1
masthead
Ročnik XXXXIII
2
masthead
V Praze, v neděli dne 14. června 1903
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
před plácí se
v Praze v admlnistrani
na miěstn
na čtvrt let
s dvojí čenáško
n. . . 7 K 50h
Ba měsíe . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
a nse . . . . . . 3 K
na čtvst lela
s dvojí zlallkou
na měat
čtrí teta . . . . 11 K So
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 18 stranách.
Praha
6
article
Katastrofa bělehradská a ně
mečtí „mravokárci“!
Katastrofa bělehradská a ně
mečtí „mravokárci“!
Obdivuhodný klid a pořádek, s jakým ná-
rod srbský od krvavé exekuce z noci 10. června
pohliží řádně volbě nového krále vlasti své vstři
— nevýslovně dráždí a hněvem rozpaluje všecky
ty ušlechtilé duše v německo-centralistickém tá-
boře zdejším, jež by ničeho vroucněji si ne-
přály, než aby Bělehrad byl dnes v plamenech
a v bouři nejkrutější občanské války, aby tim
byla dána »policii evropské« zá-
minka a příčlina k nejráznějšímu zakro-
čení a spořádání »divokého toho národa « jiho-
slovanského, jejž napadá dnešní »Neue Freie
Presse« s takou zuřivostí, že snad ani před sto
léty anglický tisk vášnivěji nezuřil proti kralo
vrahům a Jakoblnům veliké revoluce francouzské.
»Jaký to národ!« křižuje se pokrytecky vídeňská
pověstná pachtýřka mravnosti a lidskosti. »O
plesá, když vrahové vycházejí z královského
paláce; on dává zahráti vítězoslavnou fanfáru,
když spatří jejich krví rudé ruce; on necít
hrůzy z prolité krve, on nemá soucitu pro
zasloužený a přece strašný osud. Náchyl-
nost k ukrutnosti za naší doby sice všude
vzrostla, ale nálada v Bělehradě jest od těto
novodobé náchylnosti naprosto rozdílna; tam
jest rozkoš z ukrutenství ještě samorostlá, kul-
turou nezkrocená, společenskými způsoby sotva
ještě pozakrytá. Bělehradští občané se smáli
jako oni versaillstí sansculotti a jako ty pařížské
zelenářky vůči sťaté hlavě francouzského krále
Ludvika XVI. Národově s takovouto zvláštní ve-
selosti, kteři se rozradují, když jejich králové
zastřeleni na zemi leží, když mrtvoly z oken
litají a ženy se ubodávají: národové taci těžko
dají se ovládati! Ještě málo knížat srbských
zemřelo v posteli a nový král Petr Kara-
dorděvič zatouží asi ještě častěji ve svém
krví ztřisněném a kletbou stíženém konaku běle
hradském po tichosti jezera Ženevského.« —
Ludvik
Petr Kara
Bělehrad
Neue Frei Presse
královský palác
7
article
Ano, tu vězí příčina všeho toho mravokár
ného rozhorlení spanilomyslné »Neue Fr. Presse«,
která sama od jakživa byla i jest prosla všeho
soucitu lidského pro utrpení národův slovan-
ských, když je vyhlazují němečtí hakatisté způ-
sobem nejpodlejším, která sama s takou radost
otiskla pověstný fanatický list Theodora Momm-
sena, vyzývající Němce zdejší k ranám do
lebek českých; — původ Všeho toho rozhor-
lení vězí v tom, že národ srbský klidem svým
šťastně uhájil si svou svobodu, svou integritu
vlasti, své právo volného sebeurčení, tak že ho
nemohou Němei dostat pod svou
kuratelu ve chvíli, kdy rozhodujeo
svých dalších osudech volbou nového krále
srbského, jímž bude dle všeho asi kníže Pet
Karadorděvič, uvědomělý to, bystrý, vzdě-
laný a věrný patriota srbský, o jehož státnickou
způsobilost a ryzost charakteru nefroufá si an
pošklebná zášť »Neue Freie Presse« zavadi.
Po králi slabochu a loutce přijde na trůn
srbský opět celý muž a úetyhodný charakter —
tak doufá veliká většina národa srbského. A toho
nemůže interes německý v Srbsku potřebovati.
»Hine illae lacrimae!« Odlud ten zuřivý vzlek
»Neue Freie Presse« proti Srbům; proto hledi
ještě v poslední chvíli odstrašovat nejvážnějšího
nápadníka trůnu srbského, aby prý z krvi po
třisněných rukou vrahů nepřijímal koruny srbské,
proto maluje Petru Karaďorděviči veškerou čern
své tiskárny ty hrůzy, jaké prý ho čekají
onom klelbou stíženém a krví prosáklém konaku
Neue
Momm
Němec
Srba
Karadjordjevič
Francie . Presse
Srbsko
Neue Frei Presse
Peto Karadorděvič
8
article
bělehradském, až ho v nocech bezesných děsit
budou stíny zavražděných tu Obrenovičův
atd. atd.
Nuž, dějin znalý Petr Karaďorděvič sotva
se asi těch strašákův vídeňské mravokárné
Frýny zalekne! Kolik že evropských říší na-
lezlo by se, jež by po Bělehradě směly hodi
kamenem ? Kde by všude musilo podle spiritismu
»Neue Freie Presse« v sídlech královskýeh
strašit! Kdyby se nevěrecký bursovní ten orgán
nečinil tak hloupě směšným, alebrž prostě do
znal, že mu jest klidně a hladké nastolení no
vého krále srbského za obecného ticha velmoe
evropských proti mysli, že si přál jiný vývoj
věcí v Srbsku, plný zmatků, plný občanskýcha
vojenských bouři, plný slovanské nesvornosti
krve. To by byla »voda« na německé mlýny
ne ta imposantní kázeň politická, jakou doposu
osvědčuje národ srbský.
Příliš rychle se orkán vybouřil a příli
záhy nastal klid, vůči němuž nelze žádně moe
cizinské »brachiální silou« zakročit: to je s
jediné, co hněte a páli všechnu tu mravnost
hořekující v táboře německých levičákův, takže
peskují i svého Körbra, proč prý tak blaho-
volně sliboval všem příštím vládám srbským
šetrnost a neutralitu Rakouska
pokud neosvědčí se Hakousku nepřátelskými.
»Körber vyjel z kolejí!« naříká dnešní
»Bohemie«, »on takměř již předem uznal vládu
Petra Karaďorděviče, což nikterak neodpovida
citům německé levice !«
Jak zeela jinak a nepoměrně politicky roz
umněji vedou si vůči katastrofě bělehradské po
litikové maďarštl!
Obrenovičův
Karadjordjevič
Körber
Petro Karadjordjevič
Bělehrad
Srbsko
Rakousko
Neue Frei Presse
Bohemia
9
article
Místo všeho pokryteckého nářku a morali
sování píše čelný vládní list uherský, »Pes ťer
Lloyd«, na úvodním místě dne 12. t. m
doslovně: »Instinkt lidu měl pravdu. Onoho
dne, kdy král Alexandr srbský ohlásil národu
svému proklamací svůj sňatek s Dragou Luně-
vieovou, nikdo neprorokoval sňatku tomu do
brého konce, nýbrž každý tušil, že to dopadne
zle. A předtucha ta nikdy nezmizela
Proto dnešní krvavá událost překvapila je
dině pro ukrutné své provedení, ale jinak by!
národ na svržení krále Alexandra všude takřka
připraven. Nešťastná žena, klerá mladého 26letého
panovníka uvrhla v záhubu, ovšem uspíšila spo-
lečný konec smělou svojí hrou, jakouž protežo-
váním svých bratrův a ostatních příbuzných
milců zahnizďovala ve vojště nepoti s m.
Srbské vojsko se jí za to kruté odemstilo a b
srbský při vší své hrůze před ne-
zbytnými krvavými činy přijal odvelu
s jakous důvěrou, ba téměř se zadostučiněním.
Jest mu sice srdečně líto nešťaslného 26letého
krále, který se nemohl na tom světě vyznat ani
jako dífě, ani jako muž, ani jako syn, ani jako
král: avšak každý uspokojuje se
tím, že musilo k tomu dojíti a ž
těžce zkoušená vlast má zlou, ne
snesitelnou epoch u za seboul«
Tím je prostě a správně vystižena a vy-
světlena celá ta psychologická záhada o klidném
uspokojeni všeho národa srbského vůči kata-
strofě tak srdcelomné a hrozně. »Nemohlot
jinak skončit — musilo k tomu dojíti« —
oddychnul si srbský národ z hluboka po ráně
z noci 10. června, jako si oddychuje pacient
po přestálé těžké, ale spasné operaci. Byla
bolestnou, vyteklo mnoho krve, ale nebylo jiné
pomoci, měk-li národ býti zachráněn od zhynut.
A on chce se uzdravit, on chce žíti a m
doufáme také pevně, že bude žít a šťastněji
žlt, přese všechnu zlobu nepřátel svých.
Lloyd
10
article
Krvavý státní převra
Krvavý státní převra
v Srbsku.
Srbsko
11
article
První kroky zatímné vlády.
První kroky zatímné vlády.
Zvláštní čtvrteční vydání orgánu srbské r
dikální strany „Odjeku“ podává zprávy o prvýcl
kroeích Avakumovičovy vlády, jež se ustavil
hned po katastrofě bělehradské. Známý manifest
v němž se stručně sděluje o smrti královskýeh
manželů a obnovění ústavy z r. 1901, jakož
o svolání staré skupštiny a senátu na pondělek
rozeslán ihned telegraficky všem okružním ná
čelníkům s rozkazem, aby jej sdělili občanstvu
a všem úřadům a zároveň aby udrželi pokoj. Pak
se dodává: „Sdělte všem poslancům a senatorůn
rozpuštění národního zastupitelstva, aby v před-
večer 2. (15.) června byli v Bělehradě.“ e
Druhým dílem zatímné vlády byto sesazen
městského stárosty bělehradského Maršičanino a
jmenování starostou plukovníka Bohdana Damja-
no viče. Nový starosta vydal ihněd vyhlášku k ob-
čanstvu, v níž opakuje obsah vládního manifestu
a vyzývá občanstvo, aby pomáhalo vládě udržet
v městě pořádek a bezpečnost. Vzhledem ké svo-
lání skupštiny zapovídají se v Bělehradě všeliké
veřejně schůze.
Damja
Bělehrad
12
article
Předsedou kasačního soudu stal se opět D
mitrij Radovič, jenž byl nedávno toho míst
zbaven. Všichni účastniei demonstr ae
zedne 23. března, kleří se nacházeli dosu
ve vyšetřovací vazbě, byli propuštěni n
svobodu, když se vážení měšťané za ně za-
ručili, že se nevyhnou dalšímu vyšetřování
Ostatně vláda učinila skupštině návrh, aby byla
udělena amnestie všem politickým
provinileům.
V redakční stati píše „Odjek“: „Národn
zastupitelstvo, které se sejde dne 15. t. m.
uvede spořádané poměry do země, tak aby Srb-
sko bylo skutečně právním a ústavním státem
důstojným členem evropské společnosti. Očeká-
váme od všeho srbského národa, že nalezne prav
slovo a pravý skutek v těchto těžkých, osudných
chvilích. Srbsko dokáže před celým světem, jak
mu záleží na právním, pokojném a zákonitém
stavu. Přejeme si, aby po celé zemi zavzněl dnen
radostný výkřik: Ať žije svoboda a svobodno
Srbsko! Ať žije národ, ať žije vojsko!
Radovič
Srb
Srbsko
ať žít svoboda
13
article
Zatimná vláda a cizí státy
Zatimná vláda a cizí státy
Ministr vnějších věcí Kljevič sdělil zástup
cům tisku, že těměř všechny státy vzaly již na
vědomi zprávu o utvoření zatímné vlády v Srb-
sku, notiftkovanou prostřednictvím srbských vy
slanců. Zvláště dobrý dojem učinilo prý pro-
hlášení hr. Goluchowského, že Rakousko po
kládá volbu nového krále za vnitřní věc srb-
skou. Rumunsko a Bulharsko vzalo také již na
vědomí utvoření se zatímné vlády.
„Pesler Lloyd“ o katastrolě.
Vynikající pešťský list píše na čelném místě
„Instinkt lidu měl pravdu. V týž den, kdy krá
Aloxandr ve své proklamaci oznamoval národu
své zasnoubení s Dragou Luněvicovou, nebylo
nikoho, kdo by tomuto sňatku předpovídal co do-
brého. Každý tušil neštěstí a předtucha tato ni-
kdy od té doby nezmizela. Dnešní krvavá udá-
lost překvapila tedy jen svým ukrutným prove-
doním; jinak byl každý ve všech vrstvách srb-
ského lidu připraven na sesazení krále Alexandra.
Nešťastná paní, jež 26letého krále uvedla v zá-
hobu, jen urychlila společný konec smělou hrou.
jíž zavedla nepotismus v srbském vojsku, pod
porujíc své bratry a jiné příbuzné a své chrá
Srb
Lloyd
Aloxandr
Alexandr
Rakousko
Rumunsko
Bulharsko
14
article
něnce. Srbské vojsko se jí za to krutě pomstilo
kdežto těžce zkoušený srbský národ přijal tuto
pěmstu přese všechnu ošklivost k nezbytnému
krveprolití klidně a s jakýmsi skoro zadost
učiněním. Jeví se ovšem pochopitelná sou-
strast k nešťastnému králi, jenž byl po celý živo
nešťasten a nenacházel svého pravého místa na
tomto světě ani jako dítě, ani jako muž, ani jako
syn, ani jako král. Všichni však souhlasí v tom
že to musilo tak býti a je uspokojení, že
těžce zkoušená země má již za sebou hroznou.
ne snesitelnou epochu.
Pozdě došlý věnec ku pohřbu královny Dragy
Teprve včerejšího dne uvolněna byla poně
kud poštovní doprava zásilek a předmětů do
Bělehradu a odtud po Srbsku; telegrafní spojen
jest stále pod kontrolou. Včera dopoledne o de-
sáté hodiné doručena byla městskému. úřadu
bedna větších rozměrů, daná k dopravě jakous
Olgou Kalevičovou v Zemunu. Když bedna ote-
vřena, nalezen v ní velký, drahocenný věnec
se stuhami, v barvách červeno-medro-bílé, za-
střených černým tylem, s nápisem: „Ne-
šťastné paní“. — V přiloženém dopise
prosí neznámá Olga Kalevičová velmi
snažně, aby na rakev nešťastné královny, která
prokázala jí kdysi veliké dobrodiní, položen byl
onen věnee. Ovšem žádosti této nebylo již možn
vyhověti, protože rakev s ostatky Dragy nalezal
se již pod zemí; věnec však dopraven byl n
hřbitov u sv. Marka a zde na rov královských
nmanželů položen. Stuhy s nápisem byly však
sňaty a ponechán pouze u věnce smuteční tvl.
Z tajů žalářů a podzemních kobek povnostnicl
v Srbsku.
Kalevičová
Drag
Marek
Bělehrad
Srbsko
15
article
Oběti politických rejů a ohavné „justice“
Milana i jeho Sášy, jednak již trouchnivějí, jed
nak — z doby novějších náhlých soudů —
opustili po krvavém převratu na trůně srbském
na záruku danou žaláře a věznice, tato černá
místa a ponuré brlohy, určené pro propsané veli-
činy srbské. Je až hrůzno, vzpomínati události
ohavných a neronského řádění Milanova. Ale
v době, kdy celý svět obrací své zraky k Běle
hradu, rozechvěn tím, co se stalo a co bude
následovat, vyvstávají jako zjevení hrůzná man
z mysli všechny ty oběti pustého dobrodruha.
zplozence pekel, Milana Obrenoviče, zlého dé-
mona Srbska... A současně ke zjevu tomu
tvoří příšerné pozadí obrysy bělehradských pev
ností, jichž žaláře a díry sťraší svým zjevem
Jest tomu 36 lef, co zmizel půlměšíc s cimbuř
tvrze bělehradské, ale tolik ukrutenství za tu
rěcké díktatury nebylo tam napácháno, jako z
tuto dobu.
Milanův
Obrenovič
Běla hrad
16
article
Obrenovičové s nepohodlnými lidmi dělal
krátké processy. Nebezpečnější tajně odpravili
jiné uvěznili. Furor Milanův nejzlopověstněji pro
slul v roce 1899, kdy od 6. července, t. j. od
attentátu Djury Kneževice na Milana do konce
roku zatčeno bylo 376 osob, 281 vyhnáno ze
Srbska, mezi nimi bývali ministři srbšti Sáva
Grujič, Michal Vujič, Milovan Milovanovič a Mi-
chal Djordjevič; přes 200 jich dobrovolně ze
Srbska prchlo; okolo 20 osob úplně zmizelo
71 psob ztratilo státní službu, pensi a pod. Všeeh
dohromady 950. Z těch čtyři usmrceny (mez
nimi Kneževič zastřelen), dva zešíleli (mezi nim
protopop Milan Djurič, kmet, odsouzený ne
vinně k 20letému žaláři v okovech). Šedesát
čtyři osoby byly odsouzeny ke ztrátě svobody
úhrnem na 411 let, většina z nich pro „urážku
Milanova Veličenstva“
Toť jen malá ukázka jeho neblahého ř
dění. Nejvíce otřásly celou Evropou zprávy
hanebném zardousení uvězněných žen Marko
vičové a Knižaninové v žalářích bělehradských.
Obrenovič
Milanův
Grujič
Vujič
Milovan Milovanovič
Djordjevič
Kneževič
Djurič
Srbsko
Evropa
18
article
Pro politické, uměle způsobené a křivými žalobci
dokázané přečiny měli poslední dva Obrenovi-
čevé nejtěžší žaláře nebo popraviště; pro zloděje
a sprosté vrahy měli káznice.
V bělehradské pevnosti, hluboko pod hla-
dinou Dunaje byla místa, kamž dostal se ne-
jeden srbský vlasteněc, aby nikdy více odtud ne-
vyšel. Zemřen-li smrtí „přirozenou“, totiž zadu-
šením nebo hladem, či dopřáno-li mu milosti,
aby se napil z poháru, naplněného jedem, či
byl-li zardousen — kdož to ví. Zkrátka, zmizel
a kdo by se byl po něm pídil, zmizel též. Právě
naproti budově pevnostního velitelství vedou ne-
smírně hluboké sehody do podzemi, snad do
studně, pocházející ještě z římských časů, jejíž
dno jest hluboko pod hladinou Dunaje. To byla
Milancva lidomorna.
Bělehradské kasematy a ještě temnější
brlohy pro politické zločince v Požárevci ne-
jsou nejhoršími místy utrpení. Ranko Tajsič,
tento „selský tribun“, kterého král Alexandr
jednou vyznamenal řádem červeného orla, byl
rád, že nepotkal jej horší osud, než několika-
nedělní věznění v pověstné takové komůrce. Byla
to místnost tak úzká, že mohl zde pouze státi na
dvou postranních výstupeích; pod ním rozevírala
se smrdutá kanálová stoka. Když po několika
nedělích odtud vyšel, tente obr a vtělené zdraví,
byl skelettou vysehlou, se zdravím úplně
zničeným. Vasa Pelagič zemřel v pevnosti požá-
rovecké — napiv se z kalichu otráveného vína. .
A tak hrůzná řada obětí obou Obrenovičů dlouho
marně volala o pomstu, až přišla hrůzná, v noci
na 11. červen.
Ranko Tajsič
Vasa Pelagič
Dunaj
19
article
Prsten od zavražděné královny Dragy
Charakteristický obrázek smýšlení žen srh-
ských, které za jedno jsou s muži, sděluje se
z Bělehradu přes Zemuň. Jedna z předních he-
reček srbských obdržela přede dvěma léty jako
čestný dar za umělecký výkon na jevišti krásný
hrillantový prsten. Až po den, ve kterém roz-
nesla se zpráva o zavraždění královských man
želů nosila prsten ten na ruce. Včera dopoledne
v průvodu několika svých kollegyň odebrala se
na břeh Dunaje a hodila prsten do vody se slovy.
že nechce míti ani jedinou upomínku na krá-
lovnu, která přinesla Srbsku neštěstí. Zpráva
o činu této uvědomělé ženy záhy roznesla se po
městě a v podvečer uspořádány pod okny jejího
bytu ovace.
Skon generála Cincara Markoviče.
Z Bělehradu, 13. června. (Zvl. tel.) K udá-
lostem, které předcházely smrt bývalého před-
sedy ministerstva, generála Cincara Markoviče,
vyprávějí se teď podrobné, proti dřívějšku od-
chylné zprávy. Setník s několika vojíny byl
vyslán výborem spiklenců vykonat krv a v ou
exekuci na Markovičovi a došelo
91. hod. noční k jeho paláci. Stráž, která
stála před palácem, vyběhla příchozím vstříc,
ale nemohla jim již zabrániti vpád do domu.
Markovič, zaslechnuv lomoz, vyšel na práh
svého bytu a tázal se selníka zhurta;
»Čeho si přejete?« — Důstojník: »Pri-
cházím ve jménu krále Alex-
andral« Markovič: »Lžete! Nepřichá-
zíte ve jménu krále Alexandra!e
Důstojník: »Nuže, přicházím ve jménu
moci vyšsí!« Markovič: »Co cheete
tedy?«
V okamžiku tom přiblížila se ke skupině
choť ministrpresidentova, odešla však za oka-
mžik, majíc za to, že jde o záležilosti vojen-
ské. Markovič, jat neblahou před-
tuchou, hleděl důstojníka při-
měti aspoň ke svolení, by cho
jeho směla z domu odejíti na ná-
Cincar Markovič
Markovič
Alexandr
Bělehrad
Zemuň
Dunaj
Stráž
Nepřichá
Alex
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Bezděčně emisarem Petra Karďordě.
R. 1875 náhoda zavedla mne do vniti
Srbska. Starých rukopisů jsem sice nenašel, jak
jsem očekával, ale šel jsem po stopách cara
Lazara a sludoval při tom zvyky a názory lidua
byl jsem v obojím směru nadšen.
V Kruševci, kdež ze stolního hradu Laza-
rova zbyl pouze chrám a věž Lazarova, dosta
jsem do rukou zase noviny a s dychtivostí pře-
četl jsem zprávy o povstání tehdejším v Bosně
a Hercegovině. Hned za tím byl odstavec, kníže
Milan ve Vídni. Na Dunaji potkali jsme proti
Ostřihomu parník a jakýs Srb mi vysvětloval, že
pluje Milan do Vídně. Myslili jsme tehdy oba.
že mladý srbský kníže jede do Vídně k vůli po-
vstání a jaké bylo mé překvapení, když jsem
nyní četl, že kníže byl ve Vídni za nevěstou
a dostal košem. Byl jsem tehdy mladý a vzkypěl
jsem, tak že jsem mluvil nahlas srbsky: junác
se bijí s Turkem, srbská krev teče, a srbský
kníže jezdí za ženskými; hanba! S nevolí od-
hedil jsem noviny a když chci vstáti, vidím, že
zatím hosté v kavárně seskupili se kolem mne
v polokruhu. Když jsem se tázavě na ně po-
díval, pravil jeden: „z k.. vy syn, a žádný
Obrenovič; co od něj chceš?...“ (narážel na to,
že Milan byl nemanželským synem knížete ru-
munského Kuzy).
Petro
Lazar
Lazarov
Milan
Srb
Turek
Srbsko
Kruševac
Laza
Boseň a Hercegovina
Vídeň
Dunaj
21
article
Několik dni na to dorazil jsem již s večerem
k monastýru Kalenidži, a jelikož bylo již pozdě
ubytoval jsem se v hostinci podle kláštera. Př
večeři upozorňoval mne několikráte jeden z při
tomných kmetů, že v hospodě sedí knez Milenko.
dosud poslanec skupštiny a kandidát pro zej-
třejší volby. Kníže Milan po svém návratu
z Vídně propustil totiž ministerstvo Rističovo
vypsal nové volby, aby dostal povolnější skup-
štinu. Jelikož pak jsem politickým poměrům
srbským dobře nerozuměl, použil jsem příleži-
tosti, když jsme zůstali již sami v hospodě s kne-
zem Milenkem, že jsem přisedl k němu. Čekal
patrně na to, neboť byl velmi sdílný. Konečně
Milan
Rističův
Vídeň
skupština
22
article
se ptám přímo: pověz ty mně na své dobré svě-
domí, proti komu vlastně děláte opposici, já
tomu nemohu porozumět. — Hostinský právě
vyšel, aby nám znova nalil, knez Milenko se
ohlédl, zdali jsme sami, naklonil se ke mněa
pravil: víš, na své dobré svědomí ti řeknu, oppo-
sice je proti Milanovi; jediná osoba, která dnes
v Srbsku může vládnout, je Ristič; zejtra jsou
volby a uvidíš, že celé Srbsko volí opposičně
ministerstvo zejtra padne; Ristič musí být zase
minístrem. — Byl jsem druhého dne při vol-
bách; bez agitace volili zvučným hlasem kneze
Milenka a když jsem den na to přišel do Kragu-
jevce, četl jsem na rozích plakáty: ministerstvo
odstoupilo, Ristič povolán, aby utvořil nové
ministerstvo.
V Kragujevei bylo jaksi živěji, než u Srbo
obyčejem; nemluvilo se, ale jakousi vzrušenost
bylo pozorovati. O volbách však nemluvili, ač
opposičně volili, o novém ministorstvu také ne.
Milan
Ristič
Krag
Srba
Srbsko
23
article
Konečně jsem přišel na příčinu. V kterési uličce
viděl jsem junáka ve dvoře brousit handžáry;
podle ležely lesklé pistole a ručnice. Díval jsem
se mlčky a konečně se plám: půjdeš?, . Po-
díval se na mne a brousil dále a teprve na novou
otázku, odpověděl suše: uvidíš. — Druhého dne
mi povídali, že zmizel před svitáním. Porozuměl
jcem, žo hřmění střelně zbraně v Bosně a Herce-
govině nalezlo ozvěnu v horách Šumadie, které
za krutých dob tureckých byly útulkem svobody
pro junáky hajduky. — Před večerem seděl jsem
v kavárně, neb vlastně před kavárnou, nebot
stoly rozestaveny byly až k jízdní cestě na ne-
velkém náměstí. Pozornost moji upoutali dva
lidé: seděli na kamenných stupních, vedoucích
do kavárny o půl těla výše než ostatní obecenstvo
dole u stolů. Oblečeni byli v národní kroj a podle
tehdejšího obyčeje měl každý za pasem dva
handžáry a dvě pistole. Neobyčejné bylo, že
každý měl ručnici volně o levé koleno opřenou.
Kouřili cigarety a mlčeli; jen občas mrskli okem
po okolí, jakoby se chtěli přesvědčit, je-li vše
kolem bezpečno, ale na tom mrsknuti okem se
dalo usoudit, že zbytečné rány z ručnice nedají.
Boseň
velký náměstí
24
article
Pozoroval jsem se zájmem oba muže. V tom při-
sedl ke mně nový příchozí, a jelikož jsem práv
ukroutil pro sebe cigaretu, podal jsem jemu ta
báku podle tamního obyčeje. Kouřili jsme chvíl
mlčky; pak se naklonil a ptal se: víš už? —
Nevím, zněla odpověď. Naklonil se opět a pravi
polo šeptem: Petr Karaďordě je v Bosně, v po
vstání; junák, jde se bít za naše srbské bratry
— Věru junák, má srbskou krev! A ti dva tan
jdou také? — Jdou. Víš, to jsou dva haram
bašové, po nošamu vojvodové, hajdučí po léta ve
Starém Srbsku, teď přišli sem, aby se mohli do-
stat do Bosny; kupec N. dal na cestu a před
svítáním půjdou... Pod večer potkal jsem star-
šího muže, již prošedivělého; měl kolísavou
chůzi. Zastavil mne a začal vykládati, že je starý
hajduk, že hajdučil ve Starém Srbsku, kupeo
X že dal peníze na cestu a že půjde do Bosny
Nenadehl mne a úsečně jsem pravil: kupec ne-
dal peníze, abys pil; jsi ty mi čistý junák. —
Napil jsem se, pravda, ale Boga mi, než slunce
vyjde, budu přes první hory. — Ptal jsem se
druhý den po něm, ale nikdo o něm více ne-
věděl .
Petr Karaďorda
Věra
Boseň
Srbsko
Bosna
25
article
Vyšel jsem z Kragujevce ráno před šestou p
silnici k Bělehradu. K deváté hodině uviděl jsem
na silnici černý bod nehybný a když jsem došel
shledal jšem, že to jakýs pop. Dal jsem „doba
dan“ a zastavil jsem se. — Však tu čekám již
třetí den na tebe, pravil neznámý. — Odpust
zdržel jsem se, odpověděl jsem. — No víš, by
jsem v Kragujevei s tebou v jedné hospodě, ale
ty jsi se mne ani nevšíml; však teď pojď, zůstanei
u mne tady blízko ve vsi. — Boga mi, nemohu
s tebou, spěchám, abych se dostal do Bělehradu
a nazpět; ale chceš-li, tady u silnice hospoda.
vypijem zde vína a pohovoříme. — Po některém
přemlouvání, abych přece u něho zůstal, svolil
Usedli jsme na vyvýšené verandě sami dva, a
než hostinský přinesl vína, ukroutili jsme ciga
rety. Hovořilo se zpočátku o tom a onom, a tepr
když nás opustil hostinský, ptal se pojednou ne
známý: ty jdeš z Pešti? — Byl jsem také ně
kelik dní v Pešti. — Co je tam nového? —
Nevím, co by tě zajímalo z toho, co jsem v Pešt
slyšel a viděl. — A ty půjdeš teď zas do Pešti
narpět? — Nejspíše že se vrátím přes Pešť. —
Kragujevac
Bělehrad
Pešť
26
article
No víš, přede mnou nemusís dělat tajnosti; ja
No víš, přede mnou nemusís dělat tajnosti; ja
vím všecko, a nechci tě nutit abys povídal. Ale
až přijdeš do Pešti, řekni Petru Karadorďovi, že
na něho čekáme, že jsme pro něho všichni, du-
chovenstvo, lid, vojsko; ať brzy přijde. — Vždyí
Petr Karadordě je v povstání, v Bosně, jak mi
pravili v Kragujevci. — Tak to řekni jeho lidem
at přijde až se vráti. — Marně jsem vykládal
že neznám ani Petra Karaďordě ani jeho lidi, že
teprve teď se dovídám, že pretendent sidlí v Pešti
neznámý pop stál na svém, abych to jistě vyřídi
—Cestou teprve mi napadlo, že mno všude po-
važovali za Srba z druhé strany Dunaje, že s
všude ptali, co je v Pešti nového: chodil jsem
sam, bez vládního průvodčího, od monastýru
k monastýru, k tomu pěšky, kde domácí cestuji
koňmo a bylo patrně nápadným, že považovali
mne za emisara Petra Karaďordě — proto ai
tak často se mnou hovořili o něm.
Pozdě odpoledne zabočil jsem na silnici k
malému úvalu a maně jsem zastavil. Na protěj-
ším svahu rozkládá se po obou stranách silnice
malá víska a nad ní vysokou zdí obchnaný dvo-
rec, ve zdi mohutná věž, v prostřed dřevěné sta-
vení na způsob villy a malý kostelík. — Cestoval
jsem bez mapy a nepřipadalo mi, co by to mohl
být. Zrychlil jsem krok, ale nové překvapení: ve
vesničce polovička domů pustých, polosbořených.
Karadorď
Petr Karadorda
Petro
Srba
Pešť
Boseň
Kragujevac
27
article
Zastavil jsem tedy v hospodě. Než jsem ukroutil
cigaretu přinesl hostinský víno, nalil mně a nalil
sobě, vzal můj tabák a papír a ukroutil si též
cigaretu a když jsme si zavdali a zapálili, ptám
se: ty, co je to za ohradu s věží? — Toje
konak Karaďordě. — A to jsem v Topole? —
V Topole. — A ohradu s tou věží stavěl Černý
Jiří? — Ano, když se stal knížetem. A ten male
domek u zdi vystavěl si na témž místě, co stá
jeho dům, když byl ještě sedlákem. — Tedy
zde jej přepadli janičáři (1804) a on utekl zad
ními dveřmi tam do lesa, co je za ohradou, tam
v zadu do těch her k hajdukům, aby začal po-
vstání? — Tak jest. A když bylo Srbsko osvo-
bozeno a on se vrátil, vystavěl si na spáleništ
konak a ten kostelík také stavěl; byl tu první
kostel postavený po tureckém panství. — A to
nové stavení stavěl Alexandr Karaďordě, když se
stal knizetem? — Tak jest. Za Miloše Obreno-
viče to zpustlo, a Alexandr když nastoupil, vy-
stavěl si ten dřevěný dům.
Vstal jsem abych navštívil památná místa.
Jiří
Alexandr Karaďorda
Miloš Obrit
Alexandr
Topol
Srbsko
28
article
Neveliká brána ve věži vedla do ohrady. N
pravo byl neveliký zděný dům — knížecí to p-
lác Černého Jiří, v prostřed byla villa Alexan-
dra Karaďordě, polo zpustlá, malý kostelík byl
otevřen. Vstoupil jsem. U oltáře pop s dáčkem
odřikávali modlitby, kostelik byl plný kouře k-
dídla. Stál jsem nedaleko dveří naslouchaje mo-
dlitbám, když tu podle na pravo vidím bílou mra
merovou náhrobní desku a v pološeru přečtu ná
pis: Zde odpočívá Kara Dordě první kníže srbský
Stál jsem vzrušen. Nečekaně octnul jsem se
v místech, kde začal boj za svobodu srbskou.
nočekaně stál jsem u hrobu hrdiny, který v čele
junáků hajduků porážel turecká vojska až pomoc
Ruska Srbsko osvobodil a stal se prvým kníže-
tem. Jaký to byl skrovný palác knížecí! A i ten
musil opustit, když Napoleon táhl na Moskvu
Turci znovu napadli Srbsko. Utekl za Dunaj,a
když po porážce Napoleona Miloš Obrenovič za-
čal nové povstání, vrátil se, aby se postavil v čelo
vojska, ale byl zabit od lidí Milošových. A zde
tedy potom nalezl posledního odpočinku! — To
vše proletělo mi hlavou a slza pohinutí vstoupila
mi do oči, a rty šeptaly tichou modlitbu. — Když
jsem se obrátil, stáli za mnou pop s dáčkema
modlili se též. Stiskli jsme si ruce i řekl jsem
v pohnutí: veliký mnčedník slovanské svobody!
Jiří
Karaďorda
Dorda
Napoleon
Turek
Miloš
Obrenovič
Milošův
Kara
Rusko
Moskva
Srbsko
Dunaj
29
article
Pokoj buď popeli jeho. — Po věky věků, od-
po věděli.
Nepřipadá mi, mnoho-li času upiynulo, když
jsem z nenadání četl v novinách, že Petr Kara-
derdě přešel přes Dunaj, že je povstání proti Mi-
lanovi. Povstání v krátce udušeno a Milan dal
zabíjet bez rozboru ve východním Srbsku. Vy-
pravoval mi potom hrůzy vraždění toho v Ja-
godině český inženýr, který se právě vrátil z
Sabska. A Topolu znáte? ptal se mne pojednou.
Viděl jsem ji polosbořenou, jakoby zakletou
vím, bylo to dílo Michala Obrenoviče, když na
stoupil. — Dnes nezůstal v Topole kámen na ka
meni, i kostelík rozvalili, dodal inženýr ...
Petr Kara
Milan
Michalus Obrenovič
Dunaj
východní Srbsko