-
Cincar Markovič Markovič Alexandr Bělehrad Zemuň Dunaj Stráž Nepřichá Alex
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Bezděčně emisarem Petra Karďordě. R. 1875 náhoda zavedla mne do vniti Srbska. Starých rukopisů jsem sice nenašel, jak jsem očekával, ale šel jsem po stopách cara Lazara a sludoval při tom zvyky a názory lidua byl jsem v obojím směru nadšen. V Kruševci, kdež ze stolního hradu Laza- rova zbyl pouze chrám a věž Lazarova, dosta jsem do rukou zase noviny a s dychtivostí pře- četl jsem zprávy o povstání tehdejším v Bosně a Hercegovině. Hned za tím byl odstavec, kníže Milan ve Vídni. Na Dunaji potkali jsme proti Ostřihomu parník a jakýs Srb mi vysvětloval, že pluje Milan do Vídně. Myslili jsme tehdy oba. že mladý srbský kníže jede do Vídně k vůli po- vstání a jaké bylo mé překvapení, když jsem nyní četl, že kníže byl ve Vídni za nevěstou a dostal košem. Byl jsem tehdy mladý a vzkypěl jsem, tak že jsem mluvil nahlas srbsky: junác se bijí s Turkem, srbská krev teče, a srbský kníže jezdí za ženskými; hanba! S nevolí od- hedil jsem noviny a když chci vstáti, vidím, že zatím hosté v kavárně seskupili se kolem mne v polokruhu. Když jsem se tázavě na ně po- díval, pravil jeden: „z k.. vy syn, a žádný Obrenovič; co od něj chceš?...“ (narážel na to, že Milan byl nemanželským synem knížete ru- munského Kuzy).
Petro Lazar Lazarov Milan Srb Turek Srbsko Kruševac Laza Boseň a Hercegovina Vídeň Dunaj
21 article
Několik dni na to dorazil jsem již s večerem k monastýru Kalenidži, a jelikož bylo již pozdě ubytoval jsem se v hostinci podle kláštera. Př večeři upozorňoval mne několikráte jeden z při tomných kmetů, že v hospodě sedí knez Milenko. dosud poslanec skupštiny a kandidát pro zej- třejší volby. Kníže Milan po svém návratu z Vídně propustil totiž ministerstvo Rističovo vypsal nové volby, aby dostal povolnější skup- štinu. Jelikož pak jsem politickým poměrům srbským dobře nerozuměl, použil jsem příleži- tosti, když jsme zůstali již sami v hospodě s kne- zem Milenkem, že jsem přisedl k němu. Čekal patrně na to, neboť byl velmi sdílný. Konečně
Milan Rističův Vídeň skupština
22 article
se ptám přímo: pověz ty mně na své dobré svě- domí, proti komu vlastně děláte opposici, já tomu nemohu porozumět. — Hostinský právě vyšel, aby nám znova nalil, knez Milenko se ohlédl, zdali jsme sami, naklonil se ke mněa pravil: víš, na své dobré svědomí ti řeknu, oppo- sice je proti Milanovi; jediná osoba, která dnes v Srbsku může vládnout, je Ristič; zejtra jsou volby a uvidíš, že celé Srbsko volí opposičně ministerstvo zejtra padne; Ristič musí být zase minístrem. — Byl jsem druhého dne při vol- bách; bez agitace volili zvučným hlasem kneze Milenka a když jsem den na to přišel do Kragu- jevce, četl jsem na rozích plakáty: ministerstvo odstoupilo, Ristič povolán, aby utvořil nové ministerstvo. V Kragujevei bylo jaksi živěji, než u Srbo obyčejem; nemluvilo se, ale jakousi vzrušenost bylo pozorovati. O volbách však nemluvili, ač opposičně volili, o novém ministorstvu také ne.
Milan Ristič Krag Srba Srbsko
23 article
Konečně jsem přišel na příčinu. V kterési uličce viděl jsem junáka ve dvoře brousit handžáry; podle ležely lesklé pistole a ručnice. Díval jsem se mlčky a konečně se plám: půjdeš?, . Po- díval se na mne a brousil dále a teprve na novou otázku, odpověděl suše: uvidíš. — Druhého dne mi povídali, že zmizel před svitáním. Porozuměl jcem, žo hřmění střelně zbraně v Bosně a Herce- govině nalezlo ozvěnu v horách Šumadie, které za krutých dob tureckých byly útulkem svobody pro junáky hajduky. — Před večerem seděl jsem v kavárně, neb vlastně před kavárnou, nebot stoly rozestaveny byly až k jízdní cestě na ne- velkém náměstí. Pozornost moji upoutali dva lidé: seděli na kamenných stupních, vedoucích do kavárny o půl těla výše než ostatní obecenstvo dole u stolů. Oblečeni byli v národní kroj a podle tehdejšího obyčeje měl každý za pasem dva handžáry a dvě pistole. Neobyčejné bylo, že každý měl ručnici volně o levé koleno opřenou. Kouřili cigarety a mlčeli; jen občas mrskli okem po okolí, jakoby se chtěli přesvědčit, je-li vše kolem bezpečno, ale na tom mrsknuti okem se dalo usoudit, že zbytečné rány z ručnice nedají.
Boseň velký náměstí
24 article
Pozoroval jsem se zájmem oba muže. V tom při- sedl ke mně nový příchozí, a jelikož jsem práv ukroutil pro sebe cigaretu, podal jsem jemu ta báku podle tamního obyčeje. Kouřili jsme chvíl mlčky; pak se naklonil a ptal se: víš už? — Nevím, zněla odpověď. Naklonil se opět a pravi polo šeptem: Petr Karaďordě je v Bosně, v po vstání; junák, jde se bít za naše srbské bratry — Věru junák, má srbskou krev! A ti dva tan jdou také? — Jdou. Víš, to jsou dva haram bašové, po nošamu vojvodové, hajdučí po léta ve Starém Srbsku, teď přišli sem, aby se mohli do- stat do Bosny; kupec N. dal na cestu a před svítáním půjdou... Pod večer potkal jsem star- šího muže, již prošedivělého; měl kolísavou chůzi. Zastavil mne a začal vykládati, že je starý hajduk, že hajdučil ve Starém Srbsku, kupeo X že dal peníze na cestu a že půjde do Bosny Nenadehl mne a úsečně jsem pravil: kupec ne- dal peníze, abys pil; jsi ty mi čistý junák. — Napil jsem se, pravda, ale Boga mi, než slunce vyjde, budu přes první hory. — Ptal jsem se druhý den po něm, ale nikdo o něm více ne- věděl .
Petr Karaďorda Věra Boseň Srbsko Bosna
25 article
Vyšel jsem z Kragujevce ráno před šestou p silnici k Bělehradu. K deváté hodině uviděl jsem na silnici černý bod nehybný a když jsem došel shledal jšem, že to jakýs pop. Dal jsem „doba dan“ a zastavil jsem se. — Však tu čekám již třetí den na tebe, pravil neznámý. — Odpust zdržel jsem se, odpověděl jsem. — No víš, by jsem v Kragujevei s tebou v jedné hospodě, ale ty jsi se mne ani nevšíml; však teď pojď, zůstanei u mne tady blízko ve vsi. — Boga mi, nemohu s tebou, spěchám, abych se dostal do Bělehradu a nazpět; ale chceš-li, tady u silnice hospoda. vypijem zde vína a pohovoříme. — Po některém přemlouvání, abych přece u něho zůstal, svolil Usedli jsme na vyvýšené verandě sami dva, a než hostinský přinesl vína, ukroutili jsme ciga rety. Hovořilo se zpočátku o tom a onom, a tepr když nás opustil hostinský, ptal se pojednou ne známý: ty jdeš z Pešti? — Byl jsem také ně kelik dní v Pešti. — Co je tam nového? — Nevím, co by tě zajímalo z toho, co jsem v Pešt slyšel a viděl. — A ty půjdeš teď zas do Pešti narpět? — Nejspíše že se vrátím přes Pešť. —
Kragujevac Bělehrad Pešť
26 article No víš, přede mnou nemusís dělat tajnosti; ja
No víš, přede mnou nemusís dělat tajnosti; ja vím všecko, a nechci tě nutit abys povídal. Ale až přijdeš do Pešti, řekni Petru Karadorďovi, že na něho čekáme, že jsme pro něho všichni, du- chovenstvo, lid, vojsko; ať brzy přijde. — Vždyí Petr Karadordě je v povstání, v Bosně, jak mi pravili v Kragujevci. — Tak to řekni jeho lidem at přijde až se vráti. — Marně jsem vykládal že neznám ani Petra Karaďordě ani jeho lidi, že teprve teď se dovídám, že pretendent sidlí v Pešti neznámý pop stál na svém, abych to jistě vyřídi —Cestou teprve mi napadlo, že mno všude po- važovali za Srba z druhé strany Dunaje, že s všude ptali, co je v Pešti nového: chodil jsem sam, bez vládního průvodčího, od monastýru k monastýru, k tomu pěšky, kde domácí cestuji koňmo a bylo patrně nápadným, že považovali mne za emisara Petra Karaďordě — proto ai tak často se mnou hovořili o něm. Pozdě odpoledne zabočil jsem na silnici k malému úvalu a maně jsem zastavil. Na protěj- ším svahu rozkládá se po obou stranách silnice malá víska a nad ní vysokou zdí obchnaný dvo- rec, ve zdi mohutná věž, v prostřed dřevěné sta- vení na způsob villy a malý kostelík. — Cestoval jsem bez mapy a nepřipadalo mi, co by to mohl být. Zrychlil jsem krok, ale nové překvapení: ve vesničce polovička domů pustých, polosbořených.
Karadorď Petr Karadorda Petro Srba Pešť Boseň Kragujevac
27 article
Zastavil jsem tedy v hospodě. Než jsem ukroutil cigaretu přinesl hostinský víno, nalil mně a nalil sobě, vzal můj tabák a papír a ukroutil si též cigaretu a když jsme si zavdali a zapálili, ptám se: ty, co je to za ohradu s věží? — Toje konak Karaďordě. — A to jsem v Topole? — V Topole. — A ohradu s tou věží stavěl Černý Jiří? — Ano, když se stal knížetem. A ten male domek u zdi vystavěl si na témž místě, co stá jeho dům, když byl ještě sedlákem. — Tedy zde jej přepadli janičáři (1804) a on utekl zad ními dveřmi tam do lesa, co je za ohradou, tam v zadu do těch her k hajdukům, aby začal po- vstání? — Tak jest. A když bylo Srbsko osvo- bozeno a on se vrátil, vystavěl si na spáleništ konak a ten kostelík také stavěl; byl tu první kostel postavený po tureckém panství. — A to nové stavení stavěl Alexandr Karaďordě, když se stal knizetem? — Tak jest. Za Miloše Obreno- viče to zpustlo, a Alexandr když nastoupil, vy- stavěl si ten dřevěný dům. Vstal jsem abych navštívil památná místa.
Jiří Alexandr Karaďorda Miloš Obrit Alexandr Topol Srbsko
28 article
Neveliká brána ve věži vedla do ohrady. N pravo byl neveliký zděný dům — knížecí to p- lác Černého Jiří, v prostřed byla villa Alexan- dra Karaďordě, polo zpustlá, malý kostelík byl otevřen. Vstoupil jsem. U oltáře pop s dáčkem odřikávali modlitby, kostelik byl plný kouře k- dídla. Stál jsem nedaleko dveří naslouchaje mo- dlitbám, když tu podle na pravo vidím bílou mra merovou náhrobní desku a v pološeru přečtu ná pis: Zde odpočívá Kara Dordě první kníže srbský Stál jsem vzrušen. Nečekaně octnul jsem se v místech, kde začal boj za svobodu srbskou. nočekaně stál jsem u hrobu hrdiny, který v čele junáků hajduků porážel turecká vojska až pomoc Ruska Srbsko osvobodil a stal se prvým kníže- tem. Jaký to byl skrovný palác knížecí! A i ten musil opustit, když Napoleon táhl na Moskvu Turci znovu napadli Srbsko. Utekl za Dunaj,a když po porážce Napoleona Miloš Obrenovič za- čal nové povstání, vrátil se, aby se postavil v čelo vojska, ale byl zabit od lidí Milošových. A zde tedy potom nalezl posledního odpočinku! — To vše proletělo mi hlavou a slza pohinutí vstoupila mi do oči, a rty šeptaly tichou modlitbu. — Když jsem se obrátil, stáli za mnou pop s dáčkema modlili se též. Stiskli jsme si ruce i řekl jsem v pohnutí: veliký mnčedník slovanské svobody!
Jiří Karaďorda Dorda Napoleon Turek Miloš Obrenovič Milošův Kara Rusko Moskva Srbsko Dunaj
29 article
Pokoj buď popeli jeho. — Po věky věků, od- po věděli. Nepřipadá mi, mnoho-li času upiynulo, když jsem z nenadání četl v novinách, že Petr Kara- derdě přešel přes Dunaj, že je povstání proti Mi- lanovi. Povstání v krátce udušeno a Milan dal zabíjet bez rozboru ve východním Srbsku. Vy- pravoval mi potom hrůzy vraždění toho v Ja- godině český inženýr, který se právě vrátil z Sabska. A Topolu znáte? ptal se mne pojednou. Viděl jsem ji polosbořenou, jakoby zakletou vím, bylo to dílo Michala Obrenoviče, když na stoupil. — Dnes nezůstal v Topole kámen na ka meni, i kostelík rozvalili, dodal inženýr ...
Petr Kara Milan Michalus Obrenovič Dunaj východní Srbsko